Vápenná

(Zighartice, Setzdorf)

Osady: Nýznerov, Polka

Kostel sv. Filipa

dominanta a nejvýznamnější kulturní památka obce. Byl postaven v klasicistním slohu v letech 1780 až 1781. Alois Bauch z Vidnavy vytvořil překrásné malby v interiéru někdy na přelomu 19. a 20. století.

File:Vápenná Kostel sv. Filipa.jpg http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/3395.jpg

 

Fara E)
...

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45264.jpg

 

 

Kaple E)
v centru obce u silnice proti faře

Kaple z 18. století ve Vápenné

 

Hřbitov A)
za kostelem. Je nemovitou kulturní památkou se zdí z lomového neomítnutého kamene, rozprostírající se kolem kostela.

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/3325.jpg


Boží muka F)

nachází se u silnice na kraji obce Vápenná při výjezdu směrem na Žulovou. Jsou ukázkou zajímavé práce lidových zednických mistrů ve stylu pozdního baroka 2. poloviny 18. století.

 

Kamenný kříž F)

Na sloupu, kříž nahrazen dřevěným, u silnice na Žulovou

 

Kamenný kříž

V zahradě domku u železnice, 1887, původně mezi dvěma mohutnými lípami, obnoven 2009

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/14208.jpg

 

Kamenný kříž A)

Centrální na hřbitově

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/3332.jpg

 

Sokl A)

Před OÚ

 

Dřevěný kříž

Před kostelem u zdi

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/3395.jpg

 

Hrob sedmi obětí Frývaldovské stávky F)

Na místním hřbitově se nachází nejmladší nemovitá kulturní památka. Dokládá smutný výsledek stávky dělníků ze dne 25.11.1931, kdy kulky četnických pušek usmrtily sedm stávkujících.

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45265.jpg

 

Památník obětem válek C) E)

U silnice na Žulovou. Nápis : 1914 – 1918, Kdybychom měli slova a řeč, nepotřebovali bychom zbraně. Věnováno Obětem válek a násilí Renovováno obcí Vápenná a Ministerstvem obrany ČR, 2003. Byl zhotoven na památku padlým v 1. světové válce a v roce 1925 postaven na pozemku zemědělce Heinricha Grundei, kterýžto pozemek dal zdarma k dispozici. Že k tomu došlo, děkujeme obyvatelům obce, především obecnímu lékaři Dr. Binderovi, který spolu s prokuristou Pfeiferem a vozmistrem Antonem Wolfem za tímto účelem shromažďovali věcné a peněžní dary. Organizovali laciné, částečně dokonce bezplatné dodávky kamennéhomateriálu od kamenických mistrů ve Vápenné, Žulové a Černé Vodě. Pomník obětem války. Zemědělci dávali zdarma k dispozici svá koňská spřežení pro transport. A vůbec, veškeré obyvatelstvo se aktivně na akci podílelo a přispívalo svou pracovní silou ve formě mnoha a mnoha pracovních hodin s cílem upravení prostranství a postavení památníku. Za účelem provedení kamenických prací se podařilo získat až za hranice Slezska známého kameníka Obetha z Velké Kraše.

Když ale mělo dojít k posvěcení, byl tento ceremoniál tehdejším obecním farářem Schreiberem odmítnut s odůvodněním, že figury údajně odporuje křesťanskému mínění. Již od prvopočátku existovaly rozpory s farářem. Dokonce nepohnulo farářem ani zadání z vyšších míst, které rozhodlo ve prospěch obyvatelstva a památník neposvětil. Odpor faráře měl prý své Pomník obětem válkyopodstatnění v tom, že chtěl mít tento památník obětem války postaven v blízkosti kostela a sice vlevo dole, u začátku schodů. Toto místo se však organizátorům jevilo moc malým, poněvadž si představovali něco obzvlášť pěkného. Jejich plán byl potom uskutečněn i bez církevního ceremoniálu. Za oslavy na počest vzpomínce všech válečných obětí obce, byl tento honosný pomník odhalen. Všechny spolky byly se svými prapory zastoupeny a napochodovala i hudební kapela pod vedením kapelního mistra Grimme. Velký podíl na úspěšném završení měl spolek veteránů pod velitelem Ferdinandem Gottwaldem.

http://www.vets.estranky.cz/img/picture/16686/09_0520_vapenna_001_JE.jpg http://www.vets.cz/vpm/foto/mista/normal/ceska-republika/olomoucky-kraj/jesenik/vapenna-5541/17269_vapenna-001-2007-je.jpg

 

Památník obětem I.sv.války C)

Vstupní prostor kostela, Dílo významného sochaře Josefa Obetha Bolestná Matka Boží k uctění památky padlých

Obrazek


Dům čp.98 E)

Dokladem původní zástavby obce je přízemní dům stojící pár kroků od kostela vedle potoka. Pochází z přelomu 18. a 19. století. Zdevastované prostředí kolem domu

http://heide.sweb.cz/okoli/vapenna3.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3f/V%C3%A1penn%C3%A1_98.JPG


Fojtství - Latzelův dům D)

dříve sloužil jako šoltéství, rychtářský dům se svobodným  dědičným právem. Anton I. Cajetan Latzel získává tento dědičný úřad roku 1839 zápisem do zemských desek. Roku 1881 přechází úřad na jeho nejstaršího syna Antona II. a roku 1902 opět zápisem do zemských desek na Friedricha Latzela, synovce Antona II. a bratrance Arnolda Latzela, posledního ředitele vápenky Latzel.

Latzel-dum-m Budova 1.stupně ZŠ ve Vápenné(8 kb)

 

Kamenná šachtová vápenka G)

dobře zachovaná technická pamětihodnost stojí poblíž nádraží za kolejemi. u nádraží ve Vápenné. Jedná se o jednoduchou šachtovou pec, jednu z původních několika, které zde vznikly v 19. století, a podle nichž dostala obec po druhé světové válce svůj název.

 

[Kovárna] A)

Pohlova

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45258.jpg

 

Stará škola A)

Pod kostelem, později spořitelna a prodejna Baťa.

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45264.jpg

 

Škola A)

1936

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45263.jpg

 

[Dům] A)

Roubený

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45314.jpg

 

[Dům] A)

Pod kostelem

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45315.jpg

 

 

Zpět na okres

 Panství

 Politický okres Jeseník, s.o.Vidnava

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

 

image002

Historie obce

 Obec Vápenná se až do roku 1949 jmenovala Zighartice a německy Setzdorf. Nové české označení je spojeno se zdejším vápenictvím, původní německý název Setzdorf nelze spolehlivě vysvětlit, snad vznikl přetvořením nějakého osobního jména typu Siecich či Siecik (proto Seczikisdorf), Setěch nebo Secech; dřívější české úřední označení Zighartice vzniklo až po roce 1918 a je asi spojeno s německým osobním jménem Sieghart. Částí Vápenné byla po celou dobu osada Polka a do jejího katastru patřila jednak část osady Starý Kaltenštejn (německy Alt Kaltenstein), která větším dílem patřila k Černé Vodě, a část osady Nýznerov (německy Niesnerberg), kde zase druhá část náležela původně k Frýdberku (Žulové) a nakonec od roku 1949 ke Skorošicím; ještě před rokem 1965 i zighartická část Nýznerova připadla také ke Skorošicím a s nimi dočasně k Žulové.

Vápenná leží v kotlině (střední nadmořská výška 408 m), která se rozkládá severně od sedla Na Pomezí, při silnici a železnici z Dolní Lipové do Žulové a dále do Javorníku. Mimořádně veliký katastr této obce v rozloze 3703 hektarů (roku 1991 jen 3667 hektarů) je většinou pokryt lesy a rozkládá se v jihovýchodní části Rychlebských hor. Do katastru zasahují části Hornolipovské hornatiny, Sokolského hřbetu i Žulovské pahorkatiny. Od sedla Na Pomezí (576 m), kde je také hranice mezi katastrem Dolní Lipové a Vápenné, klesá terén k severu a západu do údolí říčky Vidnávky, kolem níž se pak táhne poměrně dlouhá zástavba Vápenné. Osada Polka vznikla v údolí Ztraceného potoka jižně od Vápenné, ale v posledních desetiletích ztratila na významu. O Nýznerově a zejména o zdejších vodopádech je pojednáno více u Skorošic; tato osada je také přístupná jenom po silnici ze severu od Žulové.

Zighartice patřily až do druhé světové války k mimořádně velkým obcím vesnického typu. Počet obyvatel zde od roku 1848 stále rostl, a sice z dvou až na více než tři tisíce osob v roce 1930. V roce 1900 měla obec celkem 2808 obyvatel a 391 domů, z toho v osadě Polka to bylo 266 lidí v 35 domech, v příslušné části Starého Kaltenštejna pět domů a 45 osob a v části Nýznerova S 1 domů a 292 osob. Ještě do první světové války to byla bez výjimky německá obec, teprve po roce 1918 se několik rodin přihlásilo k české národnosti, např. při sčítání lidu v roce 1930 tu bylo z 3240 obyvatel jenom 38 Čechů. Po vysídlení Němců počet obyvatel z řad nových českých usedlíků podstatně klesl, takže v roce 1950 tu bylo zjištěno celkem 415 domů a 1135 obyvatel; na osadu Polka připadlo z tohoto počtu již jenom 45 občanů a 26 domů. Situace se v následujících desetiletích poněkud zlepšila a při posledním sčítání v roce 1991 měla Vápenná 1360 obyvatel a 273 domů, ale na Polku připadalo již jenom 22 obyvatel a sedm domů; jen několik domů v obci bylo určeno pro více rodin.

Zighartice jsou zmiňovány v pramenech prvně až roku 1358, navíc jsou již o šedesát let později v seznamu majetku vratislavských biskupů uvedeny jako pusté. Teprve roku 1576 rozhodl vratislavský majitel ves obnovit a ta potom již poměrně rychle rostla. Počátkem 17. století se značná část poddaných zabývala těžbou dřeva a vedle pily zde byly již také dvě vápenné pece. Za třicetileté války byla ves poničena, ale po ní se brzy vzpamatovala. V letech 1771 až 1780 bylo v okolí založeno hned několik osad, zejména Polka a Nýznerov, ale také mnohem menší Zelená Hora (Grunberg), Vrbiska (Weidensümpfen) a Muhrova Paseka (Moorhau i Muhrhau). Zdejší fojtství bylo roku 1775 povýšeno na rytířský statek, ale jeho majetek byl poměrně malý; od roku 1839 byl v rukou rodiny Latzelů. Filiální kostel sv. Filipa i s farní budovou byl dostavěn v roce 1781, ale samostatná fara zde byla zřízena až roku 1845. V roce 1781 bylo ve vsi zahájeno vyučování; v roce 1801 se tak stalo také v Nýznerově, ale pravidelné vyučování ve školní budově bylo v této osadě zajištěno až v roce 1872. V Zigharticích se do popředí stále více dostávala výroba vápna, zejména od počátku 19. století. Poměrně primitivní tzv. polní pece začaly nahrazovat pece modernější, kterých bylo v Zigharticích v roce 1836 již sedmnáct. V téže době zde bylo již 250 domů a 1810 obyvatel, navíc v osadě Polka 36 domů a 281 osob a v Nýznerově 51 domů a 332 osob. Nýznerov se dělil na část zighartickou, která patřila k fojtství, a na menší biskupskou část u Frýdberka. V okolí Nýznerova se vedle pálení vápna dobývala tuha a byla zde potašovna. Část obyvatel se zabývala přadláctvím. V těžkých a neúrodných letech 1845 až 1849 postihl obyvatele hladomor. K největšímu rozmachu vápenictví a částečně i kamenictví došlo v Zigharticích v druhé polovině 19. století, kdy byla obec i s osadami začleněna do soudního okresu Vidnava a politického okresu Frývaldov. Zighartice se staly brzy nejvýznamnější lokalitou tohoto odvětví široko daleko. Vznikly zde první kruhové pece na vápno, první roku 1868, a tři velké firmy vápenického průmyslu: A. Latzel roku 1868, A. Rösner roku 1870 a S. Neugebauer roku 1871. Zároveň se v okolí začaly objevovat ve stále hojnějším počtu lomy na žulu a částečné i mramor - a také dílny na jejich zpracování, i když v tomto případě měly firmy většinou sídlo v jiné obci na Frývaldovsku.

Po roce 1918 začal kamenický i vápenický průmysl stagnovat, zejména v době velké hospodářské krize. Zdejší dělníci se aktivně podíleli na tzv. frývaldovské stávce a na místním hřbitově je pohřbeno několik obětí ze střetnutí s četníky na křižovatce v Dolní Lipové 25. listopadu 1931. Zighartice byly v té době centrem komunistů na celém Frývaldovsku, ale po prohrané stávce je i zde brzy překonala počtem příznivců Henleinova Sudetoněmecká strana. Za druhé světové války bylo v místě několik menších poboček zajateckých táborů. Po novém osídlení v důsledku druhé světové války byla Vápenná jedním z míst, kde se na Jesenicku udržel poměrně dlouho kamenický průmysl a vápenictví; poslední kruhová pec zde vyhasla v roce 1979. Lomy a kamenické závody byly znárodněny a jejich počet podstatně zredukován, jako poslední zanikl v roce 1969 tzv. Vycpálkův lom. Nakonec zde zůstal jako největší kamenický podnik Teramo s vlastním lomem na mramor na Smrčníku (na katastru Lipové-lázní). Zdejší JZD bylo v roce 1965 převzato Státním statkem v Žulové. Je zde lesní správa Lesního závodu Javorník. V roce 1990 byla ve Vápenné úplná základní škola, katolická fara, pošta, kino, železniční stanice, pět obchodů, restaurace, hostinec a v okolí několik rekreačních zařízení.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

2759 N 

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

www odkazy

  www.rychleby.cz/weby/Vapenna

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) …

B) rychleby.cz/weby/Vapenna (8.7.2008)

C) vets.estranky.cz (17.3.2014)

D) latzel.napomezi.cz (17.3.2014)

E) heide.sweb.cz (17.3.2014)

F) cs.wikipedia.org (18.3.2014)

G) mapy.cz (18.3.2014)

H) skorosice.cz (3.5.2014)

 

 fotografie

 

 

Nýznerov

(Niesnersberg)

Kaple H)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/438.jpg

 

Dřevěný kříž H)

Před kaplí

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/438.jpg

 

Památník zajatcům H)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/452.jpg

 

Hostinec Erlenův mlýn A)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45284.jpg

 

Hájovna A)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45285.jpg

 

Pila A)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45286.jpg

 

Do roku 1949 patřila k Vápenné také větší část osady Nýznerova (zvaná též Nýznerov 1. díl), založená na pozemcích bývalého vápenského fojtství. Ta se však nalézala na nejzápadnější hranici obce a byla přístupná jen od Žulové a od Skorošic. Ke Skorošicím byla nakonec uvedeného roku připojena.

 

osada Nýznerov (dříve též Niesnersberk, něm. Niesnersberg), roztroušená v údolí Stříbrného potoka jižně od Žulové. Tato oblast se uvádí nejdříve jako Glaseberg (Skelná hora) a Glasegrund (Skelný důl), snad zde tedy existovala sklárna. Samotná osada však byla založena až roku 1785 na pozemcích rytířského fojství ve Vápenné a nazývala se podle fojta Franze Niessnera. Osídlení se však brzy rozrostlo na území vratislavského biskupství patřící k Žulové a už roku 1811 měly obě části společné číslování. Roku 1836 zde již bylo 51 domků, 332 obyvatel a potašovna. I nadále však byl Nýznerov rozdělen (v roce 1930 měla vápenská část 52 domů a 304 obyvatel, žulovská jen 2 domy a 14 obyvatel). V roce 1949 byla část Nýznerova patřící k Vápenné (též zvaná Nýznerov 1. díl) přičleněna ke Skorošicím, před rokem 1965 pak i žulovská část (též zvaná Nýznerov 2. díl). Za první republiky zde byla postavena poměrně významná vodní elektrárna. Ve II. světové války byl v Nýznerově pracovní tábor zejména pro sovětské zajatce; je zde jejich hrob a památník. Turistickým cílem je Nýznerov především díky Nýznerovským vodopádům. Je zde rovněž soukromá obora s chovem muflonů a daňků.

 

Polka

(Polke)

Vápenka A)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky1/45312.jpg

 

 

Zelená Hora F)

(Grünberg)

 

2 km na východ od Vápenné, založená v 70. letech 18. století. Roku 1930 zde bylo 14 domů a 108 obyvatel.

Staré Podhradí F)

(Nový Kaltštejn, Neu-Kaltenstein)

 

Část 3,5 km východně od Vápenné do 1948 Nový Kaltštejn. Větší část osady patří k obci Černá Voda, s níž má i celá osada jediné dopravní spojení. V současnosti se jedná o sloučení obou dílů. Roku 1930 bylo ve vápenské části Starého Podhradí 8 domů a 34 obyvatel.

 

Paseky F)

(Muhrova Paseka, Moorhau nebo Muhrhau)

 

skupina chalup 3 km jihovýchodně od Vápenné, v nivě Vápenského potoka od Předním a Zadním Jílovcem, založené v 70. letech 18. století. Roku 1930 bylo v Pasekách 6 domů a 43 obyvatel.

 

Bažiny F)

(Vrbiska, Weiden Sümpfe, Weidensümpfe)

skupina chalup 3 km jihovýchodně od Vápenné, v nivě Vápenského potoka od Předním a Zadním Jílovcem, založené v 70. letech 18. století. Roku 1930 bylo v Bažinách 8 domů a 54 obyvatel.

 

Lesní Čtvrť F)

(Bogengrund)

3 km jižně od Vápenné na cestě do Lipové-lázní, na soutoku Vidnavky a potoka Obloučník. Roku 1930 zde bylo 5 domů a 41 obyvatel.

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 17.3.2014