Nová
Ves
Kostel sv.Bartoloměje B) A)
Škola A)
Městská vodárna A)
Větérka
dolu Ignát A)
|
Panství
Politický okres
Moravská Ostrava
1961 Okres
2003 Pověřený městský úřad
Historie obce
První písemná zmínka je z roku 1584, ačkoliv obec jako taková
byla založena již počátkem 14. století na místě vyklučeného lesa Skřínky.
Z historických záznamů Moravské Ostravy vyplývá, že Nová Ves
byla její nejchudší poddanskou vsí. Řeka Odra způsobovala při záplavách škody
na úrodě a trvale podmáčená půda nebyla příliš úrodná. Dokladem chudoby je
mimo jiné fakt, že mezi obyvateli nebyl ani jeden sedlák. U Nové Vsi ležely
rybníky patřící hukvaldskému panství, které je však
prodalo olomoucké kapitule. Ta z nich udělala pole. V katastru obce Zábřeh
nad Odrou byl pak zřízen dvůr, který však byl záhy prodán. V 80. letech 19.
století jej koupil podnikatel Ignác Vondráček. Dvůr se pak stal součástí
majetku Dolu Ignát. V současné době slouží dvůr
jako školní statek Střední zahradnické školy v Hulvákách.
Vzestup průmyslu v okolí byl pro chudou obec požehnáním.
Obyvatelé se již nemuseli živit zemědělstvím, ale pracovní příležitosti
nacházeli také v průmyslu dolech. Imigrační vlna nových pracovníků rovněž
zvýšila počet obyvatel z původních 659 v roce 1890 na 2275 v roce 1930. Také
přítomnost podzemních zdrojů vody našla své využití – roku 1890 zde Moravská
Ostrava postavila vodárnu. Ta byla v roce 1908 zmodernizována a rozšířena.
Spojení s městy Ostravou a Svinovem zajišťovala
tramvajová trať Hulváky–Svinov.
Od roku 1913 byla obec přifařena k mariánskohorské
farnosti. V letech 1742-1920 byla nepatrná severozápadní část moderního katastru
Nové Vsi v rámci Hlučínska součástí pruské
provincie Slezska.
Počátkem 14.
století založil na území dnešní Nové Vsi syn Jindřicha z Frýdlantu lenní
statek. Také město Moravská Ostrava získala zde záhy pozemky, černý les zvaný
Skřínky, louky a náplavy podél pravého břehu řeky Odry. Později (po14.stol.)
byla Ostravskými část lesa vykácena a přeměněna na louky. V těchto místech
vznikly po roce 1525 nové usedlosti, které byly základem nové vsi, odtud také
dnešní název obce. Prvá písemná zpráva je až z r. 1584, ačkoliv počátky Nové
Vsi se kladou daleko dříve. Roku 1539 koupilo město Moravská Ostrava sousední
Čertovou Lhotku (dnešní Mariánské Hory) a r. 1555 ves Přívoz. Před tímto
nabylo město osadu Nová Ves. Od svého založení byla však nejchudší poddanskou
vsi města Moravské Ostravy. Časté rozvodnění řeky Odry působilo značné škody
na úrodě, půda trpěla značkou vlhkostí a protože nebyla úrodná, nebylo v Nové
Vsi žádných sedláků. Obyvatelé se zabývali zahradnictvím a rybolovem, kdy Hukvaldské panství mělo v Nové Vsi své rybníky. Nová Ves,
nejen že byla chudou poddanskou vsí, ale musela platit i za válečné tažení,
která neminula Moravskou Ostravu. Tak v roce 1642 na Moravu táhla Švédská
vojska. Industrializace sousedních obcí v 2. polovině 19. a na počátku 20.
století zasáhla hluboce do života obce, kdy zdrojem obživy nebylo již
výhradně zemědělství, ale též průmysl a hornictví. Nastal příliv
obyvatelstva, kdy z původních 659 v r. 1890 se zvýšil v r. 1900 na 1212, v r.
1910 bylo již 1538 obyvatel. Nejvyšší počet obyvatelstva nastal v r. 1930,
kdy čítal 2275 a dosáhl svého vrcholu.
Krátce po r. 1742
počala se budovat silnice, která měla spojit Opavu s Těšínem přes Moravskou
Ostravu a Svinov, tedy i přes Novou Ves. Stavba
pokračovala pomalu, takže o jejím skutečném dokončení se hovoří až po r.
1781. Ze současného pohledu se jedná o dnešní tř. 28. října. Na katastru obce
vybudovalo město Moravská Ostrava v r. 1890 vodárnu, která byla v r. 1908
zmodernizována a rozšířená. Voda byla čerpána ze studní a po vyčištění se
přečerpávala do vodojemů. V těsné blízkosti hranic obvodu byla vybudována
chemická továrna (dnešní MCHZ) a na části Nové Vsi byly postaveny patrové
bytové domy pro její zaměstnance. V r. 1924 byla Nová Ves přičleněna k městu
Moravská Ostrava. Po dlouhá desetiletí byla součástí Ostravy 4, později
Ostravy 1. Teprve nové události v r. 1989 daly vzniknout v r. 1990
samostatnému městskému obvodu Nová Ves, který je jedním z 23 městských obvodů
Ostravy. Za deset let samostatnosti doznal obvod hodně změn. Bylo započato s
výstavbou nové kanalizace a celý obvod byl plynofikován. Svá sídla zde našlo
mnoho drobných podnikatelů. Snad by tento obvod byl i bohatší, kdyby jej v r.
1997 nepostihla katastrofální povodeň. V důsledku protržení a posléze i
přelití protipovodňových hrází došlo k zaplavení území, kdy v severní části
voda dosahovala výše až 8 metrů. Mnoho domů muselo být zbouráno a další byly
poškozeny. Už dnes se však obec rozvíjí do krásy, opětovně přibývají
obyvatelé. Přes její území vedou cyklostezky a obecní zastupitelstvo se snaží
dělat vše pro blaho místních obyvatel.
Nejen silnice
Opavská, ale i obě části Nové Vsi na sever i na jih od ní, doznávaly změny ve
svém vývoji. Byly postaveny další domy, změnily se hranice polí, luk a lesů,
nezměnil se však tok řeky Odry a do ní se vlévající řeky Opavy. Zůstaly
stálým nebezpečím pro celou Novou Ves a blízké okolí. Často se zvedly jejich
hladiny následkem dešťů i tání sněhu na horách . Největší nebezpečí však
přinášely živelné pohromy. Jedná z nich byla průtrž mračen na Opavsku
4.července 1903. Rozvodněnou řekou odrou i Opavou byla zatopená Nová Ves i
sousední Mariánské Hory. V roce 1930 překvapila Ostravsko, zejména však obce Svinov, Nová Ves a Mar. Hory
katastrofální povodeň, při které zasahovali místní hasiči i vojsko. Všichni
zachraňovali majetky, zvířata i občany. Za tuto obětavou práci byli
vyznamenáni Záslužným křížem členové hasičského sboru Eduard Černý, Emil
Kaša, Stanislav Buchta a Fridolín Sýkora. Voda byla rozlitá téměř po celé
Nové Vsi od Zábřehu po obou stranách řeky Odry, všechny louky až k
Hošťákovicím a dusíkárna (dnešní MHZ). Jedinou její překážkou se stala cesta
tehdy pojmenována Slovenská (dnešní Dusíkárenská).
Tato množství vody nevydržela a protrhla se v úseku u lesa zvaný Paseky před
přejezdem železniční tratě Mor. Ostrava Svinov.
Proudem vody byla zatopená dolní část Mar. Hor
(říkalo se jí Kažmíř). Pohroma trvala několik dnů a
škody byly obrovské. Bylo odplaveno mnoho hospodářských stájí s drobným
zvířectvem, dobytek musel být vyveden na vyvýšená místa, lidé zaplavených
domů stěhovali nábytek na půdy, které se staly na mnoho dnů obytnými
místnostmi. Občané, navzájem si pomáhající, brodili se vodou nebo plavali na
zhotovených vorech, ale i na tzv. trokách (dřevěné necky při zabíjení
prasat). Všechny domy byly promáčené, podlahy zničené. Po opadnutí vody bylo
všude bahno a písek. Hlína z polí byla vesměs odplavená nebo pokrytá pískem.
Louky nebyly k rozehnání od polí, úroda zničená. Dlouhou dobu bylo znát na
domech, oploceních i stromech hladina vystouplé vody. Tyto povodně i každé
velké vody měly však přínos pro povozníky a
sedláky. Vekou vodou bylo naplaveno množství písku a štěrku . Toto bylo
výborným materiálem (a hlavně zdarma) pro výstavbu dusíkáren a jiných objektů
v Nové vsi a okolí. Jeho vývoz z řeky byl těžkou práci a jak pro
nakládajícího, tak i pro koňské spřežení. Vozy tehdy neměly ještě pneumatiky
a jejich kola se zařezávala do písku a hlíny. Taky na loukách vzniklá mnohá
pískoviště, která se dlouhá léta využívala. Místa na řece Odře, se kterých se
písek a štěrk těžil, dostalá své názvy. Říkalo se
pod Černým, pod Mrázkem, pod Švrlanským, pod
Sýkorou a pod. Písek a štěrk těžili i další sedláci z Nové Vsi jako Plaček,
Krupník, Lokša a mnohdy i jiní z blízkého okolí.
Cesty k pískovištím byly jen obyčejné polní a za deště byly dlouho nesjízdné.
Řeka Odra a Opava byla nejen zdrojem pohrom a výdělků, byla v létě zdrojem
odpočinku. Voda byla čistá, řečiště bez bahna a harampádí. Břehy byly
porostlé vrbami i trávou a mezi těmi si lidé, hledající odpočinek u vody ,
našli místo pro poležení a klid. Rybáři pak místa pro své udice a čeřeny (síť
na chytání ryb). Na březích řeky byly postaveny budky s občerstvením. Byla-li
řeka Odra v létě se svým okolím místem odpočinku a zdrojem výdělků, v zimě
předkládala svými zátočinami a klidným tokem, další možnost zaměstnání lidí
sekání ledu. Její proud za normálního stavu byl mírný a tak za silnějších
mrazů tvořil se led od břehů ke středu toku až se spojil a vytvořil ledový
krunýř tak silný, že udržel nejen bruslící mládež, ale i dospělé. Pak
nastoupili ledaři, kteří pro místní hostinské (ale i pivovary) jej sekali do
menších tvarů (ker) a odváželi k zájemcům. Tímto způsobem si mnoho lidí
sezonně vydělalo na živobytí pro své rodiny. Doba byla neutěšená, vzrůstala nezaměstnanost.
Zamrznutí řeky měla i mládež postaráno o zábavu. Tehdy kluzišť bylo velmi
málo (Jarko, DTJ Hulváky, DTJ Mar.
Hory) a chtivé mládeže po zimních radovánkách hodně. To vše darovala řeka
Odra sama. Postupem let a přibývajícími národohospodářskými potřebami
vzniknul tlak na zabránění povodní a úpravu jejího toku. Začalo se uvažovat o
regulaci a ochranných hrázích. Ze záznamů lze vyčíst, že napřed byla
regulována řeka Odra. Odstraněním zátočin se napřímil její tok a upravily se
břehy. Tyto práce se prováděly v létech 1920 až 1925 v úseku od Zábřehu až po
Přívoz. Prováděli to dělníci z řad místních i okolních obyvatel s pomocí
Italských zajatců z I. světové války. Pak následovala stavba protipovodňových
hrází. Dílo bylo rozděleno na tří úseky: Zábřeh Opavská třída (po obou
stranách řeky), Opavská třída žel. Trať Přívoz Svinov
(jen se strany Nové Vsi) a žel. Trať Přívoz Svinov
až k silnici Mor. Ostrava Petřkovice (se strany Nové Vsi). K užívání byla
dána asi v r. 1933 ale pouze v úseku Zábřeh žel. trať Přívoz - Svinov. Pokračování a dání do užívání až po silnici do
Petřkovic pak asi v r. 1966-7. Po zkušenostech s velkou vodou, kdy původní
hráze se projevily jako nízké, musely se zvednout násypem a to asi v r. 1970.
Další zpevňování hrází se provádělo v r. 1985, kdy v určitých úsecích začala
voda prosakovat ve spodní části hráze. Tento děj je zachycen ve zprávě,
kterou vydal místní hasičský sbor: & dne 8.8. 1985 v 17 hod. byli jsme
upozorněni místními občany, že dochází k zaplavování sklepů. Po příjezdu na
místo, se zahájilo čerpání. Na pomoc přijel i sbor z Přívozu. Provádělo se i
vynášení cennějších předmětů ze sklepů. Voda však stále přibývala. Zatopením
byla ohrožena křižovatka ulic Bartošova a Fričova. Členové sboru stále
chodili kontrolovat stav stálé stoupající vody. Bylo zjištěno, že voda začíná
prosakovat spodní částí hráze v prostoru zahrad až k čerpací stanici
Vítkovických železáren. Ve večerních hodinách se stal stav kritický. Byly
zaplaveny zahrady p. Švagříkové, Horákové a část
ulice Štěrkové. Z tohoto důvodu byla svolána protipovodňová komise, která
posoudila stav ohrožení. Tato nařídila evakuaci ohrožených domků, jejich
majitelů i zvířat. O půlnoci přijel technik, který nařídil zesílení hráze
navezením haldoviny. Bylo použito těžké techniky (válce,
auta a pod), až se prosakující voda zastavila. Až po opadnutí vody se
vystěhované rodiny vrátily zpět do svých příbytků. Majetky však zůstaly
poznamenány po dlouhou dobu až do úplného vysušení. Z novoveského
hasičského sboru , který se této živelné pohromy zúčastnil ve dnech od 8. do
13. srpna byli přítomni členové Marynčák Josef, Brim Jaroslav ml., Blasch Jan a
Pavel, Lefner Tomáš, Kliš
Vojtěch, Novák Petr, Zimmermann Oldřich, Just Zdeněk. Odpracovali na těchto
pracích asi 920 hod. A jejich odměna? Zveřejněni v deníku Nová Svoboda. Jinak
nic. Ani po této povodni nebyl trápení obce konec. Psal se červenec roku
1997. Začalo pršet na celém území Moravy, a voda v řekách, které se stékají
právě v Nové Vsi začala prudce stoupat.
|
Rok
|
obyv.
|
domů
|
|
1850
|
|
|
|
1927
|
|
|
|
1930
|
|
|
|
1947
|
|
|
|
1961
|
|
|
|
1970
|
|
|
|
2001
|
|
|
www
odkazy
literatura
a prameny
1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927
A) novaves.ostrava.cz (11.12.2013)
B) wikipedie.org (11.12.2013)
fotografie
|
