Historie obce Bohušov, bývalý politický okres Krnov

Historie obce

Bokušov, bývalý politický okres Krnov

Historie obce Bohušov

I když zdejší území není doposud systematicky archeologicky prozkoumáno, svědčí o dřívějším osídlení zatím nahodilé nálezy. Dnešní jméno Bohušov dostala ves až po roce 1950, neboť do té doby se jmenovala Fullstein, po roce 1945 pak česky Fulštejn. Ani to však nebylo prvotní pojmenování. Původní jméno nejstarší části obce, založené Slovany bylo Porziczie ( Poříčí ). Po mongolském vpádu r.1241 bylo slovanské obyvatelstvo zdecimováno a v následném doosídlování kolem roku 1246 byla ves pojmenována (patrně podle svého lokátora) "Godeuristorf", v jiných listinách též "Gotfriedesdorf". Teprve roku 1561 přejímá celá ves jméno Fullstein podle stejnojmenného hradu a podhradí. Její založení se klade do první poloviny 13. století, neboť roku 1255 ji obdržel lénem (spolu s hradem) od olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku jeho vazal Herbort z FuIme. Fara je zde připomínána již r.1315. Starý farní kostel byl roku 1501 částečně přestavěn a barokní úpravu dostal po požáru v r. 1804.

Podhradní ves Fullstein, tedy dnešní Bohušov se stejnojmenným hradem, roku 1255 uváděným jako "Wlmensten", je spjata s rodem pánů z Fulštejna. První tohoto rodu, Herbort z FuIme, přišel na Osoblažsko v družině olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku okolo roku 1246 z Vestfálska (období první kolonizační vlny do pustého území, které bylo zpustošeno mongolským vpádem ). Jeho rodným sídlem byl hrad Fulme poblíže Rintelen na břehu řeky Vezery. Od biskupa Bruna obdržel asi zde již stojící tvrz (na návrší se staroslovanským hradištěm) a na jejím místě vybudoval hrad a nazval jej podle rodného sídla, jak bývalo zvykem, FuImenstein či FuIlostein. Byl truchsesem biskupa Bruna, česky bychom řekli podstolím, což v šlechtické hierarchii odpovídalo asi stavu rytířskému. Roku 1252 bránil biskupské statky, které napadnul opolský vévoda Vladislav, v družině českého krále Přemysla Otakara II. se zúčastnil tažení proti pohanským Prusům a roku 1278 bojoval ve vojsku krále Přemysla Otakara II. v nešťastné bitvě na Moravském poli. Když se vrátil z nedlouhého zajetí Rudolfa Habsburského, usadil se a tak až na sklonku života se začal plně věnovat správě svého majetku. Zemřel kolem roku 1300 ve věku 80 let a byl pochován v bohušovském kostele.

Na našem území se stal zakladatelem jednoho z nejmocnějších rodů, který se pak rozšířil do Slezska, na Moravu i do Polska. Četné potomstvo založilo pak nové větve, vystupující často jako samostatné rody. S Fulštejnem je spojena větev Herbortů z Fulštejna, (Fulmensteinu), a druhá větev Supů z Fulštejna, která pro odlišení od třicátých let 15. století používala trvale přídomek „Sup“. Fulštejnové se z části počeštili a v bojích s uherským králem Matyášem Korvínem stáli na straně Jiříka z Poděbrad. Za tažení Matyáše Korvína Slezskem byl roku 1476 Fulštejn jeho vojskem obležen, dobyt a přitom i dosti poškozen. Brzy po česko-uherských válkách za bratrů Jiřího, Jindřicha a Václava Supa byl však znovu opraven. Rod Fulštejnů držel fulštejnské léno v moravské enklávě, poslední příslušník rodu, Jiří Sup z Fulštejna, prodal léno roku 1566 Václavu Sedlnickému z Choltic za 29 000 tolarů. Sám pak roku 1572 v Hlince zemřel a byl také pochován v bohušovském kostele. Po přeslici zůstala dcera Helena z Fulštejna, se kterou se podruhé oženil Václav Sedlnický. až do roku 1566, kdy ho Jiří Sup z Fulštejna prodal svému švagru Václavu Sedlnickému z Choltic.

Sedlničtí byli aktivními účastníky stavovského odboje v letech 1618 - 1620 a za to jim byl majetek při pobělohorských konfiskacích zabaven, sami pak (fulštejnský Karel Kryštof a rudoltický Petr mladší Sedlnický) emigrovali. Odchodem rodu Sedlnických z Osoblažska unikl český jazyk i z panských sídel tohoto kraje. Roku 1623 bylo léno na Fulštejn uděleno známému pobělohorskému kořistníkovi Pavlu Michnovi z Vacínova, jehož dědicové prodali Fulštejn roku 1641 Janovi svob. pánu z Jarošína.

Třicetiletou válkou zdevastované panství bylo následně totálně zpustošeno švédskými vojsky generála Torstensena. Tato si na hradě a v jeho nejbližším okolí zřídila v letech 1642 - 48 základnu a při svém odchodu hrad vyhodila do povětří.

V roce 1668 Janův syn Julius Ferdinand prodal panství hraběti Juliu Leopoldovi z Hodic. Ten panství připojil k panství rudoltickému, které již v roce 1630 zakoupil jeho otec Jan Jiří Maxmilián z Hodic a kde si nechal z bývalé fulštejnské tvrze vybudovat sídelní barokní zámek. Hrad Fulštejn, přestože byl po odchodu Švédů v malém rozsahu opraven, ztratil svůj význam a začal pustnout.

Albertem z Hodic, posledním potomkem rodu Hodiců z Hodic, rod vymřel. Lenní majetek Fulštejn připadl proto opět lennímu pánovi, olomouckému biskupu, tehdy Antonínu Theodorovi, hraběti Coloredo. Kvůli značným dluhům, které byly na zanechaném majetku, vzala jej císařská vláda do správy až do roku 1790, kdy byly dluhy konečně umořeny a léna opět převzalo olomoucké arcibiskupství. Za správy císařské vlády byly na lenních pozemcích založeny nové dominikální ( panské ) osady Antoninov ( později splynul s Kobernem ), Ostrá Hora, Kašnice, Amalín, Grundek, Karlov a Nové Povelice. Se souhlasem císaře byl na výstavbu nových osad použit materiál z hradu Fulštejna a tato skutečnost se nejvíce podepsala na jeho zničení.

Od roku 1791 byl majitelem jak Fulštejna tak Rudoltic opavský obchodník Karl Anton Czeike, povýšený do šlechtického stavu s přídomkem von Badenfeld, od roku 1884 pak krnovský továrník Heinrich Steuer.

Zdroj: mikroregion-krnov.cz (23.4.2008)