Stará Červená Voda
(Alt Rothwasser) Osady: Johanka, Dolní Červená Voda, Nová
Červená Voda Farní kostel Božího
těla B) C) z 13. století je
jednou z nejvýznamnějších nemovitých kulturních památek celého regionu.
Nachází se na mírném návrší uprostřed vsi - na křižovatce okresních silnic,
kde kdysi stával hřbitov. Nejstarší, přední část kostela pochází z 13.
století. Přistavěná loď s věží z roku 1753 je dokladem bohaté barokní
architektury patřící k niskému okruhu. zasvěcený původně Nanebevzetí P.
Marie pochází (podle analýzy stavby) z 13. století a výslovně se připomíná
roku 1305. Oproti tomu fara se poprvé zmiňuje až roku 1579, ačkoli
pravděpodobně existovala i ve středověku. V té době držel její patronát
vratislavský biskup, avšak s poznámkou, že původním patronem byl opat
cisterciáckého kláštera v dolnoslezském Jindřichově (dnes Henryków).
Na počátku 17. století zde existovaly poutě k obrazu Panny Marie na oltáři,
ale ten byl za třicetileté války ukraden a chrám znesvěcen. V 17. století
bylo zasvěcení změněno na kostel Božího těla. Fara Ve
zříceninách Kaplička Výklenková Kaplička Výklenková
se štukovou fasádou Kaplička Výklenková Kaplička Výklenková Kaplička Výklenková Kaplička Výklenková Kaplička Výklenková Sloup sv. Trojice B) D) Barokní stojící na úpatí kamenného schodiště vedoucího ke vchodu do
kostela Božího těla, pochází z 1. poloviny 18. století a je výtvarně cenný.
Žulový sloup je osmiboký, kompozitní hlavice znázorňuje Boha Otce, který drží
na klíně kříž s tělem Kristovým (u paty kříže je plastická holubice ducha
svatého). Areál kostela i s ostatními nemovitými kulturními památkami je
ohraničen starou kamennou hřbitovní zdí. Do této zdi byl v roce 1929 osazen
památník obětem I. světové války od významného krašského sochaře Obetha.
Jedná se o obdivuhodné dílo přitahující kolemjdoucí tím, jako kdyby chtělo
každému spěchajícímu něco říci, donutit jej k zastavení a zamyšlení nad
hrůzami a nesmyslností válek. Památník byl celkově rekonstruován v roce 2005. Kamenný kříž B) ... Dřevěný kříž ... Památník obětem B) F) u hřbitovní
zdi vedle obecního
úřadu Nápis: 1914
- 1918 levá
strana: Verstorbene: Böhm franz, Balzarek Karl, Bude
Josef, Buchmann Ferd., Eldersch Josef, Franke Richard, Friede
Karl, hannig Robert, Hannig
Josef, Hesse Josef, Hauke
Johann, Hoffmann Theodor, Heide
Karl, Hesse Josef, Hoffmann Willibald,
Jokisch Franz, Jüngling Edmund, Kristen
Hubert, Koppe Rudolf, Küsche
Emil, Mihatsch Alois, Menzel
Karl, Nitsche Rudolf, Otte
Josef, Pachonik Josef, Pischel
Franz, Reinell Karl,
Schneider Johann, Thienel
Wilhelm, Uttner Alfred,
Wagner Ferd., Weidich
Hermann, Wolf Adolf střed: Gefallene: Franz Appel, Karl Beier, Wilibald Beier, Franz Beier, Karl Bahr, Ernst Böhm, Johann Böhm, Josef Buchmann, Johann Dittrich, Emil Eichhorn, Karl
Gabriel, Emil Gröger, Oskar Hanke,
Josef Hannig, Franz Hannig, Josef Hauke, Franz Hökel, Franz Kunze, Kiesewetter, Anton Gatzel, Karl
Gausch, Arthur Mann, Theobald Mann, Richard Nilsche,
Adolf Nistler, Johann Vache, Josef Pelz, Josef Reinold, Johann Reimann, Franz Reimann, Emil Reimann, Rudolf Schmidt, Alfred
Schmidt, Josef Schmidt, Rudolf Schreiber, Josef Schuch, Franz Jos. Türke, Johann
Kunert. pravá
strana: Vermisste: Beck Johann, Beck Rudolf, Beck Richard, Franke Karl, Gross Josef, Hanke Josef, Hanke Ernst, Heinisch Karl, Hollunder Josef,
Klemenz Theodor, Koppe
Josef, Meier Richard, Mücke
Alfred, Pelz Otto, Pelz Hermenn, Pfeiler Karl, Rotter Konrad, Vogel ferd., Welzel Alfred, Weidl Otto. Autor
pomníku je významný sochař Josef Obeth. Válečný hrob vojáků RA F) nový
hřbitov,vlevo dole Nápis: Hrob Rudoarmějců zavražděných fašisty v zajetí ve
St. Červ. Vodě. Kis Grigorij
1917 ve Vidnie - 15.11.1942 / Viktor Jašiuky 1912 v Minsku - 1.1.1942 / Jeden bezejmenný –
1942 Pomník Obětem II. světové války F) před
základní školou. Pomník osvobození / 1945 / Obětem fašismu. Vzpomínka na
Rudoarmějce, zavražděné fašisty. Viktor Jašiuky
1912 v Minsku - 1.1.1942 / Kis Grigorij
1917 ve Vidnie - 15.11.1942 / Jeden bezejmenný Mlýn E) U kostela Usedlost … Stará a Nová kaolinová jáma B) povrchové doly na kaolinit v katastru
obce Stará Červená Voda skrývají zajímavou technickou památku. Z Nové
kaolinové jámy se zachoval železniční tunel, který je jedním ze dvou v
jesenickém okrese. Tunel má velmi dobře zachovalý portál s pilastry z roku |
Panství
Politický okres
Jeseník, s.o.Vidnava 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie obce B)
Český
název i jeho německá podoba Schwarzwasser je stejně jako u některých dalších
obcí v okolí odvozen od barvy vody či dna místního toku. Administrativní,
sídlištní a katastrální členění této obce bylo dříve dost složité. Ještě po
zrušení poddanství existovaly do roku 1869 dvě samostatné a správní obce, a
to Černá Voda a Šropengrunt (německy Schroppengrund), což asi znamenalo dvůr
či statek rodiny Schroppovy, ale je možný i jiný výklad. Šropengrunt se po
roce 1869 stal jenom osadou a katastrální obcí Černé Vody a byl přejmenován v
roce 1948 na Rokliny. K vlastní Černé Vodě patřila ještě jednak osada Nový
Kaltenštejn (německy Neukaltenstein), jednak část Starého Kaltenštejna
(Altkaltenstein) s bývalým hradem, kdežto druhá část této osady náležela k
Vápenné (Zigharticím); obě poslední lokality byly v roce 1948 přejmenovány na
Staré a Nové Podhradí. Černá
Voda i s osadami se nalézá na východním okraji Žulovské pahorkatiny a
severozápadně od Sokolského hřbetu, který jako výběžek Rychlebských hor
odděluje tuto oblast od údolí řeky Bělé a města Jeseníku. Celková rozloha
katastrů Černé Vody a Roklin činila Černá
Voda patřila v moderní době k mimořádně velkým obcím vesnického typu na
Jesenicku; počtem 2159 obyvatel a 346 domů v roce 1900 by ji bylo možno
zařadit spíše k městečkům. Z celkového počtu připadalo 1355 obyvatel ve 213
domech na Černou Vodu, u Nového Kaltenštejna to bylo 316 osob a 50 domů, u
Starého Kaltenštejna 285 osob a 45 domů a konečně u Šropengruntu 203 osoby a
38 domů. Protože obec byla až do konce druhé světové války německá (v roce
1930 se zde hlásilo jenom deset osob k Čechům), snížil se po novém osídlení
do roku 1950 počet obyvatel na polovinu, na 1030 osob ve 421 domech. V roce
1991 zde bylo při sčítání registrováno jenom 647 osob a 191 trvale obydlených
domů. Bývalé osady v této době ztratily svůj původní význam a nebyly
považovány ani za relativně samostatné části obce. Nejstarší
historie Černé Vody je spojena s hradem Kaltenštejnem. Byla to rozsáhlá a
mohutná stavba, která je prvně zmiňována roku 1284. Hrad se stal střediskem
poměrně rozsáhlého panství vratislavských biskupů, k němuž původně patřila i
města Vidnava, Javorník a Pačkov. Kaltenštejn však byl i s majetkem často
zastavován, např. mocnému rodu Haugwitzů z Frýdberka. Rozsah dominia se stále
zmenšoval a za válek v 15. století ztratil ve zpustošené krajině na významu i
hrad, který byl nakonec v roce 1505 vratislavským biskupstvím vykoupen a jako
nepotřebný zbořen; zanikly i hradní pivovar a mlýn a část stavebního
materiálu prý byla využita při přestavbě hradu na Jánském Vrchu v Javorníku.
V této souvislosti zaniklo v okolí i dříve zmiňované dolování stříbra. Ves
Černá Voda je sice prvně uváděna v knize fundací, která je řazena do období
kolem roku 1284, ale v 15. století zpustla a byla znovu nově osazena roku
1579 jako součást biskupského panství Frýdberk. Brzy získalo ve vsi značný
majetek i vliv zdejší fojtství, zvláště když se dostalo po roce 1617 do rukou
rodu Mikuschů, povýšeného později do šlechtického stavu. V Černé Vodě si
příslušníci tohoto rodu postavili vlastní sídlo a roku 1700 získali i statek
v sousední Červené Vodě. Poslední majitel Černé Vody z tohoto rodu Arnošt
Urban Mikusch začal na statku koncem 18. století jako první na Frývaldovsku
pěstovat brambory a jetel. Černá
Voda se do té doby značně rozrostla. Již v 16. století je uváděna lokalita
Kubengrunt (Kubův důl), kterou získali roku 1616 Mikuschové a v průběhu 17.
století zde vznikla menší osada Šropengrunt. Osada Starý Kaltenštejn byla
vysazena na biskupské půdě před rokem Do
roku 1848, kdy byla Černá Voda i s osadami připojena k soudnímu okresu
Vidnava a ke správnímu okresu Frývaldov, se ves i s osadami rozšířila do
nebývalé velikosti. V roce 1836 bylo v Černé Vodě již 1248 lidí ve 180
domech, i když čtyři roky předtím si ještě mor vyžádal v této vsi 70 obětí.
Byl zde menší zámek a dvůr. Obyvatelé se vedle zemědělství zabývali
přadláctvím, pracovala zde pila a objevili se i první kameníci. Starý
Kaltenštejn měl v uvedeném roce 45 domů a 279 obyvatel; v jeho okolí se lámal
vápenec a pálilo vápno. Nový Kaltenštejn měl v téže době již 52 domů a 389
obyvatel. Konečně v Šropengruntu bylo tehdy 32 domů a 223 obyvatel. V této
osadě byly umístěny také fojtské podniky: pivovar, pálenice a pila; jinak se
lidé živili i zde zemědělstvím a přadláctvím, případně též háčkováním čepců. Zcela
nová situace nastala pro Černou Vodu v druhé polovině 19. století, zejména po
roce 1870, kdy se tato obec stala jedním z prvních a nejvýznamnějších
středisek dobývání i zpracování žuly a mramoru v Žulovské pahorkatině. Jeden
z největších podniků zdejšího kamenického průmyslu představovala firma H.
Kulka a spol., založená v roce Po
roce 1918 se počet závodů kamenoprůmyslu ještě rozšířil a teprve hospodářská
krize v třicátých letech tento vývoj zastavila. Mezi větší podniky se
zařadily firmy R. Franke a synové a F. Henschel. Uplatnil se zde i český
kapitál, napřed ing. J. Beneš, který získal židovský podnik H. Kulky, po něm
J. Psota. Tyto podniky ale byly za války germanizovány pod názvem Frýdberská
žulová a. s. Mezi zdejšími kameníky měla po roce 1918 napřed největší vliv
německá sociální demokracie a později také komunisté, ale po hospodářské
krizi a příchodu Hitlera k moci získala i zde nejvíce hlasů ve volbách roku
1935 Henleinova Sudetoněmecká strana. Po
roce 1945 se v Černé Vodě žulový i mramorový průmysl udržel, ale ve značně
koncentrovanější podobě i v menším rozsahu, napřed pod národní správou, potom
od roku 1947 pod národním podnikem Konstruktiva a nakonec po dalších
organizačních změnách od roku 1966 pod národním podnikem Českomoravský
průmysl kamene se sídlem v Hradci Králové. V posledním období ( 1991 ) se
závod tohoto podniku v Jeseníku osamostatnil a v Černé Vodě převzal lom a
dopravní středisko. Bývalé brusírny kamene v letech 1945 až 1952 zanikly.
Vedle toho zde jen dočasně působil provoz MEZ Postřelmov. Statek někdejšího
fojtství byl společně s Kobylou předán státním statkům, kam se v roce 1964
dostal i majetek JZD Černá Voda, takže od té doby zde hospodařil na
zemědělské půdě jenom Státní statek Žulová. Lesy patřily pod lesní správu
Lesního závodu v Javorníku. V roce 1990 byla v obci pošta, tři obchody, dvě
pohostinství a jedno ubytovací a rekreační zařízení, úplná základní škola a
dětský domov. Jen Stará Červená Voda
Včetně osad
www
odkazy www.staracervenavoda.rychleby.cz
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 A)
staracervenavoda.cz (13.5.2014) B) staracervenavoda.rychleby.cz (5.7.2007) C)
cs.wikipedia.org (13.5.2014) D)
heide.sweb.cz (13.5.2014) E)
vodnimlyny.cz (13.5.2014) F)
vets.estranky.cz (13.5.2014) fotografie |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Johanka (Johannaburg) |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dolní Červená Voda (Nieder Rothwasser) Kříž Torzo, již na katastru Staré Červené
Vody Velkostatek … |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nová Červená Voda (Neu Rothwasser) Kaplička Výklenková Kaplička Výklenková Boží muka ... Dřevěný kříž ... Dům ... |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 13.5.2014 |