|
Premonstrátský
klášter Litomyšl,
bývalý politický okres Litomyšl |
|
Papežská
bula pro litomyšlský premonstrátský klášter Litomyšl - Papež Kliment V. vydal 23. května 1305 listinu, kterou potvrdil
premonstrátskému klášteru Panny Marie v Litomyšli svobody a nadání svých
předchůdců. Listina, jíž potvrdil opatu a konventu premonstrátského kláštera Panny
Marie v Litomyšli svobody a nadání svých předchůdců, jakož i všechna nadání a
exempce světských osob, především panovníků, byla vydána papežem Klimentem V.
23. května 1305 v Bordeaux. Listina je psána na pergamenu jihoevropského typu písmem užívaným
papežskou kanceláří, pro které se vžilo označení kuriála. Je opatřena
olověnou dvoustrannou (mincovní) pečetí o průměru 34 milimetrů, přivěšenou k
plice listiny na žlutočervených hedvábných nitích. V aversu pečeti shledáváme
nápis s papežovým jménem CLEMENS:PP:V – za užití unciálního E v papežově
jméně Clemens (Kliment) a zkracovacího znaménka nad literami PP (tj. papa =
papež) – obkroužený perlovcem. V reversu pečeti pak vidíme portréty apoštolů
sv. Petra a sv. Pavla lemované perlovcem a kříž na dříku s patkou mezi nimi.
Nad hlavami apoštolů čteme nápis .SPA.SPE (tj. .Sanctus Paulus .Sanctus Petrus). Tuto listinu, vydanou 26. září 1212 v Basileji římským králem
Friedrichem II. Sicilským (jíž byla Přemyslu Otakaru I. a jeho nástupcům
zaručována královská hodnost a právo volby římského krále), pečetil její
vydavatel zlatou dvoustrannou (mincovní) pečetí – bulou, jejíž název zlatá
bula (sicilská) se posléze přenesl na označení celé listiny. U listiny papeže Klimenta V. pro litomyšlský premonstrátský klášter
stojí snad za povšimnutí ještě datovací formule. K datování listin v tomto
období (ale i později) sloužily – vedle tzv. římského kalendáře (též počtu) –
zejména svátky světců. Vedle uvedení roku, se datovalo podle křesťanského
kalendáře, jehož základem byly Velikonoce. Ty mohly nastat ve třiceti pěti
případech, a proto byl křesťanský kalendář pohyblivý. Určitou výjimku v
datování tvořily listiny panovníků a církevních hodnostářů (též papežů), jež
mohly být (ne ale vždy) datovány podle let jejich panování, respektive výkonu
úřadu. Nejinak je tomu v případě již zmíněné listiny papeže Klimenta V., v níž
čteme: „Datum Burdegali, X. kal. Junii, pontificatus nostri anno primo.“ Dáno
v Bordeuax, desátých kalend červnových (tj. 23. května), pontifikátu našeho
roku prvního. Víme-li, že Kliment V. byl (dle chronologických tabulek)
papežem v letech 1305 až 1314, pak vzhledem k prvnímu roku jeho pontifikátu
byla zmíněná listina vydána skutečně v roce 1305. Z výše uvedeného je patrné, že nejstarší dějiny Litomyšle úzce
souvisejí s působením církevních institucí. Dle tradice založil koncem 11.
století v Litomyšli kníže Břetislav II. snad kostel, snad malý benediktinský
řádový dům. Zatímco působení příslušníků benediktinského řádu v Litomyšli
nelze doložit listinným materiálem, v případě premonstrátů je tomu naopak.
Příslušníky řádu premonstrátů uvedl do Litomyšle kolem roku 1145 olomoucký
biskup Jindřich Zdík a jejich klášter vystavěný v prostoru dnešního zámeckého
návrší dostal jméno Hora olivetská. Dominantní stavbou byla nejspíše bazilika
Panny Marie, která se nacházela v místech dnešního prvního zámeckého nádvoří.
Součástí nynějšího zámeckého návrší byl v té době rovněž farní kostel sv.
Klimenta, který zde údajně založili sv. Cyril a Metoděj. Románský kostelík
sv. Klimenta tak měl být dle tradice nejstarším kostelem v Čechách.
Nejnovější bádání ale tuto krásnou pověst vyvracejí. Například regionální
badatel Milan Skřivánek soudí, že kult sv. Klimenta sem přinesli až
premonstráti z Porýní. Zmíněno již, že působení premonstrátského kláštera v Litomyšli a
širokém okolí lze doložit listinným materiálem. Vedle privilegia krále
Vladislava I. hlásícího se k roku 1167 (jehož část však byla k původnímu
textu připsána nejspíše až v první čtvrtině 13. století), které vymezovalo
majetek kláštera, lze dále například zmínit listinu českého krále Přemysla
Otakara I. z roku 1226. Tou osvobodil litomyšlský premonstrátský klášter a
jeho poddané od placení pokuty zvané „Hlava“ za nevypátrané hrdelní zločiny.
Opakované psaní českého slova „Hlava“ v textu listiny je jedním z nejstarších
bohemik. Listina Přemysla Otakara I. je též nejstarším písemným dokumentem
uloženým ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. OLDŘICH PAKOSTA, ředitel SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli Zdroj: svitavsky.denik.cz (9.1.2009) |
|
|
|
Premonstrátský
klášter v Litomyšli Roku 1120 založil sv. Norbet z Xanten
první klášter řádu premonstrátů, který převzal jméno podle svého
místa založení – údolí Prémontré v severní Francii.[22] Řád přijal řeholi sv.
Augustina a v roce
1126 jej potvrdil papeže Honorius II. Kromě odříkavého způsobu života po
vzoru apoštolů a složení
slibu chudoby a poslušnosti, byla činnost řádových bratří zaměřena také na
fyzickou práci a pedagogické
působení na školách všech typů a stupňů.[23] Olomoucký biskup Jindřich Zdík[24] se
seznámil s premonstrátským řádem při svých cestách do ciziny a
stal se jeho příznivcem; proto patrně v letech 1143 – 1144 s českým knížetem
Vladislavem II. a jeho
ženou Gertrudou založili na Strahově premonstrátský klášter, který nazvali
Sion. Nedlouho
poté roku 1145 přivedl Zdík premonstráty do Litomyšle, kde nahradili
benediktinské mnichy a nově
vzniklý klášter dostal název Olivetská Hora podle biblického místa v
Jeruzalémě.[25] Premonstráti,
kteří si jako hlavní kostel zvolili románskou baziliku P. Marie, obdrželi
řadu statků,
pozemků a různá privilegia, jak je uvedeno v listině krále Vladislava I. z
roku 1167,[26] a značnou
měrou přispěli ke kolonizaci okolí Litomyšle.[27] Během 13. století obdržel klášter
některá další práva a výsady zejména na svých statcích, a to i na
Moravě, odkud postupovala taktéž kolonizace, avšak z iniciativy olomouckého
biskupa Bruna ze
Schauenburku. Premonstráti se zřejmě cítili ohroženi, a tak si roku 1245
vymohli potvrzení Vladislavovy
listiny z roku 1167 králem Václavem I., kde bylo přesně uvedeno, na co má
klášter od dob vlády
knížete Břetislava II. právo. Dovršením těchto privilegií bylo pak úplné
vynětí poddaných litomyšlského
kláštera z moci královských úředníků a povýšení podhradí králem Přemyslem
Otakarem II. na
město roku 1259. Stalo se tak listinou[28] vydanou 27. července v Hradci
Králové, ve které král
stvrdil všechna dosavadní privilegia litomyšlského kláštera se stručným
podotknutím, že dává Litomyšli
stejná práva a svobody, jaké užívají města královská.[29] Premonstrátům se
patrně úplně nelíbilo
znění této listiny, proto pravděpodobně iniciovali „vylepšení“ získaných
privilegií velice podezřelou
listinou,[30] kterou měl Přemysl Otakar II. vydat téhož dne. Ve „vylepšené“
listině vymezuje
král své privilegium podrobněji. Město Litomyšl bude mít stejné právo soudní,
městské a tržní jako
Hradec Králové a ostatní královská města, obyvatelé nové obce měli být úplně
vyňati ze soudní
pravomoci krajských úředníků a podléhali přímo královskému soudu v Praze,
stejně tak nemuseli
platit pokutu „nárok“, „nářez“ a „hlava“.Zřejmě aby získaná privilegia nebyla zpochybňována,
byla znovu potvrzena další listinou pro litomyšlský klášter z roku 1263[31] s
téměř totožným
zněním jako druhá z roku 1259, jejímž vydavatelem měl být opět Přemysl Otakar
II.. Tuto poslední
listinu potvrdil roku 1298[32] český král Václav II.[33] O opatech premonstrátského kláštera se
mnoho informací nedochovalo. Patrně nejvýznamnější z nich se
jmenoval Oldřich, který se poprvé zmiňuje v listině z roku 1278. Aby pozvedl
význam litomyšlského
kláštera, zakoupil v Praze dům na Malé Straně, kde občas pobýval. Tento dům
přešel později do
majetku litomyšlského biskupství. Oldřicha si oblíbil i český král Václav
II., jak se dá usuzovat z
jeho návštěv v Litomyšli. Jedna z nich se patrně týkala úmluvy o darovaní
některých statků z
okolí Litomyšle nově založenému klášteru na Zbraslavi. Klášter litomyšlský a
zbraslavský se tak
staly sousedy. Oldřich zemřel kolem roku 1300, po této době se o něm
nedochovaly žádné zprávy.
Jeho zásluhou dosáhl klášter velkého významu a naplnil tak představu
zakladatele kláštera - Jindřicha
Zdíka.[34] Posledním opatem premonstrátského kláštera byl Jindřich Calta,
jenž se musel vypořádat
se značnými dluhy a vzpourou ze strany mnichů, kteří ho obvinili ze špatného
hospodaření s
klášterním majetkem. Spor se dostal až k papežské kurii, kde byl Jindřich
ospravedlněn. Král Jan Lucemburský
osvobodil klášter i jeho poddané roku 1341 od všech mimořádných i
pravidelných poplatků na dalších
pět let. Jindřichovi se povedlo finanční situaci kláštera skutečně
zlepšit.[35] Roku 1344 se stala Litomyšl sídlem
nového biskupství, které vzniklo z dosavadního premonstrátského
kláštera. Klášterní chrám byl povýšen na katedrální a klášterní statky
rozděleny mezi
biskupa a kapitulu. Zdroj: Bc. Tereza Pakostová, Heraldické
prameny pro církevní dějiny v Litomyšli, 2012 |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.10.2014 |
