Zámek Laškov, bývalý
politický okres Litovel |
Prvním
známým majitelem Laškova byl Beneš (Benedikt) z Opatovic, který se psával též z Laškova.
V zápise v Zemských deskách pro kraj Olomoucký z roku 1350 se dočteme: „Nota Dominus Jesco de Bozcowycz dedit medium laneum in Wodierat Benessio de Lascow pro Molendino in opatovicz cambiendo pro uera hereditate.“ Volně přeloženo: „Ješek
z Boskovic vyměnil půl lán ve Voděradech s Benešem
z Laškova za mlýn v Opatovicích. S
rodem vladyků z Opatovic byli laškovští
pokrevně spřízněni a měli také společný erb, tzv. "palečné"
(ozubené) kolo. Další větev vlastnila blízký Ludeřov
a její přídomky často kolísaly. Majetkové vazby k Opatovicím
jsou ještě zřejmé ze zápisů z 1353-56, kdy se uvádí také Benešův bratr
Bohuslav z Laškova. Podle intabulace z r. 1358 byli
oba syny Přibky z Opatovic
a jejího muže Lutka, který však nemusí být totožný
s Ludéřem z Ludeřova,
zmiňovaným v r. 1349. Lutek je zřejmě zkratkou Lutohněva a Lutohněv z Laškova, syn Bohuslava, se připomíná spolu s otcem r.
1385. Jeho ženou byla tehdy Kateřina z Chomutovic,
která dosti záhy ovdověla, neboť r. 1407 je jejím druhým manželem Jiřík z
Brodu Dcerou Bohuslava byla r. 1373 i Markéta, která se r. 1376 uvádí jako
manželka Jana z Litenčic, Potomci Bohuslava sídlili
na Laškově ještě r. 1412 - uvádí se Bohuslav a 1407
Anna, žena Jarka z Pěnčína. Bohuslavou dcerou byla
snad i Januše, která byla v l. 1388 - 98 manželkou Mikšíka Zuba ze Zdětína, který predikátu z Laškova
také používal. Zda Václav z Laškova z 1390 - 1397 a
Ctibor, jmenovaný Václavem r. 1391 byli Bohuslavovými syny, o nichž anonymně
hovoří zápis z r. 1373, nelze rozhodnout. Bohuslav sám však způsobil, že se
r. 1373 dědictví potomků ztenčilo prodejem dílu Laškova
(5 hřiven grošů ročního platu na 4 lánech asi 92,52 ha
)Bohuši Hechtovi ze Šincdorfu
(Slavoňova), který Bernard Hecht
r. 1384 přepustil lanškrounským Augustiniánům později přeloženým do Olomouce,
kde se nazývali klášter Všech svatých na předhradí. Na tomto díle snad
působily další osoby píšící se po Laškově - totiž
r. 1390 Květoň a 1397 Zdich
a Jiřík Jordán. Protože na konci 14. století se na Laškově
vlastnicky podíleli ještě příbuzní z Ludeřova,
manželé dcer, vladykové z Dubčan a Petr z Odunce, dosáhlo rozdrobení takového stupně, že o finančně
náročné stavbě sídla nemůže být řeč. Bohuslavova větev však počátkem 15.
stol. vymřela a ludeřovská větev se postarala o
nápravu. Je zajímavé, že kolem roku 1500 byly v Laškově
obecní lázně. Erb
vladyků z Laškova: V modrém poli žluté palečné kolo o
čtyřech loukotích, klenot týž Erb vladyků z Ludéřova: Žluté
palečné kolo o čtyřech loukotích v modrém poli, Klenot:pštrosí péra Synové
Beneše sídlili především na Ludeřově, ač se občas
psali i z Laškova. V letech 1376 - 1418 se
připomíná Beneš či Benešek z Ludeřova.
1376 - 1413 Jan a 1376 - 1410 Hereš (Heralt). Benešovou první ženou byla r. 1397 Anna z Čertory, druhou Markéta z Kravař nebo Obory - 1406, žila ještě 1437 a v
letech 1406 - 1410 je doložen ve funkci olomouckého podkomořího. Také Jan byl
dvakrát ženat, poprvé s Kateřinou z Buchlovic
(doložena 1398), podruhé s Jarkou z Topolan (1399 -
1413). Zřejmě s Kateřinou měl syna Jarohněva, který
se připomíná pouze jednou (1413), ale asi od něho vzešla větev ludeřovských z Oder. Hereš byl
r. 1386 ženat s Markétou a na sklonku života (1406)
se psal po Oprostovicích. Jeho dcerou byla asi
Kateřina, která r. 1447 byla ženou Smila z Kremže,
od roku 1447 držitele Ludeřova. Jedinou známou
dcerou Beneše I. byla Oběsda, o níž jen víme, že v
letech 1368 - 81 měla za manžela Divu z Čekyně,
který se r. 1379 také psal z Laškova. Vraťme
se k Beněši II., který po Bohuslavovi z Laškova získal jeho díl Laškova a postupně se mu
podařilo skoupit takřka všechny světské díly Laškova.
Z jeho dětství k r. 1437 známe Dorotu z Laškova,
jejímž mužem byl Jan Klášter ze Žerotína a Beneše z
Laškova, který r. 1437 manželce Kateřině z Nitkovic a Želetic zapsal věno.
R. 1447 ji v předtuše blízké smrti učinil poručnicí svých dětí. Vdova r. 1466
vzala dědictví na spolek dcer Elišku a její děti (po Václavovi ze Švábenic) Zděňka a Žofii.
Dožila se vysokého věku, neboť ještě r. 1480 zápis rozšířila o další vnuky
Václava, Annu a Zuzanu ze Švábenic. Václav, který
se po něm od r. 1480 psal, musel o něj ještě svést spor s Bočkem Kunou z Kunštátu, jemuž r. 1492 král Vladislav II. zapsal. Při
rozhodl r. 1493 stařičký Jeroným z Ludeřova a Oder,
zřejmě syn Jarohněva, jenž potvrdil přenos práv po
strýci Benešovi, který držel ves a tvrz Laškov. Z
toho plyne, že tvrz zřejmě vystavěl Beneš II. z Laškova
a Ludeřova, což vzhledem k podkomořskému
úřadu odpovídá. Erb Laškovských
ze Švábenic: Čtyři rozletité
(rozbíhající se) střely tvořící znamení „střelového
kříže.“ Pole štítu je modré. Klenotem jsou volské rohy. Václav
ze Švábenic záhy zemřel a Laškov
zdědil syn Zdeněk, který žil ještě 1510, ale již 1511 se uvádí jeho vdova
Janka z Kokor. Čtyři roky nato zapsal jeho syn Aleš
na Laškově věno Žofce ze Zdětína.
R. 1550 Aleš ze Švábenic zapsal Laškov
s tvrzí Bohuši Kokorskému z Kokor
prokurátoru jeho milosti císaře v markrabství moravském, v jehož rodě zůstal
až do r. 1624. V letech 1579 -1601 vlastnil Laškov
jeho syn Jan ml. Kokorský z Kokor
a na Laškově, sudí práva menšího v kraji
Olomouckém. Další držitelem byl Bohuslav st. Kokorský
z Kokora na Laškově, jeho
milosti císaře římského,uherského a českého krále truksas( stolník-jeden z předních úředníků markrabství
moravského). Roku 1612 byl kokorskými
v Laškově vystavěn kostel, což připomíná erbovní
deska na vnější straně prezbytáře s nápisem: LETA
PANIE 1612 NAKLADEM VROZENEHO PANA B VSSE
STARSS: KOKORSKI´HO Z KOKOR NA LASSKOWIE A L DERZOWIE
GEHO MITY RZIMSKEHO CIRSARZE VHERSHO A CZ KRALE
TRVKSASA GEST TENTO CHRAM BOZY ZGRVTV KE
CTI A CHWALE PANA BOHA WSSEMOHAVCIHOA BLAHOSLAWE PANNI
MARIE NANEBEVZETI MATKI GEHO WYSTAWEN
A Y POS Nápis
na kostele je neúplný. Po doplnění jej dnes můžeme číst takto: LÉTA
PÁNĚ 1612 NÁKLADEM UROZENÉHO PÁNA BOHUŠE STARŠÍHO KOKORSKÉHO Z KOKOR NA
LAŠKOVĚ A LUDÉŘOVĚ, ÚŘEDNÍKA JEHO MILOSTI ŘÍMSKÉHO CÍSAŘE, UHERSKÉHO A
ČESKÉHO KRÁLE, JE TENTO CHRÁM BOŽÍ ZALOŽEN KE CTI A CHVÁLE PÁNA BOHA
VŠEMOHOUCÍHO A BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE NANEBEVZATÉ, MATKY JEHO, VYSTAVĚN A
POSVĚCEN Nad nápisem jsou dva alianční erby.
První erb patří Bohuši st. Kokorskému z Kokor a na Laškově. Na hradební zdi
je rostoucí lev. Klenot je týž. Lev byl na jejich erbu podle jednoho pramene
červený, zeď zlatá a vrchní pole stříbrné. Podle druhého pramene je lev
stříbrný se zlatou korunkou v modrém štítě. Zeď je zlatá. Druhý
erb patří manželce Bohuše st. Kokorského z Kokora na Laškově, Anně
Pavlovské z Pavlovic. Na modrém poli je zlatý
měsíc s hvězdou. Klenot se stejnými znameními jako na štítě. Při opravě kostela v roce 1806 byla
erbovní deska přenesena ze svého původního místa nad hlavním vchodem na
nynější místo a doplněna nápisem: REAEDIFI 1806 (nově postaveno 1806) Jak
uvádí zápis z genérální vizitace z roku 1775,
slavnostní vysvěcení kostela provedl kníže Stanislav II. Pavlovský, olomoucký
biskup (1579-1598). To ovšem znamená že na tomto
místě již kostel nebo kaple stál. Tuto domněnku potvrzuje i oprava kostela v
roce 1939. Při odstranění vnější omítky bylo dobře vidět, že kostel tvoří tři
různé stavební slohy. O životě Bohuslava Kokorského z Kokor mnoho zpráv
nemáme. Po úspěšných letech 1609 – 1616, kdy zvětšoval panství, se zřejmě v
roce1617 dostal do finančních nesnází. Přesto že byl katolíkem, sympatizoval
s odbojem většiny zemských stavů, za což byl pokutován. Nevíme přesně, kdy a
kde zemřel,v roce 1624 už byl asi mrtev. Jeho
ručitelé prodali Laškov s tvrzí, dvorem, pivovarem
a kostelním podacím, Přemyslovice s tvrzí, dvorem a
kostelním podacím, Ludéřov s dvorem a ves Střížov, tvrz a dvůr v Ochozi s
Klužínkem a čtyři mlýny Bedřichu (Friedrichu) Vojskovi z Bogdunčovic a jeho
manželce Zuzaně. Erb: v modrém poli je postavena
stříbrná buvolí hlava se zlatým nosním kroužkem.Klenot:
tři pštrosí péra -modré-stříbrné-modré. V
r. 1638 bylo laškovské panství značně rozsáhlé,
byla zde ovčárna, pivovar, dva mlýny, kostel, fara, ale už v roce 1643 bylo
panství prohlášeno za zcela zničené. R. 1649 bylo prodáno Melicharu Ledenickému z Ledenic a v
dalším roce se stalo majetkem Jana Freye. Roku 1683
se stalo majetkem kláštera Augustiniánů u Všech Svatých na olomouckém
předhradí. Augustiniáni vytvořili z Laškova střed
rozsáhlého panství a připojili k němu ještě Budětsko,
Lešany, Pěnčín, Rakovou,
grunty ve Vrbátkách a Štětovicích. Erb:
Červeno-stříbrný štít s devíti břevny (vodorovnými pásy) ve štítě modrá,
zlatě lemovaná routa, v niž je umístěna hlava
Ježíšova. R.1693 za preláta
Ambrože Englmana byl zámek restaurován . Po zrušení
kláštera Všech svatých 14. Srpna 1784 bylo panství zapsáno náboženskému
fondu. V roce 1784 byla zřízena farní škola a umístěna ve zrušeném pivovaře. 22.
srpna 1825 koupil panství František Jan Kollarz
(4.2.1764-1.3.1847) z Lomničky,
o kterém se praví, že byl dobrým hospodářem. Odprodal část půdy na postavení
domků (vznikla osada Zastávka), pátral po stříbru u Rakové, otevřel lom na
pokrývačskou břidlici. 2.března 1847 převzal panství
syn František Adolf Kollarz. 1869
po smrti F. A. Kollarze převzal panství Jan Kollarz, poručník nezletilých
Karla a Bohumila Kollarzů. 1871
na hřbitově zřízena hrobka Kollárzů do které se
poprvé pohřbívalo až v roce 1899. 1873
panství přebírá Karel Jaroslav Kollarz (12.2.1849-20.11.1917). dal krásně opravit zámek a r. 1877 se v něm
ubytoval císař František Josef I. u příležitosti císařských manévrů na Konicku. Za tuto službu bylo majiteli uděleno šlechtictví
s přídomkem z Laškova a Lešan.
Svědčí o tom velká pamětní deska umístěná pod arkádou s nápisem: In
hac arce, quam ab 1825 nobiles de Kollarz Lasskow et Lessan Tenent Sua Majestat Imperator Franciscus Josephus i 1887 cum aulicis suis commorabatur Volně
přeloženo: Na tomto zámku, který od roku 1825 vlastní šlechtic Kollarz z Laškova a Lešan, prodlévala Jeho Výsost císař František Josef I.
1887 se svými dvořany. Za poskytnuté pohostinství císař udělil Karlu
Jaroslavu Kollarzovi listem, datovaným v Gödelle dne 21. Listopadu 1887, šlechtictví s přídomkem z
Laškova a Lešan a tento
erb: Dělený
štít: v horním červeném poli vyrůstající zlatý gryf (fantastické zvíře
zobrazované v heraldice jako polovina lva a polovina orlice) držící zlaté
kolo s osmi loukotěmi, v dolním stříbrném poli šikmo položená oboustranně
uřezaná hnědá větev, z niž z obou stran vyrůstá
zelená větvička o třech listech. Klenot: z helmovní
korunky vyrůstající zlatý gryf držící zlaté kolo o osmi loukotích. Statek i zámek byly postupně zadluženy a
zakoupil je rolnický akciový cukrovar v Drahanovicích. Zámek
vyrostl z gotické tvrze, jejíž dispozice se zčásti uchovala uprostřed.
Analýzou půdorysu vyplývá, že nejstarší jádro zřejmě představuje útvar
masivní obytné věže a snad i podsklepené budovy k ní mírně šikmo přiložené.
Dodnes má tento trakt jiné výškové úrovně sklepů a zvýšeného přízemí. Zdivo
obou objektů prostupuje zčásti ještě do patra . Podoba
dalších ev. objektů a fortifikace z těsně
předhusitského období nám uniká. Zdá
se, že Zdeněk či Aleš Laškovský ze Švábenic své sídlo zvelebili v goticko-renesančním duchu.
Na stojící budovy navázala hradba uzavírající obdélnou plochu, přičemž k
obytné věži a paláci byly přistavěny dva jednoprostorové přístavky. Vznikla
tak dvojkřídlá dispozice, jak ji známe z nedaleké Vranové Lhoty, a použití věžic
nakoso je doloženo na několika pozdněgotických
stavbách. Na skutečnost, že prostor u jižní věžice
původně asi nebyl zastavěn poukazuje
šikmé propojení hradeb. Naopak do východní proniká kout místnosti. Etapa se
vyznačuje masivními kamennými zdmi. Ani toto sídlo již v 2. polovině 16.
stol. nepostačovalo vzrůstajícím nárokům majitelů a došlo k renesanční
přestavbě. Navenek přibyl celý SZ trakt, čímž se zarovnalo původně zalomené
průčelí. V SV polovině 1. podlaží byla přitom zřízena dlouhá místnost s
výsečovou klenbou a upravena byla část paláce zprostředkující do ní přístup.
Až k jižní nárožní věžici bylo rozšířeno JZ křídlo
vybavené bohatými klenbami ve zvýšeném přízemí a schodištěm, pro něž byla
vytvořena mezi gotickým palácem a renesanční přístavbou. Přibližně
v této podobě se dočkal zámek přechodu do rukou řádu. Augustiniánský prior
Ambrož Engelman nechal na samém konci 17. stol.
zámek upravit. Pravděpodobně v té době byl interiér východního nároží upraven
na kapli, při níž vznikla přízemní chodba otevřená do nádvoří
a postranní chodby v patře propojil prostor nad překlenutým vjezdem.
Klenby lodžie a místnosti vedle renesančního sálu při jižní věžici pocházejí asi z konce 17. stol. Barokně byly
zaklenuty některé sklepy a konečný vzhled zámek získal v r. 1887. Ostatní vnitřní
úpravy modernizovaly především zvýšené přízemí a patro. 1890
zřízen samostatný poštovní úřad v Laškově. 23. května zemřela šlechtična Růžena Kollárzová z Laškova a Lešan. Byla pohřbena jako první do rodinné hrobky na
místním hřbitově. 1900
přebírá panství Egon Kollárz (6.11.
1881 – 18.1. 1908) 1903
V prosinci byla přičiněním faráře P.B. Weinera založena v Laškově
ZÁLOŽNA . Prvními funkcionáři byli: farář P.B. Weiner, kaplan P.J. Táborský,
František Novák z Laškova, František Henek ze
Dvorku, František Hvozdecký z Krakovce, František
Mlčoch z Pěnčína a předseda dozorčí rady Jan Koudelák z Krakovce. 1908
přebírá panství opět Karel Jaroslav Kollarz po
smrti svého syna Egona, který je též pohřben do rodinné hrobky. 1910
založen Orel 1911
založen Sokol Dne
6. Října 1916 byly z moci úřední zabrány k vojenským účelům zvony z laškovského kostela. Dne
20. Listopadu zemřel Karel
Jaroslav šlechtic Kollarz, který byl
také pohřben do rodinné hrobky. 1918
panství kupuje za dva miliony cukrovar v Drahanovicích
od Olgy Mühlsteinerové, vdovy po Karlu Jaroslavu
šlechtici Kollarzovi. 1924
Začal jezdit dvakrát denně z Laškova do Prostějova
autobus pana Zavadila. Dne
8. Srpna 1925 byly dodány firmou Herold Richard slévárny zvonů a továrny na
kovové zboží v Chomutově nové zvony pro farní kostel v úhrnné ceně 36 488,46
korun. Zdroj: laskov.cz (13.1.2015) |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 13.1.2014 |