Historie obce Žitná, bývalý politický
okres Mariánské Lázně |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Bývalá ves Žitná byla běžná horská víska, skládající
se ze dvou částí. Horní a Dolní. Obě části byly roztaženy podél cesty
procházející vsí. Byla to klasická kolonizační německá ves, jakých byla ve
zdejším kraji většina. Nacházela se v nadmořské výšce 793 a měla již horský
charakter. Dolní Žitná se nachází pod prudkým svahem. Horní pak
po několika ostrých serpentinách vysoko nad ní. Dvory a jednotlivá stavení se
táhly od paty hory až k jejímu vrcholu. Obec byla též po určité období 18.
století nazývána Roggendorf, mezi používané staré
názvy ještě patřily Rokendorf a Rokkendorf. Původ
jména je odvozován od původu jména Rocke, či Roggen. Jméno pak značí ves Rockeových
lidí, ač se často nesprávně objevuje, že obec dostala své jméno proto, že se
zde dařilo žitu. Zajímavost můžeme objevit, jestliže se podíváme na mapu
I. vojenského mapování z let 1876 – 1878, kdy je obec zapsána jako Perlasberg. Toto jméno se však dávalo vedlejší obci Lazy, která je téže mapě zapsána jako Perlesberg. Také
bývalí němečtí obyvatelé měli své vysvětlení vzniku jména. Domnívali se, že
je jméno odvozeno od slova Spinnrocken, čili
bavlněná sukně. Sami však důrazně upozorňovali, že určitě nepochází z
pěstovaného obilí (žita), jak občas bývá uváděné. Nejstarší zprávou o vsi je, jako u všech ostatních
okolních vesnicích, zápis v lenních Leuchtenberských
knihách, kde je ves zapsána jako Rokkendorf. Tam se
už roku 1360 nachází zápis o třech dvorech ve vsi v majetku Humprechta z Kynžvartu. Další část – Horní Žitnou, držel
jako léno od roku 1380 Albert z Hertenberka na Kynšperku. Roku 1390, podle záznamu v lenních knihách,
byla obec Žitná pronajata pány z Leuchtenbergu
pánům Vuslovi z Hartenberka
a Albrechtu Planknerovi, sídlícímu na
Mokřinách. Roku 1635 je jako majitel uvedený Kryštof Albrecht z
Hlavna, který tehdy vlastnil také obce Vranova, kde
stál tehdy patronátní kostel kraje. V dalším zápise z roku 1654 je uvedena jako
majitelka Žitné jeho dcera, tehdy třináctiletá Anna Margareta z Hlavna, a dva další domy patřily stále do majetku Lokte.
Panský statek (Doyscherův dvůr) sloužil také jako
pivovar. V roce 1671 koupil ves Jiří Adam z Junker z Ober-Komenreithu,
pán na Milíkově a bývalý purkmistr Chebu, od
Kryštofa Adama Mulce z Malesu.
Adam Junker oboje zboží následně přenechal vdově paní Margaretě Sibyle Junkerové, která je roku 1675 prodala hraběti Jan Hartwigovi z Nosticu. V roce 1684 přešla obě tato zboží koupí na Julia
Ferdinanda z Plankenheimu. Ten prodal roku 1690
zboží Malou Šítboř paní Barboře z Perglasu, rozené z Zettwitzu.
Dále je známo, že majetek později zdědila roku 1730 (resp. 1733) její dcera
Maria Eleonora, provdaná svobodná paní z Wildsteinu.
V roce 1756 došlo k veřejné dražbě tohoto zboží a novým majitelem se stal
rytíř Kryštof Arnošt z Bigato (+1790), který již v
roce 1753 odkoupil zboží Žitná od svobodné paní ze Schirndingu,
rozené Perglasové, a obě zboží tak spojil v jeden
celek. Následně tak jeho syn, rytíř Josef Jan z Bigato
(zemřel 28. 3. 1812 a byl stejně jako jeho otec Christian pohřben v Žandově), zdědil již obě zboží. K nim ještě připojil roku
1795 obce Svojšín a Ošelín. V období poloviny devatenáctého století byla Žitná
poměrně velkou vesnicí. Dle sčítání tehdy obnášela 74 dům a měla celkem 574
obyvatel, uváděno je 27 židovských rodin. V té době již měla vlastní školu a
stále také v provozu pivovar s vinopalnou. O obci se nacházela jedna hospoda
a nedaleko stála panská myslivna. Chudé obyvatelstvo se v té době živilo
drobným hospodařením, chovem dobytka, dřevařstvím, pálením dřevěného uhlí, přádelnictvím
lnu a vlny či podomním obchodem. Na okolních polích se pěstovaly pouze letní
obiloviny, brambory, řepu a len. Významný kříž stával na jiné cestě z Dolní Žitné do Smrkovce na cestě, které místní říkali Leichweg. Zde se nacházel velký tepaný železný kříž,
nazývaný Husarský či Švédský kříž. V obci se ještě nacházelo několik
dalších menších kamenných křížů umístěných na kamenných soklech, jako
věnování pocházející ze 14. století. V horní části Žitné stávala barokní socha svatého
Antonína z Paduy s Ježíškem v náručí vysoká 2,4
metru. Jednalo se o skvělou práci z 18. století, stejně jako socha svatého
Jana Nepomuckého ve Smrkovci. Stával těsně u
křižovatky v obci přesně naproti pomníku padlým v I. světové válce, které
jediný vydržel dodnes. V obci se nacházel také malý pivovar. Byl součástí
zámečku, ke kterému byl těsně přistavěn. Vznikl v období I. poloviny 18.
století a jeho stavitelem a prvním majitelem (stejně jako celého dvoru se
zámkem – kterému místní říkali Am Huaf – Na dvoře), byl Arnošt z Bigato.
Pivovar měl v té době výtěžnost 18 věder. Sloužil do období 30. let 20.
století. Ještě ve dvacátých letech je uváděna roční výtěžnost 500 hektolitrů
při velikosti jedné várky 20 hektolitrů. Poté byl využíván jako sklad požární
techniky. Obě vsi měly své statky roztažené jak podél silnice,
tak roztroušené po okolních svazích. Poměrně vysoká poloha značila výrazně
chladnější prostředí a s tím spojené horší klimatické podmínky pro pěstování
obilí či zeleniny a ovocných stromů. Obyvatelé se proto nejčastěji zaměřovali
na chov dobytka a drobné rolnictví. Ani půda zde nebyla nikterak úrodná a na
polích je nebývalé množství poměrně velkých kamenů. Z obilí se zde pěstovaly
jařiny, málo ovse, brambory a len. Zajímavostí je, že se zde nedařilo ozimému
žitu. A to přesto, že se někteří badatelé dodnes často tvrdí, že ves dostala
jméno právě proto, že zde bývala dobrá úroda žita. Také ovoce většinou
nestačilo pro velice krátké léto dozrát. Z důvodu špatné úrodnosti půdy
se tak často lidé stávali obchodníky, kteří obchodovali se zemědělskými
produkty či se zvířaty. Často s nimi mířili na trhy do Sokolova či dalších
větších obcí. Oběma části obce protéká od jihu k severu potok,
zvaný Malá Libava, který v loukách těsně pod Horní
Žitnou vyvěrá ze země. U pramene se nalézal menší rybník, kterému místní
říkali Bären – Teich,
Medvědí rybník. Během svého toku Žitnou býval ve své horní části nazýván Schinda – bachl, Schindův potůček, později pak Perlový potok (Perlsbach). Se jménem Malá Libava
pak odtékal z Dolní Žitné ke své další pouti a své pojmenování už
neměnil. V prostorách obce se nacházely čtyři menší rybníky,
kde se chovali pstruzi. Na všech zdejších „horských“ obcích, Smrkovci, Žitné i Lazech, nebyl
nikdy doktor, ani zde nebylo lékařské středisko. Lidé ze všech tří obcí proto
docházeli na ošetření do Kynžvartu, kde bývali tři lékaři. Během I.
světové války padlo celkem 22 obyvatel obce, což bylo 5% všech obyvatel. V
období před začátkem II. světové války žilo v Dolní Žitné 271 a v Horní Žitné
158 obyvatel. Dnes je celý prostor Dolní Žitné zarostlý náletovým
stromovím, keři, ale hlavně bolševníkem. Z nich vyčnívají jen nepatrné
základy tehdejších domů, které lze jen velice obtížně rozeznat. Půda je téměř
po celé ploše vsi silně podmáčená, takže je často neprůchodná. Horní Žitná
byla dokonale zplanýrovaná. Člověk by jen těžko uvěřil, že na zdejší ploše
mohly někdy stát velké kamenné domy plné života. I samotné základy domů se
hledají velice obtížně, prostranství je pokryté velkým množstvím poměrně
mohutných přírodních balvanů. A protože ani ze zámečku nezbylo prakticky nic,
připomíná bývalou obec nahrubo otesaný pomník obětem z I. světové války.
Ovšem i v něm se dnes nacházejí vysekaná prázdná „okna“ do kterých byly dříve
usazeny vzpomínkové desky. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zboží Rockendorf Toto dominium
leží v jižní části Loketského kraje a je složeno ze dvou zboží - z Rockendorfu (zaniklá Žitná) a ze Šitboře
(Schüttüber), které jsou od sebe odděleny cizím
panstvím Milíkovem. Na severu hraničí Rockendorf se zbožím Krásná Lípa, na severovýchodě a
východě s c.k. rezervovanými montánními lesy, na jihu
s týmiž lesy a na západě se zbožím Milíkov, které
je spojeno s panstvím Kynžvartem. Zboží ŠITBOŘ (Schüttüber)
hraničí na severu a východě se zbožím Milíkov, na
jihovýchodě s panstvím Kynžvart, na jihozápadě a západě s Chebským okresem. Majitelé. Současným majitelem je královským bavorský komoří
CLEMENS svobodný pán von JUNKER-BIGATO, který
zdědil obě zboží po svém otci , královském bavorském generálu-poručíkovi
ANTONU svobodném pánu JUNKER-BIGATO (viz zemské desky Tom VII., Fol.101- Rockendorf, Tom V. Fol.121 - Schüttiber).
V roce 1671 koupil Georg Adam von
Junker z Ober-Komreithu, pán na Milíkově
a purkmistr Chebu, zboží Malý Schöd (neboli Schüttiber) od Christopha Adama
Mulze z Waldau a obě
zboží zanechal vdově paní Margaretě Sibylle Junkerové, která je prodala roku 1675 hraběti Johannu Hartwigovi z Nosticů. v roce 1684 přešla tato zboží koupí na Julia
Ferdinanda von Plankenheima.
Ten prodal zboží Schüttiber roku 1690 paní Barboře von Perglas, rozené von Zettwitz. Později je
zdědila roku 1730 (resp.1733) její dcera Maria Eleonora, provdaná svobodná
paní von Wildstein. V
roce 1756 došlo k veřejné dražbě tohoto zboží a novým majitelem se stal rytíř
Christoph Ernst von Bigato, který již v roce 1753 odkoupil zboží Rockendorf od svobodné paní von
Schirndingové, rozené Perglasové,
a obě zboží spojil, takže jeho syn Josef rytíř von Bigato zdědil obě zboží. Protože však neměl žádné mužské
potomky, ve svém testamentu z roku 1812 odkázal panství Antonu svobodnému
pánu von Junker, vzdálenému svému příbuznému, za podmínky,
že svoje jméno rozšíří o příjmení von Bigato, což učinil a psal se Anton von
Junker-Bigato. Pozemky. Využitelné pozemky činí podle katastrálního
třídícího sumáře: I. Zboží Rockendorf:
2. Zboží Schüttiber:
Povrch na zboží Rockendorf je
hornatý a patří - především co se týká jeho jižní části - v důsledku vysoké
polohy a zalesnění k nejchladnějším místům v kraji. Mnohem níže a v méně
hornaté krajině leží druhé zboží Šitboř (Schüttiber). Vody. Na východní straně zboží Rockendorf
protéká od jihu z montánních lesů přicházející Perlový potok (Perlsbach) severním směrem na panství Krásné Lípy. Jiný
potůček - podle SCHALLERA nazývaný Schinderbachel -
protéká přes Dolní Rockendorf severozápadně na
panství Milíkov. Jen několik rybníků je zcela bezvýznamných
a bez chovu ryb. Jen v Perlovém potoce se nacházejí pstruzi. V blízkosti Rockendorfu se nachází jedna kyselka, která dodává pitnou
vodu. Obyvatelstvo. Celkem tu žije 2754 obyvatel, z nichž 27 rodin je
izraelských. Hovoří se německy. Obživa. Lidé se živí něco rolnictvím, chovem dobytka,
dřevorubectvím, pálením milířů, přádelnictvím lnu a vlny, jako nádeníci,
zčásti kramářstvím a podomním obchodem. Půda je u Rockendorfu dobré
kvality, ale v důsledku chladného klimatu je možno pěstovat pouze letní
obiloviny, brambory, řepu a len. Lépe jsou na tom louky. V Šitboři jsou sice na silně jílovité a těžko zpracovatelné
půdě; tato je však výnosnější v důsledku mírného klimatu než v Rockendorfu. Chov dobytka činil k 30.dubnu 1837:
V Rockendorfu je ulehčen chov dobytka v důsledku dobrých
luk. Ještě významnější je v Šitboři, kde je
používáno i umělých krmiv. V Šitboři je 1 panský dvůr, provozovaný ve vlastní režii.
Oba dvory, v Horním a Dolním Rockendorfu, jsou
dočasně pronajímány. O lesích nebyly sděleny žádné informace. Stav zvěře je
nepatrný. V Perlsberku je v provozu železný hamr firmy Joseph von Stark,
kde se vyrábí železné pruty, kruhy a lopaty. Firma zaměstnává 6 pracovníků. Kromě toho se
na panství provozují řemesla: 2 pekaři, 4 šenkýři
piva, 1 pivovárec, 2 skláři, 1 koželuh, 2 zedníci,
3 mlynáři, 3 kováři, 1 krejčí, 1 švec, 1 klempíř, 1 punčochář a 1 truhlář. Z
obchodníků jsou to Izraelité - celkem 22 kramářů a podomních obchodníků. - V Šitboři je 1 porodní bába. Chudobinec. Byl založen v roce 1820 na základě sbírek a měl
31.října 1845 kmenové jmění 113 fl. 10 krejcarů
C.M. a 772 fl. 39 krejcarů W.W. V tomtéž roce činil
příjem 10 fl.C.M. a 27 fl.
3 1/2 krejcaru W.W. Almužnou podarovávaní chudí zde nejsou. Doprava. V okolí jsou polní cesty, kterými je spojeno zboží
s okolím. Jen Leimbruck leží přímo na chebské
silnici - chaussee. Nejbližší pošta se nachází v Žandově na panství Kynžvart. Vesnice: 1. ŽITNÁ (Rockendorf, Rokendorf, Rokkendorf), 3 1/2 hodiny jihojihozápadně od Lokte a 1
3/4 hosdiny severoseverovýchodně od Žandova, ves má 74 domů a 574 obyvatel a člení se na
HORNÍ a DOLNÍ, z nichž severozápadní část Dolní Žitné je farností řazena pod Smrkovec (zboží Milíkov), v
Horní Žitné se nachází Vrchnostenský zámek s kaplí Nejsvětější Trojice,
1 škola s jedním učitelem určeným v obci, 1 vrchnostenský panský dvůr, 1
panský pivovar na dva sudy, 1 panská výrobna kořalky, 1 panská fořtovna a 1
hostinec. Také v Dolní Žitné je 1 vrchnostenský panský dvůr.Zámek je starý.
Kaple byla postavena roku 1757 Christophem Ernstem
rytířem von Bigato. 2. LAZY (Perlsberg), 1/4 hodiny jihojihovýchodně od Horní
Žitné, vlevo na Perlovém potoce, rozlehlé, na hodinu dále se rozprostírající
a rovněž na Horní a Dolní Lazy se dělící vesnici,
která má 136 domů a 1302 obyvatel, z čehož patří 1 myslivna, 1 mlýn s pilou a
1 dům k panství Kynžvart, farností pak patří pod Smrkovec.
Má 1 železárnu (viz výše), 3 mlýny s pilami, 1 školu se 2 učiteli, z nichž
jeden je v zimě trvale v Horních Lazech, druhý v
Dolních Lazech, jen v létě jsou v jedné škole. Dva
starší zde se nacházející vrchnostenské železárny již nejsou v provozu. V
okolí se nacházejí haldy ze starých dob, kdy se tu doloval cín. V Perlovém
potoce se nacházejí perlové mušle. K panství
patří 3. WÖHR
(panství Krásná Lípa) - 8 domů 4. SCHÖNFICHT
(panství Milíkov) - 1 dům. 5. MALÁ
ŠITBOŘ (Schüttüber, Schüttiber,
Klein Schüttiber, u SCHALLERA Schetüber),
též Malý Schöd (Sched), 1
3/4 hodiny z Rockendorfu, ves se 61 domy a 631
obyvateli, z toho 27 izraelských rodin; farností patřící pod Milíkov; má 1 vrchnostenský zámek, 1 panský dvůr, 1
hostinec a 1 synagogu. 6. LEIMBRUCK,
též Bigatodorf, 2 hodiny západojihozápadně od Rockendorfu na Chebské silnici z Plzně, dominikální
vesnice s 32 domy a 247 obyvateli, farností patřící pod Milíkov
(s výjimkou 2 domů patřících pod Žandov), má 1
hostinec. Zdroj: hamelika.cz/obce/sommer/rockendorf.htm |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jaromír Lenoch © Aktualizace 12.8.2012 |