Bílá
Kostel
sv. Bedřicha >> A) B) Dřevěný patří k nejzajímavějším
památkovým objektům. Byl postaven nákladem a z podnětu olomouckého
arcibiskupa kardinála Bedřicha z Fürstenbergu v
létech 1873 – 1875 podle projektu stavitele Antonína Kybasty,
který se nechal inspirovat severskou architekturou. Konstrukce střech
nad lodí ve dvou výškových úrovních je velmi komplikovaná a zaujme dokonalým
řemeslnickým zvládnutím složitých prostupů jednotlivých segmentů. Střecha jer
doplněna strmými stříškami a zdůrazňuje zalamovaný půdorys lodi vzniklý díky
přístavbám předsíni před jednotlivými výstupy. V interiéru kostela dominuje 14
bohatě vyřezávaných sloupů, které nesou kruchtu se třemi arkádami. Vybavení
lodi a presbyteria pořídilo rovněž olomoucké arcibiskupství, kterému náležela
většina lesů v okolí až do konce čtyřicátých let. Patron kostela byl vybrán
podle jména donátora - kardinála Landgrata. O
vzniku dřevěného kostelíčka na Bílé kolují různé verse. Praví se ku příkladu,
že Jeho Eminence kardinál Fürstenberg koupil na
světové výstavě ve Vídni model švédského kostela a podle něho že dal postaviti kostelíčekna Bílé. Jiná verse zase dí,
že prý na výstavě koupil hotový kostel a ten dal pak dopraviti
na Bílou atd. Ve skutečnosti věc se má takto: Na
dřívějším panství hukvaldském byly tři dřevěné
kostely a to ve Větřkovicích, v Kopřivnici a v
Tiché. Poněvadž kostelík větřkovský byl na
spadnutí, obdržel tehdejší inženýr arcibiskupské stavební kanceláře v Kroměříži,
zemřelý arcibiskupský stavební rada Antonín Kybast,
od tehdejšího arcibiskupa Fürstenberga rozkaz, aby
podle hotového nákresu vídeňského architekta Lipperta
kostel ten přestavěl. Kostel byl přestavěn v roce 1868 a bohužel již zhořel. Stavba ta se zalíbila Jeho
Arcibiskupské Milosti a brzy poté pojal úmysl postaviti
dřevěný kostelík i obyvatelům jemu tak milých Ostravických hor. Když inženýr A. Kybast
v letech sedmdesátých v arcibiskupské režii prováděl stavbu Frýdlantského
kláštera, vybídl ho jednou arcibiskup, aby ho provázel na vyjíždce
do hor. Když se pak na této vyjíždce dojelo údolí
Bílé, vyslovil se pan arcibiskup, že má v úmyslu postaviti
zde dřevěný kostelík, a udával hned místo, kde by si kostelíček přál míti a nařídil inženýrovi Kybastovi,
aby vypracoval stavební plán. Tento vypracoval plán, předložil jej
arcibiskupovi, který plán schválil. Dal se brzy do stavby a pověřil
inženýra Kybasta řízením stavby. Stálý dozor nad
stavbou svěřen hukvaldskému stolařskému
mistru Jenigovi. Stavba skončena v roce 1875 a v
témž roce byl kostelíček vysvěcen 3. října současně s frýdlantskou kaplí
klášterní, která právě tehdy byla zároveň s prostřední částí klášterní budovy
dostavěna. Za arcibiskupa Dra Th. Kohna byly všechny sloupy
opatřeny železnými boty, aby vlhkostí tak netrpěly. V roce 1910 dosavadní filiální kaple
upravena na farní kostel, přistavena sakristie, pořízen kůr s točitými
schody, zřízen romantický hřbitov a postavena nová fara. Opravy a stavby
provedl městský stavitel ve Frenštátě p. Alfred Parma.
Fara D) 1910 Hřbitov D) 1910 Kaple sv.Cyrila a Metoděje A) na Hlavaté. Kaple zasvěcená sv.
Cyrilu a Metodějovi stojí na samém pomezí Horní Bečvy (6 km) a Bílé (7 km).
Katastrálně však spadá pod obec Horní Bečva. Nachází se nedaleko známého
turistického střediska „Keltské salaše Ebeka“. Kaple, ačkoliv se řadí do skupiny
typických beskydských dřevěných lidových staveb s náboženskou tématikou, byla
postavena poměrně nedávno. Slavnostní vysvěcení se konalo 21. 9. 1924. Celá kaple svou architekturou již na
první pohled budí dojem velké podobnosti s ostatními lidovými stavbami jež
byly projektovány či inspirovány tvorbou známého architekta Dušana Jurkoviče. Jako příklad lze jmenovat turistické útulny Libušín a Maměnka na Pustevnách,
drobnou dřevěnou kapli a studánku na Horní Čeladné
nebo dřevěnou zvoničku v Trojanovicích - Bystrém. Podobně jako na těchto stavbách se i
zde snoubí klasické prvky beskydské lidové architektury s prvky doznívající
secese a ornamentálních prvků s barevným kontrastem některých detailů.
Zasvěcení sv. Cyrilu a Metodějovi odpovídá i velmi zdařilá vitráž zadního
okna kaple, která oba dva věrozvěsty vyobrazuje. Okolí kaple je po celý rok
volně přístupné, kaple samotná však přístupná není.
Kaplička A) na Kavalčankách
Kaplička sv.Huberta C) D) U zámečku v roce 2008 vysvěcená
biskupem Lobkowiczem při Hubertské
mši
Kamenný kříž V centru
Památník V centru vedle kříže
Lovecký zámeček A) B) nedaleko kostela na odbočce potoka Velká
Smradlavá byl v roce 1906 postaven arcibiskupský zámeček. Plášť zámečku
chráněný šindelem si dodnes podržel původní vzhled. V minulosti patřila Bílá do majetku
olomouckých arcibiskupů, kteří si zdejší okolí velmi oblíbili. V roce 1906 zde
arcibiskup František Saleský Bauer nechal postavit
dřevěný lovecký zámeček, který sloužil jako arcibiskupské letní sídlo a také
jako lovecká chata. Dnes se v něm nachází ubytovací zařízení. Jedná se o
původní dřevěnou stavbu z počátku 20. století se šindelovou střechou. Skládá
se z obytné věže a obytného "paláce". V horní části věže najdeme
balkón, všechna okna jsou opatřena okenicemi. Do budovy se vstupuje přes
verandu, za níž následuje místnost s kachlovými kamny a s dobovým lustrem z
loveckých trofejí. Patra jsou pospojovaná schodišti, lemované parožím. Součástí areálu je také původní
konírna, která svému účelu slouží do současnosti, a také nová kaplička sv.
Huberta, v roce 2008 vysvěcená biskupem Lobkowiczem
při Hubertské mši.
Hostinec C) S hotelem
Škola C) …
Chalupa C) …
Dům Hájenka …
Dům …
[Jedle bělokorá – Tlustá Tonka] A) Stromům beskydských hor ještě před
několika desetiletími kralovala známá jedle bělokorá (Abys Alba) „Tlustá
Tonka“, která rostla právě v pralese Salajka. Tlustá Tonka stávala v severní,
nejnižší části. Na dendrologické mapě z roku 1974 je ještě zakreslen její
zlom, označený výčetní třídou 20, a zbývající část ležícího kmene. Dnes už z
pařezu, který byl vyhnilý a rychle se rozkládal, prakticky nic nezůstalo. Udává se více letopočtů, kdy měla
Tlustá Tonka padnout – rok 1942, jinde 1935 a také 1930. V časopise Živa z
roku 1954 se o ní ale píše ještě jako o dožívající a stejně tak R. Janda v
roce 1950 ji zařazuje mezi tehdy žijící pralesní velikány. V té době měla již
ulomený vrchol, takže je možné, že u některého z uvedených letopočtů mohlo
jít o rok jeho odlomení, a to mohlo být vícenásobné. Podle Míchala zanikla za
vichřice roku 1953, což se zdá být nejpravděpodobnější. Také u rozměrů se objevují různé
údaje. Častý je údaj o obvodu u paty kmene, který činil 725 cm. Za
důvěryhodný obvod v prsní výšce lze považovat 610 cm, což odpovídá průměru 194
cm, jindy uváděných 527 cm je buď přesmyčka, nebo jde o měření v jiné výšce,
možná se i týká jiné jedle. Udávaná výška 37 metrů je určitě bez ulomeného
vrcholu. Nejsilnější jedle většinou dosahovaly původní výšky kolem 50 metrů a
dožívaly po odlomení několikametrového vrcholu, někdy i celé horní třetiny, a
to lze to předpokládat i u Tlusté Tonky. Objem dřevní hmoty je odhadován na
35-40 m3. Tlustá Tonka byla považována za
nejstarší strom Beskyd, stáří se odhadovalo na více než 500, někdy až téměř
600 let. Někdy před lety měla být sťata a u paty
kmene jsou zřetelné jizvy po dávném pokusu ji skácet. Zachránila ji tehdy
právě mimořádná velikost. Jedle sice přežila, ale zranění přispělo k
rozvinutí hniloby ve spodní části kmene, strom oslabilo a uspíšilo tak jeho
zánik. Přesto zde ještě můžete spatřit
životaschopné jedle o výšce přes 50 m a obvodu v prsní výšce přes 3,5 m Národní přírodní rezervace Salajka A) Národní přírodní rezervace Salajka
pod Bumbálkou patří k přírodním zajímavostem. Nachází se na severním svahu
hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd, nedaleko horského sedla
Bumbálka. Na ploše 21,95 ha je jeden z nejzachovalejších karpatských jedlobukových lesů na našem území, ponechaný 70 let bez
úmyslných těžebních zásahů. Salajka je typická svými mohutnými starými
jedlemi. Dvacetihektarový obdélník rezervace
se při pohledu z Bumbálky na sever k Lysé hoře a Smrku zvláště v podzimním
období ostře odlišuje od tmavozelené plochy smrkových lesů zlatým listím buků
a štíhlými korunami starých jedlí, které je převyšují jako zelené věže.
Prales začíná hned pod loukou a podél jeho západního okraje vede cesta do
Bílé. Lesy byly již v 15. století
ovlivňovány valašskou kolonizací (pastva, těžba palivového a stavebního
dříví). S intenzivnější umělou obnovou se započalo až v průběhu 19. století.
Ještě v průběhu 30. let 20. století se jednotlivě těžily největší jedle a
odvážely se do Nizozemí na stavbu lodí. Prales je chráněn již od roku 1937,
kdy byl zřízen bývalým majitelem, arcibiskupstvím olomouckým. Od té doby jsou
porosty ponechány bez úmyslných těžebních zásahů.
|
Panství Politický okres Místek
jako součást Ostravice 1951 vznikla obec Bílá 1961 Okres Frýdek-Místek 1974 připojena ke Starým Hamrům 1991 samostatná obec 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce
Obec Bílá leží v povodí Černé a Bílé, dvou potoků, které jsou od
pramenů svých četných přítoků hlavními zdrojnicemi řeky Ostravice,
pojmenované od soutoku obou potoků v nadmořské výšce 521 m, pod vrchem Šorštýnem. Jižní hranice je evropskou rozvodnicí hlavního
evropského rozvodí Baltského a Černého moře a od
Bumbálky po Bílý kříž je i státní hranicí se Slovenskou republikou. Nejvyšším
vrchem na katastru obce je Vysoká (1024 m) patřící již do Vsetínských
vrchů. Centrum obce je na trase okresní silnice vedoucí z Frýdku-Místku přes Frýdlant n. O., obce Ostravice a Staré
Hamry na hraniční přechod se Slovenskou republikou na Bumbálce.
Příjezd je možný i od Valašského Meziříčí, přes Rožnov a Bečvy. Centrum obce
i její četné osady jsou obklopeny lesy Klokočovské
hornatiny s místním označením Zadní hory, která je součástí Moravskoslezských
Beskyd a soustavy Západních Karpat. Horský charakter počasí zdejší oblasti je dán vysokým průměrem
ročních srážek okolo 1023 mm, v období měsíců května až září se úhrn srážek
pohybuje od 700 do 900 mm. V zimním období je proto obvyklá vysoká sněhová
pokrývka s ideálními podmínkami pro lyžování. Lesnatost rozsáhlého katastrálního území obce s celkovou
rozlohou 5 642 ha činí 92 %. Převážně jehličnaté lesy oblasti jsou předurčeny
pro plnění významných funkcí. Vedle produkčních funkcí dříví a ostatních
produktů se mezi hlavní řadí funkce vodohospodářská, půdoochranná,
rekreační a krajinotvorná. Oblast je
vodohospodářsky státně důležitá a byla v roce 1978 vyhlášena na širším území
jako Chráněna oblast přirozené akumulace vod. Území Beskyd je cenným přírodním komplexem, proto zde byla v
roce 1973 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Beskydy a obec Bílá je v rozsahu
celého katastru její součástí. Vznik
obce je spojen se správním vývojem území, porostlém původně hlubokým
pralesem, které bylo již před rokem 1100 na hranicí českého přemyslovského
státu a slezského knížectví opolského. Řeka Ostravice v této části Beskyd
rozdělila území na dva odlišné správní celky. Kraj na pravém břehu potoka
Černé náležel k frýdeckému panství. Území na levém břehu Černé a Ostravice
byla od dob Přemysla Otakara II. (r. 1256) předána s celým hukvaldským panstvím olomouckému biskupství, které je od
roku 1777 arcibiskupstvím. Území byla součástí velké pozemkové državy
olomouckého arcibiskupství a byla spravována z Hukvald. Ve druhé polovině 13.
století se stal pánem zdejšího kraje olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. Rozsáhlé lesní plochy nepřinášely v
tehdejší době užitek. Jedinou cestou k využití lesního bohatství bylo
osídlování lesa. Nastala kolonizační činnost, při které byli do pohraničních
hor zváni domácí i cizí osadníci, aby tady zakládali nové vesnice. Jejich
úkolem bylo vymýtit daný kus lesa, postavit obydlí a začít hospodařit. Biskup
Bruno, diplomat, který působil ve službách mocného českého krále Přemysla-Otakara II., patřil k významným kolonizátorům. V
tomto prostoru se od konce 16. století rozrůstala obec Ostravice, od
Frýdlantu až k slovenské hranici. S rozvojem výroby a potřeby dřeva pro
ostravické pily, frýdlantské a frýdecké hutě i ostravské doly, s růstem
námezdní práce místních obyvatel v lesích, dochází k formování nových vztahů
v oblasti Ostravice. Začalo se formovat samostatné středisko v Bílé, vzhledem
k velké vzdálenosti od obce Ostravice. Přesto však ani za první republiky
nedošlo k územně správním úpravám. Bylo to způsobeno zemským zřízením, ale i
trvající půdní a lesní držbou olomoucké arcidiecéze na levém břehu Ostravice
a v Zadních horách. Jako
samosprávná lokalita byla obec ustavena teprve v roce 1951, společně se
změnou katastrálních hranic historických obcí Ostravice a Staré Hamry,
jejichž dosavadní územní severojižní rozvrstvení podél řeky Ostravice,
tvořící historickou hranici Moravy a Těšínského Slezska, bylo upraveno tak,
že severní část Starých Hamer (osada Hamrovice)
byla připojena k Ostravici, zatímco některé osady Ostravice (Samčanka, Hutě pod Smrkem) se staly součástí Starých
Hamrů. Důvodem
pro změnu katastrálních hranic bylo obtížné spojení jednotlivých osad s
centry obcí. Tři z nejjižněji položených osad Ostravice se přitom staly
základem nové obce Bílá. Jedná se o osady Baraní,
Bílá a Mezivodí. Obec Bílá je typická velmi
rozptýlenou zástavbou. Má charakter horské obce. V
roce 1974 došlo k integraci národních výborů obcí Staré Hamry a Bílá. Sídlem
společného Místního národního výboru byly Staré Hamry. Od roku 1991 je Bílá
opět samostatnou obcí.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 A) obecbila.cz (1.3.2011) B) wikipedie
(17.12.2013) C) turistik.cz
(17.12.2013) D) farnostostravice.cz (17.12.2013) fotografie |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 17.12.2013 |
