Kód CZ 11477

Opařany

(Woporschan, Opořany)

Připojeny: Hodušín, Nové Dvory, Olší, Oltyně, Podboří, Skrýchov

Kostel sv.Františka Xaverského ^{Zdroj 2)}

1732-5 K.I.Diezenhofer, na místě kostela z 1657-8

Výklenková kaple sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj 2)}

U kostela

Jezuitská rezidence - Zámek ^{Zdroj 2)}

1717, přestavěna 1887

Kašna ^{Zdroj C)}

…

Brána ^{Zdroj C)}

…

Brána ^{Zdroj C)}

…

Vodárenská věž ^{Zdroj C)}

…

Hřbitov ^{Zdroj C)}

…

Fara

…

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

…

Železný kříž ^{Zdroj C)}

1813, na návsi

Železný kříž ^{Zdroj C)}

…

Boží muka ^{Zdroj C)}

…

Boží muka ^{Zdroj C)}

U říčky Smutná u cesty do Bernartic

Boží muka ^{Zdroj C)}

U silnice na Skrýchov

Památník padlým ^{Zdroj C)}

….

[Tvrz] ^{Zdroj C)}

Před 1268

Léčebna ^{Zdroj C)}

….

Dům č.p.96 ^{Zdroj C)}

Empírové průčelí

Zpět na okres

Panství

Politický okres Milevsko, s.o. Bechyně

1947 okres Písek

1961 Okres Tábor

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

První písemná zmínka o Opařanech se datuje do roku 1268, kdy tvrz Opařany spolu s pivovarem od pražského biskupa Jana III. z Dražic koupil Přemysl Otakar II. Obec Opařany se prvotně skládala ze dvou vsí: Opařany (dolní ves) a Opařanky (horní ves). Ty byly spojeny v jednu a od roku 1375 náležely do majetku vyšehradské královské kapitule.

V husitské době náležely Opařany přechodně k Táboru, pak Janovi II. z Rožmberka a Matějovi z Dubče. Po roce 1437 připadlo opařanské panství zpět královskému městu Táboru, v jehož držení zůastalo až do roku 1547. Kvůli podílu na stavovském povstání v roce 1547 byl majetek města Tábora zkonfiskován a Opařany byly v témže roce předány Vítovi mladšímu ze Rzavé na Stádlci. V roce 1593 Vítové ze Rzavého prodali panství Anně Dlouhoveské z Dlouhé Vsi. Její manžel Zikmund Chrt ze Rtína z Opařan učinil vedle Zvoleněvse jedno ze svých sídel.

Období třicetileté války se na obci i jejím nejbližším okolí negativně podepsalo úbytkem osídlení a zpustnutím pozemků a budov. Roku 1623 přenechala Anna Chrtová ze Rtína panství pražskému kupci Janu de Vit z Lilienthalu, který je roku 1628 prodal Anně Haslauerové z Haslova, rozené Kalenické na Olší. Ta byla v roce 1647 odsouzena za kruté chování ke svým poddaným. Její dcera přenechala Opařany roku 1658 ovdovělé hraběnce Františce Slavatové, rozené z Meggau (1609–1676), vdovy po Jáchymu Oldřichu Slavatovi († 1645) synovi císařského komorníka Viléma Slavaty. Její syn Jan Karel Jáchym, generál karmelitánského řádu, roku 1667 prodal opařanské panství jezuitské koleji u Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. Jím rod Slavatů v roce 1712 vyhasl.

O dva roky později jindřichohradecká kolej prodala ves za 35 000 zlatých pražské jezuitské koleji u sv. Klimenta. Pražští jezuité ještě předtím postupně získali okolní panství Bernartice (1606) a Borovany (1623) a také vsi Kolíšov (1621) a Bojenice (1624) a v roce 1691 přibylo ještě panství Dobronice. K opařanskému panství náležely vsi Držkrajov, Hanov, Kolíšov, Opařany, Ráb, Podboří, Přeštěnice, Srlín, Skrýchov a Zálší. V roce 1727 jezuité panství sjednotili na alodiální panství Opařany a Bernartice.

Jezuité zde v roce 1727 vystavěli svou rezidenci a později i kostel sv. Františka Xaverského, který stavěl Kilián Ignác Dientzenhofer, podle vzoru kostela svatého Klimenta v Klementinu.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl majetek Klementina rozhodnutím dvorské kanceláře převeden ve prospěch studijního fondu. Tím byla přerušena činnost opařanské farnosti, v roce 1787 však sem byl náboženským fondem znovu dosazen farář. Pod správou c.k. státního majetkového úřadu bylo na zdejším panství osm emfyteudovaných šafářských dvorců: Bernartice, Borovany, Dobronice, Kolíšov, Podboří, Podolí, Srlín a Opařany. Bývalá jezuitská rezidence měla řadu uplatnění. Podle různých pramenů sloužila jako středisko pro výchovu kazatelů a misionářů.

V roce 1825 panství v dražbě získala kněžna Quidobaldina Paarová, rozená Cavrianiová, pro svého syna Karla, který je připojil k bechyňskému panství.

V roce 1840 činila rozloha alodiálního panství 12 707 jiter, 1092 sáhů a mělo 5176 převážně českojazyčných poddaných, z toho devět židovských rodin. Hlavní zdroj příjmů tvořilo zemědělství. K panství náležely poddanský trh Bernartice a vsi Opařany, Podboří, Hanov, Srlín, Bojenice, Borovany, Kolíšov, Ráb, Podoly, Rakov, Zběšice, Dobronice, Staré Sedlo, Držkrajov, Přestěnice, Podolsko, Skrýchov a Zálší a také díl Kášovic, myslivna Na Řepečkách, Dobřejice a Bejšovcův Mlýn, v Malšicích mlýn U Marků a v Čenkově odlehlá hájovna. Po zrušení patrimoniálních panství patřily Opařany od roku 1850 pod správu okresního hejtmanství v Milevsku a soudním okrese Bechyně.

V roce 1887 Zemský výbor odkoupil od knížete Karla Paara opařanský zámek a roku 1889 zde zřídil letní psychiatrické sanatorium jako pobočku Královského zemského ústavu pro choromyslné v Praze. V roce 1890 měly Opořany 123 domů, v nichž žilo 1103 Čechů a 45 Němců. S finanční podporou Karla Františka Bartoše Šturz-Sattelberga byla pobočka zemského ústavu pro choromyslné v roce 1923 přebudována na kliniku pro mentálně postižené děti.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1150
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

C) cs.wikipedia.org (13.12.2019)

3 – 0 – 0

18 – 17 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 13.12.2019

Předchozí editace: 22.7.2013