Lichnov

Kostel sv. Petra a Pavla ^{B) A)}

Původní dřevěný kostel byl postaven v polovině 17. století na zdejším hřbitově. Dle historických pramenů měl kostel tři nevysvěcené oltáře a tři zvony. Hlavní dřevěný oltář zhotovil v roce 1665 opavský stolař Vavřinec Lenk a maloval pozlacovač Adam Delong.

Působením počasí a spodních vod sousedícího fojtova rybníka kostel chátral a hrozil zřícením, navíc přístup do něj po hrázi rybníka byl dosti obtížný. Po složitých jednáních bylo v roce 1786 započato se stavbou nového kostela „z pevných materiálů“, který byl dokončen v roce 1794. Do nového kostela byly přemístěny zvony a tři oltáře, z nichž hlavní se dochoval do současnosti a je chráněnou kulturní památkou. Věž kostela byla dokončena v roce 1881.

Fara ^{A) F)}

byla vystavena kolem roku 1800 na pozemku věnovaném fojtem Kašpárkem.

Obec Lichnov patřila pod farnost frenštátskou do roku 1785, kdy byla v Lichnově zřízena samostatná lokalie a přifařena obec Bordovice. V roce 1810 byly k farnosti lichnovské připojeny Vlčovice.

V současné době duchovní správu vykonává P. Petr Kuník, administrátor farnosti.

Hřbitov ^A)

V 17. století se hřbitov rozprostíral v nepravidelném půlkruhu kolem původního dřevěného kostela. Jak uvádí farní kronika, hřbitov byl „močárný, an sousedí s rybníčkem. Hroby se kopou plytké a hrobař musí, než rakev do hrobu spustí, vodu napřed z něj vyčerpati, an rakev by jinak ve vodě plavala“.

Koncem 19. století byl hřbitov rozšířen, v roce 1905 byl fojtský rybník vypuštěn a hráz zrušena. Staré zdi byly nahrazeny novými a proveden návoz hlíny, čímž se podmínky pro pohřbívání přece jen zlepšily.

Rodinná hrobka ^A)

v podobě hřbitovní kaple dal ji postavit v roce 1883 poslední lichnovský fojt Josef Kubart.

Výklenková kaplička sv.Josefa dělníka ^F)

v podobě hřbitovní kaple

Socha P.Marie ^{B) A) D)}
Chráněná památka pod křižovatkou na Okluku u bývalého mlýna je vyznačena již na katastrální mapě z roku 1771.

Socha P.Marie ^F)

na Žáčkově poli. V roce 1871 nechal sedlák Hrnčíř z č. p. 2 postavit sloup se sochou Panny Marie u cesty vedoucí do Štramberku. Oprava sochy v červenci 2013

Socha sv.Izidora ^F)

nechali postavit roku 1888 manželé Josef a Rozálie Kubártovi.

Kamenný kříž ^{A) F)}

Hřbitovní postavený na místě původního kostela, připomíná oběti epidemie cholery, které padlo za oběť v srpnu až říjnu 1866 více než 50 obyvatel obce.

Kamenný kříž ^{A) F)}

u č.p. 36 byl postaven v roce 1777 tehdejším majitelem Janem Ermisem.

Kamenný kříž ^F)

postaven v roce 1872

Železný kříž ^F)

Před kostelem, postaven místním fojtem ( Františkem Kašpárkem) č.p. 1 v roce 1846.

Železný kříž ^F)

postaven v roce 1868 pravděpodoběně tehdejším fojtem Kubártem.

Železný kříž ^F)

Zarostlý v kmeni lípy

Dřevěný kříž ^F)

U fotbalového hřiště

Boží muka ^F)

Na Darením. Postavena roku 1645 na poděkování za odvrácení moru na konci třicetileté války

Pomník padlým ^{A)
C) F)}

Na podnět P. Karla Veselého byl v roce 1937 postaven a vysvěcen Pomník padlým na hřbitově. Autorem je sochař Vladimír Brázdil z Místku.

Pamětní kámen ^A)

před budovou obecního úřadu je tzv. bludný balvan z doby ledové, který se nacházel na katastru obce. V kameni je otvor se zacínovanou schránkou, ve které jsou uloženy dokumenty k historii obce.

Mlýn ^B)
…

Větrný mlýn ^D)
Na vrchu Kukačka se nalézají zbytky starého větrného mlýna holandského typu z 18. století.

Škola ^A)

Podle dochovaných pramenů měly lichnovské děti povinnost docházet do frenštátské školy, ač od roku 1776 vyučoval děti ve své chaloupce - zřejmě pokoutně - zdejší občan Jan Špaček. Vedení obce poskytlo v roce 1785 pro vyučování dětí obecní pastoušku (stávala na místě nynějšího hostince). V roce 1804 byla pastouška přestavěna na školu a sloužila svému účelu do roku 1884, kdy byla v nové školní budově, postavené nákladem 6885 zlatých (nyní obecní úřad), otevřena slavnostně dvojtřídka, v roce 1898 rozšířená na trojtřídku. V roce 1961 byl slavnostně zahájen školní rok ve stávající budově školy, ke které přibyly v roce 1978 školní jídelna a v roce 1982 budova mateřské školy.

Dům ^D)
roubený

Dům ^D)
Klasicistní 1838

Dům ^E)
roubený

Zpět na okres

Panství

Politický okres Místek, s.o.Frenštát pod Radhoštěm

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad Frenštát pod Radhoštěm

Historie obce

Obec Lichnov se rozprostírá v malebném údolí Lichnovského potoka obklopen věncem kopců a strání. Je skryt náhodně projíždějícím návštěvníkům Beskyd. Avšak turistům, kteří se rozhodli pro pěší túru z Frenštátu do Štramberka se asi v polovině cesty objeví jako na dlani. Ze stejného místa, kopce zvaného Vrchy, je krásný pohled na panorama 22 beskydských hor a vršků od Ondřejníka až po Velký Javorník.

Obec měla k 1.3.2001 1318 obyvatel. Celková rozloha katastru je 12.1 km2. Od severu k jihu měří 3 816 m,od východu k západu 4403 m. Nadmořská výška u paty kostela je 356 m. Nejvyšším bodem je vrchol Červeného kamene s nadmořskou výškou 690 m.

Zástavba je soustředěna kolem Lichnovského potoka, který tvoří pomyslnou osu obce. Někdy je také nazýván Javornička podle prameniště na svazích Velkého Javorníka. Na severním okraji obce se vlévá do řeky Lubiny.

Lichnov má několik samot. V jižní části katastru jsou osady Horečky a Daremní, v západní části Kúty a Zadky. Zejména v osadách Horečky a Daremní jsou soustředěny chaty a chalupy pro individuální rekreaci.

Obec sousedí na severu s Kopřivnicí a obcí Vlčovice, na východě s Tichou a Frenštátem p.R.,na jihu s Bordovicemi a na západě s Veřovicemi, Ženklavou a Štramberkem.

Lichnov vznikl koncem 13. století jako typicky kolonizační ves lánového typu. Zakládací listina fojta Heřmana (údajně z roku 1293) se nedochovala a musíme vycházet z výsadní listiny fojta Pavla Kyče z roku 1539, která se na ni odvolává. Dle této listiny vydal původní privilegium fojtu Heřmanovi hrabě Jindřich z Příbora, jehož působnost na šostýnském panství a po smrti jeho otce Franka i na hukvaldském panství je doložena léty 1277 až 1307.

Z výsadní listiny fojta Pavla Kyče z roku 1539 vyplývá, že obec vznikla na polomu od potoka Lubiny až po „hranice vernyřovské“ a měla 70 lánů. Uvedená listina poskytovala fojtovi dva lány půdy a nadto možnost mít „svobodný mlýn moučný o dvou kolech, a když toho bude potřeba, může míti kováře, pekaře, řezníka, ševce, a ze soudů třetí peníz a vrchnosti dva“.

Úlevy, které poskytovala vrchnost fojtovi, se pochopitelně nevztahovaly na ostatní obyvatele obce. Ti byli povinni na kopřivnickém dvoře „konat roboty pěšky i koňmi a vše, co bylo třeba“. Orali, seli, vyváželi hnůj, sváželi z polí a sekli louky. K práci museli používat své pluhy.

Ani revoluční změny v roce 1848 a dalších letech nepřinesly obyvatelům očekávanou úlevu. Byly sice zrušeny robotní povinnosti, ale půdu, na které pracovali, museli od vrchnosti odkoupit. Při opakujících se letech neúrody se chudší obyvatelé zadlužili, nestačili splácet, a proto prodávali půdu bohatším vlastníkům a stávali se z nich domkaři nebo si hledali obživu mimo zemědělství. Tím se ještě více prohloubila diferenciace obyvatel vesnice.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1344
1930
1947
1961
1970
2001

www.lichnov.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) lichnov.cz (1.3.2011)

B) wikipedie.org (20.12.2013)

C) czregion.cz (20.12.2013)

D) mistopisy.cz (20.12.2013)

E) kapa7557.rajce.idnes.cz (20.12.2013)

F) lichnov.farnost.cz (20.12.2013)

fotografie