Historie Brtnice

Historie městečka

Brtnice, bývalý politický okres Jihlava

Osídlení

Brtnice a kraj kolem ní nepatřil k území obývanému člověkem v mladší době kamenné, hlavně z důvodů drsných klimatických podmínek (roční srážky v rozmezí 600-700 mm, průměrná lednová teplota -4°C a červencová 16°C) a velmi hustého zalesnění. Přestože oblast nebyla trvale obydlená, pravěký člověk do ní občas pronikl, jak o tom svědčí nález broušených kamenných nástrojů z mladší doby kamenné v oblasti Jestřebí a Luk nad Jihlavou. Kamenný provrtaný mlat o délce 11 cm a průměru provrtu 5 cm byl nalezen u obce Jestřebí v roce 1935. Stejný nástroj byl nalezen také v lese u Luk nad Jihlavou, nelze ovšem vyloučit, že se oba nástroje do oblasti dostaly jako tzv. hromové hlíny. V období laténském a římském vede pravděpodobně přes les mezi Čechami a Moravou komunikace, která spojuje oblasti Vindobony a Polabí, což dokumentují nálezy mincí z této doby. Tyto ojedinělé nálezy nemají velkou vypovídací hodnotu, ale jejich výskyt odpovídá předpokládané středověké trase Haberské stezky. Trasa samotná patrně vedla od Moravských Budějovic přes Heraltice a Brtnici k Lukám, kde se nacházel brod přes řeku Jihlavu, a dále k Polné. V Brtnici samotné byla v roce 1892 nalezena zlatem plátovaná keltská mince, která patří k nejstarším keltským mincím, a její používání spadá do 3 – 1 století př.n.l.

V období zániku římské říše a tzv. stěhování národů se tato trasa přestává užívat a upadá. Další zprávu o ní pravděpodobně přináší až Kosmova kronika česká v popisech událostí kolem boje o pražský knížecí stolec z roku 1101. V 11.-12. století Brtnicko náleží Bítovskému panství. Prvotní osídlování oblasti začíná od soutoku řek Rokytné a Rokytky směrem na sever a severovýchod, rovněž lze prokázat staré spojení mezi Brtnicí a Jihlavou Haberskou stezkou. Druhá vlna kolonizace probíhala podél řeky Jihlavy, hlavně na jejím levém břehu. Kdy přesně před rokem 1200 zdejší osídlení vzniklo určit nelze, ale patrně to příliš hluboko nebylo. Brtnice samotná vznikla na březích řeky Brtnice v místech, kde se údolí zhruba v délce dvou kilometrů rozšiřuje. Samotný název Brtnice se skládá z adjektiva „brtná“, což označuje ves, ve které stávali brti (dutiny stromů, ve kterých žily včely a shromažďovaly med) a přípony -ice. Druhá varianta říká, že jde o hydronymum, tedy že Brtnice byla pojmenována jako „řeka tekoucí brťovým lesem“ a osada převzala její jméno.

První písemné zprávy o osídlení oblasti pocházejí z první poloviny dvacátých let třináctého století ze zpráv přibyslavského faráře, ale tyto dokumenty se zachovaly pouze ve formě opisů. Za první doložitelný dokument, ve kterém je Brtnice zmíněna, je pokládána listina vydaná markrabětem Přemyslem a potvrzená olomouckým biskupem Robertem i králem Václavem I. z 31. října roku 1234. V té dává Přemysl na prosbu své matky Konstancie Uherské nově založenému řádu cisterciaček v Předklášteří u Tišnova mimo jiné Trhovou Brtnici, Bransouze, Číchov, Jestřebí, Uhřínovice, Příseku, Malé, Smrčné a Lhotu, a také dnes již zaniklé Ostejkovice a Doubkov. Platnost listiny potvrdil o rok později papež Řehoř IX. a znovu jsou zde ony vesnice vyjmenovány. Rok 1234 je tak oficiálně rokem založení města i většiny okolních obcí.

13. - 14. století

O pár let později je objeveno v Jihlavě stříbro, takže mezi roky 1238-1240 vyměňuje král Václav I. Jihlavu a Brtnici s okolními obcemi klášteru za jiné statky. Brtnice se díky výhodné poloze stává centrem oblasti a vyrůstají v ní významnější stavby: nejprve hospoda pro kupce a cestující nebo komenda johanitů, později kostel sv. Jakuba a farní obvod. Rozvoj zemědělství, rozšíření řemeslné výroby a směna za peníze vedly k expanzi vesnice, rozvíjí se textilní výroba a zpracování kůží, potravinářství, hrnčířství a ostatní obory. Koncem 13. století roste pnutí v zemi díky feudálním sporům a tím pádem i nebezpečí pro Brtnici, která se nachází na klíčové Haberské stezce. Za zmínku stojí dvě události této doby: 18. listopadu 1280 zde táboří římský král Rudolf Habsburský, 27. října 1304 jeho syn Albrecht I. Rakouský na ústupu z Čech. Velmi pravděpodobně tudy směřovala další vojenská tažení, ale o těch se písemné záznamy nedochovaly.

V první polovině 13. století mění Brtnice několikrát majitele, protože se dostává do zástavy. Janu Jindřichovi, bratrovi Karla IV., se daří získat zastavené statky zpátky pod svou kontrolu a připojuje k nim i hrad Rokštejn. Ten staví rod Střížovců (Hrutovici) v sedmdesátých a osmdesátých letech na pravém břehu řeky Brtnice nedaleko obce Střížov. Hrad mění několikrát majitele, až se ho ujímá Hynek z Valdštejna a v roce 1399 k němu skupuje okolní vesnice.

15. století – Bílá hora

Není známo přesné datum, kdy se Valdštejnové ujímají samotného brtnického panství, ale dá se předpokládat, že ve stejném roce jako Rokštejna nebo krátce poté. Oficiálně se udává rok 1410. Během husitských válek podporují Valdštejnové a okolní šlechta husity, což se samozřejmě nelíbí protihusitské Jihlavě. Hlavním centrem odporu v kraji je hrad Rokštejn, což vede k útoku na něj a jeho následnému rozboření někdy mezi roky 1423-1436. Hrad ještě v době fungování přestával vojensky i ekonomicky stačit nový požadavkům, takže byl rozbořený ponechán svému osudu. Zdeněk z Valdštejna začíná se stavbou nového hradu přímo v Brtnici, což se nelíbí

V následujících letech zažívá Brtnice hospodářský vzestup a roku 1486 je na žádost Hynka Brtnického z Valdštejna a rozhodnutím Matyáše Korvína povýšena na městečko a je mu uděleno právo dvou trhů (jeden na sv. Filipa a Jakuba a druhý na sv. Václava). Po roce 1425 se v Brtnici usazují Židé vyhnaní z Jihlavy. Panství i nadále prosperuje, ale stále jsou vidět následky česko-uherských válek, o nichž informuje urbář z roku 1533-38: opuštěných zůstalo 15 vsí a 39 gruntů. Brtnice má v té době 500-550 obyvatel, masný krám, lázně a 2 pivovary. Probíhá také přestavba gotického hradu na renesanční zámek pod vedením italského architekta Baltazara Maggi de Ronio, která je ukončena v roce 1593. Hynek také staví kolem roku 1588 v sousedství zámeckého areálu kostel sv. Matouše. Po Hynkově smrti roku 1596 přebírá vládu nad panstvím syn jeho bratra Jindřicha, Zdeněk. Ten byl, stejně jako Hynek protestant. Ale na rozdíl od něj byl mnohem razantnější v politice a tak se stal jedním z moravských direktorů (správců), kteří roku 1619 vyhlásili povstání na českých zemích. Po porážce byl Zdeněk Brtnický z Valdštejna odsouzen ke ztrátě cti, majetku i hrdla, ale rozsudek byl změněn na doživotí na Špilberku. Umírá 24. června 1623, brtnické panství mezitím 2. dubna 1623 získává z rukou císaře Ferdinanda II. hrabě Rombaldo XIII. Collalto et San Salvatore.

Panování rodu Collaltů

Události Třicetileté války měly na Brtnicko katastrofální dopad. Dochází ke konfiskacím majetku a jeho přesunu do rukou cizinců. Kraj ničí přesuny vojska, rabování vojáků, násilná rekatolizace a morové epidemie. Roku 1637 řádí v Brtnici požár, kterému podlehne 59 domů, kostel a fara. V březnu 1645 městečko ovládají Švédové, několikrát ho přepadají, 1. října 1646 vyhazují do vzduchu hradby a zapalují městské brány. V prosinci 1647 odcházejí, ale náprava škod trvá další desítky let.

Panství sice postihuje v letech 1679-80 a 1715 morová epidemie, při které zemře přes 200 obyvatel, ale obnova stále pokračuje. Roku 1685 je postavena kaple, ve čtyřicátých letech 18. století jsou vyzdobeny oba mosty barokními sochami. Rozvíjí se kultura i služby: rozšiřuje se zámecká knihovna, vznikají hudební spolky, od roku 1706 působí v Brtnici lékař, roku 1792 je postavena budova školy. Roste také počet židovských obyvatel i jejich vliv na hospodářství oblasti. Stále se daří řemeslnictví a hrnčířství, roku 1733 jsou potvrzena městečku privilegia císařem Karlem VI. Další velký požár vypuká v roce 1760 v pivovaru a postupně mu podlehne téměř celé městečko, včetně zhruba 200 budov, část zámku, klášter, oba kostely a fara s archivem.

V druhé polovině 18. století se začínají projevovat tereziánské a josefínské reformy: je zaveden toleranční a robotní patent, zrušeno nevolnictví, zavedena nová právní a hospodářská agenda. Více prostoru dostává lesní hospodářství a pěstování brambor, zvyšuje se produkce obilí a hrachu. Ve 40. letech 19. století žije v Brtnici 3,563 obyvatel, ale vlivem přeložení císařské silnice do Stonařova v roce 1760 a vybudováním železnice Okříšky-Jihlava se jejich počet snižuje až na 3 tisíce v roce 1910. V důsledku toho zaniká soukenictví, tkalcovská výroba, papírna a mlýn na výrobu střelného prachu.

Po první světové válce vzniká mnoho občanských sdružení např. Sokol, Orel nebo Junák včetně hudebních a kulturních spolků. I přes hospodářskou krizi je toto období klidné, charakterizované vznikem malých a středních podniků v tradičních oborech jako koželužství, obuvnictví, dřevozpracování a dalších. Během Druhé světové války a po ní pokračuje úbytek obyvatelstva, na čemž má zásluhu postupný odchod židovského obyvatelstva od roku 1848, jejich deportace do koncentračních táborů a zabití členů protifašistického odboje. Počet obyvatel klesá na 1,996 v roce 1980.

Moderní dějiny

V roce 1947 je státem zkonfiskován velkostatek a zámek rodu Collaltů, a je provedena kolektivizace, což znamená zánik soukromého podnikání a zemědělství, tak typického pro Brtnici a okolí. Roku 1980 se Brtnice stává střediskovou obcí, a v souvislosti s tím je rozhodnuto o stavbě nového sídliště podél silnice směrem na Jihlavu, mateřské a základní školy, nákupního střediska, kina a průmyslových provozů. Na druhou stranu většina historických památek chátrá, židovská synagoga je v roce 1988 zbourána a na jejím místě dnes stojí obchodní středisko. Zdaleka nejhůře dopadá zámek, který v době socialismu nemá žádné využití a chátrá.

Po roce 1989 se do obce vrací drobné podnikání, pokračuje výstavba nových domů a počet obyvatel se zvyšuje až na 2.410 v roce 2006. Začíná obnova památek, opravy vodovodních a kanalizačních potrubí, výstavba čističky odpadních vod a celkové zkrášlení vzhledu obce. Na druhou stranu téměř úplně mizí kožedělný průmysl. Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Václava Klause ze dne 27. října 2000 se Brtnice stává městem. Bohužel nevyjasněné majetkové vztahy a dlouhotrvající soudní spor jsou příčinnou stále se horšícího stavu dominanty města, Brtnického zámku.

Zdroj:cs.wikipedie.org (18.10.2015)