Historie obce Dívčí Hrad, bývalý
politický okres Krnov |
Překlad
německého textu, kde nebyl uveden autor ani zdroj zveřejnění. Vznik tohoto pojednání
spadá do konce dvacátých let našeho století. Vedle německého tvaru Maidlberg se vyskytuje i název Maidburg. Z praktických důvodů nebude místní jméno Maidelburg překládáno, tedy všude v překladu bude uváděno
v této podobě. Článek
proti poválečné odborné literatuře uvádí datum vzniku zdejší komendy
maltézského řádu 1626, s tímto datem se shoduje i publikace M. Bubna: Řád
maltézských rytířů v historii a současnosti, vydaná roku Když
se překročí po "Císařské cestě", založená Karlem VI, lesnatá trzebnická výšina (Kunzendorfer
Hohe) mezi Prudnikem a
Krnovem, rozvine se před užaslým zrakem obraz pohádkově krásné krajiny. Nad
úzkým údolím říčky Ossy, zasazené mezi příkré
svahy, tyčí se lesnatá výšina, která je korunována zámkem se čtyřmi věžemi.
Pozadí tvoří zelenající se lesnaté kopce, zatím co bokem z větší dálky sem
posílá pozdrav Biskupská kupa (Bischofskoppe),
obklopená modrým oparem. Před námi leží zámek Maidelberg,
úzce spjatý v historii "moravské enklávy" s prastarým rytířským
sídlem. V pruském Slezsku málo známým, leč velmi ceněný těmi, kteří jej
znají. Ráz převažující listnaté zemědělské krajiny dává tušit romantiku
tohoto zámku na kopci, i když v pohledu chybí nádherné kopcovité pozadí
a rozkošné hradní báně již hrad nekrášlí. Nehledě na jeho výbornou
polohu je zámek zajímavý ještě ze dvou důvodů. Především
pro jeho historickou minulost. Na skalisku nad Ossou
se tyčil hrad již v době, kdy ještě výšina obtékaná potokem Prudnik (na které se nyní rozkládá město Prudnik) ležela pohřbená v tišině lesa. Potom proto, že v
Maidlbergu sídlil po více jak tři století komtur
Maltézského řádu, tedy člen onoho duchovního rytířského řádu, jehož působení
oslavil Shiller v básni "Johanité"
/pozn. - v originále textu uvedeno 10 řádků oné oslavné ódy v nerýmovaných
verších. Friedrich Schiller, něm. básník 1759 - 1805/. V
současnosti tkví působnost řádu v charitativní oblasti. Jeho snahou je
zmírňování válečného utrpení." Průvodce po zámku " vytištěn roku
1918 nám říká, s jakým úspěchem toho řád dosáhnul během první světové války: "
Suverénní řád maltézských rytířů v Čechách a v Rakousku vypravil a vybavil
během světové války osum řádových vlaků, které
dopravily do zázemí přes 1/2 milionů zraněných. V zázemí přijímaly
zraněné řádové špitály a ozdravovny. Pět skupin chirurgů s vynikajícími
profesory medicíny pečovaly o zraněné a nemocné. Za pět válečných roků
vydal řád maltézských rytířů přes 6 milionů korun na udržování těchto
dobročinných akcí ". ------------------------------ ------------------------------ Nyní
ale k historii hradu Maidelberg. Osoblažsko se
nalézalo na počátku 13. století bezpochyby v majetku Olomouckého
kostela .
V.
Pasek v " Historická topografie země Opavské " uvádí Štěpána z
Mendlova a roku 1220 jako purkrabího " de Deuici
" v roli svědka a roku 1223 téhož spolu se Stanislavem . Náš Maidelberg zůstal až do konce 16. století lénem olomouckých
biskupů. Návštěva biskupa Bruna na hradě Maidelbergu
se nedá prokázat písemně, ale není to nepravděpodobné, neboť Bruno nejméně
třikrát prodléval ve městě Osoblaze, které je blízko Maidelbergu
a které znovu vybudoval po mongolském v pádu a to včetně zámku a farního
kostela a zcela určitě obhlédnul okolní osady, které založil v údolí říčky Ossy /Osoblahy/ a které všechny leží v těsné
blízkosti Maidelbergu. Ačkoli na Moravě
cizinec z Dolního Saska, získal si Bruno na Moravě nesmrtelnou slávu a to pro
své vynikající osobní vlastnosti i pro svou apoštolskou a státnickou
činnost. Bachmann " Dějiny Čech " píše,
že Čechy ztratily svého vynikajícího muže, když biskup Bruno dne 18. února
1281 zemřel. Nápis na náhrobním kamenu /epitafu/ dosvědčuje, jak vysoko si
Bruna jeho současníci cenili " Ó Moravo, s králem Otakarem jsi ztratila
jedno oko a zůstalo ti jenom druhé, nyní jsi přišla o obě a musíš bloudit v
temnotách ".
Tentýž
Hynek verboval vojáky proti husitům a používal je ve službách vévody
Konráda von Oels a Cosel /pozn. - Oels = ?, Cosel = Kozlí na Odře/. O dobytí hradu Maidelbergu husity se neuvádí nic, zatímco dobytí a
spálení blízkého města Osoblahy a Prudniku je
historicky doloženo. Po Vrbnech následovali v lenní
držbě panství Maidelberg Stošové
z Albrechtic /u Krnova/. U Zikmunda /Sigismund/
Stoše na Maidelbergu,
nejstaršího syna Jiřího Stoše na Albrechticích se
potvrdilo přísloví "jablko nepadá daleko od stromu". Otec a
syn patřili k cechu loupeživých rytířů a jinak tak přívětivý Maidelberg, byl obávaným hnízdem lupičů. Král Matyáš
/pozn. - jedná se o uherského krále Matyáše Korvína/,
který usiloval o získání české koruny a kurfiřského
hlasu a v této snaze byl protivníkem Jiřímu z Poděbrad. V roce 1474 byl však
Jiří z Poděbrad již 3 roky po smrti, se objevil na Moravě v srpnu roku
1474 s malým žoldnéřským vojskem, kterému říkali " Černý houfec " pro
tmavou výstroj a snědé obličeje vojáků, aby skoncoval s nejistotou.
Současník, vratislavský městský písař Petr Eschenloer
ve svém díle " Dějiny města Vratislavy " podává zprávu " : z
Opavy Matyáš táhl před Debitsch /Maidelberg/ a Albrechtice, obě místa obléhal a v krátkém
čase je dobyl. Vratislavané jim již předtím
/pozn. - obráncům Maidelbergu a snad i Albrechtic
/poslali velké pušky/ pozn. - asi děla/, střelný prach, šípy a dvě stovky
pěších knechtů /pozn.-knecht=středověký
voják. Všechny, které /Matyáš/ na oněch zámcích zajal, dal pověsit. "Mörserlahn". Ostatně královští žoldnéři učinili své
jméno také velmi obávaným. Hlavně ve vztahu k Slezsku, tentýž kronikář
zaznamenal: "Vše, co královští vojáci v biskupství nebo v Horním Slezsku
našli, sebrali".
O uprchlém Zikmundu Stošovi se dovídáme ze Sinapiových "Slezských kuriozit" (Schlesische Curiositäten), že
roku 1484 obdržel od polského krále vylepšení svého erbu a to "za
zásluhy". Ve svém erbu směl užívat "půlku jelena se zlatým parožím
a se zlatou korunou kolem krku". Od
roku 1532 do 1534 vlastnil léno Maidelberg Jan Lariš ze Lhot. Potom opět léno přešlo na rod Vrbnů. V letech 1534 - 1537 vystupuje jako vlastník Jiří
z Vrbna. Byl synem Jiřího z Vrbna,
prudnického hejtmana, zemřelého roku Konečně
ale dal léno zpět již uvedeným čtyřem Štěpánovým sestrám s ohledem na nároky,
které měly na panství Maidelberg a svolil dokonce s
následným prodejem tohoto léna za podmínky, že dosavadní lenní charakter
tohoto zboží zůstane zachován. Roku 1583 nacházíme jako držitele panství
Hynka mladšího z Vrbna a Bernhard
z Vrbna. Oba byli bratranci uvedených žen. Oba
prodali zboží Janu Sedlnickému z Choltic, který roku 1593 spojil ve svých rukách celé
panství. Nový vlastník ustanovil testamentem pořízeným roku 1596 za dědice
svého neplnoletého syna Petra s podmínkou, že syn od svého 16 roku života má
žít na dvoře luteránského hodnostáře za účelem výchovy k rytířským mravům.
Pořizovatel závěti zemřel již následujícího roku a byl pohřben podle
posledního přání v pitárenskem kostele, kde je
ještě dnes vidět jeho náhrobní kámen. Po dobu Petrovy neplnoletosti spravoval
majetek strýc Jaroslav Sedlnický z Choltic. Ten byl založením vědec, roku 1592 byl rektorem
university ve Frankfurtu nad Odrou. Mezi léty 1612-1616 přišel do Fulštejna /Bohušov/ Karel
Kryštof Sedlnický z Choltic.
Panství však ztratil v důsledku účasti na vzpouře proti císaři a zemřel jako
vyhnanec ve Štětíně (Stetti)
roku 1651. Císař postoupil panství, oceněno na 39 000 florenů,
roku 1624 svému bratrovi arcivévodovi Karlovi, Vratislavskému biskupovi a
protože ten zemřel 28. prosince 1624 v Madridu, dal panství Řádu
německých rytířů. Na zvláštní císařský rozkaz byl roku 1626 Maidelberg přepuštěn Maltézským rytířům, kteří za to
odkoupili jezuitům svou komendu v Kladsku (Glatz),
zatím Řád německých rytířů dostal panství Bruntál, které vlastní až dodnes. Od
té doby je panství Maidelberg svobodným zbožím
Suverénního maltézského řádu. Na zámku Maidelberg
sídlí komtur, tj. řádový rytíř, kterému je svěřena správa a využívání
výnosů vrchnostenského zboží. Komtuři patří po nejvíce ku starým a slavným
šlechtickým rodům a jejich posloupnost ku starým a slavným šlechtickým rodům
a jejich posloupnost je následující /1628-1641/. Mikoláš Karel sv. pán von Gaschin a Rosenberg, člen starého hornoslezského rodu šlechtického,
který se mimo jiné zasloužil o založení kláštera na sv. Anbergu /?/. Hrabětem Ferdinandem Gaschinem
tento rod na konci
Novými
paramenty obdaroval i patronátní kostel v Pitárném
a dal tento kostel vymalovat prudnickým malířem Leo
Pulsnerem. V dubině mezi Maidelbergem
a Pitárnem vybudoval kapličku zasvěcenou Matce Boží
z Čenstochové, ku které putují každým rokem četní věřící z okolí. Ve svátek
Panny Marie /narození/ se tam vždy koná kázání. Roku 1840 přenechal obci dům
pro školské účely. Na velikonoční týden jezdil každoročně vlastním
spřežením do Olomouce a bydlel tam v domě u ceremoniářů, (u duchovních,
kteří řídí liturgické úkony při slavnostních bohoslužbách). Zemřel 12. února
1870 ve věku 70 let. Podle posledního pořízení byla jeho mrtvola převezena v
kovové rakvi do Prudniku, kde se drželo Rekviem,
Kondukt a pohřební řeč. K
Maidelberské komendě patří dvory Maidelberg, Hlinka a Vrbno
/pozn.-Vrbnem je míněn tzv. Vrbenský
dvůr/, jehož pozemky se rozprostíraly za Hlinkou směrem na Prudnik. Nejedná se tedy o Vrbno
pod Pradědem. Celý areál měl Dvě
z těchto věží nesou ještě letopočet výstavby 1593-1640. Zámek byl chráněn
širokým příkopem s valem a mocnými kamennými zdmi a též bastiony /pozn.
bastion = bašta věžovitá část opevnění vybíhající z obranné hradby a
umožňující boční ostřelování útočníka/. Kamenné zdi jsou nyní porostlé
břečťanem a je vidět ještě střílny. Po padacím mostě bylo možno dostat se do
objektu vstupní brány vyzdobené velkým maltézským křížem a odtud do
prostorného zámeckého nádvoří, z něhož vedou schody vzhůru k portálu. Bohužel
již před více roky byly zabíleny znaky Sedlnických
spolu s řádovým křížem, které se nacházely nad portálem i letopočet 1874, připomínající
velkou renovaci zámku. Teď jsou tam vidět dvě plechové tabule se slezským a
českým znakem. Přes přízemí od jihu k severu se od portálu táhne
dlouhým znakem. Přes přízemí od jihu k severu se od portálu táhne dlouhá
hala, které v horním patře odpovídá velký sál. Vlevo od haly (síně) je mimo
jiné kancelář a kaplanka /pokoj kaplana/, od portálu na protilehlém konci
haly je kaple nabízející místo pro asi 50 osob. Vysvěcení kaple se konalo 15.
listopadu 1921. Prostý oltář, s postavami apoštolů po stranách, zdobí socha Immanculaty - Neposkvrněné Panny Marie. Kaple je od velké
haly oddělena dveřmi, které během bohoslužby zůstávají otevřené, takže
i ti věřící stojící v hale vidí oltář a mohou sledovat svaté konání. V horním
poschodí se nalézají vlevo od již zmíněného velkého sálu pohostinské pokoje a
jídelna, vpravo pak komturovy obytné prostory. Velký sál je vyzdoben
olejomalbami dřívějších komturů.
V prodloužení sálu severním směrem leží gotická kapitulní síň se znaky
dosavadních komturů, s maltézskou vlajkou a s bohatě vyřezávanými židlemi
ozdobenými maltézským křížem. Z cela malá kaple nalézající se dříve v
severovýchodní věži (k apoteóze Krista) apoteóza - zbožnění, přeneseně
nadšená oslava, je nyní přeměněná jako obytný prostor. Jedna z místností
horního poschodí je objemnou knihovnou s více jak třemi tisíci knihami a
archiválií. Ten, kdo asi tuší v panských prostorách nádherné vybavení, bude
se cítit zklamán. Pozornost zasluhují některé staré krásné kusy
nábytku, starý spinet /pozn.-rozměrově menší clavicembalo, které je
předchůdcem klavíru / tři zajímavé větráky/ Lüfter
/ - totiž " Jelení parohy jako větrák (der
Nachtwächter von Maidelberg) a konečně sklepmistr (der
Kellermeister), staré portréty a krb se znakem
knížete Thuna. Z oken zámku jsou nádherné rozhledy
na kopce a do dalek roviny až k Annabergu. Pevnost
Maidelberg obklopená zahradou vyhlíží mírumilovně. Pohled
do přívětivé krajiny, která střídá útěšnou tmavou modř lesů, zeleň polí a
zářící běl lidských sídel, střídá i kopce s údolími. Klid a mír se
rozprostírá nad okolní krajinou, která zůstala doposud ušetřena továrních
komínů a kde skoro jenom hluk pověstmi opředené železničky
dává pocítit nádech starého času. Maidelberg
vyčnívá jako historické memento enklávy a přináší naše myšlenky zpět až do
času mongolského vpádu a do času velkého kolonisátora biskupa Bruna,
současníka sv Hedwigy. ------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------ Steinau - dnešní poská
Scinawa Mala na sever od Prudniku.
Zdroj:
www.divcihrad.cz |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 26.5.2015 |