Kód CZ 1162

Brtnice

(Trhová B., Pirnitz)

Část: Židovské ghetto

Připojené obce: Dolní Smrčné, Jestřebí, Komárovice, Malé, Panská Lhota, Přímělkov, Příseka, Střížov, Uhřínovice

Kostel sv. Jakuba st. ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Gotický, 13. století, 1776 – 1784 barokně přestavěn po požáru. Dnešní vzhled jednoduché barokní stavby pochází z let 1776 - 1784. Kostel byl založen ve středověku. Uchovává významná umělecká díla. Pozdně gotická dřevěná skupina "Kladení do hrobu" pochází z 1. třetiny 16. stol.Renesanční kovovou lampu věčného světla, pozlacenou křtitelnici a další předměty věnovali Hynek Brtnický z Valdštejna a Kateřina Zajímačka z Kunštátu v letech 1573 až 1596. Významné jsou také kostelní obrazy a sochy, zejména Pieta z roku 1718 a Anděl Strážce z roku 1715, řezbářské práce brtnického sochaře Davida Liparta. Farní kostel uchovává ostatky neznámého prvokřesťanského mučedníka, nazývaného sv. Fidelius. Do Brtnice byly přeneseny z Říma r. 1732.

Kaple P.Marie Pomocné ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

původně kostel Panny Marie Pomocné, který založil roku 1672 Antonín František Collalto. Kostelík byl roce 1784 odsvěcen a přeměněn ve špitál, kterému sloužili i dvě přilehlé budovy. Po zrušení špitálu byl kostelík přeměněn na kapli a okolní domy na byty.

Na vrcholu vyvýšeniny proti zámku se v panoramatu Brtnice výrazně uplatňuje drobná barokní stavba. Kaple byla v letech 1672-1673 postavena hrabětem Františkem z Collalta a zasvěcena Paně Marii Pomocné. Kaple, původně kostelík byl odsvěcen v roce 1784. Přilehlé domky byly do současné podoby vystavěny na přelomu 18.-19. století namísto ohradních zdí s kapličkami. Ty dříve sloužily jako špitál pro přestárlé ženy z collaltovského panství a v současné době jsou zde sociální byty města Brtnice.

Kostel Nanebevzetí P.Marie – zámecký ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

1588, původně šlo o evangelickou modlitebnu zasvěcenou sv. Matoušovi. Rekonstrukce na zámecký kostel Nanebevzetí Panny Marie začala v roce 1629, k vysvěcení kostela a jeho předání mnichům Pavlánům došlo 19. srpna 1641. Ty přivedl do Brtnice hrabě Rombald XIII. z Itálie a založil pro ně také klášter, který v roce 1727 vyhořel, takže byl dostavěn až po jeho smrti. Pavláni byli v Brtnici až do roku 1784, kdy byl klášter zrušen a přeměněn na továrnu. Stavebníkem původní evangelické modlitebny zasvěcené sv. Matoušovi byl v roce 1588 Hynek Brtnický z Valdštejna. Byla stavěna v renesančních formách, ve kterých se ještě uplatňovaly gotické prvky (systém opěráků, kružby oken). Roku 1629 započali Collaltové s přestavbou podle plánů tehdy významného vídeňského architekta G. B. Pieroniho. Ten připojil boční kaple a věž. Rekatolizační akt byl zdůrazněn novým zasvěcením kostela Nanebevzetí Panny Marie r. 1641. Současně se zrušením kláštera byl zrušen i kostel. Byl však opět obnoven r. 1831 a zasvěcen blahoslavené Juliáně z rodu Collalto. V době před první světovou válkou byl odstraněn barokní hlavní oltář a nahrazen secesním.

Fara ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Barokní, V 16. století zde působila Jednota českých bratří, poté Matyáš Chytraeus, který hlásal učení Lutherovo a Melanchthonovo. Prvním katolickým farářem byl Jan Chytraeus, poté přicházejí do Brtnice jezuité z Jihlavy.

Pavlánský klášter ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Klášter paulánů pro mnichy řádu sv. Františka z Pauly byl založen z fundace nového majitele panství Rombalda XIII. Collalta z roku 1626. Povolal je na pomoc při rekatolizaci z Itálie roku 1629. Klášter se stavěl až po jeho smrti v letech 1639 –1644. Vnitřní trakt se původně arkádami otevíral do rajského dvora, později byly arkády nahrazeny okny. Staviteli byli pravděpodobně G. B. Pieroni a G. Petruzzi. Po zrušení v roce 1784 za vlády Josefa II. sloužila budova účelům zámeckého velkostatku. Po roce 1800 k ní bylo přistavěno křídlo pro bavlnářskou manufakturu, která však v roce 1818 zanikla. Klášterní budova byla potom postupně adaptována na byty, které jsou v ní dodnes.

Hřbitov^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Horní

Hřbitov^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Dolní

Výklenková kaplička sv. Františka Serafinského ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

u rybníka, 1828

Socha sv. Antonína ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

u cesty do Stonařova

Socha sv. Leopolda ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

při silnici do Jihlavy, 1676

Socha sv. Rocha ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Při silnici na Třebíč, 1661

Socha sv. Josefa ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Před býv.Mariánskou kaplí, 1661

Socha sv. Tomáše Aquinského ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Před vchodem z aleje do zámku

Socha Madony ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

na prvním zámeckém nádvoří, kol.1660

Socha sv. Antonína Paduánského ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

Na Tyršově náměstí, 1666

Socha sv.Jana Nepomuckého ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

1715-18. Na zábradlí žídovského mostu směrem na Jihlavu, autor David Lipart. Zleva.

Socha sv.Šebestiána ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

1715-18. Na zábradlí žídovského mostu směrem na Jihlavu, autor David Lipart. Uprostřed.

Socha sv.Judy Tadeáše ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

1715-18. Na zábradlí žídovského mostu směrem na Jihlavu, autor David Lipart. Zprava.

Socha sv.Antonína Paduánského ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

1715-18. Na zábradlí žídovského mostu směrem na Jihlavu, autor David Lipart.

Sousoší Piety ^Zdroj²⁾^{Zdroj A)}^{Zdroj C}

1715-18. Na zábradlí žídovského mostu směrem na Jihlavu, autor David Lipart.