Nové Vilémovice

(Neu Wilmsdorf)

Osady: Červený Důl, Hraničky

[Kostel Nanebevzetí P.Marie] E)

1765 – 1767. Pod stávajícím hřbitovem, 1976 vyhořel, 1986-7 zbořen. Pozdně barokní kostel postavený za finanční podpory Jana Jiřího Freunda; od roku 1832 farní. - Roku 1976 vyhořel poté, co mu byla vyměněna šindelová krytina a staré šindele byly u kostela zapáleny. Plameny byly tak vysoké, že od nich chytila i nová střecha a kostel vyhořel. Dlouhé roky zůstaly stát jen jeho stěny, které byly koncem 80. let zbořeny.

http://www.znicenekostely.cz/image.php?id=10813&h=800http://www.znicenekostely.cz/image.php?id=58603&h=800

 

[Fara] E)

Vedle kostela, po 1832

http://www.znicenekostely.cz/image.php?id=58601&h=800 http://www.znicenekostely.cz/image.php?id=10813&h=800

 

Hřbitov B)

Nové Vilémovice 29

 

Dřevěný kříž B)

V místě kde stával kostel

Nové Vilémovice 24

 

Kamenný kříž

 

Železný kříž F)

http://is.hvjdesign.eu/galerie/fotky/434.jpg

 

Pomník B)

Stanislava Majzlíka

Nové Vilémovice 1

 

Památník padlým B)

Nové Vilémovice 33

 

Fojtství č.p.1

Hospodářské budovy zbořeny

 

Dům B)

roubený

Nové Vilémovice 12

 

Dům B)

Nové Vilémovice 22

 

Kamenný most B)

Nové Vilémovice 9

 

Lípa velkolistá B)

Nové Vilémovice 2

 

Zpět na okres

 Panství

 Politický okres Jeseník, s.o.Javorník

1961 Okres

Část obce Uhelná

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce D)

Ves Vilémovice je zmiňována poprvé (sporně) roku 1290. Byla založena v rámci kolonizace Jesenicka prováděné ve 13. století vratislavskými biskupy a její název pochází pravděpodobně od lokátora jménem Vilém (Wilhelm). V roce 1358 ves vykoupil vratislavský biskup (spolu s celým panstvím přináležejícím k hradu Frýdberku - dnešní Žulová - a klíčovým pro kontrolu hranic s Kladskem) od loupeživých rytířů bratří Hynka a Václava Haugviců a připojil ji ke svému panství se sídlem na Jánském Vrchu, u něhož zůstala až do konce patrimoniální správy roku 1850. Ves Vilémovice však již před rokem 1420 zpustla a biskupové ji obnovili až při druhé kolonizaci po roce 1580. Od té doby také nese přívlastek "Nové", a to za účelem odlišení od nedalekých Starých Vilémovic (něm. Alt-Wilmsdorf, pol. Wilamowa) u Pačkova (Paczków) na polské straně hranic.

V třicetileté válce Vilémovice opět částečně zpustly v důsledku plenění a moru. Postupně však byly obnoveny. Roku 1765 zde byl postaven kostelík Nanebevzetí Panny Marie, u něhož bylo v témže roce zřízeno římskokatolické lokální kaplanství, povýšené roku 1832 na faru. Od roku 1768 v obci působila škola, i když zpočátku bez vlastní budovy.

Nové Vilémovice byly vždy převážně zemědělskou obcí. Využívány byly i okolní lesy a do průmyslové revoluce zde bylo rozšířeno i domácké přadláctví. Jediným průmyslovým podnikem byla v meziválečném období pila.

Po druhé světové válce byla odsunuta většina zdejšího německého obyvatelstva. Dosídlování však bylo zvláště obtížné a nakonec málo úspěšné; účastnili se ho mimo jiné řečtí uprchlíci před občanskou válkou. Počet obyvatel obce poklesl na méně než 10 procent předválečného stavu a Nové Vilémovice proto byly roku 1949 přičleněny i s osadami Červený Důl a Hraničky k Uhelné.[2] Poté Nové Vilémovice upadaly a z větší části zanikly: roku 1930 zde bylo napočteno 107 domů, roku 2001 jen 16. Roku 1976 vyhořel i zdejší farní kostel a v roce 1986 nebo 1987 byl zbořen

Rok

obyv.

domů

1836

633

93 

1869

577

1880

584

1890

574

1900

508

1910

518

1921

485

1927

 756 N

 

1930

452

107

1930

 670

 

1947

 218

 

1950

35

1961

102

 

1970

 52

 

1980

39

1991

15

2001

 14

16 

 

www odkazy

  

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) …

B) uhelna.cz (19.3.2014)

C) zanikleobcejesenicka.cz (19.3.2014)

D) cs.wikipedia.org (19.3.2014)

E) znicenekostely.cz (19.3.2014)

F) rychleby.cz (19.3.2014)

 

 fotografie

 

 

Červený Důl

(Rothengrund)

Kaple B)

http://www.uhelna.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17271&id_obrazky=4911

 

Kaple B)

http://www.uhelna.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17271&id_obrazky=4992

 

Kaple B)

http://www.uhelna.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17271&id_obrazky=4941

 

Kamenný kříž B)

Nahrazen dřevěným

http://www.uhelna.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17271&id_obrazky=4959

 

Kamenný kříž B)

http://www.uhelna.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17271&id_obrazky=4932

 

 

 

 

[Hraničky]

(Gränzdorf)

[Kaple sv.Josefa] B)

1809

http://www.uhelna.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17271&id_obrazky=5229

 

Dřevěný kříž B)

Obnoven 2013

http://www.uhelna.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=17271&id_obrazky=12393

 

Historie C)

Osada Hraničky se nacházela v místě, kde staré kupecké cesty ze Slezska do Kladska protínaly v horském sedle pohraniční hřeben Rychleb. Jak sám název osady napovídá, rozkládala se přímo u hranic, za nimiž bylo nejprve Prusko (od 1871 Německo) a po roce 1945 Polsko. Byla založena v době mohutné kolonizační vlny iniciované císařem Josefem II., při níž došlo k velké parcelaci panské půdy v Nových Vilémovicích a jejich okolí. První zmínka o osadě pochází z roku 1785. Osadníky byli dřevorubci ze severní Moravy a Čech, kteří sem přišli z okolí Starého Města p. Sněžníkem a Králík. S nadmořskou výškou 690 m n.m. se Hraničky staly jedním z nejvýše položených sídlišť v celém regionu. Drsné klima způsobovalo, že na malých políčkách sotva dozrával oves a obyvatelé vedle chudého zemědělství nacházeli obživu zejména prací v biskupských lesích. Cenným zdrojem příjmů rolníků byl i prodej travního semene z četných horských luk. Jedno kilo tohoto semene se prodávalo zhruba za stejnou cenu jako kilo cukru, a bylo proto nazýváno „horským zlatem“. Již v roce 1804 měla osada 34 domů a 196 obyvatel, kteří byli německé národnosti a katolického vyznání. Církevně osada spadala pod faru v Nových Vilémovicích. Výuku dětí zprvu zajišťoval Šoltys (rychtář) a teprve v roce 1811 byl do Hraniček se svolením zemského úřadu ustanoven první zkoušený učitel jménem Ruprecht, který dostával roční plat 125 zlatých. Protože jeho příjem byl nedostatečný, musel si vypomáhat i zemědělstvím. Po něm převzal vyučování jeho syn František Ruprecht, který na Hraničkách působil až do roku 1874. Dle nových školských zákonů dostával roční plat 400 zlatých, nesměl však již hospodařit. Zpočátku se vyučovalo v jedné pronajaté místnosti. Ze záznamů v archivech vyplývá, že v roce 1820 navštěvovalo školu 34 dětí, o osm let později už jich bylo 41. Stoupal i počet obyvatel osady a údaj z roku 1836 vypovídá již o 281 obyvatelích. V dalších letech stoupal počet domů, ale osadníků spíše ubývalo, neboť rodiny se stávaly méně početné. V roce 1869 žilo na Hraničkách 260 obyvatel, v roce 1890 - 222 obyvatel, v roce 1900 měla osada 42 domů a 211 obyvatel a v roce 1921 už jen 192 obyvatel. V roce 1809 byla postavena kaple, která byla zasvěcena svatému Josefovi, a vždy na den patrona v ní sloužil farář z Nových Vilémovic mši. V souvislosti se stým výročímzaložení prošla osada velkou proměnou. V roce 1885 byla postavena nová jednotřídní škola, na jejíž výstavbu věnoval vratislavský biskup Heinrich Förster 1000 zlatých a císař František Josef I. 400 zlatých. Dlouhou řadu učitelů vystřídaly v roce 1937 ženy. V tomto roce na Hraničkách učila Greta Hegerová, v letech 1938 – 42 Paula Brachtlová a poté do konce války Maria Weiserová. Velkou přestavbu prodělala i kaple, která byla v letech 1883 –1884 zvětšena a v roce 1884 znovu vysvěcena. I zde finančně vypomohlo obyvatelům Hraniček biskupství a zemská vláda v Opavě. Místo, kde dříve stávala, dnes připomíná velký dřevěný kříž. Život v horské vísce na sklonku 19. století zachytila i tehdejší vlastivěda politického okresu Frývaldov (Jeseník): „Obyvatelstvo je pilné, těžce pracující a spořivé, protože výdělky jsou nepatrné. Živnostenských podniků zde není. Domky jsou malé, jednoduché, přívětivé, vystavěné ze dřeva nebo z kamene a kryty šindelem. Hraničky mají jednotřídní školu, kapli, dva hostince a dva obchody s moukou.“ O tom, že tehdy nebyly Hraničky jen zapadlou pohraniční osadou a že již tehdy fungovalo pašeráctví, svědčí i další zajímavý postřeh z citovaného díla: „V létě panuje v Hraničkách dosti čilý ruch, protože lidé z Gersdorfu a Seitenbergu hojně přicházejí pro mouku a rádi se napijí rakouského vína.“ Nelehký, ale relativně poklidný život zdejších obyvatel narušila až první světová válka. Šest obyvatel z nevelké osady v Rychlebských horách ztratilo svůj život na bojištích Evropy. Rozpad Rakouska-Uherska vedl ke vzniku Československa, což zdejší německé obyvatelstvo nepřijalo zrovna s nadšením. Jedinými Čechy v osadě v následujících letech byli příslušníci finanční stráže, kteří patrolovali na hranici a snažili se zamezit pašeráctví. Při přestřelce s nimi přišel o život syn sedláka Josefa Weisera. Malebná horská víska byla vyhledávaným cílem turistů a letních hostů toužících po klidu a nádherné horské krajině. Velmi oblíbené byly rovněž taneční zábavy konané v hostincích u Ruprechta či Veita. Každý den přicházel do Hraniček pošťák. Ten musel z pošty v Uhelné absolvovat náročné kolečko přes Nové Vilémovice, Hraničky a Červený Důl. Situace se však dramaticky změnila v roce 1938. Nejprve všechno začalo ve jménu hesla „Heim ins Reich“ (Domů do říše). Již týden před Mnichovem - 22. září 1938 - jednotka Freikorpsu z nedalekého Neu Gersdorfu obsadila po přestřelce budovu místní finanční stráže. Radost z připojení k Německu však začal postupně kalit stoupající počet padlých i mnohá nezvyklá nařízení nových správců. Místo lepších časů se schylovalo ke katastrofě. Ta také v roce 1945 přišla. Po porážce Třetí říše ve druhé světové válce čekal téměř všechny místní obyvatele odsun do Německa. Nastěhování nových osídlenců do osady ležící na hranici nebylo rozhodnutím českých úřadů povoleno a zánik vsi dovršilo bezohledné drancování „zlatokopů“, kteří po odchodu původních obyvatel odnášeli z domů vše, co ještě mělo nějakou cenu. Konečnou likvidaci osady pak na přelomu 50. a 60. let dokončila Československá lidová armáda. Jen shodou okolností se podařilo lesnímu dělníku Franzi Schlegelovi zpětně nastěhovat do svého domu, který jako zázrakem zůstal stát až do dnešních dnů a osamocen na rozlehlých pláních kolemjdoucím jen tiše připomíná smutné dějiny této krásné horské osady.

 

Rok

obyv.

domů

1860

260

 41

1921

192

41 

1930

 

 

1950

 0

 43

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 19.3.2014