Kód CZ: 6044

Jindřichov

(Hennersdorf)

Osada: Kraví Hora

Připojeny: Arnultovice

Kostel sv.Mikuláše ^{Zdroj A)}

Vznik současného kostela sv. Mikuláše, koncipovaného na způsob římské baziliky, je poměrně přesně doložen archivními prameny v roce 1672. Byl postaven na místě staršího středověkého kostela, rovněž zasvěceného sv. Mikuláši, jehož dobu založení nemůžeme s jistotou říci, ale s největší pravděpodobnosti to bylo někdy v 2. Polovině 13. Století, spíše však až ve století 14. Stejně tak nelze jednoznačně stanovit, zda byla středověká sakrální stavba zbořena zcela, nebo jen z části a neobsahuje-li tedy mladší ranně barokní struktura relikty středověkých konstrukcí. Tehdejší majitel jindřichovského panství, Ludvík Maxmilián z Hodic spolu se svou manželkou Izolepu Pavlínou, rozenou Orlíkovou z Laziska, nechal kostel vystavět v letech 1671 – 1673, třebaže patronátní právo k němu náleželo od počátku olomouckého biskupství. Po prošetření situace na místě píše osoblažský děkan biskupské konsistoři v Olomouci, že … „shledal již položené základy a z části již vystavěné lomové zdivo..“, což by mohlo nasvědčovat k výstavbě nového kostela zcela od základů, nikoliv rozšiřování původní středověké stavby.

Jindřichovský kostel byl od počátku kostelem farním s přilehlým hřbitovem. Od doby svého založení v roce 1671 se příliš neměnil. Ranně barokní podobu s bazilikálně koncipovaným trojlodím, půlkruhovým závěrem a vestavěnou kvadratickou věží v západním průčelí si dochoval až do současnosti. Výraznější stavební úpravy pozorujeme na začátku 19. Století, kolem roku 1804 až 1811, kdy jsou v jižní sakristii ubourány zalomené schody na oratoř a nahrazeny vřetenovými situovanými v severovýchodním rohu místnosti. Někdy v této době je také zaslepeno obdélné okno ve východní stěně oratoře. V roce 1811 je na kostel pořízená kompletně nová šindelová krytina, cibulová báň má krytinu plechovou. V roce 1844 postihl Jindřichov obrovský ničivý požár, který zasáhl také farní kostel. Za své vzala šindelová krytina a všechny krovy a žár roztavil i pět zvonů. Z této doby pochází současné krovy nad trojlodím a kněžištěm. Značně poškozená věž byla o něco málo snížena a završena novou střechou. V průběhu dalších několika málo let byla budova kostela, včetně věže vážně poškozená vichřicí, proto musela být znovu opravena. V roce 1871 je realizováno nové zastřešení věže, dle plánů architekta Gustava Meretta ve tvaru štíhlého jehlanu s vikýři po obvodě a s plechovou krytinou. V nezměněné podobě se dochovala dodnes. Do severní lodi je pořízen nový boční oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého a další dva menší oltáře Božského srdce P. Marie a Ježíšova. V roce 1895 jsou pro kostel pořízeny nové varhany. V průběhu 20. století již neprobíhají na kostele žádné výrazné úpravy a opravy. V roce 1905 je rozšířen hřbitov kolem kostela. Kostel sv. Mikuláše v Jindřichově prošel během tří staletí několika stavebními úpravami, které ale nepotřely jeho základní ranně barokní hmotový rozvrh a výraz. 19. Století vtisklo interiéru kostela pseudobarokní podobu vhodně kombinovanou s barokní strukturou stavby. V roce 2004 proběhla rekonstrukce věže a také jedné lodi kostela sv. Mikuláše a na podzim téhož roku byly spuštěny kostelní hodiny, které byly z části pořízeny z veřejné sbírky občanů Jindřichova. Při rekonstrukci věže byly v roce 2004 do kopule vloženy dokumenty ze současnosti obce jako „Odkaz budoucím generacím“.

Fara

…

Kaple ^{Zdroj A)}

V polích, neogotická, rozpadající se

Kaple

V obci nedaleko železničního nadjezdu

Kaple P.Marie ^{Zdroj A)}

Zámecká

Sousoší P.Marie Immaculaty ^{Zdroj A)}

U mostu přes Petrovický potok poblíž hlavního vstupu do zámeckého areálu v Jindřichově se nachází umělecký cenné a památkově chráněné sousoší p. Marie. Podnět k vytvoření sousoší dala hraběnka Kordula Bartensteinová. Sousoší bylo dokončeno v r. 1757. Autorem architektonického návrhu je krnovský stavitel Georg Fridrich Gans, sochy zhotovil Václav Henisch a polychromie je od krnovského malíře Josefa Wolfa. Sousoší je velmi členité. V kartuších se nacházejí znaky donátora Jana Kryštofa za Bartensteina. Reliefy znázorňuj sv. Jana Nepomuckého, sv. Rozálii, sv. Terezii a vzkříšení Lazara. Podstavec je dále zdoben sochami svatých: Sebastiána, Rocha, Ignáce a Karla Boromejského. Na podstavci je vztyčen komolý hranol zakončený zeměkoulí obtočenou hadem, na něm stojí socha P. Marie. Výška sousoší je 10 m. Sochy a kartuše jsou z vápence, ostatní z pískovce. V roce 1957 bylo sousoší restaurováno, práce provedl akademický sochař Aleš Rozedral z Ostravy, vrcholová socha nahrazena výduskem. Morový sloup je z doby třicetileté války (1618 – 1648), kdy byla obec postižená morem. Dnes je v těchto místech lipová alej. Další rekonstrukce sousoší byla provedena roku 2003.

Socha sv.Šebastiána ^{Zdroj A)}

Na podstavci mariánského sloupu

Socha sv.Rocha ^{Zdroj A)}

Na podstavci mariánského sloupu

Socha sv.Ignáce ^{Zdroj A)}

Na podstavci mariánského sloupu

Socha sv.Karla Boromejského ^{Zdroj A)}

Na podstavci mariánského sloupu

Socha sv. Huberta ^{Zdroj A)}

V zámeckém parku z kovu

Socha sv. Kryštofa ^{Zdroj A) Zdroj B)}

V zámeckém parku z kovu

Socha sv. Floriána ^{Zdroj A)}

Na sloupku brány ke kostelu

Socha sv. Jana Nepomuckého ^{Zdroj A) 4)}

Na sloupku brány ke kostelu, kol.1740, Jiří Antonín Heinz

Kamenný křížek

S nikou, křížek chybí, soška z niky také. V zahradě domu

Erb ^{Zdroj A) Zdroj B)}

Na nádvoří zámku na fasádě

Erb ^{Zdroj A) Zdroj B)}

Na nádvoří zámku na fasádě

Erb ^{Zdroj A) Zdroj B)}

Na nádvoří zámku na fasádě

Erb ^{Zdroj B)}

Na štítě zámku nad vchodem

Sochy lvů ^{Zdroj A) Zdroj B)}

Z mramoru, instalované před průčelím zámku (18. Století).

6 váz ^{Zdroj A)}

V zámeckém parku Z 1. Pol. 19. Století je soubor šesti váz. Byly zhotoveny z kovu ve slohu empírovém.

Kašna ^{Zdroj A)}

před průčelím zámku, je z umělého kamene. Zdobí jí soška dítěte vzhlížejícího k nebi a objímajícího celou labuť s rozepjatými křídly.

Kašna ^{Zdroj A) Zdroj B)}

Na nádvoří

Socha mladíka ^{Zdroj A) Zdroj B)}

Po stranách hlavního průčelí zámku zaujmou antikizující sochy mladého a staršího muže.

Socha muže ^{Zdroj A) Zdroj B)}

Po stranách hlavního průčelí zámku zaujmou antikizující sochy mladého a staršího muže.

Socha se štítem ^{Zdroj A)}

V zámecké zahradě

Socha se psem ^{Zdroj A)}

V zámecké zahradě

Socha Herkula ^{Zdroj A)}

Se zeměkoulí

Socha F. Schillera ^{Zdroj A)}

V parku zhotovená vídeňským Josefem Rählichem v roce 1872

Socha pastýře ^{Zdroj A) Zdroj B)}

hrajícího na flétnu V zámeckém parku

Sousoší rodiny ^{Zdroj A)}

napadené vlčicí. V zámeckém parku, část sousoší ve vstupu zámku

[Socha Josefa II.] ^{Zdroj A)}

…

Památník padlým 1914-18 ^{Zdroj A)}

…

Zámek ^{Zdroj A)}

Zámek začala stavět hrabata z Hodic v 2. pol. 17. století. Skládá se ze 4 jednopatrových křídel, v jejichž přízemí je patrná původní barokní dispozice (klenutí místností a členění půdorysu). V zámecké kapli P. Marie, vysvěcené 11. Prosince 1590 olomouckým biskupem Stanislavem II. Pavlovským se dříve nacházel epitaf české provenienci z roku 1450. Současná podoba zámku, nesoucí prvky empírového slohu, vznikla po přestavbě po požáru barokního zámku v roce 1844. Dvě křídla jsou do nádvoří opatřena dvouetážovou arkádou na pilířích. V patře jsou dva sály (jeden z nich je rozsáhlý). Sály i některé další místnosti mají dřevěné stropy, zachovaly se i původní lustry, obložení stěn a dveří.

Pivovar ^{Zdroj C)Zdroj D)}

Roku 1589 byl v Jindřichově postaven pivovar jako vůbec jeden z prvních pivovarů na Moravě. Pivovar od svého založení vystřídal několik majitelů. Za zakladatele je považován Jan Pavlovský z Pavlovic. Po roce 1635 se dostalo celé panství za 39 000 zlatých do rukou hraběti Janu Jiříkovi z Hodic a jeho rodu z nedalekých Slezských Rudoltic, který se staral o jindřichovský pivovar celých 100 let. Až roku 1739 bylo panství prodáno za 60 000 zlatých tehdejšímu říšskému kancléři Janu Kryštofovi, svobodnému pánu z Bartenštejna, který byl rádcem na dvoře císaře Karla VI. a jeho dcery Marie Terezie. Jeho rod spravoval panství do roku 1866, kdy zemřel po meči poslední potomek tohoto rodu Josef. Tento rod je pochován v kostele Sv. Mikuláše v Jindřichově. Posledním soukromým majitelem, který dal pivovaru dnešní podobu, byl železniční průmyslník baron Albert Klein von Wiesenberg (Loučná nad Desnou). Barona Kleina pojilo pouto k Jindřichovu díky Amelii Langerové pocházející z Damašku, se kterou se roku 1841 oženil v Třemešné. Baron Klein koupil panství i pivovar roku 1868 také za 60 000 zlatých. Později jej spolu se svým synem Friedrichem rozšířili o lihovar. Posledním majitelem byl vnuk barona Kleina Dr. Adalbert Klein, který jej nechal roku 1926 celý zrekonstruovat a dal mu název: Silesia Brauerei und Malzerei - aktien gesellschaft, Hennersdorf, Schlesien, Slezský pivovar a sladovna, akciová společnost Jindřichov, Slezsko).

Dr. Adalbert Klein během rekonstrukce pro pivovar vybudoval samospádový vodovod s přívodním potrubím v délce asi 3 km. Ječmen a brambory sklízel na vlastních polích, čímž získával lacinou surovinu, jak pro výrobu piva, tak lihovin. Vodu využíval z místního Svinného potoka. Roční produkce tvořila 12 000 hl piva. Vařilo se tu 10°, 12° a tmavé 18° pivo. Dr. Adalbert Klein učinil z pivovaru akciovou společnost. Rod Kleinů z Wiesenberga vlastnil panství, zámek a pivovar až do roku 1945, kdy jim byl celý majetek se 400letou tradicí na základě Benešových dekretů zkonfiskován.

Po válce od roku 1948 – 1952 byly majitelem Moravskoslezské pivovary n.p. V roce 1951 převzal pivovar od Augustina Novotného první jindřichovský sládek pan František Jiřík. Poté byly majiteli Opavské pivovary, n.p. a Ostravské pivovary n.p., které vařily 12° Slezovar nebo 14° Silesia Porter a později i Ostravar 12° světlý ležák. Do sedmdesátých let se tu také vařilo nošovické pivo. Po ukončení tradičního pivovarnictví spěl celý areál k zániku. Vybavení bylo převezeno do pivovaru Golčův Jeníkov a bývalý pivovar začal sloužit místním Státním statkům Bruntál, Odštěpný závod 02 Jindřichov např. jako sklad brambor a hnojiv. Nakonec byl celý komplex přebudován na mísírnu krmiv. Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež sídlící v bývalém zámku, který s bývalým pivovarem tvořil jeden celek, se pokoušel areál účelově využít. Pozemkový fond ČR věnoval pivovar Ústavu sociální péče bezúplatně. Bohužel nedostatek finančních prostředků přinutil Ústav sociální péče budovu Pozemkovému fondu ČR vrátit a od té doby celý objekt chátrá. Nedochoval se ani vzácný erb pánů z Wiesenberga - dva páry tisknoucích se rukou s latinským nápisem „Concordia et Labore“ neboli „Svorností k vítězství“ nade dveřmi v bývalé varně.

Všichni majitelé Jindřichovského pivovaru:

Jan Pavlovský z Pavlovic 1589

Hanuš Pavlovský z Pavlovic 1612-1635

Jan Jiřík Maxmilian z Hodic 1635

Ludvík Maxmilian, Maxmilian Jiří –1689 a Julius Leopold z Hodic

František Antonín z Hodic 1689

Josef Tadeáš hrabě z Hodic umírá 1739

Jan Kryštof z Bartenštejna 1739-

Josef Filip Kryštof z Bartenštejna umírá 1784

Antonín Karel z Bartenštejna 1784-1829

Emanuel z Bartenštejna 1829-1838

Josef z Bartenštejna 1838-1866

Maxmilián Skrbenský z Hříště 1866-1868 nezletilý

baron Albert Klein von Wiesenberg 1868

Friedrich Klein von Wiesenberg pochován v Jindřichově

Dr. Adalbert Klein von Wiesenberg 1914-1945

Československý stát 1945-1948

Moravskoslezské pivovary, n.p. 1948-1952

Opavské pivovary, n.p. 1953-1954

Ostravské pivovary, n.p. 1955-1959

Severomoravské pivovary, n.p. Litovel 1960-1970

Severomoravské pivovary, n.p. Přerov 1960-1970

Altán ^{Zdroj A)}

V zámeckém parku

Altán ^{Zdroj A)}

Na ostrůvku rybníčka

Zájezdní hostinec ^{Zdroj A)}

Gross

Dům č.p.362 ^{Zdroj A)}

Býv.hostinec, s klasicistním průčelím s pilastry, utilitární přestavbou zničen.

Vilka

Pozdně secesní s mnoha původními detaily

Vilka

S pozdně klasicistním průčelím

Chalupa

…

Dům

S empírovou fasádou

Horní dvůr

S obytnou vilkou s nárožní věžičkou

Zámecký park ^{Zdroj A)}

Zámek je obklopen pětihektarovým parkem (4,73 ha), který byl zařazen do druhé kategorie a patří k nejcennějším a nejzachovalejším parkům v okrese Bruntál. Park byl založen Hodici ve slohu francouzském v 1. Pol. 17. Století. V 1. Pol. 19. Století byl park upraven do přírodního krajinářského slohu. Současně vynikající uspořádání parku vzniklo po úpravách provedených v roce 1870 zahradníkem Wikolou a v roce 1892 zahradníkem J. Křížkem. K nejvýznamnějším jehličnatým dřevinám parku patří podle dr. Kříže – smrk pichlavý, borovice vejmutovka, tsuga kanadská – oukmenný exemplář. K nejvýznamnějším listnáčům v jindřichovském parku patří dřezovec trojtrnný, nahokvětec kanadský, liliovník tulipánokvětý, platan javorolistý, platan západní a trnovník akát.

Park je ozdoben mnoha sochařskými a kamenickými doplňky, které jsou chráněny. Nejstarší z nich jsou plastiky dvou lvů z mramoru, instalované před průčelím (18. Století). Z 1. Pol. 19. Století je soubor šesti váz. Byly zhotoveny z kovu ve slohu empírovém. Zaujme i kašna před průčelím zámku, je z umělého kamene. Zdobí jí soška dítěte vzhlížejícího k nebi a objímajícího celou labuť s rozepjatými křídly. Po stranách hlavního průčelí zámku zaujmou antikizující sochy mladého a staršího muže. V parku najdeme ještě sochu F. Schillera (zhotovená vídeňským Josefem Rählichem v roce 1872), sochy svatých (svatého Huberta z kovu a sv. Kryštofa), sochu pastýře hrajícího na flétnu a sousoší rodiny napadené vlčicí. Všechny jmenované sochy jsou z poloviny minulého století. Rovněž altánek v parku je chráněn.

Zpět na okres

Panství Osoblaha

1288 panství Jindřichov

Politický okres Krnov, s.o.Jindřichov

1961 Okres Bruntál

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Jindřichov byl založen podle magdeburského práva v roce 1256 jako Henrikestorp. Obec byla založena olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku při kolonizaci Osoblažska před rokem 1256. Olomoucký biskup Oldřichv obdařil v roce 1288 jindřichovským lénem bratry Jindřicha, Dětřicha a Erkenberta, pány ze Stange. Rod pánů ze Stange časem rozšířil lenní majetek o okolní statky. Později však bylo léno rozděleno. Jeden díl připadl Janovi, rytíři z Dívčího Hradu, dva díly přišly zpět do rukou biskupských (1318). V držení Jindřichova se v následujících letech vystřídalo několik šlechtických rodů. V letech 1581 – 1591 zvětšil olomoucký biskup panství Jindřichov o Janov a Petroviče. V roce 1594 přikoupil rytíř Václav Pavlovský z Pavlovic ještě Arnultovice (Arnsdorf), Bartultovice (Bartzdorf) a Selrendorf. Václav byl hejtmanem v osoblažském okrese a prokurátorem Svatého Hrobu, proslul cestováním a válečnými činy v Polsku. Zemřel v Olomouci roku 1600 a byl pohřben v tamní katedrále. Dříve než on zemřely jeho tři děti, které jsou pochovány v předsíni jindřichovského kostela. Po Václavovi spravoval panství jeho nejstarší syn Bohuslav s chotí Annou, rozenou Wachtlovou z Kunzendorfu. Bohuslav je pohřben vlevo od hlavního oltáře v jindřichovském kostele. Statky převzal Jan, který byl dvakrát ženat. Po Janově smrti v roce 1635 se druhá manželka Marie Elisa provdala za Maxmiliána Jiřího z Hodic (1689). Po něm obdržel panství jeho syn Ludvík Maxmilián (1657), který byl obávaným soudcem čarodějnic v knížectví nisském. S manželkou Isoldou Pavlínou, rozenou Orlíkovou z Laziska, vybudovali v r. 1673 nový jindřichovský kostel. Ludvík Maxmilián zemřel v roce 1679 bez potomků. Panství převzal jeho bratr Maxmilián Jiří (1689), následoval jeho syn Antonín, dvakrát ženatý, avšak bez potomků. Jindřichovské panství pak připadlo vedlejší větvi rodu a spravoval je Josef Tadeáš z Hodic, který rovněž neměl děti. Proto biskup prodal léno v roce 1739 říšškému kancléři Janu Kryštofu, svobodnému pánu z Bartenštejna. Ten panství rozšířil 1. Dubna 1740 o Matějovice (Matzdorf). Panství Jindřichov tehdy spravovalo vesnice: Jindřichov, Janov, Petrovice, Arnultovice, Bartultovice, Životice a Matějovice. Na panství žilo 8 601 osob. Nacházelo se zde 6 triviálních škol. Pravidelnou podporu pobíralo 68 chudých, zdravotnické služby poskytovali dva ranhojiči a 4 porodní báby. Po Janu Kryštofu svobodnému pánu z Bartenštejna dědil jeho syn Josef Filip, pak Antonín Karel, který neměl potomky. Panství převzal jeho bratr Emanuel, c.k. zemský rada, po něm v roce 1838 syn Josef, kterým v roce 1866 vymřela větev rodu po meči. Jindřichov potom získal v roce 1868 rytíř Klein z Vízemberka a po něm jeho synovec dr. Adalbert Klein. V roce 1945 převzal majetek do správy stát.

O Jindřichovu kolují dvě pověsti

První z nich se týká pokladu, který je prý ukryt v nedalekém „domácím vrchu“. Na tomto vrchu prý stával zámek, který pro lakomost jeho obyvatel zmizel z povrchu zemského se vším všudy. Místo, kde leží, je možno občas poznat podle modrého světélka a někdy též podle ohnivého pudla. O Velikonocích na Květnou neděli se dokonce na stráni odkrývá v důsledku působení záhadných sil vstup, vedoucí k pokladu. Kdysi tam na Květnou neděli přišel chudý muž, dostal se k pokladu, nabral si zlata a bez úhony vyšel ven. Chudoba byla zažehnána.

Druhá pověst vypráví o selce a bříze. Jedna jindřichovská selka opouštěla o půlnoci lože a dům. Sedlák na to přišel a počkal, až se vrátí. Měla ho ráda a přiznala, že jí něco pudí k bříze rostoucí za statkem. Sedlák nechal břízu porazit. Jeho žena byla nadále nucena docházet k pařezu za noci. Sedlák nechal pařez vytrhnout a převézt na dvůr. To přineslo selce úlevu. Když však byl pařez na příkaz sedláka spálen, selka těžce onemocněla a brzy nato zemřela.

Obec a 2. Světová válka, vývoj obce po roce 1945

V roce 1938 žilo v obci pouze 35 českých rodin. V obci bylo oddělení finanční stráže s dvanácti příslušníky, kteří vykonávali službu na hranicích. Počátkem září 1938 likvidovali příslušníci skupinu ordnérů, přičemž bylo nalezeno velké množství zbraní, ukrytých ve slámě. Ke konci měsíce došlo k odzbrojení příslušníků přímo na celním úřadě, celnice byla obklíčena lidmi z poloviny vesnice, kterou vedl německý učitel Limtner. V té době byla už většina českých rodin odstěhovaná. Do roku 1945 byla obec osídlená převážně německým obyvatelstvem, Čechů byla jen malá menšina. Po osvobození byli Němci odsunuti a Jindřichov byl osídlován Čechy (Frýdek – Místek, Zlín – Gottwaldov), Slováky, ale také Řeky. Ještě 2. Září 1945 bylo v obci 1600 Němců a 700 Čechů. V lednu roku 1946 bylo odsunuto 460 Němců, v listopadu odjeli zbylí a v Jindřichově zůstalo asi 10 němců, antifašistů. Naše obec byla přidělena k osídlení zemským úřadem v Ostravě. Osídlení bylo prováděno převážně na zemědělské usedlosti, a to hlavně bezzemky z vnitrozemí a současně i dělníky z průmyslových závodů, kteří se rekrutovali ze zemědělských rodin. Současně byly osídlovány živnosti a řemeslnické závody v Jindřichově. Jako státní zaměstnanci byli prvními osídlenci členové finanční stráže, četnictvo, železniční zaměstnanci a zaměstnanci pošt. V roce 1946 byl utvořen Místní národní výbor a prvním předsedou se stal Jaroslav Mlčoch.

Rok	obyv.	domů
1750		155
1768		(81)*
1771	1790 (N)
1834	3833	357
1869	2769
1880	2905
1890	2736
1900	2659
1910	2506
1921	2220	411
1927	2220 (N)
1930	2381	445
1950	1375	421
1961	1723
1970	1728
1980	1542
1991	1526	331
2001	1505

* rustikální katastr

www.obecjindrichov.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Kuča K., Města a městečka v Č. na M. a ve S., 1997

3) Kuča K., Atlas památek ČR, 2002

4) Samek B., Umělecké památky M. a S., 1999

A) obecjindrichov.cz (28.12.2014)

B) hrady.cz (28.12.2014)

C) cs.wikipedia.org (28.12.2014)

D) pivovary.info (28.12.2014)

E) valstejn.cz (5.3.2018)

Kód CZ

[Kraví Hora]

(Kuhberg)

Škola ^{Zdroj E)}

1878

Hostinec ^{Zdroj E)}

…

Wilhelmův pramen ^{Zdroj E)}

1923, po 2012 rozbořen

Historie ²⁾

Osada vznikla 1808.

Rok	obyv.	domů
1921		12
1927
1930	36	11

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 28.12.2014

Předchozí editace: 20.12.2008