Koclířov
Kostel sv.Jakuba Staršího a
sv.Filomeny
Historie objektu
Se jménem vsi Kocliřova, ležící nedaleko od Litomyšle, se
v písemných pramenech prvně setkáváme ve známé listině z 16.října 1341, jíž vratislavský
biskup Přeclav z Pogorelly rozdělil majetek dosavadního litomyšlského
premonstrátského kláštera mezi litomyšlského biskupa a jeho kapituly jak známo,
litomyšlské biskupství vzniklo roku 1344 právě z tohoto premonstrátského
kláštera. Ve zmíněné listině je jako první ze vsi, jež připadly biskupovi,
uveden právě Koclířov, a to ve svém původním německém tvaru Cunczendorph, tedy
Kuncova ves (CDM VII.2, č.735, s.539 - 543). Ves tudíž, jak je zřejmé, náležela
do této doby litomyšlskému premonstrátskému klášteru. Držení Kocliřova bylo
později litomyšlským biskupům potvrzeno i další smlouvou z roku 1398 (CDM XII.,
č.483, s.423 - 432).
Farní kostel je v Kocliřově
poprvé doložen v listině arcibiskupa Arnošta z Pardubic z 3.prosince 1349, v
niž jsou vypsány farní kostely, jež by měly připadnout nově zakládané
litomyšlské diecézi. Mezi těmito kostely je v poličském děkanátu uveden i farní
kostel kocliřovský (CDM VII.2, č.974, s.676 - 677). Stejně tak je tento kostel
uveden i v listině litomyšlské kapituly z 4.listopadu 1350 (CDM VIII., č.52, s.26 - 27).
Koclířov tedy náležel k litomyšlskému panství, a to až do konce
patrimoniálního období. Jeho vrchností a zároveň i patrony místního kostela
byli po faktickém zániku biskupství od roku 1432 do roku 1547 Kostkové z
Postupic, pak se rychle vystřídali Šebestián Šenajch, Jaroslav z Pernštejna a
Václav Haugvic z Biskupic, od roku 1561 do roku 1650 panství patřilo
Pernštejnům, v letech 1650 - 1753 Trautmannsdorffům a od roku 1753 do roku 1856
Valdštejnům. Poté litomyšlský velkostatek i s patronátním právem ke
kocliřovskému kostelu přešel do majetku Thurn-Taxisů, posledních majitelů
velkostatku.
O kocliřovském kostele po
dlouhou dobu nemáme žádných zpráv. Z roku 1502 pocházel nejstarší koclířovský
zvon s reliéfy Panny Marie a sv.Pavla (B.Matějka - J.Štěpánek - Z.Wirth, Soupis
památek historických a uměleckých v království Českém 29. Politický okres
Litomyšlský, Praha 1908, s.13), o němž ovšem nevíme, zda byl i původně ulit pro
tento kostel. V zemskodeskovém zápise z roku 1547, týkajícím se konfiskace
litomyšlského panství Kostkům z Postupic, je koclířovský kostel nadále uváděn
jako kostel farní (SÚA, DZV 46 K 21v - K 22v).
Podle pozdější zprávy,
pocházející asi z roku 1748, "byla kostelní věž u kostela postavena v letech
1609, 1610, 1611, 1612 a 1613, což je vidět v účtech z těchto let, a bylo na
tuto stavbu vydáno 542 zl.; milostivá vrchnost na to nic nedarovala" (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.749).
V popise kostelů na litomyšlském panství z roku 1654 se píše, že
se nachází "ve vsi Kecndorfě kostel filiální založeni sv.Jakuba Velikého.
V témž kostele přisluhuje farář kamenohorský z markrabství Moravského, stále
náboženství katolického" (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.17 529). Kostel
tedy, zřejmě po Bílé hoře, poklesl na kostel filiální, přičemž došlo k té
anomálii (působící později rozličné potíže), že byl přifařen ke kostelu v
Kamenné Horce na Moravě, ačkoliv Koclířov nadále patřil k Čechám; z
církevněsprávního hlediska Kamenná Horka náležela ovšem do olomoucké diecéze
(později arcidiecéze).
V tzv. svitavské děkanské matrice z roku 1672 je koclířovský kostel popisován takto: "Patronem koclířovského kostela je svatý Jakub Větší. K jeho poctě je zřízen i hlavní oltář, jenž však není posvěcen. Kromě toho se v tomto kostele nacházejí dva postranní oltáře. Jeden představuje Nejsvětější Trojici, druhý svatého Jiřího a svatého Mikuláše, biskupa a vyznavače; ani jeden z nich není posvěcen. /…/ Zvony: Celkem jsou zde i s oním ve věžičce 4, všechny benedikované" (ZA Opava, ACO, kniha 231, s.255 - 257).
Poněkud odlišný a zároveň
podrobnější je popis v další svitavské děkanské matrice z roku 1691, kde se
uvádí: "Patronem koclířovského kostela je svatý Jakub Větší. K jeho poctě
je zřízen i hlavní oltář, jenž však není posvěcen. Větší dolní tabule tohoto
oltáře představuje Nejsvětější Trojici, horní menší pak svatého Jakuba Většího.
U evangelního rohu tohoto oltáře se uchovávají svaté oleje ve skrýšce (in
repositoriolo), chráněné ve zdi železnou brankou (portula) a závorou. V téže části
se nachází sakristie, postavená z kamene a ozdobená zpovědnicí a skříněmi pro
liturgická roucha a jiné nezbytnosti. Kromě toho se v tomto kostele nacházejí
dva postranní oltáře. Jeden představuje Nalezení svatého Kříže, druhý svatého
Jiřího a svatého Mikuláše, biskupa a vyznavače; ani jeden z nich není
posvěcen." O zvonech je pak řečeno totéž, co v matrice z roku 1672 (ZA
Opava, ACO, kniha 232, s. 318 - 321).
V nedatovaných
"poznámkách o koclířovském kostele", pocházejících asi z roku 1748, z
nichž jsme byla výše citovaná zpráva o stavbě věže v letech 1609 - 1613, se
kromě toho uvádí, že "střecha nad kostelem je úplně chatrná a od roku 1717
nebyla pokrývána, pročež farář dostal od p.vikáře rozkaz, aby se o to zasadil u
konzistoře." Zmiňován je zde i velký kostelní zvon, jehož letopočet však
měl být podle této zprávy 1503 (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart. 749).
V červenci 1753 psal farář
František N.Hanke olomoucké konzistoři: Podlaha (pavimentum) nad presbytářem
mého filiálního koclířovského kostela je zničená, takže se pro své stáří může
úplně zřítit, což hrozí velkým nebezpečím. Stejně tak je tamtéž na hřbitově
kolem dokola na zdech kvůli dešťům úplně zničena a stržena střecha a nad
vchodem kvůli větru a zimě rovněž střecha, na jejichž opravu naléhají sami
farníci. Podle tesaře by celá tato oprava i s platem jemu a jeho lidem, se
šindelem, hřebíky a jinými nezbytnostmi, stála 60 zl." Farář tedy prosil o
povolení k této opravě (ZA Opava, ACO, kart.4597).
K rozsáhlým stavebním pracím
na koclířovském kostele však došlo až za dalšího faráře v Kamenné Horce, jímž
byl svitavský rodák Dominik Hanke, dosazený sem v roce 1762 (ZA Opava, ACO,
kniha 233, s.135). V srpnu 1766 Hanke sděloval olomoucké konzistoři, že po
kanonické vizitací farnosti, při níž koclířovští kostelníci uvedli, že kostelní
věž, ve které jsou zavěšeny tři zvony, je zničená, se do Koclířova odebral sám
víceděkan spolu s farářem Hankem, zedníkem a tesařem, aby si vše prohlédli na
místě. Tu pak zjistili, "že kdyby nebyla bývala v tomto letním čase věž
zbavena své špice, hrozilo by velké nebezpečí, že kvůli nadmíru ztrouchnivělým
základním trámům (na nichž je celá zvonice postavena) se zřítí na lidi i
kostel, jak o tom nepochybně p.víceděkan ve své zprávě o kanonické vizitaci
podá nejdůstojnějšímu biskupskému úřadu podrobnější zprávu. Protože pak nejprve
podle tesařova rozpočtu bude už provedené nezbytné stržení a nové postavení
dřevěné zvonice i nová střecha stát, jak to ukazuje přiložený doklad 307 zl. 27
kr. a podle zedníkova názoru bude oprava zničené zdi věže i s kamenem, taškami
a vápnem. stát. když se bude pracovat hospodárně, 60 zl., dohromady tedy bude
zapotřebí 367 zl. či o něco více, nechť mně nejdůstojnější biskupský úřad ráčí
nejmilostivěji dovolit, abych mohl řečenou částku 367 zl. vzít z pokladny na
opravu této věže, dokud nebude snahou nejjasnější litomyšlské vrchnosti (jíž
vesnice Kocliřov s tímto mým filiálním kostelem náleží) tento prastarý kostel
pro lid od základů rozšířen. "
Žádané povoleni udělila
konzistoř dne 11.srpna 1766. Dne 2.listopadu následujícího roku 1767 však na
konzistoř došel dalši Hankeho list, ve kterém pisatel sděluje, že sice toto
povolení ke znovupostavení zničené věže obdržel, ale že se mezitím objevily
další závady, o nichž se předtím nevědělo, "jako dolní schody na věž čili
šnekové schody a jiné rozličné schody v počtu šesti, vedoucí nahoru na
věž", a že rovněž je zapotřebí přenést zvony, "totiž velký
doprostřed, ostatní menší pak na stranu", což všechno se právě nyní dělá.
Farář tedy žádalo povolení vzít z pokladny kostela ještě dalších 60 zl. (ZA
Opava, ACO, kart.4597).
I po této opravě věže však
farář nadále usiloval o důkladnou přestavbu a rozšíření kostela. V listě
jakéhosi vrchnostenského úředníka hraběti Valdštejnovi jakožto litomyšlské vrchnosti,
datovaném 25. března 1768, se reaguje na list hraběte ze dne 16.března a
vyslovuje se podivení, že koclířovská obec i s farářem žádá hned o poskytnutí
materiálu na stavbu kostela, zatímco jejich povinností bylo nejprve požádat
hraběte o povolení ke stavbě a až pak prosit o materiál (SObA Zámrsk, Vs
Litomyšl, kart.749).
Poté se farář Hanke počátkem
července téhož roku obrátil na olomouckou konzistoř listem, na jehož počátku
vyjadřuje naději, že se víceděkan ve své zprávě o kanonické vizitaci již „zmínil"
o mně uloženém rozšíření filiálního kocliřovského kostela", jakož i
"o již zhotoveném plánu zároveň se soupisem nákladů a výdajů." Když
však prý farář požádal litomyšlskou vrchnost, tedy Jiřího hraběte Valštejna, o
poskytnutí dřeva a jiného materiálu na stavbu, dostal odpověď, že hrabě není
proti této stavbě a je i ochoten podle svých sil pomoci, ovšem jen tehdy, když
biskupská konzistoř umožní jeho hospodářskému úředníkovi účast při každoroční
kontrole kostelních účtů (ZA Opava, ACO, kart.4597). Konzistoř nato dekretem z
11.července 1768 vskutku povolila, aby hraběcí úředník byl - v případě, že
hrabě přispěje "k nezbytné opravě a rozšíření" koclířovského kostela
- přítomen každoroční kontrole kostelních účtů, avšak bez práva je podepisovat
(ZA Opava., ACO, kart.4597; SObA Zámrsk, Vs. Litomyšl, kart.749).
Počátkem listopadu 1768
oznámil farář Hanke konzistoři další nemilou zprávu, že totiž "po dlouhém
užívání praskl zvon ve věži mého filiálního koclířovského kostela." Hanke
již jednal se zvonolijcem, jenž prý je ochoten ulít nový zvon, přičemž za
každou libru zároveň s přidáním mědi požaduje 36 kr. Starý zvon vážil 298
liber. Hanke žádalo povolení vzít z kostelních peněz částku na ulití nového
zvonu.
V listě z 9.ledna 1769 Hanke
informoval konzistoř, že hrabě ještě stále není spokojen zněním dekretu z
11.července 1768, totiž tím, že jeho úředník nemá kostelní účty podepisovat;
farář tedy žádal konzistoř, aby celý spor již nějak vyřešila, aby se tak stavba
nového kostela neprotahovala. Do věci se poté vložil sám olomoucký biskup
Maxmilián hrabě Hamilton, jenž v listě konzistoři z 14.ledna 1769 vyslovuje
názor, že oněm hospodářským úředníkům nejde ani tak o autoritu jejich
vrchnosti, jako spíš o jejich vlastní autoritu. Kdyby si to však žádal vskutku sám
hrabě, má mu konzistoř žádané povoleni udělit.
Posléze počátkem dubna 1769
napsal farář Hanke konzistoři list, v němž se nejprve odvolává na to, že již
před dvěma lety viceděkan ve své zprávě o kanonické vizitaci vyložil, že
kocliřovský kostel je nezbytně třeba rozšířit, aby mohl pojmout větši počet
věřicích, a poté píše: "K tomuto účelu jsem si od litomyšlské vrchnosti
vyžádal souhlas, který tu přikládám zároveň s plánem na rozšířeni kostela,
jakož i s rozpočtem všech nutných výdajů, zhotoveným jak zednickým mistrem, tak
tesařem a jinými znalci." (Zmíněný plán a rozpočet se bohužel
nedochovaly.) Hanke tedy žádal konzistoř o dovoleni, aby mohl "tohoto roku
hned provést nějaké přípravy, jako pálit cihly a obstarat z kostelních peněz a
přivézt písek, vápno, dřevo a jiné nezbytnosti, následujícího roku pak tím
rychleji na rozšiřování kostela pracovat." Olomoucká konzistoř mu nato dne
6.dubna 1769 udělila povoleni, "aby svůj filiální koclířovský kostel podle
navráceného plánu rozšířil a opravil a aby na ten účel vydal z kostelních peněz
3992 zl.45 kr." s tím, že cena materiálu, který na základě svého
rozhodnuti z 26.února t.r. dodá zdarma vrchnost, bude poté odečtena (ZA Opava,
ACO, kart.4597).
Dne 18.června 1769 již mohl
farář Hanke oznámit hospodářskému řediteli litomyšlského pastvi Václavu Josefu
Svobodovi, že "stavba koclířovského kostela" začne 20.června a že si
tudíž dovoluje pozvat hraběte, aby buď sám položil základní kámen, anebo tím
aspoň pověřil některého svého úředníka. Někdy před 24.červencem 1769 napsala
koclířovská obec hraběti list, v němž mu děkovala za jeho dekret z 26.února,
jímž povolil rozšířeni kostela a slíbil přispět k této stavbě materiálem, jakož
i za již obdržené dřevo v ceně 144zl.43kr.; navíc však obec prosila o dodáni
ještě 10 kop prken, 250 kop šindele a 230 sáhů dřeva na pálení cihel a vápna.
Hrabě dne 24.července žádosti obce vyhověl, byť ne v té míře, jak obec
požadovala, neboť dřeva na pálení cihel a vápna daroval jen 80 sáhů, místo 10
kop prken pak poskytl 40 klád na prkna. Farář Hanke mu pak dopisem za toto
rozhodnuti poděkoval (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.749).
Z roku 1770, kdy se na kostele
zřejmě nejvíce pracovalo, žádné zprávy bohužel nemáme. Podrobnou zprávu o stavu
kostela však. nacházíme ve svitavské děkanské matrice z roku 1771, přičemž
zápis o kocliřovském kostele pochází z 25.května toho roku. O kostele se tu
nejprve píše: "Item ves Koclířov s filiálním kostelem sv.apoštola Jakuba,
ležící již v Čechách, patřící k litomyšlskému panství. Tento filiální kostel,
vzdálený půl hodiny cesty od Kamenné Horky, byl dříve prastarý a zničený, avšak
v těchto posledních dvou letech byl opraven a rozšířen, s novým prostornějším
presbytářem, s klenbou provedenou ve tvaru lodě a s vyššími zdmi, a tohoto roku
bude stavba zcela dokončena."
O kus dále pak tato matrika o
kostele uvádí: "Filiální koclířovský kostel, jak již bylo výše řečeno, se
nyní opravuje a rozšiřuje a tohoto roku bude stavba dokončena. Hlavni oltář ke
cti sv.Jakuba apoštola. Věž má přilehlou ke kostelu, se třemi zvony: Velký váži
9 centnýřů s obrazem Panny Marie a byl ulit roku 1503. Druhý váží 4 centnýře s
obrazem sv.Jakuba a byl ulit roku 1735. Třetí váží 3 centnýře 70 liber s
obrazem sv.Gottharda a byl ulit roku 1768. Je tu rovněž umíráček, jenž váží 40
liber. Nad kostelem je zvonek vážící 65 liber. Sakristie je na evangelijní
straně, má nad sebou oratorium. Kazatelna je na evangelijní straně a je k ní
vchod ze sakristie. Postranní oltáře tu dosud nejsou žádné, ani hudební kůr,
ani podlaha, ale to všechno se staví. Krypta je zde jedna, ale v kostele nic
nevisí. Hřbitov je kolem kostela, obehnán zdi, s kostnicí postavenou z
kamene."
O kostelním jmění se zde
uvádí, že roku 1769 činilo 3282 zl.19 kr. a roku 1770 vzrostlo na 3351 zl. 4l
kr.3 pen. Z této sumy bylo však 22 zl.16 kr. vydáno na běžné výdaje, 814 zl. 32
kr. 2 pen. na materiál k rozšíření a opravě kostela, 758 zl. 42 kr. na mzdy
zedníků a 255 zl. 9 kr. na mzdy tesařů,
takže kostelu zbývá ještě 1501 zl. 2 kr. (ZA Opava, ACO kniha 233, s.138, 140,
144).
Dne 12.prosince 1771 již farář
Hanke psal zřejmě nějakému vrchnostenskému úředníkovi: "Náš koclířovský
kostel je již - i když s velkými náklady - postaven, nyní se dělají uvnitř
kostela ostatní nezbytnosti, jako desky na podlahu, lavice k sezení a kůr; rovněž
vnitřní okrasa kostela, jako jsou oltáře a kazatelna, ještě musí být udělána,
což vše vyžaduje velké náklady, takže jsme si už v letošním roce, abychom
zaplatili výdaje, museli půjčit od farního kostela v Kamenné Horce. K tomu
ještě přišlo neštěstí že nám praskl zvon na věži, což rovněž bude pro kostel
představovat velké výdaje. Farář tedy žádal, aby mu k tomu účelu byla vrácena
částka 650 zl. z kostelních peněz, kterou si vrchnost půjčila. Odpověď z
31.ledna 1772 však zněla, že peníze nyní nemohou být vyplaceny, faráři pak že
se ponechává na vůli buď sehnat prostředky jinde, anebo pro letošek stavbu
kostela zastavit (SObA Zámrsk,Vs Litomyšl, kart.747).
Farář o tomto rozhodnutí
vrchnosti informoval v dubnu 1772 konzistoř, přičemž dodal, že zastavit stavbu
nemůže, protože není možné, aby kostel existoval bez podlahy vydlážděné kvádry
a bez sedadel (z nichž má kostel ročně zisk)." Farář tedy prosil
konzistoř, aby mu povolila půjčit si na dostavbu 300 zl. od kostela v Kamenné
Horce a dalších 350 zl. "od jiného dobrého přítele." Je to prý nutné
i proto, že od minulého roku dluží více než 300 zl. řemeslníkům, totiž
kameníkovi, sklenáři, tesaři, kováři, zámečníkovi, truhláři a jiným, kteří již
naléhají na výplatu (ZA Opava, ACO, kart.4597).
Zařizováni kostela se protáhlo
ještě na delší dobu, nicméně přestavba kostela, která začala roku 1769, byla
již v podstatě roku 1771 či 1772 ukončena. Pozdější literatura vesměs uvádí
jako rok přestavby kostela 1770, vycházejíc přitom ze Sommerovy topografie z
roku 1837, v níž se stručně píše, že kostel "byl roku 1770 přestavěn a
zvětšen" (J.G.Sommer, Das Königreich Bohmen 5.Chrudimer Kreis, Praha 1837,
s.188). Školní kronika koclířovské lidové školy, založená roku 1885 a
přinášející pro starší období ne vždy věrohodné údaje, uvádí, že "přes
velikost místa měla vesnice až do roku 1770 jen kapli, která byla zvětšena z
dnešní sakristie", a že "v roce 1771 byla přistavěna. věž" (SOkA
Svitavy, Kroniky, sign. KR 257, s.8).
V dubnu 1774 psal farář Hanke
konzistoři, že "před málo lety byl nově vystavěn můj filiální koclířovský
kostel, který dosud postrádá vnitřní okrasu; zvláště by byla nejvýš nezbytná
nová kazatelna." Hanke již, jak piše, uzavřel smlouvu s truhlářem i
sochařem "podle přiloženého plánu", a to za 60 zl., a nyní prosí
konzistoř o dovolení, aby mohl ze jmění koclířovského kostela, které obnáší 125
zl., vzít k tomuto účelu 50 zl., zatímco zbytek doufá sehnat od dobrých přátel.
O tom, jak pomalu zařizování
kostela postupovalo, svědčí další dopis faráře Hankeho konzistoři z počátku
ledna 1777. Hanke v něm psal, že v kostele "dosud není ani jeden
oltář", a prosil o povolení, aby mohl použít 100 zl. "na stavbu
hlavniho oltáře." Žádané povolení Hanke vskutku 9.ledna 1777 obdržel; dne
5.listopadu 1778 však přišel na konzistoř další jeho list, v němž píše, že
"těchto 100 zl. na pokračování v této stavbě hlavního oltáře
nestačí", a požaduje proto, aby mohl k tomu účelu použít dalších 92 zl. z
kostelních peněz. Konzistoř mu hned 5.listopadu 1778 vskutku povolila, aby
použil "k pokračování ve stavbě hlavního oltáře" kostelní peníze,
avšak jen ve výši 50 zl. O půl druhého roku později, počátkem června 1780 však
Hanke znovu psal konzistoři, že "k dokončení a dohotovení této
stavby" potřebuje opět dalších 50 zl., a žádal o povolení vzít je z kostelní
pokladny. Pak byl zřejmě hlavní oltář konečně dohotoven, jelikož v březnu 1782
již Hanke psal konzistoři, že v koclířovském kostele, "který byl asi před
deseti lety od základů postaven, je po postavení hlavního oltáře a kazatelny
zvláště citelný nedostatek liturgických rouch."
V červnu 1783 sděloval farář
Hanke konzistoři, že při kanonické vizitaci toho roku bylo zjištěno, že je
nutno opravit hřbitovní zeď a prosil o povolení, aby mohl na tuto opravu použít
50 zl. z: kostelních peněz (ZA Opava, ACO, kart.4597). Podle kostelního účtu za
rok 1784 stála tato oprava hřbitovní zdi na základě povolení konzistoře z
16.června 1783 celkem 66 zl.26 kr. z čehož 19 zl.48 kr. tvořila mzda tesařů a
zbytek materiál, totiž dřevo, šindel a hřebíky (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
kart.749).
Dne 30.června 1791 psal farář
Hanke opět konzistoři: "Roku 1770 byl filiální koclířovský kostel s
nejmilostivějším povolením nejdůstojnější arcibiskupské konzistoře vystavěn
takřka od základů. Ke konci už peníze tohoto kostela chyběly natolik, že dosud
ani nemohl být tento nový kostel uvnitř čistě vybílen, ani nemohla být
provedena nezbytná oprava věže. Protože však nyní je věž u filiálního kostela
zvláště směrem k severu podobna zřícenině, pročež aby se zamezilo větším
výdajům, potřebuje co nejrychlejší opravu, a protože zároveň lid si přeje, aby
celá tato nová stavba byla po uplynutí tolika let konečně i uvnitř čistě
vybílena a uvedena do ozdobného stavu, sděluji, že náklady na opravu věže a
čisté vybíleni tohoto kostela činí podle přiloženého rozpočtu svitavského
zedníka a kromě robot, jež farníci vykonají zdarma, celkem 72 zl. 52 kr."
Jelikož však koclířovský kostel má nyní jen 55 zl., prosí farář o povoleni, aby
zbývajících 22 (!) zl. mohlo být prozatím vypůjčeno od koclířovské obce (ZA
Opava, ACO, kart.4597).
K provedení těchto prací však
zatím nedošlo. Mezitím byla.roku 1793 opravena kazatelna, za což bylo
truhlářovi zaplaceno 8 zl. (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.749). Až v srpnu
1795 psal nový farář v Kamenné Horce Ondřej Schimpkele olomoucké konzistoři, že
sice před čtyřmi lety bylo povoleno provést opravu "zbořené vnější zdi
věže filiálního koclířovského kostela", ale že ať již kvůli smrti
předešlého faráře Hankeho, ať z jiných příčin, oprava dosud nebyla provedena a
zeď stále více vypadá jako zřícenina. Farář proto prosil o povolení, "aby
na nejvýš nezbytnou opravu řečené věže, na ozdobeni kazatelny a na mříže u
jednoho okna" mohl vynaložit 84 zl.35 kr. z kostelních peněz, nepočítaje v
to robotu a povozy, poskytnuté farníky. V červnu následujícího roku 1796 pak
týž farář žádal konzistoř, aby mu povolila vydat z kostelních peněz 24 zl. na 8
nových lavic (ZA Opava, ACO, kart.4597). V roce 1797 bylo truhláři zaplaceno za
4 nové lavice 10 zl. a sochaři "za ozdobu u kazatelny" 30 kr. (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.749) .
Dne 15.července 1799 udělila
konzistoř faráři povolení, aby po dosáhnutí souhlasu vrchnosti vydal z
kostelních peněz 201 zl. 43 kr. "na nové pokrytí koclířovského kostela a
věže šindelem.“ Částka nakonec vzrostla na 337 zl.42 kr. 3 pen. a z ní byla
"věž s kostelem obnovena", ovšem až roku 1801. Tesař se však ještě v
lednu 1802 hlásil o 144 zl., které mu nebyly zaplaceny (ZA Opava, ACO,
kart.4591). V srpnu 1804 farář žádalo povolení vydat 55 zl., jež by měl dostat
truhlář, který udělá nové lavice (dosavadních 12 lavic bylo ztrouchnivělých) a
vchod na kůr (tamtéž).
To již se však blížil rok,
který měl přinést důležitou změnu v církevněsprávním postavení koclířovského
kostela. Dvorním dekretem z 12.července 1805 bylo oznámeno královéhradecké
biskupské konzistoři, že panovník povolil, aby koclířovský kostel byl odtržen
od farního kostela v Kamenné Horce a aby se stal farním kostelem v
královéhradecké diecézi (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, karto 1157). O plánované
změně se ovšem již vědělo předešlého roku 1804, kdy zednický mistr Matěj Rosa
zhotovil plán a (spolu s tesařským mistrem Josefem Karlíkem) i rozpočet ke
stavbě nové koclířovské fary (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.749).
Roku 1811 bylo z kostelních
peněz zaplaceno 25 zl. za opravu kostelních lavic, následujícího roku 1812 pak
jednak 10 zl. za opravu kostnice, jednak 32 zl.16 kr. za opravu věže, poškozené
v roce 1809 bleskem; z této poslední částky plných 22 zl.24 kr. tvořila mzda
tesař", 3 zl.30 kr. hřebíky, 4 zl. 36 kr. železný žlab, 30 kr. šindele, 24
kr. lněný olej a 52 kr. barvy (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2551).
Dne 16.května 1822 zemřel
koclířovský farář Ignác Stein, jenž ve své závěti - jak píše soudobá nejstarší
pamětní kniha koclířovské lidové školy, založená roku 1806 - .'nařídil postavit
ke zdejšímu kostelu kamenný křiž, což také kamenický mistr Jan Hedrich z
Mladějova roku 1823 udělal a 25..záři za následujícího pana faráře Jindřicha
Tolka byl postaven" (SOkA Svitavy,Kroniky, sign. KR 258, s.9). Téhož roku
1823 byly z kostelních peněz zaplaceny 3 zl. 30 kr. „za opravu sloupů u horního
světlíku věže i s plechem a hřebíky" (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
inv.č.2523).
K roku 1825 zmíněná již školní
pamětní kniha píše: "V roce 1825 dal pan František Huschka šlechtic z
Ratschitzburgu a svobodný pán na svobodném statku Grinzing zřídit ke zdejšímu
kostelu jako zbožný dar na svůj náklad za 1500 zl. vídeň. měny varhany, které v
měsíci prosinci 1825 mistrovsky zhotovil mistr Jiří Spanl a jeho bratr Augustin
Spanl" , oba z Rokytnice v Orlických horách. Podnět k tomuto daru dal
farář Tolk (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR 258, s.11).
Dne" 31.srpna 1829 za
nového faráře Františka Jestřábka byl kostel vybílen a podlaha byla vyčištěna
(tamtéž, s.9). Téhož roku bylo zaplaceno 14 zl.51 kr. za opravu zcela
rozpadlého oltářního obrazu. Následujícího roku 1830 byly vydány 2 zl.36 kr.
"na opravu oken na pravé oratoři" a roku 1831 bylo zaplaceno 103 zl.
7 kr. za blíže neurčené opravy na kostele. V roce 1833 byla za 13 zl.45 kr.
opravena věžní stolice a 172 zl.30 kr. bylo zaplaceno truhlářskému mistru Janu
Bierovi za 23 nových kostelních lavic. Roku 1834 byly zaplaceny 3 zl.20 kr. za
opravu kostnice, 8 zl.50 kr. tesaři "za opravu schodů na věž a nátěr, za
zhotovení dvou nových dveřních ostění a jedněch nových dveří na hřbitově",
1 zl. 30 kr. za zednickou práci u schodů na kůr a opět 1 zl. 30 kr. za nové
obloženi u dveří na oratoř. Posléze roku 1836 bylo zaplaceno 218 zl. 30 kro za
další blíže neurčené opravy kostela a roku 1838 dostal zednický mistr Václav
Weyda 32 zl. 3 kr. za opravy kostelní věže. Hlavni stavební prací třicátých let
byla ovšem stavba nové fary se studnou a stodolou, o niž se jednalo již roku
1827, která byla povolena roku 1831 a za niž bylo roku 1836 vydáno z kostelních
peněz 5740 zl. 39 kr. 2 pen. (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2523).
V lednu 1839 byl z Koclířova
přeložen dosavadní farář Karel Heyssig a správa farnosti byla svěřena
dosavadnímu kaplanovi v Karli P.Antoninu Kuklovi; ten byl ještě téhož roku
jmenován řádným farářem v Koclířově, kde byl slavnostně instalován 2.července
téhož roku (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR 258, s.11, 18, 21). V osobě
P.Antonína Kukly přišel do Koclířova kněz mimořádného formátu, ne nadarmo
nazývaný Vianneyem východních Čech. Svou pastorační horlivostí, která mu v době
doznívajícího josefinismu přinášela i nesnáze, vskutku připomínal svého
současníka sv.Jana Marii Vianneye, s nimž jej ostatně spojoval i kult tehdy
nově objevené sv.Filomeny, která se diky Kuklově úsilí stala nakonec druhou
patronkou koclířovského kostela. V Koclířově, kde zůstal až do své smrti roku
1860, upomíná dodnes na jeho působeni nejen druhý koclířovský kostel s
klášterem, ale i jim vyzdobený hřbitov kolem farního kostela.
Ještě roku 1839 byly opraveny
varhany v kostele, přičemž byly vyčištěny všechny píšťaly a měchy potaženy
novou kůži; práce stála 20 zl. a nová kůže 11 zl.15 kr. Roku 1840 bylo
zaplaceno 24 zl. 15 kr. za opravu zcela prohnilých 15 kostelních lavic (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2523). Podle kostelního inventáře z roku 1865 byl
ještě roku 1839 zřízen postranní oltář s obrazem sv.Anny (SObA Zámrsk, ' Vs
Litomyšl, kart.1155).
Zmíněná již školní kronika
uvádí k roku 1841 (i když je možné, že některé z těchto změn byly uskutečněny o
něco málo dříve či později, neboť zápis není zřejmě zcela současný):
"P.farář P.Ant.K. dává vyčistit kapli mrtvých, zřídit v ní Boži hrob, dále
vydláždit kameny, udělat malou křížovou cestu s figurami z lepenky a dřeva a
vysvětit ji důst.p.P.Petrem Friedlandem, františkánem z Mor.Třebové, který brzy
nato odcestoval jako misionář do Asie a zemřel v Egyptě." Rovněž k roku
1841 pak tato kronika píše: "Začíná svátek sv.panny a mučednice Filomeny,
který je slaven každoročně a navštěvován poutníky. (Byl předpověděn před
stovkami let.' Zřizují se postranní oltáře a vně kostela se staví kaple Panny
Marie Einsiedlnské, na náklad p.far. A.K." (SOkA Svitavy, Kroniky, sign.
KR 258, s.22, 23). Podle inventáře z roku 1865 byl roku 1842 zvětšen i hlavni
oltář (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155).
K roku 1845 uvádí školní
kronika: "V srpnu t.r. byl z příkazu p. faráře zřízen nový, druhý, totiž
horní hudební kůr a byly na něj přeneseny varhany. Ve stejném čase byl také
celý kostel uvnitř vybílen a vyčištěn" (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR
258, s.25). Varhany byly zároveň toho roku opraveny, za což bylo z kostelních
peněz vydáno 230 zl. (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.252). Také inventář z
roku 1865 potvrzuje, že "v roce 1845 byl kvůli příliš malému prostoru pro
množství věřících na jejich náklady postaven na podklenutí kůr ještě druhý,
opření na dřevěných sloupech, na nějž i byly přeneseny varhany i s
pozitivem." O kus dále pak tento inventář praví, že "v roce 1845 byla
u severní strany věže pod schody na kůr postavena kaple Panny Marie Einsiedelnské"
(SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155)., což školní kronika, jak jsme viděli,
zařadila i k roku 1841. Posléze dne 8.července 1845 napsal farář Kukla list
.biskupské konzistoř1, v němž píše, že "před zdejším kostelem se
nacházející dřevěný křiž s obrazem ukřižovaného Spasitele, namalovaným na
silném železném plechu, už skoro úplně sešel; nyní jej jeden již dobrodinec
znovu uvedl do krásného přiměřeného stavu", pročež farář žádalo povolení k
jeho posvěceni (SObA Zámrsk, Biskupská konzistoř Hradec Králové, exhibita 1845,
č.257)
Roku 1846 bylo z kostelnich
peněz zaplaceno 151 zl.45 kr. tesařskému mistru Františku Faimannovi, jenž
provedl jakési stavební práce pro ochranu varhanních měchů umístěných ve věži
(SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.252). Školní kronika doplňuje, že před
adventem roku 1846 dal farář upravit zvuk varhan (SOkA Svitavy, Kroniky, sign.
KR 258, s.25). Z roku 1846 je ještě dochován list faráře Kukly litomyšlskému
patronátnímu úřadu, datovaný 8.ledna toho roku, V němž pisatel uvádí, že už
roku 1843 byl při kanonické vizitaci vyzván, aby požádal patronátní úřad,
"aby mohla být do zdejšího farního kostela místo špatné, staré, prohnilé a
místy už rozpadlé kazatelny pořízena nová." Farář nato již 26.září 1843
poslal patronátnímu úřadu patřičnou prosbu i s plánem a rozpočtem, přičemž
podotkl, že jenom část by byla zaplacena z kostelních peněz, zatímco zbytek by
zapravili dobrodinci. Odpověď však žádná nepřišla a dne 22.července 1844 se
farář i s prohnilou kazatelnou zřítil dolů. Nato naplnil celý šátek
trouchnivinou kazatelny a poslal jej vikářovým prostřednictvím patronátnímu
úřadu s opětovnou prosbou, na níž zase nedostal odpověď. Kázat se prozatím
muselo od oltáře, až z tohoto namáhání farář onemocněl a nakonec se rozhodl sám
uzavřít smlouvu na novou kazatelnu. Rektor piaristické koleje v Litomyšli mu
sice věnoval část jejich odstraněné kazatelny, ale z ní jsou použitelná jenom
prkna, takže nová kazatelna je beztak nezbytná. Částku 30 zl.9 kr.konv.měny již
farář získal od dobrodinců, ale protože je mu prý nyní toto sbírání peněz bez
povolení kladeno za vinu, je ochoten peníze vrátit dárcům, ale opětovně žádá o
zřízení nové kazatelny z kostelních peněz (SOkA Svitavy, Fú Koclířov, kartol).
Nová kazatelna byla pak zřízena následujícího roku 1841, kdy za ni bylo faráři
Kuklovi (jenž ji tedy pořídil ze svého) zaplaceno z kostelních peněz 200
zl.konv.měny, tj.500 zl. vídeň. měny.
Téhož roku bylo z kostelních
peněz zaplaceno faráři ještě 20 zl. za nezbytné truhlářské a sklenářské práce v
kostele a 16 zl.21 kro 1 pen. dostal okresní inženýr Sembera, jenž sem přijel
kvůli blíže neurčeným stavebnim záležitostem kostela (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
inv.č.252;; viz též SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155).
V roce 1847 byl v katolické
církvi slaven jubilejní rok. V Koclířově bylo třeba k získání odpustků
navštívit "důst. p. farářem určená svatá místa, jako: kapli Panny Marie
Einsiedelnské u kostela, Boži hrob a zpátky do kostela" (SOkA Svitavy,
Kroniky, sign. KR 258, s.25 - 26). Roku 1847 se v Koclířově konala rovněž
generální vizitace, na jejímž základě bylo roku 1848 faráři Kuklovi dovoleno
užívat děkanských insignii (tamtéž, s. 27). Téhož roku 1848 bylo z kostelních
peněz zaplaceno tesařskému mistru Františku Faimannovi 50 zl. za blíže neurčené
práce na kostele a dalších 183 zl. 57kr. bylo vráceno z dluhu 204 zl.59 1/4
kr., které byly vypůjčeny předešlého roku na zaplacení stavebních prací (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2523). Roku 1849 navštívil Koclířov stavební inženýr
Theodor Bauer, jenž si prohlédl jakési závady na kostele (tamtéž).
V srpnu 1849 přišli do
Koclířova na pozvání faráře Kukly čtyři kněží z řádu redemptoristů, aby zde
vykonali lidové misie, první na území dnešní naši republiky. Misie byly spojeny
s každoroční oslavou. svátku sv.Filomény a zároveň s přenesením do kostela nově
získaných ostatků sv.Optáta, o čemž školní kronika píše: "Při této
příležitosti bylo zároveň tělo sv.mučedníka Optata, které p. farář v dubnu t.r.
obdržel a které potom krásně sestavil a okrášlil, s přítomnými kněžimi
přeneseno ze zdejší fary do kostela na k tomu zařízený oltář, a to 19.srpna
před hlavními bohoslužbami" (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. lm 258, s.27 –
29).
Kvůli uspořádání misií měl
farář potíže se státními úřady a musel ještě téhož roku jet do Vidně, aby se
obhájil; zde se však na jeho stranu postavil sám ministr kultu Lev hrabě Thun a
nebezpečí bylo zažehnáno. Téhož roku byl Kuklovi z Říma udělen titul
apoštolského misionáře (SObA Zámrsk, Redemptoristé Čtyřicet Lánů u Svitav,
inv.č.3, s.11 - 12, 15).
Po uplynuti roku, tedy v roce
1850, se konala obvyklá obnova misie. O dalších pracích toho roku školní
kronika píše: "Na kostelním poli vystavěl důst.p.farář nově kapli z kamene
místo dosavadní zchátralé. V kostele byla největší část podlahy opatřena novou
dlažbou, při kteréžto příležitosti byla otevřena hrobka, kde bylo po dobu asi 2
hodin každému umožněno prohlédnout si v ní se nacházející rakve s těly, počtem
2." Téhož roku se začalo s pracemi pro další velký farářův záměr, totiž
pro založení kláštera (misijního domu) redemptoristů. Školní kronika o tom
uvádí, že "má zde být postaven misijní dům čili soukromý duchovní dům;
roku 1850 se už sváží materiál a začíná se planýrovat" (SOkA Svitavy,
Kroniky, sign. KR 258, s.32). Během roku 1850 dvakrát navštívil Koclířov
okresní inženýr Šembera, aby tu jednak zkontroloval provedené opravy kostela,
jednak aby si prohlédl další závady na kostele i faře (SObA Zámrsk, Vs
Litomyšl, inv.č02523)0
Roku 1851 byla sanktusová
vížka pokryta plechem, za 200 zl. byly pořízeny nové věžní hodiny a byl koupen
nový pozitiv, umístěný v kostele (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR 258, s.32 -
33); pokryti sanktusníku bílým plechem potvrzuje i inventář z roku 1865 (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155). Sanktusník si tehdy prohlédl i okresní inženýr
Šembera (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, invočo2523).
Následujícího roku 1852 se
konečně začalo se stavbou misijního domu. Děkan Kukla vydal již 29.června toho
roku tiskem "Prosbu o laskavou podporu k vystavění missionářského domu v
Koclířově" (SOkA Svitavy, FÚ Koclířov, kart.1) a dne 12.záři, na svátek
Jména Panny Marie, byl položen základní kámen (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR
258, 5034; SObA Zámrsk, Redemptoristé Čtyřicet Lánů u Svitav, inv.č.3, s.30).
Smlouva na postavení misijního domu i s kapli podle plánů schválených krajským
prezidiem byla podepsána s moravskotřebovským stavitelem Josefem Hartlém
(Hartelem), jenž se zavázal, že stavbu dokonči do podzimu 1853, dne 14.září
1852 a podepisoval ji rovněž farář Kukla (SObA Zámrsk, Redemptoristé Čtyřicet
Lánů u Svitav, inv.č.42, kart.8). Jako základ plánu pro stavbu misijního domu
sloužil plán jiného domu redemptoristické kongregace v Leobenu ve Štýrsku,
ovšem s jistými změnami. Na místě stavbu vedli zedničtí políři František Kaspar
z Moravské Třebové a místní koclířovský polír František Bier. Stavba
pokračovala pomaleji, než se původně předpokládalo, nicméně roku 1853 již mohl
být osazen krov, roku 1855 byla přistavěna kaple Panny Marie a Sv. Alfonse s
věží a roku 1857 již byla stavba v přízemí i prvním patře hotova, zatímco
dostavění druhého patra bylo pro nedostatek i prostředků odloženo (SObA Zámrsk,
Redemptoristé Čtyřicet Lánů u Svitav, inv.č.1, kart.1, inv.č.35, kart.7).
V roce 1852 se však pracovalo
i na farním kostele. Nejprve byly, místo zvonu na kostelní vížce, který praskl
o předešlých vánocích, ulity v Brně dva nové zvony o váze 60 liber a 30 liber.
O dalších. pracích pak školní kronika píše: "Před svátkem sv.Filomeny byly
zřízeny nové schody s novou kaplí sv.Alexe a železnou kazatelnou nahoře
(zvenku), ve stejném čase bylo také zřízeno 5 náhrobků a vchod k faře ve
hřbitovní zdi, vedle kaple, s kamennými sochami. Ve stejném čase byla také v
kostele postavena nová železná mřížka k přijímání. Pořídil ji svobodný zesnulý
selský syn Fr.Huschka z čp.45“ (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR 258, s.33).
Práce provedené roku 1852 byly
pak z kostelních peněz zaplaceny roku 1853. Šlo o 152 zl.32 kr.konv.měny za
"zřízení nových schodů na kůr a rozšíření vstupních dveří kostela", 9
zl. 20kr.konv. měny za "pořízení kamenných stupňů k mřížce pro
přijímání" a 16 zl.30 kr.konv.měny za "plechový odpadový žlab u
nových schodů na kůr", dohromady tedy 178 zl.22 kr.konv.měny, tj. 445
zl.55 kr. vídeň.měny. Téhož roku 1853 bylo nájemci stavby Františku Faimanovi
zaplaceno za "pokrytí plechem lucerny koclířovské kostelní zvonice" z
kostelních peněz 100 zl.konv.měny, tj. 250 zl.vídeň.měny; většinu této práce
ovšem zaplatili dobrodinci, nebol práce s bílým plechem stála podle rozpočtu
549 zl.4 kr.konv.měny a práce s černým plechem 377 zl.1/2 kr.konv.měny.
Koclířov také v roce 1853 navštívil okresní inženýr, nejprve aby si prohlédl
nově zřízené kostelní schody, poté aby prozkoumal "věžní lucernu, zvonici
na věži atd." (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2523).
Podle kostelního účtu za rok
1854 bylo faráři Kuklovi zaplaceno z kostelních peněz 100 zl.konv.měny, tj. 250
zl.viden.měny, za přeměnu zvonové etáže u kocliřovské kostelni věže." I
tentokrát šlo jen o přispěvek na dražší práce, neboť ty stály 619 zl.58 kr.
konv.měny, z toho 411 zl.39 kr. za materiál a 208 zl.19 kr. za práce řemeslníků
(tamtéž). O těchto pracích se zmiňuje i školní kronika, jež uvádi: "Na
podzim roku 1854 byl ze zdejší zvonice stržen horní dřevěný trakt a místo něj bylo
provedeno cihelné zdivo, omítnuto a opraveno a pokryto břidlici. Při této
příležitosti bylo postaveno více kaplí či nik vně kostela; např. Krvavého potu
Kristova aj. (později téhož podzimu posvěceny)" (SOkA Svitavy, Kroniky,
sign. KR 258, s.35). I kostelní inventář z roku 1865 píše, že u věže "její
horní etáž, tři sáhy vysoká, dříve zašalovaná prkny, byla v roce 1854 vyzděna a
zaklenuta, báň věže pokryta břidlicí, lucerna bílým plechem (v roce 1863
natřena olejovou barvou) a celé zdivo čerstvě omítnuto"; rovněž v roce
1854 byly podle tohoto inventáře pořízeny nové cimbály do věžních hodin (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155). Dalších 250 zl. z kostelních peněz za tuto již
provedenou změnu zvonové etáže bylo vyplaceno roku 1855 (SObA Zámrsk, Vs
Litomyšl, inv.č.2523). .
O pracích uskutečněných roku
1856 nás opět nejlépe zpravuje školní kronika, v níž se píše.: "Květen
1856 P.děkan dává přestavět takzvanou starou věž - hlavni vchod na hřbitov a
přitom dává zřídit novou vedlejší budovu (Nebengemach) a dále osadit sochy
svatých. /…/ Na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1856 p. děkan slavnostně
posvětil sochy svatých nad vraty hlavního vchodu ke kostelu, a to sochy Panny
Marie, sv. apoštola Jakuba, sv panny a mučednice Filomeny, sv.Rocha a
sv.Šebestiána, přičemž p. P.misionář redemptorista P.Němec měl poutavou
posvátnou nauku.
Na oktáv svátku sv.Filomeny
t.r. bylo do kostela slavnostně přineseno svaté tělo Sv. mučedníka Theofila a
bylo umístěno na oltáři u kazatelny 24.srpna 1856. Ke konci roku 1856 a na jaře
1851 se začalo se zřizováním kaplí k zastavením křížové cesty uvnitř hřbitovích
zdi" (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR 258, s.31). O relikviích sv.Theofila
podrobněji informuje Kuklův list biskupskému vikáři z 12.srpna 1856, v němž zve
na slavnost přenesení těchto ostatků dne 24.srpna. Ostatky byly koclířovskému
kostelu darovány z Říma 21.února 1852 a 26.prosince 1852 byly svěřeny do
opatrování faráři Kuklovi, jenž se měl postarat o jejich vyzdobení. Dále Kukla
píše: "K těmto svatým relikviím vyřezal zkušený sochař Václav Goliasch z
Litrbach sochu ze dřeva s pohyblivými hlavními částmi těla. Teto socha byla
oblečena do šatů z hedvábí a stříbrné látky, bohatě a vkusně vyzdobených
zlatými ozdobami a skleněnými kameny, hlava svatého mučedníka nese v ohni
pozlacený a kameny posázený diadém, ve kterém je část lebky svatého mučedníka
na obou rukou se lesknou malé, postříbřené, paprsky obklopené relikviáře s
částmi kostí tohoto světce hruď zdobí ze stříbra zhotovené, dobře pozlacené,
kameny okrášlené srdce, přikryté vyleštěným silným zrcadlovým sklem, pod nímž
se nachází část skleněné, krví tohoto svatého mučedníka zcela pokryté nádoby,
která byla k těmto svatým relikviím přidána; tyto jednotlivé částečky krve se
ve slunečním světle zrcadlí sedmi duhovými barvami a každé věřicí křesťanské
srdce, které to vidí, je naplněno posvátnou bázní. Všechny ostatní svaté
relikvie, jako kyčelní a stehenní kosti, čelist s deseti zuby, jež jsou všechny
bílé jako slonovina, ostatní na malé kousky rozdrcené kosti, jakož i kámen, v
němž byla vtisknuta skleněná oválná nádoba na krev, se nacházejí ve skříňce z
okrasného plechu v těle Sochy. Všechny tyto relikviáře v počtu pěti byly
16.července t.r. při kanonické církevní vizitaci /.../ zapečetěny" (SObA
Zámrsk, Biskupská konzistoř Hradec Králové, exhibita 1856, č.;19).
Kostelní inventář z roku 1865
uvádí také, že "v roce 1856 byly na západní straně kostela postaveny dvě
kaple z kamene a byly pokryty břidlici" (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
kart.1155).
K roku 1857 školní kronika
uvádí: "Od měsíce srpna 1857 zde nad hřbitovními vraty bydlí poustevník.
Přišel sem z Andělské Hory (frater Benvenutus). Dne. 20.srpna 1851 zde náhle
zemřel důst.p o superior redemptoristů P.Matyáš Graf a je pohřben před dveřmi
sakristie, podél Krvavého potu Kristova" (SOkA Svitavy, Kroniky, signo KR
258, . so;7). O zajímavém pokusu obnovy poustevnického života, zaniknuvšího u
nás za Josefa II., jinak nic bližšího nevíme. Když dne 4.června 1857 zemřela
Viktorie Jockeleová, připadlo na základě její závěti z 28.května téhož roku 100
zl.konv.měny jako nadační kapitál na udržování křížové cesty na hřbitově (SOkA
Svitavy, FÚ Kocliřov, kart.1)
O roce 1858 školní kronika
píše: „Před svátkem sv.Filomeny t.r. posvětil důst.p.P. superior Němec na
hřbitově nově postavenou kamennou křížovou cestu. V neděli před svátkem
sv.Filomeny posvětil p.vikář z Litomyšle klášterní kostel. /.../ Na svátek
sv.Optata t.r. posvětil slavnostně ve zdejším farním kostele jeden P.dominikán
Růžencový obraz. /…/ Dne 20.prosince t.r. byla ve zdejším farním kostele
spáchána loupež na svatých tělech (nevelká)" (SOkA Svitavy, Kroniky, sign.
KR 258, s.38). Dne 22.prosince 1858 vypracoval moravskotřebovský pokrývačský
mistr Engelbert Hainz rozpočet na pokrytí kostela i s vedlejšími předsíněmi a
schody břidlicí; celková částka měla činit 818 zl.8 kr.konv.měny, tj. 858 zl.
95 kr.rak.čísla (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155) .
K roku 1859 uvádí školní
kronika, že "počátkem května t.r. byl zdejší farní kostel vybílen a
vyčištěn" a že "na podzim t.r. byla zřízena a fundaci opatřena
poustevnická kaple a zvon" (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR 258, s.39).
Podle darovací listiny Josefy Quasnitzové z Litomyšla z 14.prosince 1859 měla
jistá peněžní částka připadnout kostelu k tomu účelu, "aby na hřbitově
postavená kaple ke cti sv.Františka Serafínského i s věžičkou a zvonkem mohla
být udržována v dobrém stavu" (SOkA Svitavy, FÚ Koclířov, kart.1).
Vybílení kostela a další práce
v roce 1859 dosvědčují i kostelní účty - podle nich bylo toho roku vydáno 26
zl.65 kr. na vybíleni kostela, 12 zl. na barevný nátěr v presbytáři a 18 zl.16
kr. na i olejový nátěr dveří u sakristie (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.
č.2523).
Nadále se roku 1859 jednalo o
budoucím nutném pokrytí kostela břidlici. Dna 24.února 1859 psal farář Kukla
okresnímu úřadu, že "protože je horní etáž věže vyzděna, prostor pro zvony
zaklenut, věžní bán pokryta břidlicí a lucerna bílým plechem, okenice a dveře
jsou zčásti ze silného železného plechu, zčásti jsou železným plechem pobity, a
tak jsou, pokud je to možné, zabezpečeny proti ohni, bylo by jistě také velice
žádoucí a nutné, aby byla i střecha kostela pokryta břidlici. Nynější šindelová
střecha kostela by podle pokrývačova názoru mohla po některých opravách ještě
sloužit jako podklad pro břidlici." 1.března téhož roku psal Kukla
patronátnímu úřadu, uváděje, že "v roce 1832 byla koclířovská fara nově
postavena a pokryta šindelem; kostel byl nově pokryt šindelem v roce 1836; na
obou těchto patronátních budovách litomyšlské vrchnosti jsou šindelové střechy,
jež tu leží už přes dvacet let, špatné, zvláště na faře a její hospodářské
budově." Okresní úřad nařídil patronátnímu úřadu, aby dal prozkoumat, zda
krov vůbec břidlici unese. Patronátní úřad pověřil thurn-taxiského knížecího
stavitele Josefa Theurera, aby věc prošetřil a zhotovil rozpočet. Theurer v
rozpočet nese datum 12.prosince 1859 a podle něj. by pokrytí kostela břidlicí i
s tesařskou prací (tj. se stržením šindelové krytiny) a s prací kovářskou stálo
1231 zl.48 kr. K provedeni této stavby tedy ani roku 1859 nedošlo (SObA Zámrsk,
Vs Litomyšl. Kart.1155) .
Dne 20.dubna 1860 zemřel po 33
týdnech těžké nemoci děkan Kukla a 24.dubna. byl pohřben do zděného hrobu vedle
hrobu P.Grafa; od listopadu 1860 již působil v Koclířově nový farář Alois
Schmid.
Protože hned v únoru
následujícího roku zemřel koclířovský učitel Jan Siegl, jenž do školní kroniky
pečlivě zapisoval i události týkajicí se kostela (na rozdíl od svých nástupců),
opouští nás tento užitečný pramen, bez něhož bychom toho o Kuklově působení v
Koclířově věděli mnohem méně (SOkA Svitavy, Kroniky, sign. KR 258, s. 40, 41;
viz též SObA Zámrsk, Matriky, sign. M 25-2352, fol.94v- 95r)
V roce 1862 opětně ožila
jednáni o opatřeni kostela břidlicovou krytinou. Konečně dne 19.října toho roku
místodržitelství schválilo rozpočet ve výši 1302 zl.8 kr., dne 10.prosince 1862
bylo nařízeno přijímat oferty na tuto práci, jež byla posléze zadána
pokrývačovi z Lanškrouna Vilému Simonovi (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kartol155).
Celá práce, totiž "pokrytí břidlicí budovy kostela i s postranními
předsíněmi a schodišti po předcházející opravě a částečné obnově šindelové
střechy" a s šindelovou novou krytinou na faře a hospodářské budově, stála
1831 zlo40 kro a byla provedena v roce 1863 (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
invočo2523).
I podle kostelního inventáře z
roku 1865 byla roku 1863 střecha kostela a zároveň i střecha kostnice na
hřbitově pokryta břidlicí a téhož roku byly plechové krytiny lucerny kostelní
zvonice a sanktusové vížky natřeny olejovou barvou (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155);
podle kostelních účtů však bylo za "nátěr plechové krytiny věží a
střešních žlabů na faře" zaplaceno 62 zl.82 kr. až roka 1864 (SObA Zámrsk,
Vs Litomyšl, inv.č.2523).
Ze dne 7.srpna 1865 pochází
vícekrát citovaný kostelní inventář, založený na inventáři ze 7.srpna 1860.
Kostel je zde popisován takto:
1. Koclířovský farní kostel
sv.Jakuba Většího a sv.Filomény panny a mučednice byl postaven z kamene v roce
1771 v novějším slohu, leží uprostřed vsi na mírné, směrem k jihu se zdvihající
vyvýšenině, byl v roce 1863 pokryt břidlicí, je opatřen osmi velkými horními a
jedním malým. dolním oknem, jakož i dvěma vstupními dveřmi a jedněmi
k sakristii.
Presbytář je obrácen k severní
straně a je stejně jako loď kostela, dolní kůr, sakristie a dvě předsíně zaklenut,
podlaha má dlažbu z kamenných desek. V roce 1845 byl kvůli příliš malému
prostoru pro množství věřících na jejich náklady postaven na podklenutý kůr
ještě druhý, opřený na dřevěných sloupech, na nějž byly přeneseny varhany i s
pozitivem. /Dopsáno: Což však varhanám velice škodilo kvůli dýmu, který se
shromažduje pod kostelní klenbou./ Zdivo a klenutí jsou v dobrém stavu.
Směrem k jihu stojí věž, jejíž
horní etáž, tři sáhy vysoká, dříve zašalovaná prkny, byla v roce 1854 vyzděna a
zaklenuta, báň věže pokryta břidlicí, lucerna bílým plechem (v roce 1863
natřena olejovou barvou) a celé zdivo čerstvě omítnuto.
Na střeše kostela je tzv.
sanktusová věžička s kupolovitou střechou, v roce 1851 pokrytá bílým plechem,
1863 natřená olejovou barvou. Střecha je v dobrém stavu.
2. Postranní kaple: V roce
1845 byla u severní strany věže pod schody na kůr postavena kaple Panny Marie
Einsiedelnské a v roce 1856 byly na západní straně kostela postaveny dvě kaple
z kamene a byly pokryty břidlicí.
3. Oltáře: Hlavní oltář ze
dřeva, natřený olejovou barvou, se dvěma velkými figurami sv.Jana Křtitele a
sv.Jana Evangelisty, v roce 1842 zvětšený;. /Dopsáno: Štafírování už je velmi
špatné./
4. Postranní oltář ze dřeva, s
obrazem sv.Anny, postavený 1839.
5./6. Postranní oltáře v
presbytáři: a: ke cti Neposkvrněného Početí Panny Marie, b. ke cti sv.Filomeny,
ze dřeva. /Dopsáno: červotoč už dřevo prožral./
7. Oltář sv.Františka
Serafínského, ze dřeva a štafírovaný."
V kostele je dále uvedeno 44
lavic v lodi, 2 patronátní lavice - v presbytáři, 1 klekátko, 28 lavic na kůru
a 6 lavic na oratořích, pak dřevěná štafírovaná kazatelna, pořízená nově roku
1847, litinová kazetelna na západní vnější straně, u níž je připsáno, že škodí
zdi kostela, pět zpovědnic (jedna stará, dvě nové štafírované a dvě "v
Božím hrobě resp. márnici"), varhany s pozitivem, jež trpí dýmem, věžní
hodiny s novými cimbály z roku 1854, dva velké a jeden malý zvon,
umíráček, zvonek k evangeliu, sanktusový zvonek, zvonek u sakristia, křtitelnice
z bílého mramoru, mřížka k přijímání ze železa, Boži hrob v kapli Božiho hrobu
(recte kapli mrtvých) s oltářem, železná mřiž před Božim hrobem, vyřezávaná
křížová cesta v kapli mrtvých, 14 obrazy křížové cesty na dřevě v černých.
rámech, obraz sv.Jiři (bývalý oltářní obraz), obraz sv.Barbory, obraz
sv.Františka, obraz sv.Alžběty, obraz sv.Máři Magdalény, obraz sv.Františka na
postranním oltáři, obraz sv.Dominika, obraz sv.Floriána na železném plechu u
hřbitova u schodů na kůr, misijní . křiž vně kostela a obraz Vzkřišeni na štítě
Božího hrobu na železném plechu, vystavený vlivům povětrnosti. Posléze je
popisován hřbitov: "Obklopuje kostel, je obehnán zdi, kterou udržuje obec,
měří 569 čtver. sáhů, se 4 vchody. V obvodové zdi jsou břidlicí kryté kamenné
kaple s kamennými zastaveními křížové cesty. Na zbývající hřbitovní zdi je
ještě šindelová střecha , ve velmi špatném stavu. Nad klenutým hlavním vchodem
je obydlí se , dvěma postranními předsíněmi a průčelí, které je ozdobeno 5
sochami. Kostnice na hřbitově měří 34 čtver.sáhů, je postavena z kamene, 1863
byla pokryta břidlici" (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155). Roku 1865
opravil varhanář Spaněl z Rokytnice varhany v kostele, za což dostal 32 zl.
(SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2523).
Téhož roku se objevily závady
na břidlicové střeše kostela, pocházející z roku 1863. Podle názoru faráře
Kühnela to bylo zřejmě vinou špatné práce pokrývače Simona, neboť na
břidlicových střechách kostelní věže a blízkého misijního domu, které jsou
mnohem starší a dělal je jiný pokrývač, žádné závady nejsou (SObA Zámrsk, Vs
Litomyšl, kart.1155).
V roce 1866 byla omítnuta zeď
zvonice u kostela, roku 1868 byl zřízen nový žlab na severní straně kostelní
lodi a byla pořízena dvě nová okna (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2523).
Téhož roku 1868 dal farář Kühnel opravit hlavní oltář, který byl již prožrán
červotočem (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,kart.1155). Roku 1869 pokrývač Eduard
Bittmann (Pittmann) opravil za 84 zl. břidlicovou krytinu na kostele i na věži
(SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.2523; Vs Litomyšl, kart.1155). V roce 1870
byla z kostelních peněz zaplaceno 389 zl. za zřízení dvou oken a opravu
hlavního oltáře, tedy zřejmě za opravu provedenou roku 1868, kterou tehdy farář
zaplatil z vlastních peněz. Další opravy na kostele i zvonici nákladem 48 zl.28
kr. byly provedeny roku 1875 (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv. Č.2523); šlo
hlavně o opravy omítky věže, prostředního opěrného pilíře kostela a římsy na
severní straně, pokrytí severní přístavby, opravu střechy zvonice a několik
nových oken (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155). Oprava kostelních oken a
varhan roku 1878 stála 405 zl.8; kr. (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.13 944).
Nečekané následky nejen pro kostel, ale ještě spíše pro život ve vsi měla právě
tato oprava varhan, kterou provedl roku 1878 (zčásti snad již roku 1877) opět
varhanář Spanel z Rokytnice. Při ní totiž byly varhany přeneseny z horního
kůru (kde, jak víme, trpěly dýmem) na kůr dolní, přičemž horní kůr byl stržen.
Již 6.května 1879 proti tomu protestovali purkmistr a radní obce v listě
duchovnímu správci, ve kterém uváděli, že tím kostel přišel o 60 míst, kterých
využívali zvláště starší muži ze vsi, a požadovali, aby byl horní kůr znovu
zřízen. Farář Stepan, jenž pozoroval vzrůstající nevoli v obci, se nakonec k
této žádosti připojil v listě patronátnímu úřadu 17.května 1879.
Patronátní úřad pověřil
prošetřením celé záležitosti stavitele Theurera, jenž ve své zprávě z
11.července 1879 potvrzuje, že "odstranění horního kůru a přemístění
varhan na vlastni hudební kůr bylo v zájmu uchování varhan" a že kostel
dostal touto změnou důstojnější vzhled; kdyby ovšem přesto měla být nad
hudebním kůrem znovu zřízena empora, bylo by třeba, aby to nemělo špatný vliv
na , vzhled kostela a aby varhany byly chráněny před poškozením; v každém případě
je nutno, aby obecní rada dříve předložila ke schválení plán nové empory (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155).Obecni rada tedy dala zhotovit "plán ke
znovupostavení empory v prostoru kůru u litomyšlského stavitele V.Nováka; plán
nese datum 18.srpna 1879 (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, plán inv.č.782). Dne 1.záři
1879 poslal koclířovský purkmistr tento plán patronátnímu úřadu, přičemž
vyjadřoval názor, že tento projekt odpovídá stavebnímu slohu kostela a že
zabraňuje škodám na varhanách, "protože empora stojí volně kolem varhan,
jež nebudou stavbou dotčeny"; rovněž zvuk varhan nebude prý stavbou nové
empory zhoršen, jelikož empora nebude přesahovat svou čelní stranou prostor pro
hudebníky a bude mnohem níže než vyústění varhan; vzhled kostela dokonce novou
emporou ještě získá, protože ji bude zaplněn prázdný prostor proti zbývající
lodi kostela.
Novákův plán byl poslán k
vyjádření staviteli Theurerovi. Ten ve svém dobrozdání z 6.října 1879 nejdříve
popisuje, jak osobně děkan Kukla dal pro získání více místa zřídit novou
emporu, na niž, byly přeneseny varhany, a jak nyní byly varhany přeneseny zpět
a empora byla zrušena, načež opětně zdůrazňuje, že kostel odstraněním této
empory jen získal, což prý potvrdil i biskup při vizitaci; kdyby ovšem bylo
pravdou, že v kostele je nyní nedostatek míst (k tomu by se měl vyjádřit farář,
nebylo by jiného východiska než emporu podle předloženého plánu znovu vystavět
s tím, že náklady na stavbu ponese obec a že sedadla na empoře budou využívána
hlavně staršími obyvateli. Farář Stepan nato v listě patronátnímu úřadu z
11.ledna 1880 potvrdil, že vskutku odstraněním empory ztratil kostel asi 60
míst a že v něm je pro věřící málo prostoru; po odstranění empory vzniklo v
obci veliké nepřátelství proti duchovnímu správci, takže on sám by si také
přál, aby empora byla znovu postavena, přičemž kladení podmínek pro tuto stavbu
pokládá za dané situace za nevhodné. Ukázalo se ovšem, že ani návrh na stavbu
nové empory obyvatele neuklidnil. Purkmistr v listě patronátnímu úřadu ze 7.listopadu
1880 potvrzuje, že pro odstranění empory panuje v obci "zlá nevrlost,
ne-li přímo neklid", a že i nový projekt neráží na jednomyslný odpor,
neboť přáním všech je, aby byla znovu postavena stará empora a aby na ni byly
přeneseny varhany; nyní vesničané tvrdili, že na novou emporu by se sice vešlo
50 - 60 míst k sezeni, ale že na starou emporu by se jich vešlo 130 - 150;
pamětnici také prohlašovali, že i před rokem 1845, kdy byly varhany přeneseny
na horní emporu, se musely opravovat stejně často jako později, takže neni
pravda, že by jim toto umístěni nějak škodilo. Obecni výbor tedy odstoupil od
plánu na novou emporu podle Novákova plánu a připojil se k hlasu většiny,
požadujícímu znovuzřízeni empory staré. Purkmistr se tedy přimlouval u
patronátního úřadu, aby tomuto požadavku bylo vyhověno, a nakonec znovu
zdůrazňoval, že v obci , už panuje nepřátelství jak proti faráři, tak proti
obecnímu představenstvu, protože ty činí hlas lidu odpovědnými za stržení kůru.
Situace ve vsi se nadále zhoršovala a 8.dubna 1881 oznamoval farář Stepan
patronátnímu úřadu, že v lednu přišel na obecní představenstvo anonymi list s
pohrůžkou, že "nebude-li kůr ve farním kostele znovu zřízen ve své
dřívější podobě", pomstí se pisatel podpálením jistých usedlostí. Pohrůžku
sice zprvu nebral farář vážně, ale minulý týden anonym hrozbu splnil a podpálil
dvě selské usedlosti, jež vyhořely; obecni deputace nato na faráři požadovala,
aby na Květnou neděli (10.dubna) ohlásil z kazatelny, že původní druhý kůr bude
s jistotou letos v létě zřízeno Farář se tedy znovu přimlouval, aby přání obce
bylo vyhověno. Na 18.květen 1881 byla konečně svolána komise, které se účastnil
i stavitel Theurer, patronátní komisař, okresní komisař a c.k. stavební adjunkt
Felix. Komise se opět (proti názorům obce i faráře) stavěla proti zřízení
druhého kůru, uvádějíc jako důvody špatnou akustiku a nepěkný vzhled, a
navrhovala přístavbu postranních předsíní či postranních lodí, čímž by se také
získalo více místa, eventuelně v krajním případě sice zřízení empory nad
stávajícím kůrem, ale "v kulatém tvaru a v přiměřené vzdálenosti od
varhan." Obec však trvala na svém a byla ochotna se zavázat, že bude-li po
jejím, je připravena platit čtvrtinu nákladů na opravu varhan.
Povolení ke stavbě empory
podle přání obce bylo vydáno v Řezně (kde bylo sídlo správy thurn-taxiských
panství) až 2.května 1882, přičemž bylo zdůrazněno, že se povolení uděluje
jednak pro získání místa, jednak pro uklidnění obce; ta se ovšem má zavázat
tento druhý kůr udržovat. Obec, které se takto vyšlo vstříc, si však začala
klást další požadavky. Jak psal patronátnímu úřadu dne 14. června 1882 farář
Stepan, obec požadovala jako odměnu za to, že povolí" zřízení tohoto
druhého kůru, dispoziční právo na sedadla na něm! Není divu, že faráři již připadaly
tyto požadavky nestoudné, nicméně byl ochoten uzavřít kompromis a poskytnout
obci (s určitými výhradami) dispoziční právo k sedadlům na dolním kůru; jinak
tento požadavek pokládal za projev jakési diktatury bohatých sedláků, kteří by
chtěli určovat, kde kdo bude v kostele sedět. O tom, jak nakonec celá
záležitost s druhým kůrem dopadla, nás již písemné prameny neinformuji (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1155).
Při vizitaci v roce 1884 bylo
nařízeno, aby dveře z kostela se otevíraly pokud možno ven. Toto nařízení se
týkalo jednak západních dveří z hudebního kůru ven, jednak dveří schodů na kůr
a na věž, jež měly být kromě toho rozšířeny na 85 cm a posléze dveří z jižní
postranní předsíně (tamtéž). K provedení této práce došlo roku 1885 a bylo za
ni zaplaceno 68 zl.40 kr. (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl inv.č.3944).
Dne 11.května 1888 sděloval
farář Matzke patronátnímu úřadu, že je nezbytné nové štafírování hlavního
oltáře, ale protože oltář je natolik prožrán červotočem, že by bylo škoda dávat
na tuto opravu peníze, dal farář pořídit nový oltář, který by měl být již v
létě hotov. Dělá jej umělecký truhlář v Litrbaších František Handschuh, jehož
plán předal farář ke schválení knížecímu thurn-taxiskému staviteli Otto
.Maletzovi. Kromě toho farář informoval, že v červnu a červenci vymaluje kostel
malíř a štafír Jan Langer ze Svitav, známý v okolí jako solidní umělec.
Stavitel Maletz s Handschuhovým výkresem souhlasil, avšak okresní hejtmanství v
listě z 1.srpna 1888 jej prohlásilo za vadný jak v dispozici, tak ještě více v
detailech, a provedlo na něm tužkou opravy, podle nichž a také podle ústně
sdělených pokynů má Handschuh oltář slohově změnit, přičemž zvlášť je třeba
dbát na správné profilování říms. Handschuh hodlal pro nový oltář použít starý
oltářní obraz, avšak zčásti jej seříznout a zamalovat hlavičky andílků; okresní
hejtmanství upozornilo, že v případě, jde-li o hodnotné umělecké dílo, musí být
obraz svěřen nějakému umělci k restaurováni (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
kart.1155).
Roku 1890 proběhla oprava
kostelní věže. Již 17.1edna toho ro- ku žádal knížecí stavitel Otto Maletz
patronátní úřad, aby na 15. únor bylo vypsáno ofertní řízení, při kterém by
byly předloženy zájemcům k nahlédnutí rozpočty a skici (pocházející zřejmě od
Maletze; pozváni mají být stavitelé z okolí s dalšimi řemeslníky, totiž
stavitel Randa ze Svitav, tesařský mistr Jokesch ze Svitav, zednický polír Sier
z Koclířova, klempíři Škorpil, Komínek a Koráb z Litomyšle, jakož i další
stavitel ze Svitav, jehož jméno Maletz zapomněl - jím byl zřejmě stavitel
Ryšavý, který se 6.února sám přihlásil. Práce byly poté zadány svitavskému
tesařskému mistru Jokeschovi, jehož práci na místě kontroloval Maletz. Ten
zjistil v jeho práci nedostatky, o nichž píše ve své zprávě patronátnímu úřadu
z 2.srpna 1890 - k šalování střechy byla použita prkna niko- li o předepsané
síle 33 mm, nýbrž pouze 20 mm, a ne dobře ohoblovaná, rovněž římsy nad i pod
věžní lucernou nebyly zhotoveny z předepsaných dřevěných bloků a nebyly správně
připevněny k trámoví věže, obloukové krokve byly zhotoveny ze slabších prken a
vůbec ke zřizování krovu nebylo používáno dřevo o předepsané síle. Nicméně prvá
etapa prací byla do konce roku 1890 dokončena (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
kart.1151) a bylo za ni zaplaceno (ovšem i s pracemi na faře) 1625 zl.68 kr.
(SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.13 944).
Druhá etapa v následujícím
roce 1891 již obsahovala menší práce a bylo za ni zaplaceno jen 420 zl.23 kro
(tamtéž). Převážnou většinu prací na kostele tvořily práce na střeše zvonice;
menší výdaje byly vynaloženy na bleskosvod na kostele a ještě menší na zřízeni
hlavních vstupních dveří ke kostelu směrem ven (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
kart.1157).
V roce 1891 byly navíc
nákladem 112 zl. opraveny varhany v kostele (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl) inv.č.13
944), a to prací varhanáře Jana Podhajského (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
kart.1156). Roku 1893 opravil zednický polír Alois Sier nákladem 141 zl.22 kr.
dlažbu v kostele. V roce 1894 psal patronátní úřad Maletzovi, že by se měla
sanktusová věžička nově pokrýt plechem (tamtéž), ale k provedení toho záměru
tehdy nedošlo. Roku 1895 byl pak za 110 zl. kostel vymalován (SObA Zámrsk, Vs
Litomyšl, inv.č.13 944).
Při kanonických vizitacích v
letech 1901 a 1902 se upozorňovalo, že na kostele je třeba opravit břidlicovou
střechu, na věži, a to zvláště na severní straně, omítku a že je nutno nově
zřídit dřevěné schody, jak je ne to upozorňováno od roku 1891. Svitavský
stavitel Ludvík Roika nato v roce 1903 vskutku provedl na kostele i na faře
požadované opravy za celkovou částku 1756 K 81 h. Při kolaudaci 6.února 1904
bylo konstatováno, že práce byly provedeny dobře, až na to, že omítka na
kostelní věži, a to na severozápadní straně, opadává kvůli nevhodně zhotovené
maltě. Oproti původnímu rozpočtu byly provedeny i některé práce navíc, totiž
pořízení nových hlavních vchodových dveří ke kostelu a oprava římsy na věži
(SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1156).
Roku 1905 byla za 20 K natřena
sanktusová vížka a roku 1906 bylo zaplaceno jednak 58 K 10 h za opravu plechové
krytiny na kostelní střeše a zvonici, jednak 911 K 12 h za opravu varhan (SObA
Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č..1945), kterou provedl varhanář Josef Kobrle z
Lomnice nad Popelkou (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1156).
V lednu 1901 si stavitel
Maletz stěžoval na pozinkovaný plech, kterým je pokryta zvonice a který se pro
zdejší podnebí nehodí; bylo by lépe v budoucnu jej nahradit měděným plechem.
(tamtéž). Drobnější opravy na kostele byly ještě provedeny v roce 1913 spolu s
opravami fary stály 594 K 5 h (SObA Litomyšl, Vs Litomyšl, inv.č.13 945), ovšem
větší část se týkala fary (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, karto 152)) o
K další opravě kostela došlo
ve třicátých letech. Již roku 1929 se konala komise, týkající se zřejmě právě
těchto budoucích prací (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.13 946). Dne
16.prosince 1930 zhotovil svitavský stavitel Ludvik Roika "rozpočet
stavebních oprav na patronátních budovách v Koclířově, podle něhož na kostele
mělo jit o obnovení nátěru plechové krytiny na hlavní kostelní věži i
sanktusníku v ceně 2900 Kč 20 h (šlo by, o jeden základní nátěr miniový a
dvojnásobný nátěr olejový v barvě červenohnědé) a o obnovení nátěru dveří a
oken hnědou olejovou barvou v ceně 351 Kč 5 h (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
karto1524). Další rozpočet z 24.července 1931 se týkal obnovení plechové
krytiny na dolní velké báni kostelní věže pod lucernou se snesením starého
plechu, obnovení plechové krytiny na sanktusníku a výměny shnilého šalováni,
skruží a trámů na obou věžích pod plechovou krytinou, což mělo vše stát 19 436
Kč, s případným nátěrem střechy velké věže, dveří a oken ještě o 1289 Kč 96 h
více (tamtéž; SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1522). Správa thurn-taxiských
panství nakonec udělila povoleni k těmto pracim až 9.srpna 1933 - mělo jít o
obnovu plechové krytiny na obou věžích a o výměnu shnilých dřevěných částí
krovu pod krytinou. O zakázku na tyto práce se 9.září 1933 ucházel litomyšlský
klempíř Bohumír Komínek (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1524).
Některé opravy byly
uskutečněny ještě roku 1934, kdy bylo za blíže neurčené "stavební opravy
na patronátních budovách" v Koclířově zaplaceno 8790 Kč 45 h. Roku 1935
bylo za opravu kostelní věže zaplaceno Emilu Theimerovi v Kocliřově a
A.Riegerovi ve Svitavách dohromady 528 Kč 55 h a roku 1936 za opravy kostela a
fary celkem 35 061 Kč 30 h (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, inv.č.13 946). Ještě v
dubnu 1937 byla však konstatováno, že na velké kostelní věži je třeba opravit a
natřít okna a okenice, že kostel a věž by bylo zapotřebí nabarvit a opravit
omítku a kostel uvnitř vymalovat či alespoň vyčistit (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
kart.1522). Roku 1938 bylo pak pokrývači Josefu Schneiderovi zaplaceno za
opravu střech kostela a fary celkem 739 Kč 1 h (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl,
inv.č.13 946).
Poslední oprava kostela se
konala po shoření střechy v roce 1956. Tehdy byly i restaurovány dřevěné
barokní sochy Krista a Kaifáše, snad z dílny Pacáků a byly uloženy v Brně
(Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s.77).
Prameny,
ikonografie, plány a literatura
Prameny
Státní
ústřední archiv (SÚA) Desky zemské větši
(DZV) 46 K 21v - K 22v
(Poznámka: Fond Státní
památkové správy nebyl v době zpracovávání tohoto elaborátu z důvodu stěhování
do jiné archivní budovy přístupný.)
Zemský archiv (ZA) Opava Archiv olomoucké arcibiskupské
konzistoře (ACO), kniha 231, kniha 232, kniha 233, kart.4597
Státní oblastní archiv (SObA)
Zámrsk
Velkostatek (Vs) Litomyšl-
inv.č 2523, Inv.č.2551, Inv.č.13 944, Inv.č.13 945, inv.č.13 946 , inv.č.17
529, kart.747, kart.749, kart.1155, kart.1156, kart.1157
kart.1522, kart.1523,
kart.1524
Biskupská konzistoř Hradec
Králové
exhibita 1845, č.257, exhibita
1856, č0319
Redemptoristé Čtyřicet Lánů u
Svitav
Inv.č.1, kart.1, inv.č.3,
kart.1, inv.č.35, kart.7, inv.č.42, kart.8
Matriky Sign. M 25-2352
Státní okresni archiv (SOkA)
Svitavy
Kroniky sign. KR 257, sign. KR
258
Farni úřad (FÚ) Kocliřov Kart.1
Edice pramenů
Codex diplomaticus et
epistolaris Moraviae VII.2, ed.P.Ritter v.Chlumecky- J.Chytil, Brno 1860,
č.735, s.539 – 543, č.974, s.676 - 677; VIII., ed.V.Brandl, Brno 1874, č.52,
s.26 - 27; Xll., ed.V.Brandl, Brno 1890, č.483, s.423 - 432
Ikonografie
Starší ikonografické prameny k
dějinám kostela nebyly nalezeny.
Indikační skica Koclířova z
roku 1839 (SÚA, Indikační skici, sign. Chru 208)
Plány ke stavbě nové empory
18.8.1879, stavitel V.Novák,
1:100
I .1.půdorys přízemí, 2
.půdorys 1.opatra, 3 .půdorys navrhovaného nového horního kůru, 4.rozdělení
nových sedadel a míst k stání I
II.1.pohled na kůr, 2.příčný
řez ab, 3.podélný řez cd, 4.řez ef (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, plán inv.č.782)
Skica starého stavu kostelní věže bez data (kolem 1930) , bez autora (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1524)
Tři skici sanktusníku
bez data (kolem 1930), bez
autora (SObA Zámrsk, Vs Litomyšl, kart.1524)
Literatura
Matějka, Boh.-Štěpánek,
Jos.-Wirth, Zdeněk: Soupis památek historických a uměleckých v království
Českém 29. Politický okres Litomyšlský, Praha 1908
Profous,
Antonín: Místní jména v Čechách 2, Praha 1949
Sedláček,
August: Místopisný slovník historický království Českého, Praha s.d. (1908)
Schaller, Jaroslaus:
Topographie des Königreichs Böhmen 11. Chrudimer Kreis, Praha - Vídeň 1789
Sommer, Johann Gottfried: Das
Konigreich Böhmen 5. Chrudimer ,
literatura a prameny
Embert
Otmar-Ketzelsdorf Ein Wallfahrtsort im
Schönhengstgau 1984
E.Poche, Umělecké památky
Čech
Historie
objektu-archivní výtah
Fotografie
Kostel
před II.sv.válkou
Požár
kostela 24.9.1956 ve 12:45
interiér
před rokem 1945
Kostel
po velké opravě v roce 2005
pohled
na kostel od východu a severovýchodu
Presbytář
a sakristiie od severozápadu
Sakristie
s horní oratoří od vstupu na hřbitov
Barokní
přístavba presbytáře a sakristie. Pohled na průčelí s věží ze hřbitova
Východní
vstup s oratoří v patře
Věž
kostela ze hřbitova od jihu
Oprava
kostela v roce 2005
Branka
od fary
Schodiště
na kůr přistavěné k věži s kaplí sv.Alexia
Gotické
okno v západní stěně
Okno
západní oratoře. Nároží gotické lodi. Barokní opěrák na východě. Okno východní
oratoře. Okno východní předsíně.
Pohled
do presbytáře. Pohled ke vstupu s kruchtou. Západní strana
s lavicemi.
oplechované
dveře do sakristie. Hlavice pilastru. Původní výzdoba na klenebném pasu.
Schodiště na kůr.
Krypta
uprostřed kostela. Interiér se dvěma rakvemi. Východní rakev. Erb na východní
rakvi.
Šnekové
schodiště na oratoř.
Pohled
z věže do krovu. Původní hodinový stroj ve věži. Zvon z roku 1957.
Empírové
zábradlí před oltářem. Schránka s ostatky v oltáři. Zajištění
posuvných oken na oratořích. Privilegium papeže.
půdorys
kostela
© Jaromír Lenoch