Kód CZ 2706

Dolní Chvatliny

Připojeny Horní Chvatliny, Mančice

Kostel sv.Petra a Pavla ^{Zdroj C)}

Původní vyhořel 2.7.1807, 1814 -1828 postaven nový, klasicistní stavba uprostřed hřbitova na piedestalu. Zevně tvoří kříž 21,60 m x 10,50 m, k němuž na severní straně přiléhá otevřená předsíň o čtyřech pilířích. Vnitřek obsahuje osmibokou loď průměru 6,80 m, na níž spočívá na vysoké bubnovité podezdívce kopule opatřená lucernou (vršek s křížem), pobité plechem. Na východě přiléhá k lodi kněžiště (zákristie) obloukem zakončená, na západě obdélníkové podkruchtí. Do kostela se vchází od severu z podsíně, nebo od západu. Roku 1814 byl starý kostel zbořen a počato od základů se stavbou nového kostela. Ale teprve roku 1817 dne 1. září děkan zásmucký Josef Hossta světil „čtyři základní kameny pod čtyřmi sloupy, které kapli a klenutí držeti mají“.

Fara ^{Zdroj A)}

Fara je zmíněna k roku 1352, zanikla za třicetileté války. Náklady na výstavbu fary, do které se dne 19. září 1906 přestěhoval dp. Antonín Tomášek. Farní budova stála 24.636 K, obřadní zeď 2.479 K a hospodářské budovy 19.092 K – celkem 47.007 K. Stavěl Jan Sklenář, stavitel z Kolína. Místnost pro faru byla před dostavěním fary v nájmu v Horních Chvatlinách u Františka Benešovského čp. 15 (stará hospoda), kde obce Horní a Dolní Chvatliny platily za pokoj a kuchyň 140 K a farář za místnost 80 K. Úprava bytu stála 400 K. Samostatná farnost byla zrušena v roce 1966 a kostel byl opět přifařen jako filiální k Zásmukám. Bývalá fara byla upravena na byty a tomuto účelu slouží dodnes.

Kamenný kříž ^{Zdroj D)}

na vysokém soklu z červeného pískovce, postavený v roce 1860 (nebo 1800, druhá nula vykazuje známky přepsání). V roce 2017 byl křížek rozbitý a jeho části byly opřené o sokl.

Památník padlým ^{Zdroj A)}

na návsi před kostelem sv. Petra a Pavla padlým legionářům. Odhalen byl 23. července 1922. Za druhé světové války musela být odstraněna z pomníku fotografie legionáře Sůrya.

Pamětní deska ^{Zdroj A)}

Na budově bývalé školy, nyní mateřské školy (Dolní Chvatliny čp. 26), se nachází pamětní deska Legionáře Bohuslava Škrdly a umučené rodiny Josefa Štiky. (V souvislosti s atentátem na R. Heydrycha byla umučena a popravena rodina J. Štiky dne 13. června 1942 a to s manželkou Marií, rozenou Michálkovou z naší obce čp. 49 a dcerou Hanou 18 let starou. Uchráněna zůstala jen další dcera Manka, ve stáří 12 let, která pak žila v naší obci u babičky.)

Již roku 1936 dal Alois Říha návrh, aby byla dána na školu pamětní deska padlým legionářům, která měla být odhalena 15. května 1938, ale pro nákazu dobytka slintavkou a kulhavkou nebyla slavnost povolena. Avšak dříve, než mohla být deska odhalena, musela být za druhé světové války odstraněna. Naštěstí zůstala dobře ukryta po celou dobu na půdě školy. Slavnostní odhalení se tedy konalo až 15. června 1947 a stalo se tak největší poválečnou událostí v naší obci. Slavnost navštívilo mnoho zástupců úřadů, legionářů, hasičů, Sokolů, i čestná rota z Kutné Hory. Za zvuků hymny odhalil desku major Klíma.

[Tvrz] ^{Zdroj C) Zdroj A) Zdroj D)}

postavena zřejmě ve 2. polovině 14. století za Vavřince z Mlékovic nebo jeho synů Soběna či Vesela. Souvislejší zprávy o tvrzi v Dolní Chvatlině počínají v XV. století. V tom čase „seděli“ na Chvatlině Jindřich z Tatec a Otík z Lozy. Tento byl od roku 1427 předním hejtmanem vojska Táborského a Sirotčího, roku 1430 hejtmanoval na Nymburce a v létech 1431 – 1432 vedl s Čapkem ze Sán válečné tažení ve Slezsku, v Lužici i na Moravě. Téhož roku 8. září vydal ze sněmu v Kutné Hoře s Čapkem ze Sán ve jménu všech obcí království českého, i markrabství Moravského dopis k velmistru řádu křížovníků Pruských, v němž mu vytýká nepřátelství ve spolku s králem polským. postavena zřejmě ve 2. polovině 14. století za Vavřince z Mlékovic nebo jeho synů Soběna či Vesela. Když byly v roce 1386 rozděleny Chvatliny na Horní a Dolní, tvrz se jmenovitě vzpomíná v Dolních Chvatlinách. Souvislé zprávy o tvrzi však pocházejí až 15. století, kdy ji vlastnili Jindřich z Tatec a bývalý husitský hejtman Otík z Lozy (od roku 1427 hejtman polních vojsk, v roce 1430 hejtman v Nymburce, 1431 – 32 vedl s Čapkem ze Sán válečné tažení ve Slezsku). Od nich tvrz koupil v roce 1447 Duchek Šváb z Chvatliny, zakladatel zemanského rodu Švábů z Chvatliny. V roce 1506 koupila statek Majdalena ze Strašnic, pozdější manželka Jana Šlechty ze Všehrd. Majdalena odkázala v poslední vůli tvrz Kuňce ze Sedčic, manželce svého syna Václava. Ta pak v roce 1544 prodala tvrz s poplužním dvorem dvorem, celou vsí a podacím právem k polovici Horních Chvatlin Adamovi z Říčan, majiteli zásmuckého panství.

Tvrz se v Dolních Chvatlinách naposledy připomíná při dělení Zásmuk v roce 1565, jelikož však nesloužila jako panské sídlo, postupně zanikla. Dodnes se dochoval pouze zarostlý pahorek v areálu statku, který od okolí odděluje příkop a val v podobě nevelké terénní vlny.

Velkostatek - poplužní dvůr ^{Zdroj C) Zdroj A)}

Šternberský. Dvůr poplužní ve Chvatlině s dědinou, pastvinami, rybníky, luhy, sady a lesem v Nesměni koupil roku 1369 od Ježka z Chvatliny za 70 kop grošů Vavřinec z Mlékovic a synové jej drželi ještě roku 1390. V dubnu v roce 1937 byl dvůr hraběte Šternberka v Dolních Chvatlinách prodán za 1 .250.000 Kčs panu Miškovskému z Lošan s výměrou 140 korců.

Škola ^{Zdroj D)}

První písemný doklad o škole v Chvatlinách je z roku 1713, kdy se zmiňuje při filiální kostele kantor, který místo platu dostával skromné tzv. posnopné (určený počet snopů obilí). Koncem 18. století stával na místě dnešní školy dřevěný domek, který sloužil jako provizorní škola, kterou v roce 1788 navštěvovalo 43 dětí. V roce 1807 se uvádí první známý učitel Josef Tobiáš Krondl, vysloužilý voják a prodavač tabáku. V roce 1807 škola při požáru kostela shořela a následně probíhala výuka po jednotlivých staveních. Až v letech 1818-19 nechal majitel zásmuckého panství František Josef ze Šternberka postavit současnou budovu školy (dnešní východní křídlo), kde byla výuka zahájena 15. prosince 1819. Učitelem byl stále Josef Tobiáš Krondl, který vedl výuku do roku 1822. Protože počet dětí stále stoupal (v roce 1868 se hlásilo 122 žáků), musela být škola nejprve v roce 1881 a následně i roku 1890 rozšířena, což se uskutečnilo za ředitelování Františka Pácala. V roce 1924 bylo při škole zřízeno hřiště (cvičiště) a školní pozemek, v roce 1928 byla škola elektrifikována. Ve 2. pol. 20. století počet žáků klesal, v roce 1971 školu navštěvovalo pouze 22 žáků, proto byla po skončení školního roku 1973/74 dne 31. června 1974 uzavřena. V současnosti bývalá škola slouží jako mateřská škola.

Chalupa č.p.2 ^{Zdroj D)}

s bránou z 1. poloviny 19. století.

Chalupa č.p.4 ^{Zdroj D)}

samostatně stojící stodola s reliéfem ozubeného kola ve štítu a letopočtem 1936 provedeným v tvrdé brizolitové omítce Bedřichem Pokorným

Chalupa č.p.13 ^{Zdroj D)}

V obytném domě datace 1744, přestavěn 1932

Chalupa č.p.17 ^{Zdroj C)}

Na Medenici, s fasádou z roku 1938 se štukovým reliéfem oráče s volským potahem od Bedřicha Pokorného. Podobný motiv je na výzdobě domu čp. 11. v Barchovicích. V tomto domě se v roce 1882 narodila významná rodačka z Dolních Chvatlin Fráňa Zemínová.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Kolín, s.o.Kouřim

1961 Okres Kolín

2003 ORP Kolín

Historie obce ^{Zdroj A)}

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1250.

Za starodávna se obě obce nazývaly Chvatlina. Dějepisné zprávy sahají do XIII. století, ale nedá se určit, které z osad se týkají. Již v roce 1250 se připomíná Přibyslav z Chvatliny, roku 1295 se jmenuje Tas z Chvatlin jako svědek při určování hranic Ratají nad Sázavou. Roku 1318 Lidéř z Chvatliny a Markvart z Chvatliny, jinak z Kamenice. Později byla zbudována ve Chvatlině Dolejší tvrz, ke které patřil díl Chvatliny Hořejší, ale ostatní díly této vsi drželi okolní vladykové. Tak roku 1359 platili kostelu v Dolních Chvatlinách Albrecht z Chvatlin, Jarozněv z Pecek, Peslín Bohuslavův, měštěnín pražský z rodu Olbramoviců a Markéta s Ofkou, vdovy z Bečvář. V roce 1368 platili z Chvatlin 10 kop grošů oltáři Navštívení Panny Marie v kostele svatého Víta na Hradě pražském.

Dvůr poplužní ve Chvatlině s dědinou, pastvinami, rybníky, luhy, sady a lesem v Nesměni koupil roku 1369 od Ježka z Chvatliny za 70 kop grošů Vavřinec z Mlékovic a synové jej drželi ještě roku 1390. Roku 1381 zemřel ve Chvatlině Soběn a roku 1386 Vesel. Štěpán z Chvatliny prodal roku 1396 nějaké usedlosti kostelu v Třebovli. Platy ve Chvatlinách zapsala do zemských desek roku 1407 paní Lidmila Kaplířka ze Sulevic bakaláři Klementovi z Roudnice a to dluh 280 kop. Z rodu vladyků zdejších byl zajisté také Bohuněk, farář Svojšický, který s panošem Janem ze Střímelic roku 1413 ke kaplanství zdejšímu platil.

Od roku 1386 byly rozděleny Chvatliny na Hořejší a Dolejší. Souvislejší zprávy o tvrzi v Dolní Chvatlině počínají v XV. století. V tom čase „seděli“ na Chvatlině Jindřich z Tatec a Otík z Lozy. Tento byl od roku 1427 předním hejtmanem vojska Táborského a Sirotčího, roku 1430 hejtmanoval na Nymburce a v létech 1431 – 1432 vedl s Čapkem ze Sán válečné tažení ve Slezsku, v Lužici i na Moravě. Téhož roku 8. září vydal ze sněmu v Kutné Hoře s Čapkem ze Sán ve jménu všech obcí království českého, i markrabství Moravského dopis k velmistru řádu křížovníků Pruských, v němž mu vytýká nepřátelství ve spolku s králem polským.

Císař Zikmund, sháněje pomocníky válečné, zapsal Chvatlinu roku 1421 Mikuláši z Církvice, ale tu zabrali kouřimští, kterým to císař Zikmund roku 1436 potvrdil. Dne 2. dubna 1440 odkázal Václav z Miletína, měšťan, plat 4 kop v Chvatlině Hořejší i Dolejší manželce Důře s dcerami, zejména Markétě, ženě Prokopa písaře, Aničce a Kačce. Rukojmí platu jmenují se Jan z Přeboz a Pavel z Cerhenic.

Od Jindřicha z Tatec i Otíka z Lozy koupil dědictví ve Chvatlině Hořejší i Dolejší, tvrzí, dvorem poplužním, dvory kmetcí s platy, s lukami, lesy, potoky, rybníky, sady, porostlinami, kurmi, v Mančicích 2 kopami grošů platu věčného, nadací kostelní roku 1447 Duchek Šváb z Chvatliny, praotec vladyčího rodu Švábů z Chvatliny.

Roku 1454 postoupil Bedřich ze Stážnice ve Chvatlinách 3 lidi Vaňka, Kubce a Jana, kteří platili ročního úroku 6 kop 22 groše, králi Jiřímu z Poděbrad. Roku 1462, 15. dubna poručil Václav z Květova, měštěnín, dědiny a platy dědičné i komorní v Dobřeni, Chvatlině, Pňově i Libodřicích manželce své Zuzaně a synům Janovi, Václavovi, Bohuslavovi a Danielovi, jakož i dítěti, jímž těhotna. Král Vladislav potvrdil dne 4. října 1475 zápis Chvatliny Janovi z Soutic na Týně. Tento díl dostal potom Bartoš z Práchňan. Potom roku 1480 21. prosince, odkázal Ondřej Maustytl, měšťan, v Dolejších i Hořejších Chvatlinách Kartuši, dcerám svým, na rovný díl. Paní Machnu měl za manželku Duchek Šváb z Chvatliny, syn Václavův.

Jmenovaný statek prodal potom Duchek roku 1506 Majdaleně ze Strašnic a jejím dědicům za 1109 kop 15 grošů. Ta se vdala za Jana Šlechtu ze Všehrd, majíc po něm později dvůr Otelec (asi Votelež), dům v Kouřimi a tvrz Podmokly. Roku 1509 jmenuje se na jejím díle Benda, rychtář z Chvatliny a roku 1539 patřilo z rychty v Dolní Chvatlině 35 kop grošů gruntovních peněz Křížovi, člověku pana Jana z Šelnberka, který o ně paní Majdaleně často upomínal.

Některé části Chvatlin drželi roku 1503 Tomáš Horňátecký z Dobročovic a Mikuláš Popel z Vesce a na Drahobudicích, kteří se soudili o pobrání svršků po faráři Matějovi. V té době měl díl Dolejší a Hořejší Chvatliny Bartoš z Práchňan, měštěnín z Kutné Hory a po jeho smrti se v roce 1513 ujal dědictví Mikuláš z Prachňan. Na díle tom se jmenuje roku 1517 Machel, Hospodka a Kovář, kteří byli dlužní Matěji Zemanovi 14 kop a 17 korců pšenice, dále Žáček z Dolní Chvatliny dluhuje 10 kop. Pan Mikuláš roku 1533 prodal svůj podíl v Dolejší Chvatlině ze Sobučicí paní Majdaleně ze Strašnic.

Toho roku měla tato paní při s Adamem z Říčan a Zásmuk, protože jeho maštalíř a sladovník s Vokem z Říčan krčmu v Hořejších Chvatlinách mocně vybíjeli, při čemž Jakub Fousek, čeledín její byl zbit, že byl sotva živ a krčmář zavražděn. Potom zase roku 1541 ji pohnal Smil Myška ze Žlunic a na Hrádku Poděhusích, že „ona vkládá se v tu polovici kostelního, kteráž jemu náleží“. Brzy potom napsala paní Majdaléna svoje poslední pořízení učinivší poručnicí dětí i statku Kuňku ze Sedčic, manželku syna svého Václava. Tato prodala roku 1544 v Dolejší Chvatlině tvrz s dvorem poplužním, ves celou s polovicí podací a co měla v Hořejší Chvatlině, za 1377 a půl kopy grošů českých Adamovi z Říčan a Zásmuk, majiteli zásmuckého panství. Tvrz se jmenuje ve Chvatlině ještě při dělení Zásmuk roku 1565, ale pak zašla. Odtud měnily Chvatliny pány dle Zásmuk. Byla uváděna ves Dolní Chvatlina, díly ve vsi Horní Chvatliny a dvůr v Dolních Chvatlinách s kovárnou, taktéž s dalšími vesnicemi a dvory, což zdědil syn Zdislav z Říčan, který, oženiv se s Kateřinou z Chřínova, byl povahy prudké, jak nejedná příhoda svědčí. Roku 1573 v Sobočicích mrskal přes hlavu prutem Jiříka Měděnce z Ratibořic, roku 1576 poddaného pana Jiříka Voděradského ze Suchdola, který k němu s poselstvím přišel, pěstí zbil a roku 1583 maje u sebe Jindřicha Byšického, jej sklenicí hozenou okrvavil. Ovdověl a oženil se podruhé roku 1583 s Markétou z Libečkova, ale záhy po sňatku zemřel. Rozmařilým životem svoje statky nemálo zadlužil. Proto zboží zásmucké bylo prodáno na dluh 27000 kop grošů českých Janovi Vchynskému ze Vchynic, purkrabí karlštejnskému roku 1584 od synů Zdislavových. Tento nový majitel Zásmuk a okolí byl znám řečmi smělými a vzdorovitostí již proti císaři Rudolfu II. roku 1586. Popíral právo císařovo jmenovati děkana na Karlštejně, což prý stavům přísluší. Byl pohnán před soud komorní pro uražení velebnosti královské. Musil v pokoření dvakrát na kolena padnout, aby obdržel odpuštění. Nicméně byl zbaven svého úřadu. Později byl obviněn z podvedení zápisu v deskách zemských, což se mu nepodařilo vyvrátiti. Zemřel 27. dubna 1599 náhle, že se i o otrávení mluvilo. Po jeho smrti zdědil zásmucko syn Václav. Byl jako otec zuřivým nepřítelem císaře Rudolfa II., byl i mužem pyšným, obojitným, neupřímným a nepoctivým. Stěžovali si na něho hejtmané krajští, dal se do služeb Rudolfova bratra Matyáše, jehož byl roku 1598 komorníkem. Kul pikle a pomluvy, až byl roku 1616 odsouzen ztrátou cti a hrdla, ale z milosti císařské osvobozen a uvězněn na zámku v Kladsku. Uprchl a po bitvě na Bílé Hoře kupoval konfiskované statky, ale celé nezaplatil. Zemřel v roce 1626 v Brně.

Rod Vchyňských hospodařil na zásmucku až do roku 1635, kdy 11. června jej prodal pro dluhy Václavu Michnovi z Vacínova. V těch časech války třicetileté pustošily i celé okolí a tento majetek nezůstal v rukou majitele dlouho. Dne 23. prosince l637 prodal hrabě Václav Michna z Vacínova, Janu Rudolfu hraběti ze Šternberka panství zásmucké za 95000 kop míšeňských. Při tomto uvádí se i Dolejší a Hořejší Chvatliny, jakož i tvrz při Hošticích, s poli, luhem a mlýnem. Po válce třicetileté roku 1654 byla v obou vsích většina usedlostí pustých. Dřívější výměry polí, převedeny na dnešní: věrtel= 719,33 m2 a sirých = 2877 m2 = nynější korec = asi 29 arů.

Z knihy Jaroslava Hejduka – Náš domov Chvatliny a okolí

Rok	obyv.	domů
1850
1927	443
1932	437
1947
1961
1970
2011		217

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) dolnichvaltiny.cz (26.9.2017)

C) cs.wikipedia.org (26.9.2017)

D) cestyapamatky.cz (26.9.2017)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 26.9.2017