Stará Červená Voda

(Alt Rothwasser)

Osady: Johanka, Dolní Červená Voda, Nová Červená Voda

 

Farní kostel Božího těla B) C)

 z 13. století je jednou z nejvýznamnějších nemovitých kulturních památek celého regionu. Nachází se na mírném návrší uprostřed vsi - na křižovatce okresních silnic, kde kdysi stával hřbitov. Nejstarší, přední část kostela pochází z 13. století. Přistavěná loď s věží z roku 1753 je dokladem bohaté barokní architektury patřící k niskému okruhu.

zasvěcený původně Nanebevzetí P. Marie pochází (podle analýzy stavby) z 13. století a výslovně se připomíná roku 1305. Oproti tomu fara se poprvé zmiňuje až roku 1579, ačkoli pravděpodobně existovala i ve středověku. V té době držel její patronát vratislavský biskup, avšak s poznámkou, že původním patronem byl opat cisterciáckého kláštera v dolnoslezském Jindřichově (dnes Henryków). Na počátku 17. století zde existovaly poutě k obrazu Panny Marie na oltáři, ale ten byl za třicetileté války ukraden a chrám znesvěcen. V 17. století bylo zasvěcení změněno na kostel Božího těla.

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/1689.jpg

  

Fara

Ve zříceninách

 

Kaplička

Výklenková

 

Kaplička

Výklenková se štukovou fasádou

 

Kaplička

Výklenková

  

Kaplička

Výklenková

 

Kaplička

Výklenková

 

Kaplička

Výklenková

 

Kaplička

Výklenková

 

Sloup sv. Trojice B) D)

Barokní stojící na úpatí kamenného schodiště vedoucího ke vchodu do kostela Božího těla, pochází z 1. poloviny 18. století a je výtvarně cenný. Žulový sloup je osmiboký, kompozitní hlavice znázorňuje Boha Otce, který drží na klíně kříž s tělem Kristovým (u paty kříže je plastická holubice ducha svatého). Areál kostela i s ostatními nemovitými kulturními památkami je ohraničen starou kamennou hřbitovní zdí. Do této zdi byl v roce 1929 osazen památník obětem I. světové války od významného krašského sochaře Obetha. Jedná se o obdivuhodné dílo přitahující kolemjdoucí tím, jako kdyby chtělo každému spěchajícímu něco říci, donutit jej k zastavení a zamyšlení nad hrůzami a nesmyslností válek. Památník byl celkově rekonstruován v roce 2005.

 

Kamenný kříž B)

...

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/1690.jpg

 

Dřevěný kříž

...

 

Památník obětem B) F)

u hřbitovní zdi  vedle  obecního  úřadu

Nápis: 1914 - 1918

levá strana:

Verstorbene: Böhm franz, Balzarek Karl, Bude Josef, Buchmann Ferd., Eldersch Josef, Franke Richard, Friede Karl, hannig Robert, Hannig Josef, Hesse Josef, Hauke Johann, Hoffmann Theodor, Heide Karl, Hesse Josef, Hoffmann Willibald, Jokisch Franz, Jüngling Edmund, Kristen Hubert, Koppe Rudolf, Küsche Emil, Mihatsch Alois, Menzel Karl, Nitsche Rudolf, Otte Josef, Pachonik Josef, Pischel Franz, Reinell Karl, Schneider Johann, Thienel Wilhelm, Uttner Alfred, Wagner Ferd., Weidich Hermann, Wolf Adolf

střed:

Gefallene: Franz Appel, Karl Beier, Wilibald Beier, Franz Beier, Karl Bahr, Ernst Böhm, Johann Böhm, Josef Buchmann, Johann Dittrich, Emil Eichhorn, Karl Gabriel, Emil Gröger, Oskar Hanke, Josef Hannig, Franz Hannig, Josef Hauke, Franz Hökel, Franz Kunze, Kiesewetter, Anton Gatzel, Karl Gausch, Arthur Mann, Theobald Mann, Richard Nilsche, Adolf Nistler, Johann Vache, Josef Pelz, Josef Reinold, Johann Reimann, Franz Reimann, Emil Reimann, Rudolf Schmidt, Alfred Schmidt, Josef Schmidt, Rudolf Schreiber, Josef Schuch, Franz Jos. Türke, Johann Kunert.

pravá strana:

Vermisste: Beck Johann, Beck Rudolf, Beck Richard, Franke Karl, Gross Josef, Hanke Josef, Hanke Ernst, Heinisch Karl, Hollunder Josef, Klemenz Theodor, Koppe Josef, Meier Richard, Mücke Alfred, Pelz Otto, Pelz Hermenn, Pfeiler Karl, Rotter Konrad, Vogel ferd., Welzel Alfred, Weidl Otto.

Autor pomníku je významný sochař Josef Obeth.

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/1698.jpg

 

Válečný hrob vojáků RA F)

nový hřbitov,vlevo dole Nápis: Hrob Rudoarmějců zavražděných fašisty v zajetí ve St. Červ. Vodě. Kis Grigorij 1917 ve Vidnie - 15.11.1942 / Viktor Jašiuky 1912 v Minsku - 1.1.1942 / Jeden bezejmenný – 1942

Obrazek

 

Pomník Obětem II. světové války F)

před základní školou. Pomník osvobození / 1945 / Obětem fašismu. Vzpomínka na Rudoarmějce, zavražděné fašisty. Viktor Jašiuky 1912 v Minsku - 1.1.1942 / Kis Grigorij 1917 ve Vidnie - 15.11.1942 / Jeden bezejmenný

Obrazek

 

Mlýn E)

U kostela

http://vodnimlyny.cz/data/uploaded/images/mills/1175/6223.JPG

 

Usedlost

 

Stará a Nová kaolinová jáma B)

povrchové doly na kaolinit v katastru obce Stará Červená Voda skrývají zajímavou technickou památku. Z Nové kaolinové jámy se zachoval železniční tunel, který je jedním ze dvou v jesenickém okrese. Tunel má velmi dobře zachovalý portál s pilastry z roku 1921 a původní konzolou, která nesla havířský prapor.

 

 

 

 

Zpět na okres

 Panství

 Politický okres Jeseník, s.o.Vidnava

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

 

image059.jpg
Historie obce B)

Český název i jeho německá podoba Schwarzwasser je stejně jako u některých dalších obcí v okolí odvozen od barvy vody či dna místního toku. Administrativní, sídlištní a katastrální členění této obce bylo dříve dost složité. Ještě po zrušení poddanství existovaly do roku 1869 dvě samostatné a správní obce, a to Černá Voda a Šropengrunt (německy Schroppengrund), což asi znamenalo dvůr či statek rodiny Schroppovy, ale je možný i jiný výklad. Šropengrunt se po roce 1869 stal jenom osadou a katastrální obcí Černé Vody a byl přejmenován v roce 1948 na Rokliny. K vlastní Černé Vodě patřila ještě jednak osada Nový Kaltenštejn (německy Neukaltenstein), jednak část Starého Kaltenštejna (Altkaltenstein) s bývalým hradem, kdežto druhá část této osady náležela k Vápenné (Zigharticím); obě poslední lokality byly v roce 1948 přejmenovány na Staré a Nové Podhradí.

Černá Voda i s osadami se nalézá na východním okraji Žulovské pahorkatiny a severozápadně od Sokolského hřbetu, který jako výběžek Rychlebských hor odděluje tuto oblast od údolí řeky Bělé a města Jeseníku. Celková rozloha katastrů Černé Vody a Roklin činila 1011 hektarů (v roce 1991 jen 996 ha); patří do něj také Velký rybník (10 ha). Vlastní Černá Voda leží ve střední nadmořské výšce 340 m východně od Žulové, při Černém potoce, a táhne se podél silnice, která směřuje na severovýchod do Roklin a dále přes Starou Červenou Vodu buď na sever k Vidnavě, nebo na východ k Velkým Kuněticím, tj. ke státním hranicím s Polskem. Nové i Staré Podhradí leží jižně od Černé Vody; jsou to vlastně jen skupinky domů a zřícenina hradu v předhůří Sokolského hřbetu.

Černá Voda patřila v moderní době k mimořádně velkým obcím vesnického typu na Jesenicku; počtem 2159 obyvatel a 346 domů v roce 1900 by ji bylo možno zařadit spíše k městečkům. Z celkového počtu připadalo 1355 obyvatel ve 213 domech na Černou Vodu, u Nového Kaltenštejna to bylo 316 osob a 50 domů, u Starého Kaltenštejna 285 osob a 45 domů a konečně u Šropengruntu 203 osoby a 38 domů. Protože obec byla až do konce druhé světové války německá (v roce 1930 se zde hlásilo jenom deset osob k Čechům), snížil se po novém osídlení do roku 1950 počet obyvatel na polovinu, na 1030 osob ve 421 domech. V roce 1991 zde bylo při sčítání registrováno jenom 647 osob a 191 trvale obydlených domů. Bývalé osady v této době ztratily svůj původní význam a nebyly považovány ani za relativně samostatné části obce.

Nejstarší historie Černé Vody je spojena s hradem Kaltenštejnem. Byla to rozsáhlá a mohutná stavba, která je prvně zmiňována roku 1284. Hrad se stal střediskem poměrně rozsáhlého panství vratislavských biskupů, k němuž původně patřila i města Vidnava, Javorník a Pačkov. Kaltenštejn však byl i s majetkem často zastavován, např. mocnému rodu Haugwitzů z Frýdberka. Rozsah dominia se stále zmenšoval a za válek v 15. století ztratil ve zpustošené krajině na významu i hrad, který byl nakonec v roce 1505 vratislavským biskupstvím vykoupen a jako nepotřebný zbořen; zanikly i hradní pivovar a mlýn a část stavebního materiálu prý byla využita při přestavbě hradu na Jánském Vrchu v Javorníku. V této souvislosti zaniklo v okolí i dříve zmiňované dolování stříbra.

Ves Černá Voda je sice prvně uváděna v knize fundací, která je řazena do období kolem roku 1284, ale v 15. století zpustla a byla znovu nově osazena roku 1579 jako součást biskupského panství Frýdberk. Brzy získalo ve vsi značný majetek i vliv zdejší fojtství, zvláště když se dostalo po roce 1617 do rukou rodu Mikuschů, povýšeného později do šlechtického stavu. V Černé Vodě si příslušníci tohoto rodu postavili vlastní sídlo a roku 1700 získali i statek v sousední Červené Vodě. Poslední majitel Černé Vody z tohoto rodu Arnošt Urban Mikusch začal na statku koncem 18. století jako první na Frývaldovsku pěstovat brambory a jetel.

Černá Voda se do té doby značně rozrostla. Již v 16. století je uváděna lokalita Kubengrunt (Kubův důl), kterou získali roku 1616 Mikuschové a v průběhu 17. století zde vznikla menší osada Šropengrunt. Osada Starý Kaltenštejn byla vysazena na biskupské půdě před rokem 1781 a osada Nový Kaltenštejn zase na pozemcích fojtství po roce 1802. Černovodský rytířský či fojtský statek změnil v té době majitele, když roku 1798 získal Černou i Červenou Vodu na krátkou dobu hrabě Konrad Sternberg, od roku 1802 inženýr J. Tschirsch a po něm až do roku 1850 J. Oehl s dcerou. V roce 1785 byla v Černé Vodě zřízena lokálie a v letech 1787 až 1788 postaven kostel Jména P. Marie, který se stal od roku 1843 farním; zároveň s kostelem byla vybudována i škola.

Do roku 1848, kdy byla Černá Voda i s osadami připojena k soudnímu okresu Vidnava a ke správnímu okresu Frývaldov, se ves i s osadami rozšířila do nebývalé velikosti. V roce 1836 bylo v Černé Vodě již 1248 lidí ve 180 domech, i když čtyři roky předtím si ještě mor vyžádal v této vsi 70 obětí. Byl zde menší zámek a dvůr. Obyvatelé se vedle zemědělství zabývali přadláctvím, pracovala zde pila a objevili se i první kameníci. Starý Kaltenštejn měl v uvedeném roce 45 domů a 279 obyvatel; v jeho okolí se lámal vápenec a pálilo vápno. Nový Kaltenštejn měl v téže době již 52 domů a 389 obyvatel. Konečně v Šropengruntu bylo tehdy 32 domů a 223 obyvatel. V této osadě byly umístěny také fojtské podniky: pivovar, pálenice a pila; jinak se lidé živili i zde zemědělstvím a přadláctvím, případně též háčkováním čepců.

Zcela nová situace nastala pro Černou Vodu v druhé polovině 19. století, zejména po roce 1870, kdy se tato obec stala jedním z prvních a nejvýznamnějších středisek dobývání i zpracování žuly a mramoru v Žulovské pahorkatině. Jeden z největších podniků zdejšího kamenického průmyslu představovala firma H. Kulka a spol., založená v roce 1876, a vedle ní pak firma G. Franke a bratři z roku 1908. Po nich se zde začaly již před první světovou válkou uplatňovat i mnohé další kamenické závody (v roce 1908 jich bylo 12), z nichž jenom některé měly sídlo přímo v Černé Vodě, jiné byly řízeny např. z Frýdberka, Supíkovic, Sandhýblu i Velkých Kunětic. Pro lepší odbyt a dopravu byla postavena v roce 1919 železniční vlečka z Frýdberku do Černé Vody.

Po roce 1918 se počet závodů kamenoprůmyslu ještě rozšířil a teprve hospodářská krize v třicátých letech tento vývoj zastavila. Mezi větší podniky se zařadily firmy R. Franke a synové a F. Henschel. Uplatnil se zde i český kapitál, napřed ing. J. Beneš, který získal židovský podnik H. Kulky, po něm J. Psota. Tyto podniky ale byly za války germanizovány pod názvem Frýdberská žulová a. s. Mezi zdejšími kameníky měla po roce 1918 napřed největší vliv německá sociální demokracie a později také komunisté, ale po hospodářské krizi a příchodu Hitlera k moci získala i zde nejvíce hlasů ve volbách roku 1935 Henleinova Sudetoněmecká strana.

Po roce 1945 se v Černé Vodě žulový i mramorový průmysl udržel, ale ve značně koncentrovanější podobě i v menším rozsahu, napřed pod národní správou, potom od roku 1947 pod národním podnikem Konstruktiva a nakonec po dalších organizačních změnách od roku 1966 pod národním podnikem Českomoravský průmysl kamene se sídlem v Hradci Králové. V posledním období ( 1991 ) se závod tohoto podniku v Jeseníku osamostatnil a v Černé Vodě převzal lom a dopravní středisko. Bývalé brusírny kamene v letech 1945 až 1952 zanikly. Vedle toho zde jen dočasně působil provoz MEZ Postřelmov. Statek někdejšího fojtství byl společně s Kobylou předán státním statkům, kam se v roce 1964 dostal i majetek JZD Černá Voda, takže od té doby zde hospodařil na zemědělské půdě jenom Státní statek Žulová. Lesy patřily pod lesní správu Lesního závodu v Javorníku. V roce 1990 byla v obci pošta, tři obchody, dvě pohostinství a jedno ubytovací a rekreační zařízení, úplná základní škola a dětský domov.

 

Jen Stará Červená Voda

Rok

obyv.

domů

1836

1431[

1869

1423

 

1880

1443

 

1890

1411

 

1900

1240

 

1910

1229

 

1921

1194

 

1930

1310[

 

1950

513

 

1961

500

 

1970

467

 

1980

405

 

1991

414

 

2001

411

 

 

Včetně osad

Rok

obyv.

domů

1836

2281

1869

2235

 

1880

2336

 

1890

2328

 

1900

2108

 

1910

2135

 

1921

1992

 

1927

1992 N

 

1930

2101

 

1939

2061

 

1947

930

 

1950

958

 

1961

922

 

1970

794

 

1980

723

 

1991

681

 

2001

654

 

 

www odkazy

  www.staracervenavoda.rychleby.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) staracervenavoda.cz (13.5.2014)

B) staracervenavoda.rychleby.cz (5.7.2007)

C) cs.wikipedia.org (13.5.2014)

D) heide.sweb.cz (13.5.2014)

E) vodnimlyny.cz (13.5.2014)

F) vets.estranky.cz (13.5.2014)

 

 fotografie

 

 

Johanka

(Johannaburg)

 

 

Dolní Červená Voda

(Nieder Rothwasser)

 

Kříž

Torzo, již na katastru Staré Červené Vody

 

Velkostatek

 

 

Nová Červená Voda

(Neu Rothwasser)

Kaplička

Výklenková

 

Kaplička

Výklenková

 

Boží muka

...

 

Dřevěný kříž

...

 

Dům

...

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 13.5.2014