|
Počátky
vzniku obce Ostravice
Vznik obce Ostravice není zcela jasný. V literatuře se vyskytly také zmínky o
její starobylosti, avšak toto tvrzení není nijak doloženo. Existují náznaky,
byť těžko prokazatelné a nepříliš určité, že se na území obce usazovali
osadníci již ve starší době než se dozvídáme z písemných pramenů.
První zmínka o Ostravici je uvedena v urbáři ( soupisu poddanských
povinností) hukvaldského panství k roku 1581.
Začneme-li uvažovat o tomto roku jako o době vzniku obce, dostáváme se do
určitých pochybností. Z nich možno uvést: Je velmi nepravděpodobné, že by se
osídlovací vlna zastavila až do konce 16.století na úrovni Frýdlantu n.O,
jestliže je známo, že jen samotná valašská kolonizace zasáhla do horské
oblasti již koncem 15.století. Navíc byly objeveny v nedávné době na katastru
obce Bílá ( až do roku 1951 katastr Ostravice), téměř na slovenské hranici,
nepatrné zbytky středověkého hrádku. Jeho existence je doložena
archeologickými nálezy datovanými do konce 13. nebo počátku 14.století. I v
tomto případě je velmi nepravděpodobné, že by nebylo na cestě od Frýdlanru n.O. až po slovenskou
hranici jediné osídlené místo. Nikde ovšem není řečeno, že by tímto místem
musela být právě Ostravice.
Ani první písemná zmínka o obci v urbáři hukvaldského
panství z roku 1581, kde se o ní píše jako o vsi Ostrawicze,
není dost přesvědčivá. Tato část urbáře je psána jinou písařskou rukou a
podle historika Rudolfa Žáčka jde s největší pravděpodobností o jakýsi
dodatečný zápis. Tím je zpochybněn i rok 1581 jako doba založení obce a
otázka přesného určení jejího vzniku zůstává nadále otevřená. Snad jen další
archeologické nálezy by mohly něco osvětlit.
Průchozí
charakter území
Vznik obce Ostravice úzce souvisí se způsobem osídlování zdejšího kraje. Ten
byl ještě ve 12.století pokryt hlubokým a těžko prostupným pralesem. Od
nepaměti procházely Pobeskydím obchodní karavany po
cestách pojmenovaných podle převáženého zboží "jantarová",
"solná" nebo "měděná". Zpočátku to byly spíše soumaří
stezky prodírající se "nehostinnou pustinou", jak byl ve starých
listinách tento prales nazýván.
Území severovýchodní Moravy zůstávalo dlouho neosídleno. Charakteristický je
jeho průchozí ráz. Od 3. tisíciletí tudy procházely do různých končin Evropy
- při hledání vhodných podmínek k životu - desítky skupin pravěkých lidí
nejrůznějších kultur a etnické příslušnosti. O přítomnosti člověka v mladší
době bronzové ( 1200-950 př.Kr.) svědčí např. nález bronzových náramků a
jiných předmětů na Kršlích pod Prašivou. Poměrně
časté jsou i nálezy mincí z prvních staletí našeho letopočtu svědčící o
přítomnosti obchodníků.
Nejstarší slovanské osídlení je doloženo několika osadami z 12.století, z
nichž možno jmenovat zaniklou ves Jamnici, ležící
asi poblíž soutoku Ostravice a Morávky, snad někde v místech dnešní Jamnické ulice ve Frýdku. Její název se patrně odvozuje
od jam hloubených při primitivní těžbě železné rudy.
Řeka Ostravice
hranicí Moravy a Slezska
Od nepaměti se rozprostíral na severovýchodní Moravě hluboký prales, který
byl jen velmi řídce osídlen. Na jeho okraji leželo z moravské strany město
Hranice na Moravě. Osídlování postupovalo jen zvolna jak z české tak i z
polské strany až k řece Ostravici, která se stala již před rokem 1109 hranicí
českého přemyslovského státu a slezského knížectví opolského. Byla to hranice
nejistá, protože řeka se často rozvodňovala, vytvářela nová koryta a měnila
svůj tok. V důsledku toho docházelo k častým hraničním sporům, které byly
vyřešeny až roku 1297 dohodou mezi tehdejšími majiteli obou pohraničních
oblastí olomouckým biskupem Dětřichem a těšínským knížetem Měškem. Bylo stanoveno, že napříště bude považován za
hranici hlavní tok řeky, na jehož obou březích budou postaveny hranečníky -
čili kopce.
Levý ( moravský ) břeh byl hraniční oblastí českého státu vystavenou
nebezpečí prvního úderu v případě nepřátelského vpádu.
Pravý ( slezský ) břeh byl v držení vedlejší větve polského královského rodu Piastovců. Z nich těšínský kníže Měšek
uznal suverenitu českého krále Václava II. Další těšínský kníže, Kazimír I.,
přísahal roku 1327 v Opavě věrnost českému králi Janu Lucemburskému a přijal
od něj těšínské knížectví jako dědičné léno českého státu. Od té doby
přestala být řeka Ostravice hranicí státní a stala se toliko hranicí zemskou
mezi Moravou a Slezskem. Není jistě bez zajímavosti, že tuto funkci si
podržela až do 1.prosince 1928, kdy došlo ke sloučení Moravy a Slezska.
Osídlování v
době lánové kolonizace (13. - 15. st.)
Nejstarší osídlování našeho kraje postupovalo podél prastarých obchodních
cest a z nížin do výše položených míst. K ochraně obchodních karavan byly
budovány už od pravěku na výhodně položených místech tvrze, strážiště a
hlásky. Podobně tomu bylo i na kopcích zvaných Strážnice. Takové kopce známe
v Kozlovicích, nad Staříčem a ve Skalici. Stejný
význam měl i kopec Štandl u Místku - původně zvaný
Stráž. K ochraně obchodní cesty vznikla tvrz na břeku řeky Ostravice, v místě
dnešní přehrady Řečice-Šance, vybudováno opevnění zvané "Šance".
Sloužilo jako obranná hráz proti hrozícím vpádům Turků a kuruců
(povstalců) z Uher.
K významné změně došlo ve druhé polovině 13.století, kdy se stal pánem
zdejšího kraje olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka.
Tento významný diplomat evropského formátu působil ve službách mocného
českého krále Přemysla Otakara II. (1253-1278). Za věrné služby získal od
krále - a za nevyjasněných okolností také od mocného šlechtického rodu Hückeswagwnů ( zakladatelů Hukvald) - rozsáhlý pozemkový
majetek na severovýchodní Moravě. Nutno si uvědomit, že původně patřila
veškerá půda v zemi panovníkovi. Ten ji mohl věnovat podle svého uvážení svým
sluhům a rádcům.
Jedním z nich byl právě biskup Bruno, který je považován za vlastního
zakladatele hukvaldského panství. Od té doby patřil
celý levý břeh řeky Ostravice, a s ním i území později vzniklé obce
Ostravice, olomouckým biskupům, od roku 1777 arcibiskupům.
Rozsáhlé lesní plochy nepřinášely v tehdejší době takřka žádný užitek. Jediná
cesta, jak hospodářsky využít lesní bohatství, vedla k osídlování lesa
robotným lidem. Nastala horečná kolonizační činnost, při které byly do našich
pohraničních oblastí zváni domácí i cizí osadníci, aby zde zakládali "na
zeleném drnu" nové vesnice a města. Přicházeli pod vedením tzv.
lokátorů, kteří jim v lese vyměřili potřebné lány. Jejich úkolem bylo vymýtit
určený kus lesa, postavit zde obydlí a začít hospodařit. Po uplynutí určité
doby - lhůty ( odtud i názvy vesnic Lhotka,Lhota apod.) - začali odvádět
majiteli půdy peněžní nebo naturální dávky, což bylo stvrzeno písemnou
smlouvou.
Biskup Bruno patřil k významným kolonizátorům. Podílel se na založení Místku
(1267). Předpokládá se, že již před tím zde mohla být malá tržní osada.
Založil Brušperk ( 1269), pojmenovaný původně po
něm Brunosberg a několik vesnic v okolí. O
Ostravici nemáme z této doby žádné zprávy.
Pasekářská
kolonizace ( 15.-18.st.)
Počátky obce Ostravice jsou spojeny s další kolonizační vlnou známou jako
pasekářská kolonizace. Probíhala od konce 15.století a byla založena na novém
způsobu hospodaření v horách. Jeho důležitou součástí byl chov dobytka -
ovcí, koz i hovězího. Na hukvaldském panství se
slovo paseka objevilo již ve 40. letech 16.století. V té době se začala
pasekářská kolonizace rozvíjet v jeho středních a dolních částech a vedla
spíše k zemědělství než pastevectví. Jinak tomu bylo od druhé poloviny 16.
století, kdy postupovala do výše položených míst.
Paseky vznikaly ze samot na horských stráních, kde vrchnostenští úředníci
vyměřovali novým osadníkům potřebné díly lesa. Po jeho vyklučení následovala
stavba dvorcových hospodářských usedlostí s obydlím
a hospodářskými budovami obklopenými pastvinami a horskou rolí. Tento proces
probíhal dlouhodobě. Po jeho ukončení prosvětlily lesy na horských stráních,
pastviny a beskydská krajina, oživená přítomností lidí, změnila svůj vzhled.
Prvky pasekářské kolonizace jsou v ní patrné, i přes současnou hustou
chatovou zástavbu, až dodnes.
Zmínky o pasekách (lesních mýtinách), užívaných jako pastviny nebo louky
určené k sušení sena a postupně přeměňované v pole a zmínky o nových
vrchnostenských dávkách z "pouští" ( tj.pozemků již kultivovaných),
o platech z koutů (tj.částí pasek), o "pleniskách" (tj. vymýcených částech lesa), jsou z té
doby velmi časté.
Pro vrchnost se rýsovala perspektiva nových poddanských dávek z dosud
nevyužívaných podhorských a horských lesních ploch, a proto přijímala ochotně
pasekáře na svá panství. Nově kolonizovaná "ujatá" (odtud místní
názvy "Ujmiska") půda byla starým
osadníkům přeměřována, novým vyměřována a stanoveny další nebo nové peněžité
dávky a povinnosti.
Zdroj:
www.obec-ostravice.cz
|