Historie Žitné, politický okres Mariánské Lázně

Historie obce

Žitná, bývalý politický okres Mariánské Lázně

Bývalá ves Žitná byla běžná horská víska, skládající se ze dvou částí. Horní a Dolní. Obě části byly roztaženy podél cesty procházející vsí. Byla to klasická kolonizační německá ves, jakých byla ve zdejším kraji většina. Nacházela se v nadmořské výšce 793 a měla již horský charakter.

Dolní Žitná se nachází pod prudkým svahem. Horní pak po několika ostrých serpentinách vysoko nad ní. Dvory a jednotlivá stavení se táhly od paty hory až k jejímu vrcholu. Obec byla též po určité období 18. století nazývána Roggendorf, mezi používané staré názvy ještě patřily Rokendorf a Rokkendorf. Původ jména je odvozován od původu jména Rocke, či Roggen. Jméno pak značí ves Rockeových lidí, ač se často nesprávně objevuje, že obec dostala své jméno proto, že se zde dařilo žitu. Zajímavost můžeme objevit, jestliže se podíváme na mapu I. vojenského mapování z let 1876 – 1878, kdy je obec zapsána jako Perlasberg. Toto jméno se však dávalo vedlejší obci Lazy, která je téže mapě zapsána jako Perlesberg. Také bývalí němečtí obyvatelé měli své vysvětlení vzniku jména. Domnívali se, že je jméno odvozeno od slova Spinnrocken, čili bavlněná sukně. Sami však důrazně upozorňovali, že určitě nepochází z pěstovaného obilí (žita), jak občas bývá uváděné.

Nejstarší zprávou o vsi je, jako u všech ostatních okolních vesnicích, zápis v lenních Leuchtenberských knihách, kde je ves zapsána jako Rokkendorf. Tam se už roku 1360 nachází zápis o třech dvorech ve vsi v majetku Humprechta z Kynžvartu. Další část – Horní Žitnou, držel jako léno od roku 1380 Albert z Hertenberka na Kynšperku. Roku 1390, podle záznamu v lenních knihách, byla obec Žitná pronajata pány z Leuchtenbergu pánům Vuslovi z Hartenberka a Albrechtu Planknerovi, sídlícímu na Mokřinách.
Roku 1525 byl sestaven šlikovský urbář všech loketských majetků a v něm jsou jako majitelé uvedeni Jošt z Hlavna, Michal z Wirsperka a Jeroným ze Štampachu.V té době spadala zdejší oblast do Loketského kraje, kde se nachází zápis z roku 1538, kdy majetek přešel na Jindřicha, hradního pána z Míšně. Od něj pak obec kupuje roku 1542 Jeroným Šlik, který v té době také vlastnil Podlesí, Mokřiny, Žitnou, Smrkovec a Milíkov. V roce 1584 se v zápiscích objevuje jako majitel Albrecht z Weischlitzu, který se psal jako pán na Kamenici a Žitné. Následně ves patřila od roku 1568 Janu Kryštofovi z Hlavna, který dosud vlastnil v Žitné tři dvory.

Roku 1635 je jako majitel uvedený Kryštof Albrecht z Hlavna, který tehdy vlastnil také obce Vranova, kde stál tehdy patronátní kostel kraje.

V dalším zápise z roku 1654 je uvedena jako majitelka Žitné jeho dcera, tehdy třináctiletá Anna Margareta z Hlavna, a dva další domy patřily stále do majetku Lokte. Panský statek (Doyscherův dvůr) sloužil také jako pivovar. V roce 1671 koupil ves Jiří Adam z Junker z Ober-Komenreithu, pán na Milíkově a bývalý purkmistr Chebu, od Kryštofa Adama Mulce z Malesu. Adam Junker oboje zboží následně přenechal vdově paní Margaretě Sibyle Junkerové, která je roku 1675 prodala hraběti Jan Hartwigovi z Nosticu.

V roce 1684 přešla obě tato zboží koupí na Julia Ferdinanda z Plankenheimu. Ten prodal roku 1690 zboží Malou Šítboř paní Barboře z Perglasu, rozené z Zettwitzu. Dále je známo, že majetek později zdědila roku 1730 (resp. 1733) její dcera Maria Eleonora, provdaná svobodná paní z Wildsteinu. V roce 1756 došlo k veřejné dražbě tohoto zboží a novým majitelem se stal rytíř Kryštof Arnošt z Bigato (+1790), který již v roce 1753 odkoupil zboží Žitná od svobodné paní ze Schirndingu, rozené Perglasové, a obě zboží tak spojil v jeden celek. Následně tak jeho syn, rytíř Josef Jan z Bigato (zemřel 28. 3. 1812 a byl stejně jako jeho otec Christian pohřben v Žandově), zdědil již obě zboží. K nim ještě připojil roku 1795 obce Svojšín a Ošelín.
Protože Josef z Bigato zůstal bezdětný, převedl roku 1812 ve svém testamentu ze dne 16. 6. 1812 veškerý majetek na svobodného pána Antonína Karla Josefa z Junckerů. Ovšem za jedné podmínky. Totiž že své jméno navždy rozšíří o příjmení von Bigato. Anton tak učinil. Dne 16. března 1814 byl Anton jmenován svobodným pánem a od téhož dne se následně začal psát svobodný pán Anton z Junker-Bigato. Zemřel v roce 1821. Po něm zdědil majetky královský bavorský komoří Clemens svobodný pán z Junker-Bigato.

V období poloviny devatenáctého století byla Žitná poměrně velkou vesnicí. Dle sčítání tehdy obnášela 74 dům a měla celkem 574 obyvatel, uváděno je 27 židovských rodin. V té době již měla vlastní školu a stále také v provozu pivovar s vinopalnou. O obci se nacházela jedna hospoda a nedaleko stála panská myslivna. Chudé obyvatelstvo se v té době živilo drobným hospodařením, chovem dobytka, dřevařstvím, pálením dřevěného uhlí, přádelnictvím lnu a vlny či podomním obchodem. Na okolních polích se pěstovaly pouze letní obiloviny, brambory, řepu a len.

V každé části obce, Horní i Dolní, stávala budova školy. Ty byly patrové a v prvním patře měly pokoje pro učitele. V Dolní Žitné sídlil vrchní učitel, v Horní Žitné učitel. K oběma domům patřily také zahrady na pěstování zeleniny. V plánu bylo postavení větší budovy pro společnou školu, která se měla stavět uprostřed cestami mezi oběma částmi obce. Ke stavbě už ale nedošlo. Okolo roku 1900 byl v obci vrchní učitel Karel Jakob. O něco později v roce 1908 zde byl Anton Habl, který později odešel jako vrchní učitel do obce Prameny. Po něm nastoupil Josef Hohler, který později padl v I. světové válce. Dalšími vrchními učiteli zde byli: Anton Schuma, Vilém Schön, Oskar Turba, Hermann Neumann a Vilém Böhm. Dále zde působili učitelé: Alois Grieser, Adolf Mensinger, Rudolf Pinsker, Jiří März, Josef Forster, Wilibald Grill, Erhard Pöpperl, Johann Kern, Rosa Jägerová a Gertud Sorgerová. Na cestě do Schönficht stával stranou od cesty kamenný kříž 0,9 metru vysoký. V křížení sloupu býval symbol v obloukovitém tvaru, v ramenech a na vrcholku kříže se pak nacházely stejnoramenné malé kříže.

Významný kříž stával na jiné cestě z Dolní Žitné do Smrkovce na cestě, které místní říkali Leichweg. Zde se nacházel velký tepaný železný kříž, nazývaný Husarský či Švédský kříž. V obci se ještě nacházelo několik dalších menších kamenných křížů umístěných na kamenných soklech, jako věnování pocházející ze 14. století.

V horní části Žitné stávala barokní socha svatého Antonína z Paduy s Ježíškem v náručí vysoká 2,4 metru. Jednalo se o skvělou práci z 18. století, stejně jako socha svatého Jana Nepomuckého ve Smrkovci. Stával těsně u křižovatky v obci přesně naproti pomníku padlým v I. světové válce, které jediný vydržel dodnes.

V obci se nacházel také malý pivovar. Byl součástí zámečku, ke kterému byl těsně přistavěn. Vznikl v období I. poloviny 18. století a jeho stavitelem a prvním majitelem (stejně jako celého dvoru se zámkem – kterému místní říkali Am Huaf – Na dvoře), byl Arnošt z Bigato. Pivovar měl v té době výtěžnost 18 věder. Sloužil do období 30. let 20. století. Ještě ve dvacátých letech je uváděna roční výtěžnost 500 hektolitrů při velikosti jedné várky 20 hektolitrů. Poté byl využíván jako sklad požární techniky.
J. G. Sommer uvádí roku 1847 celkem 75 domů s 536 obyvateli. Farností obec patřila ke vsi Smrkovec. Ve vsi byly uvedeny 2 hospody, škola s jedním učitelem určeným v obci, 1 vrchnostenský panský dvůr, 1 panský pivovar na dva sudy, 1 panská výrobna kořalky, 1 panská fořtovna a 1 hostinec. V Dolní Žitné býval 1 vrchnostenský panský dvůr. V obci se od poloviny 19. století nacházel místní dobrovolný sbor hasičů. Lidé se nejčastěji živili pěstováním chmele, rolnictvím, chovem dobytka, dřevorubectvím, pálením milířů, přádelnictvím lnu a vlny, někteří se živili podomním obchodem či jako nádeníci.
Mezi nejvýznamnější místní rodáky patří František Xaver Barth (* 12. 5. 1873 v Rockendorfu – + 28. 6. 1938 v Rockendorfu). Patřil mezi největší Egerlanské lidové básníky a zpěváky. Původem kupec, ale hlavně spisovatel, skladatel, který psal básně, veselé veršovánky a divadelní kusy v místním nářečí i ve spisovné němčině. Také se stal skladatelem hlavně Schäi(n)föichta Fest, kde po jednotlivých místech domova ukazoval zábavnou formou krásy zdejšího kraje. Je pokládán za tvůrce lidové písně Císařského lesa (Kaiserwald-Lied) a také slavného pochodu Das Landsturm Regiment. Ten byl věnován všem příslušníkům Egerlandu v I. světové válce.

Obě vsi měly své statky roztažené jak podél silnice, tak roztroušené po okolních svazích. Poměrně vysoká poloha značila výrazně chladnější prostředí a s tím spojené horší klimatické podmínky pro pěstování obilí či zeleniny a ovocných stromů. Obyvatelé se proto nejčastěji zaměřovali na chov dobytka a drobné rolnictví. Ani půda zde nebyla nikterak úrodná a na polích je nebývalé množství poměrně velkých kamenů. Z obilí se zde pěstovaly jařiny, málo ovse, brambory a len. Zajímavostí je, že se zde nedařilo ozimému žitu. A to přesto, že se někteří badatelé dodnes často tvrdí, že ves dostala jméno právě proto, že zde bývala dobrá úroda žita. Také ovoce většinou nestačilo pro velice krátké léto dozrát. Z důvodu špatné úrodnosti půdy se tak často lidé stávali obchodníky, kteří obchodovali se zemědělskými produkty či se zvířaty. Často s nimi mířili na trhy do Sokolova či dalších větších obcí.

Oběma části obce protéká od jihu k severu potok, zvaný Malá Libava, který v loukách těsně pod Horní Žitnou vyvěrá ze země. U pramene se nalézal menší rybník, kterému místní říkali Bären – Teich, Medvědí rybník. Během svého toku Žitnou býval ve své horní části nazýván Schinda – bachl, Schindův potůček, později pak Perlový potok (Perlsbach). Se jménem Malá Libava pak odtékal z Dolní Žitné ke své další pouti a své pojmenování už neměnil.

V prostorách obce se nacházely čtyři menší rybníky, kde se chovali pstruzi. Na všech zdejších „horských“ obcích, Smrkovci, Žitné i Lazech, nebyl nikdy doktor, ani zde nebylo lékařské středisko. Lidé ze všech tří obcí proto docházeli na ošetření do Kynžvartu, kde bývali tři lékaři. Během I. světové války padlo celkem 22 obyvatel obce, což bylo 5% všech obyvatel. V období před začátkem II. světové války žilo v Dolní Žitné 271 a v Horní Žitné 158 obyvatel.

Dnes je celý prostor Dolní Žitné zarostlý náletovým stromovím, keři, ale hlavně bolševníkem. Z nich vyčnívají jen nepatrné základy tehdejších domů, které lze jen velice obtížně rozeznat. Půda je téměř po celé ploše vsi silně podmáčená, takže je často neprůchodná. Horní Žitná byla dokonale zplanýrovaná. Člověk by jen těžko uvěřil, že na zdejší ploše mohly někdy stát velké kamenné domy plné života. I samotné základy domů se hledají velice obtížně, prostranství je pokryté velkým množstvím poměrně mohutných přírodních balvanů. A protože ani ze zámečku nezbylo prakticky nic, připomíná bývalou obec nahrubo otesaný pomník obětem z I. světové války. Ovšem i v něm se dnes nacházejí vysekaná prázdná „okna“ do kterých byly dříve usazeny vzpomínkové desky.

Zdroj: slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/horni-a-dolni-zitna

Zboží Rockendorf

Toto dominium leží v jižní části Loketského kraje a je složeno ze dvou zboží - z Rockendorfu (zaniklá Žitná) a ze Šitboře (Schüttüber), které jsou od sebe odděleny cizím panstvím Milíkovem. Na severu hraničí Rockendorf se zbožím Krásná Lípa, na severovýchodě a východě s c.k. rezervovanými montánními lesy, na jihu s týmiž lesy a na západě se zbožím Milíkov, které je spojeno s panstvím Kynžvartem. Zboží ŠITBOŘ (Schüttüber) hraničí na severu a východě se zbožím Milíkov, na jihovýchodě s panstvím Kynžvart, na jihozápadě a západě s Chebským okresem.

Majitelé. Současným majitelem je královským bavorský komoří CLEMENS svobodný pán von JUNKER-BIGATO, který zdědil obě zboží po svém otci , královském bavorském generálu-poručíkovi ANTONU svobodném pánu JUNKER-BIGATO (viz zemské desky Tom VII., Fol.101- Rockendorf, Tom V. Fol.121 - Schüttiber). V roce 1671 koupil Georg Adam von Junker z Ober-Komreithu, pán na Milíkově a purkmistr Chebu, zboží Malý Schöd (neboli Schüttiber) od Christopha Adama Mulze z Waldau a obě zboží zanechal vdově paní Margaretě Sibylle Junkerové, která je prodala roku 1675 hraběti Johannu Hartwigovi z Nosticů. v roce 1684 přešla tato zboží koupí na Julia Ferdinanda von Plankenheima. Ten prodal zboží Schüttiber roku 1690 paní Barboře von Perglas, rozené von Zettwitz. Později je zdědila roku 1730 (resp.1733) její dcera Maria Eleonora, provdaná svobodná paní von Wildstein. V roce 1756 došlo k veřejné dražbě tohoto zboží a novým majitelem se stal rytíř Christoph Ernst von Bigato, který již v roce 1753 odkoupil zboží Rockendorf od svobodné paní von Schirndingové, rozené Perglasové, a obě zboží spojil, takže jeho syn Josef rytíř von Bigato zdědil obě zboží. Protože však neměl žádné mužské potomky, ve svém testamentu z roku 1812 odkázal panství Antonu svobodnému pánu von Junker, vzdálenému svému příbuznému, za podmínky, že svoje jméno rozšíří o příjmení von Bigato, což učinil a psal se Anton von Junker-Bigato.

Pozemky. Využitelné pozemky činí podle katastrálního třídícího sumáře:

I. Zboží Rockendorf:

Orná půda:	dominikál	164 jochů 137 klafterů
	rustikál	360 jochů 1532 klafterů	Celkem 525 jochů 69 klafterů
Chudá pole (Trischfelder):	rustikál	2 jochy 856 klafterů	Celkem 2 jochy 856 klafterů
Louky:	dominikál	149 jochů 860 klafterů
	rustikál	337 jochů 449 klafterů	Celkem 486 jochů 1309 klafterů
Zahrady:	dominikál	248 klafterů
	rustikál	1129 klafterů	Celkem 1377 klafterů
Rybníky (srovnatelné s loukami):	dominikál	3 jochy 38 klafterů
	rustikál	279 klafterů	Celkem 3 jochy 317 klafterů
Pastviny	dominikál	16 jochů 744 klafterů
	rustikál	81 jochů 1550 klafterů	Celkem 98 jochů 694 klafterů
Lesy:	dominikál	368 jochů 261 klafterů
	rustikál	126 jochů 930 klafterů	Celkem 494 jochů 1191 klafterů
CELKEM :	dominikál	701 jochů 688 klafterů
	rustikál	910 jochů 325 klafterů	Celkem 1611 jochů 1013 klafterů

2. Zboží Schüttiber:

Orná půda:	dominikál	83 jochů 606 klafterů
	rustikál	79 jochů 1325 klafterů	Celkem 163 jochů 331 klafterů
Louky:	dominikál	22 jochů 1168 klafterů
	rustikál	29 jochů 117 klafterů	Celkem 51 jochů 1285 klafterů
Zahrady:	dominikál	556 klafterů
	rustikál	1 joch 953 klafterů	Celkem 1 joch 1509 klafterů
Rybníky (srovnatelné s loukami):	dominikál	2 jochy 1407 klafterů	Celkem 2 jochy 1407 klafterů
Pastviny	dominikál	26 jochů 647 klafterů
	rustikál	10 jochů 1477 klafterů	Celkem 37 jochů 524 klafterů
Lesy:	dominikál	4 jochy 741 klafterů
	rustikál	24 jochů 1450 klafterů	Celkem 29 jochů 591 klafterů
CELKEM :	dominikál	841 jochů 1013 klafterů
	rustikál	1056 jochů 847 klafterů	Celkem 1898 jochů 260 klafterů

Povrch na zboží Rockendorf je hornatý a patří - především co se týká jeho jižní části - v důsledku vysoké polohy a zalesnění k nejchladnějším místům v kraji. Mnohem níže a v méně hornaté krajině leží druhé zboží Šitboř (Schüttiber).

Vody. Na východní straně zboží Rockendorf protéká od jihu z montánních lesů přicházející Perlový potok (Perlsbach) severním směrem na panství Krásné Lípy. Jiný potůček - podle SCHALLERA nazývaný Schinderbachel - protéká přes Dolní Rockendorf severozápadně na panství Milíkov. Jen několik rybníků je zcela bezvýznamných a bez chovu ryb. Jen v Perlovém potoce se nacházejí pstruzi. V blízkosti Rockendorfu se nachází jedna kyselka, která dodává pitnou vodu.

Obyvatelstvo. Celkem tu žije 2754 obyvatel, z nichž 27 rodin je izraelských. Hovoří se německy.

Obživa. Lidé se živí něco rolnictvím, chovem dobytka, dřevorubectvím, pálením milířů, přádelnictvím lnu a vlny, jako nádeníci, zčásti kramářstvím a podomním obchodem.

Půda je u Rockendorfu dobré kvality, ale v důsledku chladného klimatu je možno pěstovat pouze letní obiloviny, brambory, řepu a len. Lépe jsou na tom louky. V Šitboři jsou sice na silně jílovité a těžko zpracovatelné půdě; tato je však výnosnější v důsledku mírného klimatu než v Rockendorfu.

Chov dobytka činil k 30.dubnu 1837:

Koně	Dominikál:	3 staré
	Rustikál:	3 staré	Celkem: 6 koní
Hovězí	Dominikál:	celkem 55 ks, z toho 43 krav, 4 jalovice, 8 tažných volů
	Rustikál:	celkem 333 ks, z toho 1 chovný býk, 264 krav, 31 jalovic, 28 tažných volů, 9 mladých volů	Celkem 388 ks
Ovce	Rustikál:	4 kusy	Celkem 4 ovce
Svině		žádné	žádné
Kozy	Rustikál:	5 koz	Celkem 5 koz

V Rockendorfu je ulehčen chov dobytka v důsledku dobrých luk. Ještě významnější je v Šitboři, kde je používáno i umělých krmiv.

V Šitboři je 1 panský dvůr, provozovaný ve vlastní režii. Oba dvory, v Horním a Dolním Rockendorfu, jsou dočasně pronajímány. O lesích nebyly sděleny žádné informace. Stav zvěře je nepatrný.

V Perlsberku je v provozu železný hamr firmy Joseph von Stark, kde se vyrábí železné pruty, kruhy a lopaty. Firma zaměstnává 6 pracovníků.

Kromě toho se na panství provozují řemesla: 2 pekaři, 4 šenkýři piva, 1 pivovárec, 2 skláři, 1 koželuh, 2 zedníci, 3 mlynáři, 3 kováři, 1 krejčí, 1 švec, 1 klempíř, 1 punčochář a 1 truhlář. Z obchodníků jsou to Izraelité - celkem 22 kramářů a podomních obchodníků. - V Šitboři je 1 porodní bába.

Chudobinec. Byl založen v roce 1820 na základě sbírek a měl 31.října 1845 kmenové jmění 113 fl. 10 krejcarů C.M. a 772 fl. 39 krejcarů W.W. V tomtéž roce činil příjem 10 fl.C.M. a 27 fl. 3 1/2 krejcaru W.W. Almužnou podarovávaní chudí zde nejsou.

Doprava. V okolí jsou polní cesty, kterými je spojeno zboží s okolím. Jen Leimbruck leží přímo na chebské silnici - chaussee. Nejbližší pošta se nachází v Žandově na panství Kynžvart.

Vesnice:

1. ŽITNÁ (Rockendorf, Rokendorf, Rokkendorf), 3 1/2 hodiny jihojihozápadně od Lokte a 1 3/4 hosdiny severoseverovýchodně od Žandova, ves má 74 domů a 574 obyvatel a člení se na HORNÍ a DOLNÍ, z nichž severozápadní část Dolní Žitné je farností řazena pod Smrkovec (zboží Milíkov), v Horní Žitné se nachází Vrchnostenský zámek s kaplí Nejsvětější Trojice, 1 škola s jedním učitelem určeným v obci, 1 vrchnostenský panský dvůr, 1 panský pivovar na dva sudy, 1 panská výrobna kořalky, 1 panská fořtovna a 1 hostinec. Také v Dolní Žitné je 1 vrchnostenský panský dvůr.Zámek je starý. Kaple byla postavena roku 1757 Christophem Ernstem rytířem von Bigato.

2. LAZY (Perlsberg), 1/4 hodiny jihojihovýchodně od Horní Žitné, vlevo na Perlovém potoce, rozlehlé, na hodinu dále se rozprostírající a rovněž na Horní a Dolní Lazy se dělící vesnici, která má 136 domů a 1302 obyvatel, z čehož patří 1 myslivna, 1 mlýn s pilou a 1 dům k panství Kynžvart, farností pak patří pod Smrkovec. Má 1 železárnu (viz výše), 3 mlýny s pilami, 1 školu se 2 učiteli, z nichž jeden je v zimě trvale v Horních Lazech, druhý v Dolních Lazech, jen v létě jsou v jedné škole. Dva starší zde se nacházející vrchnostenské železárny již nejsou v provozu. V okolí se nacházejí haldy ze starých dob, kdy se tu doloval cín. V Perlovém potoce se nacházejí perlové mušle.

K panství patří

3. WÖHR (panství Krásná Lípa) - 8 domů

4. SCHÖNFICHT (panství Milíkov) - 1 dům.

5. MALÁ ŠITBOŘ (Schüttüber, Schüttiber, Klein Schüttiber, u SCHALLERA Schetüber), též Malý Schöd (Sched), 1 3/4 hodiny z Rockendorfu, ves se 61 domy a 631 obyvateli, z toho 27 izraelských rodin; farností patřící pod Milíkov; má 1 vrchnostenský zámek, 1 panský dvůr, 1 hostinec a 1 synagogu.

6. LEIMBRUCK, též Bigatodorf, 2 hodiny západojihozápadně od Rockendorfu na Chebské silnici z Plzně, dominikální vesnice s 32 domy a 247 obyvateli, farností patřící pod Milíkov (s výjimkou 2 domů patřících pod Žandov), má 1 hostinec.

Zdroj: hamelika.cz/obce/sommer/rockendorf.htm