Zámek v Laškově, bývalý politický okres Litovel

Zámek

Laškov, bývalý politický okres Litovel

Prvním známým majitelem Laškova byl Beneš (Benedikt) z Opatovic, který se psával též z Laškova. V zápise v Zemských deskách pro kraj Olomoucký z roku 1350 se dočteme: „Nota Dominus Jesco de Bozcowycz dedit medium laneum in Wodierat Benessio de Lascow pro Molendino in opatovicz cambiendo pro uera hereditate.“ Volně přeloženo: „Ješek z Boskovic vyměnil půl lán ve Voděradech s Benešem z Laškova za mlýn v Opatovicích.

S rodem vladyků z Opatovic byli laškovští pokrevně spřízněni a měli také společný erb, tzv. "palečné" (ozubené) kolo. Další větev vlastnila blízký Ludeřov a její přídomky často kolísaly. Majetkové vazby k Opatovicím jsou ještě zřejmé ze zápisů z 1353-56, kdy se uvádí také Benešův bratr Bohuslav z Laškova. Podle intabulace z r. 1358 byli oba syny Přibky z Opatovic a jejího muže Lutka, který však nemusí být totožný s Ludéřem z Ludeřova, zmiňovaným v r. 1349. Lutek je zřejmě zkratkou Lutohněva a Lutohněv z Laškova, syn Bohuslava, se připomíná spolu s otcem r. 1385. Jeho ženou byla tehdy Kateřina z Chomutovic, která dosti záhy ovdověla, neboť r. 1407 je jejím druhým manželem Jiřík z Brodu Dcerou Bohuslava byla r. 1373 i Markéta, která se r. 1376 uvádí jako manželka Jana z Litenčic, Potomci Bohuslava sídlili na Laškově ještě r. 1412 - uvádí se Bohuslav a 1407 Anna, žena Jarka z Pěnčína. Bohuslavou dcerou byla snad i Januše, která byla v l. 1388 - 98 manželkou Mikšíka Zuba ze Zdětína, který predikátu z Laškova také používal. Zda Václav z Laškova z 1390 - 1397 a Ctibor, jmenovaný Václavem r. 1391 byli Bohuslavovými syny, o nichž anonymně hovoří zápis z r. 1373, nelze rozhodnout. Bohuslav sám však způsobil, že se r. 1373 dědictví potomků ztenčilo prodejem dílu Laškova (5 hřiven grošů ročního platu na 4 lánech asi 92,52 ha )Bohuši Hechtovi ze Šincdorfu (Slavoňova), který Bernard Hecht r. 1384 přepustil lanškrounským Augustiniánům později přeloženým do Olomouce, kde se nazývali klášter Všech svatých na předhradí. Na tomto díle snad působily další osoby píšící se po Laškově - totiž r. 1390 Květoň a 1397 Zdich a Jiřík Jordán. Protože na konci 14. století se na Laškově vlastnicky podíleli ještě příbuzní z Ludeřova, manželé dcer, vladykové z Dubčan a Petr z Odunce, dosáhlo rozdrobení takového stupně, že o finančně náročné stavbě sídla nemůže být řeč. Bohuslavova větev však počátkem 15. stol. vymřela a ludeřovská větev se postarala o nápravu. Je zajímavé, že kolem roku 1500 byly v Laškově obecní lázně.

Erb vladyků z Laškova:

V modrém poli žluté palečné kolo o čtyřech loukotích, klenot týž

Erb vladyků z Ludéřova:

Žluté palečné kolo o čtyřech loukotích v modrém poli, Klenot:pštrosí péra

Synové Beneše sídlili především na Ludeřově, ač se občas psali i z Laškova. V letech 1376 - 1418 se připomíná Beneš či Benešek z Ludeřova. 1376 - 1413 Jan a 1376 - 1410 Hereš (Heralt). Benešovou první ženou byla r. 1397 Anna z Čertory, druhou Markéta z Kravař nebo Obory - 1406, žila ještě 1437 a v letech 1406 - 1410 je doložen ve funkci olomouckého podkomořího. Také Jan byl dvakrát ženat, poprvé s Kateřinou z Buchlovic (doložena 1398), podruhé s Jarkou z Topolan (1399 - 1413). Zřejmě s Kateřinou měl syna Jarohněva, který se připomíná pouze jednou (1413), ale asi od něho vzešla větev ludeřovských z Oder. Hereš byl r. 1386 ženat s Markétou a na sklonku života (1406) se psal po Oprostovicích. Jeho dcerou byla asi Kateřina, která r. 1447 byla ženou Smila z Kremže, od roku 1447 držitele Ludeřova. Jedinou známou dcerou Beneše I. byla Oběsda, o níž jen víme, že v letech 1368 - 81 měla za manžela Divu z Čekyně, který se r. 1379 také psal z Laškova.

Vraťme se k Beněši II., který po Bohuslavovi z Laškova získal jeho díl Laškova a postupně se mu podařilo skoupit takřka všechny světské díly Laškova. Z jeho dětství k r. 1437 známe Dorotu z Laškova, jejímž mužem byl Jan Klášter ze Žerotína a Beneše z Laškova, který r. 1437 manželce Kateřině z Nitkovic a Želetic zapsal věno. R. 1447 ji v předtuše blízké smrti učinil poručnicí svých dětí. Vdova r. 1466 vzala dědictví na spolek dcer Elišku a její děti (po Václavovi ze Švábenic) Zděňka a Žofii. Dožila se vysokého věku, neboť ještě r. 1480 zápis rozšířila o další vnuky Václava, Annu a Zuzanu ze Švábenic. Václav, který se po něm od r. 1480 psal, musel o něj ještě svést spor s Bočkem Kunou z Kunštátu, jemuž r. 1492 král Vladislav II. zapsal. Při rozhodl r. 1493 stařičký Jeroným z Ludeřova a Oder, zřejmě syn Jarohněva, jenž potvrdil přenos práv po strýci Benešovi, který držel ves a tvrz Laškov. Z toho plyne, že tvrz zřejmě vystavěl Beneš II. z Laškova a Ludeřova, což vzhledem k podkomořskému úřadu odpovídá.

Erb Laškovských ze Švábenic:

Čtyři rozletité (rozbíhající se) střely tvořící znamení „střelového kříže.“ Pole štítu je modré. Klenotem jsou volské rohy.

Václav ze Švábenic záhy zemřel a Laškov zdědil syn Zdeněk, který žil ještě 1510, ale již 1511 se uvádí jeho vdova Janka z Kokor. Čtyři roky nato zapsal jeho syn Aleš na Laškově věno Žofce ze Zdětína. R. 1550 Aleš ze Švábenic zapsal Laškov s tvrzí Bohuši Kokorskému z Kokor prokurátoru jeho milosti císaře v markrabství moravském, v jehož rodě zůstal až do r. 1624. V letech 1579 -1601 vlastnil Laškov jeho syn Jan ml. Kokorský z Kokor a na Laškově, sudí práva menšího v kraji Olomouckém. Další držitelem byl Bohuslav st. Kokorský z Kokora na Laškově, jeho milosti císaře římského,uherského a českého krále truksas( stolník-jeden z předních úředníků markrabství moravského).

Roku 1612 byl kokorskými v Laškově vystavěn kostel, což připomíná erbovní deska na vnější straně prezbytáře s nápisem:

LETA PANIE 1612 NAKLADEM VROZENEHO PANA B

VSSE STARSS: KOKORSKI´HO Z KOKOR NA LASSKOWIE A L

DERZOWIE GEHO MITY RZIMSKEHO CIRSARZE VHERSHO A CZ

KRALE TRVKSASA GEST TENTO CHRAM BOZY ZGRVTV

KE CTI A CHWALE PANA BOHA WSSEMOHAVCIHOA BLAHOSLAWE

PANNI MARIE NANEBEVZETI MATKI GEHO WYSTAWEN A Y POS

Nápis na kostele je neúplný. Po doplnění jej dnes můžeme číst takto:

LÉTA PÁNĚ 1612 NÁKLADEM UROZENÉHO PÁNA BOHUŠE STARŠÍHO KOKORSKÉHO Z KOKOR NA LAŠKOVĚ A LUDÉŘOVĚ, ÚŘEDNÍKA JEHO MILOSTI ŘÍMSKÉHO CÍSAŘE, UHERSKÉHO A ČESKÉHO KRÁLE, JE TENTO CHRÁM BOŽÍ ZALOŽEN KE CTI A CHVÁLE PÁNA BOHA VŠEMOHOUCÍHO A BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE NANEBEVZATÉ, MATKY JEHO, VYSTAVĚN A POSVĚCEN

Nad nápisem jsou dva alianční erby. První erb patří Bohuši st. Kokorskému z Kokor a na Laškově.

Na hradební zdi je rostoucí lev. Klenot je týž.

Lev byl na jejich erbu podle jednoho pramene červený, zeď zlatá a vrchní pole stříbrné. Podle druhého pramene je lev stříbrný se zlatou korunkou v modrém štítě. Zeď je zlatá.

Druhý erb patří manželce Bohuše st. Kokorského z Kokora na Laškově, Anně Pavlovské z Pavlovic.

Na modrém poli je zlatý měsíc s hvězdou. Klenot se stejnými znameními jako na štítě.

Při opravě kostela v roce 1806 byla erbovní deska přenesena ze svého původního místa nad hlavním vchodem na nynější místo a doplněna nápisem:

REAEDIFI 1806 (nově postaveno 1806)

Jak uvádí zápis z genérální vizitace z roku 1775, slavnostní vysvěcení kostela provedl kníže Stanislav II. Pavlovský, olomoucký biskup (1579-1598). To ovšem znamená že na tomto místě již kostel nebo kaple stál. Tuto domněnku potvrzuje i oprava kostela v roce 1939. Při odstranění vnější omítky bylo dobře vidět, že kostel tvoří tři různé stavební slohy.

O životě Bohuslava Kokorského z Kokor mnoho zpráv nemáme. Po úspěšných letech 1609 – 1616, kdy zvětšoval panství, se zřejmě v roce1617 dostal do finančních nesnází. Přesto že byl katolíkem, sympatizoval s odbojem většiny zemských stavů, za což byl pokutován. Nevíme přesně, kdy a kde zemřel,v roce 1624 už byl asi mrtev. Jeho ručitelé prodali Laškov s tvrzí, dvorem, pivovarem a kostelním podacím, Přemyslovice s tvrzí, dvorem a kostelním podacím, Ludéřov s dvorem a ves Střížov, tvrz a dvůr v Ochozi s Klužínkem a čtyři mlýny Bedřichu (Friedrichu) Vojskovi z Bogdunčovic a jeho manželce Zuzaně.

Erb: v modrém poli je postavena stříbrná buvolí hlava se zlatým nosním kroužkem.Klenot: tři pštrosí péra -modré-stříbrné-modré.

V r. 1638 bylo laškovské panství značně rozsáhlé, byla zde ovčárna, pivovar, dva mlýny, kostel, fara, ale už v roce 1643 bylo panství prohlášeno za zcela zničené. R. 1649 bylo prodáno Melicharu Ledenickému z Ledenic a v dalším roce se stalo majetkem Jana Freye. Roku 1683 se stalo majetkem kláštera Augustiniánů u Všech Svatých na olomouckém předhradí. Augustiniáni vytvořili z Laškova střed rozsáhlého panství a připojili k němu ještě Budětsko, Lešany, Pěnčín, Rakovou, grunty ve Vrbátkách a Štětovicích.

Erb: Červeno-stříbrný štít s devíti břevny (vodorovnými pásy) ve štítě modrá, zlatě lemovaná routa, v niž je umístěna hlava Ježíšova.

R.1693 za preláta Ambrože Englmana byl zámek restaurován . Po zrušení kláštera Všech svatých 14. Srpna 1784 bylo panství zapsáno náboženskému fondu. V roce 1784 byla zřízena farní škola a umístěna ve zrušeném pivovaře.

22. srpna 1825 koupil panství František Jan Kollarz (4.2.1764-1.3.1847) z Lomničky, o kterém se praví, že byl dobrým hospodářem. Odprodal část půdy na postavení domků (vznikla osada Zastávka), pátral po stříbru u Rakové, otevřel lom na pokrývačskou břidlici. 2.března 1847 převzal panství syn František Adolf Kollarz.

1869 po smrti F. A. Kollarze převzal panství Jan Kollarz, poručník nezletilých Karla a Bohumila Kollarzů.

1871 na hřbitově zřízena hrobka Kollárzů do které se poprvé pohřbívalo až v roce 1899.

1873 panství přebírá Karel Jaroslav Kollarz (12.2.1849-20.11.1917).

dal krásně opravit zámek a r. 1877 se v něm ubytoval císař František Josef I. u příležitosti císařských manévrů na Konicku. Za tuto službu bylo majiteli uděleno šlechtictví s přídomkem z Laškova a Lešan. Svědčí o tom velká pamětní deska umístěná pod arkádou s nápisem:

In hac arce, quam ab 1825

nobiles de

Kollarz Lasskow et Lessan

Tenent Sua Majestat

Imperator

Franciscus Josephus i

1887

cum aulicis suis commorabatur

Volně přeloženo: Na tomto zámku, který od roku 1825 vlastní šlechtic Kollarz z Laškova a Lešan, prodlévala Jeho Výsost císař František Josef I. 1887 se svými dvořany. Za poskytnuté pohostinství císař udělil Karlu Jaroslavu Kollarzovi listem, datovaným v Gödelle dne 21. Listopadu 1887, šlechtictví s přídomkem z Laškova a Lešan a tento erb:

Dělený štít: v horním červeném poli vyrůstající zlatý gryf (fantastické zvíře zobrazované v heraldice jako polovina lva a polovina orlice) držící zlaté kolo s osmi loukotěmi, v dolním stříbrném poli šikmo položená oboustranně uřezaná hnědá větev, z niž z obou stran vyrůstá zelená větvička o třech listech. Klenot: z helmovní korunky vyrůstající zlatý gryf držící zlaté kolo o osmi loukotích.

Statek i zámek byly postupně zadluženy a zakoupil je rolnický akciový cukrovar v Drahanovicích.

Zámek vyrostl z gotické tvrze, jejíž dispozice se zčásti uchovala uprostřed. Analýzou půdorysu vyplývá, že nejstarší jádro zřejmě představuje útvar masivní obytné věže a snad i podsklepené budovy k ní mírně šikmo přiložené. Dodnes má tento trakt jiné výškové úrovně sklepů a zvýšeného přízemí. Zdivo obou objektů prostupuje zčásti ještě do patra . Podoba dalších ev. objektů a fortifikace z těsně předhusitského období nám uniká.

Zdá se, že Zdeněk či Aleš Laškovský ze Švábenic své sídlo zvelebili v goticko-renesančním duchu. Na stojící budovy navázala hradba uzavírající obdélnou plochu, přičemž k obytné věži a paláci byly přistavěny dva jednoprostorové přístavky. Vznikla tak dvojkřídlá dispozice, jak ji známe z nedaleké Vranové Lhoty, a použití věžic nakoso je doloženo na několika pozdněgotických stavbách. Na skutečnost, že prostor u jižní věžice původně asi nebyl zastavěn poukazuje šikmé propojení hradeb. Naopak do východní proniká kout místnosti. Etapa se vyznačuje masivními kamennými zdmi. Ani toto sídlo již v 2. polovině 16. stol. nepostačovalo vzrůstajícím nárokům majitelů a došlo k renesanční přestavbě. Navenek přibyl celý SZ trakt, čímž se zarovnalo původně zalomené průčelí. V SV polovině 1. podlaží byla přitom zřízena dlouhá místnost s výsečovou klenbou a upravena byla část paláce zprostředkující do ní přístup. Až k jižní nárožní věžici bylo rozšířeno JZ křídlo vybavené bohatými klenbami ve zvýšeném přízemí a schodištěm, pro něž byla vytvořena mezi gotickým palácem a renesanční přístavbou.

Přibližně v této podobě se dočkal zámek přechodu do rukou řádu. Augustiniánský prior Ambrož Engelman nechal na samém konci 17. stol. zámek upravit. Pravděpodobně v té době byl interiér východního nároží upraven na kapli, při níž vznikla přízemní chodba otevřená do nádvoří a postranní chodby v patře propojil prostor nad překlenutým vjezdem. Klenby lodžie a místnosti vedle renesančního sálu při jižní věžici pocházejí asi z konce 17. stol. Barokně byly zaklenuty některé sklepy a konečný vzhled zámek získal v r. 1887. Ostatní vnitřní úpravy modernizovaly především zvýšené přízemí a patro.

1890 zřízen samostatný poštovní úřad v Laškově.

23. května zemřela šlechtična Růžena Kollárzová z Laškova a Lešan. Byla pohřbena jako první do rodinné hrobky na místním hřbitově.

1900 přebírá panství Egon Kollárz (6.11. 1881 – 18.1. 1908)

1903 V prosinci byla přičiněním faráře P.B. Weinera založena v Laškově ZÁLOŽNA . Prvními funkcionáři byli: farář P.B. Weiner, kaplan P.J. Táborský, František Novák z Laškova, František Henek ze Dvorku, František Hvozdecký z Krakovce, František Mlčoch z Pěnčína a předseda dozorčí rady Jan Koudelák z Krakovce.

1908 přebírá panství opět Karel Jaroslav Kollarz po smrti svého syna Egona, který je též pohřben do rodinné hrobky.

1910 založen Orel

1911 založen Sokol

Dne 6. Října 1916 byly z moci úřední zabrány k vojenským účelům zvony z laškovského kostela.

Dne 20. Listopadu zemřel Karel Jaroslav šlechtic Kollarz, který byl také pohřben do rodinné hrobky.

1918 panství kupuje za dva miliony cukrovar v Drahanovicích od Olgy Mühlsteinerové, vdovy po Karlu Jaroslavu šlechtici Kollarzovi.

1924 Začal jezdit dvakrát denně z Laškova do Prostějova autobus pana Zavadila.

Dne 8. Srpna 1925 byly dodány firmou Herold Richard slévárny zvonů a továrny na kovové zboží v Chomutově nové zvony pro farní kostel v úhrnné ceně 36 488,46 korun.

Zdroj: laskov.cz (13.1.2015)