Biskupice
(Biskupitz) Osada: Zálesí Kostel sv.Petra a Pavla
Nad zámkem, 1770-75 Do roku 1775 to prý byl malý gotický
chrám, zasvěcen stejně jako dnes sv. Petrovi a Pavlovi. Stál také na stejném
místě, avšak byl obklopen hřbitovem. Na hřbitově se Údajně nacházela rovněž
kaple s malým oltářem, zasvěcená sv. Trojici. Hřbitov byl v roce 1822 z
hygienických důvodů zrušen a přemístěn za obec, kde stojí dodnes. Poslední
vlastník Biskupic a okolí z rodu Liebštejnských z
Kolovrat, Rudolf, zemřel v létě roku 1772. Zanechal za sebou ženu Marii
Antonii z rodu Blilmegen a novorozeně, holčičku,
která se jmenovala po matce. Dítě však zemřelo v Útlém věku (necelých osm
měsíců). Ve snaze zajistit si všechny statky po svých blízkých zemřelých,
provdala se Marie Antonie ještě jednou. Tentokrát se stal jejím vyvoleným
vlastní strýc Kryštof z Bllimegenu, bratr jejího
otce a moravský zemský hejtman. Tento příbuzenský vztah, který znamenal z
hlediska církve těžký hřích, zůstal bezdětný. Aby Svůj hřích částečně
odčinila, nechala Marie Antonie postavit v Biskupicích nový chrám. Starý
kostel, který byl již v dezolátním stavu, byl zbořen a na jeho místě byl
vystaven pevný pozdně barokní chrám. Podle některých Úvah zůstaly ze starého
kostela některé zdi, které se staly součástí nové stavby. V září roku 1776
byl biskupický chrám sv. Petra a Pavla vysvěcen
olomouckým biskupem. Uvnitř se nacházejí čtyři oltáře s relikviemi světCů Jana Nepomuckého, Václava a dalších. Pod
kazatelnou je umístěna vyřezávaná práce, znázorňující křest Ježíše v Jordánu.
Naproti je výklenek se sochou Panny Marie lurdské, kterou kostelu darovala v
roce 1890 neznámá osoba. Od roku 1918 zde najdeme sochy sv. Josefa a Aloise.
Dominantou chrámu je obraz sv. Petra a Pavla nad hlavním oltářem, který
nechala zhotovit roku 1862 šlechtična Johanna Paccassi, toho času hospodyně u Josefa Schaaffgotsche v Biskupicích.
Postupem času byly v kostele prováděny malířské, sochařské a řezbářské práce.
Části oltářů byly také pozlacovány, byly vyměňovány dlaždice, okna, varhany.
Svého času měl kostel čtyři zvony: malý, umíráček, prostřední a největší.
Během světových válek byly zvony odebrány pro válečné Účely. Co se týká
duchovní správy, fara se dříve nacházela vedle kostela, v místě zvaném
"na spálenisku". Poté však byla duchovní správa do roku 1782
zrušena. Obnovena byla jako lokální kaplánka, přičemž kaplani bydleli v zámku
hned naproti sakristii. Za nějaký čas byla zřízena na návsi vedle "staré
školy" nová fara. Během staletí se v naší farnosti vystřídala celá řada
kněží. Pamětníci si jistě vzpomenou na pátera Černoška, který odešel na
odpočinek v době komunistické totality v roce 1959. Místo něho nastoupil
Adolf Unger. Mladého nadšeného ducha vnesl do naší obce kněz Pavel Kupka, za kterého
proběhly v kostele jisté opravy. Mimo jiné zde byla zřízena nová
elektrifikace.
Za
třicetileté války zanikla. Roku 1785
byla zřízena kuracie a později i fara.
Hřbitov U silnice za obcí Hrobky Thurn-Taxisů U kostela Po roce 1989 navštívili
Biskupice Hugovi synové Karl a Friedrich, kteří žijí v Rakousku. Dopravili na
panský hřbitov kříž zasazený do mramoru, který nese iniciály jejich děda
Friedricha. Před několika lety sem přijela i Hugova bývalá manželka Ingeborg,
žijící trvale v Brně. Projevila velký zájem o historii zámku i obce.
Železný kříž Na návsi
Socha sv.Jana Nepomuckého Na návsi, Sochu vytvořil neznámý
autor vytesán kolem roku 1767. Sv. Jan Nepomucký (mezi 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku - 20. března 1393 v Praze) byl
generální vikář pražské arcidiecéze a mučedník katolické církve, jeden z
českých zemských patronů. Tato socha dříve stávala na trianglu u lihovaru v
roce 1993 byla přestěhována na nové místo do středu obce.
Socha sv.Floriána Před zámkem pod schodištěm ke
kostelu. Socha pochází asi z roku 1726 a vytvořil ji neznámý autor. Již ve
středověku lidé považovali sv. Floriána za ochránce před nebezpečím ohně
(snad pro jeho násilnou smrt ve vodě), lidé věří také v jeho ochranu před
bouří, velkou vodou či suchem. Traduje se, že modlitby směřované ke sv.
Floriánovi již zachránily nejeden život a nemalý majetek. Sv. Florián je
nejčastěji zpodobňován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví
vylévající z vědra vodu na hořící dům, popř. chrám. Zejména na venkově pak
sv. Florián představoval častý námět pro nejrůznější sošky, plastiky či
malby, které měly chránit dům a jeho obyvatele před neštěstím. V minulosti
bylo během svátku sv. Floriána dokonce zapovězeno rozdělávat oheň a nosit
vodu, aby v usedlosti nedošlo k nehodě. Vedle hasičů považují sv. Floriána za
svého patrona také kominíci, zedníci, sládci, kováři, hrnčíři a mnoho dalších
profesí majících co do činění s ohněm.Sochu v obci najdete směrem na
Jaroměřice u hlavních schodů do kostela sv. Petra a Pavla
Socha Ve štítě zámku
Pomník padlým U silnice z návsi k zámku,
Za pozornost stojí pomník padlých synů z obce Biskupice a Zálesí, kteří byli
roku 1914 - 1918 zastřeleni během první světové války. Bohužel se o něm ví
strašně málo
13.stol.
Vyvýšené, pravěké Přímo nad Biskupicemi se nachází
pravěké hradisko, které bylo díky svému tvaru nazváno „Hrubé kolo“. hradisko
má tvar elipsy(80x90m) a je obehnáno příkopem. Nízký val je na rozdíl od
středověkých hradisek nahozena na vnější stranu příkopu. Archeologové bohužel
dodnes nemají jasno, ze které doby tato stavba pochází. Pravděpodobně zde
však sídlil lid jevišovické kultury, který val vystavěl proti častím nájezdům
nepřátel. Archeologické nálezy v této lokalitě jsou nepatrné, byly zde
objeveny například dva malé hliněné střípky.
Zámek
>> C) Nad návsí, barokní, čtyřkřídlý,
zanedbaný, 1713 Jak již jméno napovídá, patřily
Biskupice od svého vzniku v polovině 13. století olomouckému biskupství. Jako
sídlo a spárvní centrum bylo využito a přestavěno pravěké
opevnění v poloze dnes zvané Hrubé Kolo. Roku 1361 panství od kapituly získal
markrabě Jan Jindřich a postavil na jeho území hrad Plankenberk.
Poté, co na přelomu V hmotě dnešního zámku bychom gotickou tvrz
hledali jen stěží, jejím jediným pozůstatkem je snad valeně
klenutý sklep zjištěný pod SV nárožím zámku. Dílem renesanční přestavby je
zřejmě severní a východní křídlo, další křídla již náleží barokní,
klasicistní a novodobé stavební etapě. Původně stávala na jeho místě
tvrz, podobná renesanční stavbě ve Vranové Lhotě. Biskupickou
tvrz nechali postavit bratři Volfart a Jan Planknarovi z Kynšperka v
letech 1493 - 1505. Roku 1700 je však tvrz již zpustlá. V roce 1612 je v
pramenech uváděno, že k tvrzi patřil panský pivovar stál na místě dnešní
"staré školy", ve kterém se vařilo pivo až do roku 1870. Na místě
staré zpustlé tvrze dal Vojtěch Libštejnský z
Kolovrat v letech 1713 - 1716 postavit nynější zámek. Tento šlechtický rod
nechal v blízkosti zámku také zřídit panskou palírnu, která byla v provozu do
konce 19. století. Poté, co zámek a biskupické
panství vlastnil rod Bltimegen, připadl majetek
rodu Schaaffgotsch. Manželka prvního Schaaffgotsche v Biskupicích,
rozená hraběnka z Furstenberku, dala vysadit park
kolem zámku, což dodnes připomíná pamětní kámen v "chraští".
Tehdejší majitelé provedli také úpravu zámku a zavedli teplovzdušné topení. V
letech 1874 - 1945 byl zámek v držení Thurn - Taxisů. Za těchto majitelů bylo
opraveno východní křídlo zámku a byly vykoupeny a rozbořeny domy pod zámkem.
Na tomto místě vznikl park, který byl ohrazen cihlovou zdí. V roce 1945
přešel zámek do státní správy, kde sloužil po deset let mnoha účelům (ONV
Mikulov, ČSD, KRAS Chornice). Roku 1955 sem byla přestěhována škola z č.p. 11
("stará škola,,).Teno zámek je nyní v soukromém vlastnictví a chátrá.
Škola V čp.3 Základní škola byla v
Biskupicích téměř 180 let. Nejprve se nacházela v kamenné chaloupce s č.p. 3
v parku naproti palírně. Mívala až 24 žáků, a proto není divu, že stísněné
prostory brzy přestaly vyhovovat. V roce 1824 byla tedy zřízena jiná školní
budova, opět s č.p. 3, kde nyní bydlí Sekerkovi. Roku 1876 byla tato škola
povýšena na dvojtřídní a čítala až 182 žáků. Takovému množství dětí však byla
škola malá a tak obec za 3000 zlatých koupila budovu starého pivovaru, č.p.
11 ("stará škola"). Roku 1878 se zde začalo vyučovat již jako ve
škole trojtřídní. Svého času mívala přes dvě stovky žáků.
Škola Obecná škola (1848, 1900 3 tř.). Původně pivovar, dnes OÚ
Zámecký park Kolem zámku, zanedbaný
s mohutným platanem
Současnosti zbytek mohutného stromu
z Biskupic do Nectavy
|
Panství Moravská
Třebová 1850 Politický okres
Moravská Třebová, s.o.Jevíčko 1938 landrát Moravská Třebová. 1961 Okres Svitavy Historie obce
>>
Biskupice původně
náležely olomouckému biskupství, ale biskup Bruno je roku 1262 postoupil
olomoucké kapitule. Ta roku 1361 zaměnila ves Biskupice s patrimoniem a
Hartinkov markraběti Janovi, aby si tu vystavěl hrad. Jan odkázal 1371 hrad
Hrádek (Plankenberg) a vsi Biskupice,
Březinku a Hartinkov svému synovi Prokopovi, který
roku 1386 udělil hrad i vsi lénem Heraltu Kunovi
z Kunštátu). Avšak již roku 1401 zastavil markrabě
Prokop plankenberské zboží Janu Boskovcovi
z Brandýsa. Roku 1412 potvrdil markrabě Jošt, že oprávněným držitelem
zboží je Heralt z Kunštátu.
Za husitských válek byl hrad obsazen husity. Roku 1437 prodává Žofie, dcera Heralta z Kunštátu a
manželka Jana z Cimburka, statek bratřím
Martinovi a Alešovi z Drahanovic. Roku 1438 Martin z Drahanovic se
svou manželkou Annou z Žeravic dává Biskupicím právo odúmrti. Roku 1493
prodávají bratři Aleš z Polanky, Martin, Znata
a Mikuláš z Drahanovic Biskupice, další vsi a
pustý hrádek Volfartovi a Janovi, bratřím z Kynšperka. Za nich asi vzniká tvrz přímo
v Biskupicích. Jan Planknar z Kynšperka prodal roku 1505 statek Petru Šedíkovi z Kunčiny a po
jeho smrti (1545) přešly Biskupice na jeho sestřenici Alenu z Warnsdorfu. V letech 1569 – 1579 byl majitelem Jan Špetle z Prudic, po něm
Jiří Špetle a dále Alžběta Špetlová
z Prudic, která statek prodala Jaroslavu Drahanovskému z Pěnčína a
jeho manželce Boženě Bílské z Kaříšova. Po
Bílé hoře měly být Biskupice konfiskovány, ale Jaroslav přestoupil roku 1623
na katolictví. Jeho syn Jaroslav Bedřich Drahanovský
prodal statek Jiřímu Vilémovi Dubskému z Třebomyslic, jehož vdova Marie
Anna, rozená ze Švábenic, roku 1661 prodává statek s vesnicí Nectavou Václavu Bartodějskému
z Bartoděj, a ten jej roku 1667 prodává
Zikmundu Sakovi z Bohuňovic. Po něm dědili synové Fr. Ferdinand a
Leopold, z nichž první prodal statek roku 1713 Vilému Vojtěchu Libštejnskému z Kolovrat. Roku 1729 zdědil statek
Jan Norbert Libštejnský a po něm jeho syn Jeroným.
Musel však statek odstoupit bratru Rudolfovi, a ten jej odkázal nejmladšímu
bratrovi, za nějjž jej spravovala Rudolfova
manželka, Marie Anna rozená z Blümegenu, která
si pak po narození dcery činila na statek nárok. Později se provdala za svého
strýce Kryštofa z Blümegenu, a panství tak
přešlo na jejího nevlastního syna Petra Heřmana a tím i na rod Blümegen. Roku 1813 dědil panství Josef Schafgotsch, roku 1874 Antonie kněžna z Thurn a
Taxisů, rozená Schafgotschová, a Marianetta Schafgotschová,
která svou polovinu panství darovala Jiřímu Lamoral
Thurn Taxisovi. Po něm dědili Fridrich a Hugo (padl
roku 1915). Pozemková
reforma byla provedena v letech 1924 – 1925. Vráceny byly jen dvory
v Biskupicích a Jaroměřicích. Dvory v Březinkách, Hartinkově a
Vranové Lhotě byly parcelovány. Roku 1945 byl kníže Fridrich zastřelen. Dvory
v Biskupicích a Jaroměřicích byly zabaveny a parcelovány. Kromě
zemědělských hospodářství byl v Biskupicích mlýn, pila, vyráběly se zde
lihoviny, zpracovávalo ovoce a zelenina. Od roku 1898 zde bylo chovatelské
družstvo, 1924 elektrárna, od roku 1860 záložna, 1924 pošta. V roce 1924
byla v Biskupicích zastoupena agrární strana. Spolky: čtenářský a
pěvecký (od 1882), hasičský (od 1884), Sokol (1911), DTJ (od 1921), FDTJ (od
1922).
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) biskupice.cz (20.4.2013) B) regionmtj.cz (20.4.2013) C) hrady.cz (20.4.2013) D)
svi.cz/bisnet/index.php/obec-biskupice (20.4.2013) fotografie 21.6.2003,
6.7.2005 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Zálesí (Libštejn) Kaplička opravená
Kamenný kříž
Před kapličkou, 1916
[Hostinec] Zbořen
|
Zálesí Asi dva kilometry východně od Biskupic leží v kopci osada Zálesí, která tvoří součást
naší obce. V místě tehdejšího ovčína, pozdější hájenky č.p.
I vyměřila vrchnost roku 1729 pozemky o stejné velikosti dvanácti osadníkům.
V nadmořské výšce 465 m byly postaveny dvě řady proti sobě stojících chalup
od č.p. 2 po 13. Osada byla pojmenována po jejím
zakladateli, tehdejším biskupickém pánovi Norbertu Liebštejnském z Kolovrat. Postupem času přibývaly další
chalupy, které obývali domkaři a které daly osadě
dnešní podobu. Obyvatelé Libštejna měli samozřejmě řadu
povinností k vrchnosti, avšak měli i vlastní práva. Tato práva byla potvrzena
na dřevěné tabulce, "cejchu", který musel být při vstupu do lesa
viditelně nošen. Prvním právem bylo podzimní hrabání steliva - listí v lesích
nejméně třicet roků starých. Hajný určil místa, na které se listí
shromažďovalo a jednotlivé hromady označil čísly. Tatáž čísla vložil do
klobouku, ze kterého si je osadníci losovali. Podle vylosovaného čísla si pak
osadník odvezl určenou hromadu listí na zimu. Další právo obyvatel Libštejna bylo vyžínání trávy na některých označených
místech. Dále pak směli osadníci sbírat roští spadané ze stromll.
Tuto činnost mohli vykonávat po celý
rok kromě listopadu a prosince, kdy byly hony, vždy v Úterý a v pátek od
východu do západu slunce bez jakéhokoliv náčinÍ.
Domy na Libštejně byly většinou z nepálených cihel,
které si lidé sami vyráběli. Pllvodní podlahy byly
hliněné, později se nahrazovaly podlahami dřevěnými. Do roku 1900 byly
střechy doškové, poslední došková krytina zmizela však až v roce 1924. K
vytápění se používala kachlová kamna, ve kterých se topilo ze síně. Na
otevřeném ohništi s komínem se zase topilo pařezy a vařilo se v železných
hrncích. Kolem chalup nebyly zpočátku žádné ploty, místo nich tu rostly do
konce 19. století angreštové keře. Osadníci si na živobytí vydělávali mimo
jiné také tkaním. To však postupně v době první světové
války zanikalo, neboť mělo velkou konkurenci v továrně v Chornicích.
Zpracovanou tkaninu z Libštejna odvážel faktor
Štěpán Neubauer do továren v Šumperku a Šternberku. Zpátky přivážel peníze,
novou surovinu na tkaní a hlávkové zelí, které se v osadě nepěstovalo. Dalším
zdrojem příjmů pro těžce hospodařící obyvatele byl sběr hub a jahod, které se
pak prodávaly v Jevíčku. Tato činnost však přilepšila osadníkům jen nepatrně,
jejich jedinou výhodou byly spíše třešně, které jsou v okolí Zálesí vysazeny
v hojném počtu a jejichž plody se také mohly prodávat. Nad osadou se nachází
kaple, která byla postavena kolem roku 1889 na místě dřívější celo dřevěné
zvonice. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 7.3.2012 Předchozí editace: 20.4.2013 |
