|
Historie obce Palkovice, politický okres Místek |
|
První prokázaná zpráva o Palkovicích
pochází z roku 1437, kdy se poprvé pod svým jménem objevují v písemných
pramenech. Zřejmě jsou však mnohem starší a vznikly před více jak 600 lety.
Velmi
tvrdě zasáhla do života obcí na hukvaldském panství
třicetiletá válka, kdy byly vesnice rabovány, byl vybíjen dobytek, což vedlo
k hladu. V té době byly Palkovice pátou největší
obcí z 29 obcí Hukvaldského panství. Na konci 17.
století měly Palkovice 94 osob povinováno
vrchnosti. Z toho bylo 26 sedláků, 13 zahradníků, 17 velkodomkářů,
5 malodomkářů a 33 podruhů. Kromě fojta byli v obci
4 hajní, kteří povinnostem nepodléhali. Grunty měly množství kamenitých míst,
takže se více hodily k chovu dobytka než k obsívání. Během 18. st. byly Palkovice jednou z nejrozsáhlejších obcí hukvaldského panství, měly až 1 205 obyvatel, 208 rodin,
191 domků. Ve
vsi byl tehdy dřevěný kostel s věží a dvěma zvony, údajně z roku 1580, u
kterého býval i hřbitov. Na jeho místě byla postavena v r. 1850 kaplička sv.
Mořice na levém břehu říčky Olešná na dolním konci
obce, která v této podobě stojí doposud. V roce 1631 byl nákladem obce
postaven v centru nynější kostel sv. Jana Křtitele a kolem něho zřízen malý
hřbitov. Kostel byl postaven z kamene a jedná se o velmi hodnotnou
architekturu z doby třicetileté války. V době 1. sv. války musel kostel
odevzdat dva zvony pro válečné účely. V r. 1928 byly pořízeny 3 zvony nové,
ty však byly v r. 1942 německými fašisty odebrány, proto byl v r. 1943 pořízen
malý železný zvon, který však praskl. V r. 1947 byl instalován na kostelní
věži jeden železný zvon. Tento zvon byl v roce 1993 nahrazen třemi novými
(Jan, Anežka, Václav), které byly 11. 7. 1993 vysvěceny. Do roku 1786 jezdili
do palkovského kostela sloužit mše kněží místečtí,
poté byl ustanoven v obci 1. lokální kaplan. Farní budova je z r. 1768, před
ní stojí kamenný barokní kříž z r. 1741, kdysi prý stával před hukvaldským hradem. Palkovicím
byl darován v r. 1800. S
příchodem prvního kaplana Jana Kalabise v r. 1786
začíná i historie palkovské školy. Teprve až v r.
1803 byl do obce dosazen první učitel Filip Kestl z
Frenštátu. V r. 1805 byla postavena nad hřbitovem nová školní budova (později
chudobinec - v r. 1998 budova zbourána). Pro nedostačující kapacitu se v r.
1871 začala stavět škola nová u silnice směrem na Kozlovice. Rok na to byla
otevřena a velmi dobře prospívala. K 1. 1. 1891 bylo v obci 912 mužů a 1 041
žen - tedy 1 953 obyvatel. Z toho umělo číst a psát 1 211 lidí. V roce 1903
se vedle stávající budovy postavila budova další. V letech 1950 - 1951 byla
na této budově provedena nádstavba a obě budovy
byly propojeny v jeden blok. V roce 2002 byla zbourána a nahrazena novou
budovou. Rok
1848 byl bouřlivým a převratným. Byla zrušena robota a fojtský systém.
Posledním fojtem byl Filip Zlý. Fojtství bylo spravováno rodem Zlých téměř
100 let. Fojt Jan Zlý dal postavit v letech 1785 - 1790 zděné fojtství a v r.
1793 mlýn na řece Olešná. Pamětní deska z této
budovy je umístěna v místním kině. Obě zmíněné budovy ve svých základech
stojí dodnes. Budovu fojtovského mlýna koupil
Svépomocný spolek v r. 1910, v r. 1927 byl zrušen mlýnský náhon a budova
přestavěna. Od té doby měla název Lidový dům, v němž byla do r. 1948 hospoda,
tělocvična a jeviště. V současné době jde o Kulturní dům, který byl do dnešní
podoby přestavěn r. 1972 a nyní je zde kinosál pro 143 osob, obřadní síň a
knihovna. Nejstarší
hospodou byla fojtovská u fojtství (přibližně ve
stejném místě jako dnešní hostinec U Kubalů). V r. 1874 však byla postavena
hospoda nová v centru obce, známá pod názvem U Kubalů, která je provozu
dodnes. Druhou hospodu postavil po r. 1874 sedlák František Volný, je to
nynější hostinec TOMIS na rozcestí silnice do Metylovic.
V té době byla postavena i hospoda na horním konci nyní pod názvem U Kuchařů.
Velmi oblíbená byla restaurace U Kociánů na Hůrkách z r. 1926. Ta však roku
1976 vyhořela a na jejím místě bylo postaveno velké moderní rekreační
středisko Palkovické Hůrky s.r.o. s kapacitou 92
lůžek, 13-ti dřevěnými chatkami a kolibou Barborka. Nyní kromě 3 bývalých
hostinců slouží naší veřejnosti v budově obecního úřadu Restaurace Pod Habešem s velkým a malým sálem, které jsou využívány k
oslavám a společenským akcím. Dále
pak hlavně v zimních měsících je hojně využívaná restaurace Pod sjezdovkou.
Sjezdovka v délce necelých 400 m byla postavena r. 1970 na severním svahu
poblíž silnice k Metylovicím. Sjezdovka je vybavena
osvětlením, což umožňuje večerní lyžování a zařízením na výrobu umělého
sněhu, takže je svah denně upravován. V
r. 1905 byl zřízen v obci poštovní úřad, telefon byl zaveden r. 1925, v r.
1927 byla provedena elektrifikace obce, ve stejném roce byla zahájena
soukromá autobusová doprava na lince Metylovice -
Frýdek, v témže roce linka Frenštát - Frýdek a o rok později Myslík - Frýdek. V r. 1928 bylo zřízeno v sále
pohostinství Tomis sokolské kino Slavia, kde se promítaly němé filmy, od r. 1935 filmy
zvukové.
Zdroj:
www.palkovice.cz (1.3.2013) |
|
Vznik a počátky obcí Palkovice a Myslík V počátcích kolonizačního procesu bylo území mezi Odrou,
Ostravicí a Beskydami rozděleno mezi hrabata z Hückeswagen
a olomoucké biskupy. Biskupský majetek tvořila část bývalého hückeswagenského panství přiléhající ke slezské hranici.
Nejstarší písemný pramen dokládající existenci obcí na Místecku
pochází z listiny z roku 1258. Vztahuje se k 66 lánům, určeným pro kolonizaci poblíž Staříče (tzv. Codex diplomaticus regni Bohemiae). V roce 1267 se v tzv. závěti olomouckého
biskupa Bruna ze Schauenburku (1242-1281), objevuje
Stará Ves, Paskov, Místek a Sviadnov. O necelé dva
roky později se v zakládací listině Brušperka
objevují i Fryčovice, v 70. letech 13. století také
Chlebovice. Hrad Hukvaldy se poprvé prokazatelně
uvádí v roce 1285, v roce 1294 pak Sklenov a
Kozlovice. V roce 1288 se jižně od Místku zmiňují Kunčičky
u Bašky a zaniklá ves Heynrichsdorf,
v roce 1299 obec Metylovice. Další okolní vesnice a
města jsou v průběhu následujících let připomínána v různých listinách (např.
Lhotka roku 1359), ale název obce Palkovice zde
dosud není. Při požáru hradu Hukvaldy v r. 1762 shořely veškeré písemné dokumenty,
historikové proto mohou vycházet jen z několika málo listin. Domnívají se, že
Palkovice se mohly původně jmenovat i jinak (např. Habrnovice). První písemná zpráva o Palkovicích
pochází z roku 1437. V těchto letech již pravděpodobně obec delší dobu existovala.
Tuto listinu, v níž se hukvaldské a šostýnské panství zastavují Mikuláši Sokolovi z Lamberku, vydal 25. 2. 1437
císař Zikmund. Palkovice vznikly patrně někdy v
průběhu první poloviny 14. století jako přímý majetek olomouckých biskupů a
nejpozději od roku 1437 byly integrální součástí hukvaldského
panství. Ves patřila typologicky mezi lesní lánové vsi se značným počtem
selských statků typickým pro vsi kolonizační. Palkovice
byly podle Ladislava Hosáka pojmenovány po lokátoru
Čeňkovi Palkovi z Bravantic.
Publikace Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. uvádí, že základem jména Palkovice je slovo Palek (zn.
ves lidí Palkových), patrně deverbativum k paliti. Podle pověsti byly Palkovice
rozděleny na dvě poloviny cestou a tak zněl původní název Puolkovice. První písemná zmínka o Myslíku pochází
z roku 1564. Listina Jana Očka, biskupa Olomouckého, vydává svědectví, že
obec Mestlishow, za dřívějších pánů psáno Myslikov, existovala již ve 14. století. K založení obce
došlo nejpozději v 1. polovině 15. století, přesněji okolo roku 1437,
nedlouho po husitských válkách. Myslík byl stejně
jako Palkovice součástí majetku olomouckého
biskupství. Původní název Myslíku zněl
pravděpodobně Myslíkov, což potvrzuje také zdejší
časté příjmení Myslikovjan. První konkrétnější
údaje o obyvatelích pocházejí z konce 16. století. Záznamy o této době
informují o fojtu Pavlovi, který vlastnil louky, rybníky, 2 mlýny, pole,
krčmu a fojtství. Do počátku 14. století bylo patrně údolí Olešné
ještě neosídleno. Impulsem ke kolonizaci se staly listiny vydané olomouckým
biskupem Dětřichem v roce 1299. První z nich byla datována 29. 9. 1299 a byla
určena Farkašovi, synovi Vlka z Násilé
(dnes Nasiedle v Polsku). Farkašova
rodina se pohybovala v okruhu opavského knížete Mikuláše a Farkašův otec (Vlk z Násilé)
byl svědkem při sepisování listiny z roku 1297, která rozdělovala državy
olomouckého biskupa a opolského knížete. Druhá listina, rovněž z roku 1299,
je datována později než listina Farkašova, ale
udělená práva v ní obdržel, jak vyplývá z Farkašovy
listiny, její adresát dříve než Farkaš, byla
vystavena pro osoblažského fojta Gerlacha. V roce 1437 zastavil král Zikmund hukvaldské
a šostýnské panství Mikuláši Sokolovi z Lamberka. Součástí jeho zástavní listiny je i nejúplnější
soupis obcí hukvaldského a šostýnského
hradního okruhu. Mezi obcemi jsou prvně jmenovány Palkovice. Kromě vymezení hranic území o rozloze 60 lánů (až 3 000 ha) se Farkašovi mimo jiné ukládalo vykácet les, zřídit mlýny,
pole a založit město, nazvané Farkasstadt. Za to
byl povinen on i jeho dědicové vojenskou službou s jedním zbrojnošem. K
založení města však nedošlo. Samotní páni z Násilé
se na dlouhou dobu z historických pramenů vytratili a znovu se objevili až ve
2. polovině 14. století. Ne však již v okruhu hukvaldského
panství. O necelých 100 let později (roku 1395) se v prostoru Farkašova léna setkáváme s další vesnicí, Habrnovicemi. Spory o hukvaldsko – frýdeckou hranici
sahají až do druhé poloviny 13. století. Tato hranice byla zároveň hranicí mezi
Moravou a Slezskem. Nejstarší smlouvou, jenž územní
spory řešila, byla smlouva z roku 1297 mezi olomouckým biskupem Theodorikem a knížetem Měškem.
Situace se zkomplikovala v roce 1402, když tehdejší držitelé Hukvald, Lacek a Vok z Kravař, prodali část panství
(Místek, Frýdlant, Kunčice, Sviadnov, Habrnovice) těšínským knížatům Přemkovi a jeho synu
Bolkovi. Tímto kupem se hranice mezi Moravou a Slezskem posunula na jih a Místecko se stalo součástí těšínského Slezska. S koupí se
spěchalo a v listině nebyly přesně stanoveny hranice, čímž vznikly spory o
pozemky. Lesa Rovně mohli společně užívat knížecí i biskupští poddaní.
Biskupovi lidé se pak neměli vkládat do pozemků knížecích poddaných po obou
stranách Olešné. Kníže i biskup mohli v Rovni lovit
zvěř, obyvatelé Palkovic si směli podržet vyklučené
role v pustých Habrnovicích. Palkovice a Myslík v 16. - 17. století Přímá držba Palkovic hukvaldským biskupstvím si nevyžadovala zhotovování
listin a Palkovice se z téhož důvodu nevyskytovaly
ani v lenních registrech a registrech manského soudu. Lokační listina Palkovic se nedochovala, v roce 1534 bylo vydáno nové
fojtské privilegium, které bylo stavem původního privilegia. Podle něj měl
tehdejší fojt Martin právo držet svobodnou krčmu, mlýn, pilu, náležely mu
čtyři rybníčky a plná šestina poplatků. To je řadí jednoznačně do starší
vrstvy fojtovských privilegií na hukvaldském panství. Nejde sice o privilegia Brunova,
která vyžadovala od fojtů i vojenské služby, ale míra výhod fojtovi
poskytovaných, zejména držení každého šestého lánu naznačují, že se od
Brunových privilegií asi časově příliš nevzdaluje. První konkrétní údaje o obyvatelích Palkovic,
o jejich jménech, majetkových poměrech, poddanských dávkách vrchnostem a o
jiných náležitostech se dovídáme až v poslední čtvrtině 16. století. Pramenem
je soupis poddanských povinností, urbář hukvaldského
panství z roku 1581. V tomto urbáři jsou zachyceni jen usedlí obyvatelé, tj.
jen ti, kteří z titulu držby pozemku byli povinni platit pozemkovou rentu.
Zachycuje tedy pouze hospodáře na jednotlivých statcích, ale neposkytuje
žádné údaje o bezzemcích, námezdně pracujících, nepodává svědectví ani o
příslušnících domácností usedlých hospodářů, o jejich movitém majetku,
vybavení usedlostí hospodářským nářadím apod. První obsáhlý záznam v urbáři
nás seznamuje s palkovickým fojtem Pavlem. Ten měl
role, louky, rybníčky, mlýn moučný, mlýn pilný, jednu poušť (tzv. vrchností
mu puštěný kus pole), krčmu a svobodné fojtství. Vlastnil rovněž privilegium
z roku 1534 obnovené tehdy fojtu Martinovi olomouckým biskupem Stanislavem Thurzem. V roce 1581 se v urbáři hukvaldského
panství objevují u Palkovic tato jména: Jan Svobodík, Jan Tomkův, Jakub fojtův bratr, Matúš Kvas, Jan Hladného, Pavel Tomkův, Jakub Svoboda,
Urban, Jakub Jurákův, Lída Jurečková, Pavel Urbanův, Jura Andysův,
Anna Petraška, Jura Moravec, Vávra Krčův, Mikuláš
Charvát, Jiří Urbánkův, Janoš Moravcův, Martin
Vaškův, Pavel Kužel, Havel Čramol, Mikuláš Bidélko,
Klimek Bludovský, Mikuláš Škroček,
Kašpar Buček, Jan Buzek, Markéta Janečková, Bartoš
Moravců, Matúš Vlk, Jan Židek, Jan Sykora, Vacek Sasinů, Jan Hnijanek, Jakub Vaškův, Havel Černíkův, Ondra Pichův, Janek Jurečkův, Bartoš Pavlasů, Jan Poláček, Jan
Řehořů, Pavel Bednář, Martin Kula a mlynář Jan Slanina. V témže urbáři se u Myslíku uvádí tato jména: Jan
Fojt, Jura Fojtů, Matěj Hlaváčů, Petr Jaškův, Martin Soje,
Mikuláš Švaček, Jan Mlčák,
Pavel Kudelkův, Urban Smolíkův, Adam Mikův, Vacek Hajného, Václav Večerka, Mikuláš Kurydlův, Janík Dorotčin a Martin Kurydlův.
Už ze samotného tvaru některých jmen lze usuzovat, že se nejedná o ustálená
příjmení, ale spíše o jakási bližší určení ke křestním jménům (známý tvar
jména a příjmení vznikl až v 18. století). U fojta Jana nejde o příjmení, ale
spíše o označení funkce a Jura Fojtů byl zřejmě syn fojta Jana. Palkovice měly kromě fojta čtyři sedláky s
polnostmi o rozloze větší než jeden lán, devatenáct sedláků drželo usedlosti
o rozloze jednoho lánu, zbývající pak měli pozemky menší. Pět bylo usedlých
na obecní půdě a v urbáři jsou vedeni jako tzv. návesníci
s malými kousky polí. Poddanské dávky, které museli poddaní odevzdat zpravidla
ve dvou termínech, na sv. Jiří a na sv. Václava, sestávaly z peněžní renty,
slepic a vajec. Kromě těchto pravidelných gruntovních platů byli myslíkovští původně povinni robotovat ke kozlovickému
dvoru. Této povinnosti byli však podle záznamu v urbáři zbaveni za sumu 5
zlatých splatnou na Nový rok a na sv. Jana Křtitele. Nezbavili se ale robot
zcela. Podle výslovné podmínky jim zůstala povinnost robotovat k zámku a ke
stavení jiných. Kromě uvedených skutečností zaznamenal urbář v roce 1581 v Myslíku ještě existenci mlýna (vedle pily za oborou). Nedlouho po sepsání urbáře byl tento při přeměřování pasek, snad
ještě koncem 16. století, doplněn o další údaje. V Myslíku
se objevují nová jména – Adam Červenka, Jan Adamův, Martin Adamův, Jakub Dalič, Pavel, syn myslíkovského
fojta, Ondra Červenkův, Jakub Hvizď, Mičulka, Jura Skruta, Mikoláš Mičulka, Jan Vyvial, Michal Kocich, Tomek Červenka, Pavel Blanař
a další. Většina údajů se týká přičiněných kusů pasek, s výjimkou Jakuba Daliče, který platil 20 grošů z mlýnku u svého domu. Poddaní, platící dávky robotou, pracovali při vrchnostenských
dvorech. Část panství obdělávala vrchnost ve vlastní režii, tato půda se
nazývala dominikál. Ostatní půda byla rozparcelovaná na poddanské grunty, na
kterých hospodařili sedláci. Tato půda byla nazývána rustikál. Vlastníkem
obojí půdy byla vrchnost. V té době bylo na panství hukvaldském
celkem 5 dvorů – zámkový (tj. hukvaldský), brušperský, kopřivnický, kozlovický a rychaltický.
V roce 1580 byli na panství delegováni úředník panství vyškovského Pavel Nesylovský z Nesylova a úředník
z Modřic Florián Pravětický
z Radvanova kteří na panství provedli soupis
robotních povinností poddaných k jednotlivým dvorům a k pasekám při lese
Háji. V Palkovicích bylo v té době robotou povinných
34 poddaných, z nichž 22 muselo robotovat s potahy. Spolu s obyvateli Staříče a Fryčovic byli
přiděleni k brušperskému dvoru. Kromě robot k
vrchnostenským dvorům byly i další roboty, například udržování hukvaldské obory. V obci byli hajní Kašpar Buček a Jan
Poláček, kteří měli na starosti les na straně k Metylovicím
a les na straně k Chlebovicím až po vrch Rybí. V první polovině 17. století se bohoslužby konaly v Palkovicích 4x do roka, za což obyvatelé odváděli
poplatek místeckému faráři ve výši 39 slepic, 24 fůry dřeva a 10 bílých
grošů. Ve vsi byl tehdy dřevěný kostel s věží a dvěma zvony. Původně kostelní
lán byl obci odejmut hukvaldským úředníkem a
obyvatelé požadovali jeho vrácení. Kostelní role byla obci zpět puštěna s
tím, že obyvatelé užitek z ní obrátí ve prospěch kostela. Třicetiletá válka (1618-1648) postihla hukvaldské
panství už v roce 1619, kdy tam bylo uloženo vojsko moravských stavů vedené
Ladislavem Velenem ze Žerotína,
jedním z předních představitelů protihabsburského odboje na Moravě. Po bitvě
na Bílé hoře v roce 1620 sice stavovské vojsko hrad i panství Hukvaldy opět
opustilo, ale ve druhé polovině roku 1621 došlo k novému vpádu. To se u
Holešova spojili vzbouření Valaši ze vsetínského panství s Uhry a 10. října
1621 vpadli do Příbora a po jiných vsích kradli a
rabovali. Vpádu nezůstaly ušetřeny ani Palkovice a Myslík. O necelé dva roky později severovýchodní Moravou
prošlo polské vojsko, tzv. lisovčíci, jenž šlo na
pomoc císaři. Před tímto vojskem, vedené polským šlechticem Alexandrem Lisovským, museli obyvatelé utéci do lesů, neboť divoké a
nespoutané vojsko bylo proslulé svou krutostí a bezohledností. Po dalších
třech letech (asi r. 1625) postihl hukvaldské
panství vpád výmarského knížete a dánského generála Mansfelda.
Vojsko na svém postupu severovýchodní Moravou vypálilo a vyrabovalo větší
množství vesnic, spolu s městy Příborem, Brušperkem
a Frýdkem. Na slezské straně doplatil na jejich nájezd Frýdek, kde vojáci
vytloukli frýdecký zámek a vyrabovali dvůr a kostel. Podle soupisu „všech užitků z panství“ v letech 1635-1636 byly Palkovice pátou největší obcí z 29 obcí panství. Uvádělo
se celkem 47 usedlostí, z nichž bylo 25 selských, 10 zahradnických a 12
chalupnických. Palkovice platily největší sumu
stálých svatojiřských a svatováclavských platů, celkem 140 zlatých. Je to
více, než platila města Ostrava a Příbor, kvůli vysokému poplatku za
nevykonávané roboty. Za odúmrť (právo odkázat svou držbu) ještě v roce 1625
měly Palkovice vykonávat pěší roboty, kterých byli
zbaveni kardinálem Ditrichštejnem výměnou za stálý
poplatek. Dalším pravidelným platem, nahrazujícím kdysi v naturáliích
odevzdávané dávky, byly platy za husy, slepice a vejce. Za 1 husu bylo
počítáno 12 grošů, za slepici 3 groše a za vejce 10 krejcarů. V letech 1635-1636 byl Myslík šestou
nejmenší obcí z 29 obcí panství. Podle výše stálých platů se Myslík objevil na devátém místě od konce. Výše platů
naznačuje i rozsah pasekářské kolonizace. Ne ovšem
kolonizace, v rámci které vznikaly nové usedlosti, ale pouze rozšiřování pozemků
stávajících usedlostí o paseky vyklučené v horách. Robotní stávky poddaných
celého hukvaldského panství proti stoupajícím
nárokům na zemědělskou robotní práci byly v letech 1643 a 1651-1653. Jedna z
největších robotních stávek proběhla také v roce 1695. První údaje po skončení třicetileté války (1618-1648) pocházejí
z roku 1655 a dokládají vzrůst zátěže poddanských hospodářství. Z roku 1656
pochází první dochovaný soupis lánového rejstříku, tj. seznam hospodařících
rolníků, z něhož se můžeme seznámit se jmény držitelů poddanských usedlostí.
Podle tohoto soupisu bylo v Palkovicích 26 selských
gruntů, 13 gruntů zahradnických a 17 domkářských
usedlostí. Podle popisu mají grunty množství kamenitých míst, takže se více
hodí pro chov dobytka než k obsívání. V popisu Palkovic
se v lánovém rejstříku uvádí existence dvou filiálních kostelů, starého se
zasvěcením svatému Petru a druhého se zasvěcením svatému Janu, v němž tehdy
probíhaly bohoslužby. Polnosti v Myslíku jsou
lánovým rejstříkem charakterizovány jako neúrodné, kyselé a kamenité. V roce
1660 je v Palkovicích uváděno 28 sedláků, 22
zahradníků a domkařů, v Myslíku
14 sedláků, 4 zahradníci a domkaři. V Myslíku bylo celkem 20 usedlostí. Druhá rektifikace lánových rejstříků z roku 1675 uvádí v Palkovicích 56 usedlostí. Důvodem pro sepsání nové
vizitace byly nájezdy Turků a jejich tatarských spojenců, kteří zpustošili
východní oblast Moravy, takže mnoho gruntů z první vizitace zpustlo. Rozdíly
mezi vrchnostenským soupisem gruntů a lánovým rejstříkem jsou však tak velké,
že průkaznost berních soupisů je v 17. století malá. Nejprůkaznější by bylo
srovnání s gruntovními knihami, ale ty v obci Palkovice
nebyly dochovány. Dochoval se robotní výkaz z roku 1667, podle něhož měly Palkovice 61 usedlostí, z nichž byla odváděna robota.
Kromě fojta byli v obci 4 hajní, kteří robotovat nemuseli, 25 sedláků
povinných potažní robotou, 9 zahradníků a 22 domkařů
povinných robotou pěší. Podle tohoto robotního výkazu (1667), měl Myslík 26 usedlostí, z nichž jedna byla fojtská a 1 poddaný vykonával službu hajného. Selských
usedlostí bylo 11 a domkářských 13. Ze soupisu
polnosti z roku 1675 se dozvídáme, že obec má již jen 10 selských usedlostí,
3 usedlosti zahradnické a 3 domkářské. Z listiny se
poprvé dozvídáme jméno myslíkovského rychtáře,
kterým byl po rychtářovi Václavovi Jakub Mičulka. Druhá polovina 17. století proběhla na severovýchodní Moravě i v
sousedním Slezsku ve znamení ostrých střetů poddaných s feudály. Důvodem bylo
především neustálé zhoršování situace poddaného obyvatelstva v důsledku
rozšiřování režijního hospodaření vrchností, což znamenalo především výrazný
růst panských dvorů a prvních průmyslových podniků. Těžké hamerní
roboty a stoupající nároky na zemědělskou práci vedly k mohutné robotní
stávce na celém hukvaldském panství, která
vyvrcholila ve dnech 26.-30. 6. 1695 na polích za
Kopřivnicí. V srpnu 1695 se poddaní dočkali úpravy robotních povinností.
Sedláci od té doby byli povinni robotovat v období od svatého Jana do svatého
Václava tři dny s potahem a tři dny pěšky, zahradníci každý den pěšky. V obou
případech se pak povinnost pěší roboty snižovala pouze na jednu osobu,
namísto předešlých dvou osob. Značné snížení robotních povinností postavilo hukvaldské poddané do příznivější situace proti poddaným
na jiných panstvích, zejména na panstvích drobné šlechty. Na konci 17. století měly Palkovice 94
osob povinováno vrchnosti. Z toho bylo 26 sedláků, 13 zahradníků, 17 velkodomkářů, 5 malodomkářů a
33 podruhů (nájemníků v domě či statku). Kromě fojta byli v obci 4 hajní. Palkovice a Myslík v 18. – 19. století V první polovině 18. století se postavení poddaných díky
povstání v roce 1695 na hukvaldském panství poněkud
vylepšilo, na rozdíl od předcházejícího století nebylo území panství přímo
zasaženo válečnými událostmi. Zdánlivý klid narušovaly jen zprávy o
zbojnících, hlavně o zbojnické družině Ondrášově,
jejíž náčelník pocházel z nedalekých slezských Janovic. Činnost Ondrášových zbojníků zasahovala do prostoru hukvaldského panství, kde se později dovídáme z lidové
tradice četné zprávy o skrýších a pokladech na Radhošti, Ondřejníku,
pověsti o vězení zbojníků na Hukvaldech aj. Tyto pověsti jsou součástí lidové
tradice vznikající záhy po Ondrášově smrti ve sviadnovské hospodě v r. 1715. Radikální změny v postavení poddaných nastaly po nástupu Marie
Terezie na trůn. Války mezi Rakouskem a Pruskem přinesly do vesnice bídu a
hlad a jejich důsledkem byly neustále zvyšovány poplatky a kontribuce (daně),
i rekrutýrky, které odváděly na 25 let mladé muže z hospodářství. Zároveň
museli obyvatelé vesnice živit nepřátelské vojáky, kteří procházeli krajem. V
souvislosti s nutností získat pro vedení válek větší množství peněz došlo k
vypracování nových daňových soupisů. V 18. století byly Palkovice jednou z
nejrozsáhlejších obcí hukvaldského panství, měly až
1205 obyvatel, 208 rodin a 191 domků. V roce 1834 měl Myslík
488 obyvatel, do r. 1900 stoupl jejich počet na 713. Z domů bylo 6
vystavěných z cihel, ostatní ze dřeva. Jako krytina byl používán výhradně
šindel. Průmysl v obci zastoupen nebyl, vyskytovala se jen obvyklá řemesla
jako kovář, krejčí, tesař, zedník. Po celých Čechách probíhaly v roce 1775 nepokoje, 26. června
1775 se v Místku shromáždilo velké množství sedláků z celého panství.
Uklidnění přineslo až vydání posledního robotního patentu Marie Terezie 13.
srpna 1775 pro Čechy (7. září 1775 pro Moravu), který rozdělil poddané do 11
robotních tříd podle majetku. Toto rozdělení se pak stalo základem pro berní
zatížení poddaných. Od podruhů, kteří nevlastnili půdu, neplatili tedy žádnou
daň a měli konat robotu 13 dnů ročně, až po sedláky, kteří platili 42 zlatých
45 krejcarů roční kontribuce a týdně museli konat třídenní robotu se čtyřmi
kusy potažního dobytka a mimo to ještě pěší robotu jednou osobou tři dny v
týdnu v době od 16. května do 28. září. Současně byla stanovena délka
robotního pracovního dne. V zimě 8 hodin, v létě 12 hodin včetně přestávky na
oběd a na cestu do práce a z práce. Reforma přinesla úlevu hlavně sedlákům. Poslední vážný robotní spor mezi Palkovicemi
a vrchností byl urovnán r. 1797. V této době už byly Palkovice
jednou z nejrozsáhlejších obcí hukvaldského
panství. Již v roce 1777 bylo podle církevní statistiky v obci 652 dospělých
obyvatel a 233 dětí katolického vyznání. Myslík byl
mnohem menší a měl v té době 234 dospělých obyvatel a 84 dětí. Koncem 18.
století se obce rychle rozvíjely, což se projevilo také v růstu počtu
obyvatel. V roce 1794 měly Palkovice 1205 obyvatel,
208 rodin a 191 domů. V roce 1843 bylo v obci 1 721 obyvatel a 261 domů. U Myslíku stoupl počet obyvatel z
318 v roce 1777 do konce století na 446 obyvatel, 75 rodin a 72 domů. Hlavní
stravou místních obyvatel byly brambory, zelí, mléko, máslo, sýr a mouka.
Pěstovala se pšenice, žito, oves, brambory, ječmen, jetel, zelí, jablka,
švestky, hrušky. Jediným průmyslem v obci byly 4 mlýny a pila. Domy byly
většinou postaveny ze dřeva, jen výjimečně z kamene a z cihel. Jediným druhem
krytiny byly šindele. Těžce zasáhla obyvatelstvo celého kraje a tedy i Palkovic a Myslíku neúroda a
hladová léta započatá v r. 1845. Velké problémy způsobila hniloba brambor,
které v té době byly hlavně u chudších vrstev obyvatel základní složkou
potravy. Lidé se v důsledku nedostatku potravin pokoušeli jíst nejrůznější
náhražkové pokrmy, což způsobovalo rychlé šíření infekčních chorob. V r. 1846 došlo ke katastrofální neúrodě, mnozí obyvatelé
zůstali bez práce. Hospodářskou situaci dokreslují žádosti o vystěhování, ve
kterých jsou uváděny jako důvody vystěhování nouze, hlad, nedostatek práce a
výdělku. Někteří občané se z Myslíku
odstěhovali do Ameriky. Významnou roli v roce 1845 sehrály poutě k frýdeckému kostelu,
při nichž se ve Frýdku scházelo značné množství obyvatel z okolních obcí. Palkovice byly jedním z center hnutí příslušníků
nejchudších společenských vrstev, domkářů a
podruhů. Vznikla zde petice (Sedlská dobromyslná
prosba) domkařů a bezzemků z kraje přerovského a
těšínského, kterou podepsalo asi 16.000 lidí. Pro podpisy si sběratelé
podpisů chodili právě na poutě. Autory petice byli palkovický
učitel Šebastián Vrána, chlebovický
chalupník Jan Fajkoš, palkovický chalupník a paprskář
Šebestián Krč. V petici si domkáři a bezzemci
stěžovali, že díky nízkému příjmu nemohou mít zástupce ve volených orgánech,
stěžovali si také na sedláky. Tuto petici předali 19. dubna 1848 Zemskému
stavovskému sněmu v Brně. Bylo v ní žádáno nejen zrušení roboty, ale též
rozšíření volebního práva pro méně majetné občany a hlavně příděl půdy pro domkáře a bezzemky, od vrchnosti. V bouřlivém a převratném roce 1848 byla zrušena robota a fojtský
systém. Do čela obcí byli voleni starostové. Posledním fojtem v Palkovicích byl Filip Zlý, rod Zlých spravoval fojtství
téměř 100 let. Fojt Jan Zlý dal postavit v letech 1785 - 1790 zděné fojtství
a v r. 1793 mlýn na řece Olešná. Pamětní deska z
této budovy je umístěna v palkovickém kině. Obě
zmíněné budovy ve svých základech stojí dodnes. Budovu fojtovského
mlýna koupil Svépomocný spolek v r. 1910, v r. 1927 byl zrušen mlýnský náhon
a budova přestavěna. Od té doby měla název Lidový dům, v němž byla do r. 1948
hospoda, tělocvična a jeviště. V současné době jde o Kulturní dům, který byl
do dnešní podoby přestavěn r. 1972, nyní je zde kinosál pro 143 osob, obřadní
síň a knihovna. Z myslíkovských fojtů si připomeňme
alespoň fojta Jana (1581), fojta Václava (1656) a Jakuba Mičulku
(1675). Činnost jednotlivých představitelů Myslíku
se v písemných materiálech nedochovala, ale ze zápisů obecní rady víme, že
hlavním příjmem do obecní pokladny byly příjmy z nájemného obecního hostince
a ze školného, jehož vybírání bylo pronajato Janu Vyvialovi.
Dalším příjmem obce byly dávky z lihovin, které museli prodávající alkoholů
obci platit. Nejstarší hostinec v Palkovicích byl u
fojtství přibližně ve stejném místě jako dnešní hostinec U Kubalů. V roce
1874 byla původní dřevěná stavba zbourána a nahrazena prostranným
jednopatrovým domem, nynějším hostincem U Kubalů. Druhou hospodu postavil po
roce 1874 sedlák František Volný, je to nynější hostinec U Tomisů na rozcestí silnice do Metylovic.
V té době byla postavena i hospoda na horním konci, nyní pod názvem U
Kuchařů. V roce 1894 byla v Myslíku na místě
bývalé fojtské hospody postavena obecní hospoda. Do té doby patřil dům Josefu
Mičulkovi (čp. 50), který
jej obci prodal za 900 zlatých. Stavbu nového šenku provedl stavitel
František Bergmann z Místku, s celkovým nákladem 2
267 zlatých a 75 krejcarů. Na výstavbě nového hostince se nejvíce podílel
učitel František Horák. Postupně měli hospodu pronajatou Josef Václavík z Chlebovic (1894-1902), Antonín Habrnál
z Chlebovic (1902-1904), Tomáš Harabiš
z Myslíku (1904-1918), poté byla hospoda prodána.
Hostinskou zde byla až do roku 1926 Marie Mičulková,
dcera Josefa Mičulky, po ní její bratr Alois. Od roku 1885 prodávali v Myslíku
alkohol Heinrich Storch (v domě čp.
67) a Franz Weiner (v
domě čp. 32). V roce 1910 se alkohol prodával v obchodech, jejichž majiteli
byli Josefa Štorchová (čp.
67), František Šimek, Karolína Škrblová a Františka
Weinerová. V roce 1910 bylo v Myslíku
15 rodin, které se živily při menším hospodářství výrobou březových košťat, 5
rodin pod jednou firmou vyrábělo žebře. Obojí bylo dodáváno do Vítkovických
železáren a do ostravských šachet. Historie palkovické školy začala až
roku 1803 příchodem učitele Filipa Kestla do obce.
V roce 1805 byla v Palkovicích postavena školní
budova (pozdější chudobinec - v r. 1998 byla budova zbourána), která stála na
východní straně hřbitova. Tuto školu navštěvovalo až 300 dětí, v jedné učebně
se tísnilo až 150 dětí. V letech 1829-1865 byl nadučitelem Šebestián Vrána,
po něm v letech 1865-1879 významný kulturní pracovník Antonín Hofschneider, který v roce 1871 založil
čtenářsko-umělecký spolek Lidumil. V roce 1871 se začala stavět nová školní
budova u silnice směrem na Kozlovice. K 1. 1. 1891 bylo v obci 912 mužů a 1
041 žen - tedy 1 953 obyvatel. Z toho umělo číst a psát 1 211 lidí. V roce
1903 se vedle stávající budovy postavila budova další. V letech 1950-1951
byla na této budově provedena nadstavba a obě budovy byly propojeny v jeden
blok. V roce 2002 byla zbourána a nahrazena novou budovou. Palkovice a Myslík za 1. světové války První světová válka 1914-1918 dolehla také na život palkovických a myslíkovských
občanů. Z Palkovic a Myslíku
odcházeli na frontu všichni vojíni do stáří 42 let. 8. srpna 1914 bylo
vyhlášeno v obcích stanné právo. Bylo zavedeno válečné hospodářství a
přídělový systém na lístky. Např. na čaj bylo doporučováno ostružinové a
jahodové listí, látky se tkaly z kopřiv a papíru. V této době vznikla na
popud spisovatelky Růženy Svobodové humanitární akce „České srdce“. Venkované
si zvali městské děti na několik měsíců do svých domovů. Palkovická
obec hostila po dva měsíce v roce 1918 přes 40 brněnských dětí. Pole byla
špatně obdělávána, protože naprostá většina mužů byla na frontách. Palkovičtí občané bojovali za Rakousko-Uhersko
na všech hlavních evropských bojištích. Válka si vyžádala mnoho obětí, jen z
řad palkovických občanů to bylo 66 mužů a 24 myslíkovských mužů. Po válce zůstalo mnoho válečných
invalidů. Ze zajateckých táborů vstoupilo do československých legií v Itálii,
Francii a Rusku 33 palkovických a 7 myslíkovských občanů. V bitvě u Zborova
(2. 7. 1917) bojoval v řadách ruských legií František Socha z Palkovic. Do obce se během dvou let po skončení války
vrátilo 29 legionářů. V den druhého výročí konce 1. světové války, 28. 10.
1920, byla uspořádána místním osvětovým sborem za plné účasti obecního
zastupitelstva a občanů slavnostní akademie na počest a uvítání legionářů,
které srdečně přivítal jménem občanů starosta obce. K této události připravil
Adolf Brázda Pamětní list se jmény legionářů Palkovic
a Myslíku. V den 10. výročí trvání československé
republiky, 28. 10. 1928 byla na palkovické škole
odhalena pamětní deska z leštěné černé švédské žuly se zlatým nápisem: „U
příležitosti 10. výročí trvání čs. republiky vděčnou vzpomínku všem padlým a
bojovníkům za svobodu věnují občané.“ 28. X. 1918 – 1928. V předvečer této
události sehrál Sokol divadelní hru „Pro vlajku československou“, v průběhu
výročního dne se konala slavnostní chůze zastupitelstva, které se usneslo
věnovat 10 000,- Kč na vybudování obecního chudobince. Palkovice a Myslík v meziválečném období Poštovní úřad byl v Palkovicích
založen roku 1905, v roce 1922 došlo k zavedení poštovní jízdy místo do
Místku do Frýdlantu. Dále byly zřízeny dvě poštovní schránky. V roce 1925 byl
zaveden telefon z Místku do Palkovic s hovornou na
místní poště. V r. 1927 byla provedena elektrifikace obce, ve stejném roce
byla zahájena soukromá autobusová doprava na lince Metylovice
- Frýdek, v témže roce linka Frenštát - Frýdek a o rok později Myslík – Frýdek. Velmi oblíbená byla restaurace U Kociánů na Hůrkách z r. 1926.
Ta však roku 1976 vyhořela a na jejím místě bylo postaveno velké rekreační
středisko Palkovické Hůrky. 25. června 1924 přijel Tomáš Garrique
Masaryk do Frýdku-Místku. Za všechny občany Palkovic uvítal pana prezidenta starosta obce Václav
Volný. 11. ledna 1936 byl prezident T. G. Masaryk jmenován čestným občanem Palkovic. V r. 1927 zrekonstruovala organizace Lidové strany Lidový dům,
se sálem, sloužícím jako tělocvična, která se stala střediskem činnosti Orla.
Jednota Orla československého Palkovice byla
založena v r. 1908, v Myslíku v r. 1935. Během 1.
světové války byla činnost pozastavena, Orel byl obnoven r. 1921. Činnost
Orla byla zastavena 30. 11. 1941 výnosem policejního ředitelství v Brně.
Sokol působil v Palkovicích od r. 1911, po
nečinnosti během 1. světové války byla činnost Sokola v r. 1919 obnovena. 1.
9. 1928 zahájil Sokol promítání němých filmů v kině Slavia
pro 250 návštěvníků, zřízeném v sále hostince pana Skříšovského
(dnes U Tomisů). Od r. 1935 zde byly promítány
zvukové filmy. V r. 1931 postavili členové Sokola v obci letní koupaliště o
rozměrech 25 x 12 m. 8. 9. 1921 byla v Palkovicích založena
Dělnická tělocvičná jednota (DTJ). V r. 1931 vznikl sportovní klub, SK Olešná Palkovice, který nebyl
jako jediný spolek v obci během 2. světové války zakázán a tak do něj
přestoupili mnozí členové ze zrušených tělovýchovných spolků. V r. 1937 byl založen 1. skautský oddíl v Palkovicích.
Na podzim v r. 1940 byla celostátně rozpuštěna skautská organizace. 6. 7. 1930 vznikl Sbor dobrovolných hasičů, 17. 6. 1932 byl
položen základní kámen ke stavbě hasičské zbrojnice, která byla otevřena 12.
7. 1936. Od r. 1934 měli hasiči svůj divadelní soubor a ženský samaritní
odbor. Sbor dobrovolných hasičů funguje bez přestávky dodnes. Od jara r. 1939 bylo usilováno o zřízení veřejného vodovodu,
jehož kolaudace proběhla v r. 1943. Po první světové válce projevovala aktivní činnost sociálně
demokratická organizace, která dala popud k tomu, aby v Myslíku
již 12. listopadu 1918 byla zřízena obecní hospodářská rada. Dne 21. 09. 1919
byl starostou zvolen Adolf Koza (čp. 49), obecní
kancelář byla zřízena v místnosti domku Jana Slípka (čp.
40). Obecním zapisovatelem byl jmenován Valentin Hrnčář
a obecní zastupitelstvo během své činnosti mimo jiné zvolilo zpěváka v
kostele (Jan Žáček, čp. 72), zvoníka kaple (Josef
Slípek, zvaný Pepeček, čp.
129), obecního policajta a posla (Jan Vašenda, čp. 70). V Myslíku byla kromě drobných obchůdků
s potravinami a službami pro obyvatelstvo také významná výroba žebřů,
dodávaných např. do Vítkovic. V okolí obce bylo 7 kamenolomů – u Hrnčáře v Rybím, Zátopka (čp. 2) – tzv. Bačovo lomisko, Vincence
Bůžka (čp. 109), Antonína Slípka (čp. 42), Jana Eliáše (čp. 48) a
u Jana Zátopka (čp. 45)
byly lomy dva. Palkovice a Myslík za 2. světové války V podvečer 14. března 1939 přijelo z Příboru, který byl 10.
října 1938 v rámci Sudet připojen k Německu po Mnichovské dohodě (29. 9.
1938), do Místku německé vojsko. Na jediný vážný odpor se postavila část III.
praporu 8. pěšího pluku Slezského v Místku v Czajankových
kasárnách. Obrana kasáren, pod vedením kapitána Karla Pavlíka, trvala půl
hodiny, pro nedostatek munice byl dán ze štábu pluku rozkaz složit zbraně.
15. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. 30. září 1939 byla
zahájena 2. světová válka. První vylepenou vyhláškou v Palkovicích
byla tzv. Rechts fahren!
(Jízda vpravo!), krátce nato následovaly další vyhlášky, např. užívání
německého a českého označení měst a vesnic (Palkovice
– Paulsdorf, Myslík – Misslik), zavedení jednotné měny s označením K, zavedení
letního času, zatemňování aj. Počátky organizovaného odboje proti okupantům jsou v Palkovicích, podobně jako v celé republice, spjaty
především s ilegální organizací Obrana národa. Její okresní organizace byla
vedena učitelem Bohumilem Čupou z Metylovic (popraven 10.12.1942
ve Vratislavi), který také vedl od března 1939 odbojovou skupinu Za vlast,
založenou Sokolem v Místku. Nařízením byla v roce 1940 sundána z památníku plaketa T. G.
Masaryka a dosavadní školní kroniky byly zapečetěny a musely být založeny
nové. V zahraničním odboji bojovali z Palkovic:
A. Fochler, který v r. 1940 vstoupil do zahraniční
armády ve Francii, kde se zúčastnil bojů o Loaru a Marnu, kde byl zraněn. Boleslav Ivánek, který vstoupil do
čsl. zahraniční jednotky na Středním východě, kde se
zúčastnil mj. obrany Tobruku, později byl v rámci
RAF přidělen k 311 čsl. bombardovací peruti ve Skotsku, Richard Kula v rámci
odbojové skupiny převáděl uprchlíky do Polska, kde vstoupil do čsl. legionu pplk. L. Svobody, s kterým ustoupil do Sovětského
svazu, v r. 1941 byl odvelen k 11. pěšímu praporu na Středním východě, kde se
účastnil obrany Tobruku, v r. 1943 byl zařazen do
čsl. samostatné tankové brigády ve Velké Británii, s kterou se účastnil
invaze do Francie a obléhání přístavu Dunkerque,
ing. Jan Pavlíček vstoupil v r. 1940 do čsl. zahraniční armády, zúčastnil se
bojů na Marně, v r. 1943 v r. 1943 byl zařazen do čsl. samostatné tankové
brigády ve Velké Británii, s kterou se účastnil invaze do Francie a obléhání
přístavu Dunkerque, Fr. Jalůvka z Myslíku se v r. 1944 zúčastnil Slovenského národního
povstání (SNP), byl součástí partyzánské skupiny Signál. V únoru 1945 se
zapojil k I. čsl. armádnímu sboru. V letech 1940-1941 byl v Palkovicích
na pozemku Václava Botora postaven dům pro
přistěhovalce z Těšínska. Zde byl také umístěn
obecní úřad. Dne 11. 7. 1941 byla na území Palkovic
založena partyzánská skupina Jiskra. Mládež se mohla sdružovat pouze v tzv.
Kuratoriu pro mládež, které vzniklo i v Palkovicích.
Od srpna 1944 byl v Palkovicích ukryt röntgenový přístroj ze Zábřehu, který si po válce
zábřežští občané vyzvedli. 29. srpna 1944 na trase Slavičín-Ostrava
bylo kulometem zasaženo americké letadlo. Pilot USA Army
Force SGT Russell I. Payne byl za letu těžce postřelen. Kapitán jej ošetřil a
krvácejícího polomrtvého pilota vyhodil na padáku z letícího letadla.
Američan dopadl těžce raněn do prostoru asi 300 m od Hlaváčova potoku na Kútách, krátce po dopadu pilot zemřel. Hořící letoun,
kterému se podařilo pravděpodobně v prostorách Štandlu
odhodit bomby, havaroval o několik minut později v lesním porostu na úpatí Ondřejníku u Metylovic, kde
těsně po dopadu explodoval a shořel. Zbylých 9 letců, kteří vyskočili z letadla zajal stíhací
oddíl pořádkové policie (Jagdkommando), Irvinga Katze zastřelili a
další odvezli do zajateckých táborů. Ostatky amerického pilota Russella I. Payna byly v roce
1944 pohřbeny v Palkovicích. V roce 1946 byly
exhumovány, převezeny do USA a znovu pohřbeny na Arlingtonském
národním hřbitově ve Washingtonu. Dnes je na tomto místě malý památník, který
v roce 2007 nechala zhotovit Obec Palkovice. 4. květen 1945 se stal nejtragičtějším dnem války v Palkovicích. Od Místku pronikala vojska Rudé armády a
několik skupin chlapců se šlo podívat na Radův kopec (Habeš), odkud dobře
viděli pronikající frontu. Němečtí vojáci chlapce považovali za partyzány,
zatkli je a odvedli je dolů do vesnice. Václavu Volnému, který se pokusil
vojákům vysvětlit omyl, nedůvěřovali, podařilo se mu jen vyměnit se místo
jeho syna Jiřího. Němečtí vojáci nakonec zavedli vězně do Zátopkova
kamenolomu na Myslíku, kde jednoho po druhém zastřelili
v pozdních odpoledních hodinách. Občané je pak našli zasypané hlínou, kterou
vyhodil granát. S přeraženýma nohama, vylámanými zuby a se střelami v
zátylku. Svobody se nedočkali Alois Červenka, Vladimír Kusý, Jaroslav Mališ, Milan Poruba, Václav
Šupina, Václav Volný z Palkovic. Z Metylovic Alois Pustka a Jan
Svoboda. Všem zavražděným byl 8. května 1945 uspořádán pohřeb, který byl
vyhlášen pohřbem národním. 11. května 1947 byl v Zátopkově
lomu na Myslíku odhalen pomník zastřeleným palkovickým a metylovickým
občanům. Na pomníku, který zhotovil kameník Jan Ťahan
z Myslíku je nápis „Nedočkali se“ a datum 4. 5.
1945. Součásti pomníku jsou nyní i žulové desky se jmény zastřelených obětí a
obětí 2. světové války z Myslíku. Posledním činem německých vojáků bylo vyhození mostu u kostela o
půl páté ráno. V sobotu 5. května 1945 byly Palkovice
osvobozeny. Boje však pokračovaly. Zničení mostu nezabránilo Rusům, aby Palkovice neobsadili. Na horním konci obce trvaly boje
dále. Palkovice byly osvobozeny 5. května 1945, o
den později byl osvobozen Myslík. Při „totálním nasazení“ přišli o život 4 občané, při ústupu
německých vojsk bylo za frontových bojů zasaženo střelami 5 občanů, za
ilegální činnost bylo zabito 18 občanů, 29 občanů bylo během války vězněno
pro odbojovou činnost. Během osvobozování padlo 8 sovětských vojáků: Severiněnko Fjodor Petrovič, Trofimenko Jefim Michajlovič, Čižík Ivan Grigorjevič, Ganěbnyj Vasilij Michajlovič, Polienko Savva Prokopěvič, Žasan Dimitrij Nikolajevič, Škuba Jefim
Semenovič a 1 zajatec nezjištěné národnosti byl 4.
5. 1945 zastřelen v Zátopkově lomu na Myslíku. V průběhu osvobození padlo 8 německých vojáků v Palkovicích a 9 v Myslíku. V roce 1938 byl v rámci oslav 20. výročí vzniku republiky
postaven památník, původně umístěný v nedaleké Švehlově lipové aleji. Návrh
památníku o dvou sloupech provedl prof. Josef Vlastimil Luňáček z Metylovic a kamenické práce akademický sochař Vladimír Brázdil
z Frýdku-Místku. Na sloupech byly plakety
prezidenta republiky T. G. Masaryka a předsedy agrární strany Československa
A. Švehly. V r. 1940 byla z památníku sundána plaketa T. G. Masaryka. 9. 5.
1946 byl památník rozšířen o třetí sloup a desku se jmény obětí 2. světové
války 1939-1945. Na sloupech byly umístěny plakety T. G. Masaryka, J. V.
Stalina, Ed. Beneše. V r. 1955 byly plakety
vyměněny za plakety V. I. Lenina, J. V. Stalina a K. Gottwalda. Dne 5. května
1969 byl památník přemístěn z důvodu stavby mostu a rekonstrukce silnice na
prostranství před Lidovým domem, plakety byly odstraněny a na prostřední
sloup byl umístěn státní znak a nápis Lidé bděte. Po r. 1989 přibyla ke
jménům palkovických obětí 2. světové války jména
sovětských vojáků a amerického pilota. Před pomník byly umístěny dva bludné
balvany. Na hřbitově byl 8. 5. 1949 odhalen pomník 9 sovětským vojákům. Palkovice a Myslík po r. 1945 v datech 1948 - založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD) 1.3.1956 - otevřena zubní ambulance 1957 - sokolské hřiště s tribunou 1967 - rekonstrukce Loděnice Olešná 1970 – lyžařská sjezdovka se zasněžováním a umělým osvětlením 1972 - Lidový dům přestavěn na Kulturní dům 29. 2. 1972 - sloučeno JZD Palkovice, Metylovice, Staré město, Skalice na JZD Rozvoj Palkovice 1978 - dokončení stavby tělocvičny 1. 1. 1980 - sloučení Palkovic a Myslíku 2. 1. 1981 - byla dokončena stavba budovy JZD, kterou v r. 1994
koupila obec a zřídila zde Obecní úřad 1983 - byl založen místní klub důchodců 1984 - byl postaven lyžařský vlek na Myslíku 2. 10. 1987 - byl postaven Dům služeb 1990-1998 - proběhla plynofikace Palkovic 1993 - vyšlo první číslo Palkovických
listů 1994 - byl vystavěn vodovod Palkovice,
Myslík 1996 - na Staré cestě byla postavena nová stanice pohonných hmot 1998 - zbourána budova bývalého chudobince a školy 1999 - plynofikace Myslíku 2002 - výstavba nové Základní školy v Palkovicích 2003-2004 - výstavba druhé haly ke stávající tělocvičně a
slavnostní otevření 20.11. 2004 2006 - bylo obci vráceno 160 ha lesa 2007 - dokončena rekonstrukce bývalé ZŠ na sportovně kulturní
společenské centrum s více účelovým hřištěm (SKSC) Zdroj: pakovice.cz (22.12.2013) |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 22.12.2013 |