Historie obce Hartinkov, politický okres Moravská Třebová |
Hartinkov je malá horská obec s 57 obyvateli a
najdeme ji pod vrcholky Drahanské vrchoviny, v oblasti přírodního parku
Bohdalov-Hartinkov, severovýchodním směrem od města Jevíčko a severozápadním
směrem od města Konice. Zástavba v obci je soustředěna kolem silnice
procházející obcí. V okolí obce se zvedají zalesněné stráně kopců a to
severovýchodním směrem vrcholku Sušice ( 549 m.n.m.) a severozápadním směrem vrcholku Ousov ( 587 m.n.m.).
Hartinkovem prochází značená trasa lokální cyklostezky. Území obce bylo až do 13. století pokryto bukovým
pralesem, člověk do krajiny zavítal spíše náhodně. Osídlení zasahovalo z
oblasti Malé Hané pravděpodobně i údolí Třebůvky, které bylo jednou z
významných spojnic se starým sídelním územím vlastní Hané. Horské oblasti
svým vlastníkům do té doby příliš velké zisky nepřinášely a
proto došlo ve druhé polovině 13. století k plánovitému osidlování
rozlehlých hvozdů. Noví osadníci uzavírali s majiteli panství nájemní smlouvy
- za poskytnutí půdy do dědičného nájmu se zavazovali odvádět vrchnosti
pravidelné platy a vykonávat různé objemy služeb. Konkrétní vysazení nových vesnic,
tj. vyhledání osadníků, vymezení pozemků a organizace nové vesnice, bylo
úkolem lokátora. Často se jednalo o cizince, který měl s novým právním
systémem zkušenosti a obvykle potom za odměnu získával v obci post rychtáře,
jehož úkolem bylo rozhodovat drobné soudní pře. Jméno lokátora Hartinkova Hartunga se dodnes dochovalo jak v německém názvu
obce (Hartungsdorf), tak ve starším českém
pojmenování (Hartunkov). Německá forma názvu je
poprvé zaznamenána v potvrzení jevíčských městských práv z roku 1291, protože
Hartinkov spadal pod soudní pravomoc tohoto města. Vznik vesnice je tedy
možné položit krátce před toto datum. Během středověku se vzácné zmínky o vesnici omezují
na několik listin se záznamy majetkových převodů majitelů panství, teprve pro
16. století je možné obraz o existenci vesnice vykreslit podrobněji. Její
základ tvořilo 7 lánových gruntů a tvrz, která stála na návrší na okraji obce
(na místě dnešního domu čp. 1). Z obce v této době vzešel rod vladyků z Hartunkova. Jeho nejvýznamnějším členem byl zástupce
nejvyššího zemského písaře Matyáš z Hartunkova,
jeden z nejvyšších moravských úředníků; jeho bratr byl kanovníkem olomoucké
kapituly. Rodina však v této době již Hartinkov nevlastnila, jejím hlavním
sídlem byly Čechy pod Kosířem. Vedle šlechtických majitelů se v pramenech
pozvolna objevují i první jména obyvatel vesnice. Příjmení však byla spíše
označením jejich povolání nebo vlastnosti - setkat se tak můžeme např. s
Martinem Kovářem. Přítomnost majitelů - drobných šlechticů přinesla během 16.
století vesnici několik privilegií a organizačních změn, z nichž nejdůležitělší bylo rozdělení lánových usedlostí na
poloviční půllánové a tím zdvojnásobení velikosti obce. Ve třicátých letech
17. století však byl zadluženým majitelům statek Hartinkov odebrán a zakoupen
držitelem sousedního biskupického zámku Jaroslavem Drahanovským z Pěnčína. Součástí biskupického
panství pak Hartinkov zůstal už trvale. Z bývalé tvrze byl zřízen
vrchnostenský dvůr, na který byla soustředěna hospodářská správa vrchnostenských
pozemků. U tohoto dvora vykonávali také místní rolníci roboty - ony služby,
které nebyly vlastně ničím jiným, než oním prastarým nájmem, za který jejich
dědové získali pozemky pro svoje stavení. Oproti dnešnímu stavu by návštevníka překvapila stohlavá stáda ovcí pasoucí se na
katastru obce. Chov ovcí pro vlnu byl na Moravě v 17. století velmi rozšířen
a představoval významný zdroj financí vrchnosti. Na pastvu byl ovšem vyháněn
i veškerý poddanský dobytek, který se posouval po jednotlivých částech
společného úhoru. Trojpolní hospodaření je vlastně dodnes částečně doloženo
ve zdánlivě roztroušené poloze polí patřících k velkým hospodářstvím.
Rozdrobení políček umožňovalo zřídit každoročnš na
určitém místě společný úhor, využívaný pro kolektivní pastvu. Od 18. století se zástavba vesnice zahušťovala
drobnějšími domky, ke kterým kromě zahrad nebo malého políčka žádné pozemky
nepatřily. Jejich obyvatelé se živili především řemeslem. V 1. polovině 19.
století pak ve dvou vlnách (1830 a 1838) přichází další vlna rozšiřování
vesnice - vzniká Starý a Nový Komperk a řada domků
na severní straně návsi. Impulzem byl především rozvoj těžby rud v okolí a
provoz železné hutě ve Vranové Lhotě. Obyvatelé nových domů byli zčásti
dělníci z dolů či havíři, z části se živili pálením dřevěného uhlí v milířích
v okolních lesích, které zajišťovaly palivo pro lhoteckou tavící pec (stála
na místě dnešní armaturky). Celé podnikání však začalo koncem století upadat
- příčinou byla poloha mimoželezniční tratě, které
do konkurenčních podniků přivážely levnější a výhřevnější černé uhlí. V této
době také dosáhl svého vrcholu i počet obyvatel Hartinkova - při sčítání
obyvatel roku 1870 bylo evidováno 426 obyvatel. Obec žila čilým společenským
ruchem, na přelomu století byl založen Sbor dobrovolných hasičů, v obci
působil i pěvecko-čtenářský spolek "Břetislav" čítající několik
desítek členů i z okolních vesnic. Rostoucí počet obyvatel si vyžádal i
stavbu školní budovy, byla nově vybudována kaple na návsi. Po skončení světové
války, na jejichž bojištích skončilo i několik místních obyvatel,
připomenutých jmény na pomníku ve středu obce, došlo k další významné změně v
životě vesnice. Ve prospěch především malých domkařských
usedlostí byla v rámci pozemkové reformy rozparcelována většina vrchnostenských
polností, majitelům biskupického zámku tak zůstaly
pouze rozsáhlé lesy v obecním katastru. Hospodářská krize třicátých let však
zanedlouho vyvolala první vlnu odchodu obyvatel. Ta však nebyla zdaleka tak
výrazná, jako ta, která obec čekala o několik málo let později. Hartinkov
totiž ležel na jazykové hranici a bohaté grunty opuštěné po odsunu německého
obyvatelstva z Chornic, Městečka Trnávky a mnoha dalších obcí na
Moravskotřebovsku slibovaly mnohým lepší živobytí něž kamenitá políčka v kopcích kolem rodné vesnice.
Výrazný pokles obyvatel pokračoval v průběhu padesátých let, kdy mnozí z
mladších obyvatel přijali nabídky práce v náborových akcích pro masivně
budované průmyslové závody a důlní podniky. Odcházeli zejména obyvatelé
chalup, rolníci z velkých gruntů naopak zůstávali, mnozí se i po několika
letech vraceli ze záborů zpět domů. Tradiční zemědělský způsob života vesnice
přetrval v podstatě až do první poloviny 70. let. Druhá vlna združstevnění, které proběhla právě v
polovině 70. letech, dostihla i zapomenutý Hartinkov, kde dosud převládalo
soukromé hospodaření. Vzápětí došlo i k administrativnímu scelování obcí a
vesnice se na půl druhého desetiletí stala pouhou místní částí Chornic.
Výsledky těchto opatření byly pro obec velmi nepříznivé. Zánik soukromého
hospodaření odvedl další velkou část především mladších obyvatel z vesnice do
měst nebo do střediskových Chornic, pro nedostatek dětí zanikla škola -
významný prvek kulturního života obce; stavební uzávěra zněmožnila
další rozvoj. Opouštěných domků se pozvolna začali ujímat chalupáři z měst,
především z Brna a Prostějova, a vytvořili zcela novou vrstvu obyvatel
vesnice. I proto, že se z části jednalo o potomky původních majitelů, nedošlo
v Hartinkově k rozdělení na dvě nesoudržné skupiny. Naopak mnozí splynuli
tak, že dnes již tvoří samozřejmou součást obce. Na přelomu století se pokles
obyvatelstva dostal na dolní hranici a dnes se zdá, že vysoká cena bydlení ve
městech začíná znovu přivádet do Hartinkova nové
mladé obyvatele. Jejich počet již asi nedosáhne řádu stovek, ale zdá se, že
život vesnice zůstane zachován. autor: Jiří Dufka mladší Zdroj:hartinkov.cz (2.2.2013) |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 2.12.2013
|