Zpět na Biskupice

Zámek

Biskupice, bývalý politický okres Moravská Třebová

Jak již jméno napovídá, patřily Biskupice od svého vzniku v polovině 13. století olomouckému biskupství. Jako sídlo a správní centrum bylo využito a přestavěno pravěké opevnění v poloze dnes zvané Hrubé Kolo. Roku 1361 panství od kapituly získal markrabě Jan Jindřich a postavil na jeho území hrad Plankenberk. Poté, co na přelomu 14. a 15. století Plankenberk zanikl, nahradila ho v rezidenční funkci nová tvrz v Biskupicích. Ta zde stála nejpozději od roku 1513, kdy je poprvé výslovně zmiňována. Po roce 1541 ji Špetlové z Prudic renesančně přestavěli, v 18. století pak Libštejnští z Kolovrat ve dvou přestavbách změnili na barokní zámek. Od roku 1874 jej vlastnil princ Lamoral Thurn-Taxis, jehož syn byl v Biskupicích roku 1945 zavražděn „revolučními“ gardami. Zámek byl poté v majetku obce a sloužil jako byty, mateřská školka a kanceláře obce. Dnes je část severního křídla využívána k bydlení, zbytek velmi zpustlého zámku chátrá dál bez využití.

V hmotě dnešního zámku bychom gotickou tvrz hledali jen stěží, jejím jediným pozůstatkem je snad valeně klenutý sklep zjištěný pod SV nárožím zámku. Dílem renesanční přestavby je zřejmě severní a východní křídlo, další křídla již náleží barokní, klasicistní a novodobé stavební etapě.

Zdroj: www.hrady.cz (19.4.2013)

Rod Thurn - Taxis

Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil biskupický velkostatek, byli Thurn - Taxisové. Než se jim však budeme věnovat, stojí jistě zato připomenout si některé zajímavosti, které se v naší obci udály zrovna v době, kdy zde pobývali. V roce 1894 je "Na filiálce" připomínána panská cihelna s vodovodem od rybníčka, který se tehdy nacházel za budovou. Tam také stávala "šlejfírna" (brusírna). V tomtéž roce se zmiňuje rovněž panská pila, která stávala u cesty do Jevíčka na místě dnešní vodárny. V roce 1910 byl od rybníčku zaveden nový vodovod do zámečku, zámku a dvora. Elektrifikace naší obce proběhla v roce 1920, zámek si tuto vymoženost dopřál až o deset let později. V roce 1922 byl v Biskupicích zřízen poštovní úřad a továrna na marmeládu byla rozšířena o lihovar. Rok 1933 je u nás ve znamení zřízení železniční zastávky. V roce 1937 proběhly na kopci Horka vojenské manévry. Dne 24. srpna přijeli tuto akci navštívit prezident Eduard Bend, předseda vlády Emil Hodža, ministr Šrámek a jiní státníci. Vojáci pro ně na Horce u kříže uchystali slavobránu. Delegaci měl přivítat biskupický starosta pan Berka s žákyní Jiřinou Procházkovou. Protože však přišli pozdě, nebyli na uvítání připuštěni.Nyní se však vraťme k Thurn - Taxisům. Ti patřili mezi významné německé šlechtické rody, jejichž nejdůležitější větev sídlila v bavorském Regensburgu (Řezno). Další sídla měli ve Vídni, v Loučni a posléze také v Biskupicích. Antonie Schaaffgotschová se roku 1871 provdala za rakouského generála Prince Lamorala Thurn - Taxis, se kterým měla dva syny. Starší Friedrich se stal po smrti otce dědicem velkostatku. Mladší Hugo byl důstojníkem u šestého dragounského pluku a padl za první světové války v Bukovině. Friedrich se v roce 1905 oženil s princeznou Eleonorou de Ligne, sestřenicí belgického krále a sestrou belgického velvyslance v USA. O tři roky později se jim narodila dcera Eulalie, která se v roce 1929 provdala do Bavorska. Co se vdavek týká, neměla to princezna vůbec jednoduché. Když dosáhla věku 21 let, nechali její rodiče prostřednictvím časopisu regensburské panující větve oznámit, že by se jejich Eulalie mohla vdávat. Za nějaký čas jela princezna se svojí matkou, kněžnou Eleonorou, na pohřeb jednomu příbuznému do Regensburgu, kde se obě setkaly s knížetem Albertem Thurn - Taxis, otcem šesti synů. Kněžna mu oznámila úmysly o sňatku dcery a kníže usoudil, že by svatba byla možná s jeho synem Rafaelem, bratrancem princezny. Poté je kníže pozval do své rezidence. v Regensburgu, kde se mohla princezna pomalu seznamovat se svým nastávajícím. Na svatbu, která se měla konat v rezidentské kapli v Regensburgu, byly konány velké přípravy. Snoubence měl oddávat regensburský biskup. Nevěsta však svého ženicha Rafaela odmítla s tím, že se rozhodla vzít si jeho mladšího bratra Filipa. Svatba s Rafaelem se tedy nekonala, okázalé oslavy byly zrušeny. Matka si oblékla smuteční šaty a odjela do Biskupic.

Princezna Eulalie zůstala vRegensburgu, kde byla dána do karantény, aby se vyjasnilo, není-li s Rafaelem těhotná. Po půl roce se konala tichá svatba s jeho mladším bratrem Filipem v klášteře v Nerezheimu. Brzy poté navštívili novomanželé Biskupice. Eulalie měla s Filipem čtyři děti a žila s ním v bavorském Hohenbergu. Majitel biskupického velkostatku Friedrich Thurn - Taxis měl kromě dcery Eulalie ještě dva syny. Starší z nich se jmenoval Jiří Lamoral a narodil se roku 1910. O šest let později přišel na svět mladší Hugo. Všechny tři děti spatřily světlo světa na zámku v Biskupicích. Friedrichovi náležely kromě Biskupic také statky Vranová, Vranová Lhota, Březinky, Hartinkov, Libštejn, Stará a Nová Roveň, Vysoká a od roku 1885 také sousední obec Jaroměřice. Celková rozloha panství činila k tomuto roku 2 377, 93 hektarů, přičemž naprostou většinu pÚdy tvořily lesy. Největším revírem byla Vranová Lhota s plochou 748,76 hektarÚ půdy. Lesnictví a zpracování dřeva vůbec tvořily nejdůležitější součást podnikání na velkostatku. Dnes lze jen stěží posoudit, jakým byl Friedrich Thurn - Taxis podnikatelem a do jaké míry byl u svých podřízených oblíben. U pamětníků, kteří se s ním stýkali, nacházíme relativně neutrální postoj k jeho osobě, nicméně občas bylo velmi těžké s ním vyjít v dobrém. Například v roce 1943 přistihl zámecký pán své dva zaměstnance, kteří z jeho lesa právě odcizili dřevo v hodnotě 4 Kč. Friedrich nařídil, aby byli oba provinilci okamžitě propuštěni. Hajný se pak musel u hraběte přimlouvat a poukazovat na to, že dělníků v lese je málo a práce hodně. Friedrichova matka Antonie i jeho manželka E1eonore se oproti tomu těšily dobré pověsti a byly ve svém okolí celkem oblíbeny. Antonie se dožila požehnaného věku devadesáti dvou let. Zemřela během druhé světové války, v roce 1942. Pohřeb v Biskupicích, který byl celebrován v češtině, se stal symbolem jejího odmítnutí nacistické ideologie. Ve dvacátých letech 20. století proběhla v Československu pozemková reforma, která přinesla určité změny také biskupickému velkostatku. Friedrich byl nucen přerozdělit část své zemědělské půdy novým vlastníkům, lesní hospodářství však zÚstalo zcela v jeho rukou.

Druhá světová válka

I přes takový postoj staré šlechtičny se majitelé biskupického velkostatku do podvědomí místních občanů zapsali především svým příklonem a obdivem k nacistickému Německu. Starší syn Jiří Lamoral sloužil již v období první republiky v říšské armádě a od ledna roku 1938 byl také členem Sudetoněmecké strany. O několik měsíců později vstoupil do téže strany také Hugo, který byl mimo jiné také členem polovojenské organizace Kraftfahrkorps a ordnerské skupiny v Chornicích. Oba sourozenci se údajně již od května roku 1938 stýkali s německými úřady a Hugo prý poskytoval Němcům jisté informace strategického rázu o Československu.

Hugo a Jiří Lamoral byli v osudném roce 1938 ve styku s majitelem továrny na oděvy v Chornicích, Karlem Sponerem. Tento prohitlerovsky orientovaný Němec dokonce u sebe oba bratry ukrýval poté, co se vztahy mezi tehdejším Československem a Německem prudce zhoršily. V době těsně před Mnichovskou dohodou pobývali totiž v Biskupicích a okolí českoslovenští vojáci, kteří měli za úkol Friedricha Thurn - Taxise a jeho rodinu kontrolovat. Po Mnichovské dohodě začala během měsíce října roku 1938 německá vojska postupně obsazovat pět pásem od hranic Československa směrem do vnitrozemí. Na Moravě tak byla obsazena například města Svitavy a Brněnec. Právě svitavskem, popř. moravskotřebovskem probíhala demarkační linie mezi Československem a Sudetami. Tato hranice však byla velmi pohyblivá a měnila se postupně po vyjednávání obou stran. Zatím nebylo rozhodnuto o osudu obcí jižně od Moravské Třebové, jmenovitě se jednalo například o Městečko Trnávku, Chornice a Biskupice. A právě o připojení těchto obcí k Německu se zřejmě přičinili někteří místní němečtí občané, včetně Thurn - Taxisů.

Do 24. listopadu byla do Sudet již začleněna obec Chornice, což je mimo jiné přičítáno úsilí nám již známého podnikatele Karla Sponera. Hranice mezi Československem a Německem se poté na čas ustálila na linii, kopírující železniční trať mezi Chornicemi a Biskupicemi. Ani tato hranice však nebyla pevná. Snaha některých místních občanů spojená s vyššími zájmy Německa posléze vedla k zabírání dalších českých obcí ve vnitrozemí. Zde se jednalo hlavně o pás území od Biskupic směrem na východ po Brodek u Konice. Friedrich Thurn - Taxis se během listopadu roku 1938 rozhodně netajil tím, že učiní společně se svými syny všechno proto, aby se obec Biskupice spolu s ostatními statky jejich rodu dostaly na území Třetí říše. Podle svědectví pachtýře statku Biskupice Matěje Berana o této záležitosti mluvil Friedrich veřejně a také prý ukazoval německým důstojníkům v okupovaných Chornicích, ve kterém směru se nacházejí jeho lesy a kam až mají vojenské jednotky kraj okupovat. Proti plánovanému záboru se pochopitelně ohrazovali místní čeští občané. Poslanec Jan Fulík z Grandorfu u Svitav uvedl ve své pozdější výpovědi, že o záboru Biskupic a dalšího území směrem k Prostějovu po Brodek u Konice byl informován na poslanecké schůzi v listopadu 1938. Poté, co neúspěšně intervenoval u samotného Friedricha Thurn - Taxise, vedl deputaci s JUDr. Zeleným, advokátem z Konice, k tehdejšímu vyslanci v Německu Kunzlu - Jizerskému. Dále také rozesílali telegramy Hitlerovi, Mussolinimu a Daladierovi, kde protestovali proti za~rání ryze českého kraje Německem. Za tyto aktivity byl později zakázán Fulíkovi přístup do Biskupic, kde žili rodiče jeho manželky, po dobu čtyř roků a byl považován za osobu nebezpečnou Říši. Velké úsilí o ponechání území od Biskupic po Brodek u Konice tehdejšímu Československu vyvíjeli i další občané, například Bedřich Berka či místní duchovní František Černošek.

Ten poslal dne 20. listopadu 1938 Friedrichovi Thurn - Taxis deputaci, kterou podepsaly a orazítkovaly všechny spolky a organizace v Biskupicích. Všechny tyto snahy však byly zbytečné. Friedrich usiloval o připojení svých statků k Německu z několika důvodů. Byl především Němec, který navíc sympatizoval s hitlerovským režimem. Dále pak rychle pochopil, jaké ekonomické výhody by mu připojení k Říši přineslo. Navíc se stal obětí několika provokací ze strany Čechů, takže se bálo svoji bezpečnost. Jeden z konfliktů se odehrál 23. listopadu 1938. Podle oficiální zprávy byl Friedrich Thurn - Taxis odpoledne v lese Hradisko přepaden pěti československými vojáky, jejichž jednotka se nacházela v Biskupicích. Vojáci mu svázali ruce i nohy drátem a tloukli ho holí po hlavě. Potom mu odňali hodinky a skřipec, nechali ho v lese a odešli. Asi za hodinu nalezl zámeckého pána žák měšťanské školy Mojmír Faltýnek, který ho společně s gymnazistou Antonínem Šimkem vysvobodil a přivedl do Biskupic. Přestože před Friedricha nastoupilo třináct vojáků, kteří v Biskupicích pobývali, nedokázal krátkozraký hrabě pachatele poznat a usvědčit. Tento případ vyšetřovalo Zemské četnické velitelství v Brně. Incident zůstal nevyjasněn a nepotrestán, vystupňoval pouze averzi Friedricha vůči svým českým spoluobčanům. Jeho manželka Eleonore později uvedla, že Friedrich prosazoval připojení Biskupic kvůli tomu, že se bál dalšího napadení své osoby. Na německém území se prý cítil bezpečněji. Podle svědectví některých místních občanů navštívili Friedrichovi synové Lamoral a Hugo ve věci připojení Biskupic k Sudetám několikrát Německo, intervenovali dokonce v samotném Berlíně. Tuto záležitost jim prý rozmlouval jejich švagr a bratranec Filip Thurn - Taxis, žijící v Bavorsku. Filip se svou rodinou patřil pro svůj demokratický postoj k rozhodným odpůrcům nacistického systému a často se před Friedrichem a jeho syny zmiňovalo špatnostech hitlerovského režimu v Německu. K zabrání Biskupic a dalšího území směrem na Brodek u Konice nakonec došlo 24. listopadu 1938. Podle výpovědí občanů naší obce proběhl zábor směrem od Chornic, odkud se objevil průvod v čele s německým důstojníkem, jedoucím v automobilu s kulometem. Dále pak následovali vojáci na motocyklech, automobil s ordnery, Jiří Lamoral ve svém autě, poté další motocykly a Hugo ve svém autě.

Oddíl uzavírala Schutzpolizei. Oba Friedrichovi synové měli při vjezdu do Biskupic uniformy německých ordnerů. Friedrich Thurn - Taxis prý projevil nad připojením Biskupic k Německu velkou radost a vyzval místní občany k projevu vděčnosti vůdci za tento krok. Dokonce platil ve všech místních hospodách ten den lidem útratu. Hranice mezi Československem a Sudetami však byla značně pohyblivá a nejistá. Už v lednu roku 1939 došlo v Ratiboři u Opavy kjednání o navrácení kraje od Biskupic po Brodek u Konice zpátky k Moravě. Jednání se zúčastnili vysocí státní úředníci z Berlína a sudetští občané německé národnosti včetně Friedricha a Huga Thurn - Taxis. Jednání skončilo nakonec ve prospěch Německa a Friedrich a jeho syn mohli být nadále spokojeni. Začlenění Friedrichových statků ke Třetí říši znamenalo zpočátku pro samotného majitele značné ekonomické výhody, kterých si byl dobře vědom. Již 28. listopadu 1938 napsal atto Haezek, advokát ze Svitav, Friedrichovi dopis, ve kterém mu srdečně poblahopřál ke zdárnému dovršení jeho snahy připojit Biskupice k Sudetám. Advokát se také zmiňuje o tom, že na území Sudet není platná československá pozemková reforma. Friedrich tedy může volně nakládat se svojí půdou, ležící na německém územÍ. Friedrich měl však další problém. Ani po okupaci Biskupic a okolí nespadaly všechny jeho nemovitosti do Sudet, nýbrž asi polovina pozemků zůstala na území Protektorátu (např. Jaroměřice). Tato skutečnost znamenala pro zámeckého pána ekonomickou nevýhodu a velké problémy při hospodaření. Začal tedy vyvíjet snahy o připojení všech svých pozemků k Německu. S pomocí lesního úřadu v Moravské Třebové napsal Friedrich 21. října 1939 žádost adresovanou na Hit1erovu kancelář do Berlína. Dopis obsahuje stručné vylíčení majetkových poměrů majitele biskupického velkostatku. Nacházejí se zde údaje o rozloze jeho pozemků na území Sudet a v Protektorátě. Dále se Friedrich zmiňuje o velkých problémech správy svého lesního majetku v Protektorátě i o těžkostech v podnikání. Poukazuje na ekonomicky nevhodné zřízení celní a devizové hranice, která je pro hospodaření v Protektorátě neefektivní. Na konci dopisu je žádost o řešení tohoto problému, tedy o začlenění všech Friedrichových protektorátních pozemků k Německu. Nejprve vyhlížela pro Friedricha situace velmi nadějně. Dne 5. února 1940 odpověděla Hitlerova kancelář, že přesun hranice je v plánu a bude v určité době proveden. Nakonec však k posunutí hranic na moravskotřebovsku ve prospěch Německa nedošlo. Friedrich se v této záležitosti poté obrátil také na Konrada Henleina, avšak marně. Hitler odložil posun hranic na neurčito a prohraná válka mu v jakýchkoliv změnách zabránila.

Hugo a Lamoral Thurn - Taxis

Friedrichovi synové, Hugo a Lamoral, vstoupili v roce 1940 dobrovolně do řad německé armády. Hugo narukoval do Stuttgartu k jezdeckému pluku č. 18, kde sloužil do května roku 1940. Do ledna příštího roku pobýval na frontě ve Francii, poté byl v důstojnické škole v Krampnitz u Berlína. S vojenským povýšením měl určité problémy. Mnozí z Thurn - Taxisů z Bavorska a Vídně byli pro své demokratické smýšlení nacistickému režimu trnem v oku, někteří byli dokonce v koncentračním táboře.

I přes své "neposlušné" příbuzné však nakonec Hugo vojenského úspěchu dosáhl Na podzim roku 1941 byl odvelen na ruskou frontu, poté následoval návrat na západní bojiště do Francie. V poválečné obhajobě Hugo uvedl, že během války změnil svůj názor na Hitlera a nacistickou ideologii a chtěl prý také vystoupit z NSDAP. Vypověděl, že byl na jaře roku 1944 předvolán do Bruselu ke generálu von Falkenhausen.

Ten ho prý informovalo Hitlerově postoji k válce - Německo mělo bojovat nadále i přes invazi spojenců, ke které mělo brzy dojít. Hugo nesouhlasil se sebezničujícím bojem, byl pro rychlé ukončení války a nastolení separátního míru. Proto Hugo údajně přistoupil na návrh generála von Falkenhausen, který ho nabádal, aby ve svém okruhu zjistil, kteří z důstojníků jsou proti Hitlerově politice a kteří vůdci stále důvěřují. Jména důstojníků měl von Falkenhausenovi průběžně hlásit. Hugo prý navštívil v této záležitosti generála v Bruselu celkem třikrát. Poté byl v létě roku 1944 na západní frontě zraněn a 30. července téhož roku byl zproštěn vojenské služby pro nespolehlivost. Následovaly pobyty v nemocnicích a návrat domů. Hugo Thurn - Taxis se v roce 1940 oženil s dcerou továrníka Karla Sponera z Chornic lngeborg, se kterou měl syny Karla a Friedricha. V roce 1943 dostal Hugo od svého otce statek Jaroměřice, na kterém poté podnikal ve vlastní režii.

Většinu času však trávil na evropských bojištích a tak se o veškeré záležitosti v Jaroměřicích starala jeho žena lngeborg. o postoji Huga Thurn - Taxise k tamnímu českému obyvatelstvu existují mnohá rozporuplná svědectví. Podle výpovědí řadových občanů se Hugo choval k Čechům slušně, nikoho neudal, spíše naopak. Osobně se prý zasloužilo záchranu několika lidí, kteří měli být odvezeni do koncentračních táborů. Podle svědectví jiných občanů byl Hugo naopak na místní obyvatele hrubý a Čechům se vysmíval. Údajně nikomu osobně nepomohl, nikoho nepodpořil.

Vzhledem ke své branné povinnosti netrávil na jaroměřickém statku mnoho času, podnikání řídila Ingeborg se svým tajemníkem Iljou Lorkem. Inge prý stála na straně Čechů, podporovala je a přestože byla německé národnosti, mluvila česky. Na záchraně několika občanů, kteří měli být posláni do koncentračních táborů, se prý podílela osobně, popřípadě se u Huga přimlouvala za jejich záchranu. O Lamoralovi, starším synovi Priedricha Thurn - Taxise není známo mnoho. Jeho manželkou byla jistá Edite Generad a roku 1944 se jim narodila dcera Maria. Ta se později provdala za Antona Weilera, přičemž je jich jediný syn, Alexandr, zemřel několik měsíců po narození v roce 1970. Samotný Lamoral byl po válce nezvěstný a o jeho dalším osudu nic nevíme.

Thurn - Taxisové a poválečné události

Oblast Malé Hané byla osvobozena dne 9. května 1945 sovětskou armádou. O den později zaplatil Priedrich Thurn - Taxis za svoji prohitlerovskou orientaci životem. O aktérech likvidace zámeckého pána existují mnohé "zaručené" informace, avšak objektivně musíme přiznat, že dosud není přesně objasněno, jak incident proběhl. Místní občan Rudolf Přichystal vyprávěl, že dne 10. května 1945 byl čtvrtek a v biskupickém kostele se konala májová pobožnost, které se Priedrich zúčastnil (pamětník byl na mši také přítomen). Ke konci bohoslužby prý přišel do chrámu ozbrojený muž české národnosti, poklekl, posadil se a čekal na konec obřadu. Poté Priedricha zatkl a odvedl na Místní národní výbor, kde žádal od funkcionářů povolení k potrestání zadrženého.

Povolení sice nedostal, přesto však se zatčeným odešel. Na polní cestě v jižní části obce byl poté Priedrich Thurn - Taxis zastřelen. Několik místních občanů včetně kněze vystrojilo zámeckému pánovi rychlý tajný pohřeb. Rakev byla vyrobena narychlo zámeckým stolařem Machálkem. Jak bylo výše uvedeno, byl Friedrichův syn Lamoral po válce nezvěstný. Hugo byl na svémjaroměřickém zámku zatčen sovětskými vojáky, kteří ho předali do vazby v místě bydliště. Vdova po Friedrichovi, Eleonore, byla prozatím ponechána na svobodě a nadále pobývala na zámku v Biskupicích, kde jí byly vyčleněny dva pokoje a přidělena komorná. Samotný zámek se stal národním majetkem a jeho správa spadala do kompetence Zemského národního výboru v Brně.

 Dne 1. srpna se stal správcem zámku biskupický občan Tomáš Stejskal. Hugo byl se svou matkou vyslýchán ve věci připojení naší obce k Německu. Eleonore obvinění odmítla s tvrzením, že jako belgická občanka stála vždy proti nacistické ideologii. Také se snažila obhajovat své dva syny i zastřeleného manžela. Po výslechu požádala o povolení k vycestování do Belgie a totéž žádala i pro syna Huga. Hugo, který byl v té době vyšetřován ve vazbě v Jaroměřicích, využil smrti otce a nepřítomnosti bratra a vypovídal v jejich neprospěch. Popřel, že by kdy intervenoval za připojení obce Biskupice a okolí k Německu. Tuto změnu hranic mají podle Huga na svědomí někteří občané z Brodku u Konice a také Lamoral, který v této záležitosti navštívil v roce 1938 Berlín. Dne 21. července 1945 napsal Hugo Národnímu výboru v Jaroměřicích žádost o propuštění z vazby ze zdravotních důvodů.

Jeho válečné zranění (zlomenina levého bérce) vyžadovalo dlouhodobou rekonvalescenci, která nebyla v místě vazby možná. Dále žádal Hugo o povolení k vycestování do Belgie, neboť je prý v záležitosti připojení Biskupic k Německu nevinen. Ve zcela jiném tónu vypovídala jeho manželka lngeborg. Uvedla, že Hugo byl prý již v předvá1ečném období ve spojení s Německem, kam dodával různé zprávy vojenského charakteru, týkající se tehdejšího Československa. Také se prý osobně podílel na připojení Biskupic k území Sudet. Podle výpovědi lngeborg prý Hugo během války v Jaroměřicích nikomu nepomohl, ani se v armádě nijak neangažoval proti Hitlerovi. Byl údajně zaujatý proti Čechům a své blízké nutil mluvit německy. Dnes je velmi složité posoudit, která z obou výpovědí má blíže k pravdě. Manželé se totiž během války dostali do vzájemných sporů, které po válce vyvrcholily jejich rozvodem. Z tohoto důvodu by mohla být výpověď lngeborg součástí osobního boje mezi manželi. Její svědectví bylo vzato v potaz a stalo se součástí důkazů, které hovořily proti Hugovi. lnge po rozvodu odešla do Brna, kde dodnes žije. Jakjiž bylo uvedeno, žádal Hugo v létě roku 1945 o propuštění z vazby v Jaroměřicích ze zdravotních důvodů. Dne 18. srpna téhož roku byl dopraven do nemocnice v Moravské Třebové a po doléčení měl být převezen do internačního tábora v Jevíčku. O den později si Hugo vyžádal u správy nemocnice volno za účelem vyřízení soukromých záležitostí. Protože jeho osoba nebyla místním orgánům známa, obdržel povolení k vycestování do Rakouska bez problémů. V září opustil Hugo Československo a jeho matka Eleonore jej brzy následovala. Zemřelý Friedrich Thurn - Taxis, jeho synové Hugo a Lamoral se stali na základě vyšetřování důvodně podezřelými, že byli před válkou a během války v přímém styku s Německem.

Způsobili, že území Československa, tzv. jazykový ostrůvek Biskupice - Brodek u Konice, bylo připojeno k Německu. Z dalších důkazů vyplynulo, že Friedrich se také snažil o to, aby k Německu patřily obce Jaroměřice, Kladky, Hartinkov a Vranová Lhota (naštěstí bezvýsledně). V roce 1947 byl na Huga a Lamorala vydán zatykač pro zločiny podle paragrafu 1, 2, 3 / I trestního zákona. Trestní řízení bylo nakonec vedeno pouze proti Hugovi, ale muselo být přerušeno, protože obžalovaný nebyl dopaden. Lamoral zůstal nezvěstný a na Eleonore zatykač vydán nebyl. Rodina Friedricha - Thurn Taxise opustila Moravu a hledala štěstí v západní Evropě. Kvůli jejímu prohit1erovskému postoji ztratila nárok na svůj majetek, který představoval biskupický statek. Přesto se nechávali Friedrichovi vnuci průběžně informovat o stavu zámku a svých dalších bývalých objektech. Občas naši obec dokonce navštívili. V září roku 1967 se přijela do Biskupic podívat bývalá manželka Lamorala Thurn - Taxise Edite Generad. O tři roky později sem přicestovalajejí dcera Maria se svým manželem Antonem Weilerem. Všichni se také zajímali o panský hřbitůvek. Po roce 1989 navštívili Biskupice Hugovi synové Karl a Friedrich, kteří žijí v Rakousku. Dopravili na panský hřbitov kříž zasazený do mramoru, který nese iniciály jejich děda Friedricha. Před několika lety sem přijela i Hugova bývalá manželka Ingeborg, žijící trvale v Brně. Projevila velký zájem o historii zámku i obce.

Zdroj: www.svi.cz/bisnet/index.php (2013)

21.6.2003 Jaromír Lenoch

http://commons.wikimedia.org (19.4.2013)

Zdroj: www.hrady.cz (19.4.2013)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 19.4.2013