|
[Římská pevnost] Mušov, bývalý
politický okres Mikulov |
|
První výkopy z 20. let 20. století
zde odhalily vojenskou pevnost (označována také jako stanice nebo tábor) římského
vojska z konce 2. století našeho letopočtu. Její archeologické stopy jsou
chráněny jako kulturní památka České republiky. V druhé polovině 2. století, v období
vlády císaře Marka Aurelia, docházelo ve středním
Podunají, na území Moravy a Slovenska, k pronikání římských vojsk pod velením
samotného císaře na území daleko za severní břeh řeky Dunaje. Některé prameny
uvádějí myšlenku vytvoření nové římské provincie na tomto území. Roku 172 se
vojska Marka Aurelia vydala z tábora Carnuntum(na území dnešního Dolního Rakouska) podél toku
řek Moravy a Dyje, na Slovensku pak proti toku Hronu, na vojenské tažení
proti germánským kmenům Markomanů; tažení je známé jako markomanské války
(přibližně 166-180). Na památku tohoto tažení byl postaven sloup, pojmenovaný
po samotném císaři (nachází se na dnešní Piazza Colonna v Římě), pokrytý reliéfy zobrazujícími různé
epizody a výjevy z tažení. Při tomto tažení kromě jiného mělo dojít k
události označeného Markem Aureliem jako „Zázračný
déšť Marca Aurelia“, kdy
římská vojska byla napadena početnějšími germánskými jednotkami
a vodní spousty padající z nebe zachránily římské legie před porážkou. Četné nálezy krátkodobých římských
táborů jednoznačně potvrzují římskou přítomnost na českém území. Do
současnosti[kdy?] je objeveno na 25 potvrzených nebo možných táborů.
Nejsevernější z nich v Modřicích u Brna. Nejvíce
jich bylo v okolí kopce Hradisko nad někdejší obcí Mušov.
Jednalo se o největší soustředění římských vojenských jednotek mezi Rýnem a
Dunajem. Přezimovalo zde asi dvacet tisíc římských vojáků, v létě během
vojenských tažení pak až sto tisíc mužů.[3] Mezi tábory vyniká a výrazně se
od nich odlišuje soustava římského opevnění na vrchu Hradisko a v jeho okolí,
nacházející se dnes v katastru obce Pasohlávky. Popis lokality a archeologický
průzkum Základy tábora se nalézají v těsné
blízkosti dnešního rekreačního zařízení. Tábor byl z vojenského hlediska
umístěn na strategickém místě, které skýtalo dobrý rozhled krajinou a
umožňovalo vhodné obranné postavení. Takto postavené tábory poskytovaly
střežení významných obchodních cest a center barbarského osídlení. O pobytu Římanů v této oblasti se ví
již dlouhou dobu, neboť místní zemědělci při polních pracích objevovali
římské předměty. V roce 1925 začal na Hradisku provádět výkopy jeho majitel
Josef Lieber a za tři dny se mu podařilo nalézt
první římskou cihlu. Po vybrání asi 30 kusů cihel práce na této lokalitě
zastavil. 10 cihel bylo odesláno do Moravského zemského muzea, pokračovat ve
vykopávkách měla příslušná státní instituce. Státní archeologický ústav zde
zahájil sondážní práce v roce 1926, systematický výzkum zde proběhl v letech
1927 a 1928. Tým odborníků vedl zkušený prof. dr. Anton Gnirs
(výzkumu se dostalo významné podpory prezidenta T. G. Masaryka). Gnirs odkryl plochu o přibližné rozloze 100 × 100 metrů a
objevil pozůstatky dvou domů - obytnou obdélníkovou budovu se čtyřmi
místnostmi a lázně s půlkruhovitým závěrem (balneum),
s podpodlažním topením (hypokaustum) a vodovodem,
se stěnami omítnutými barevnými omítkami. Podle cihel zde nalezených lze
usuzovat, že stavební materiál dodávala vindobonská
desátá legie (Legio Decima Gemina
Pia Fidelis - legie desátá, zdvojená, zbožná,
věrná), jejíž značky (kolky v podobě otisku podešve legionářské boty s
nápisem LEGXGPF) se na cihlách nacházely. Další výzkumy byly zahájeny až o
padesát let později pod vedením Jaroslava Tejrala
(1976-1977, 1979) a od roku 1984 pokračují doposud, v posledních letech pod
vedením Balázse Komoróczyho.
Kromě nových nálezových situací bylo získáno široké spektrum nálezů - vedle
množství keramiky, stavebního materiálu, nářadí, nástrojů či šperků i velké
množství výstroje a výzbroje římské armády, mezi nimi také unikátní reliéfně
zdobená spínací destička slavnostního šupinového pancíře (lorica
squamata) jezdce X. legie, nepochybně vysokého
důstojníka, snad z nejbližšího okruhu císařova. Na základě nálezů keramiky,
spon a především mincí je v současnosti římská přítomnost na Hradisku
datována do let 175-180. Archeologické výzkumy zjistily, že šlo
zřejmě nikoliv o dočasný tábor, ale patrně o trvalé předsunuté postavení
římských legií. Nálezy prokázaly rozsáhlý areál s nejen vojenskými, ale i
ryze civilními zařízeními. Součástí tábora byly vytápěné lázně a velitelský
dům s podpodlažním topením, dílny a mohutné hradby. Historikové vyslovili
hypotézu, která se přiklání k možné snaze Říma o vybudování nové provincie
nazvané Markomania. Římský císař Markus Aurelius řídil vojenské
operace na jižním Slovensku a jižní Moravě z římského města Vindobona (dnešní Vídeň). Hradisko u Mušova
bylo zřejmě centrální pevností. Jenže pak přišel zvrat. Markus
Aurelius zemřel (nebo byl ve Vindeboně
zavražděn) a s plány na novou provincii byl konec. Jeho syn Commodus pak volil spíše taktiku uplácení náčelníků
barbarských kmenů a Hradisko tak postupně ztratilo na významu. Teorii o
rozšíření římského impéria severně od Dunaje podporují další nálezy nových
římských táborů na území Moravy, a to severně od Mušova,
Modřic, roku 2001 odkryté vojenské postavení v
Olomouci a v roce 2006 další v Pravčicích u Hulína. Zdroj:
cs.wikipedia.org (15.11.2014) |
|
175-180
po.Kr. Zdroj:
cs.wikipedia.org (15.11.2014) |
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 15.11.2014 |
