Vlčice

(Wildschütz)

Osady: Bergov, Dolní Les, Hřibová, Nová Véska, Vojtovice

Kostel sv. Bartoloměje B) C) H)

původní stavba z doby po roce 1600 barokizována v letech 1732-1734. Uvnitř skupina dřevěných soch a kazatelna. Nástropní malby Aloise Baucha z konce 19. století. Kulturní památka

 

http://kostelyunas.cz/kostely/vlcice_jesb_1_1.jpg 

 

 

Fara B)

...

 

 

Hřbitov

...

 

Kaple H)

U kostela

http://kostelyunas.cz/kostely/vlcice_jesb_1_1.jpg

 

Kaplička B) H)

U kostela se sousoším Krista na hoře Olivetské od Rafaela Kutzera (1846-1819), u ohradní zdi kostela

http://kostelyunas.cz/kostely/vlcice_jesb_1_5.jpg?rand=568712941

 

Kaplička I)

Výklenková

Boží muka v horních Vlčicích

 

Socha sv.J.Nepomuckého B) K)

rokoková práce neznámého autora, datovaná rokem 1770. Z druhé poloviny 18.století u mostu při vjezdu do Vlčic.

  Socha Jana Nepomuka u potoka - Vlčice

 

Boží muka B) I)

Zděná

http://aa.ecn.cz/aaa/img.php?src=/img_upload/1bd269ed1840bc614f61ec1af4e65284/vlcice_bozi_muka_za_parkem.jpg&w=400&h=300

 

Boží muka G)

Zděná

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/801.jpg

 

Boží muka

Zděná, před č.p.153

 

Dřevěný kříž A)

V centru obce

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/11860.jpg

 

Hraniční kámen C)

 

Pomník obětem II. světové války J)

po pravé straně při odjezdu na Javorník. Nápis:Obětem fašismu / 1938 - 1945

Obrazek

 

Kenotaf Henrich Ammickt J)

Hřbitov. Nápis: Henrich Ammickt /:špatně čitelný německý text, ze kterého lze  vyčíst datum 2. novembra 1917 in Rusan

Obrazek

 

 

Pomník I. světové válce J)

před kostelem Nápis: není. na podstavci pomníku zůstaly německé tlapaté kříže

Obrazek


Kenotaf Fridolin Wittich J)

Hřbitov. Nápis: Fridolin Wittich / 30.3.1898 - 1945

Obrazek

 

Zámek B) C) D) E)

původně gotická vodní tvrz, přestavěná kolem roku 1610 na renesanční zámek, 1829 opět přestavěný empírově a v 2. polovině 20. století hrubě účelově upraven.

es Vlčice založil v r. 1248 lokátor Vrocivoj a podle příkazu vratislavského biskupa Tomáše I. se v ní nesměli usazovat Němci, nýbrž jen Pláci a jiní kolonisté.

Prvním známým majitelem vsi po Vrocivojovi byl rytíř Albert Schoff, uváděný v r. 1371. V majetku Schoffových dědiců se ves udržela až do r . 1558, kdy ji přinesla jako věno Voršila Schoffová svému muži Baltazarovi z Promnic.

Zřejmě za Schoffů bylo ve vsi postaveno rytířské sídlo - tvrz, chráněná vodním příkopem a rybníkem; část rybníka zůstala dodnes zachována. Zmíněna je poprvé až r. 1475 , kdy majitel místní skelné hutě Nikl Rüdiger vrátil Petru Schoffovi ves Vlčice s tvrzí, které držel v l. 1471 - 1475 v zástavě.

V r. 1582 přešel majetek Promniců včetně Vlčic výměnou do rukou Alberta z Maltitz. Není vyloučeno, že nový majitel, který kolem r. 1600 vybudoval ve Vlčicích nový kostel, byl i stavebníkem pozdně renesančního zámku, vystavěného na místě gotické tvrze. Poprvé se zámek uvádí v r. 1665 v inventáři pozůstalosti po Janu Jindřichu Maltitzovi, ovšem bez bližšího popisu. Maltitzové drželi vlčice do r. 1791, kdy vymřeli po meči.

Po nich získal léno opět potomek Shcoff, užívajících nyní jména Schaffgotsch, hrabě Antonín Schaffgotsch. Schaffgotschové zůstali na zámku až do r . 1921, kdy jej koupili velkostatkáři Schubertové.

Za hraběte Josefa Schaffgotsche v r. 1829 byl jednopatrový zámek čtvercového půdorysu částečně adaptován v empírovém slohu. Zdi přední fronty byly zesíleny a byly z nich odstraněny pilíře, zřejmě ještě pozůstatek někdejší gotické tvrze. Upravena byla i střecha, z níž zmizely dva štíty. Celý zámek dostal jednoduchou, takřka nečleněnou fasádu, kterou si uchoval až do dnešní doby. v l. 1844 - 1845 dal hrabě František Schaffgotsch vysadit kolem zámku rozsáhlý přírodně krajinářský park o rozloze takřka 40 ha.

V 80. letech 20. století byl je majitelem vlčického zámku MNV. Budova sloužila správním a kulturním potřebám obce, zámecký park využíval státní statek. Později byl do roku 1992 zámek využíván jako rekreační středisko společnosti OKD, Báňské stavby Ostrava, a.s., která jej v současné době nabízí k prodeji.

Zámek sloužil jako rekreační středisko do roku 1992. Součástí areálu je bývalý zámecký park, který je oplocen z části původní kamennou zdí, zbytek pak plotem z ocelového pletiva. V areálu parku se nachází rybník a vzrostlé trvalé porosty, významných domácích i exotických dřevin. Celková výměra areálu činí 28.276 m.

Objekt bývalého zámku je dvoupodlažní, postaven z kamenného zdiva, omítnutý břízolitovou omítkou. Je částečně podsklepený, střecha je sedlová, krytina plechová. V suterénu se nachází sklepní místnosti, kotelna na tuhá paliva s uhelnou. V 1. NP byly skladové místnosti, kanceláře, kuchyň, jídelna a sociální zařízení. Ve 2. NP pokoje, společenské místnosti a sociální zařízení.

Zámek zasazený do rozsáhlého krajinářského parku je třípodlažní budovou, svým průčelím se obracející ke vsi a kostelu sv. Bartoloměje. Objekt má uzavřenou dispozici se středním dvorem. Čtvercový dvůr je sevřen vysokými křídly, zastřešenými sedlovými střechami se třemi neomítnutými komíny. Prvním podlažím je polozapuštěný suterén, jehož chodby procházejí pod zastavěnou částí objektu. Zámek stojí v mírném svahu, svažujícím se od jihu k severu. To umožňuje na severozápadní straně přímý vstup do suterénu ze zahrady. Prostory suterénu zaklenuty valenou klenbou. Horní dvě podlaží mají obytnou funkci. První je vyvýšené, zpřístupněné od severovýchodu venkovním předsunutým kamenným schodištěm. Komunikačním prvkem je chodba, vedoucí oběma podlažími kolem dvora. V zadním křídle prvního podlaží se nacházejí místnosti zaklenuté čtyřmi poli otevřené křížové klenby s hřebínky. Plochostropé obytné místnosti vlevo měly zřejmě původně dřevěné malované záklopové stropy, které byly při přestavbě zámku v první čtvrtině 19. století využity ke stavbě krovu. Místnosti horního patra jsou plochostropé, omítnuté. Z horního patra, v levém křídle zámku, vede starší dřevěné schodiště do krovu. Zůstalo zde zachováno na rozdíl od hlavního dřevěného zámeckého schodiště, které je již novodobé. Místnosti prvního a druhého obytného podlaží prosvětlují pravoúhlá okna, jejichž hluboké segmentově zaklenuté niky se rozevírají do místnosti. Vnější fasáda zámku je hladká, architektonické prvky byly při novodobých úpravách smazány užitím cementové omítky. Hlavní vstup je na severovýchodní straně ve čtvrté okenní ose zleva. Nad vstupem zachován litinový znak rodu Schaffgotschů. Průčelí a zadní fasáda členěny šesti okenními osami, boční fasády pěti. Při jižním nároží zachován ve hmotě starší vývojový prvek, končící v úrovni druhého obytného patra strmou pultovou stříškou. K jihovýchodní a jihozápadní fasádě byly v 2. pol. 20. století přistavěny dvě verandy. Empírový zámek s renesančním jádrem je kvalitní architekturou a pozoruhodným dokladem feudálního sídla na Javornicku s mnoha intaktně dochovanými historickými konstrukcemi a jedinečnou dispozicí na okraji přírodně krajinářského parku.

Stavební historie:

Obec Vlčice založil lokátor Vrocivoj v roce 1248. jako první známý majitel po Vrocivojovi je zmiňován 1371 Albert Schoff. Právě rod Schoffů postavil ve Vlčicích tvrz, která je poprvé v pramenech připomínána v souvislosti s její zástavou majiteli skelné hutě Niklovi Rüdigerovi mezi lety 1471 až 1475. Tvrz byla obehnána vodním příkopem a rybníkem, jehož část se dodnes dochovala. V roce 1558 přešly Vlčice sňatkem do majetku Baltazara z Promnic a od roku 1582 byly ve vlastnictví Maltitzů. Ti přestavěli tvrz na pozdně renesanční zámeček, který je poprvé uváděn v inventáři pozůstalosti po Janu Jindřichu Maltitzovi z roku 1665. Maltitzové vlastnili zámek až do vymření rodu po meči v roce 1791. Potom přešlo vlčické léno do vlastnictví hraběte Antonína Schaffgotsche. Za Josefa Schaffgotsche proběhla v roce 1829 empírová přestavba zámku, dochovaná se změnami do dnešní doby. Stěny zámku byly zesíleny tak, aby mohly být z jeho předního průčelí odstraněny opěrné pilíře. Při úpravě střechy odstraněny dva štíty. Krátce po přestavbě zámku v letech 1844 – 1845 nechal František Schaffgotsch založit v jeho okolí přírodně krajinářský park. V roce 1921 (jiné zdroje uvádějí rok 1919) získala zámek rodina velkostatkáře Schuberta. V roce 1948 byl zámecký areál zkonfiskován a od následujícího roku hospodářská část včetně větší části parku využívána Státním statkem Javorník. Budova zámku s rybníkem a částí parku přešla do vlastnictví Dolu Paskov, který jej do současnosti využíval jako rekreační středisko.

Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník (Olomouc 2001)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/31684.jpghttp://www.hrady.cz/data_g/3194/20990.jpg

 

Škola B)

...

image010

 

Mlýn B)

...

 

Dům G)

...

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/794.jpg

 

Zámecký park C)

zámku krajinářský park, založený roku 1845.

http://www.hrady.cz/data_g/3194/20995.jpg

 

Zpět na okres

 Panství

 Politický i soudní okres Jeseník

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce

Je pravděpodobné, že se právě Vlčic týká zakládací listina z roku 1248, kterou vratislavský biskup daruje rytíři Vracivojovi 40 lánů nad říčkou Vlčicí, aby na nich založil vesnici s polskými osadníky, ale na německém právu. S jistotou se dnešní Vlčice zminují až roku 1310. Jméno pochází od vlka, ale protože je poprvé spojováno s říčkou, možná byl původní metaforický význam "jako vlk divoké, rychlé vody". Pozdější německý název Wildschütz, tedy v překladu "Pytlák", vznikl zkomolením původního slovanského názvu.

 

V 13. století zde bylo 60 lánů (ves tedy patřila ke větším), fojtství a pravděpodobně i kostel. Již v roce 1371 byly Vlčice biskupským lénem v držení rytíře Alberta Schoffa, jehož potomci je drželi do roku 1558 (z této rodiny pochází i rod pozdějších vlastníků hrabat Schaffgotschů). V roce 1475 se zde zmiňuje sklárna, v následujícím století také tvrz se dvorem, pivovarem, sladovnou a možná též železnou hutí. Voršila Schoffová přinesla roku 1558 panství věnem svému manželu Baltazarovi von Promnitz, po Promnitzích získali léno roku 1582 výměnou pánové von Maltitz, kteří vodní tvrz přestavěli na renesanční zámek a Vlčice vlastnili do roku 1791.

 

Středověká fara zřejmě za husitské doby zanikla. Za Maltitzů, kteří zahájili rekatolizaci panství, byl dosavadní dřevěný kostel sv. Bartoloměje po roce 1600 nahrazen zděným a fara byla roku 1678 obnovena. V letech 1732-1742 byl kostel znovu, tentokrát barokně přestavěn. Za sedmileté války v létě roku 1759 zde nějakou dobu pobýval hlavní stan císařské armády. Roku 1766 zasáhla obec prudká povodeň; na památku a ochranu byla poté pořízena socha sv. Jana Nepomuckého.

 

V roce 1791 pánové z Maltitz vymřeli a vratislavský biskup Philipp Gotthard von Schaffgotsch udělil léno svému synovci Josephu Gotthardovi hraběti von Schaffgotsch (†1844), po němž dědil syn Franz Anton (†1875), pak jeho syn Rudolf Gotthard (†1914). Rudolfův syn Aloys byl posledním majitelem statku z rodu. Po vzniku Československa statek prodal: rozsáhlé lesní pozemky manželům Kutzovým, majitelům velkostatku Bílá Voda, a zámek, dvůr a polnosti, lihovar a výrobnu marmelády manželům Schubertovým, jejichž rodině patřily do roku 1945.

 

Kromě uvedených potravinářských podniků byly Vlčice vesměs zemědělskou obcí. Průmysl se zde nerozvinul, a počet obyvatel proto pomalu klesal. Tradičními venkovskému profilu odpovídala i převažující politická orientace obyvatel na křesťansko-sociální stranu.

 

Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor. Po roce 1945 byli němečtí obyvatelé odsunuti. Následné dosídlení na polovinu předválečného počtu obyvatel lze považovat - ve srovnání s některými okolními obcemi - za relativně úspěšné. Drobné řemeslné povniky a posléze i lihovar zanikly. Zkonfiskovaný panský statek byl roku 1949 začleněn do Státního statku v Javorníku, zbylé zemědělské pozemky postupně získalo zdejší jednotné zemědělské družstvo, než i ono bylo roku 1962 pohlceno uvedeným státním statkem. Zámek byl využíván jako škola a jako rekreační zařízení Ostravsko-karvinských dolů, v jejichž vlastnictví se nachází, od roku 1992 však není využíván.

 

K 1. lednu 1985 byly Vlčice připojeny k Javorníku, ale 23. listopadu 1990 se opět osamostatnily.

 

26. června 2009 vtrhla do obce povodeň, která si vyžádala dva lidské životy. Jednou z obětí byl velitel místních dobrovolných hasičů.

 

 

Rok

obyv.

domů

1836

1857

1869

2030

1880

2042

1890

1978

1900

1772

1910

1608

1921

1686

1927

1686 N

 

1930

1661

 

1939

1571

 

1947

786

 

1950

830

 

1961

754

 

1970

619

 

1980

569

 

1991

444

 

2001

459

 

 

www odkazy

  www.vlcice.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) vlcice.cz (16.5.2014)

B) vlcice.rychleby.cz (7.5.2007)

C) cs.wikipedia.org (16.5.2014)

D) hrady.cz (16.5.2014)

E) jesenik.org (16.5.2014)

F) zanikleobcejesenicka.cz (16.5.2014)

G) rychleby.cz (16.5.2014)

H) kostelyunas.cz (16.5.2014)

I) nadacevia.cz (16.5.2014)

J) vets.estranky.cz (16.5.2014)

K) heide.sweb.cz (16.5.2014)

 

 fotografie

 

 

Bergov

(Bergau)

 

 

Historie osady B) A)

Drobná osada Bergov (německý název Bergau lze vyložit jako "Lesní niva") byla založena parcelací panských pozemků až roku 1800. Byla součástí panství Vlčice a od zániku patrimoniální správy roku 1850 je částí obce Vlčice.[1] Majitelům vlčického velkostatku patřil zdejší mlýn a pila, počátkem 20. století zde byla postavena i menší elektrárna. V roce 1836 zde bylo 24 domů, roku 1930 jich bylo 18 a v roce 2001 jen 15. Díky příznivější dopravní poloze - na silnici číslo I/60 - však Bergov nepodlehl tak výraznému poválečnému vylidnění jako většina jiných menších osad v Rychlebských horách.

 

Drobná osada Bergov (německý název Bergau lze vyložit jako "Lesní niva") byla založena parcelací panských pozemků až roku 1800. Byla součástí panství Vlčice a od zániku patrimoniální správy roku 1850 je částí obce Vlčice. Majitelům vlčického velkostatku patřil zdejší mlýn a pila, počátkem 20. století zde byla postavena i menší elektrárna. V roce 1836 zde bylo 24 domů, roku 1930 jich bylo 18 a v roce 2001 jen 15. Díky příznivější dopravní poloze - na silnici číslo I/60 - však Bergov nepodlehl tak výraznému poválečnému vylidnění jako většina jiných menších osad v Rychlebských horách.

 

Rok

obyv.

domů

1869

110

1880

104

 

1890

92

 

1900

75

 

1910

64

 

1921

87

 

1930

91

 

1950

52

 

1961

42

 

1970

50

 

1980

60

 

1991

48

 

2001

32

15



Dolní Les

(Niederwald)

Kaple C) L)

1905

http://www.ruzenec.cz/Proziteakce/Bila_Voda/rok2005/DolniLes_110905/P1030019.JPG

 

Kamenný kříž L)

U kaple

http://www.ruzenec.cz/Proziteakce/Bila_Voda/rok2005/DolniLes_110905/P1030021.JPG

 

 

 

 
Historie osady B)

Dolní Les (do roku 1948 nazýván též Dolní Valteřice nebo jen stejně jako německy Niederwald byl založen jako ves mlatců-zahradníků roku 1599 u staršího stejnojmenného panského dvora. Drobná zemědělská osada pak patřila trvale k Vlčicím, i když měla od konce 18. století vlastní katastrální území. Dolní Les nebyl po II. světové válce plně dosídlen a v 50. a 60. letech počet obyvatel výrazně klesl na zlomek předválečného stavu. Z 45 domů napočtených roku 1900, respektive 38 domů napočtených roku 1930, jich roku 2001 zbylo jen 9.

 

Rok

obyv.

domů

1869

191

1880

219

 

1890

191

 

1900

181

 

1910

159

 

1921

161

 

1930

174

 

1950

90

 

1961

62

 

1970

23

 

1980

9

 

1991

11

 

2001

12

 

 

 

 

 

Hřibová

(Pilcberk,Pilzberg)

 

 

Historie osady B) F)

Koncem 17. století vznikla 2,5 km západně od Vlčice osada Hřibová (do r. 1948 Pilcberk, něm. Pilzberg), pojmenovaná podle stejnojmenné hory. Na severu s ní sousedila osada Zastávka patřící k Uhelné. Obyvatelé se živili drobným zemědělstvím, pastevectvím a dřevařstvím. Roku 1836 zde bylo 24 domů a roku 1930 jich bylo 19. Po roce 1945 nebyla dosídlena a kolem roku 1965 definitivně zanikla.

 

Z pohraničního hřebene Rychleb vybíhají severním směrem četné rozsochy. Na úbočí jedné z nich stávala osada Hřibová, jež dostala název podle návrší stejného jména. K založení osady, která patřila k lennímu statku ve Vlčicích, došlo pravděpodobně na konci 17. století. Zdejší obyvatelé byli drobní zemědělci, kteří podle nevelké výměry polností byli nazýváni zahradníky. Nepříliš úrodná horská políčka nebyla schopná početné rodiny uživit a tak si muži přidělávali sezónní prací v lese nebo jako podruzi u bohatých sedláků v Uhelné a ve Vlčicích. Výjimkou nebyly ani jarní odchody zedníků a tesařů za prací do bohatšího sousedního pruského Slezska a jejich návrat v době, kdy do rodné vesničky pomalu přicházel první sníh. Na okolních horských loukách se pásl dobytek a jeho prodej přinášel hospodářům cenný zdroj příjmů. Každá rodina se snažila být soběstačná. V chalupách se pekl chléb, hospodářství poskytovalo zdroj mléka, másla, vajec i drůbeže a za nákupy do podhorských vesnic se sestupovalo jen v období tradičních trhů. Nezbytnou součástí osady byl hostinec, jehož posledním vlastníkem v Hřibové byl Emanuel Robel. Pravidelné cesty místních obyvatel dolů do Vlčic byly spojeny i s návštěvou tamního kostela, neboť do obvodu této farnosti Hřibová spadala. Změna nastala až v roce 1894, kdy došlo v osadě k výstavbě kostelíčku, jenž byl spravován farou ve Vlčicích. Po zavedení povinné školní docházky v době vlády Marie Terezie bylo nutné vyřešit otázku vzdělávání dětí z Hřibové, protože pro ně bylo obtížné a v zimě takřka nemožné navštěvovat školu ve Vlčicích. Kolem roku 1800 proto vyzval tehdejší vlčický farář Filip Rotter šoltyse (rychtáře) Hřibové Franze Menzela, aby děti vyučoval čtení a psaní. Poté od roku 1812 do roku 1860 působil v Hřibové učitel Franz Böse. Do hřibovské školy tenkrát chodily i děti z nedaleké osady Zastávka (Stillstand). Podle údajů uvedených ve vlastivědě politického okresu Jeseník (Frývaldov), vydané okresním učitelským spolkem roku 1893, však po smrti učitele Böseho nouzová škola v Hřibové zanikla. V roce 1806 žilo v osadě 123 obyvatel v 23 domcích. O třicet let později měla Hřibová ještě o jeden dům více a 141 obyvatel. Později však počet obyvatel v osadě klesal a na počátku minulého století bydlelo v osadě jen 89 obyvatel v 23 chalupách. Před druhou světovou válkou jich bylo už pouhých 70. Jak do života malé horské osady těžce zasáhla druhá světová válka, nejlépe vypovídají statistické údaje. Z válečných polí se do Hřibové už nikdy nevrátili: padlí Herbert Giersig, Alois Kusche, Franz Kusche, Franz Schreiber, Andreas Wittich; nezvěstní Gustav Robel, Josef Rotter, Stefan Wittich, a Josef Menzel, který zemřel ve vojenském lazaretu na následky zranění. Po odsunu původního německého obyvatelstva nebyla osada dosídlena, a přestože ještě v roce 1948 došlo k přejmenování původního českého názvu Pilcberk na Hřibovou, takřka veškeré domy byly v roce 1960 zbourány Československou lidovou armádou. Zůstal jen jeden velký statek, který byl využíván jako přístřešek pro pasoucí se dobytek. Ale i z toho jsou dnes jen pouhé ruiny. V roce 1965 přestala osada oficiálně existovat a tak dnes již osud Hřibové přežívá pouze ve vzpomínkách pamětníků a v zažloutlých dokumentech archivů.

 

Rok

obyv.

domů

1836

141

24

1839

70

Nová Véska

(Neudorfel)

 

 

Historie osady F)

Západně od Vojtovic se nacházejí skrovné pozůstatky osady Nová Véska. Údolí Rychleb je zde otevřeno východním směrem a protéká jím potok pramenící na pohraničním hřebeni. Proti jeho směru jde cesta stoupající od Vojtovic do horského sedla a dále do Kladska. Někdy v polovině 18. století zde došlo k založení nevelké osady. Ta je v písemných pramenech poprvé zmiňována v roce 1760. Ale až k roku 1836 zaznamenal její podrobnější popis ve svém vlastivědném přehledu rakouského Slezska Faustin Ens. Tehdy zde žilo v 17 domech 117 obyvatel. Chudobu zdejších obyvatel dokládal nízký počet krav, které si drželi jen v každé třetí chalupě. Počet domů se v následujících 100 letech prakticky nezměnil, ale množství obyvatel postupně pokleslo na méně než polovinu. V předvečer druhé světové války zde žilo v 15 chalupách 40 lidí. Z přehledu jejich zaměstnání lze vyčíst, že většina mužů se živila prací v okolních kamenolomech, v lese nebo jako zedníci. Výjimkami mezi nimi byli Franz Kirsten, který provozoval v osadě malý obchod se smíšeným zbožím, kolář Heinrich Schreiber a kovář Konrad Fröhlich. Nemilosrdnou daň si mezi živiteli rodin vybírala válečná dobrodružství mocných. Po připojení Sudet k Německu narukovali zdejší chlapci do wehrmachtu a ze vzdálených bojišť se již mnozí do rodného údolí nikdy nevrátili. Po válce byli původní obyvatelé osady odsunuti do Německa a osadu se nepodařilo dostatečně dosídlit. Řada domů postupně zpustla a byla zlikvidována jako bouračky, o zbytek se postarala na přelomu 50. a 60. let armáda. Dnes je v Nové Vésce trvale obydleno pouze jediné stavení – hájovna.

 

Rok

obyv.

domů

1836

113

19

1921

112

22

1950

9

22

 

 

Vojtovice

(Woitzdorf)

Zvonice C)

 

Kaple C)

http://www.e-chalupy.cz/jeseniky/_3516/mistni-kostelik-ukryty-pod-mohutnym-vrcholem-spicaku-957m-v-pozadi-7027-.jpeg

 

[Kaplička] C)

Zbořena po 2000, sev.od kostela

 

Historie osady B)

Vojtovice (dříve též Vojtěchov) jsou prvně zmiňovány roku 1567 a byly založeny pravděpodobně krátce předtím, avšak na místě zaniklé stejnojmenné středověké vsi, po které zbyl kostel zmiňovaný již roku 1500. Jsou tedy nejstarší a největší z drobných osad, které vznikly okolo Vlčic. S Vlčicemi rovněž sdílely další osudy.

Vojtovice byly převážně zemědělskou vsí, roku 1836 se však zde připomíná též lisovna lněného oleje, potašovna a stoupa. Od roku 1812 zde fungovala rovněž škola.

Po II. světové válce a odsunu původních německých obyvatel byla ves dosídlena asi na 60 %, avšak poté počet obyvatel opět strmě klesal. Počet domů, který se v 19. a první polovině 20. století pohyboval kolem 45, klesl (k roku 2001) na 15. Ve vsi se zachovaly několik lidových staveb, zvonice a kaplička; jedna kaple však byla nedávno zbořena.

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 16.5.2014