Zpět na Mušov

Historie městečka

Mušov, bývalý politický okres Mikulov

Kniha byla zřejmě napsána v letech 1933/34 - tedy už je ovlivněna nacistickou ideologií. Autor neopomíjí zdůrazňovat germánské osídlení, germánský vzhled Mušovanů, jejich germánské charakterové vlastnosti apod. Při líčení, jak je tahán Abeles z Dyje je mírný podtext antisemitismu (sešněrovaný v kožichu - čtenář má představu, že si kožich nechtěl sdělat atd.). Také vylíčení světové války je hodně jednostranné a čtenář se diví, jak to vůbec mohli ti stateční Němci a Rakušané, zrazeni císařem, prohrát.

Ale faktem zůstává, že lidé svou obec milovali a že místa, kde teď leží páchnoucí vody Dyje, byla historicky rozhodně vzácnější, nežli nynější přehrada a člověku je té obce líto.

Mezi občany bylo hodně obětavých lidí a tato obětavost se dědila - soudím tak podle stále se opakujících jmen rodin, jejichž členové zastávali různé funkce v obci.

Částečný překlad z němčiny knihy o Mušově, která byla vydána pravděpodobně v letech 1933/34, má včetně obsahu 193 stran a různé dokumentární fotografie. Je silně poškozena od titulního listu až po str. 45.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ihned za titulem knihy se nacházela dobová fotografie Mušova.

Pak je popisována historie osídlení krajiny Kvády, Markomany, boje, tažení římských legionářů v 15.roce př.n.l., popis římského kastelu, popis topení uloženého pod podlahou. Vytápělo se mimo budovu, topnými kanály byla protápěna podlaha, kde bydleli příslušníci X. legie Marca Aurelia. Je popisována zachovalá zeď, která má uhlazené stěny, na nichž jsou zbytky červených, žlutých a modrých polí. Malta na zdi je nesmírně pevná.

Z vypálených cihel jsou postaveny jen topné kanály, nosné zdi a sloupy. Cihly měly velikost 30x30 resp. 20x20 cm. Tloušťka byla 5,5 a 4,5 cm. Mají tzv. cihlové signum Leg/io/ X O/emina P/ia/ Fidelis. Razítko je 13,7 cm dlouhé, zdobené buď hlavičkami hřebíků jako otisk vojenské boty římského vojáka nebo lístečkem.

Při vykopávkách byly nalezeny různé předměty z této doby, mince z 1. stol., střepy, mísy zdobené obrázky, zlomky vojenské misky, zbytky tenkostěnného šálku, malé hliněné lampy, zbytky transportních amfor pro olej a víno.

Z římských železných předmětů se našel 1 hrot oštěpu, 2 srpy, závěsy pro lampy z jemné kovářské práce, T formy hřebíků, 1 udice a zbytky nářadí.

V 18. stol. byly nalezeny při kopání sklepů zbytky římské cihelny a zbytky o nichž se soudí, že byly pozůstatky brány do stájí.

Již v roce 1870 nařizuje hlavní radní mikulovského panstva, aby všechny nálezy z vinohradů, starořímské bronzové, stříbrné, měděné a zlaté mince a další nálezy byly odevzdávány........ (dále utrženo).

Mušovská obilní sila

Kromě zbytků římského hradiska ( kaštelu ) se u Mušova nalezlo obilní silo zakopané do země a vyložené cihlami. Takových sil je na jižní Moravě více, např. u Pouzdřan.

Tato sila sloužila k úkrytu a uskladnění obilí, zvláště ve válečných dobách, které byly vždycky spojeny s loupežemi a drancováním. Místo sil bylo vždy tajemstvím a bylo známé jen několika zasvěceným.

Poněvadž jak opevnění, tak kastel a další se velmi dobře hodili k obraně, lze mít za to, že tato sila stála již v době germánského osídlení. V roce 1872 se zbortily stropní pilíře nad těmioto sily, zvědavci začali odnášet cihly............dále utrženo.

..........král kvádů Gabin se bránil, byl pozván římským držitelem Maroellianem do Garnuntumu, kde byl zákeřně zavražděn. Pomsta Kvádů byla hrozná. V době žní roku 374 n.l. pronikly přes Dunaj, srovnali se zemí Garnuntum, pozabíjeli posádku 20000 mužů. Císař Valentinian táhl od Rýna na pomoc, znovu zpustošil zemi Kvádů, až náhle zemřel na chrlení krve (375 n.l.). Římská vojska z kvádské země odtáhla a v roce 410 n.l. se rozpadla Říše římská. Germáni ovladli Řím. V roce 375 n.l. vtrhli pod vedením tatíčka Atilly do Maďarska Hunové a zatlačili mnoho germánských kmenů na západ. Začalo stěhování národů.

Kvádové byli podrobeni Ostrogoty a i s těmito byli podrobeni Atillou. Roku 451 bojovali Kvádové ve Francii. V dějinách je jejich jméno uváděno naposled. Morava se stala průchozí zemí putujících germánských kmenů, Herulů, Rugiů, Langobardů. Počty domácího obyvatelstva se hodně zmenšily. Nad naší domovinou se stáhl na mnoho století závoj historie, který se začal prosvětlovat až po roce 1000. Zde následují krátce světové události:

Kolem poloviny 6. stol. vtrhli do Evropy Avaři, mongolský jezdecký národ, v jehož stopách šli Slované, kteří se usadili kolem Dunaje a Moravy a osídlili Čechy, Moravu a Slovensko............stránky chybí.

.................musí platit poplatky a ročně odvádět 120 volů a 300 marek stříbra. Moravský kníže Mojmír a jeho synovec Rastislav se pokoušeli zbavit se tohoto jha. Svatopluk, moudrý a panovačný slovanský kníže, založil Velkomoravskou říši, která mimi Moravu a Čechy zasahovala na Slezsko a Slovensko.

Kolem roku 900 n.l. obsadili Maďaři, divoký mongolský jezdecký národ, roviny kolem Tisy, roku 906 zničili Velkomoravskou říši, zrovna tak Východní marku a táhli, vraždíce, loupíce a drancujíce zeměmi. Roku 945 přišli až ke Znojmu. Svými loupeživími přepady a vražděním na Moravě zpustošili Maďaři také naši oblast až do základů. Název Morava mizí na sto let naprosto z dějin. V roce 955 byli Maďaři úplně poraženi císařem Ottou Velkým v Bavorsku (Lechtfelde). Východní marka byla znovu řízena a začala být spravována knížaty Babenberky. 1025 je stanovena hranice mezi Rakouskem a Moravou. 1041 se stávají Čechy a Morava německými državami. 1043 je neúroda a hlad, který zahubí třetinu obyvatelstva.

Pak začne doba míru také pro naši domovinu, staví se hrady a kláštery, z přítmí historie začínají vystupovat první jihomoravská místa. Tak roku 1048 klášter v Rajhradě, hrad Znojmo, 1051 Podivín, 1056 Břeclav (Laventenburg). Roku 1061 dává kníže Vratislav svému bratru Konrádovi knížectví jihomoravské (Brno, Znojmo, Jihlavu), protože tento ovládá německou řeč a může se se svými poddanými domluvit (v originále je tato skutečnost psána proloženě).........dále utržené stránky..........a začíná zlatá doba pro Moravu. V této době by mohl vzniknout most přes Dyji, protože krátce potom obdrží Mušov právo pro vybírání mýtného.

Pověst o založení Mušova

Je podivuhodné, jak zůstávají zachovány prastaré pověsti ústním podáním. Také o vzniku Mušova se odedávna vypráví, že vznikl za tří rybářských chýší a dosud se označují tři domky v Dyjské ulici jako ty první a nejstarší. Kde dnes stojí kostel mělo být pohanské obětiště.Tolik pověst.

První popis Mušova dává moravský historik Franz Josef Schwoy ve své knize Topografie Moravy z r. 1703. Schwoy byl vrchní správce Ditrichštejnského panství v Mikulově a proto Mušov dobře znal . Ve své knize píše následující :

Dříve byl Mušov mnohem pohlednějším místem než nyní a podle ústně zachované pověsti to mělo být město, o jehož zániku se nic neví, které bylo položené víc na sever, na tomto místě je jen rybářské předměstí. Historie říká, že Římané v době jejich válek s Markomany zde, na soutoku Dyje a Jihlavky měli svou stanici a pravděpodobně docházelo na tomto místě k četným střetům...........utrženo........byly špatně přístupné, protože byly ze všech stran obklopeny vodními příkopy a močály.

Založení dnešního Mušova se může předpokládat v r. 171 n.l. Z plánu obce se původní rozložení docela dobře dá vyčíst. Kromě rybářských domků v Dyjské ulici původně zabírala dvory kolem kostela, přibližně dnešní č.14 až č.37, na druhé straně domky č.98 až č.84, tedy asi 25 selských dvorů a několik chalup. Tato stará obec byla rozdělena hlavním řečištěm Dyje, vícero rameny Jihlavky, močály a jezírky. Uprostřed obce byly tři velké rybníky, které ovlivňovaly uspořádání tehdejší obce. Když později vedla Mušovem obchodní cesta, bylo nutno vystavět přes Dyji mosty a Mušov chránit branami.

S rozkvětem obcí v 13. a 16. stol. se také Mušov zvětšoval a z této doby asi jsou z největší části selská stavení na východní části obce. Západní část obce může poděkovat svému vzniku panstvu, jsou to z větší části bývalé dominikální domy, které byly většinou panstvem postaveny kolem r. 1750 za doby Marie Terezie. Během a po světové válce byly postaveny domy podél Říšské cesty a za hřbitovem.

Název obce a jeho vysvětlení

Původní nejstarší historicky zjistitelný název obce je Muša (Muscha) z r.1270. Ještě dodnes se užívá spolu s Musching a Muschau. O jeho významu jsou jen dohady.........utrženo.........ve starých dokladech najdeme jméno Musza resp. Muscha a teprve od 15.stol. se objevuje název Muschaw a tento zůstává zachován ve všech dalších listinách. Odchylky jako Moschau (1276) nás nemusí mýlit, protože tenkrát nebyl jednotný způsob gramatiky a psalo se foneticky.

Křesťanství - mušovská fara

S římskými legiemi, v nichž sloužili také křesťané, asi přišlo křesťanství již za vlády Kvádů také do naší domoviny. Historie hlásí, že markomanský král Fritigil kolem r. 400 n.l. byl již křesťan. V pohnutých dobách stěhování národů křesťanství zaniklo.

S vojenskými výpravami Karla Velikého proti Avarům se doneslo křesťanství znovu do dunajských zemí a také na Moravu, která byla krátkou dobu franckou kolonií. V roce 803 oddělil hranicemi Karel Veliký Salzbursko a pasovská diecéze obdržela Moravu. Němečtí kněží z pasovské diecéze začali od r. 800 kázat na Moravě, rozšiřovat křesťanství a kronika kláštera Lorch má záznam, že r. 818 byšov ( ? ) Reginhard von Passau byl u Moraváků. R. 845 se nechalo v Regensburgu pokřtít 14 slovanských knížat. Rastislav, kníže moravské říše, chtěl zrušit vliv německých kněží, proto v r. 864 povolal z Konstance řeckého mnicha Metoděje a jeho bratra Cyrila, kteří znali slovanskou řeč, aby Slovany obrátili na křesťanství. Přeložili bibli do slovanštiny a četli mši a evangelium slovansky. Podle pověsti měli v Kostele (Podivín) založit první kostel. Metoděj se stal biskupem v Nitře. Zemřel r.885 a je pohřben na Velehradě. R. 973 bylo zřízeno pražské biskupství, Morava byla přidělena pod tuto diecézi, ale dostala svého biskupa v Olomouci.

Loupeživími útoky Maďarů na Jižní Moravě bylo rozšíření křesťanství omezeno, ale kolem r.1000 začínají se také v naší domovině stavět první křesťanské kostely a kaple, ovšem jednoduché dřevěné budovy. Moravský historik Georg Wolny označuje Mušov za prastarou faru. R. 1048 je zřízen klášter Rajhrad ( klášter a kostel ), na jejich udržování byly zavedeny desátky. T.j. každý desátý díl obilí a vína patřil u židů kněžím, což Karel Veliký zavedl r.779 také u křesťanů.

Fary s desátkovým právem se staly velice výnosné a ponechávalo se patronátním pánům ( klášter, probošství, statek ), aby si je obsadili vhodným duchovním. Tím se stala fara a kostel nejen příjmem, ale také obchodem, o nějž se mohlo smlouvat a prodávat. Výhody z toho mělo panstvo, vesnice zůstala chudá. V r.1181 založil hrabě Wihelm von Pollau (z Pavlova ) klášter pro jeptišky Nebeská růže v Kounicích a předal jím mušovskou faru, kromě dalších 16-ti míst, s duchovními. Ale mušovské desátky od té doby patřily .....utrženo........

Podle historika Wolnyho daroval oltář barbory v r. 1482 mušovskému kostelu farář Martin, jeho opravu přenechal kounickému proboštu. Kněz sloužící mše byl placen úroky z prodaných pozemků mikulovského panstva ve výši 12 zlatých, dále z výnosu 1/8 vinice na klentnickém kopci a louky Stubnerin u vsi Novosedly.

Hlavní oltář, zrovna tak jako sám kostel, je zasvěcen sv. Leonardovi, který byl mluvčím u boha proti dobytčímu moru a jako ochránce dobytka, zvláště koní, požíval velkou úctu u sedláků. Na jeho svátek se sjížděli poutníci do Mušova na krásně vyzdobených koních a třikrát objeli kostel, byli vysvěceni za farářovi asistence, tak jak je to ještě dnes zvykem v Bavorsku, Tirolsku, Šumavě atd. Dále utrženo.................Při těchto poutích byly uspořádávány velké dobytčí a koňské trhy, protože koncem října končila pastva a vyhánění dobytka. Kolem r. 1560 byl Mušov již znám jako tržnice.

Poddaní - panstvo

Největší statek našich germánských předků byla svoboda. Jako svobodný muž žil germán na svém dvoře a kromě lovu a rybaření se zabýval rolničením a pěstováním dobytka. Každý měl tolik půdy, kolik pro svou rodinu potřeboval. Les, voda a louka byly společným majetkem všech svobodných mužů, nazývaly se alla manida Allmende. Svobodný muž zodpovídal sám sobě za své činy a nikomu jinému. Co obec vyžadovala, dávali členové obce dobrovolně. Povinností každého svobodného muže bylo, zůčastnit se rokování a válek.

Výzva k boji byla zprostředkovávána oblastními hrabaty. Každý svobodný muž se musel sám vyzbrojit, nést za sebe veškeré náklady a stravu na 3 měsíce. Při těch mnoha válkách a válečných taženích to bylo těžké břímě, pod nímž hospodářství velmi trpěla. Oblastní hrabata jako úředníci koruny zemského pána začala dělat z povolávací služby zdroj výdělku. Ty, kteří jim dlužili odvody, nebrali do zbraně, mohli zůstat doma a hospodařit, ale později po nich žádali předání celého hospodářství, které zapůjčili hospodáři k dalšímu obdělávání. Tím ale sedlák ztratil svoji svobodu. Musel poslouchat hraběte jako pána svého statku........utrženo.........Pánem země byly kromě toho předávány celé vesnice na feudály jako odměna za poskytnuté služby ve válce nebo na kostely a kláštery jako známka královské blahovůle. Tímto způsobem byl také předán Mušov klášteru Kounice a přešel pod pány z Mikulova.

15.ledna 1249 daroval moravský zeměpán Přemysl Otakar II. Jindřichu z Lichtenštejna za věrné služby vesnici Mikulov se vším příslušenstvím a německým právem jako dědičný majetek. Tato listinná dohoda "po německém právu" je velmi důležitá, protože dokazuje, že mušovští svobodní sedláci podle tohoto práva nebyli žádní poddaní pána pozemků. Mnoho mušovských rodin (Lieber, Beck) mají dodnes uchovány své selské pečetě na listinách.

V roce 1249 bylo darování obnoveno a 1.5.1262 znovu potvrzeno. Doklad o tom, jak důležité a významné toto darování pro panstvo bylo. Z dokladu z Paříže na Hartneida II. z Lichtenštejna z 11.3.1332 se dozvídáme přesně, co patřilo k domu Nicolspurch: dom Weisenstein (Růžový hrádek - Sirotčí hrádek), vesnice Věstonice, Perná, Dunajovice, Brod, Mušov, Sedlec, Nejdek, Lednice, Bulhary, Úvaly, Milovice, vesnice se vším všudy co k tomu patří, s kopci a údolími, lesy, keři, rolemi, loukami, vinicemi, vodami, řekami, rybníky,...........

Mušov od té doby patřil až do roku 1848, kdy bylo zrušeno nevolnictví, panstvu mikulovskému. Jeho pány byly do roku 1249 šlechtici Wilhelm a Hermann z Drnholce. Od roku 1249 do roku 1560 patřilo panství Mikulov pánům z Lichtenštejna. Po 300letém trvání majetku toto panství Lichtenštejnové ztratili. Roku 1560 prodal Christof von Lichtenštejn panství na maďarského svobodného pána Ladislava Kereczenyiho za 60000 českých tolarů............zemřel bezdětný...........1575 na svého.............od roku 1848 patřilo.............roztrháno, chybí.

Soudobé události

Kolem roku 1259 vynalezl františkánský mnich Berthold Schwarz střelný prach. Zavedly se střelné zbraně a změnilo se vedení válek. K výrobě střelného prachu se používala síra, salpeter (čpavek?) a dřevěné uhlí z olše, vrby, topolu. Uhlí se pálilo v milířích. Ve starých listinách, že také v Mušově byl takový milíř a mlýn, kde se uhlí mlelo na uhelný prach. Název Kohlstatt (uhelné místo) ukazuje místo, kde se toto vyrábělo.

V roce 1270 zanechala Anežka, zavržená manželka Kadolda z Wehingen, klášteru Oslavany kromě jiného také rybářství v Mušově. V roce 1279 po bitvě u Dürnkrut táhl císař Rudolf Habsburský z Laa přes Mikulov, Mušov a Pohořelice do Brna. Vesnici Mikulov dal právo tržní.V roce 1332 osvobodil Jan Český pozemky Hartneida II. z Lichtenštejna za 1000 marek stříbra od zemských daní a zemského soudu. Všechny soudní případy mušovských byly od této doby prováděny mikulovskými pány. V roce 1334 obdržel Hartneid II. z Lichtenštejna od krále Jana jako odměnu za pomoc při válkách a náhradu více půjček poskytnutých králi a za škodu způsobenou Maďary a Rakušany více statků, mezi jiným také Děvičky jako královský majetek podle německého práva.

Hraniční spory

Kolem roku 1350 vypukly mezi klášterem Kounice a pánem z Lichtenštejnů spory o hranice mezi Mušovem ..............utrženo............Mušov byl tehdy vesnice s 25 statky, 150 obyvateli, farou a mýtem. V roce 1377 koupili páni z Mikulova od Johanna z Pochmalitz mlýn, který měl 1/4 mušovského mlýna, ležícího u Dyje u Mušova. V roce 1399 vylučuje Heinrich, probošt skotského kláštera ve Vídni z církevního svazku moravského markrabího Prokopa a jeho příznivce, mezi jimi také Sigmunda z Mušova.

Mušov v roce 1414

V archivu knížete von Lichtenštejna ve Vídni se nachází pozemková a statková kniha z roku 1414, Urbář, který má pro naši Jihomoravskou domovinu a Mušov velkou historickou cenu. V této knize jsou zaznamenány nejen všechny výdaje a příjmy panství, ale také panských poddaných vesnice Mušov s údaji o velikosti jejich majetku a s jejich jmény. Zde tedy nacházíme první jmenovitý seznam mušovských obyvatel a můžeme si podle toho udělat obraz o vesnici jak vypadala před půl tisíciletím.

Tehdy zde bylo 41 domů, z toho 12 malých domků. Kromě 42 rodin, vesměs Němců, zde byli také původní starousedlíci, takže celkem zde bylo asi 300 obyvatel. Proti kolemcestujícím darebákům a přepadům byla vesnice chráněna dvěma branami. Jižní brána se nacházela u domů č.6 - č.107. Severní brána byla u silnice před transformátorem. Až do roku 1932, kdy se začalo s dlážděním silnice a prohlubováním cesty, bylo zřetelně v zatáčce vidět vyvýšeninu, na tomto místě zřejmě..........utrženo. U vesnice byl tenkrát velký ovocný sad a pod sadem byla panská louka, která musela být sečena a svážena.

Mušov měl tenkrát tři mlýny. Jeden se jmenoval Kapherna, ležel u Jihlavky, která tekla kolem hradby, ale už byl hodně zchátralý a opuštěný, zrovna tak, jako druhý, Praittenmühle (Preittenův mlýn). Velbermühl - třetí mlýn na Dyji byl pronajat za ročních 60 pfundů pfenigů a 84 pfenigů almužny splatných pánům. Lesy kolem Mušova se jmenovaly venkovní a vnitřní Topuš, Scheiben, Tiergarten atd........Už tehdy měli mušovští mýto, důkaz, že už před 500 lety zde vedla cesta přes Dyji a její ramena a Mušov ležel na důležité dopravní cestě do Brna a do údolí Jihlavky. Další důležitá dopravní cesta vedla přes Dolní Věstonice přes Dyji. Zde se nacházely mýta na sůl a koně. Mušovské mýto se pronajímalo na sv. Filipa a Jakuba 2x ročně za 2 pfundy (2400,- Kč).

Soudní právo mělo panstvo. Ve vesnici se nacházel také soudní dvůr. Na ? sídlil ? Důkaz, že zde stál selský dvorec.

První seznam obyvatel - mušovských poddaných.........

utrženo.........

Mnoho obyvatel z Mušova má kolem roku 1414 tak, jak v době germánské, jen jedno jméno (křestní), ale ještě žádné jméno rodinné. Tato se tvořila teprve v průběhu křižáckých válek. Panstvo pro lepší rozlišení žádalo, že každý poddaný musí mít ještě jedno jméno, proto příjmení. Každý poddaný musel na sv. Michala odvádět poplatek panstvu ve výši 8 gr. (240,- Kč) za právo, že smí v panském lese sbírat dříví, chalupníci museli odevzdávat dvě slepice............utrženo........Ze sadu se platilo 8 grošů, mýtné se pronajímalo 2x ročně. Jen málo rodin z této doby se uchovalo na místě. Několik jich asi přesídlilo do sousedních obcí. Např. Toller do Nové Vsi, Fischer do Horních Věstonic, Siegl do Popic, Herbst do Brodu, Schuster do Dolních Věstonic, Beck se vyskytoval v Mikulově. Rodiny Hollerova a Wedlova jsou nejstarší z prokazatelných starousedlíků mušovských, jejichž předkové byli listinně zachyceni již před půl tisíciletím.

Rybaření v Mušově

Již kolem roku 1270 je psáno v kounických análech o mušovském rybaření. Řeky tehdejší doby musely být plné ryb, neboť z rybných mušovských řek musely bát dávány velké poplatky mikulovskému panstvu. Kromě toho se musely odvádět ryby a sice k velikonocím za 2 pfennigy, na svatodušní svátky a k vánocům také tolik. Rybáři sedmi dyjských vod se jmenovali:

Stubel z Donawitz,..........atd., jmenování, komu které vody patřily..............dále utrženo.

Stará rybářská práva

Jaká byla od pradávna mezi rybáři v Dolních Věstonicích a rybáři mušovskými:

1. Rybářský mistr z Dolních Věstonic měl právo lovit v koutě Aychen zu muschaw, t.j. určit zde hranici. Před ním nikdo nesměl na Dyji lovit se sítí. Kdo přesto chtěl lovit, tomu byly sebrány rybářské potřeby včetně sítě a předány panstvu.

2. Když jel rybářský mistr z D. Věstonic se sítí (tažnou) proti Mušovu, tak museli mušovští rybáři uhnout a až potom si vylovit svůj podíl.

3. Rybářský mistr mohl také lovit na Jihlavce pomocí oštěpů.

4. Když mohli mušovští rybáři prolomit led průměrným veslem, směli rybařit. Když někdo lovil přesto, že led byl tvrdý, byl potrestán.

5. Věstoničtí rybáři mohli směrem k Mušovu lovit až po Wasen (?). Mušovští za to nahoru k Věstonicím až po splav. Nikdo nesměl lovit pod ledem a v koutech.

6. Mušovští rybáři neměli žádnou stahovací síť ani tažnou, ale když věstonický rybářský mistr byl požádán, dal obojí k dispozici mušovským rybářům a mohli si vzít rybáře další kde chtěli. Za půjčení obdržel věstonický rybářský mistr 1/3 úlovku.

Toto všechno se přihodilo zřejmě častěji a asi vedlo ke sporům, protože se dočítáme, že "můj pán jim dovolil vzít loď a síť, ale museli platit 40 grošů (1200,- Kč) panstvu za rok za tuto libovůli".

Peníze a cena peněz v roce 1414

Mince tehdy měli německé a latinské názvy. Pfenig se jmenoval také Denar Pfund Liber, také tolar.............utrženo.

Táboritský příkop u Mušova

Mušov má památku na nejtěžší válečné hrůzy domoviny před 500 lety, táboritský příkop. Leží skoro nepřístupně v močálovité oblasti u Dyje a lze jej dosáhnout jen oklikami, které znají jen mušovští. Název táboritský příkop poukazuje na husitské války (1419 - 1436), na rozbroje trvající bezmála 17 let, pod nimiž naše domovina nesmírně trpěla a které byly zastaveny až Jihlavským sněmem v roce 1436. Protože také Mušov byl tehdy velice ohrožen, založili mušovští jako útočiště hrad, kam se v době, kdy husité byli až u Pohořelic a Přibyslavi, schovali s ženami a dětmi. Zde krátce důvody a průběh husitských válek:

V důsledku přemíry na majetku církevních desátků bylo v kruzích duchovních plno obžerství a bujnosti, což se týkalo také mravního života kléru. Proti těmto jevům vystupovali skoro ve všech zemích kazatelé a žádali čisté učení Kristovo. Mezi nimi také Jan Hus, český katolický duchovní, univerzitní profesor v Praze. Žádal mezi jiným také přijímání pod obojí (chléb a víno), tak jak to dělal Kristus při poslední večeři. V Čechách se jeho učení velmi rozšířilo, jeho příznivci se nazývali kališníci, jejich znamení byl kalich. K tomu přistupovala ještě nenávist vůči Němcům, které povolal Karel IV. jako obchodníky, živnostníky, učence, umělce a duchovní do Čech a kteří přinesli Čechám zlatý věk (univerzitu, chrám sv. Víta, Karlův most, silnice, lodní dopravu po Vltavě, zakládání měst, např. Karlovy Vary atd.).

V roce 1415 se musel Jan Hus zodpovídat ze svých činů na koncilu v Kostnici před papežem. Přesto, že mu císař Sigmund dal volný glejt, který mu zabezpečoval ochranu těla a života, byl Hus v Kostnici u Bodamského jezera jako kacíř upálen. Propukla nenávist proti papeži a císaři a všemu německému. V roce 1419 při procesech s husity propukly nepokoje. Husité vtrhli do radnice a vyhodili starostu a radní pány na oštěpy dole stojících ozbrojených lidí...........utrženo. Císař Sigmund je se svými vojsky poražen a pak i v dalších pěti křižáckých výpravách.

V březnu roku 1421 vtrhli husité na Moravu, pronikly až k Pohořelicím a oblehli město Znojmo. Kníže Albrecht z Rakouska přichází na pomoc císaři Sigmundovi a zatlačí husity až po.........Sigmund nechává zajaté husity upálit. V říjnu téhož roku táhne Sigmund od Uherského Hradiště přes Pohořelice proti husitům a dojde až ke kutné Hoře, ale u německého Brodu je 8. ledna 1422 zcela poražen. Papežský legát přijede se srbskými vojsky na pomoc a táhne přes Znojmo, Mikulov a Mušov. Ale pomsta husitů nemá hranic, zaženou císařovy spojence zpět a zaplaví okruhy (?) znojemské i brněnské. Proniknou přes Jihlavu a Pohořelice až po Přibyslav a to byl asi důvod založit táboritský příkop v nejbahnitější části Dyje. Jeho vznik může být datován rokem 1421 nebo 1422, i když Dr. Gnirs se domnívá, že byl založen už v době Kvádů.

Roku 1423 přicházejí opět husité pod vedením jednookého Žižky přes Jihlavu na Moravu a ničí ji hrozným způsobem. Jejich cílem je panství Lichtenštejnské, kde císař řadí svoji armádu. Nastává krátká přestávka na oddych, kdy kníže Albrecht Rakouský dostává roku 1424 Moravu. Roku 1425 jsou Husité zase v zemi, obsadí Klosterbruck (?) a zapálí znojemské předměstí. Vojska Albrechtova a Sigmundova se spojí u Laa, u Třebíče zaútočí, ale jsou poražena. Roku 1426 řádí boj u Znojma, Pohořelic, hoří Ivanovice včetně všech obyvatel, kteří se k husitům nepřipojují. Jsou házeni do hořících domů, nebo utopeni v Jihlavce.

Obce Hrušovany, Krumlov, Ivančice a Pohořelice jsou vojenská střediska husitů, z nichž podnikají loupeživé výpady do Rakouska a především na mikulovskou oblast. Na levé straně Dyje proniknou až do Kostela (Podivín) a Břeclavi, vypálí Lednici, Nejdek, Bulhary, Milovice, Mikulov A Valtice. Nesmírné je loupežení a vraždění a cesta husitů je značena vypálenými vesnicemi, kouřícími troskami, zavražděnými lidmi. Tentokrát bylo mnoho německých obyvatel zcela vyhubeno..........utrženo.

V roce 1432 přišli husité naposledy na Jižní Moravu, byli ale u Znojma poraženi. Na bazilejském koncilu roku 1433 udělil papež husitům hodně vyjímek, povolil přijímání pod oběma způsoby. Ultrakvisté (kališníci), mírnější složka, byli spokojeni, ale táborité (radikálové) bojovali dále, až v bitvě U Lipan byli zcela rozprášeni. Úplný klid nastal až po jihlavském sněmu roku 1436, kdy se usmířil císař a církev. Císař Sigmund byl uznán králem českým a markrabím moravským teprve poté, co dal slib, že obsadí všechny veřejné úřady Čechy. Tím velmi stouplo české národní sebevědomí. Česká řeč tím dostala převahu v zemi a roku 1480 vydala moravská města rozhodnutí, že všechny zápisy v moravských zemských deskách musí být psány česky. Čeština se stala úřední řečí a tím se vysvětlují mnohé české listiny z té doby ve zcela německých obcích.

Po válce přišel hlad a mor, který řádil v letech 1423,1431,1451 a 1459 také na Jižní Moravě a sklátil mnoho lidí, takže se zachovalo jen málo rodin.

Nepokojné doby

1452 - Majetky Lichtenštejnů byly rozděleny mezi dědice. Wilhelm von Licht. se stává majitelem Mikulova. Dále obdrží dívčí hrádek, Růžový hrádek a obce...názvy obcí...., mezi nimi Mušov.

1459 - Čechám, Moravě a Maďarsku vládne dítě, Ladislav Pohrobek. Loupeže se stávají metlou obyvatel. Wilhelm von Licht. je přepaden na své cestě z Brna, kde byl přítomen poradě císaře Friedricha s králem Jiřím z Poděbrad, přepaden a ubit......dále utrženo.......cesty do Drnholce všechno zničil a také obce Brod, Dobré Pole, Novosedly a zámek Drnholec.

1492 - Došlo k objevení Ameriky a brzy na to námořní cesta kolem Afriky a východní Indie. V letech 1519 - 1522 byla poprvé obepluta zeměkoule. Přišla nová doba. Byl objeven knihtisk, do národa proniklo vzdělání a osvěta. Vzkvétal obchod a živnost, přinášel sebou bohatství, umění, vědu. Zvláště malířství a stavitelství slavily triumfy. Střelnými zbraněmi byl změněn způsob válčení, rytířství se ztrácelo. Nastupují žoldnéřské tlupy, šlechta chce mít takové bohatství jako měšťané a utiskuje sedláky. Vznikají selské bouře.

1514 - Znovu se dělí Lichtenštejnský majetek. Mušovští mají platit 27 tolarů, 23 pfenigů, za dřevo 8 tolarů a 34 slepic. Statky z Perné vynášejí 88 pfundů....40 ks drůbeže, Horní Věstonice 32 pfundů, 26 pfenigů a 49 slepic.

Náboženské zmatky

Ukončením husitských válek naprosto nekončilo úsilí o církevní reformy. Fanatismus husitů byl nahražen hlubokou tichou zbožností, která nechtěla nic vědět o bojích a násilí kvůli náboženství. Lidé měli vlastní kněze a věnovali se své práci. Toto hnutí proniklo také na Moravu, takže příslušníci této sekty se nazývali česko - moravskými bratry. Jejich počet neustále stoupal, takže brzo měli ve všech městech a vesnicích své příslušníky. Také Němci se k tomuto náboženskému proudu připojili. V té době přišli do naší domoviny novokřtěnci, kteří měli v Mikulově své hlavní sídlo, zmocnili se mikulovského kostela a fary a byli Lichtenštejny protěžováni, neboť také tito byli stejného náboženství. Vytvářeli četné bratrské obce a dnes bratrské dvory v Mikulově, Pavlově, Strachotíně, Dolních Věstonicích a Dolních Dunajovicích připomínají tento tichý a pracovitý nárůdek, který žil ve společenství jako první křesťané, stejně přijímali chléb a víno, zamítali křest nově narozených dětí, zato vyžadovali křtění dospělých (proto novokřtěnci)..............utrženo.

..........který se zavázal mušovskou faru obsadit dobrými a řádnými duchovními. Roku 1528 jsou novokřtěnci z Mikulova vyhnáni, táhnou přes Pernou do Mušova, v opuštěné vesnici Pochmalitz, na návrší mezi Dunajovicemi a Mušovem tábořili a táhli pak přes Věstonice, Hustopeče, Velké Němčice a Slavkov. Linhart von Lichtenštejn jim dal po Dolní Věstonice doprovod a zabezpečil jim bezmýtné procestování, důkaz, že se jednalo o pracovité a pořádné lidi, které velmi nerad ztrácel. Roku 1535 na příkaz císaře Ferdinanda I. začíná první velké pronásledování českých bratří, k velké lítosti panstva. Roku 1537 se vracejí do svých vesnic, tvoří obce v Popicích, Pouzdřanech, Šakvicích, Perné , Mušově, Pavlově atd. Druhé velké pronásledování bylo v létech 1547 - 1554 a protože je mnozí pánové chránili vzhledem k jejich pracovitosti a příjmům, zůstalo mnoho bratří ve skrýších v lesích, kde bydleli v jamách v zemi, zvláště kolem Děviček. Jejich hlavní sídlo byly Nové Mlýny.

Kolem roku 1580 našlo cestu do naší domoviny také Lutherovo učení a jeho německá bible. V roce 1540 přijaly všechny obce kolem Mikulova evangelickou víru. Georg Gjabka prodává mušovský patronát včetně desátků Ssiegmundovi z Wastrzzil (Strašecí?). Ten prodává dále novému pánovi Mikulova, Ladislava Kereczenyiho. Po jeho smrti je v roce 1575 získává Adam z Dietrichštejna. Po mikulovské dekanátní kurendě z roku 1584 je duchovním doporučeno podávat svátosti po německém oslovení, vydávat zpovědní cedulky s pečetí kostela a faráře a žádat je zpět v přítomnosti rychtáře nebo dvou přísedících. Na procesích se mají zpívat zbožné písně německy a na odpustcích musí být všichni včas v kostele sv. Václava v Mikulově........roztrháno, chybí.......musí se vrátit do svých katolických kostelů nebo opustit své domovy. V říjnu 1622 se vystěhovávají. Staří a děti na několika stech vozech do Maďarska a ještě dnes se najdou za Karpaty jména obcí Lednice, Hrušovany, Schweinbarth atd. Je to jako vzpomínka na svou jihomoravskou domovinu, kterou opustili pro víru.

Odchodem moravských evangelických bratří, kteří patřili k nejpilnějším a nejlepším lidem své domoviny, bylo panstvo velice těžce poškozeno. Prosadili, že byli vyhoštěni jen duchovní a učitelé, poddaní museli zůstat. V roce 1628, Ti kteří poskytovali u sebe pobyt českých bratrů, byli ohroženi ztrátou císařské libovůle.

V roce 1630, v době moru, postavil kardinál František Ditrichštejn na Tanečnici (Sv. Kopečku) u Mikulova horský kostelík se zvonicí a zasvětil ji sv. Štěpánovi. Od té doby se hora jmenuje Sv. Kopeček. Majetky evangelíků byly zkonfiskovány a výnos ve výši 37.656.756 moravských tolarů byl předán císařské komoře ve Vídni. Fara v Mušově zůstala neobsazena a obec Mušov byla přifařena k Perné, u níž zůstala až do roku 1761. 21. července 1761 věnoval kníže Karel Ditrichštejn kapitál 4076 zlatých 41 krejcarů včetně úroků se závazkem, že se nově obsazené faře budou dávat úroky - za rok 194 zlatých. Za to se opraví i fara, bude se udržovat, opatří se pastvina pro krávu. Bezplatné dodávání vína obci převzít do opatrování a také kostel opatřovat vším potřebným. Bohužel v obecních archivech nejsou žádné příslušné účty. Stará fara Mušov se tím stala expoziturou fary Perná, t.j. bohoslužby vykonával farář z Perné. První se jmenoval Franz Schleiden. Výnosem ministerstva kultury a vyučování z 30.8.1865 dostala fara opět svého samostatného faráře. Skoro 400 let trvající náboženské nepokoje se odrážejí na obci Mušov. Mezitím byl starý kostel na spadnutí. V letech 1911 - 1912 byl kostel opraven za 51.869,- K.

Nové panstvo

V roce 1560 prodal rozhazovačný Kryštof z Lichtenštejna 3/4 svého majetku maďarskému svobodnému pánu Kereczenyimu. Prodána byla práva na příjem atd......vyjmenovávány obce, mezi nimi i Mušov. Mušov byla tehdy vesnice s 39 domy a asi 200 obyvateli, z toho 13 kopáčů a 26 nádeníků, kteří museli za rok 24 dnů robotovat na panském, nebo pomáhat při výstavbě panských objektů. 24.4. a 29.8. (na Georga a sv. Michala) každý dům odváděl poplatek. Jmenováni jednotliví obyvatelé, co kdo platil. Dále je popisováno, jaké byly úroky z vinic, kdy byli kopáči, jaké byly úroky ze zahrad, co se dávalo panstvu na velikonoce atd.

Mušov se stává obcí s právem pořádat trhy

V roce 1570 propůjčuje Kryštof von Keretschin a Wolf II. z Lichtenštejna všem poddaným, mezi nimi i tržní obci Mušov, různé úlevy a práva, které jsou pro další vývoj obce důležité a velmi významné. Zde se poprvé hovoří o Mušovu jako o tržní obci. Každopádně bylo právo pořádat trh pro Mušov, ležící na důležité obchodní cestě významné a také pro panstvo to bylo důležité, neboť představovalo nemalý pramen příjmů. Trh se pořádal vždy 6. listopadu a byl důležitým dobytčím trhem. V 30ti leté válce stálými pochody armád obec velmi trpěla, takže dobytčí trh úplně zanikl a už nebyl obnoven.....utrženo.

Na str. 45 jsou popisovány úkoly jednotlivých úředníků, co kdo na obci dělal:

Zechmeister měl dozor nad živnostníky. Ohledač masa a chleba dohlížel na pečení, na jakost a správnou váhu masa a chleba. Hlídač ohně měl dozor nad otevřenými ohništěmi a komíny, aby domy pokryté slámou nebyly ohroženy ohněm. Polní hlídač musel dohlížet na to, zda jsou pole řádně obdělávána, oddělena příkopy a ploty proti dobytku. O vinice se staral podle horního práva Bergmeister. Změna obecních činitelů se neděla pravidelně, stalo se, že lidé vykonávali službu několik let za sebou, jen sem tam některý starý udělal místo mladšímu. Každý, kdo složil přísahu, zastával určitou dobu svůj úřad a předsedal jako starosta v radě. Jen soudce zastává svůj úřad déle, protože znalost práva nepřipouštěla častou výměnu. Porady s celou obcí za přítomnosti zástupce panstva se jmenovaly Bannteithing - prastaré německé právo, podle kterého se zjišťuje správnost obecních účtů a povoluje se jejich proplácení.

Obecní pečeť Mušova a jeho znaky

Nejstarší pečeť je z roku 1711 a předpokládá se, že byla ještě starší pečeť, která se ztratila v 30ti letých válkách. Roku 1613 byl opatřen revers mušovských pečetí a vlastnoručním podpisem, jak se dočteme v nějakém dokumentu. Ale mušovští starou pečeť neznají, popisována je nová pečeť, která vyjadřuje všechna práva mušovských - práva rybářská: loď a duby, znak starých rybářských práv. Ještě dnes známe místo tří hraničních dubů na pravé straně Dyje, které už dávno zmizely. V roce 1934 byly stromy znovu osazeny.

Erb má znázorňovat zřejmě bývalé opevnění obce. Podle urbáře z roku 1414 byla obec opevněná a měla dvě brány. Stará mušovská pečeť je krásný důkaz, že naši předkové byli přemýšliví a pečeť zdůrazňuje mušovskou historii.

Urbář z roku 1574

Popisuje příjmy a majitele různých dílů půdy, lesa, vody. Mýtný řád a mýtné.

Mušov při dělení panství mikulovského - listina z ditrichštejnského zámeckého archivu (str. 49 - 50).

Popisuje dělení z 15.10.1590 mezi syny Maxmiliána, Sigmunda a Franze. Maxmilián obdržel část pevnosti Děvičky, znovu vystavěnými, s obcemi Dolní Věstonice.....povolením čepovat pivo........jmenovány jednotlivé lány atd. Mezi jiným i Mušov. Roku 1591 získal Maxmilián koupí od bratra obce Pernou a Bavory a protože bratr Franz se stal duchovním, podaroval mu svůj podíl. Roku 1598 se stal Maxmilián jediným majitelem panství Mikulov.

Kolem roku 1600

Již koncem 16. a začátkem 17. stol. trpěla Jižní Morava boji knížat. Hajduci, spojenci Turků dělali nájezdy do kraje. V roce 1599 bylo v Mikulově a Hustopečích odvedeno 2000 moravských jezdců, kteří byli po 4 týdny ubytováni v okolních vesnicích. V polovině července táhl hrabě Thunn s 1000 jezdci zemí a zůstal 2 noci ve většině obcí panství Mikulov. V roce 1601 to bylo dokonce 5000 českých jezdců, kteří "tiše leželi" na mikulovském panství, dále 1000 jezdců, kteří přišli z Maďarska (boj proti Turkům). V roce 1605 vtrhli sedmihradští hajduci, spojenci Turků, do země a dostali se až k Hustopečím a do okolních vesnic. Denně bylo vidět 15 - 20 požárů.

Císař Rudolf II., jako král Čech a markrabí moravský se o osudy své země vůbec nestaral. Jeho bratr Matyáš táhl proto s armádou sestávající z Maďarů a Rakušanů přes Moravu na Prahu a donutil Rudolfa, aby mu postoupil Maďarsko, Rakousko a Moravu. V letech 1607 - 1608 knihy moravských bratří mikulovského panstva zaznamenávají velké potíže s domácími výdaji ve spojitosti s válečníky. Císař Rudolf II. jako král Český poskytuje všeobecnou volnost náboženského myšlení a českým stavům volné vykonávání náboženství. Tyto volnosti žádají moravské stavy také po králi Matyášovi. Tomu se brání především kardinál František z Ditrichštejna, majitel mikulovského panství. Přes ujištění náboženských svobod se nedovolují evangelické bohoslužby občanům Brna a Olomouce. Spory mezi katolíky a protestanty se stupňují, spory mezi šlechtou přibývají a vedou k válce.

V roce 1612 pobýval císař Maxmilián na své cestě do Prahy v Mikulově. Kardinál František z Ditrichštejna potvrzuje v roce 1613 volnost a právo Mušovským. V roce 1611 po smrti svého bratra Maxmiliána dědí kardinál František z Ditrichštejna, knížecí biskup z Olomouce, panství Mikulov se všemi tomu patřícími obcemi, mezi nimi také Mušov. Mušovským šlo o to, aby nový pán znovu potvrdil všechna práva, která obdrželi především od jeho otce, Adama z Ditrichštejna, zakoupené a potvrzené, ale také svá prastará práva a volnosti, zvyklosti apod. Dne 15.dubna 1613 se objevuje tedy starosta, soudce, přísežní a nejstarší obce Mušov na zámku v Mikulově před jejich novým pánem s prosbou potvrdit jim svá práva a svobody. Laurentius Zwettler předložil kardinálovi příslušnou listinu k podpisu. Její návrh se dosud nalézá ve sbírce listin obce Mušov a její opravy, doplňky a škrtání ukazují, že kardinál listinu dobře prostudoval, než ji podepsal. Pro své poddané má jen dobrou vůli, případně pohrůžky a tresty. Proto tlustý škrt mušovskými navrženého protipráva, které dávají jako zástavu pro dodržení jejich starých práv a svobod ze strany panstva a upuštění od povinnosti odvodu úroků, nemají však až do vypracování listiny žádnými tvrdými prostředky ze strany pána být k něčemu nuceni. Listina je velice poučná.

1. Stará privilegia jsou potvrzena a uznána.

2. Obecní řád starých zvyklostí zůstává zachován, resp. obnoven.

3. Z vinohradů musí zůstat zachovány úroky, nemají být nikdy zvýšeny. Podle starého horního práva se má panstvu odevzdávat mošt, což zůstává v plném rozsahu zachováno. Osvobozeny jsou jen vinice Tobiase Rosstauschera von Streithofen.

4. Když panstvo dovolí založit nové vinice, vyhrazuje si pán právo pro sebe a své potomky disponovat s nimi podle své vůle.

5. Poplatek za dřevo odvádět i nadále mušovským dědicům.

6. Vinný poplatek 35 zl. ročně zůstává.

7. Obchod se solí se dává ve prospěch obce, může sůl nakupovat i prodávat, odevzdává poplatek jednou za rok na panství.

8. Sirotčí pokladna zůstává mušovským, podle zemských zvyklostí 6%, sirotci obdrží jen 5 tolarů ze 100 ročně, 6 tolarů a úroky z úroků připadají obci. Obecní radní jsou povinni řádně peníze spravovat a vyúčtovávat.

9. Dědičné právo zůstává jak bylo, zemře-li někdo bez potomků, připadá jeho majetek panstvu.

10. Na připomínku této knížecí dobrotivosti jsou poddaní žádáni k denní motlitbě a slavnosti sv. Františka s obětmi a slavnostní mší při velkém zvonění za plné účasti obce a jejích představitelů.

11. Při svévůli a nevěře poddaných se stává tento dopis neplatným. Všichni (vyjmenovány funkce obecních činitelů) jsou povinni tento dopis schraňovat a bránit.

Třicetiletá válka

Hrozné utrpení, které postihlo německý národ, byla třicetiletá válka v letech 1618 - 1648. Také Mušov nezůstal mimo a to tím spíše, že Jižní Morava byla jak na začátku, tak na konci místem krvavých bojů. Přes Mušov, ležící na důležité cestě, táhly obě strany vojáků a způsobovali bezmeznou bídu a utrpení. Důvodem k této válce byly náboženské nepokoje v Čechách, defenestrace pražských radních (23.5.1618) a zahnání císařských vojáků z Čech a Moravy protestantskými stavy.

Když jejich vůdce, hrabě František Thurn v květnu 1619 přišel na Moravu, připojily se k němu moravské stavy (šlechta a měšťanstvo) a zvolily Friedricha Teuffenbacha z Drnholce velitelem moravských vojáků. Mezitím zemřel král Matyáš, jeho nástupcem se stal Ferdinand II., kterého však moravské stavy sesadily. Tento vyslal k potlačení povstání 12000 mužů, vedených generálem Dampierem, přes Retz a Laa na Moravu. Cesta tohoto vojska byla značena loupežemi, vraždami a rabováním. Přes 40 jihomoravských vesnic bylo 1. srpnu 1619 zcela vypleněno a spáleno. Přes Hrušovany, Litobratřice, Vlasatice táhla císařská armáda. Teuffenbach stál před Mikulovem. Dampiere proto táhl z Vlasatic přes Brod a cestou u Dunajovic na Mikulov. Mezitím obsadil Teuffenbach se svými protestantskými válečníky Dolní Věstonice. Dampiere šel přes vinohrady u Děviček. Dolní Věstonice vzplály a všechno bylo vypáleno. Na Petrově louce mezi Dolními Věstonicemi a Strachotínem došlo 8. srpna 1619 k bitvě. 6 hodin trvalo toto zápolení, až se vítězství přiklonilo k Teuffenbachovi. Vojsko moravských stavů zvítězilo, císařské tlupy ztratily přes 3000 mužů. Toto byla první bitva třicetileté války na moravské půdě a začátek nevýslovného utrpení a žalu celé domoviny.

Po bitvě u Dolních Věstonic táhl Dampiere na Dunajovice, které zapálil. Tábořil na Pohmalitzer berg (Pohmalitském kopci) blízko hospody Esinger. Moravským stavům přišel na pomoc sedmihradský velkokníže Bethlen Gabor se svými Maďary a vnikl, loupíc, na Moravu. Zvlášť Perná a Klentnice byly docela vyrabovány. Teuffenbach se usadil v Nových Mlýnech, císařské vojsko zatím táhlo na Bavory. Pavlov, Věstonice a Prittlach (?) byly vypáleny. Mezi oběma válčícími protivníky docházelo každou chvíli k bojůvkám. Začátkem ledna 1620 táhl Teuffenbach do Mikulova, který po 17ti denním obléhání dobyl a 1. února 1620 v důsledku nedostatku střelného prachu také zámek. Velké zásoby obilí, víno a 36 děl získal jako kořist. Mezitím došly také posily císařským vojskům a tyto získaly město nazpět. Teuffenbach ztratil většinu své kořisti. Teuffenbachova vítězství proti císařským vzbudily mezi povstalci velké nadšení. Česko-moravské vojsko se dostalo až před Vídeň, muselo ale rychle ustoupit, když katolická liga pod vedením knížete Tilly ohrožovala Prahu. Ve spojení s císařskou armádou porazil a naprosto zničil Tilly moravské stavy na Bílé hoře u Prahy 8.11.1620. Jejich vůdcové byli popraveni. 300 českých a moravských šlechticů byl zkonfiskován veškerý majetek. Tito byli Češi i Němci. Jejich majetky byly levně prodány. Ferdinand II. se rozhodl, že evangelickou víru zcela vyhubí. Postavil protestanty před volbu: buď se vzdát víry, nebo opustit zemi.

Zpráva pro kardinála z této doby slouží jako důkaz těchto válečných hrůz:

"Jak špatně to u nás stojí (na mikulovském panství), bůh se nad námi smiluj, to nelze vyjádřit. Věstonice a Strachotín jsou do základů vypáleny, mlýn a pivovar taktéž."

Také historici evangelíci popisují škody a zpustošení:

6. srpna vypálen Strachotín

9. srpna Pasohlávky a Gibiser ský mlýn

10. srpna Dolní Dunajovice

25. srpna přepadeno strachotínské obyvatelstvo

3. října sebrány koně, vozy a všechny věci

19. října zničen a vykraden mikulovský sbor

Přes 40 osob byloDampierovými vojsky zavražděno nebo umučeno. V Pavlově zůstalo celých jen 20 domů, všechny ostatní byly vyloupeny a spáleny. Strachotín, Horní a Dolní Věstonice, Bulhary a Sedlec byly vyloupeny moravskými válečníky, Perná a Klentnice Maďary. Nikde nebyla žádná ochrana, ani v lesích ne. Ve městech byly sesazeny evangelické stavy, školy se katolizovaly a byly předány dílem jezuitům (Brno, Olomouc, Znojmo, Jihlava), dílem piaristům (Mikulov). Také v Rakousku byl evangelismus vymýcen krutými metodami a za památník slouží hornorakouské selské bouře s frankenburskými kostkami (?) na Haushammerfelde. Zemi moravské dal Fridrich II. nový zemský pořádek a královský soud, z nichž se později vyvinula dnešní politická správa země, tzv. zemský úřad. Mezitím válka nebyla ještě dlouho u konce a naše země velice trpěla procházejícíni vojsky. V červnu 1623 přišlo 4000 polských jezdců, kteří se ubytovali v Olbramovicích, Dyjákovicích, Hrádku..... Ze svých tábořišť podnikali loupeživé výpady do okolních vesnic a vynucovali si od bezbranného obyvatelstva tzv. dárečky. Mezitím se musela splácet válečná dávka, dodávat víno, maso aj. Počátkem října Poláci odtáhli, aby udělali místo dalším vojskům. Jižní Morava se hemžila vojáky.

Bethlem Gábor vpadl znovu, loupíc a vraždíc se svými Maďary, na Jižní Moravu a porazil u Věstonic císařská vojska. Zase musely vesnice odvádět kontribuci ve formě masa, vína, piva, sena a slámy vojskům. S rokem 1625 přichází několik mírových let, které jsou někdy přerušeny projíždějícími skupinami vojáků, císařských verbířů, válečných invalidů, ale i nadále se musí odvádět kontribuční poplatky, aby se nezapomínalo, že válka řádí dál.

Švédský vojevůdce Linhard Torstenson, hlavní velitel švédských vojsk, přišel na Moravu přes Slezsko (1642-1645). Skoro všechna moravská města padla do jeho rukou: Olomouc, Nový Jičín, Lipník, Přerov, Jihlava, Znojmo, Mikulov aj. Jen Brno pod vedením statečného Radwita de Souches a několik dobře opevněných měst a hradů (Pernštýn) odolaly náporu Švédů. Jižní Morava je přeplněna císařskými vojsky, které zemi hrozně zničily. Ve všech vesnicích se verbují vojáci. Očekává se rozhodující bitva mezi císařskými a Švédy. Císařská armáda je roku 1645 poražena u Jankova v Čechách. Švédům je otevřena cesta na Moravu a do Vídně. Loupíce, rozlily se švédské tlupy po celé zemi. V polovině dubna roku 1645 stojí před Mikulovem. Během 3 dnů je město v jejich rukou. Švédové získají velkou kořist: 34 děl, 24 metráků střelného prachu, 1200 kulí a další zásoby. Současně obsadili hrady Děvičky, Růžový hrádek, Falkenstein a Staats v sousedním Rakousku.

Švédská vojska zůstala v zemi a žádala kontribuční dávky, které se musely dodávat do Mikulova, Falkensteinu a Židlochovic. Mušovský mlýn byl zcela zničen. K tomu se přidávaly neustálé průjezdy Švédských a císařských tlup, které plundrovaly zcela zničené obyvatelstvo. Tlupy byly žoldnéřské. Když nedostali vojáci peníze, museli se živit na vlastní pěst. Nejvíce trpěl sedlák a bylo pro něho vždy hrozné, když znovu a znovu přišel o svou půdu a chatrč. Sedláci se třásli, před každým příchodem vojsk zakopali do země co ještě měli a prchali do lesů. Ale žoldnéři je nacházeli pomocí psů a hrozným mučením (vytržení jazyka žíněmi, stahování hlavy apod.) dostali ze sedláků místa skrýší.. Toto utrpení zůstalo až do dnešních dob zachycené v národním popěvku (psáno v dialektu):

"přijde Švéd - zebere lidi - rozbije okna - odnese olovo - uleje z něho kulu - zabije s ní lidi - modli se děco, modli se"

Také mušovští sedláci zchudli. Neměli dobytek a sadbu, pole zůstala neobdělaná, desátky a úroky se neplatily. Mnoho stavení bylo opuštěných a kostel se podobal ruině. Obecní psi se spojili do smeček a žrali mrtvoly nepohřbených lidí. K této bídě se připojil hladomor a zvlášť rok 1623 hovoří o hrozném hladu na Jižní Moravě. V roce 1624 je hladomor a tyfus, začíná velké umírání. V roce 1630 se melou žaludy a seno na mouku. V roce 1640 je veliká drahota, není chléb. Všude řádí mor, protože mrtvoly se nepohřbívají. Mor je v letech 1619, 25, 43, 45, 47, 48. V Brně umírá denně 15 - 20 lidí, v Židlochovicích vymřela polovina obyvatel, staví se morové sloupy, kapličky, které dnes připomínají toto velké umírání. Že se to všechno týká také Mušova, je pochopitelné, protože leží na cestě mezi Brnem, Mikulovem a Vídní.

V roce 1646 pronikají císařská vojska pod Radwitem de Souches na jih a zatlačují Švédy. Je dobyt Mikulov a Břeclav, Děvičky byly při odchodu Švédů podpáleny. Koncem roku 1647 se již Švédové na Jižní Moravě nenacházejí a 24. srpna 1648 je ve vestfálském Münsteru a Osnabrücku uzavřen mír. V roce 1650 odtáhli Švédové z Olomouce. Velké nebezpečí představují pro vesnici demobilizovaní vojáci, procházející krajinou, vraždíce a loupíce co se dá. Trvalo to dlouho, než byl nastolen v zemi pořádek a zahojeny válečné rány. Německá selská prasíla to všechno těžkou a dlouhou prací zdolala.

Proto čest a sláva národu, který přes tuto všechnu hroznou bídu dlouhé válečné doby nezoufal, ale poctivou prací si vybojoval právo na svou existenci.

Co vypráví nejstarší mušovská farní kniha

Na faře v Perné je nejstarší kniha narození, sňatků a úmrtí z mušovské fary pečlivě uchovávána. Na prvním listu má kniha krásným písmem s bohatě zdobenými počátečními písmeny nápis:

Antiquissima matricula

Eccelesiae Muschaviensis et Bergensis ab anno 1627

Farská matrika je započata farářem Laurentiusem Hirschem z Hirschenfeltu, doktorem filosofie, tedy vysoce učeným mužem v roce 1627 a je psána do roku 1665. Pokračování tvoří 2. matrika do roku 1745 a 3. matrika do roku 1784. Tyto matriky mají vysokou historickou hodnotu, zvlášť pro badatele po mušovských rodokmenech. Do roku 1645 jsou záznamy v němčině, od roku 1646 do roku 1650 latinsky, od roku 1651 Německy a od srpna roku 1652 zase latinsky. Němčina byla zatlačována dokonce i vcírkevních knihách až byla zatlačena docela. Už tenkrát se plánovalo zničení všeho německého. Kromě záznamů mušovské farní obce jsou zde, nejdříve ojediněle, později stále častěji, také záznamy z jiných obcí: Dolních Dunajovic, Březí, Brodu, Novosedel, dokonce z Milovic, Pouzdřan, Pasohlávek, Drnholce, Jevišovky, Litobratřic - důkaz, že fary v těchto obcích buď nebyly obsazené nebo byly ještě pořád evangelické.

Třicetiletou válku přežily v Mušově rodiny Bauer, Beck, Holler, Kops, Lieber, Neugebauer, Rinder a Weigl. Jejich předkové se již v těchto matrikách vyskytují. Jsou to staré, zdravé mušovské rody, na které mohou být dnešní potomci oprávněně pyšní, a kéž by i ostatní mušovské rodiny i nadále si zachovaly tuto životní sílu až do dob nejvzdálenějších, k prospěchu domoviny. (pokračuje chvála rodů).........

Dále některé záznamy z kronik:

3.8.1627 byl pohřben ctěný Hans Wolf, kostelník

7.11.1627 nechal pokřtít Gal. js Mahr svou dceru na jméno Katharina, kmotři jsou jeho žena Anna a žena Leonarda Hallera, Maria, v domácnosti

14.11.1627 se oženil mušovský vdovec Merten Metzling a vzal si ctnostnou vdovu Martu po zemřelém Matyáši Schlagenhaufovi z Vlasatic

Matrika také píše o smutném osudu mušovské rodiny, která ztratila v jednom dni tři syny - mor:

18.12.1627 byl v Mušově pohřben Pavel Bördell, syn Pavla Bördella a spolu s ním dva další synové, Johannes a Mathias. Všichni onemocněli ve stejný den, natekli (černá smrt) a na druhý den zemřeli.

19.12.1627 nechal Paul Beck pokřtít svého syna na jméno Hansel. Kmotři jsou Hans Neugebauer a Leonardt Holler se svojí ženou Marií

V roce 1628 je zaznamenáno 29 svateb, 12 pohřbů a 17 křtů (10 chlapců a 7 děvčat). Přírůstek zaznamenává mezi jinými Gallus Bauer, Georg Lieber, Girg Kops a Gallus Kops, který přináší 6.11. zase ke křtu děvčátko. Od roku 1634 klesá prudce počet sňatků a křtů (9 sňatků a 4 křty). V letech 1635, 44, 45 a 67 nejsou zaznamenány vůbec žádné sňatky a od let 1665 jen 1 - 3 - 3 a jen v roce 1662 zase 7 sňatků. Od roku 1630 jsou zaznamenáváni cizí lidé - uprchlíci, např. svobodný tovaryš Hanns Schraufnogl z Baarlantu, Kaspar Künnvas ze Slezska atd. Zdá se, že ubytování se neobešlo bez následků, protože kniha křtů píše o narození synů a dcer (uváděna jména otců)..........16.2.1631 byl pohřben rybář Martin Weigel...........Podle různých druhů písma lze mít za to, že na faře v roce 1633 docházelo k četným změnám farářů. Od června 1634 je farářem Johann Weismayer, roku 1635 se zase vyskytují různé rukopisy. Musely být zlé doby - jen u roku 1637 stojí napsáno: "uděláme to a šťastněji, než ti před námi".

V roce 1638 je farářem Johann Paul Bittner z Perné. V roce 1642 Wolf Heinrich Fuchs, v roce 1653 magistr Johannes Flehet z Gmund. V roce 1664 magistr filozofie Georg Spinko z Jihlavy. 1.1.1642 nechal pokřtít ctěný Hansel Lieber a jeho žena maria syna na jméno Georg.

..........následují další jména narození, úmrtí apod............

Mušov po třicetileté válce

Když vestfálský mír ukončil třicetiletou válku, ležela pole pustá a stala se lesem. Psí smečky byly jako vlčí. Mrtvoly ležely nepohřbeny a jako následky války zůstal hrozný hlad a mor. Sedláci byli zcela zchudlí, vesnice vylidněné. V Brně byly skoro všechny domy proměněny v ruiny. V Olomouci klesl počet obyvatel z 30000 na 2000. Obchod a řemesla byly zcela zničeny, protože chyběly suroviny, zvlášť železo. Žádný obchodník se neodvažoval navštívit jakýkoliv trh, protože cesty byly nebezpečné kvůli potulující se soldatesce. Také trhové obci Mušov byly velkou válkou způsobeny těžké rány. Kostel a fara vyhořely a obec tak zchudla, že nemohla vydržovat faráře. Obec byla přifařena k Perné. Pouť do Mušova už dávno přestala existovat. Zanikly slavnosti sv. Leonarda, zrovna tak, jako trh v Mušově, protože nebyl dobytek, ani obilí, ani jiné zboží. Mnoho selských rodin vymřelo, jen málo jich přežilo válečnou dobu, nové rodiny se přistěhovaly.

V důsledku válečných útrap zůstaly u vrchnosti dluhy za úroky a desátky. Panstvo se rozhodlo vytvořit z poddaných komisi, sepsat všechen majetek a odevzdávky (?), zanést to do pozemkových knih a na opuštěné dvory dát nové lidi. Takový jeden Fassionskataster (?) tržní obce Mušov je z roku 1657. Při generální vizitaci panstva se napočítalo celkem 37 poddaných (asi 185 obyvatel) a sice 6 chalupníků (půlláníků) po 72 měřicích II. třídy, 23 kopčů (vinařů) s 9 - 30 měřicemi pole a 8 chalupníků. Kromě toho nacházíme ještě jména předchozích majitelů, kteří třicetiletou válku přežili.

níže seznam Mušovských z roku 1657, viz. str. 60-61 knihy..........

Ale dříve, nežli komise skončila své práce, musel se vypočítaný stav majetku znovu měnit, zvláště v nešťastném roce 1662. 18. května toho roku byl tak silný mráz, že zmrzlo všechno obilí, ovoce a vinohrady. Původcem tohoto neštěstí byl označen dunajovický pastevec Kaspar Grün (Weber) a jako čarodějník byl zaživa upálen (znovuobrození středověkých čarodějnických procesů). Došlo k naprostému znehodnocení peněz. Za zlatý se dostávalo jen 12 krejcarů v papírech.

Turci na Moravě

6. září 1663 vtrhlo na Jižní Moravu zcela neočekávaně od Maďarska 25000 Turků (Tatarů), aniž by Vídeň o tom něco věděla. Pohořelický poštmistr Christop Kraus poslal jako první zprávu do Vídně. Tyto hordy tak zničily a vyloupily zemi, že se píše, že celá země byla tak ozářená požáry, jako by byl den. Kraj mezi Dyjí a Moravou, Svratkou a Jihlavkou byla poušť, lidé byli vyvražděni nebo zavlečeni do otroctví, dobytek odehnán, pole a vinice byly zpustošeny. Z nedostatku peněz, dobytka, sadby a hospodářského nářadí mnohý sedlák, i z Mušova, pustil svůj dvůr a šel žebrat a krást.

Mušovský mlýn

Ani ne 10 minut západně od velkého železného mostu přes Dyji, těsně u staré cesty národů, Dolní Věstonice - Brod nad Dyjí, která kříží říšskou cestu, u obrazu sv. Nepomuka, leží, obklopen nádhernými lukami, jezírky a úrodnými poli, starý mušovský dvůr a mušovský mlýn. V důsledku regulace Dyje musel být její náhon zničen a mlýn sám v roce 1889 byl zrušen. Vodní práva byla vykoupena za 45000 zlatých. Zůstal jen selský dvůr. Tím odešlo kus staré domácí historie a idilicky krásný obraz musel ustoupit nahé realitě.

Nejstarší popis je Felbermühle - název podle mlýna obklopujících polí. Podle starých dokladů se nazýval také prašný mlýn jako důkaz toho, že se zde mlelo dřevěné uhlí, potřebné pro výrobu střelného prachu. Ještě dnes se v ústním podání mlýn nazývá po původním majiteli, Rosstauschermühle. Že se jedná o prastarý objekt, dokladuje listina z roku 1681, která je v zemském archivu. Říká:......popisován text....., že se jednalo o svobodný mlýn patřící šlechtickým osobám s privilegiemi, byl užíván i Švédy a ostatními bojujícími národy a patřil pánům z Mikulova.

Od roku 1556 je znám pod jménem Rosstauscher Freihof nebo Freimühle zu Müschau........Je popisováno, že mlýn byl darován za válečné zásluhy Siegmundu Rosstauscherovi, je popisován erb rodu Rosstauscherů a další osudy mlýna. Roku 1803 byl mlýn mikulovským panstvem dědičně pronajat Johannu Georgovi Plommerovi, další majitelé jsou Josef Spinka, Roreisl, Eiger, od roku 1878 Anton Holub, Jaromír Holub. V roce 1911 koupil mlýn prof. Ernest Lindenthal z Brna. Starý mlýn byl zrušen v důsledku regulace Dyje.

Mušovští sedláci od roku 1667

Rektifikační akta z 20. srpna 1667 zaznamenávají v Mušově jen 26 obydlených domů a 18 prázdných. Mušov tehdy měl ani ne 130 obyvatel, z toho byly 4 půlláníci, 4 vinaři a 10 chalupníků.

......následují jména obyvatel a jejich majetky, viz. str. 63/64 knihy.......

Něco o tureckých válkách

V roce 1683 stálo 200000 Turků pod vedením jejich velkého vezíra Kara Mustafy před Vídní, která byla 16. července zcela obklíčena. Rakouská armáda pod velením Karla Lotrinského se musela stáhnout na levý břeh Dunaje a čekat na posily z Německa a Polska. Polský král Jan Sobiesky přivedl 20000 poláků přes Olomouc a Opavu. Ti měli být zastaveni tureckým vojskem. Pronikli přes Mikulov až k Židlochovicím. Obyvatelstvo prchalo v panickém strachu. Na Dívčím hrádku stála stráž, která musela být obsazována lidmi z okolních obcí. Když se 20. srpna objevil Sobiesky před Brnem, Turci se stáhli. Z Brna vedla jeho cesta přes Pohořelice a Drnholec do Stockerau. 25. srpna přišel polský předvoj přes Troskotovice do Mikulova a 30. srpna vtáhl Sobiesky se svými vojsky do Drnholce.

Zásobování polského vojska znamenalo pro obec velkou zátěž. Na příkaz musely být požaty všechny louky panství Drnholec, Mikulov, Břeclav a Lednice. K tomu přišly nevyhnutelné případy loupení a plenění polskými vojáky, takže obce musely zřídit pomocné stráže. Na výživu armády musely obce přispívat hovězím dobytkem, sádlem, husami a slepicemi. Vše bylo odváděno do Mikulova. Polští důstojníci museli dostávat peníze nebo víno, takže radní museli sahat často hluboko do svých pokladen. 12. září byli Turci poraženi a Vídeň byla osvobozena. Pronásledování se ujali Rakušáci a Poláci. Němci se vrátili zpět do Německa. V roce 1686 je od Turků osvobozena východní Pešť a konečně celé Maďarsko. Turecké války nám připomíná pekařský rohlík, který byl vytvořen podle tureckého půlměsíce, dále "turecký ocas", turecká pšenice a konečně také pití kávy.

V důsledku dlouhotrvajících válek (1663 - 1699) musely být každoročně odváděny válečné poplatky a tím byly obce silně zatěžovány. K tomu se přidalo znehodnocení peněz, takže všichni zchudli. Bylo zemětřesení, špatné žně a mor, národ propadl víře na čarodějnice a pekelná kouzla, takže mnohé nevinné oběti, také kněží, skončili na hranici hroznou smrtí upálením zaživa. K tomu přistupuje naprosté zchudnutí země. Morálka upadla a udělala místo nejhrubšímu egoismu. Úředníci byli úplatní, takže císař musel zakázat soudcům ve městech a na trzích, aby se zůčastňovali společných čachrů, podvodů a vydírání. Další utrpení přinesla španělská válka (1701 - 1714). Teprve za císaře Karla VI., posledního Habsburka (1711 - 1740) se podařilo přivést zemi k většímu blahobytu. Zemědělství, obchod a průmysl znovu vzkvétaly. Velká péče byla věnována pěstování ovcí a tkaní. Vznikly první továrny. Jeho dcera Marie Terezie začala uvolňovat duchovní pouta, věnovala velkou péči vzdělání, školám a dbala na to, aby poddaní nebyli vystaveni ústrkům svých pánů.

Události této doby:

- 1698 - kníže František Ditrichštejn zřizuje v Mikulově nemocnici. Je zbudován útulek pro 38 chovanců.....dále je uváděno, jak je toto číslo rozděleno mezi obce,str. 68.....

- 1700 - 1. srpna vydává kníže František Ditrichštejn zákaz na ochranu svých poddaných, že žádný cizinec nebo žid nesmí cokoliv prodávat na týdenních trzích před tím, než se odebere Marktsahne (největší zisk z trhu?).

- 1703 a 1704 - Jižní Moravu ohrožují loupeživé výpady Maďarů pod vedením Rákocziho. Jsou obnoveny zdi a valy mikulovského zámku.

- 1715 - obnovena obecní pečeť, kterou měl Mušov již dříve, ale v dobách 30ti letých válek byla ztracena. Pečeť nese nápis "Trh Mušov 1715". Uvnitř je erb mezi dvěma mušovskými rybářskými právy a sice lodí k rybaření a označením hranic. Dnešní pečeť je zcela zkreslená a nesprávná.

- 1717 - princ Evžen vítězí nad Turky a zmocní se Bělehradu.

- 1719 - vyhoří mikulovský zámek a je obnoven knížetem Waltrem z Ditrichštejna v baroku tak, jak stojí dnes.

- 1722 - na základě prosby mušovských dochází k přeměření a vyrovnání majetkoprávních otázek, přídělu polností, tzv. půdní reforma.

- 1733 - 17. května jsou silné mrazy. Na kalužích byl led na prst silný.

Stará cesta - stavba říšské silnice

Popisuje se, že roku 1727 se započalo s budováním této říšské silnice (str. 68). Tzv. slezská silnice vedla z Vídně přes Mikulov, Mušov, Brno, Olomouc do Wroclavi. Na ní museli mušovští dovézt robotu na vzdálenost dvou mil ve formě povozů i ruční práce. Práce pokračovaly pomalu. V roce 1773 bylo postaveno teprve 35 mil. Stavbu řídil od roku 1755 zeměměřič Johann Christian Müller. U Nové Vsi jsou 4 rybníky a podél cesty do Mušova bylo více lesů, nežli nyní. Do Brna se jelo přes Pohořelice, Židlochovice, přes Laa ještě nevedlo nic.

Marie Terezie a Josef II. - jejich reformy

Hned na začátku svého panování musela mladá císařovna bránit své dědičné země a vést války. Pruský král Fridrich Veliký uplatnil nárok na Slezsko a roku 1741 jej obsadil (první slezská válka). Na vánoce roku 1741 pod velením generála Schwerina se Prusové vydali na pochod na Opavu, Štermberk a Olomouc. U Kuřimi obešli Brno, 12. února 1742 se spojili se saskými a francouzskými vojsky u Třebíče a táhli na Vídeň. 19. února byli Prusové ve Znojmě, kde se také utábořil Fridrich Veliký a podél Dyje Znojmo a Hustopeče až po Uherské Hradiště všechno obsadil. 22. února vjeli pruští dragouni pod velením generála Posadowskyho do Mikulova a žádali 70000 zlatých výpalného. Potravu opatřovalo více pruských batalionů a husarských pluků, které vyloupily celou Jižní Moravu a hraničící Dolní Rakousy.

Také Mušov byl obsazen Prusy a okolní vesnice musely dodávat peníze a jídlo, např. Troskotovice 16 rýnských dukátů, 2 bochníky sýra a 3 vědra piva. 16. března 1742 táhli Prusové a Sasové na Pohořelice k obléhání Brna. Král přeložil svůj hlavní stan do Židlochovic. Brno bylo obléháno marně a počátkem dubna Prusové odtáhli, jsouce pronásledováni rakouským generálem Phillibertem, který postupoval přes Mikulov, Mušov a Pohořelice s 500. Warasdiner (?), 500. Husary a 600. dragouny. Velké válečné daně byly spojeny s ubytováním a průchody četných vojsk a válek, které musela Marie Terezie vést (dědická 1740-1748, 2. slezská 1744-1745, sedmiletá 1756-1763, bavorsko-rakouská o dědické nástupní právo 1778-1779), což mělo za následek hodně bídy a utrpení.

V letech míru se císařovna starala se svým kancléřem Kaunitzem o blaho svých poddaných. Dovolila správu zemí založením krajských a zemských úřadů, dvorní kancelář přeložila do Vídně, postarala se o novelu právní k ochraně sedláků před zlovůlí pánů, nařídila školní docházku, zřídila národní školy, postavila výborné silnice (Vídeň, Brno, Olomouc) a chránila obchod a živnost. Prosazovala německou řeč jako spojovací řeč všech svých národů ke státní jednotě. V roce 1780 zemřela, ctěna a milována svými národy.

Soudobé události:

- 1745 - Marie terezie jela se svým manželem císařem Františkem Lotrinským z Vídně přes Mikulov, Mušov, Pohořelice po staré silnici do Brna k přehlídce rakouského vojska.

- 1749 - 1. června jel první poštovní dostavník z Vídně přes Mikulov, Mušov, Pohořelice a Brno do Olomouce. K výměně koní byly zřízeny velké stáje, např. Nová hospoda v Perné (majitel Esinger), se stájí pro 200 koní.

- 1750 - mikulovské panstvo založilo "Obrichkeitliche Bekenntnis-Tabella", podle které mušovští poddaní platili.......počítány poplatky, na které svátky, kolik čeho (str.70).....

Následuje kapitola o podmínkách pro mušovský trh (str.71-73) včetně různých přesunů majetku.....Zavedením zemských úřadů, které byly určeny k ochraně poddaných příslušelo sedlákovi právo vést stížnost proti nepřístojnostem nebo zlovůli panstva, čímž se hodně rozmohl smysl pro spravedlnost, který byl základem pro pozdější osvobození. 9. září 1775 byl vydán robotní patent císařovny pro Moravu, který poněkud zmírnil těžký osud sedláků, kteří byli často krutě týráni a mučeni, přesto, že vysoká šlechta se proti tomu bránila, protože tvrdila, že sedláci jsou pro práci a pro podobné zacházení stvořeni. Šlechta viděla v sedlácích jen zdroj příjmů do pokladny, válečných pokladen atd. Takže již tenkrát docházelo v Čechách a na Moravě k otevřenému odporu proti šlechtě. Poslední moravská slezská vzpoura spadá do roku 1821. Sedláci odmítali robotu.

Tereziánský katastr z roku 1754

Na str. 73 - 74 jsou názvy a výměry jednotlivých lánů. V roce 1754 byly vystavěna tzv. císařská silnice Vídeň - Brno, včetně mušovských cihlových mostů (24 propustí), přes Dyji byl postaven velký dřevěný most (5 Jochen ?), 36 sáhů dlouhý. Kusy staré silnice jsou ještě dodnes vidět, jsou zachovány, od mušovského mostu napravo vede polní cesta k Esingerovu dvoru a odtud k dunajovické cestičce, u Perné u muky proti kopci Gunld a u tohoto těsně u říšské silnice ústí do cesty na Březí u Mikulova.

V roce 1750 dochází k velkému rozkvětu německého společenského života. V roce 1755 vychází v Brně první noviny, tzv. cedulky inteligence, které obsahují hlavně zákony a nařízení, ceny ovoce, plodin a různých poživatin.

Dědictví z roku 1756

Dobrý pohled na majetek mušovských půlláníků z dob Marie Terezie dává následující pozůstatkový soupis:

Na str. 76 - 78 popis majetku zemřelého Jakuba Hegera z Mušova, jehož vdově se dává třetina pozůstalosti..........

K tomu několik poznámek: toto dědictví sahá do období sedmileté války (1756 - 1763), kterou vedla Marie Terezie proti pruskému králi. Proto ty vysoké ceny plodin oproti ceně vinařského nářadí a 1/2 osminy vinohradu, dále vysoké válečné poplatky, které měli mušovští platit do Perné, kam byli přifařeni. Krásný pohled na selskou jizbu, bohatě zdobenou obrazy svatých, nám poskytuje výčet obrázků svatých a uvedené předměty. Škoda, že se všechno ztratilo. Obrazy byly všechno originály, často dětinské, podle vnímání sedláků, přizpůsobeny těžké době. Kdyby se takové obrazy někde našly, lenoška, lavice, atd., prosí se tímto, aby byly odevzdány k uschování do obecního archivu. Hodně peněz stál vdovin čestný věnec s ozdobami. Ale muselo to být. Stál víc, než dobrá kráva. Hodně peněz za marnivou ozdobu ale domácí zvyklosti a zvyky tehdejších časů tuto oběť vyžadovaly.

V roce 1759 bylo doporučeno sadit na Moravě brambory tak, jak již dlouhy byly sazeny v Sasku a Prusku. Nejdříve neměli sedláci z nové plodiny radost. Kroutíce hlavami je házeli psům, kteří pochopitelně syrové brambory nežrali. A to měli jíst sedláci? Až hladová léta 1770, 1771, 1773 a 1817 donutila lid, aby nejen brambory sadil, ale také jedl. V roce 1760 byly sazeny v Mušově poprvé brambory. V roce 1761 začíná císařovna dávat obcím větší svobodu.

Mušovská místní kaplanství

21. července 1761 dohodlo mikulovské panstvo se zástupci mušovské obce zřízení místního kaplanství. 22. prosince 1761 byla provedena výměna domu určeného pro kaplanství. Pan Matyáš Lieber přenechává dům v blízkosti kostela jako byt kaplanovi Dobiáši Sindlovi. Nyní se rozhodl kníže Karel V. Ditrichštejn zřídit v Mušově kaplanství. Nechal za tím účelem vyzvednout 2 darovací listiny říšského hraběte Ludvíka Žerotína ve výši 1763 rýnských dukátů, zúročitelných 6% z 15. listopadu 1758 a 2313 dukátů zúročitelných 5% z 19.6.1756. Dal dohromady tedy 4076 rýnských dukátů včetně úroků a obnos dal mušovským k dispozici za následujících podmínek:

1. Právo jmenovat kaplana si vyhražuje pán. Kdyby se o toto místo ucházel někdo z Mušova, má přednostní právo před ostatními uchazeči.

2. Obec Mušov se zavazuje:

a) bude se starat o živobytí učitele, znalého hudby, který kromě jiného obdrží ze křtů a pohřbů od obce 26 rýnských dukátů čistého, dále 12 měřic zrna a za výuku hudby pro děti ještě zvláštní odměnu

b) kostel vybavit potřebným nádobím pro bohoslužby, zařídit dům jako byt pro kaplana, aby mohl bydlet neustále v Mušově a vykonával nedělní a sváteční bohoslužby, vyučoval náboženství a zastával všechny duchovní povinnosti včetně posledního pomazání

3. Obec se zavazuje kaplanovi dávat na platu a na živobytí z přidělených peněz 194 rýnských zlatých v půlročních splátkách, beze srážek, dále nechat ho na lukách pást jednu krávu a "protože víno v mušovském okolí se nerodí ve velkém množství, a také, aby jeho zdraví neutrpělo, získávat víno pro jeho potřebu odjinud a do Mušova bez překážek dovážet". Dále se obec zavazuje udržovat kaplanství v pořádku na vlastní náklady a kaplanovi dát k dispozici pro jeho jízdy do Mikulova příležitost k odvozu.

4. Každý měsíc sloužit zádušní mši za zemřelého knížecího tajemníka Paula Pergera a za Bergerskou a Kuntzerskou rodinu. Za udržování hudebních nástrojů na chóru a rozdělování růženců se má kaplanovi platit 6 dukátů.

5. Faráři v Perné se má podle staré tradice platit 23 rýnských dukátů ročně, dále poskytovat deputátní dřevo, rozsekat 6 sáhů a zavést na dvůr a dřevo z 18 sáhů střídavě s občany z Perné dovážet na farní dvůr, dále nést 1/2 nákladů na údržbu fary a kostela v Perné a na pohoštění důstojných pánů na sv. Leonarda, kdy polovinu zaplatí obec, druhou polovinu z kostelní pokladny.

Mikulov, 21 července 1761 - následují podpisy...........

Studijní stipendium nadace Paula Pergerische z roku 1764

Velké ocenění zaslouží dobrodinec a přítel studující mládeže, z Mušova pocházející Pavel Perger (Berger), který založil studijní nadaci. Pocházel ze starousedlické rolnické rodiny. Jeho otec byl půlláník, on sám byl tajemník knížete Karla z Ditrichštejna, tedy ve vysoké funkci. Podle testamentu z 25. března 1761 věnoval velkoryse část svého majetku na založení nadace pro studenty a správou a rozdělováním nadace pověřil svého bratra Leonarda Pergera. Bratr byl v Pasohlávkách správce kanálů (Burggraf). Jeden opis byl založen na obecním úřadě v Mušově, je psán velmi učeně, je těžce čitelný a nesrozumitelný. Obsah je v podstatě následující: Nadace ve výši 12000 zlatých je uložena na 5% úrok. Z toho studijní nadace dělá 10000 zlatých a z ročních úroků má být podporováno 6 studentů, především děti z rodu Pergerů, Knutzerů a Widhalmů. Na 1. místě pak potomci těchto rodů a příbuzní, na 2. místě děti rodičů z Mušova a na 3. místě, kdyby se snad v Mušově studenti nevyskytli, pak mají být z města Mikulova za podmínek dobrého prospěchu, slušného chování a účasti na bohoslužbě v den výročí úmrtí zakladatele nadace.

Aby vždycky přišel do Mušova pořádný muž jako učitel, který bude držet děti ke studiu, zbožnosti, psaní, čtení a počítání a dá jim základy latiny, bude se učiteli dávat výše úroků z 1000 zlatých. Vedení evidence příbuznosti a oprávnění nároků bude sledovat ten který farář z Mušova, který je povinnen vést přesnou evidenci o příjmu a vydání a tyto záznamy dávat na přezkoušení vikářské kontrole. Jako t.č. kurátor obdrží také úroky z 1000 zlatých dukátů. Další nadační peníze mají být určeny na papír a knihy pro chudé studenty a sice úroky z 1000 zlatých.

Soudobé události

1765 - se stává Josef II., první Habsburg - Lotrinec, německým knížetem a spoluvládcem své matky Marie Terezie

1770-71 - velké zdražení a hlad. Cena jednoho věrtele zrna se zvyšuje z 2 zl. na 8 zl., později na 12 zl., pak dokonce na 36 zl. Hladem zahyne hodně lidí. Zrní na chléb nelze sehnat ani za drahé peníze. Neúroda má příčinu ve špatném, teplém a deštivém počasí. Vajec a sádla bylo nadbytek. 1 pf. hovězího stál 2 krejcary, žejdlík sádla 7 krejcarů, 5 vajec 1 krejcar.

1771 - z hladu vypukl tyfus, takže zemřelo hodně lidí nebo se vystěhovalo do Maďarska. Selské dvory byly lacino na prodej. Začalo se s číslováním mušovských domů, kterých bylo 69. Stály domy č. 71,72,73,75,76,77,49,41,40,38 - 26,25,24,22,21,19 - 9,7,6,110,107,104,102, - 91,89 - 82,81. Staré číslování ukazuje na další přístavby domů a sice: přibyly domy č.78,53,51,45,79,105,52,44,54,55,56,69,68,111(mýto),50,80,39,108,3,90,20,65,64,63,8,3,90,20,65,64,63,8,106,112 (hřbitov),66,62,2,61,60,4,1,113,103,67,5,115,116,117,113,109.

1772 - byly bohaté žně a dostatek obilí.

1773 - byl hrozný hladový rok. Císař Josef projel všechny své země, aby mohl zmírnit hlad. Vystavují se sýpky, aby se tam mohl dát přebytek žní pro dny válečné a hladová léta. Viz. staré sýpky v Mikulově, Drnholci atd.

Fassion (?) 1775

15.prosince 1775 vychází urbarial - fassion (zřejmě nějaká právní listina) trhovní obce Mušov, která obsahuje veškerý majetek, číslované domy, povinnosti, co se má platit faráři atd.

Dále má nikoliv nezajímavou pokornou poznámku.

Každý muž a každá žena s nebo bez chalupy budou robotovat vrchnosti: 4 dny 1 osoba a sice 2 dny na žních a 2 dny na senách. Každý chalupník naštípe pro vrchnost sáh dřeva. Ke sv. Janu odevzdá na mýtném 15 kr., poddaný rodu ženského 7 kr. Každý poddaný z Mušova zaplatí za každou mladou husu na sv. Bartoloměje 2 krejcary. Každý den v roce jsou povinni dostavit se do práce při východu slunce a skončit při západu slunce. Poskytuje se přestávka dopoledne 1/2 hod., přes poledne 1 hod., odpoledne 1/2 hod., ale jen v létě. V zimě se poskytuje jen polední hodina. Koňům se podává žrádlo v poledne, v zimě 2 hod. přestávka, totéž v létě.

Při špatných cestách a dlouhých jízdách mohli sedláci spřáhnout a pro každého sedláka byla platná jeho robota. Při dlouhých cestách obdržel sedlák 1 1/2 věrtele (nebo vědra ?) ovsa od panstva. Poslíčkování (pěší robota) měl udělat každý mušovský 20x. V době žní dostávali poddaní, kteří vykonávali robotu, 1 pf. chleba jako přídavek. Od veškerého sklizeného ovoce dostávalo panstvo 1/10.

Mikulov, 15. prosince 1775, Johann Braun, vrchní správce.

1780 - 1790 - císař Josef II. se stává samovládcem. Chtěl své země a své národy učinit šťastnými a zaslouží naše uznání a dík. Na říšské cestě častěji jezdil přes Mušov do Brna. U Rosic vedl pluh, aby tím uctil práci sedláka. Pluh stojí dodnes v zemském muzeu v Brně. Jeho nejpožehnanější čin bylo zrušení nevolnictví a snaha po sjednocení jednotného německého státu.

Josefinský katastr

Velké a časté změny majitelů a nájemců, úmrtí, sňatky, prodej způsobilo, že bylo opět nutno v roce 1788 přeměřovat katastry stanovené v letech 1754 a 1775. Katastr obsahuje co komu patří, kolik realit má, co má zúročitelné, co má odvádět na robotě, úroky na penězích, zrnu, drůbeži, utkaném, čím je vázán své vrchnosti atd. Podle katastru měl v r.1788 Mušov 19 půlláníků, 23 čtvrtláníků, 1 osminuláníku, 26 domkařů. Celkem 77 s cca 500 obyvateli. Mikulovskému panstvu patřilo v Mušově......jmenovány jednotlivé hony a lány, jména obyvatel............

Mušovské hraniční kameny - popisy z r. 1787

Jsou popisovány hranice-příkopy s hraničními kameny, názvy honů...........Názvy potoků jsou často divné, např. Kohlstatt. Co to může znamenat? Dá se to vysvětlit docela jednoduše. Severně od Mušova ležící louky a pole se jmenují Kohlstatt. Dlouho mi zůstalo tajemstvím, až jsem ve své knize od Wolnyho našel vysvětlení pro dnešní mušovský mlýn - Prašný mlýn. Teď se mi to vyjasnilo. K výrobě prachu se kromě salpetru a síry používalo také uhlí z olše, lísky, vrby, topolu, které bylo mleto v mlýně, mícháno a prosíváno. Proto se ten mlýn nazýval prašný. Dřevěné uhlí se nemuselo donášet z daleka, protože v lesích kolem Mušova bylo plno výše uvedených stromů. Jejich kmeny byly páleny na uhlí a místa, kde se toto dělalo a kde se kouřilo z milířů, to byl Kohlstatt (místo na uhlí). Tento název mohl vzniknout kolem r. 1500.

Další zajímavé názvy, podobná vysvětlení u dalších názvů, těžce přeložitelné.

Staré rodinné listiny

Staré rodinné listiny z doby císaře Josefa II. - Svatební smlouvy z r. 1783

Císařský kolek 5 krejcarů.

Ve jménu sv. ducha, otce a syna.

Ctěný vdovec Franišek Beck, mušovský soused, s ctěnou a ctnostnou pannou Johannou ctěného Andrease Hofmanna, zdejšího souseda a staršího obce v manželství počatou dceru hodlá provdat. Se souhlasem svatebního otce a jeho přátel byly dohodnuty následující podmínky, které ihned po kněžském požehnání vcházejí v platnost. A sice přinese panna Johanna svému milovanému ženichu Františkovi výbavu, sestávající (uvedeny neznámé míry, Gwandten Freiäcker - jméno pole a z toho polovinu) nacházející se vedle Johanna Hofmanna, kromě toho půl osminy vinohradu na Křížovém kopci vedle vdovy Rinderin a 1 1/2 osminy vinice.......atd., do postele 1 duchnu, 4 polštáře, 2 prostěradla, 2 slamníky, 2 šály, 1 pokrývku, 2 ručníky, 1 záclonu a 1 kus hovězího.

Naproti tomu ženich František majetek jemu přinesený jeho manželkou Johannou se svým vlastním majetkem a vše k němu přináležejícímu spojí a nic z něho nevezme. Při smrti ženichově, jak je obvyklé v zemi, obdrží panna nevěsta 1/3, budiž jí přiřknut dům č. 51 podle soudního odhadu, další 2/3 obdrží potomci z tohoto manželství. Když ale po smrti ženichově nezůstane z tohoto manželství žádný potomek, pak dostane nevěsta všechno z dodaného i přijatého majetku za 2 třetin a 1/3 zůstává ženichovi k volnému disponování. Když by ale zemřel bez poslední vůle, tak z uvedené 1/3 platí 75 zl. za svoji duši na zádušní mši a to ostatní připadne pak nejbližšímu příbuzenstvu. Když ale nevěsta nebo příští manželka dnes nebo zítra před ženichem zemře, pak musí ženich za ni zaplatit 75 zl. na zádušní mši a nebo si vypůjčit na dům a z úroků zaplatit. Když ženich dá své nevěstě kapitál 12 moravských tolarů, se kterými může tato volně disponovat buď za svého života nebo i v závěti a kdyby náhle zemřela, pak je ženich povinnen 12 tolarů dát na její duši na zádušní mši.

...........následují podpisy..............

Pečetě na tomto dokladu jsou velmi významné, jedná se o staré mušovské selské pečetě. Pečeť Andrease Hofmanna je asi zděděna po Kasparu Hofmannovi (KH). Ukazuje znak německých sedláků - radlici a srp. Bohatě zdobená je pečeť J.H.Tammela. Uprostřed je erb se čtyřmi poli, kde jsou 2 lvi a orlí hlavy, nad tím je muž s půllitrem piva a hroznem. Pečeť Franze Liebera ukazuje křesťanský kříž s pětipaprskovou korunkou svobodných pánů. Pečeť Antona Heniga ukazuje holubici s palmovou větvičkou. Pečeť Matyáše Becka bohužel odpadla (pečeti podepsaných svatebních svědků, na str. 89 další svatební smlouva, dále výpis z pozůstalostního zápisu-str. 90, pokračuje se o povinnosti k robotě z r. 1777, dále celkový pohled zpět).

Pohled zpět

Kdo čte ve starých listinách, uložených v obecním archivu, musí se divit nad divnou řečí s mnoha cizími slovy, kterým často čtenář ani nerozumí. Ale jsou to listiny z dávných dob. Kdo se dívá do nejstarší mušovské církevní matriky, toho musí napadnout, že do r. 1645 jsou psány v jednoduché němčině, pak střídavě latinsky, německy a konečně od r. 1652 jen latinsky. Třicetiletá válka znamenala zničení němectví a Německa. Národ byl ožebračen, zesurověl dlouhými válkami a svými pány byl zneuctěn a podroben. Veškerý duchovní život, každá stará kultura se zdály zničeny. Francie se válkami stala nejbohatší zemí Evropy a král Ludvík XIV vedl v Paříži a Verssailles nesmírně nádherný a rozmařilý život včetně celého dvora.Tuto nádheru napodobovali němečtí šlechtici a knížata. Jejich největší pýchou bylo pokud možno chodit podle francouzské módy, opičit se po francouzském způsobu života a mluvit francouzsky a ne německy. S tím souvisel i pokles měšťanstva, záměny řeči, krojů, zvyků. Němčina byly opovrhovaná a učení písaři už nevěděli, jak by ještě mohli psát, aby ukázali, jak jsou chytří, zvlášť vůči obyčejným sedlákům takto vystupovali. Do ústního i písemného projevu vkládali plno latinských frází, které se objevují v dokladech té doby a svědčí o hlouposti autorů.

Ale německý duch se nedal zahubit. Z bídy tehdejšího života a z důvěry v boží pomoc vznikaly německé národní a náboženské písně, Způsobovaly zázrak na německém národě, dávaly mu důvěru a vnitřní sílu. Stateční němečtí básníci vyrostli z německého národa a dávali mu vnitřní náplň duševních a mravních hodnot. S hospodářským rozvojem přicházelo také umění a německá věda a němečtí básníci jako Grimmelshausen, Paul Gerhard, Klopstock, Lessingr, Herder, Fischer von Erlach jako stavitel, učenci Leibnitz a Kant, mistři hudby jako Sebastian Bach, Händl, Gluck, Haydn a Mozart a konečně kníže básníků Goethe (1749-1832) a Schiller (1759-1805) vybudovali to největší, co je vlastní německému národu. Nová síla vzrostla především v selském stavu všeobecným vzděláváním, jak je zavedla Marie Terezie a Josef II. Německý duch, německá síla se už nenechali zotročit. Bohatý duševní život německého národa probudil snahy po spojení národa, které začalo osvobozeneckými válkami v letech 1813 a 1848 resp. 1871. To vedlo k založení německé říše.Horší to bylo na poli politickém.

Svatá říše římská německého nhároda, založená r. 800 Karlem Velikým, se rozpadla ve 112 malých států, jejichž zemští páni často v četných válkách císaře zrádně opuštěli a dokonce proti němu bojovali. K tomu přicházelo, že vzdělanci se utápěli ve svých mašlenkách a snech a opuštěli realitu a politiku přenechávali jiným. 6. srpna 1806 vyhlásil poslední německý císař, vnuk Marie Terezie, František II., proti všem právům, že císařství německé zaniká a tisíciletá říše římská německého národa už neexistuje.

Francouzské války

Opovrhováním všech práv národa a nehorázná rozhazovačnost francouzského dvora vedly k francouzské revoluci (1789) a popravě francouzského krále Ludvíka XVI. Z nastavší vlády hrůzy vystoupil Napoleon Bonaparte, Ital z Korziky, stal se konzulem (1799) francouzské vlády a konečně císařem (1804) francouzským. Ve stáří 24 let byl brigádním generálem, porazil Rakušany v Itálii (1796) a donutil papeže a císaře Františka II. k míru. Rakousko ztratilo Belgii, dostalo Benátky, Německo levý břeh Rýna. Rusko posílá pomocná vojska, setkají se 20. ledna 1798 pod vedením Suvorova a táhnou přes Mušov a Mikulov do Itálie. Zatímco Napoleon se svými vojsky dobývá Egypt a Sýrii, jsou Francouzi poraženi vévodou Karlem za pomoci Suvorovovy armády. V roce 1804 se Napoleon korunuje železnou korunou francouzů. Jeho génius a bezmezná ctižádostivost zná jen jeden cíl: podmanit si svět. Nic se nestará o statisíce, kteří kvůli němu musí zemřít. Korunovace Napoleona vedla k válce, vévoda Karel stál s 90000 Rakušany v Lombardii, rakouský polní maršál Mak s 50000 v jižním Německu a Kutuzov spěchal na pomoc s 30000 Rusy přes brno s vozy a koňmi. Měla následovat další ruská armáda. 25.srpna 1805 překročil napoleon se svými vojsky Rýn, obešel Rakušany a už 16. října je u Ulmu na Dunaji obklíčil. 25000 Rakušanů se svými prapory a zbraněmi přišlo do francouzského zajetí.

Rusové se stáhli podél Dunaje zpět a pochodovali přes Kremž, Znojmo (15.11.), Pohořelice (17.11.), přes Mušov do Olomouce, tvrdě pronásledováni Francouzi. Ruský polní maršál Bagration zůstal s ruskou posádkou v Pohořelicích (18.11.). Rusové neznali žádnou disciplínu, loupeže, vraždy, přepady, znásilňování a žhářství značily cestu ruské armády. Lidé si oddechli, zvláště ti, kteří bydleli podél říšské silnice, když Rusové odtáhli. Byli vystřídáni Francouzi. V Pohořelicích byl francouzský generál Murat a u Vojkovic došlo k bitvě s ruskými opozdilci. 19. listopadu stál Napoleon s francouzským hlavním vojem v Pohořelicích a zase zažili obyvatelé okolních vesnic, zvláště ti u znojemské silnice, smutné dny pochodů francouzských vojáků, i když se Francouzi projevovali poněkud vychovaněji, nežli Rusové. 20 listopadu byl Napoleon s dvěma armádami již v Brně. Francouzské vojsko o síle 12000 mužů pod velením generála Saulta stálo několik dnů před Mikulovem a odtáhlo pak přes Mušov a Pohořelice ke Slavkovu. V Bratislavě stál francouzský generál Davoust a velkokníže Karel, který přicházel z Itálie přes Maďarsko.

Mezitím obdrželi Rusové z Horních Rakous posilu, dále přišla ruská pomocná armáda a garda. Jejich vojska čítala 86000 mužů. V táboře u Olomouce se nacházeli oba vládcové: car Alexandr a císař František II. Bez dostatečných příprav tlačil mladistvý car k útoku. 2. prosince 1805, při velkém mrazu, když vycházelo krvavé slunce, došlo u Slavkova k bitvě, která přinesla Francouzům velké vítězství. Přes 60000 mrtvých a raněných pokrývalo bitevní pole. Obrovský pomník korunuje dnes kopec Prace u Šlapanic na památku padlých. Nyní následoval přesun zajatců.. Tisíce zajatých Rakušanů a Rusů táhlo přes říšskou silnici Mušovem k Mikulovu. Francouzská vojska následovala a Mušov zažil obrovský průchod vojáků. 12. prosince jel Napoleon se svým štábem Mušovem a za velkého jásotu svých vojáků vtáhl s ukořistěnými prapory Rakušanů do Mikulova. Jeho nejvyšší generálové, mezi nimi Bernadette, Murat, Bertie atd. doprovázeli císaře Francouzů. Francouzská vojska zůstala ubytována celý prosinec a odtáhla teprve 3. ledna 1806. V těchto letech utrpěly všechny vesnice podél říšské silnice mnoho zla a bídy procházejícími rakouskými a francouzskými vojsky. Bohužel se v archivech nenacházejí bližší výčty těchto utrpení.

Současné události

1800 - byly raženy nové mince a sice 6,12 a 24 krejcary. Byly tenké, bez stříbra a bez hlavy císaře. Po roce 1800 měli lidé dobré časy, vzhledem k válce přišlo mezi lidi hodně peněz. Kdo ale nechal peníze doma v truhlách, přišel o mnohé tisíce. Za dobré peníze a za zlato dostal bankocetle, za které se nedostalo ani za 1000 dukátů tele. Tím lépe se dařilo těm, co platili své dluhy. Cena vědra vína je 70 až 80 fl. Důvodem byl nedostatek vína v Rakousku, protože císařská vojska je sama potřebovala a víno muselo být dováženo z Jižní Moravy.

1903 - vědro vína stálo až 100 fl.

1804 - velká drahota. 1 pf hovězího masa stál 10 kr., vepřového 15, cca 15 kg mouky 15 zlatých. Mladé víno 130 zl., staré dokonce 200 fl. 13. října celý Mušov vyhořel, jen kostel zůstal. Oheň vypukl v domě 62 (teď 89) a rozšířil se na 50 domů, které úplně vyhořely. Zničilo se mnoho majetku. Německý císař František II. s stává jako František I. také císařem Rakušanů.

1805 - 19. listopadu k večeru přišel francouzský předvoj od Brodu a Mikulova do Mušova. Když lidé slyšeli, že se blíží nepřítel, hodně jich uteklo s dobytkem a majetkem do lesa. Několik hrůzou zemřelo. Velké ubytování vojsk v Mušově a okolí. 20. listopadu pochoduje 14650 mužů pod vedením generála Soulta, částečně pěšáci, částečně jízda, Mušovem přes Pohořelice ke Slavkovu. 2. prosince je bitva tří národů u Slavkova. Odcházející francouzská vojska v Mušově příšerně řádila, vloupala se do sklepů a vykradla víno, vojáci museli dostat jídlo, deky, šatstvo apod. Až počátkem ledma 1806 odtáhli francouzi z Mušova přes Mikulov do Vídně. Drahota byla ještě větší (vypočítáváno co stojí pšenice, žito, oves, hovězí a vepřové maso).

1806 - 16 německých knížat Rýnského svazku se stává spojenci Napoleona a musí dodat muže. Císař František I. proto skládá funkci německého císaře. Napoleonova válka proti Prusům, porážka pruské armády u Jeny a Auerstädt (14.10.1806). Jen generál Bücher vede zpět svou divizi, krytou plukovníkem v. York und Scharnhorst v pořádku. Drahota trvá.

1807 - je založena knížetem Karlem domobrana a zálohy. Drahota trvá.

1808 - 30. května dlel císař František I. rakouský a Marie Luisa jako hosté Františka Josefa Ditrichštejna na mikulovském zámku. Pohybem dobytka vojsky byl zavlečen dobytčí mor. V Dolních Dunajovicích mu padlo za oběť 250 ks. O Mušově nejsou záznamy.

O válkách a trápení roku 1809

Napoleon zcela propadl šílenství světové moci. Celá Itálie, Španělsko a Portugalsko podlehly a tam dosadil jako krále své bratry a švagry. Z jara r.1809 vypukla znovu válka mezi Rakouskem a Francií. Císař František I. volal do zbraně své národy. Tiroli povstali pod vedením Andrease Hofera, Speckbachera a Haspingera a zahnali v krvavých bojích Francouze a Bavoráky z Tirol. S Francouzi táhly německé skupiny Rýnského svazku. U Regensburgu byla rakouská armáda 24.4.1809 poražena. Napoleon táhl na Vídeň. Na Moravském poli se mu postavil velkokníže Karel. Poprvé zvítězil nad Napoleonem v krvavé bitvě 21. a 22. května u Aspern. Ale tomuto vítězství následovala porážka u Wagram v Dolních Rakousích 5. a 6. července a na ústupu byly vedeny krvavé bitvy u Znojma, poslední 11. července 1809. Poražené rakouské oddíly táhly přes Jihlavu do Čech. 13. července bylo uzavřeno příměří a teprve 14. října ve Vídni mír.

Mezitím byla celá Jižní Morava obsazena Francouzi a jejich spojenci. Obrovské výlohy spojené s ubytováním a výživou vojska přinesly obyvatelstvu víc bídy a škody, než samotná válka. V okruhu kolem Znojma a Brna bylo ubytováno asi 30000 mužů. U Brodu (kopec Leyerberg) byl zřízen francouzský tábor pro 4 pluky. Byla doba žní. Pole byly zničeny, okolní vesnice vyloupeny, lidé na ulicích byli přepadáváni a byly jim kradeny šaty, poloty byly používány jako palivové dřevo. Všechny vesnice musely dodávat víno, obilí, seno, slámu, sůl ve velkém množství, dokonce až do Brna a do tábora u Němčic. Obce měly velké dluhy, které rozpustily mezi občany.

15. srpna v den Napoleonových jmenin, byl vojevůdci u Brodu postaven pomník z mramoru, který nesl zlatý nápis: Na oslavu císaře Napoleona, velkého vládce a milovaného, vždy vítězného císaře, otce naší vlasti a svých vojáků. 1. divize 111. armády pod vedením generála hraběte Moranda vystavěla tento pomník 15. srpna po bitvě u Wagram. Při odhalení byla sloužena slavnostní mše drnholeckým farářem. V síni dolnodunajovické radnice je uchován stůl s mramorovou deskou oltáře, na kterém stála svátost pod krásným baldachýnem. 11. listopadu táhli Francouzi přes Mušov. Vzali sebou všechno stříbrné kostelní nářadí. K ženám a dívkám se Francouzi chovali jako dobytek a mnohou umučili k smrti. Také mušovští přinesli bohu děkovnou oběť, když byli osvobozeni od nepřítele. Po odchodu francouzů byl monument odvezen a je v Moravském zemském muzeu v Brně.

Další události

1809 - otec tělovýchovy Jahn, vychovatel německé mládeže, zakládá německý tělocvik. Francouzi sebrali mušovským 24 sedlákům 240 věder vína v ceně ..370 zl.(?), přičemž postižení nebyli odškodněni podle vzniklé škody, nýbrž podle vinařského majetku (kolik měli vinic). Stížnost ze dne 10.6.1810, podaná mušovskými Josefem Potskou, Matyášem Beckem, Jakubem Beckem a Georgem Krumpschiedem jménem 24 dalších poškozených byla zamítnuta až 26.2.1812.

1810 - přesto, že je mír, stateční Tyroláci bojují svůj boj za osvobození dál. Ode všech opuštěni podlehnou francouzské přesile. Andreas Hofer je zajat a 20. února 1810 v Mantue zastřelen.

1811 - dlouhotrvající války pohltily hromady peněz a přivedly Rakousko na pokraj zruinování. Následuje znehodnocení peněz (1:5) - popisováno, co kolik stojí. Ke zlepšení státních financí musí být odevzdáno všechno stříbrné kostelní nádobí. Situace sedláků byla zlá, protože plody své práce museli za málo dávat dále. Mnoho dvorů bylo zničeno. Je první záznam o chovu včel v Mušově.Úly dává jeko svatební dar vdova Terezie Wiesingerová svému ženichu Martinu Lieberovi. Chov včel má v Mušově zřejmě prastarou tradici, dokazijí to názvy různých honů, jako Beinhütten, Beinwadel atd., což je v jihomoravském dialektu název včely (Bein=Beine=včela).

1812 - rány, které zasadila válka z roku 1809 vyplundrováním všeho majetku, zničením polí atd., nejsou ještě zcela zhojeny. Výborný vinařský rok. Napoleon si chtěl podrobit celou Evropu. Ještě ale nebylo poraženo Rusko. Napoleon sestavil armádu přes 650000 mužů. Všechny země Evropy musely postavit své armády. Také Rakousko bylo donuceno dát k dispozici 40000 mužů pod velením knížete Švarcenberka. 6. června započal pochod pyšné armády, 15. září vtáhl Napoleon do Moskvy. 15. října začala zima a sníh a ústup. Došlo k hroznému konci. Jen 30000 mužů se zachránilo z ledových ploch Ruska. Bůh zasáhl, národy se začaly osvobozovat.

1813 - od 16. do 18. října proběhla bitva národů u Lipska. Napoleonův ústup a postup generála Blüchera proti Francii.

1813 - 1819 - špatné vinařské roky.

1814 - 30. března pochod spojenců do Paříže. Sesazení Napoleona a vyhoštění na ostrov Elba.

1815 - návrat Napoleona do Paříže. Bitva u Waterloo. Vítězství Blücherovo nad Napoleonem. Další vyhoštění Napoleonovo na ostrov Sv. Helena. V roce 1821 umírá. Na vídeňském kongresu dochází k novému státnímu uspořádání Evropy. Rakousko, Rusko, a Prusko uzavírají tzv. svatou alianci. Následuje 9 let míru, bohužel také duchovního útlaku rakouským kancléřem Metternichem.

1816 - 24. června soudní ohodnocení 10 půlláníkových a čtvrtláníkových domků v Mušově, které jsou celkem ohodnoceny na 41900 zl. (následují jména, čísla domů). Protokol je podepsán všemi majiteli mušovských domů, tedy jsou to podpisy pradědů nynějších rodů.

Místní školní dozor

7. března 1817 se stal vedoucím školy mušovan Josef Rinder, půlláník, podle dekretu c.k. krajského úřadu v Brně. V souvislosti s pověřením dozoru nad školou dostal také právní dozor a hlas hned za soudcem, aby při nízkých hodnotách zastupoval školu a učitele, podporoval návštěvnost školy, psal popisy školy schopných a pomáhal učiteli při vedení knih a vymáhání dlužných naturálních dávek i školného. Bere na vědomí bezplatné poskytování knih, předepsané zařízení školního bytu, zřízení učebny, vyučovací obory, vystupování učitele na veřejnosti, příp. chování jeho pomocníka a školní mládeže. Všechno protizákonné je povinnen diskrétně, s láskou a pochopením, bez velkého povyku a hádek, napravovat nebo podat hlášení na vyšší instanci. Svůj úřad má vykonávat s láskou a pro blaho mládeže a k nejlepšímu prospěchu školy.

Soudobé události

1817 - zámek Mikulov navštíví rakouský korunní princ a pozdější císař Ferdinand dobrotivý.

1820 - 14. srpna se vzdává panstvo Mikulov práva pastvy na mušovské Hutweide.

1822 - horké a suché léto. Výborný vinařský rok, zrovna tak, jako léta 1825 a 1827. Dochází k novým výměrám půdy a registraci erbů. Tentokrát nebyl zanesen do plánu geometrem Dismasem Lenzem pozemek s trianglem, nacházející se v majetku rodiny Wiesinger - Lieber jeko soukromé vlastnictví, nýbrž byl připojen k panskému majetku Mikulov - Židlochovice. Všechny námitky, dokumentované starými doklady o koupi a právu, zůstaly bez výsledku. Stížnost se vedla do r. 1864, ale bezvýsledně, pozemek s trianglem se ztratil.

Základní matrika mušovských daní z roku 1820. Je popisován majetek obce, jména jednotlivých občanů.

1824 - nové hraniční popisy Mušova. 31. května protokolovány, opatřeny podpisy zástupců sousedních obcí a jejich pečetěmi. Tento doklad je důležitý nejen kvůli popisu hranic, ale také kvůli starým selským a panským pečetím. Nachází se na ní také krásná pečeť tržního Mušova. Pečeť Ivaně dokazuje, že také tato obec byla vždy německá, je na ní dub s devíti žaludy. Stará hraniční označení, když měla být nahrazena novými, měla zůstat jako svědek minulosti v muzeu, alespoň ta, která měla vyryté znaky. Většina z nich nese letopočet 1766, jeden 1748, kdy bylo nové určování a vymezování hranic. Staré spory mezi Ivaní a Mušovem na staré Jihlavce a židlochovickým panstvem, které roku 1822 neoprávněně vykácelo část lesa, který patřil mušovským, byly rozhodnuty podle protokolu z 10. června 1824.

1825 - 15. května silný mráz, všechno pomrzlo. První měření obecní rozlohy obce Mušov a zakreslení do mapy, uloženo na pozemkovém úřadě v Brně, Kobližná 8. Pak následovalo definitivní vytyčení hranic obce 28.3. 1826, které není měřeno kroky, nýbrž mírou. Pak následuje očíslování pozemkových parcel. Toto očíslování leží v obecním archivu a je cenným dokladem pro každého mušovského občana, protože tam může zjistit rozlohu majetku svých předků. Podle soupisu měl Mušov v roce 1825 celkem 19 půlláníků, 22 čtvrtláníků, 1 osminuláníka, 32 resp. 34 chalupníky, 1 radnici, 1 hospodu, 1 školu, 1 knížecí myslivnu, 1 obecní kovárnu, 1 dům obecního sluhy, 2 obecní domky (pastoušky) a 1 mlýn. Celkem 83 domů.

1826 - je zcela vykácen sv. Kopeček u Mikulova a proměněn v pastvu pro ovce.

Novosti v polním hospodaření

Kolem roku 1830 došlo ke změnám v polním hospodaření, které byly způsobeny nedostatkem orné půdy. 1000 let bylo zvykem v německých zemích mít třípolní hospodaření. 1/3 orné půdy ležela ladem, pásl se na ní dobytek, 1/3 byla pro ranné výsadby a 1/3 pro zimní. V roce 1825 upustilo panstvo od toho, aby půda ležela ladem a přešlo k výměnnému obdělávání. Toto znamenalo zvýšení stavu dobytka, vedlo ke zvýšení výnosů, k lepšímu hospodaření a zlepšila se životní úroveň sedláků. Byl to významný bod v historii našeho zemědělství.

Jak žil sedlák před 100 lety

z vyprávění 85ti letého mušovana Martina Lichtmanna

Tenkrát se sedlákovi vedlo špatně, přestože měl velké hospodářství. Moc práce s pluhem, ale málo výnosu a proto také v domě žádné peníze. Jen hodně bohatí sedláci mohli v zimě zabít 1 - 2 prasata a sem tam jíst maso. Na stole vinařů a chalupníků se objevovalo maso nanejvýš o pouti. K snídani byla většinou zasmažená polévka. K obědu zase polévka (fazole, čočka, brambory, česnek) , moučníky, taštičky nebo knedle. V létě se k obědu vůbec nevařilo, muselo se vyjít se suchým chlebem a i ten byl před blížícími se žněmi vzácný. Večer pak byla polévka, sem tam krupičná bublanina, nebo kaše, nebo "Scharmeisl", směs drceného žita a prosa. Velké dvory nemohly svou práci zastat samy a byly odkázány na pomocné síly. Na masopust, někdy i k třem králům už chodili kopáči a prosili o práci. Ta se pak sjednávala. Každý sedlák si bral 3 mlátiče, kteří museli pracovat se ženou a dětmi u sedláka po celý rok.

Časně z jara se stříhalo ve vinicích vinařskými noži. Řezání bylo pracné a náročné. Muselo se začít už v únoru, sotva keře vyčuhovaly ze sněhu, protože v březnu už bylo nutno začít pracovat na polích, orat a sít. Ten, kdo rozséval, si uvázal kolem ramen plátno a při každém kroku rozséval zrno. Nejvíc práce daly žně. Tyto práce zase dělali ti tři mlátiči se ženami a dětmi. Žně trvaly dlouho, protože všechno obilí bylo řezáno srpy. Museli se vzít nádeníci na denní práci a všichni museli být pilní. Než vyšlo slunce, muselo se začít s prací a až večer, po západu slunce, se srpy daly z ruky. Kolikrát byla noc, když sekáči šli domů, ponocný odhoukal 23. hodinu a ráno ve 3 hodiny se muselo znovu začít. Pro nádeníka se platilo 16 až 30 krejcarů a dávala se i strava, ale většinou jenom příplatek na chleba.

Víno bylo málokdy a jen při mimořádných příležitostech (dobré ukončení žní, konec mlácení obilí). Mlátilo se cepy, jejichž palice byly opatřeny železnými kruhy. V sobotu ve 12 hod. končila práce. Ženy uklízely domovy, drhly do lesku nádobí, drhly země v kuchyni a ve světnici. Muži se věnovali dobytku a různým pracím v domě. Kdo vlastnil sklep, podíval se, co je tam zapotřebí udělat a přechutnal víno. Neděle dopoledne byla věnována návštěvě kostela, odpoledne návštěvě hospody, kuželkám a hře v karty. Zvlášť bohatí sedláci často ukazovali, co si oproti chudobným chalupníkům mohou dovolit. Jejich rozhazovačnost a často strach před těžkou prací, někdy také neštěstí (nemoc, mor dobytka, neúroda, mrazy, požáry, válečná utrpení), uvrhly mnohý selský dvůr do dluhů, zatímco chalupníci žili skromně a tenkrát měli často víc peněz, nežli sedláci. Mnohé selské stavení muselo být prodáno a přešlo do rukou chalupníka a tak v roce 1750 vidíme určité sociální přeskupení také v katastru obce Mušov ( viz. obligace Matyáše Janitschky z 1.1. 1813, nebo výměnná smlouva Jiřího a Kateřiny Rinderových s Matyášem a Rosalií Pfennigovými). Velmi chvályhodné pro staré mušovské rodiny je skutečnost, že zůstaly a snažily se udržet své dvory pro své potomky až po dnešní generaci.

Soudobé události

1827 - požehnaný vinařský rok.

1829 - krutá zima s hojností sněhu, velké povodně. Požehnaný vinařský a ovocnářský rok.

1831 - poprvé se v Evropě objevuje cholera. Byla sem zavlečena z Ásie a řádila také v Mušově. Během tří týdnů zemřelo 36 osob.

Nemocní cholerou roku 1831

V obecním archivu je seznam nemocných cholerou s účtem lékařského ošetření a poskytnuté medikamenty z 1.3.1833 (nebo 1831?). Nemocní byli ošetřováni ranhojičem Josefem Kohoutem a panem Hummlem z Mikulova, za což dostali 188 zl. Níže je uveden seznam nemocných, kteří se většinou uzdravili a účty podepisovali, i když se tam objevuje + + + , což znamená, že ne všichni občané uměli psát. Uvedená čísla domů sdělují, kde všude cholera řádila.

....následuje výčet občanů.....

Soudobé události

1832 - pan Groll objevil na své vinici na p.č. 2128 (nynější majitel Josef Lieber) studnu. Dřevěná výplň byla prolomena. Studna byla tak hluboká, že ani dlouhá šňůra nedosáhla na dno a světlo zhaslo - jedovaté plyny. Studna byla zakryta dubovými trámy. Pan Ivenz ? objevil v 7. a 8. řádku své vinice zbytky zdiva s nápisy.

1834 - zase velmi suchý rok. Hodně dobrého vína. Byl to nejlepší vinařský rok 19. stol. Kvůli velkému suchu nevzklíčily ozimy. Zrnka ležela v zemi suchá. Až v dubnu 1835 vzklíčilo. Zima byla mírná a leden tak teplý, že už v únoru kvetly stromy. V Horních Věstonicích ozdobil kostelník Benedikt Beidl 2. února svíčkami a kvetoucími mandlovými větvičkami oltář.

1835 - velké sucho trvalo po celý rok. Teprve koncem září padl první déšť. Hodně dobrého vína. Znovu vypukla cholera.

1836 17. srpna - císař Ferdinand Dobrotivý jel přes Mušov ke korunovaci do Prahy.

1838 - zima bohatá na sníh. 1/2 metru ho leželo až do poloviny dubna. 8. května zmrzly vinice.

1839 7. července - jela první železnice na císařské severní dráze s 3 vlaky a 700 muži z Vídně přes Břeclav do Brna. U Vranovic narazila lokomotiva třetího vlaku do posledního vozu druhého vlaku, takže mnoho osob bylo těžce zraněno. Sedláci viděli v železnici dílo ďábla, když lokomotiva funíc a kouříc jela kolem

Život formana

Podle vyprávění pana Josefa Liebera nejstaršího.

Před stavbou severní dráhy Vídeň - Brno v roce 1839 se všechny náklady dopravovaly vozy. Formani byli po většinu roku se svými koňmi a vozy na cestách a jen krátkou dobu pobývali doma. Také mušovští sedláci byli formani. Cesta vedla kolikrát až do Terstu nebo na sever do Berlína. Cestou se bral náklad. Když byla cesta špatná, nebo byl vůz moc naložený, nebo se někam musel dostat spěšný náklad, tak se často cestou skládalo zboží a teprve později se zase naložilo a dopravilo dál. Na cestách bylo živo a bylo slyšet mnohou veselou formanskou písničku a práskání bičem. Bylo hodně zájezdních hostinců a všechny dělali dobré obchody. Také Mušov byl oblíbený se svým zájezdním hostincem, kde se dalo posedět u pečených ryb a dobrého vína. V dnešní radnici byly 3 stáje pro formanské koně a sice 2 pro vždy 8 párů, třetí pro 4 páry, celkem pro 20 párů koní. Často se stávalo, že stáje byly plně obsazené a později příchozí museli pokračovat v cestě dál. Ještě dnes připomínají velké zájezdní hostince a klenuté obchody měst dávno uplynulé doby formanské.

Formani se vždy snažili jezdit spolu. Ráno hodně brzo, kolem 3 hodiny se zapřahalo a přes horké poledne se držela delší přestávka a večer se jelo, aby se včas dostalo k zájezdnímu hostinci. Nikdo nejezdil rád v noci, protože silnice byly tenkrát ještě nebezpečné. Všude byli lupiči. Nebezpečné bylo místo od Nové vsi po Pohořelice, kolem lesa. Každý forman měl hlídacího psa, většinou špice. Přesto často docházelo k přepadům. Jestliže se formanovi něco stahovalo z vozu, pak to znamenalo být statečný a pořádně prásknout, jinak byl ztracený. Ale kdyby zloděje pronásledoval, pak by se ani se svým vozem už neshledal, jak by byl do posledního kousku okraden.

Formani potřebovali pro své koně hojně ovsa a sena. A protože v Mušově bylo vždycky hodně sena, prodávali je mušovští rádi přepravcům. Proto bylo vždycky před mušovskými domy připraveno seno ve velkých kopkách pro formany, kteří dobře platili a nechali v Mušově hodně peněz. Také o hladové formany bylo dobře postaráno. V oknech stály mísy s pečenými husými játry, se čtvrtkami hus a mnohé stavení pod víchou nabízelo posezení u vína. Že mnohý forman pil víc, než snesl, se přihodili dost často. A když nemohl stát dobře na nohou, mohl počítat s pomocí svých kamarádů, zvlášť, když se jednalo o dobrého člověka. Ale když některý vyhledával hádky a rozpory, tak mu to bylo spočítáno. Však si o to říkal! Pak byl dán k ranhojiči, aby ho sflikoval dohromady a jeho koně měli nedobrovolnou přestávku, než zase mohl jet dál. Ale železnice tomuto řemeslu učinila konec. V sedmdesátých letech začalo formanství úplně upadat, silnice osiřely a nejvýše sem tam nějaký vůz se štěrkem rachotil vesnicí.

Hostinské dluhy

1838. Ty se dělaly i v Mušově a musely se platit, což se obyčejně stalo po žních. Tehdejší zvyklosti vyžadovaly, aby sedlák jeden jak druhý šli do hospody. Když nechodili, vykládalo se, že je pod pantoflem a vysmívalo se jim: aha, ten nesmí, jeho ženská ho nenechá! A aby nebyl celé obci k smíchu, musel se opičit po druhých a hospodu pravidelně navštěvovat. A tak se mnohý dobrý člověk stal lump, protože nezůstalo jen u pití. To byly kuželky a karty a nmohý tvrdě vydělaný krejcar a zlatý byl vydán a vznikalo mnoho bídy a utrpení pro mnohou rodinu.

Pěněz bylo tehdy mnohem méně, než nyní a bylo zvykem hned po žních s výnosem z prodaného zrna přinést peníze mezi sedláky. Že bylo snadnější pití než placení, vyplývá ze záznamu z obecního archivu: zaplatil jsem 43 zlatých 15 krejcarů přesto, že v záznamu mám dluh v hospodě jen 8 zl. Jako výstražný příklad pro další pokolení zůstává záznam resp. seznam mušovských dlužníků v hospodě, jek je uložen v obecním archivu.

Soudobé události

1842 - velké sucho. V řekách žádná voda, mlýny stály prázdné a nemohly mlít. 31. května hrozná bouřka s krupobitím. Výborný vinařský rok.

1843 - zemřel konsistoriál Simon Lieber, farář, děkan a obvodní školní inspektor, rodilý mušovan. Od roku 1813 do roku 1821 byl farářem v Mušově.

1846 - z tohoto roku je výměr panstva z Mikulova. Rozpis, kdo a za kolik může obdržet dřevo z panského lesa.

1848 - 13. března vypukla revoluce ve Vídni. Svrhnutí kancléře Metternicha. Povstání v Lombardii. V říjnu prochází vojska Mušovem na Vídeň. Vítězství Radeckého u Gustozzy a Navarry. Úrodný rok, výborné víno. Útěk císařského dvora do Olomouce a zřeknutí se vlády slabomyslného císaře Ferdinanda I. ve prospěch svého 18ti letého synovce Františka Josefa I. (1848 - 1916). Slovanský kongras v Praze. Žádá uznání svéprávnosti českého národa, t.j. samostatnost českého království potlačením německé řeči v Čechách, Moravě a Slezsku. Začátek národnostních bojů ve starém Rakousku.

Velké politické změny

Dosud neměl národ žádný podíl na vládě. Jen panstvo z moci boží samo rozhodovalo podle rad svých ministrů o osudech své země. (absolutismus). Se vzděláním a osvětou národa žádalo se vždy hlasitěji, aby tento měl podíl na vládě. Tak přišel bouřlivý rok 1848. Morava zůstala celkem bojů uchráněna. Moravské stavy navrhly volební zákon, byl povolán zemský sněm, ve kterém byly zastoupeny selské stavy. Mezi jiným se tam dohodlo, že selský stav bude osvobozen za mírný poplatek od desátků a dosavadní roboty. Osvobození selského stavu se stalo skutečností, když byl odhlasován v parlamentu návrh slezského německého sedláka Hanse Kundlicha. Tím skončil také pro Mušov poddanský poměr, zrovna tak jako dohlédací právo mikulovského panstva na Mušov. Nový obecní zákon ruší soudní právo mušovských (obecní soudce). Posledním soudcem byl Martin Lieber.

V roce 1849 se tvoří nové okresy, Mušov je přidělen okresu Mikulov. V roce 1850 hrozně řádí cholera. V srpnu jsou první oběti. Během 4 týdnů zemřelo v Mušově 70 osob. Mrtvoly byly pohřbívány jen v šatech. Vzduch byl tak zamořený, že bylo cítit mrtvoly po celé obci. Mnoho lidí uprchlo a bydlelo venku. V národě se zachovala říkanka: když dudete jíst Schafgarne (?) a Bibernell (?), tak nebudete tak rychle umírat. Tyto bobule (Ruhrbirni) jsou ještě dnes v Mušově známé. Začátkem roku skončila mušovská soudní moc, nastoupila moc okresních úřadů. V obcích se volí noví zastupitelé podle nových obecních zákonů. Poslední soudce, Martin Lieber, je prvním starostou obce. Jak byl oblíben, dokazuje blahopřejný telegram, který se nachází v obecním archivu.

Soudce a přísedící z Mušova

Zde by se mělo hovořit o soudcích a porotcích tržní obce Mušov, jak je zřejmé ze starých spisů. Kdo byli první se mohlo zjistit jen z mikulovského zámeckého archivu. Níže jsou uváděni ti, kteří jsou uvedeni ve starých farských matrikách, nebo na starých listinách. Seznam není úplný, vyžaduje další bádání. Následují jména soudců a porotců.....

Soudobé události

1848 - v obecním archivu se nachází výměr na chléb a housky z 1. prosince. Podle něho měli pekaři zakázáno vyrábět jinak, jak podle předepsané váhy a ceny. Každý byl oprávněn u panstva podat stížnost, nebyl-li výměr dodržován. Také měli všichni kupující právo znovu nechat zvážit nakoupené maso, housky, chléb, ryby, svíčky, mýdlo a všechny ostatní nakoupené věci, aby se zjistila správnost váhy. Tenkrát stálo: následuje výčet zboží a cen......

1849 - vypuklo maďarské povstání pod vedením Görgeyiho a Kossutha.

1850 - mušovský les byl rozdělen mezi sedláky

1851 - farář Ignác Böhm, rodilý z Medlova, přichází 4. února jako farář na Mušov

1853 - poselstvo moravských obcí předává památnou listinu veličenstvu císaři Františku Josefu I. Této deputace se zůčastnil také mušovský starosta Martin Lieber.

1854 - 43 mušovským osobám oprávněným k odběru dřeva se předává z panských lesů 100 sáhů a 330 kubíků dřeva. Na žně padá sníh. Sekáči, kteří žali obilí se srpy, museli mít při práci zimní oděvy a kožichy. Obilí bylo velmi drahé.

1855 - vypukla znovu cholera

Stará radnice

V roce 1857 byla zbořena stará radnice. Stála uprotřed obce směrem od kostela k faře k silnici a obsahovala místnost na porady, učebnu, výsek a výčep. Pod podloubím byly požární háky a žebříky, tehdy ještě nebyla požární stříkačka. V každém domě musely být dvě ruční stříkačky. Z této radnice má existovat ještě sklep směrem k dnešní faře k silnici. Na místě staré radnice byl vybudován dům pro školu s učebnou a dvěma pokoji s kuchyní. Existoval do roku 1883. Za radnicí byl vzat dům č.61, byl odkoupen od pana N. Grolla, který se přestěhoval do Vídně. Tato radnice měla ještě slaměnou střechu, všechny místnosti měly povalové stropy a obecní síň měla prkennou podlahu, v ostatních byly cihly, jejichž vychozená místa byla zalepena cihlářskou hlínou. V roce 1880 byla také tato radnice prodána a místo ní byl koupen jednopatrový dům pana Rudolfa Feuchtingera za 10.000,- zl., který dodnes slouží za radnici a kromě dvou bytů je zde umístěna pošta a obecní hostinec. V nových přístavbách jsou obecní kanceláře, obecní archiv, obecní knihovna a krásný velký sál pro zábavy a přednášky.

Při těchto třech přesídleních se ztratily skoro všechny staré doklady a kroniky. Byly vyhozeny jako nepotřebné věci. Pan Josef Lieber nejstarší si vzpomíná, že existovala v kůži vázaná kniha, která byla 8 coulů dlouhá, 5 široká, 3 couly tlustá a nesla nápis "Vznik Mušova". Kniha byla psána krásným písmem ve staré němčině a proto se špatně četla. Začáteční písmena byla krásně ilustrována. Tato kniha existovala do roku 1840 - 50, pak si ji měl tehdejší obecní písař Vincenc Ludwitschek vypůjčit a po roce 1857 zmizela.

Starý školní rok

21. prosince 1857 byl vystaven seznam tehdejším učitelem Matyášem Trutschkou o svých příjmech a vydáních, tzv. školní sezona a předán tehdejšímu kurátovi a inspektorovi Antonu Friedlovi, dále proboštu v Mikulově a státnímu účetnictví v Brně. Příjmy mušovského učitele byly 252 zl. 19,5 krejcaru ročně. Za chórovou hudbu o svátcích a zvláštních slavnostech dostával podle rozhodnutí obecní rady z 11.6.1865 z obecní pokladny 36 zl. ročně a 1 joch louky. Za to měl bezplatně vyučovat nadané děti ve zpěvu a hudbě. Za chórové zpěváky a koledy dostával ročně 11 mázů vína.

Starostové mušova od roku 1850

Prvním starostou se stal Martin Lieber, který tuto funkci vykonával od roku 1850 do 25.1.1858. Byl vždy spravedlivý a pořádný, dbaje blaha obce k velké spokojenosti občanů i okresu. Dostal také písemnou pochvalu za vzorné vykonávání své funkce. Jeho nástupcem se stal Franz Rinder. Potom následují seznamy starostů (posledním, 19. se stal Edmund Beck - od roku 1931).

Soudobé události

1859 - válka Francie a Sardinie proti Rakousku. Rakouská jízda a dělostřelectvo procházejí Mušovem. Krvavé boje u Mantehy (?) pod vedením maršála Radeckého. Oddíl rakouských císařských alexandrovských hulánů, v němž bylo hodně Italů a Lombarďanů, zůstal až do uzavření míru (Villafranca) ubytován v Mikulově a okolních vesnicích. Vojáci sebou přinesli z Itálie mladé morušové stromky, které dodnes stojí jako mocné stromy v mnoha obcích jižní Moravy. Také kolem mušovského kostela stály staré moruše.

2. února - byl vydán řád o chování husí v Mušově, takže od této doby nebylo možné, aby si každý držel husy a honil je na pastvu kam chtěl. Každý půlláník směl mít jen 3 plemenné husy, čtvrtláník 2, chalupníci a baráčníci po jedné a svobodné a osamělé osoby žádnou. Přesný soupis hus leží v obecním archivu. Proti tomuto omezení starých práv se jeden mušovský občan vzbouřil, takže jeho husy byly zahnány a zaplatil pokutu 1 zl. 30 krejcarů.

8. května - bylo určeno, že pastevec už nesmí vyhánět ovce pod pokutou 5 zl., takže po stříži byl chov ovcí zrušen.

10. července - podle protokolu z tohoto dne vedl starosta Franz Rinder tvrdý režim v obci. Když jeden pacholek sebral svému pánovi klíče od sklepa a pozval další 4 pacholky na pohárek, vypili čtvrt vědra, byli přichyceni a museli prosit za odpuštění. Zaplatili škodu a dostali 24 hod. vězení. Ten hlavní měl na svědomí ještě jiné věci a nebyl dále v obci trpěn. Správně tak!

17. května - správa církevního majetku byla ve smyslu císařského výnosu převedena na obecního duchovního a k dispozici mu byli dáni 2 zástupci obce jako správcové. První byli Martin Lieber a Josef Rinder. Školním dozorcem se stal Martin Lieber.

1860 - byla vystavěna ochranná hráz na louce (Edelseewiese) proti vylití Svratky.

7. července bylo vydáno 1. číslo novin v mikulovském okrese, Mikulovský týdeník.

24. července - byl přijat nový obecní pastýř. Mohl si chovat 30 ovcí a jako odměnu dostal...........

1861

24. dubna byla znovu vytyčena hranice mezi Mušovem a Pasohlávkami

23.října znovu vypukl dobytčí mor. Dobytek přestal žrát, vnitřnosti vypadaly jako spálené (proto jméno Lösedörre). Zahynulo hodně dobytka. U malolorníka Kleindiensta 5 ks, Klyburskyho 4, Langa 3, Becka 2, atd. Řezníci Franz a Anton Wagnerovi se nesměli s nikým stýkat. Obecní volby: starosta Egidius Bek.

1862

2. a 3. února poslední déšť a obleva, pak po celý březen velké povodně. V Mušově se mohlo jen jezdit na loďkách od jednoho domu k druhému, domy a zdi se hroutily, poškození dostali podporu mezi jiným také od knížete Ditrichštejna 80 zl., od hraběnky Mennsdorfové 100 zl., atd. Vysoká utekla z knížecích lesů do vinic, kde napáchala velké škody na stromech a hlavách. V Brně byla koupena obecní stříkačka II. st. v Brně za cenu 600 zl. (rozhodnutí z 15.12.1861).

6. července obec rozhodla, že ten sedlák, který první přijede se svými koňmi a zapřáhne je do stříkačky, obdrží odměnu 4 zl. Byla postavena požární zbrojnice.

1863

Ještě pořád se v Mušově pěstují ovce. Sedláci si dělají na svých polích ohrady, kam ovce zahánějí. V důsledku nedostatku krmiva se vracejí tzv. základní ovce zpět jejich majitelům.

27. září je vydán ovčí pořádek, podle kterého může mít půlláník 15 ovcí, čtvrtláník 10. Přírůstek na jehňatech musel být na podzim prodán nebo zabit.

6. prosince byl pro školní vyučování obstarán počítací stroj za 11 zl. Majitelé hříbat jsou vyzváni, aby při vyjíždění měli hříbata připoutána, aby netropila škodu na vinicích a polích.

Horní právo je přeneseno na Johanna Becka. Bohužel se nezachovalo. Sběr hroznů se tento rok konal už 18. září. Před Michaelem nesměly být vyháněny na pastvu na posečené louky krávy. Směly tam jen koně majitele pastvy. Ponocným a požárníkům je místo naturálií stanoven plat 106 zl. Také obecní sluha, který musí chodit 2x týdně do Mikulova, obdržel místo stanovených plodin peníze – 4 zl. Bylo velké sucho. Od počátku roku do 17. srpna žádný déšť. Naprostá neúroda, žádná píce. Dobytek je prodáván za pakatel. Kráva, která jinak stála 100 zl., stála 20 – 25 zl. Je levné maso. 1 pf. hovězího stál 10 – 15 krejcarů.

1864

Odjakživa byl dobytek obce vyháněn na pole, ležící lady, především se vyháněly ovce. Zavedením střídavého hospodaření začalo docházet k prudkým hádkám mezi občany. Jedna část se odvolávala na stará práva, druhá na zákon o majetku z roku 1848, který zakazuje jakékoliv používání pozemku proti vůli majitele. Okresní úřady byly v těžké situaci, jak dokazují doklady z obecního archivu. Od doby, kdy přestala pole ležet úhorem, se také zmenšoval, až úplně zanikl, chov ovcí v Mušově.

Červen – obecní volby, starosta František Lawitschka.

12. června – horní starosta (hlídač vinohradů) Winzenz Ludwitschek, policista Anton Wedl.

2. října – k zachování pořádku a jednoty mezi místní mládeží volí mládež I. věkového stupně za přítomnosti zástupců obce Leopolda Kotzora jako stárka (jedná se o politickou organizaci mládeže po pruském vzoru).

1. listopadu – červený mostek na ivaňské cestě byl znovu vyzděn.

1865

Tento rok byl pro mušovské smutným. Byly povodně a zvláště krupobití, které způsobilo velké škody zvláště na polích a na vinicích. Z vinic se ten rok nic nesebralo.

10. července – nad Drnholec přišla hrozná bouřka. Odnesla střechy domů a stodol. Na návětrné straně byla rozbita všechna okna a celá úroda byla zničena.

Válečné poplatky byly panstvem dány obcím do vlastní správy.

1866

31. ledna – ředitel školy Mathias Truschka žádal c.k. okresní úřad Mikulov k zřízení pošty v Mušově a prodej poštovních známek.

13. května – válka s Prusy vrhá již své stíny. Obec určuje podmínky pro ubytování rakouských vojáků.

12. června – člen obecní rady Josef Rinder byl určen jako vedoucí trailerů (?) za obce Mušov, Brod nad Dyjí, Pasohlávky a Nová Ves.

5. července – musí být dodány vozy s koňmi za 4 zl. denně.

23. května – byl tak silný mráz, že zmrzlo dokonce obilí. Zvlášť Mušov byl tímto mrazem velice postižen. Při žních byly klasy prázdné a po vymlácení ležela na mlatě jen prázdná sláma. Nebylo žádné zrno na chleba. Byl to rok utrpení a bídy. K tomu ještě přišel nepřítel do země. Válka Rakouska s Pruskem zapříčinila pochody mnoha vojsk, hodně ubytování a tvrdé dodávky armádě i poskytování potahů. Válečné škody dělaly v Mušově 33000 zl. Podle tehdejší ceny peněz to byla velká suma.

14. listopadu – jako zástupce obce pro císařskou audienci ve Znojmě byl určen Franz Lawitschka. Tehdejší obecní kronikář Wildner píše: bídný a válečný rok 1866 zůstane nezapomenut v myslích mušovských občanů.

Válka Pruska proti Rakousku v roce 1866

Bitva u Hradce Králové měla za následek ústup poražené rakouské armády a postup pruských vojsk. Mušov zažil až dosud nevídané průchody vojska. 10. rakouská armáda a 4. jezdecká divize se stáhly k Vídni a většina vojska pochodovala po říšské silnici Mušovem. Jejich ústup kryla brigáda Model z Břeclavi a předesílala poslední dělostřelecké čety do Hustopečí, Mikulova a Valtic. Jako poslední táhli huláni jezdeckého pluku č.8, kteří spálili most přes Dyji u Mušova snopy, které v té době stály na polích. 15. července opustili Mikulov a jejich konečný voj byl pronásledován Prusy na dunajovických loukách.

Po pruském předvoji přišla do Mušova pruská elitní garda v počtu 8000 mužů a musela být ubytována v 87 domech obce. Pruský předvoj přeplaval Dyji a postoupil až k hospodě u Perné, nyní hostinec Esinger. Byli to dlouzí Pomořané 1. pruské armády. 16. ráno byl postaven nouzový most přes Dyji. 7. pruská divize došla k Břeclavi – Hohenau, avantgarda přišla k Lednici, 6. divize zůstala v Mikulově, 2. sbor byl v Dunajovicích, Březí a Brodu nad Dyjí, kde byl ubytován. Labská armáda stála v prostoru Neudorf – Laa. Následující dny opět přinesly mocné průchody Mušovem. 17. července pochodovala 4. divize až po Mikulov spolu s 18. pruskou gardou a 6. sborem. 19. července přišlo pravé křídlo 2. armády s gardovým plukem. Současně byl přeložen hlavní stan z Brna do Mikulova a 18. července ráno jel kočár s pruským králem Vilémem, knížetem Bismarkem a generálem Moltkem v čele štábu Mušovem do Mikulova. 19. července se spojil gardový pluk s 6. plukem 2. armády z Mušova, Podivína a Hustopečí na mikulovské a břeclavské silnici. 21. července stáli Prusové před Bratislavou a 22. července došlo k posledním bojům u Bratislavy. Mezitím se v Mikulově dohodlo pětidenní příměří, po kterém následoval klid zbraní. 23. srpna byla válka ukončena v Praze podepsáním míru. Mezitím byli Prusové pořád ubytováni v Mušově a okolních obcích a brzy se spřátelili s občany. Po pražském míru následoval odchod pruských vojsk a 2. září odtáhli poslední vojáci, jezdecký oddíl 7. kurasírského (?) pluku Magdeburg, z Mušova domů.

Začátkem července vypukla v důsledku obrovského horka cholera a také v Mušově si vyžádala svoje oběti. Mezi jinými v domě č.52 zemřeli během dvou dnů tři členové rodiny Habiegerovy. Prusové leží pohřbeni na hřbitově při vchodu vpravo (6 hrobů). Farní kronika zaznamenává všechna pruská ubytování, většinou jmenovitě:

15. července – královský pruský plukovník avantgardy Jagemann z 1. oddílu polního dělostřelectva č.4.

16. července – generálmajor a komandant 8. dělostřelecké brigády von Hennecken.

19. července – generální lékař Dr. Willmann.

20. července – kapitán Melms slezského regimentu č.38.

…….další data a jména…………

Vzpomínky na pruskou válku

Podle ústního podání byl korunní princ Wilhelm a kníže Bismark také v Mušově. V obecním domě, který byl tenkrát spravován hostinským Franzem Feuchtingerem, se usadili, byli obsluhováni hostinským a kníže Bismark šel ke stolu zavěšen do hostinské a měl se sní velice bavit. Ale před tím měli ochutnat donesená jídla a před hosty vyzkoušet jejich kvalitu. Měli také navštívit hostinec paní Oberletnerové v Dolních Věstonicích. Totéž mělo být také v Lednici, kde se Bismark několikrát zastavil v hostinci pana Witzganyiho.

Paní Kateřina Baumann, rozená Feuchtingerová, matka zakladatele tělocvičny – resp. sportovního domu Balony – Baumann v Brně, si vzpomíná docela dobře, jakou disciplínu měla pruská vojska, a všechno, co vojáci potřebovali, museli také platit, na rozdíl od rakouské armády, zvláště od maďarských a chorvatských vojáků, kteří bez nutnosti a ne pro svou potřebu rabovali a všechno ničili, vnikali do sklepů a vypouštěli víno.

Určitě toto všechno nejsou vzpomínky na válku 1866, kdo ví něco dalšího, ať to sdělí, nejlépe písemně, obecnímu kronikáři.

Válečné škody

V obecním archivu se nachází hlášení okresnímu úřadu v Mikulově, které obsahuje výši škod z válečných událostí. Mušovští museli pruským vojskům dodat 95 věder vína, 30 krav, 13 ovcí, 3 vozy, 31/2 měřic ovsa, mouku a chléb. Zabavením byla spotřebována celá zásoba setby, takže potom musela být mušovským sedlákům z moci úřední rozděleno obilí. Chalupníci obdrželi 2 míry, čtvrtláníci 5 a půlláníci 7 mír zrna.

Soudobé události

1867

Úrodný rok. V září uhodil blesk do stodoly Matyáše Langa a zapálil ji.

1868

Čestným občanem byl jmenován státní ministr, svobodný pán Dr. Giskra z Brna.

18. srpna – návrh zemského poslance Esingera z Bavor. Byla uskutečněna první porada, týkající se regulace Dyje. Na poradě byl účasten také starosta Franz Lawitschka.

1. října – mezi 13. a 14. hod. opět vypukl oheň na stodole Georga Hebauera č. 43. V několika minutách se rozšířil na domy č.44 a 45, proti kostelu domy 42, 41, 40, 39, 34, 33, 31 a 30 stály v jednom plameni. S velkou námahou se pracovalo, aby nechytla střecha věže pokrytá šindeli a došková střecha fary, protože bylo nebezpečí, že shoří celá jedna strana obce. Bůh vyslyšel volání o pomoc. Vítr se obrátil proti lesu a tak zůstal kostel a fara bez pohromy. Škoda, vzniklá požárem, byla velká. Shořelo hodně sklizně ve stodolách a sena na půdách. Škoda byla 10000 zl., odškodnění činilo 2912 zl.

Rok 1868 byl vůbec rokem neštěstí. Nepřešly 2 až 3 dny, aby nevypukl požár, byla to velká rána pro zemědělce. Muselo se mít za to, že požáry byly zakládány, protože nebylo možno zjistit, jak požár mohl vzniknout. Pro vyhořelé byly uspořádány sbírky. Mikulov věnoval 20 zl., Horní Věstonice 7 zl.

1869

17. března – byla znovu založena ovocná školka, kde měla být mládež vyučována v sadařství.

4. dubna – byl zřízen kříž u vinohradů.

10. července – byl otevřen mušovským poštovní úřad a naše obec byla napojena na světové poštovnictví.

Pošta a písemný styk

Odjakživa se dopisy dopravovaly posly. Panstvu byli k dispozici kdykoliv poddaní, kteří museli odpracovávat pěší robotu až do doby, kdy bylo zrušeno toto nevolnictví. Poštovní styk sahá na Jižní Moravě určitě až do 16. stol. a musel tehdy jít přes Brno, resp. z Brna přes Pouzdřany do Maďarska, protože na pečeti obce Pouzdřany z roku 1583 je zobrazen poštovní roh, který dokazuje, že tu byla důležitá poštovní stanice. V roce 1608 se kardinál Ditrichštejn snažil docílit u krále Matyáše poštovní spojení Moravy s Prahou. V roce 1621 bylo plánováno poštovní spojení Vídeň – Brno – Olomouc – Vroclav, které však bylo výnosem císaře Ferdinanda II. ze dne 14. července 1633 zřízeno na prastaré vojenské a obchodní cestě s poštovními stanicemi ve Wolkersdorfu, Mikulově, Pohořelicích, atd. Může se proto s jistotou tvrdit, že už v tuto dobu za zvuku poštovní trubky projížděli Mušovem poštovní vozy.

Zmatky třicetileté války však poštovní styk opět zanikl. Obnovil se a stal se pravidelným od roku 1662, nadále vzkvétal, až jej nahradila železnice. Stará poštovní doprava byla v roce 1850 zcela zrušena, poštovní stanice zanikly a na cestách opět všechno ztichlo. Poštovní vůz projížděl Mušovem dvakrát denně, z Mikulova v 21 hod. a od Pohořelic ve 3 hod. ráno.

Poštovní vůz zmizel, udělal místo autům. Poštovní trubka, která vydávala líbezné tóny, musela uvolnit místo pronikavě houkajícím autům. Dnes staví v Mušově 18x autobusy Mikulov – Brno – Vranovce. Denně tudy projíždí 80 – 200 osobních a nákladních aut a toto číslo se zvyšuje rok od roku. Mušov na staré císařské silnici Vídeň – Brno je napojen na dopravu a cítí puls světa.

Pošta Mušov

(od hlavního poštmistra v penzi, Edmunda Becka)

Pošta v Mušově byla zřízena na žádost dunajovického obchodníka Knotha a 10.7. roku 1869 byla otevřena. Byla jednou z prvních z obcí kolem Mikulova. Prvním poštmistrem byl Josef Knoth. Byl obchodník v Mušově a za svůj úřad dostával ročně 100 zl. Poštovní styk byl prováděn kočárem, jezdícím Mikulov – Pohořelice, který na své cestě v 20.45 hod., na cestě zpět v 10.20 hod., projížděl Mušovem. V roce 1874 tyto jízdy skončili a byly nahrazeny pěším poslem mezi Dolními Dunajovicemi a Mušovem. Znovu se začalo jezdit v roce 1882. Josef Knoth se odstěhoval v roce 1880 do Dolních Dunajovic, na jeho místo do téhož domu přišel Hubert Baumann z Brna. Jako poštmistr vedl poštu do 1. prosince 1882, potom poštu převzal nový majitel domu Alexius Beck s roční odměnou 200 zl.

Jízdní posel Dolní Dunajovice – Mušov byl zrušen v roce 1891 a změněn v jedenkrát denně provázenou jízdo Mušov – Vranovice. Za toto obstarávání dostával poštmistr Beck 360 zl. ročně. Při zařazování pošt do tříd obdržela mušovská pošta 3. třídu, 5. stupeň, odměna 450 Korun, úřední paušál 120 Korun, 1902 III/4…….atd……popisovány odměny a nová zařazení pošty…………. 23. května 1905 byl úřad opařen telegrafem a telefonem a zvýšena odměna o dalších 140 Korun. 12. října 1907 byla zavedena 2x denně jízda posla mezi Mušovem a Vranovicemi a odměna zvýšena na 1200 Korun. Platebním výměrem z 25. srpna 1908 byl trvalý paušál 504 K., 29.10.1908 byl zvýšen na 800 K………..popisována jednotlivá zvýšení………. Paušál pro posla byl zvýšen 10.4.1902 na 1860 Korun (ceny: lepší kůň 200 – 300 Korun, cent ovsa 14 Korun, cent sena 5 – 6 Korun). 29. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn korunní princ, velkokníže František Ferdinand. 25. července měly všechny telegrafní úřady celou noc službu a kolem 2 hod. ranní byly informovány úředně o částečné mobilizaci. 31. července v 15.15 hod. byla nařízena všeobecná mobilizace a poštovní úřady měly tři dny a noci nepřetržitě službu. Posílání balíků i soukromý telefonní a telegrafický styk byly zastaveny. Poštmistr Beck se zřekl osvobození od vojenské služby a byl 17.10. 1914 povolán do armády. Úřad převzal 18.10. poštovní oficiál Rudolf Růžička z Brna a 18. března 1915 jej spravovala adjunktka Johanna Schmidtová z Mikulova. 31.12.1914 byl poštovní úřad zařazen do 2. třídy 2. stupně, plat 1800 Korun, paušály 350 Korun a služebné 620 Korun. 1. prosince 1916 byla odpolední doprava pošty po dobu války pozastavena.

Poštmistr Beck převzal 1. července 1918 znovu službu, 1.4.1919 byl jmenován vrchním poštmistrem a 1. června 1925 byl na vlastní žádost penzionován. Poštovní pomocný úředník Josef Kovařík převzal administraci. Měl jen 900 Kčs měsíčně, žil nad své poměry a utekl 20. listopadu 1926 po zpronevěře 32000 Kčs. Byl chycen v Brně a krajským soudem ve Znojmě odsouzen na 8 měsíců těžkého vězení. Po něm nastoupil výpomocný úředník Julius Fryč a byl zde až do roku 1930. Pošta byla v říjnu 1925 v domě č. 89, kde byla 56 let. Potom byla přeložena do 1. poschodí radnice. Poštovní styk Mušov – Vranovce byl roku 1928 úplně zrušen a od té doby je obstaráváno autobusové spojení firmou Merighi z Mikulova. Toho času je poštmistrem mušovská pošty Johann Doležal.

Soudobé události

1870

27. února - byl dán k dispozici potřebný obnos 84 zl. pro zakoupení hudebních nástrojů.

29. května – majitel usedlosti Franz Zecha žádá o povolení, aby mohl u domu č.23 Josefa Bindera postavit sochu sv. Floriána.

8. září – jmenovány dva pozemky, které jsou obdělány a na 24 let pronajaty k založení vinic. Po uplynutí této doby mají vinné keře i stromky zůstat stát.

Uhodil blesk do stodoly domu č. 53 a zapálil ji.

V červenci vyhlásila Francie válku Prusku. Celé Německo povstává. Vítězné bitvy u Wörthu, Gravelotte, St. Privat, Wetz, rozhodná bitva 1. září u Sedanu. Císař Napoleon III. zajat spolu s 39 generály, 2300 důstojníky a s 100000 vojáky. Francie se stává republikou. Boje u Štrasburku a Met, kde se musí vzdát 6000 důstojníků s 187000 vojáky 2. francouzské armády. Obklíčení Paříže.

1871

18. ledna – založení Německé říše. Král Wilhelm Pruský je v zrcadlovém sále ve Versailles vyhlášen jako Wilhelm I. německým císařem. Kníže Otto von Bismarck se stává říšským kancléřem. U nás požehnaný ovocný rok.

Učitel Mathias Truschka se stává řídícím na obecné škole v Drnholci a po 16. letech záslužné práce opouští Mušov. Obecní volby: starostou se stává Franz Lawitschka.

1872

Velice mírná zima bez sněhu. V domě stolaře č. 59 vypukl oheň, v kterém se popálil na zemi spící hluchoněmý Karl Heger, který potom v Brně v nemocnici zemřel. Je zvolena první školní rada.

1873

2. února – pro školu byla zhotovena tabule obsahující míry, váhy a mapu. Vídeňský cent, starý pfund a lot ustoupily metrickým mírám.

27. července – učitel Josef Schneider jede na světovou výstavu do Vídně.

1874

20. září – pro školu jsou obstarána nová měřidla a závaží.

1875

6. června – pro děti byla uspořádána první slavnost s hudbou. Děti byly na útraty obecní pokladny obdarovány rohlíky, muzikanti dostali ¼ vědra vína a ½ vědra piva.

28. října – začalo vinobraní, výborný vinařský rok. Lidé mají málo nádobí na rmut a mošt. Vinobraní trvá až do poloviny listopadu.

31. října – obecní rada se rozhodla zbořit starou radnici a na jejím místě vystavět novou školu podle plánů stavitele Georga Reischela z Mikulova. Ale k výstavbě dochází až v roce 1883.

1876

23. dubna – velká daň z příjmu donutí obec, aby odevzdala koncesi na provoz hostinské živnosti v domě č.61.

V červenci bylo silné zemětřesení, které tvrdě zatřáslo mnoha domy. Zemětřesení bylo cítit široko daleko, ale nedošlo k žádnému neštěstí. Obecní volby: starostou se stal Stefan Hofmann.

1877

Obecní zastupitelstvo se rozhoduje opět zavést obhlížení staré hranice k svátku sv. Jiří (4.dubna). Jsou určeni 4 zástupci obecního výboru, kteří mají hranice překontrolovat.

1878

24. ledna – kominické poplatky pro Mušov byly zvýšeny z 15 na 20 zlatých. Za vymetení komínů 4x ročně platila obec za rok 20 zl.

Obsazení Bosny a Hercegoviny rakousko – uherskými vojsky.

1879

25. března – je povolena výstavba sklepa řezníkovi Antonu Wagnerovi na obecním pozemku vedle Tuchent (?). Je to první výstavba sklepa na pasohlávecké cestě. Pan Wagner provozuje rozsáhlé řeznictví a sklep používá jako chladírnu pro poražená telata, prasata a hovězí maso. Tu noc, kdy zde bylo ukládáno maso, drželi synové pana Wagnera s řeznickými pomocníky a velkými řeznickými psy stráž. Obecní volby: starostou se stal Franz Lawitschka. Mizí mušovská mokřiska, semeniště malárie. Obecní rada Martin Kops – jemu patří dík za velkorysé jednání o zdraví mušovských obyvatel a zmizení tohoto mokřiska z obce. Zde krátký popis této hrozné nemoci, kterou mušovští velice trpěli.

Mušovská mokřiska a bahenní horečka

Mušovské domy ležely dříve mnohem hlouběji než nyní. Uprostřed obce byly až do roku 1875 tři velké rybníky. Jeden byl tam, kde je dnešní radnice, druhý před kostelem a třetí tam, kde stojí socha sv. Floriána. Tyto rybníky měly při velkém suchu stav vody 30 – 50 cm. Sloužily při napájení dobytka a pro hasící účely. Byly obklopeny různými močálovými rostlinami, bodláčím a kopřivami. V létě, zvláště při velkých vedrech, byla celá vodní plocha potažena zelenými řasami. Rybníky byly oblíbeným místem ropuch a žab, ale také nebezpečné malárie, která sem byla zavlečena Italy a byla přenášena komářím bodnutím.

Touto hroznou chorobou lidé v Mušově velmi trpěli. Léta letoucí nebylo v Mušově domu, kde by tato nemoc neřádila. Kolikrát byli v rodině 2 – 3 nemocní horečkou, většinou dospělí, a k tomu všemu v létě, kdy bylo nejvíc práce. Kdo byl touto nemocí nakažen, objevila se u něho tzv. střídavá horečka. Kdo dostával horečku denně, přechodil nemoc nejlépe, kolikrát během 4 týdnů. Hůř na tom byli ti, kteří dostávali horečku každý druhý den a nejhůře ti, kteří ji dostávali každý třetí den. Pak taková nemoc trvala 3 roky. Smrtelné případy nebyly však skoro žádné.

Kdo byl napaden malárií, u toho i při největším vedru došlo k zimnici, která se tak stupňovala, že nemocný cvakal zubany a celé tělo se třáslo. Po 1 – 2 hodinách pak došlo k tak vysoké horečce, že nemocný se doslova v potu koupal a pak z vyčerpání upadl do krátkého spánku. Po takovém záchvatu byl nemocný tak vyčerpaný, že nemohl ani stát, ani chodit. Zajímavé na té nemoci bylo to, že horečka se dostavovala vždycky o hodinu později, než den před tím. Ať starý, nebo mladý, nikdo nezůstal této nemoci uchráněn. Stala se metlou mušovského obyvatelstva.

Aby se tomu zabránilo, rozhodl se tehdejší obecní rada Martin Kops k vysušení rybníků, což bylo provedeno v letech 1875 až 1880. Pochybujíce o dobrém výsledku, bránila se obec, aby neměla výlohy. Kops vsadil na solidaritu mušovských a pracoval, vzdor těžkým zklamáním tak dlouho, až se všichni mušovští majitelé povozů rozhodli, že je dají k dispozici k zavezení rybníků. Jejich vysušením zmizela také tato nemoc a mušovští ji od té doby nemají a znají ji jen z vyprávění. Také celkový vzhled obce se zlepšil, i když zmizelo její přirozené ohraničení. Vysušením rybníků bylo umožněno přestavění domů č.30, 29, 28 a jejich přiblížení se k silnici.

Soudobé události

1881

2. ledna – v obecním lese dochází k takovým krádežím dřeva, že je nutné ustavit hlídače. Každý majitel lesa musí zaplatit 2 zl.

2. května – byly stanoveny hlídky od 12 hod. v noci do 6 hod. ráno, protože vzniká mnoho požárů. Na hlídkách se podílejí také členové obecního výboru.

24. srpna – odpoledne vypukly neočekávaně ohně ve stodolách č.60 a 61 Antona Seidla a Stefana Hofmanna. Řádil silný vítr, takže vyhořely i obytné domy.

1882

5. března – okresní výbor nařizuje výstavbu školy.

Je vykoupen dům č.57, který je využíván jako radnice, jsou zde zřízeny byty pro učitele a písaře a obecní kancelář.

31. prosince – obecní sluha dostává z obecní pokladny odměnu 21 zl., za zvonění k modlitbě 6 zl. Jako obecní posel za chození 2x denně do Mikulova 60 krejcarů. Za deputátní zrno dobropsáno 18 zl., za čištění školy 5 zl., jako hrobník za hrob 1 zl., za malý hrob 80 krejcarů. Kromě toho obecní byt v domě č. 32, louky Steinwiese a Gernspitz k obhospodařování. celkově tedy 80 zl.

1883

18. dubna – stará škola je zbořena, začíná se stavět nová.

25. dubna – je slavnostně položen základní kámen. Koncem června jsou postaveny krovy, koncem září je škola hotova. Náklady jsou 12.333 zl., z toho je 83% uhrazeno obcí. Nová škola byla postavena roku 1761, roku 1796 byla obnovena a roku 1831 byla zřízena nová třída v obecním domě.

Školství a vzdělávání

Již v 11. stol. zřízením klášterů a far byl dán základ ke školnímu vzdělávání. U většiny klášterů se nacházely klášterní školy, které byly navštěvovány především dětmi šlechty. Zřízením far byly založeny v obcích farní školy a již Karel Veliký přikázal kolem roku 800 klášterům a duchovním mít školy a učit mládež čtení, psaní, počítání a zpěvu. Již tenkrát žádal, aby každý posílal své syny do škol. Nové vzkvétání školství přineslo 16. stol. zvyšujícím se cestovním ruchem, obchodem, ale zvláště vynalezením knihtisku. K tomu náboženské reformy žádaly čtení německé bible, německého katechismu a německého zpěvníku, takže i prostý lid se chtěl učit číst a lze mít za to, že už tenkrát měl Mušov, tak jako ostatní obce v okolí, svoji školu.

30ti letá válka úplně zničila veškeré školství, takže umět číst a psát se stalo na venkově výjimkou. Učitelé byli většinou vysloužilí vojáci, sběhlí studenti, ale také sedláci, kteří učili děti číst, psát, počítat, ale zvláště učit se nazpaměť katechizmus a biblické dějiny. Teprve Marie Terezie pozvedla základní vzdělání národa zvýšením počtu škol a zlepšením náplně vyučování. V roce 1761 se zavázel kníže Karel Ditrichštejn vydržovat v Mušově učitele. 6. prosince 1774 vyšel všeobecný školní řád, na jehož začátku stojí zásada: „Výchova mládeže je nejdůležitější základ pro opravdové štěstí“. Tím byly založeny základní školy ve všech dědičných zemích rakouských. Dělily se na triviální (Trivialschule ?), hlavní a normální. Vyučování tehdy obsahovalo náboženství, poznání písmen, slabikování a čtení, kurentka (německé písmo), čtyři druhy počítání a jednoduché pravidlo „de tri“, dále výuku ke spravedlnosti a hospodaření. Jeden mušovský školní průkaz leží v obecním archivu. Je vystaven učitelem Johanem Heinrichem Tammelem, rodilým mušovanem. Podle tohoto průkazu obdržel učitel od obce plat v hotovosti 26 zl. 50 kr. Z Pergerské fundace 20 zl., deputát z obce: zrní 13,5 měřice, z knížecí pokladny 4/8 1 máz ? atd.

Zapsáni byli žáci: od 4 do 6 let 21 chlapců a 22 děvčat, od 6 do 8 let 11 chlapců a 15 děvčat, od 8 do 10 let 17 chlapců a 19 děvčat, od 10 do 12 let a výše 24 chlapců a 23 děvčat. Nutno smeknout klobouk před takovým požehnáním na dětech u mušovských občanů! Počet školu navštěvujících dětí byl 14, někdy 6, podle toho, jak se rodičům uráčilo posílat děti do školy. V průměru to bývalo v zimě 16 dětí, v létě 12. Vyučovalo se celý rok od 7 do 10 hod., odpoledne od 12 do 15 hod. na školném platilo každé dítě 18 krejcarů a místo dřeva na zimu 30 krejcarů. Celkem ročně 1 zl. 48 krejcarů. Děti byly vychovávány v katolickém duchu 2x týdně vždy ve středu a v sobotu. Za přítomnosti kaplana byly zkoušeny v psaní, čtení a základech latiny, přičemž bohužel počítání a hudební výchova musely odpadnout kvůli předsudkům rodičů. protože nebyla povinná školní docházka, chodilo do školy 9 dětí, příjem bude 23 zl. 9 kr. na školném. Školní průkaz je pro mušovské občany vzácný doklad. Mušovská škola je ale mnohem starší. V dokumentu z roku 1758 je zmínka o učiteli, který obdržel za pohřeb 1 zl. 35 kr.

V roce 1781 zavedl císař Josef II. povinnou školní docházku a školní patronát. Panstvo se zavazovalo zřídit školy všude tam, kde se v okruhu půlhodinové chůze nacházelo 90 – 100 školou povinných dětí. Po vzoru velké císařovny se našli mnozí ušlechtilí lidé, kteří se snažili přispět ke zvýšení všeobecného vzdělání. Také Mušov našel takového mecenáše v Pavlu Pergerovi, pocházejícímu ze starého selského mušovského rodu, který ve svém testamentu určil nemalou sumu na podporu studentů.

Škola v Mušově

(Výňatek ze školní kroniky řídícího Johanna Wenzla)

Škola v Mušově byla vystavěna pravděpodobně roku 1761, protože kníže Ditrichštejn se nadačním přípisem z 21. července 1761 zavazuje vydržovat učitele. Tehdejší škola sestávala z jedné učebny, jednoho pokoje a jedné kuchyně. Roku 1796 byla škola obnovena a byl přistavěn další pokoj. V roce 1831 musela být zchátralá škola, už nevyhovující požadavkům, z větší části zbourána. Zůstal jen kus učebny. Plán na výstavbu nové budovy byl vyhotoven roku 1831 a stavba byla provedena na účet školského patrona, knížete Ditrichštejna. Obec musela poskytovat povozy. Stavba byla dokončena v roce 1831 pod vedením správce Karla v. Galiny.

Protože v roce 1869 byla novým zákonem zavedena povinná školní docházka v trvání 8 let, stoupl počet žáků až do roku 1880 na 145. Muselo se přikročit k výstavbě nové školy, která byla po delším jednání nákladem 12.333 zl. postavena zednickým mistrem Mathiasem Schwendem z Ottentalu za dozoru Ing. Hermanna Keila, stavitele z Pohořelic. Na jmeniny jeho veličenstva císaře Františka Josefa I. za přítomnosti konšela Karla Matzenauera byla škola slavnostně otevřena a předána svému účelu. V roce 1894 na základě návrhu řídícího Moritze Zerzawyho byla u školy zřízena zahrada. Škola je dvoutřídní s jednou paralelní třídou. V letech 1933 – 1934 bylo zapsáno: 1. třída 14 chlapců, 16 děvčat. 2.a třída 22 chlapců, 21 děvčat. 2.b třída 24 chlapců, 18 děvčat. Celkem 60 chlapců, 55 děvčat, tj. celkem 115 žáků.

Mušovští učitelé

Pokud šlo zjistit, na zdejší škole vyučovali následující učitelé:

Následují jména a původ učitelů od r. 1760 do 30.6. 1934. U učitelky ručních prací Josefine Raab je dopsáno tužkou 30.červen 1936. V orig. (?) učila od 1. září 1919 do dneška. Slovo dnes je přeškrtnuto a doplněno, jak je již uvedeno.

Požehnání na dětech

Mušov odjakživa patřil mezi ty obce, kde byl největší počet dětí. 10 a více dětí v rodině nebyla žádná výjimka. Požehnání na dětech mušovských rodin ukazuje následující přehled: t.č. je v Mušově 1 rodina se 14. dětmi, 1 s 9. dětmi, 6 s 8. dětmi, 1 se 7. dětmi, 3 s 6. dětmi, 10 s 5. dětmi, 13 se 4. dětmi, 26 se 3. dětmi, 33 se 2. dětmi, 40 rodin s jedním dítětem. Dále následují jména rodin. Z dřívějších početných rodin jsou jmenovány………rodiny se 14, 13, 11 dětmi.

Mušovské obyvatelstvo jsou zdravé rodiny, většinou světlovlasí a modroocí, mezi nimi muži vysokých postav, jsou pilní, pracovití, šetrní a dobří hospodáři, milují mír a jsou to dobří Němci.

Soudobé události

1884 – ve slévárně Franz Hiller, Brno, byly objednány 3 nové zvony. Velký zvon praskl a musel být přetaven. Náklad byl 581 zl. Ve světové válce 1914-1918 byly z nich ulita děla. Četné požáry v okolních vesnicích byly podkladem pro zřízení stálých protipožárních hlídek. V každém domě musel být připraven škopek s vodou. V létě zapálil blesk stodolu domu č. 61 Stefana Hofmanna, dále stodoly Andrease Hegera a Antona Seiferta.

Mušov zaznamenává od roku 1805 následující požáry způsobené bleskem:

1865 – stodola Laurenze Langa, 1870 stodola Matyáše Langa, 4. září 1881 stodola Hofmanna a Seidla, 1884 stodola Hegera a Seiferta, 30. dubna 1924 stodola Alexia Becka. Tolik blesků do plných stodol je nápadný jev. Josef Lieber nejstarší na základě svých pozorování tvrdil, že blesky tehdy zapálí stodoly, když je navezeno vlhké obilí, nebo seno, takže vznikají páry a teplo. Proto pozor a stodoly opatřit hromosvody.

Mušovský pěvecký spolek

V jedné radostné pěvecké chvíli, při pouti sv. Leoparda v roce 1884 v obecním domě, založil řídící Josef Schneider pěvecký spolek. Přihlásilo se přes 20 zpěváků a 25 podpůrců. V říjnu 1885 byla podána žádost se stanovami a v roce 1886 přišlo povolení. Předseda byl Franz Lawitschka, vedoucí sboru řídící Josef Schneider, archivář učitel Anton Haas(?) , jednatel Leonhard Weigl, pokladní Martin Kops. V roce 1897 byl zřízen spolkový prapor zhotovený firmou Fellinger und Maslinger, Vídeň za 250 zl. První praporečník byl Josef Jordan. Vysvěcení praporu bylo 8. srpna, kmotrou byla paní Marie Lieberová.

Vytvoření smíšeného chóru

1901 – zakoupeno jeviště a harmonium

1910 – spolek má 49 zpěváků a 28 přispívajících členů

1912 – Josef Lieber je zvolen čestným předsedou

1913 – řídící Johann Horntrich se stává čestným vedoucím chóru. Oslavy 100. výročí bitvy národů u Lipska. Vedoucí sboru Eduard Schulz.

1914 – 1918 – téměř všichni členové spolku jsou ve světové válce

1920 – spolková činnost je znovu zahájena. Obšírná zpráva v obecní kronice.

Soudobé události

1885 – podle výnosu Okresní zemské správy Mikulov z 12. února č. 1395 se dává obecnímu zastupitelstvu na vědomí, že z Mušova pocházející Franz Holler z Budapešti založil dvě nadace po 2500 zl., z nichž jedna je na podporu docela chudobným mužům a ženám, druhá má být rozdělena mezi chudobné děti formou nákupu učebních pomůcek a šatstva. S díky ušlechtilému dárci se obec zavázala na věčné časy spravovat řádně tuto nadaci.

20. dubna – tři nové zvony byly slavnostně přivezeny a vytaženy na věž

22. srpna – obecní volby, starostou se stává Josef Beck

16. listopadu – shoří stodoly Josefa Liebera a Josefa Becka, plné úrody, vozů a strojů. Shořelo větší množství prasat a drůbeže. Velká škoda, která nebyla kryta pojištěním. Oheň byl založen. Velmi dobrý rok na víno a ovoce.

1886 – 25. března velká povodeň. Je zapsána v pamětním protokolu, aby bylo upozorněno na nebezpečí a škodu způsobovanou Dyjí, která byla regulována nejdříve na horním toku. Byl zaplaven celý katastr Mušova, včetně nejvýše položených luk, ba voda dokonce vnikla do domů a sýpek a na dvou místech se vylila na říšskou silnici. Výška byla vyznačena na domě č. 48 (teď 107). Největší výše dosáhla voda 26. a 27. března, pak začala opadávat. Až 30. dubna byly louky bez vody.

27. června – při vstupu do lesa na cestě do Ivaně, byla velká jáma, která ohrožovala povozy. Obec Mušov se snažila vodu udržující se v jámě odvodnit a postavit cestu, pro kterou dala k dispozici bezplatně štěrk.

1886 – 1887 – velmi dobré vinařské roky. Cena za jedno vědro (56 litrů) 6 zl. rakouské měny.

1887 – 30. června, kronikář obce Mušov Dominik Wildner, skládá svůj úřad jako 80ti letý, po 30ti leté činnosti. V Mušově působil od roku 1850. Za vzorné vykonávání svého úřadu mu byla dána odměna 200 zl. Jeho nástupcem byl určen Josef Lustig, jako obecní tajemník.

1888 – velmi studená zima, až – 30 stupňů. Většina ořechů pomrzla, hodně ptáků uhynulo, dokonce duby zmrzly a kmeny zimou popraskaly. Všeobecná pojišťovna v Brně darovala k 40ti letému jubileu vlády císaře hasičům malou stříkačku. Hrozné povodně. Voda stála na císařské silnici ve vsi 1m vysoko. Z 92 domů byly jen 4 nezatopené, a sice fara, škola a domy č. 25, 24, 59 a 23. Hodně budov se zřítilo. Mezi obdrženými dary byl také dar císaře Františka Josefa I., a to 300 zl.

1889 – velmi dobrý rok. Jako na přání nechal milý Pán Bůh pršet všechny soboty. Hodně sena, zrna, vína jen průměrně. Obecní volby, starostou se stal Josef Beck.

Regulace Dyje

V roce 1880 se v Drnholce vytvořilo družstvo, jehož první předsedou byl správce statku, císařský rada rytíř Alfred von u.zu Eisenstein. Plány na regulaci Dyje vytvořil zemědělský inženýr Hahnenann v Brně s rozpočtem 200.000 zl., z nichž stát měl uhradit 36.000 zl., země Morava 50.000 zl., Dolní Rakousko 30.000 zl. a občané obcí 86.000 zl.

Práce byla rozpočtena na 7 let. Proti regulaci protestovaly obce Nový Přerov, Dolní Dunajovice, Mušov a všechny obce při Dyji pod Dolními Věstonicemi, dále kníže Lichtenštejna jako majitel panství Lednice. Všechny námitky byly zamítnuty a regulační družstvo bylo ustanoveno. Vodní práva mušovského mlýna byla vykoupena za 45.000 zl., práva mlýna v Novosedlech za 65.000 zl.

V roce 1889 v době ukončení prací byly udělány 1 – 2 km dlouhé náhony k mlýnům Mušov a Novosedly. Regulační práce byly prováděny firmou Kanalbau Seidl u-Stolzenberg z Vídně. Níže několik vzpomínek na starou Dyji podle záznamů pana Josefa Liebera z Mušova.

Stará Dyje

Starou Dyji se muselo vidět. Byla to hodně široká řeka s klidným, ale mocným tokem zelenající se krajinou, loukami a poli, kolem mlýnů a milířů, procházející obcemi a městy, majíc ve svých vodách ryby a raky, krásná ve svém majestátu – to byla jihomoravská řeka. Dnes je tato krása pryč. Od té doby, co člověk břídí boží dílo a reguloval tok řeky, je s majestátností a krásou řeky konec.

Zde je několik vzpomínek na minulé časy:

Před regulací Dyje nebyly před povodněmi žádné obavy. Kolem Dyje bylo plno jam, rybníčků a jezer. Když Dyje vystoupila z břehů, nejdříve se toto všechno zaplnilo a větší část vysoké vody byla pohlcena. Kromě toho měla každá obec, ležící na řece, svůj mlýn, jehož stavidla měla regulaci – resp. byla přirozenými regulátory, takže i v létě potřebovala Dyje 3 dny, než se její vysoké vody vůbec u Mušova zpozorovaly. A když v Dyji vysoká voda byla, pro Mušov neznamenala nebezpečí, protože mezi tím už klesla voda Jihlavky a Svratky, které měly rychlý proud. Velké vody těchto dvou řek přicházely vždy o 2 – 3 dny dříve, nežli velká voda Dyje.

Velká voda Svratky se vždycky vylila s takovou silou do Dyje, že se hnala až po říšskou silnici, která ji zachytila a vrátila vody Dyje a Jihlavky do klidu. Tím se vysoká voda zastavila v Mušově a vedla vícekrát ke katastrofám, zvláště v letech 1888, 1900 a 1906.

Bohatství ryb v Dyji

Ve staré Dyji bylo velké množství ryb. Štiky, kapři, candáti, úhoři, okouni (dalších 5 druhů neumím přeložit). Tehdy bylo rybaření ještě výnosnou živností, často bylo obtížné prodat bohatý úlovek. Kolikrát se stalo, že na mikulovském trhu stálo 5 – 6 vozů s rybami a každý pátek od podzimu do jara, ba často i v létě, byly nabízeny ryby k prodeji. V roce 1857 bylo u horního mlýna chytáno velkou zatahovací sítí. Síť byla 50m dlouhá a 6m široká (hluboká). Při jediném zátahu bylo chyceno tolik ryb, že síť i s rybami musela zůstat 2 dny ve vodě, až bylo možno všechny ryby vychytat a uskladnit. Jediným zátahem bylo chyceno přes 60q ryb, většinou sumců, kaprů a štik. Největší sumec vážil 120 pf (70 kg). Co se s tolika rybami mělo dělat?

U mlýna stály velké lázně (dřevěný dům), které byly ponořeny do vody a byly tam uloženy ryby tak nahusto, že se skoro nemohly hýbat. Přivábeni tímto obrovským tahem přišlo plno kupců z široka daleka. Z Brna, Modřic, Mikulova a ryby postupně skoupili. Přesto ale lekla velká spousta ryb a musely být zahrabány na mrchovišti. Zrovna tak bohatý lov byl v roce 1862 nad mlýnem v Dolních Věstonicích, kde se tenkrát chytlo přes 50q ryb, většinou kaprů a štik, jen ¼ byli sumci. Regulací Dyje však bylo méně a méně ryb a dnes ani nestojí za to, kupovat drahá nářadí k lovení. Další úkaz zábrany vysokých vod regulací je zabahnění luk a zapískování rybníčků a prohlubin, ale i řečiště samotné Dyje. Bahno se v Dyji usazuje, takže některé úseky se zvýšily o 20cm a zvyšuje se nebezpečí záplav Mušova. Dříve byla vysoká voda Dyje jen kalná a nános nestál za řeč, za 10 let to byly sotva 3cm. Jak se to rýsovalo během století je nejlépe vidět na vchodu do starého kostela, kam se muselo předsíní vstupovat po několika schodech.

Usazování bahna mělo také své přednosti. K Mušovu patřící pastviny cca 120ha, byly bažiny, které stály po celý rok pod vodou. Rostlo tam rákosí a tvrdá ostrá tráva dávající kyselou píci a špatné seno. 2/3 bažin nemohly být projížděny vozem a často se stalo, že koně nebo krávy zapadly a musely být taháni ven. Nánosy bahna tyto močály postupně zanesly. Rákos a tvrdá tráva zmizely skoro úplně, na loukách se může jezdit a dávají to nejlepší seno i v době největšího sucha. Tak např. v roce 1921 a 1922, které byly velmi suché, dávaly 3 měřice 3000 – 4000 kg sena za 140 Kč za 100 kg. Tedy výnos 4000 – 6000 Kč.

Chytání raků

Dyje byla přeplněna nejen rybami, ale také raky. Mušovští raci nebyli známí jen v Brně, ale také na vídeňském trhu jako pochoutka a byli vyhledáváni. Zvláště raci samotáři měli vysokou cenu (Solokrebs?), 60 ks raků stálo 4 – 6 zl., 56 dkg ryb jen 16 – 25 krejcarů (jedno vejce stálo tehdy v zimě 2 krejcary). Raci se nejraději zdržovali v zabahněných mělčinách. Na hlubokých místech s prudkými břehy se zavrtali 30 – 40cm do břehu do vodorovných děr, kde bydleli a kam vtahovali svou kořist. Tyto račí díry sloužily jako skrýš úhořům (Muraal, Aalrutte), kterých zde bylo plno a když do díry vnikli, byli račímí klepety chyceni a raky požráni. Raci se chytali buď do košů, nebo ručně. Koše byly kuželovitého tvaru asi 60cm dlouhé, měly zpětné háky, aby raci, kteří do nich vlezli, nemohli ven. Chytali se také na rozdělané říční mušle, na staré zapáchající maso. Nejlepší návnada byla hnijící játra, na ta se raci chytali nejlépe.

Rybaření a chytání raků bylo tehdy tak výnosné, že dávalo více výnosů, než půllán. A tak často mnohý sedlák, který byl rybář a měl šikovnou manželku, přenechal hospodaření své ženě, nebo svému dorůstajícímu synovi, nebo svému pacholkovi a věnoval se zcela rybaření a chytání raků. V Mušově se chytalo hodně raků, tolik, že od května přes léto (je známé, že mimo měsíce s „r“, ryby naopak v měsících s „r“) šly týdně 1-2 zásilky do Brna nebo do Vídně. Menší raci se házeli zpět do řeky, jen ti největší byli nabízeni k prodeji. Kromě Mušova dodávaly také Dolní Věstonice, Brod nad Dyjí, Pasohlávky a Drnholec své chycené raky do Mušova, kde je přebíral pan Anton Kotzor k další expedici.

Dyje byla pro raky výborná. Její klidný tok, hodně bahnitých míst, mnohé tůňky, jezírka a rybníčky byly zaplněny šneky, mušlemi a hustými vodními rostlinami, které rakům poskytovaly hojnou stravu a dobré úkryty. V Mušově bylo odedávna zvykem v létě se chodit alespoň každou neděli koupat. S koupáním bylo spojeno také chytání raků, kteří se tahali hlavně z děr. Ale toto chytání nepatřilo často mezi příjemné záležitosti. Mnohdy se rak zapřel v díře, že se rukou nedal vytáhnout, kousal a štípal, že člověka přešla chuť na chytání. Pan Lieber tvrdí, že jednou jeden sáhl do díry a vytáhl ruku, totiž svou vlastní. Chycení raci byli přeneseni v rukávu košile, dole zasukovaném a až doma puštěni. Každou neděli byly v mušovských domech bujné račí hody, které si dnes ani ti nejbohatší nemohou dovolit.

Když ještě v Mušově a Dolních Věstonicích stály mlýny, bylo chytáno nejvíc raků, když mušovský mlynář zastavil vodu a věstonický mlel. To klesla v řečišti Dyje tak mocně voda, že mnohá místa zůstala na mělčině, raci lezli kolem dokola, tykadla jim trčela z mělké vody a mohli být dobře chytáni. Kdo takové místo našel, mohl chytat raky, až si řekl, že má dost. Toto račí požehnání mělo ale najednou svůj konec. V letech 1870 – 1880 došlo k račímu moru. Rozšířil se od Moravy po Dyji a raci vymřeli ročně na 5 – 10 km dlouhém úseku. Raci, kteří onemocněli, nezůstali ve vodě. Vylézali ven, kde nějaký čas byli ještě živí, ale zapáchali tak, že se jim každý vyhýbal. S raky vymíraly také říční mušle, které se objevily znovu v roce 1890. Všechny dosavadní pokusy s nasazením raků do Dyje ztroskotaly. V letech 1887 a 1893 vysadili pánové Josef Lieber a Josef Binder několik set mladých raků, které dovezli z Lanškrouna. U několika se zdálo, že se udrželi, protože v dunajovických a brodských vodách se pak raci viděli a také nějací chytili. K největším nepřátelům raků patřili sumec, ondatra, a úhoř. Často se našlo v útrobách sumců 4 – 5 raků.

Mokrá smrt

U starého mostu přes Dyji

Dyje byla zákeřná voda, plná hlubin a vírů, přesto, že měla klidný tok. I dobrý plavec byl stržen jejími víry a až po mnoha dnech vyplaval. Já sám jsem viděl v srpnu 1883, když byl stržen mušovský splav a z dunajovické strany řeka rychle odtekla, její dno, které bylo většinou rovné, ale náhle tam byly 6 – 10m hluboké jámy a tak hluboké praskliny, že na jejich dno nedosáhla žádná tyč a vykládalo se, že se tam klidně schová kostelní věž. Vířící a valící vodou při tání ledů měly kdysi tyto trhliny vzniknout a rok od roku se prohlubovaly. Jedno z nejnebezpečnějších míst bylo místo u starého dřevěného mostu, u sv. Jana. Nebylo roku, aby se tam neutopila jedna nebo více osob.

Ještě v devadesátých letech táhli po říšské silnici tovaryši na jih i na sever, šli na vandr a hledali si nového mistra. U dřevěného mostu přes Dyji bylo krásné místo na odpočinek. V létě stávala u sv. Jana obchodnice, která prodávala zralé ovoce a potraviny. Unaveni putováním na horkých prašných cestách se zde cestující rádi zastavovali, osvěžili se, a také v blízké studánce byla dobrá voda. Pod mostem, u brodu, bylo krásné místo na koupání, 10 kroků nahoru a 10 kroků dolů. Kdo překročil tyto hranice, potopil se v hloubce a jen dobrý plavec se mohl s bídou dostat zpět na břeh. Přesto, že tam stála tabule s velkými písmeny „Vzhledem k velkým prohlubeninám se před koupáním varuje“, našli zde mnozí smrt. Mělčina pod mostem, kde mohly projíždět vozy mnohé zlákala přesto, že zde byla výstražná tabule. Milíře mostu způsobovaly silné proudění a 10 kroků dále byl prudký spád s pomalým, ale mocným vírem. Tam se mnoho lidí utopilo.

Prolomil se led

V lednu 1868 lovili mušovští rybáři paní Eignerové z Dunajovic, majitelky mlýna, od mlýna nahoru. Protože byl velký úlovek a paní Eignerová byla u večeře štědřejší nežli obvykle, byla už pozdní noc, když se rybáři vraceli domů. Při svitu měsíce a malém množství sněhu šli rybáři ve dvou skupinách nejkratší cestou přes zamrzlou Dyji k Mušovu. Když přišli první k Rundsee, začal praskat led. Na zkoušku nechali spadnout hák a ten prolomil led. Vrátili se a přešli zamrzlou Dyji na jiném úseku. Druhá skupina rybářů šla po cestě vychozené první skupinou, bezstarostně vykládajíc, a nedívala se na díru v ledu a odchylující se stopy. V ostrém pochodu kráčeli a sotva byli v polovině, všech 6 osob se prolomilo. Jen 14ti letý chlapec se mohl udržet a byl zachráněn Georgem Beckem a přispěchavšími rybáři z první skupiny. 4 muži utonuli a sice Kpls (?) Stefan, Seifert Franz a Simon a jeho syn. Nejhůře byla postižena rodina Seifertova.

Soudobé události

1890

7. prosince byla u školy založena zahrada.

28. srpna vypukl požár ve stodole Jakoba Becka, pokryté břidlicí, z neznámého důvodu a rychle se rozšířil na vedlejší domy č. 23, 24 a 25. Všechno vyhořelo. Za velkého větru byly přeneseny jiskry přes silnici na dům č. 55, takže vyhořel dům č. 55, 53, 52, 77 a 49.

Ve vinicích se objevila nemoc listů, peronospora. Objevila se poprvé, hrozně řádíc. Listy zhnědly a odpadly, takže vinohrady byly bez listů a hrozny nemohly dozrát. Násada byla v srpnu nádherná, ale peronospora zničila celou úrodu. Tehdy se nevědělo nic o stříkání měďnatým roztokem.

Začátek září, telefonní linka Brno – Vídeň.

1891

Vysoká voda, velké povodně. Více domů bylo pod vodou, takže jejich obyvatelé se museli vystěhovat a zachránit také dobytek.

Zřízení kaple u říšské silnice, věnováno paní Marií Binderovou z č. 39.

První postřiky proti peronospoře s měďnatovápenatou směsí (2 kg měď. louh, 3 kg vápno, rozpustit ve 100 l vody).

1892

Obecní volby, starosta Rudolf Feuchtinger.

3. července ustavena komise na boj proti révokazu.

Říšská silnice vede přes 24 přechody se zděnými mosty, které mají celkem délku 127 stop. Starý dřevěný most přes Dyji je stržen. Byl 36 stop dlouhý a spočíval na 5ti pilířích. Na jeho místě byl postaven nynější železný most. Náklady 40000 zl. Stavitel: Strassenareal, zast. Ing. asistentem Joannem Brandtnerem. Dno Dyje je před mušovským mlýnem vybagrováno v délce 1200m do 3m hloubky.

Starý kostel je na spadnutí. 6. května přišla stavební komise ohledně kotelní věže. Obec věnovala na výstavbu kostela 1000 zl.

Hrozné požáry a povodně posledních let vedly k založení dobrovolných hasičů a strážců vody v obci Mušov (foto mušovského mostu, v pozadí Pálava – str. 145).

Dobrovolní hasiči a strážci vody

Jako spolek založeno v roce 1893.

na str. 145 – jména funkcionářů…..

V roce 1919 daroval Josef Lammel č. 37 spolkový prapor. Byl zakoupen za 2500 Kč od firmy Krickl und Schweiger, Vídeň. Vysvěcení praporu bylo 10. srpna 1919. Kmotra, paní Vincencie Lamelová, věnovala stuhu k praporu a šerpu (celkem 750 Kč).

V boji proti povodním

Chaloupky

V předměstí Mušova, u tzv. chaloupek, byla snížena půda o tolik, jak za ním se nacházející louky. Kromě toho bylo toto místo odděleno hlubokým a dost širokým příkopem od ivaňské silnice od výše položené říšské silnice, takže mohli lidé bez obcházení jít cestičkou z prken patřící Tomáši Beckovi. Prkna byla v polovině podložena vysokou kozou. Už při střední povodni se museli tito lidé přepravovat jen pomocí lodí. Cestička po prknech byla neschůdná. Když voda stoupala a dobytek nebyl včas zachráněn v důvěře, že voda víc nestoupne, potom měli chalupníci co dělat, aby zachránili sebe a dobytek.

V příkopu před domky měla voda tak silný proud, že jen velice zdatní veslaři se mohli dostat proti proudu a nebylo vůbec ani pomyšlení na přeplavání krav. Proud by je strhl do hlavního řečiště Dyje a byly by ztracené. Aby se dobytek mohl dostat dobře na druhou stranu, házela se lidem na prst silná rybářská lana. Ta byla uvázána dobytku za rohy a zdatnými muži byl dobytek v pádícím proudu přetahován na říšskou silnici. Když se stalo, že některá kráva byla proudem převrácena, zmizela pod vodou a potom se muselo rychle táhnout ze všech sil, aby se kus zachránil. Je velká zásluha pana bývalého starosty Josefa Liebera o založení těchto hlubokých příkopů a tím odvrácení nebezpečí od lidí a zvířat. Dnes jsou chaloupky chráněny zvýšením nádvorního místa spojeného dobře s říšskou silnicí.

Záchrana před utopením

„Ať zazní píseň o dobrém muži:“

Když při tání ledů řeky Dyje, Svratka a Jihlavka valily své mocné hnědé proudy a daleko široko všechno zatopily a kolikrát na dny a týdny přerušily každé spojení, to na mnohého přicházela tíseň z toho, co ho ještě čeká. Rodilý Mušovan takové strachy nezná. U vody vyrostl, zná její tajemství, její mocnou krásu a její nebezpečí, nebojí se ani povodní a ví, jak se má chovat v době nebezpečí ( str. 147-fotografie Mušovské domky). Jinak je tomu u cizích, jak dokazují záznamy statečného mušovského kronikáře Josefa Liebera. Až do roku 1876 nebyly zaznamenány žádné tragické případy při povodních u říšské silnice. Cesta do Ivaně, nynější okresní silnice, nebyla tehdy vzhledem k hlubokým příkopům, které jsou dnes přemostěny, za velké vody sjízdná a veškeré spojení bylo možné jen po říšské silnici přes Pohořelice.

V březnu 1876 přišla velká voda překvapivě rychle a překročila stav z roku 1872 ještě o 30cm. V té době se v Mušově zdržoval za obchodními záležitostmi pan Johann Wagner, rodilý Mušovan, tenkrát řezník ve Vojkovicích. Ráno ještě docela dobře projel nízkou vodou, která zatopila říšskou silnici a odpoledne chtěl, navzdory výstraze, jet zpět do Vojkovic. Velká voda mezitím zatopila říšskou silnici do výšky 80cm a byla hodně prudká. Chtěl nejhlubší místo projet klusem a to byla jeho zhouba. Rychlou jízdou nemohla voda stékat z os kol a hromadila se. Ujel sotva 40 kroků, vůz se převrátil a spolu s koněm i povozníkem byli odneseni strhujícím proudem. Pan Wagner se naštěstí zachytil vrby, jejíž větve ho zadržely na tak dlouho, až byl statečnými Mušovany zachráněn. Připluli na loďkách, když ho slyšeli volat o pomoc. Také kůň, který se utrhl, byl zachráněn. Jen vůz byl ztracen.

Ani ne za hodinu poté jel mikulovský obchodník Abeles, přijížděje z Brna, vysokou vodou. Měl zapřaženy dva koně a na voze seděly tři osoby. Také ty potkal stejný osud, když tryskem chtěli projet bouřící se vodou. Naštěstí se všichni mohli zachytit vrb, takže byli zachráněni před utopením. Na jejich křik přiběhli bratři Anton a Leopold Kotzorovi a s nasazením vlastního života všechny včetně jednoho koně zachránili. Abeles měl na sobě silný kožich, jeho záchrana byla nejtěžší, protože se nemohl vyzvednout z vody kvůli svému nasáklému, sešněrovanému kožichu. Musel být řetězy vzat do vleku na lodi, jeden z bratrů mu držel hlavu nad vodou, aby se nepotopil.

Soudobé události

1893

Podél vinných sklepů je vysázeno 2000 ovocných stromů. Velmi dobrý vinařský rok.

V domě č. 44 je zřízena pomocná nemocnice (cholera).

11. června v souvislosti s úmrtím starosty Rudolfa Feuchtingera kondoluje okresní hejtman obci.

18. června se konají nové volby. Starostou se stal Stefan Hofmann.

Do Mušova přichází farář Cyrill Nawratil, je slavnostně přivítán. Utonul ve Svratce v roce 1901.

1894

Brzy začíná jaro. Začátkem dubna je už tak teplo, že se koupe v Dyji.

4. dubna jsou velké požáry, padá jim za oběť celá východní část obce. Vyhořely domy 1,2,3,4,5,6,37,38,72,83. Přes velkou vzdálenost a vysoký živý plot přeskočil oheň také na domy pokryté slámou: 37,83 a 84.

1895

Zvětšuje se hřbitov a staví se nemocnice. Epidemie záškrtu, která řádila od roku 1892, mizí.

1896

16. června je pohřeb faráře Böhma, 86ti letého starce, který působil v Mušově víc než jedno půlstoletí. Zúčastní se všichni obyvatelé obce.

Zakládá se spořitelna.

Spořitelna

Spořitelna – registrovaná společnost s ručením omezeným

Hospodařit, tvořit a šetřit to je ta pravá sedlácká vlastnost. Ale nikdo nepotřebuje krejcar tak nutně, jako sedlák, zvlášť když je neúroda, dobytčí mor, oheň, nemoc nebo úmrtí v rodině. Když si musel půjčit peníze, bylo to před založením spořitelny v Mušově moc komplikované a většinou padl do rukou vydřiduchům. Pod rouškou soucitu žádali na 1 zl. denně jen krejcar úroků. Ale když přišlo k placení, potom sedlák zjistil, na čem je a když nemohl platit, přišel o dvůr i dům a mohl táhnout do dálky jako žebrák. Když měl někdo úspory, většinou je schovával do staré punčochy pod polštář, do slamníku, za stropní trám, atd. Tím přicházel o úroky a často byl okraden o celé úspory. S jeho vklady hospodařily cizí spořitelny.

Je záslužný čin, že v Mušově byla založena spořitelna na bázi raiffeisenky. Byla založena 16. února 1896 pod předsednictvím starosty Stefana Hofmanna 37 členy po schválení stanov. První předseda byl pan Josef Lieber, jeho zástupce farář Cyril Navratil, (dále jména výboru). Za pokladního byl zvolen učitel Johan Hortrich (?) a v dozorčí radě…….jména str. 150. První podklad spořitelny upravovalo zanešení do družstevního rejstříku krajského soudu ve Znojmě z 20. března 1896.

Již v prvním roce svého trvání měla spořitelna následující bilanci:

celkový příjem 14.112 zl. 94 ½ krejcaru

vydání 13.508 zl. 74 krejcarů

stav pokladny 604 zl. 20 ½ krejcaru

Účel spořitelny byl ten, aby svým členům poskytovala pro hospodaření půjčky, ode všech brala úspory a poskytovala pomoc při hypotečním zadlužení. Dále nakupovala hospodářské potřeby a přenechávala je členům. Příspěvek tehdy činil 10 zl., nyní 20 Kčs. Každý člen ručí za spořitelnu celým svým jměním. To je důvod, proč se členové snaží, aby v předsednictvu byli ti nejlepší mušovští občané. Jména…..str. 150.

Za účelem zákonných kontrol je spořitelna napojena na síť ústředního svazu německých zemědělských spořitelen Moravy a Slezska se sídlem v Brně (generální ředitel Franz Hilmer). Spořitelna překonávala v třetím desetiletí svého trvání těžké časy. Světová válka přinesla tak jak dřívější války pokles úrokové sazby na 1%. Bylo nadměrné množství papírových peněz, devalvace, odtržení od Vídně, znehodnocení vídeňských dobropisů, těžké ztráty na podepsaných válečných půjčkách, atd. Krátce, celá řada těžkých ztrát, na které naše spořitelna dlouho doplácela. Dnes jsou tyto ztráty zcela vyrovnány. Členská základna vzrostla na 164. Jak požehnaně se projevuje spořitelna pro Mušov, vyplývá z ročního obratu. K 31.prosinci 1933 má 3.282.765,- Kčs. Čistý zisk 6.457,08- Kčs. Na vkladech 893.336,15- Kčs, na půjčkách 697.336,80- Kčs. Rezervní fond 40.350,94 Kčs, obrat zboží činil 106.204,66- Kčs. Dále následují jména funkcionářů (str. 151).

Soudobé události

1896

20. října – okresnímu hejtmanství v Mikulově je předložen hřbitovní řád, je schválen.

1897

Požár stodoly č. 65 a 64, kterému padly za oběť domy 65 a 66.

8. srpna – velká sláva pěveckého spolku se svěcením praporu. Kmotrou je paní Marie Lieberová.

1898

2. prosince je uspořádána velká sláva na oslavu 50ti letého jubilea vlády císaře Františka Josefa I.

1900

Suchá zima beze sněhu. Koncem února zahájeny polní práce, koncem března začalo sněžit. Počátkem dubna se jezdí na saních, pak přišel déšť a rychlé tání.

10. dubna – velká voda, 26 budov se zřítilo a jen 16 domů nebylo zatopených. Ve škole je ubytováno 22 rodin s dětmi, ostatní všude, kde bylo místo. Ve světnicích a na půdách, dobytek ve stodolách nebo venku. Také v kostele byla voda. Jedna žena, která v té době zemřela, nemohla být dlouho pohřbena.

Horké léto, výborné víno. Proběhlo sčítání lidu.

1901

Opět požehnaný rok, hodně dobrého vína. Mělo 8 stupňů na Wagnerově hustoměru. Mnoho lidí bylo vínem docela vyšinuto, než poznalo jeho účinky. Došlo k mnoha veselým událostem v mušovských sklepech a cestou domů. Sčítání lidu prokázalo v Mušově 662 obyvatel oproti 695 v roce 1890.

11. července – utopil se farář Cyril Navrátil ve Svratce.

10.(?) prosince – vyhořel starobylý mlýn v Dolních Věstonicích.

1902

Založení rybářského družstva a sběrny pro německou ústřední mlékárnu v Brně. Výstavba chladícího zařízení za radnicí. Zavedení pouličního osvětlení s petrolejovými lampami. Obstarání učebních pomůcek pro všechny školou povinné děti z obecní pokladny. Zrušení mýtného.

Mýtné

Mušov měl mýtné již v roce 1362. Existovalo až do roku 1905 a bylo pro mušovské zvlášť tíživou povinností. Ke konci činilo mýtné 4 krejcary za jednoho koně a vůz, dříve dokonce 32 krejcary pro jednospřežný povoz. Bylo to vysoké daňové zatížení. Kdo musel jezdit na mýtné, raději sevřel mýtné už teď do ruky, než vyjel z domu, protože kolikrát při zimě, mrazu a dešti nemohly zkřehlé prsty vytáhnout z kapsy krejcary. Bez reptání nesli mušovští břímě mýtného až do roku 1878. O mýtném vedl přesné účty Markus Beer, c.k. nájemce mýtného, jak vyplývá z obecního archivu ze 17. října 1847.

Nájemci byli většinou židé, kteří často obyvatelstvo neúprosně vydírali. Začátkem 70. let se začala pěstovat cukrová řepa a vozila se do Vranovic do cukrovaru. Podle starého zákona o mýtném byly všechny suroviny zproštěny mýtného. V roce 1878 přišel do Mušova nový nájemce, který rozhlásil, že řepa podléhá mýtnému a když se sedláci bránili platit, došlo k velkým rozporům, které ukončilo zrušení mýtného. Nejdříve přišli dozorčí finančního úřadu, potom komisaři z Brna, dělaly se protokoly. Současně se muselo platit dvojnásobné mýtné a kdo se bránil, tomu se hrozilo desetinásobným poplatkem.

Po ohních a po povodních v roce 1900 se muselo znovu stavět 26 domů. Cihly se vozily z Mikulova. Nájemce prohlásil dovoz za podléhající mýtnému. Také za 100.000 cihel, které potřeboval pan Josef Lieber pro svou novostavbu, měl platit obrovské mýtné. Lieber se proti tomu bránil v Židlochovicích, později u finančního úřadu v Brně a konečně za pomoci jihomoravského říšského poslance Josefa Luksch – Lodenitze na ministerstvu ve Vídni, až konečně roku 1901 vyšel výnos, že mýtné budou vybírat obce, v jejichž obvodu je povinnost mýtného a výnos bude odváděn státu. První popud ke zrušení mýta v Mušově dal pan Josef Lieber z Mušova. Pan Josef Luksch – Lodenitz byl za své velké zásluhy jmenován čestným občanem obce Mušov.

Rybářské družstvo

V roce 1901 byly všechny moravské řeky rozděleny mezi rybářské spolky. Majitelé, resp. nájemci jednotlivých rajonů měli právo utvořit rybářské družstvo. Ke zdejšímu revíru patřily obce Mušov, Dolní Dunajovice, Pouzdřany, Dolní Věstonice, družstvo regulace Dyje Drnholec, panství Mikulov a Židlochovice, piaristé z Mikulova, pánové Josef Lieber, Josef Rinder, Sebastian Rinder, Jakob Beck, Leopold a Anton Kotzorovi, Anton Wagner z Mušova, Matyáš a Tomáš Porkertovi, Ludwig Solan, Josef Fischer a Josef Engl z Dolních Věstonic. Tito majitelé rybářského práva založili v roce 1902 rybářské družstvo se sídlem v Mušově. Prvním představeným byl pan Josef Lieber. V letech 1904 – 1906 byly Isidorem Fischerem ze Zatagelzeg v Maďarsku dovezeny tisíce raků a nasazeny do Dyje. Totéž se opakovalo v letech 1911 – 1913, naposled v roce 1921 Emilem Deutschem z Brna. Raci byli sice viděni až v Drnholci, ale výsledky neodpovídaly očekávání. 18. října 1921 přišly k tomu jedy z brněnských továren do Svratky. Zahynuly všechny ryby a raci až po Břeclav. Stížnosti a trestní oznámení zůstaly bez výsledku. Také byli nasazeni dvouletí kapři z Wittingských rybníků v Čechách, ale výsledek se rovnal nule, protože bylo vydáno 40 rybářských lístků a rybáři bez ohledu na velikost tyto kapry vychytali, protože šli dobře na udici.

Rybaření se provádělo jen družstevně, každý rybář mohl rybařit, musel ale množství a druh ryb, které chytil, nahlašovat u správce v Mušově a v Dolních Věstonicích vždy první neděli v měsíci. Odměna byla ½ úlovku. Za ušlechtilé bílé ryby musel složit 1 K. 80 hal. Malé ryby (okoun) si rybář ponechal. Čistý zisk se počítal podle délkových metrů a byl rozdán mezi majitele. Revír byl rozsáhlý, sahal od Pasohlávek až po Pavlov, takže vzdálené revíry nebylo možno hlídat, byly vylupovány a nepřinášely žádný čistý zisk. Regulací Dyje bylo rybářství zničeno, rybaření se sítěmi už nebylo možné. Vody Mušova jsou částečně pronajaty, částečně jsou vydávány rybářské lístky pro zájemce.

Sběrna mléka

Dobré zužitkování zemědělských produktů, zvláště mléka, nebylo dříve vůbec možné. Mléko, máslo a tvaroh byly většinou spotřebovávány ve vlastních domácnostech a když to šlo dobře, tak byly prodávány obchodníkům a překupníkům. Většinou převzal jako první mléko v Mušově Jakob Unzeitig z Perné. Za 1l platil 8-10 hal. V létě pan Unzeitig mléko nevykupoval. Tak to dál nešlo. Opět to byli rozvážní a vzdělaní lidé, kteří sjednali nápravu a svou rozhodností si zavázali mušovské k díkům na všechny časy.

V roce 1901 byla v Brně zřízena ústřední mlékárna. Sedláci Josef Lieber a Johann Beck tam ihned jeli, aby zajistili odbyt pro mušovské mléko, což se jim také naprosto podařilo. Na jejich prosbu navštívil Mušov vandrovní učitel Ostmeier, který měl přednášku o dojení a opatrování mléka. Dal mušovským radu, aby si zřídili sběrnu mléka a napojili se na centrální mlékárnu v Brně, což se také stalo. V prvním představenstvu byli pánové....(následují jména). Jak bohužel i jinde, i zde ohrožovala mladý podnik závist, nepřejícnost a nedůvěra. Ale vedení, které neznalo vlastní prospěch, nepovolilo a dnes by mušovští bez sběrny mléka nemohli ani existovat. Samozřejmě na začátku byla tvrdá práce. Byla kontrolována čistota stájí a krav, nádobí, všechno udělalo veliké pokroky. Za litr mléka se ze začátku platilo 8 hal., dvakrát za měsíc. Opatření chladírny, konví atd. stálo moc peněz, kterážto okolnost byla velmi těžce sladitelná s příjmy. První rok bylo mléko chlazeno studniční vodou, jako lednice byla pronajata stodola na slámu pana France Beckera č. 87, ale led vydržel jen do poloviny srpna. Když to bylo nejvíce potřeba, tak led nebyl, až pan Johann Beck dal k dispozici svoji vlastní stodolu. Došlo ke sporu mezi pokladním a sběrnou a pan Johann Beck smlouvu vypověděl. Teď byla každá rada drahá, jen prozatímně převzal tuto povinnost Johann Beck pro sběrnu Untzeitig z Perné. V roce 1904 se předsednictvo rozhodlo k výstavbě sběrny s vlastní ledárnou, která byla postavena na dvoře radnice. Obec přenechala družstvu stavební místo a přispěla 800 K na stavbu. Tolik také přispěla centrální mlékárna v Brně.

Teď byla sběrna zajištěna a pan Johann Pfennig byl pověřen vedením. Jako pokladní pracoval léta bezplatně a velmi obětavě pan Anton Seidl. Díky němu se dařilo vést sběrnu se ziskem pro blaho mušovských sedláků. Odevzdávky mléka brněnské mlékárně byly úspěšné. Už v roce 1908 to bylo 176.603 l mléka. V roce 1922 221.443 l, 1930 310.436 l a v roce 1933 335.743 l, což se rovná hodnotě přes ¼ mil. K. Ke sběrně mléka je od roku 1933 připojena také sběrna vajec. Mušov může být považován za hospodářsky jednu z nejlépe organizovaných obcí naší domoviny. K předsednictvu sběrny t.č. patří Franz Handreich jako předseda, Josef Sigl jako zástupce, Gustav Rinder, Franz Feigerl, Johann Pfennig a Josef Zecha jako členové.

Soudobé události

1903

Velmi úrodný rok. Jako obecní písař je v březnu podle výsledku zasedání jmenován pan Josef Kotzor. Založení místní organizace Jihomoravského svazu.

1904

24. března – nová volba obecního zastupitelstva. Starostou je Josef Lieber.

10. dubna – nové jednání týkající se spojovací silnice Horní Věstonice – Mušov.

30. dubna – nové vyměřování, jsou nabídnuty k prodeji pozemky od Rosstauscherstätte.

Svaz Němců na jižní Moravě. Místní skupina Mušov.

Bratrům v ohrožené zemi hřejivé srdce, pomocnou ruku!

V roce 1899 byl ve Znojmě založen svaz Němců jižní Moravy. Směrnicemi rakouské vlády vzplanulo všude uvědomělé němectví a proniklo až do nejzapadlejších vesnic. Cílem bylo sjednocení všech Němců v bídě, národnostní a hospodářské stagnaci. Boj proti ní byly cílem svazu. V roce 1903 byla také v Mušově založena místní skupina, která pod dobrým vedením prováděla požehnané činy. Byla zavedena oslava slunovratu, založena místní knihovna, postaven pomník bývalého císaře Josefa II., byly uspořádávány přednášky a večírky, byly poskytovány podpory pro studující, slavnosti na jubilejní události, umisťování učňů a pomoc při zvyšování hospodářského pokroku i rozšiřování národních spolků. Snahou spolku také bylo pomoci tam, kde to bylo zapotřebí a vychovávat mušovské občany ke svornosti a lásce k domovině.

V roce 1934 byl založen konzum Včela a prováděn nábor mládeže k šetření. Byly prováděny sbírky pro chudé na velikonoce, Vše svaté a přinesly 700 Kčs. Vedení skupiny t.č.: Anton Schulz jako předseda, zástupce starosty, zástupce Joahnn Katar, obecní tajemník, Ludwig Hofman, pokladní, Hubert Pfennig, Rudolf Zecha, Anton Seidl a Josef Hönig.

Soudobé události

1904

31. ledna – usnesením obecní rady byl zvolen čestným občanem Mušova Dr. Hugo von Manner z Brna za zásluhy při regulaci Dyje a především zrušení splavu u Dolních Věstonic.

V létě bylo velmi sucho a horko. Hladina řek byla tak nízká, že musela být zastavena plavba na Labi a Dunaji. Bylo vidět hladové kameny v řečištích.

Na základě výnosu ministerstva financí z 14. června č.43.087 došlo k novému přeměření obecních pozemků. Mapa leží v obecním archivu a pozemkové knize katastrálního úřadu v Brně.

1905

Byl proměřen obecní žlab.

Johann Kotzor se stává tajemníkem s ročním platem 240 K (od 1.července 1907 500 K). Má k dispozici bezplatný byt.

9. dubna – odstupuje starosta Josef Lieber. Obec mu vyslovuje vřelé díky za dlouholetou nezištnou a obětavou práci. Jeho nástupcem se stává Franz Zecha.

1906

1. dubna – číslování domů vykazuje naprosté zmatky vzhledem k přístavbám v minulých 120 letech. Obecní zastupitelstvo se rozhoduje k novému přeměření a také přečíslování, k čemuž došlo 1. ledna 1910.

29. června – velké bouřky s krupobitím a průtrží mračen. 1905 – 1906, velmi úrodné roky.

1907

Zavedení poštovního spojení 2x denně. Založení telegrafního úřadu a veřejné telefonní budky díky snahám poštmistra Edmunda Becka.

Výborná úroda okurek. Bohaté příjmy obyvatel z těchto okurkových žní, cca 30000 – 50000 K.

6. dubna – nová volba obecního zastupitelstva. Starosta Josef Beck.

30. června – obec se rozhodne zřídit čističku obilí.

Horké léto, velmi dobré víno.

1908

V květnu a červnu velká sucha. Výborný vinařský rok.

22. července – starosta Josef Beck odstupuje.

6. září – je zvolen nový starosta Alexius Beck.

Na základě návrhu poštmistra Edmunda Becka je rozhodnuto místní skupinou jihomoravskou postavit pomník Josefu II. Odhalení se slavnostně konalo 9. srpna za obrovského shromáždění lidí ze všech okolních vesnic. Náklady činily 4000 korun, zhotovila firma Loos Brno. Podrobná zpráva se nachází v obecním archivu. Do základů byl zazděn památeční spis. Opis se nachází v obecním archivu. Památník císaře Josefa II. musel být na příkaz okresního úřadu v Mikulově v roce 1919 odstraněn. Nachází se v požární zbrojnici. Na podstavec byl postaven starý pluh, který ale musel být z příkazu úřadu 4. listopadu 1923 také odstraněn. Na podstavci stojí od roku 1925 pomník padlých ve válce.

Pěstování okurek

Okurka přišla z východní Indie, odtud došla do Byzance (Konstantinopol), Turci ji přinesli v 16. stol. do Maďarska a odtud přišla na jižní Moravu. Opat Sebastian Freytag z Kostelce rozdělil v roce 1580 semena okurek mezi obyvatele obcí kolem Znojma, ale až od roku 1850 se začaly okurky pěstovat volně na poli, většinou v malém. V roce 1862 vzbudilo velký údiv, když pan Simperl, rodák z Klein Tesswitz ??, přijel na znojemský trh s fůrou okurek. Ještě v roce 1871 naložila jedna znojemská nakládána 6 škopků. Dnes je to 1200 – 1500 vagonů (po 12000 kg) jen na znojemský trh a 60 nakládáren se ve Znojmě zabývá konzervováním. Na trh přicházejí ve Znojmě nakladačky se solí, octem, hořčicí, pepřem, kořením , zatímco velké okurky jsou prodávány jako salátové. (Z časopisu Jihomoravská německá mládež, Znojmo).

Výsadba okurek je na jižní Moravě čím dál tím větší. Vznikla na dyjské půdě u Znojma. Dnes jsou okurky, které milují písčitou humusovou půdu, pěstovány podél celé Dyje až po Břeclav. Hlavní odbytiště a trhy jsou Znojmo, Dolní Dunajovice, Mušov a Lednice. Výměra na které se okurky pěstují dosahuje v Mušově někdy 30 ha. V mokrých letech se okurkám na písčito-humusových mušovských půdách dobře daří a dávají velké výnosy. Na polích se okurky pěstují od 80. let 19. století. Od roku 1928 se konají v Mušově od července až do poloviny září okurkové trhy (povoleno zemským úřadem 7. ledna 1929 č.3221/V). Tím znovu obživlo staré mušovské právo pořádání trhů.

(Na str. 158 fotografie mušovského okurkového trhu.)

Mušovští obyvatelé z roku 1908

Na str. 159 – 162 se nachází 114 jmen mušovských obyvatel, vyjmenovány ženy, počet dětí, povolání. U č. 114 napsáno – hrubá stavba, neobýváno. V roce 1909 byla velká zima, zmrzlo hodně vinohradů. Podle rozhodnutí obecního zastupitelstva z 3. ledna 1909 byl přijat do obecního svazku půlláník Karl Seidl Tattenitz (?) ze severní Moravy. Podle rozhodnutí obce z 25. března 1909 byl zvolen čestným občanem obce pan Josef Luksch z Loděnic, za své četné zásluhy, které měl jako zemský a říšský poslanec, pro blaho Mušova. Na východní straně obce je postaveno vícero domů a sice č. 113, 115, 116, 117, 118, 119, 120, 121, 122, 123, 124.

27. listopadu je pro osvětlení petrolejovými lampami obstaráno 7 železných stojanů. Za rok 1909 bylo celkem 7 úmrtí. Do obecního svazku je dle rozhodnutí obecního zastupitelstva 2. ledna 1910 přijat pan Josef Sigl, sedlák z čísla 42. Neštěstí na silnici u Pohořelic. Lekl se kůň a pan Johann Wagner, řezník, spadl z vozu a zlomil si vaz. Byl ihned mrtvý. 13. září zemřel pan Franz Rinder, 76ti letý. Do obecního svazku byl 1. listopadu 1910 přijat dle rozhodnutí obecního zastupitelstva pan Eduard Lammel, majitel domu a polí z č. 6 z Perné.

Velmi mokrý rok. Ve většině vinic nebylo co sbírat. Naprostá neúroda. Velké povodně po celé léto, proto také nebyla žádná píce. Louky stály skoro půl druhého roku pod vodou, takže pro býky bylo nutno kupovat seno na horách. Na podestýlku se používala rákosová tráva. 15. června se konaly nové volby. Starostou se stal Alexius Beck. 21. srpna proběhlo přečíslování domů. Č. 1 začíná ve východní části obce, majitel Franz Lawitschka, dříve to bylo č. 105. 31. prosince bylo sčítání lidu. Výsledek: 121 čísel domů, 118 obydlených domů se 172 bydlícími (rozumí se rodinami), 742 obyvatel z toho 730 Němců, 12 Čechů. Od roku 1900 byl nárůst 77 osob.

Tělovýchovný spolek

Byl založen 28. srpna 1910 na popud tehdejšího pomocného učitele Antona Zecha z Mušova. Důvod: duševní a tělesné otužování našich dětí.

……….jména předsedů a cvičitelů spolku do roku 1932. (str.163)

Restaurování kostela a nová výstavba věže v roce 1911

(podle záznamů řídícího učitele Johanna Horntricha, Mušov).

Již v letech 1880 – 1890 se horlivě mluvilo o přestavbě nebo výstavbě kostela a věže. Byly zhotoveny plány, přivezen stavební materiál a doufalo se, že se v roce 1893 začne stavět. Protože se současně počítalo se zvětšením kostela, bylo nutno získat sousední dům, myslivnu, patřící panstvu. Ale jednání, vedená farářem Franzem Schneiderem a jeho pozdější přeložení, způsobilo zdržení stavby. Stavební materiál byl prodán, sesbírané peníze byly částečně vráceny, částečně uloženy a celá záležitost 20 let odpočívala. Až v roce 1910 se tato myšlenka zase ujala, protože stav kostela a věže byl velmi špatný. Také vnitřní zařízení bylo úplně ztrouchnivělé. Z oltáře padaly celé kusy, kazatelna musela být odstraněna, varhany už nefungovaly atd. Na zasedání obecního výboru 16. srpna 1908 na výstavbu uvolněno 15.000 korun. Už dříve byl u Reifeisenky založen fond pro výstavbu věže, který dosáhl 30. června 1911 výše 2.591,30 korun.

3. ledna 1909 rozhodlo obecní zastupitelstvo pověřit stavitele Martina ???? zhotovením plánů a rozpočtu pro novostavbu. Tento objednávku přijal a v krátké době spolu s rozpočtem předložil. Celé by to přišlo bez vnitřního vybavení na 75.000 korun. K této výstavbě bylo zapotřebí získat myslivnu, proto začala s panstvem jednání. Panstvo ale dalo takové podmínky, které byly pro obec nepřijatelné. Tak padla myšlenka na novostavbu a byla hledána cesta restaurování kostela a přestavby věže. Na zasedání 24. dubna 1911 se rozhodlo pověřit mikulovského stavitele Ferdinanda Kowalskeho zhotovením plánů a rozpočtu. Ten přijal a byl ochoten převzít restaurování kostela a přestavbu věže za asi 24.000 korun. Rozhodnutím obce z 5. června 1911 byl shora jmenovaný stavitel těmito pracemi pověřen. Projekt byl po komisionelním řízení na místě samém okresním hejtmanem z Mikulova výnosem z 18. července 1911 č. 11.031 povolen. Věž byla zvýšena o 2,5 m a na každé straně byla opatřena gotickým oknem. Střecha tvoří na spodní části osmihran, ze kterého se zvedá pyramida.

25. července se začalo s odklízením věže, 26. července byla odstraněna střecha pokrytá šindelí a hodně děravá, byla odstraněna věžní báň a spisy v ní obsažené byly dány na vědomí veřejnosti. Odklízecí práce trvaly do 31. července, ale nejspodnější část, kde se nacházela zákristie, zůstala stát. Proti plánu podal námitky brněnský vysokoškolský profesor Hrach, referent ústřední komise pro památkovou a uměleckou péči a žádal, aby věž byla postavena stejně jako původní. Dále se žádalo zachování lomenice na východní a západní straně kostela a opětovné upevnění železných kovaných křížů na lomenici. Ale než došlo toto doporučení profesora Hracha, byla oprava věže už dokončená. Na kostele se plánovaly následující opravy: přeložení příchodu na chór z venku, rozšíření chóru dopředu nad přední halu, zasklení oken, zvýšení a obnova dláždění, kompletní obnovení vnitřního zařízení. V roce 1912 byl kostel dokončen.

Mušovští faráři

Výčet farářů od roku 1470 do roku 1932, poslední farář Franz Kučera z Drahonína u Tišnova. (str. 165)

Soudobé události

1911

Profesor v penzi Ernest Lindenthal kupuje od Jaromíra Holuba svobodný dvůr Mušov u zrušeného mušovského mlýna.

Kostel je vymalován, oltáře obnoveny. Práce jsou prováděny Aloisem Korsitzkym, stavitelem oltářů a malířem kostelů ze Šternberka v nákladu 8.500 korun.

1912

3. března – od firmy Rieger jsou objednány nové varhany a od malíře Korsitzkyho zábradlí pro chór.

11. srpna – z obecních prostředků se pro kostel obstarává 1 boční oltář, 1 křtitelnice, 1 zpovědnice a 1 křížová cesta.

1913

10. září – řídící učitel Johan Horntrich se stěhuje do Mikulova, je jmenován ředitelem nové obecné školy v horní části Mikulova.

17. června – poslední rakouské volby v moravském sněmu. Hlavním volebním místem byl Mikulov. Volební právo měl každý, kdo se prokázal odvodem daně nejméně 8 korun. Zvoleni byli Josef Luksch a Cyril Zeisel z Loděnic a Damnic.

17. srpna – řídící učitel Horntrich, který se staral 19 let o blaho obce, byl jmenován čestným občanem obce.

1. října – obecní volby

1914

10. ledna – Johan Horak (?)zastřelil jelena.

14. ledna – Zemská správa rozhodla o elektrifikaci Moravy. Jsou vedena jednání ohledně výstavby silnice z Horních Věstonic do Mušova, nedojde k tomu vzhledem ke světové válce.

3. května – kruté mrazy zničí skoro veškerou úrodu ve vinicích a na ovoci.

5. května – do Mušova přijel brněnský biskup hrabě Paul Huyn k biřmování.

11. července – s Mušovem se loučí farář Franz Pokorny. Odchází jako farář do Dolních Věstonic. Až do 8. října obstarává duchovní záležitosti farní administrátor Dr. Jelen z Brna. Potom přichází páter Johann Mühlberger jako farář do Mušova.

Obec prodává stavební místa Josefu Wagnerovi (?) a Aloisi Hollerovi po 1 koruně za m2.

28. června – kolem 16 hod. přichází do Mušova zpráva o zavraždění rakouského následníka trůnu a jeho manželky. Tato zpráva leží jako těžký sen v myslích všech obyvatel. Všichni jsou ztuhlí hrůzou. Bude tato vražda znamenat válku? Příští dny, snad i hodiny, přinesou rozhodnutí.

29. července – přichází válečný manifest císaře Františka Josefa I. Válka je nevyhnutelná.

31. července – všeobecná mobilizace 1. vyvolání. Všichni bývalí vojáci ročníků 1895 – 1877 odchází ke svým útvarům. Z Mušova je jich 28, většinou ženatých mužů.

Zdroj: kvh.estranky.cz (15.11.2014)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 15.11.2014