Zpět na Litomyšl

Děkanství

Litomyšl, bývalý politický okres Litomyšl

Litomyšlské děkanství

Prvním farním kostelem v Litomyšli se stal kostel sv. Klimenta, jehož založení se podle

legendy přisuzuje sv. Metodějovi. Nejstarší historicky doložená zmínka o litomyšlské farnosti se

však vztahuje až k době biskupské, kdy působil jako farář u sv. Klimenta scholastik, jeden

z kapitulních kanovníků.[166] Scholastik vedl litomyšlskou farnost až do husitské revoluce, která

výrazně změnila situaci. V roce 1425 pobořila spojená vojska pražanů a táboritů v Litomyšli většinu

církevních budov, zaniklo biskupství i augustiniánský klášter. Ušetřen ničení zůstal pouze kostel

Povýšení sv. Kříže, kam se roku 1428 farní úřad trvale přesunul.[167]

V následujících letech, kdy litomyšlské panství drželi husitští hejtmani a posléze Kostkové

z Postupic, byli faráři vybíráni zejména z řad protestantského duchovenstva. Období protireformace

za pánů z Pernštejna přineslo naopak negativní postoj vůči osobám jiného než katolického vyznání.

Vratislav z Pernštejna měl jako vrchnost patronátní právo a dbal na to, aby dosadil na fary z

věroučného hlediska vhodné osoby. Morálka duchovenstva byla však v té době velmi špatná, a tak

často docházelo k veřejnému pohoršení, když se stal farářem prostopášník či opilec.[168]

V roce 1579 se objevuje nový titul - děkan. Prvním děkanem se stal Bartoloměj Flaxius, který

pociťoval velký odpor vůči nekatolíkům. Jeho nástupce Václav Brosius svůj hněv zaměřil zejména na

Jednotu bratrskou a tiskl v litomyšlské tiskárně proti Bratřím útočné spisy.[169] Po smrti

Vratislava z Pernštejna a jeho manželky Marie Manrique de Lara převzala litomyšlské panství jejich

dcera Polyxena z Lobkovic, která stejně jako její rodiče, vybírala děkany pouze katolického vyznání

a podporovala nenávist vůči protestantům. V roce 1618 došlo ke vzpouře nekatolíků, vtrhli do

děkanského kostela, vyplenili ho a děkana Daniela Hájka napadli a vláčeli přes celé město. Polyxena

město potrestala odejmutím některých privilegií.[170]

Po řadě několika morálně pokleslých děkanů byl v roce 1657 litomyšlským děkanem jmenován

významný český historik a vlastenec Tomáš Pešina z Čechorodu. Do Litomyšle přišel ve věku 28 let a

díky perfektní znalosti českého jazyka a dalším charakterním vlastnostem si jej obyvatelé města

velmi oblíbili. Během svého působení v Litomyšli jej císař povýšil do šlechtického stavu (odtud

přídomek z Čechorodu) a udělil mu erb. V roce 1665 přesídlil do Prahy, kde rychle postupoval

v církevních hodnostech. Na Litomyšl, která mu přirostla k srdci, však nezapomněl a zůstal

s některými měšťany v písemném styku. Ve své poslední vůli pamatoval i na děkanský kostel.[171]

Dalším projevem rekatolizačního úsilí se stala výstavba kostela u sv. Anny za městem v letech

1670 - 1672, kde záhy poté vznikl nový hřbitov. V souvislosti s tím se přestalo pohřbívat na starém

hřbitově, který byl situován v bezprostřední blízkosti děkanského kostela a z hygienického hlediska

již nevyhovoval. Pozemek se upravil na děkanskou a piaristickou zahradu. Rovněž kostel Povýšení sv.

Kříže s budovou děkanství prošel mnoha přestavbami zejména z důvodu četných požárů.[172]

Po několika méně významných osobnostech nastoupil roku 1708 coby děkan v Litomyšli příslušník

staré české šlechty Zikmund Adam Náchodský z Neudorfu. Žil přísným asketickým životem pro tehdejší

dobu neobvyklým. Chodil v prostém rouchu a svůj pokoj nenechal vybílit ani uklidit. Zemřel v roce

1756 a o jeho nástupcích se nám nedochovalo mnoho informací.[173]

V revolučním roce 1848 došlo ke zrušení všech feudálních výsad, které děkanství udělil Jan

Bedřich z Trautmannsdorfu ve svém testamentu. Tehdejší děkan František Xaver Paul se obrátil na

patronátní valdštejnský úřad a domáhal se o další vyplácení finančních i materiálních potřeb. Děkan

Paul působil jako inspektor na filozofickém ústavu a jeho nástupce děkan Antonín Šanta, známý

z Jiráskovy Filozofské historie, na ústavu dokonce přednášel.[174]

V roce 1904 bylo litomyšlské děkanství jako připomínka na existenci kláštera a biskupství

povýšeno na proboštství a v roce 1994 v souvislosti s výročím 650 let od založení biskupství byl

proboštský kostel Povýšení sv. Kříže povýšen na kapitulní. Této události se zúčastnil mj. i

titulární biskup litomyšlský Jaroslav Škarvada a pontifikální mši v zámecké zahradě sloužil pražský

arcibiskup Miloslav Vlk.[175] V současné době spravuje kapitulní chrám a děkanský úřad řád

salesiánů Dona Bosca, kterým se budu věnovat v poslední kapitole.

Z osobností litomyšlského děkanství mě z heraldického hlediska zajímají dvě, a to Tomáš Pešina

z Čechorodu a Zikmund Adam Náchodský z Neudorfu.

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)

Narodil se roku 1629 v Počátkách v rodině řezníka a na rozdíl od sourozenců, kteří se vyučili

řemeslu, vystudoval jezuitské gymnázium. Poté odešel studovat do Prahy, kde se seznámil

s Bohuslavem Balbínem, který v něm probudil hluboký zájem o české dějepisectví. V roce 1653 přijal

kněžské svěcení a o několik let později se stal děkanem v Litomyšli. Ve svém úřadě projevil velkou

horlivost a nadšení a započal zde psát své dílo Moravopis. Během svého působení v Litomyšli byl

povýšen do šlechtického stavu, zvolil si přídomek z Čechorodu a současně s tím mu byl udělen

šlechtický erb. V roce 1665 odešel do Prahy, kde se zpočátku stal kanovníkem svatovítské kapituly,

později děkanem a od roku 1674 také světícím biskupem. Tomáš Pešina z Čechorodu zemřel v Praze ve

věku padesáti let na morovou nákazu.[176]

Erb Tomáše Pešiny z Čechorodu mohu doložit na dřevěné barokní kartuši z roku 1660[177] uložené

v Regionálním muzeu Litomyšl, na přitištěné pečeti[178] z červeného vosku z roku 1678 na jeho

osobní korespondenci, dále jej lze spatřit na pamětní desce umístěné na fasádě jeho rodného domu

v Počátkách.

Blason erbu

V dřevěné barokní kartuši se zlatým lemováním modrý barokní štít se stříbrnou kotvou. Na štítě

je položena zlatá korunka nesoucí zlatou pěticípou hvězdu.

Na přitištěné pečeti je erb Tomáše Pešiny z Čechorodu poněkud jiný.

Na španělském štítě položena kotva. Na heraldicky pravém rohu štítu je umístěna biskupská

mitra, na heraldicky levém rohu kalich, který nese dvě rozkřídlená orlí křídla, mezi nimiž je

umístěna šesticípá hvězda. Po stranách štítu splývají přikrývadla.

Zikmund Adam Náchodský z Neudorfu (1708 – 1756)

Pocházel z českého šlechtického rodu Náchodských; jeho předek Adam Náchodský obdržel roku 1612

erb a přídomek z Neudorfu. Zikmund Adam započal svou kariéru jako voják, poté se však vydal na

kněžskou dráhu. Od roku 1708 působil jako děkan v Litomyšli až do své smrti v říjnu 1756.[179]

Erb Zikmunda Adama Náchodského z Neudorfu nalezneme na obraze s jeho portrétem v obrazové

galerii děkanů na proboštském úřadě.

Blason erbu

Polcený renesanční štít. V prvním modrém poli na třech stoncích - vycházejících ze spodní

části štítu z místa polcení - tři žaludy svisle, pod nimi dubový list na stonku, vše v přirozených

barvách. V druhém zlatém poli tři modrá šikmá břevna. Na štítě je umístěna turnajová přilba en

face, helmovní korunka nese klenot tři paví pera, krajní modrá, prostřední zlaté. Přikrývadla

modro-zlatá..

Zdroj: Bc. Tereza Pakostová, Heraldické prameny pro církevní dějiny v Litomyšli, 2012

Jaromír Lenoch © Aktualizace 6.10.2014