Kod CZ 5743

Jaroměřice

Kostel Všech svatých

je nestarší stavební památkou v obci. Byl zbudován asi ve 12. století v gotickém slohu. Hlavní přestavba byla provedena roku 1804. Boční starobylé kaple byly zachovány. Po pravé straně ve zdi kněžiště je náhrobní kámen s vyobrazením Jar. Jana, rytíře z Linhartic, který sídlel na jaroměřickém zámečku. Na náhraobním kamenu je také letopočet 1562 (rok jeho úmrtí) Tento kostel býval farním. Po husitských válkách duchovní správa v Jaroměřicích zanikla. V 16. století (až do roku 1620) zde působily českobratrští duchovní. Potom byli Jaroměřičtí přiřazeni do Biskupic a do Jevíčka a odtud vyfařeni roku 1783. Od roku 1714 byl kostel Všech svatých filiálním kostelem nově zbudovaného kostela na Kalvárii, kde byla ustavena prozatímní duchovní správa. Roku 1809 byla povýšena na faru. Matriky jaroměřické farnosti (Jaroměřice, Nový Dvůr, Úsobrno) jsou od roku 1784.

Výklenková kaplička

Na návsi před kostelem, s kamenným reliéfem

Kalvárie

1700, s pilátovým domem. Nejvýznamnější osobou z rodu Subířů z Chobyně byl bezesporu František Michal Šubíř, svobodný pán z Chobyně (nar. 14. 12. 1680 v Jaroměřicích, zemřel 3. 1. 1738 v Jaroměřicích). Byl velmi zbožný a ve svých těžkostech se vždy utíkal trpícímu Spasiteli. Tak tomu bylo také tehdy, když jeho manželka, Jana Saková z Bohuňovic, se při porodu jejich prvního dítěte tři dny svíjela v bolestech a lékaři již byli zcela bezradní. Tehdy se manželé v této těžké chvíli obraceli v modlitbách ke kapli na kopci a slibovali, že přežije - li paní toto nebezpečí, rozšíří kapli na kopci na kostel. Zásluhu o vybudování celého komplexu má moravskotřebovský františkán Jeroným Weith, který v jaroměřickém kopci shledal podrobnosti s jerusalémskou Golgotou. Ten přesvědčil manžele Šubířovy ke zcela mimořádnému dílu - vystavět na vrcholu jaroměřického pahorku chrám, který měl obsahovat všechna tajemství umučení Páně podle vzoru jerusalémské hory Kalvárie a křížovou cestu, vedoucí z obce na vrchol. Jako autor projektu se uvádí J. Santini. Základní kámen byl položen roku 1712 na svátek Nalezení svatého kříže 4. května. Kostel byl zasvěcen "Povýšení svatého kříže" a v den tohoto svátku 14. září 1713 vysvěcen. Chrám je postaven ve vrcholně barokním slohu.

Kostel Povýšení sv.Kříže

Když v roce 1708 získal Jaroměřice František Michal August Šubíř z Chobyně, rozhodl se vybudovat v blízkosti městečka poutní místo (jako poděkování za záchranu života své mladé ženy při porodu). Dal si poslat z Říma plán jeruzalémské baziliky a pověřil františkána Jeronýma Veitha (z Moravské Třebové), aby vyhledal místo podobné jeruzalémské Kalvárii, kterou dotyčný kdysi navštívil. Postupně vznikal pozoruhodný komplex staveb, na jejihcž projektování měl zásadní podíl Santini, jenž stavebníkovy záměry přeformoval svou nezávislou koncepcí. Provádějícím stavitelem byl brněnský František Benedikt Klíčník. Severozápadně před vlastním poutním areálem vyrostla až v letech 1730 – 1731 budova kněžské rezidence, nepochybně podle starší architektovy předlohy, jak prozrazuje její půdorys ve tvaru ondřejského kříže. Poutní místo zaujímá obdélné prostranství ve směru západ – východ, ohrazené ambity, na podélných stranách vždy se třemi kaplemi. Vstupuje se do něj na západě tzv. Pilátovým domem, bránou mezi dvěma hranolovými věžemi, na níž je na balkóně umístěno sousoší Ecce homo. V podélné ose pak následuje čtvercová hrobní kaple Panny Marie a za ní Betlémská kaple s hrobní Kristovou kaplí v patře, volná kopie stavby v Jeruzalémě. Soubor budov vrcholí na východě Santiniho poutním kostelem Povýšení svatého Kříže z let 1712 – 1713. Areál představuje jedinečný příklad mystického barokního divadla, působícího psychicky i fyzicky na věřícího, který jím procházel a jehož bezprostřední podíl na obřadech vrcholil v poutním chrámu.

Podoba chrámu je výsledkem adice rozmanitých prostorových částí. Jádro tvoří dva příčně spojité trojlisté útvary, k nimž na východě přisedá těleso na půdoryse konvexního čtverce a na severu čtvercová sakristie s oratoří v patře. Jistý exotismus ve skladbě svatyně vzešel asi ze záměru stavebníka napodobit proslulou stavbu z církevní historie ve vzdálené zemi. Fasády jsou tvořeny plynule probíhajícím konvexně konkávním pláštěm zdiva, jehož dynamiku podtrhuje plasticky vyložená korunní římsa, tvar a římsa průčelního štítu a expresívní formy říms nad portálem a okny. Trojlistý motiv v dispozici kostela tu byl realizován záhy poté, co se poprvé objevil v gotizující kapli na plánu pro plaské cistrciáky.

Getsemanská zahrada

Hned po dokončení hlavního chrámu pokračovala stavba dalších objektů, především výstavba další chrámové prostory, při-stavěné k zadní straně hlavního chrámu. Tato prostora se nazývá "Getsemanská zahrada" nebo také "Křestní kaple", kde je provedena zvláštní omítka na způsob jeskynních tvarů.

Vstupní brána "Ecce homo"

Do poutního areálu, obehnaného vysokou zdí, se vchází na jeho západní straně po širokých kamenných schodech kovovou tepanou branou, umístěnou rnezi dvěma hranolovými plochými věžicemi.

Kaple hrobu Panny Marie

Čtvercová, prosté stavení.

Kaple hrobu Kristova

Volná kopie stavby v Jeruzalémě. Obdélná, patrová.

Betlémská kaple

Pod zemí pod kaplí hrobu Kristova, přístupná po dvou šnekových schodištích ve věžovitých přístavcích. Uvnitř mramorové plastiky

Obvodová zeď

Je přízemní, i když značně vysoká, původně pokrytá břidlicovou krytinou, z vnitřní strany je členěna 10 lichými arkádami. V kaplích byly malby ze života Krista. Při rekonstrukci zničeny.

Ambitová kaple

První vlevo od kostela s malbou…., malba zničena při rekonstrukci 2010

Ambitová kaple

Druhá vlevo od kostela s malbou…., malba zničena při rekonstrukci 2010

Ambitová kaple

Třetí vlevo od kostela s malbou…., malba zničena při rekonstrukci 2010

Ambitová kaple

První vpravo od kostela s malbou…., malba zničena při rekonstrukci 2010

Ambitová kaple

Druhá vpravo od kostela s malbou…., malba zničena při rekonstrukci 2010

Ambitová kaple

Třetí vpravo od kostela s malbou…., malba zničena při rekonstrukci 2010

"Galerie"

sem byli pohřbíváni obyvatelé Kalvárie

Fara

Mimo ohrazený poutní areál byla vybudována další významná kalvárská stavba v půdorysu tvaru ondřejského kříže - fara a Loretánská kaple. Dne 24. 5. 1730 byl položen základní kámen ke stavbě. Když byla roku 1731 postavena část budovy, konalo se 4. listopadu slavnostní uvedení duchovních správců do ní. Ve třetím křídle směrem ke kostelu, přistavěném ke dvěma již stojícím ramenům fary v roce 1742, je Loretánská kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci s vlastní Loretou po straně. Pod Loretánskou kaplí je hrobka, kde byli ukládáni kalvárští duchovní a případně další obyvatelé fary.

Kaple P.Marie Loretánské

1730-1 u rezidence, Při moru, který v oblasti zuřil roku 1680 a také v Jaroměřicích si vyžádal četných obětí (na mor zemřelo 47 osob, z toho 7 hospodářů), dal tehdejší majitel panství, František Julius Šubíř z Chobyně, slib, že jako dík Bohu za odvrácení pohromy postaví na kopci nad Jaroměřicemi kapli. Šubíř kapli na temeni kopce skutečně v roce 1683 postavil a zasvětil ji ke cti Povýšení svatého kříže a svatých patronů proti moru : sv. Fabiána, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Rozalie. Ke kapli putovaly školní děti všechny volné dny a soboty, kdy se modlily pobožnost Křížové cesty a modlitbu Růžence. Také prostí lidé z Jaroměřic a okolí sem přicházeli, aby zde konali pobožnosti.

Rezidence

jižně od Jaroměřic (připomínaných již 1075) vypíná se strmý kopec opředený lidovou pověstí o zlém duchu Kudrmanovi. V r. 1664 byl zde postaven kříž, u kterého se konaly pobožnosti. Kolem r. 1680 byla na témže místě postavena, majitelem jaroměřického panství Františkem Juliem Šubířem, rytířem z Chobině, jako poděkování za odvrácení morové nákazy a byl zasvěcen ochráncům proti moru: sv. Fabiánu, sv. Šebestiánu, sv. Rochu a sv. Rozálii. Zakladatelem dnešní "Hory Kalvarie" byl syn Šubířův František Michal Šubíř (1680-1738), který na poděkování za záchranu života při porodu své mladé ženy Johanky, chtěl rozšířit stávající kostel. Na doporučení františkánského poutníka ze Svaté země P. Jeronýma Veitha z Moravské Třebové, který na jaroměřickém kopci shledával určitou podobu s jerusalémskou Golgotou, byl vybudován na místě původního, krásný barokní kostel titulu Povýšení Svatého Kříže a v den svátku 14. září 1713 vysvěcen. Jeho ústředním bodem je hlavní oltář s obrazem Vykupitele (Salvátora) posvěcený v Římě v kostele "ad Sancta Sanctorum" (Svatyně Svatých) kde visí originál. Postupně byly vybudovány další sakrální objekty s mnoha biblickými upomínkami na Kristovu mučednickou smrt. Do poutního areálu obehnaného vysokou zdí se vchází branou, umístěnou mezi dvěma věžemi, nad ní je výjev, kterým Pilát ukazuje lidu ztýraného Krista - Ejhle člověk (Ecce Homo). Pozoruhodná je křížová cesta, jejíž začátek je v Jaroměřicích u kostela Všech Svatých (14. stol.) v kapli umístěnou do západního rohu ohrazení, s křížem a nástroji Kristova umučení, tzv. Pilátův dům. Trasa pokračuje po svahu kalvárského kopce (modrá značka) kolem sedmi zastavení (IX) u kostela (X, XI). V kostele je to zvláštnost proti běžné křížové cestě se XIV zastaveními; byla pro ni i jiná pobožnost. Mimo ohrazený poutní areál vybudoval zakladatel v blízkosti druhou stavbu v půdorysném tvaru ondřejovského kříže: dvě ramena (k Jaroměricím) tvoří farní budovu, ve třetím křídle je Loretánská kaple. V duchu barokní pobožnosti byly pro Kalvárii získány ostatky sv. Feliciana (1735) mučedníka z doby prvních křesťanů z katakomb a založeno Arcibratrstvo Nejsvětějšího Vykupitele (účel duchovní a sociální). Obdobný spolek - kromě Říma - byl ještě v Krakově. Býval zde i sbor choralistů (hudba, služba v kostele aj.). Poutní tradice je značná - dá se doložit až 140 míst odkud skupiny poutníků přicházely, nebo později přijížděly; značný počet byl i německých poutníků. Josefinským zákazem poutí tyto na čas ochably (kostel zůstal zachován), ale neustaly a pokračují dodnes. Hora Kalvaria vstoupila i do literatury historickým románem Svítání od jaroměřického spisovatele Dr. Frant. Odvalila (1927). Poutníku, který žiješ na přelomu tisíciletí, obklopený technickými vymoženostmi, pokus se jednou přijít na poutní místo "per pedes" jako v dobách apoštolských s cílem spolehlivého nalezení hlubiny všech ctností na místech k tomu určených.

Dva hřbitovy

farníků z Úsobrna a Skelné huti u Usobrna.

Kámen pomazání těla Kristova - "Lapis Uncti-onis"

Znázorňuje místo, kde byl Kristus před pohřbením pomazán. Je chráněn kovovou ohradou.

Kamenný kříž

Na návsi

Socha sv.J.Nepomuckého

Na návsi

Sousoší Cyrila a Metoděje

Před sochou sv.Trojice

Sousoší Ecce Homo

Nad bránou pilátova domu- vstupu na Kalvárii

Smírčí kříž

Před Cyrilometodějským sousoším

Torzo soklu

V parčíku u památníku padlým

Křížová cesta

Stejně jako k původní Kalvárii Jeruzalémské, tak i ke Kalvárii Jaroměřické patří křížová cesta. Tato pozoruhodná cesta barokního provedení začíná v obci u kostela Všech svatých samostatné kapli, umístěné mimo kostel v západním rohu ohrazení, nazývané "Pilátův dům", Trasa pokračuje po svahu kalvárského kopce zastavení 2 - 8 - kamenné pískovcové sloupy pyramidálního tvaru) ke kostelu Povýšení Svatého Kříže na Kalvárii. Na nádvoří kostela je zastavení 9 ve formě obrazu, poslední dvě zastavení (zastavení 10 a zastavení 11) jsou také ve formě obrazů, umístěných v chrámu po obou stranách hlavního oltáře Zvláštností proti běžné křížové cestě je to, že jaroměřická křížová cesta má pouze 11 zastavení a pro tuto křížovou cestu musela být tedy patřičně upravena pobožnost. Také vnější zpodobnění není u všech zastavení stejné - z počátku kaple, pak pískovcové sloupy, nakonec obrazy.

Kříž

Jižně od obce se vypíná sice nevysoký, ale až k samým domům sahající strmý kopec, vysoký cca 130 metrů. Na jeho severozápadním svahu se nachází výrazný, ostrý a hluboký žleb, od nepaměti zvaný Kadrmana podle jména zlého ducha Pod dojmem pověsti o Kadrmanovi se jaroměřičti obyvatelé roku 1664 usnesli vystavět na vrcholu kopce nad žlebem Kadrmanou kříž. K tomuto kříži pak na den Nalezení a Povýšení sv. Kříže putovali a zde se konaly pobožnosti.

Kamenný kříž

Před rezidencí, Kameník J.Odehnal, 1929.

Památník padlým

V parčíku na návsi

Památník letců

Zde 26.5.1949 tragicky zahynulo 7 československých letců:•poručík Margetin Leopold, •rotmistr Gubarjev Jindřich, •četař Tuček Miroslav, •dorostenec Beneš Antonín, •dorostenec Ďurčo Rudolf, •dorostenec Drgoň František, •dorostenec Daněk Josef

Tvrz

Nad obcí, renesanční, sgrafitová výzdoba, kol.1592 přestavbou tvrze. na počátku století 16., kdy se obec stala centrem samostatného panství, byly podmínky pro vznik jednoduché tvrze. Ta sloužila jako rezidence svých majitelů (Bílští z Kařišova, Zástřizlové, Šubířové z Chobyně) až do roku 1735. Poté sloužil k nejrůznějším hospodářským účelům (např. palírna) Po roce 1945 slouží potřebám obce.

Dvůr

Proti tvrzi

Dům osvěty

Původně součást hospodářství zámku

Rovnerovo velkouzenářství

Roku 1880 bylo na tomto místě založeno parní uzenářství Eduarda Rovnera a jeho synů. Tato firma vznikla z malého řeznictví pod Kalvárií, které profitovalo jako řada jiných jaroměřických podniků z potřeb návštěvníků kalvarských poutí. Brzy proslulo, zvětšilo se na velkouzenářství a zřídilo si filiálky v Brně, Olomouci, Jevíčku a Prostějově. Bylo to především díky podnikatelskému úsilí Eduarda Rovnera, narozeného 28. 4. 1853 v Jevíčku, který roku 1889 rozšířil výrobu zakoupením vedlejšího Fišerova gruntu.

Výrobky firmy s názvem „Vývoz šunek a parostrojní uzenářství Eduard Rovner v Jaroměřicích u Jevíčka“ se tehdy vyvážely až za zemské hranice, hlavně do Vídně. Zboží se naložilo večer na zvláštní vagon a ráno již bylo ve Vídni připraveno k prodeji. Roku 1949 převzala tento kdysi největší jaroměřický podnik Jednota, dále se zde poráželo a vyrábělo, ale roku 1952 tu byl již jen výsek a lednice. Roku 1958 zde byla zřízena samoobsluha potravin. Dnes se tu nachází zčásti soukromý dům a zčásti masna.

Vila Skřípských

Léčitel, původně secesní a historizující, utilitárně zbavena štukové výzdoby.

Vila

Dnes součást družstva

Vila

Pod Kalvárií, secesní

Hostinec

Na návsi, moderní

[Hostinec]

Na Kalvárii Kubů

Hostinec

Obecní

Hostinec

Hotel u Friedlů

Hostinec

U Vyšinků

Sportovní hala

Moderní architektura s dřevěným ohýbaným obkladem

Železný most

Silniční, v centru obce

Zpět na okres

Panství Moravská Třebová

1850 Politický okres Moravská Třebová, s.o. Jevíčko

1949 okres Moravská Třebová, Brněnské kraj

1961 Okres Svitavy

Historie obce

Původní osídlení Jaroměřic bylo slovanské. Ves založil pražský a olomoucký biskup Jaromír, bratr českého krále Vratislava, mezi roky 1080 – 1090.

Až do založení Jevíčka byly Jaroměřice poslední větší osadou před lesem na cestě z Moravy do Čech, byla zde proto zemská celnice, zvaná “úsobrnská” (okolní krajina byla nazývána “kraj úsobrnský”).

Jaroměřický statek byl v letech 1088 – 1436 majetkem pražského biskupství. (U této vsi byl roku 1145 přepaden olomoucký biskup Jindřich Zdík údělným znojemským knížetem Konrádem. Šťastně však unikl, i když dvorec, v němž nocoval, lehl popelem.)

Asi roku 1421 dostal Jaroměřice od krále zástavou Jiří ze Šternberka a roku 1437 Jan Tovačovský z Cimburka.

Roku 1477 zastavil Ctibor Tovačovský z Cimburka Jaroměřice pánům Janu a Bočkovi z Kunštátu.

Po nich získal panství Kuneš Naksera z Chotěvic.

Později držel ves Ctibor Tovačovský, přední moravský politik a právník, po něm pak Adam Tovačovský z Cimburka.

Po jeho smrti přešlo panství na Hynka Smidarského z Újezda.

Roku 1510 je dostal Petr Šedík z Kunčiny jako zástavu od krále Vladislava. Byl pravděpodobně prvním, kdo zvolil Jaroměřice za své sídlo a založil zde tvrz.

Závětí z roku 1541 přešel jeho statek na jeho sestřenici Alenu z Warnsdorfu a roku 1559 na sestry Dorotu, Annu, Kunku a Mandu z Rychnova.

Manželem jedné z nich byl asi rytíř Jan z Linhartic, který zde roku 1562 zemřel (náhrobek v kostele sv. Ducha).

Roku 1563 se na statku uvádí Jindřich Brabantský z Chobřan.

Od roku 1564 držel statek v zástavě od krále pan Petr Bílský z Kaříšova, jehož manželkou byla Elička Šarovcová ze Šarova.

Po něm zdědil Jaroměřice syn Jan Blahoslav Bílský, který zámek opravil, přestavěl a vyzdobil renesančními sgrafity.

Roku 1619 držel Jaroměřice Zikmund Prakšický ze Zástřizl jako manžel Barbory Bílské z Kaříšova. Byl evangelík, zúčastnil se českého povstání a statek mu měl být konfiskován. Protože však před rokem 1627 přestoupil na katolickou víru, byl mu statek vrácen.

Jeho syn Rudolf Prakšický prodal roku 1660 panství Anně Marii ze Žerotína, po níž statek dědil její manžel Zdeněk Šubíř z Chobyně, komisař lánské vizitace.

Po něm dědil syn František Julius Šubíř z Chobyně. Teprve roku 1703 vzdává se za náhradu 10 000 zl. nároku na Jaroměřice pražské arcibiskupství.

Statek byl přiřknut Františkovi Juliovi Šubířovi z Chobyně jako jeho majetek.

Již v následujícím roce však statek přejímá František Michal Šubíř, nejvyšší zemský sudí. Byl to právě on, kdo v letech 1713 – 1714 postavil na kopci Kalvárie kostel Povýšení sv. Kříže.

Po něm vlastnil statek František Xaver, který měl zásluhy o zřízení olomoucké univerzity.

Roku 1756 koupil “sirotčí” statek Karel Otto Salm Neuburk.

Po něm dědil syn Karel Vincenc, po něm jeho tři dcery, jejichž podíly skoupila sestra Henrietta hr. Herberštejnová, která je odkázala synu Jindřichu hr. Herberštejnovi.

Roku 1874 přechází statek na majitele panství biskupického Thurn a Taxise.

Roku 1945 byl statek zrušen a parcelován.

Jaroměřice byly zemědělská obec s převahou lesů v mimořádně velkém katastru.

Při první pozemkové reformě byla rozdělena část dvora biskupického velkostatku a dvůr velkostatku Velké Opatovice.

Od roku 1893 byla v Jaroměřicích továrna na zemědělské stroje Vymětal, je uváděna též 1939.

Od roku 1907 zde byla továrna na výrobu umělých květin (též 1930).

V roce 1910 zde byla jedna cihelna, v roce 1930 tři, v roce 1939 opět jedna.

V roce 1911 tři výrobny cementového zboží, v roce 1939 jedna.

V roce 1911 je uváděna pila.

V roce 1911 byl v obci jeden mlýn, v roce 1939 tři.

Od roku 1876 zde byla výrobna lihovin, v roce 1930 jsou již uváděny tři.

Od roku 1885 zde bylo velkouzenářství, je uváděno i 1939.

V roce 1911 vzniklo elelktrárenské družstvo, v roce 1924 jsou uváděna družstva stavební a zelinářské.

Od roku 1919 byl v obci konzum (uváděn také 1924).

V letech 1930 a 1939 je uváděn hotel.

Záložna vznikla v roce 1870, uváděna ještě roku 1939.

Pošta je v obci od roku 1893.

V letech 1911 a 1939 je uváděn lékař.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1974
1930
1947
1961
1970
2001
2006

www.jaromerice.cz

literatura a prameny

Administrativní lexikon obcí  v republice Československé, 1927

Karel Kuča, Atlas památek, 2002

www.jaromerice.cz

www.jaromerice.net

www.hrady.cz

www.ziveobce.cz

 fotografie

21.6.2003, 6.7.2005, 4.3.2007, 28.11.2009

Statek Pospíšilových

Nový Dvůr

Nový Dvůr

Kaplička

V centru osady

Kamenný kříž

U kapličky

Vrchnostenský dvůr

S pilířovou stodolou

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 5.2.2013