Název města je slovanského původu a je odvozen od javoru, resp. od přídavného jména javorný, tj. javorový les, vrch a podobně. Německé Jauernig je zjevně jen přizpůsobeno původnímu označení. Od 16. století bylo důsledně rozlišováno město Javorník od stejnojmenné vsi, ale nejčastěji byla celá tato lokalita označována podle zdejšího hradu a pozdějšího zámku Jánský Vrch, německy Johannesberg. V roce 1960 byly k Javorníku připojeny dříve samostatné obce Travná (Krutvald) a Zálesí (Valdek). V roce 1976 byly s tímto městem sloučeny i další obce, a sice již dříve spojené lokality Bílý Potok a Horní Hoštice, a dočasně v letech 1985 až 1990 také UheIná a Vlčice. Areál Javorníku představoval v roce 1991 nebývale velký katastr se 7748 hektary, i když jenom s 3077 obyvateli a 553 domy. V roce 1959 byly provedeny v tomto katastru určité, ne však příliš velké hraniční změny a výměny s Polskem. Městský znak Javorníka vznikl teprve v 16. století, je odvozen ze znaku vratislavského biskupa Baltazara z Promnic; v červeném štítě (nesprávně modrém) je stříbrná střela a nad ní stříbrná hvězda. Ves Javorník užívala nejprve pečetní znamení dvou zkřížených motyk, typář z roku 1745 zobrazoval kříž a pod ním tři hřeby.

Javorník leží v místech, kde severní svahy Rychlebských hor přecházejí do úrodné roviny Vidnavské nížiny směrem na severovýchod k polské řece Nise. Nad městem se tyčí zámek na Jánském Vrchu (336 m). Na městské jádro podél potoka Javorník, které má protáhlý tvar, navazuje v severovýchodním směru téměř bezprostředně vesnická dvouřadová zástavba až téměř k hranicím s Polskem (střední nadmořská výška kolem 298 m). Katastr v rozloze 1801 hektarů zasahoval již před připojením okolních obcí na jižní straně do Rychlebských hor a jejich údolí, na druhé straně severovýchodně až ke státní hranici. Javorník zcela zjevně doplatil na změny státních hranic, zejména po rozdělení Slezska za Marie Terezie roku 1742. Tehdy se totiž najednou ocitl v nejzazším severozápadním cípu rakouského a po roce 1918 k Československu náležejícího Slezska, ve výběžku, který byl vlastně ze tří stan obklopen územím Německa a po roce 1945 Polska. Město i s okolím leží stranou důležitějších dopravních tepen, silnice mají víceméně místní význam, k důležitějším patří jen spojnice od města Jeseníku přes Žulovou a Javorník k Bílé Vodě. Také železnice má jenom zcela lokální význam a spojuje vlastně jen Javorník jako konečnou stanici s Dolní Lipovou na již mnohem důležitější trati od Šumperka do Jeseníku.

Historie Javorníka byla ve středověku mnohem bohatší, než tomu bylo v novověku a zejména po roce 1945. V roce 1850 měl celý Javorník, tj. město, vesnice i Jánský Vrch, ještě 3156 obyvatel, ale potom v tomto směru stagnoval, takže v roce 1900 měl opět 3095 obyvatel ve 431 domech. Bylo to do roku 1918 beze zbytku město německé, teprve po roce 1918 se zde uplatnila česká menšina, která se do roku 1930 rozrostla na 111 osob (z 3067 obyvatel). Velmi nepříznivý vývoj nastal po roce 1945, kdy po odsunu Němců bylo roku 1950 v městečku již jenom 1803 obyvatel ve 481 domech. V následujících desetiletích se situace příliš nezlepšila, protože při posledním sčítání lidu v roce 1991 bylo v Javorníku 2 592 obyvatel, ovšem bez místních částí Bílý Potok, Horní Hoštice a Travná, a 433 domů, z nichž tři čtvrtiny tvořily domky rodinného typu.

Javorník je sice výslovně uveden v historických pramenech k roku 1291, ale zcela nepochybně vznikl aspoň o několik desítek let dříve. Velmi brzy se objevuje ve zprávách i zdejší hrad a kostel. Lze předpokládat, i vzhledem k názvu sídliště, že kolonizace této lokality navazovala na nějakou ještě starší slovanskou osadu. Majetková práva k hradu jsou zpočátku nejasná, teprve od konce 14. století je jistá jeho příslušnost k majetku vratislavského biskupství, kterému patřila již ves pod hradem. Část osady v podhradí nabývala postupně městský ráz a roku 1373 je poprvé - vedle vsi - uváděno i město Javorník, i když si tato lokalita na opravdová městská privilegia musela ještě počkat. Za husitských válek byt Javorník i s Jánským Vrchem v letech 1428 až 32 obsazen husity, ale nakonec byl opuštěn a zdejší hrad se ocitl v rozvalinách. Teprve koncem 15. a začátkem 16. století byl na Jánském Vrchu znovu postaven renesanční zámek. Za biskupa Jana Thurza se přímo pod zámkem a v bezprostředním okolí začala těžit stříbrná a také železná ruda, vznikla zde i hornická osada, byla postavena huť i hamr. Pro Javorník to znamenalo sice rozkvět, ale jenom dočasný, do konce 16. století. V roce 1549 se Javorník dočkal udělení městských privilegií, včetně možnosti vlastních cechů, trhů a samosprávy. Z této doby je také první zpráva o zdejší škole, která ve skutečnosti byla mnohem starší. Předzvěstí horších časů byl velký požár města v roce 1576.

Největší pohromu přinesla třicetiletá válka, spojená s vojenským drancováním z obou stran, zejména v roce 1646. K novému rozkvětu došlo až v 18. století, zejména v letech 1725 až 1726, kdy byly ve městě postaveny kostel, fara, škola a radnice (stará radnice byla přebudována na pivovar). Zdejší fara se stala od roku 1733 zároveň sídlem arcikněžství. V roce 1738 bylo v Javorníku již 119 domů, z toho 68 ve městě a 51 na předměstí.

V roce 1742 došlo k rozdělení Slezska, ale Javorník odtržení od přirozeného zázemí v Horním Slezsku zpočátku příliš nepocítil. V roce 1748 bylo totiž zřízeno v Javorníku tzv. komorní ředitelství vratislavských biskupských statků pro celé Frývaldovsko, které potom přetrvalo všechny další historické zvraty až do roku 1948. Dočasně zde od roku 1767 působila i tzv. zemská vláda pro rakouský díl niského knížectví. Navíc našel na Jánském Vrchu (od roku 1766) útočiště se svou družinou vratislavský biskup Gothard Filip Schaffgotsch, který dodal zámku i městu nebývalý lesk. Do kulturní historie se nejvíce zapsal vídeňský rodák, skvělý hudebník a skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu (1739 až 1799), autor řady komických oper i dalších skladeb.

Javorník se v této době stále ještě rozrůstal a v roce 1793 byla dokonce osada Jánský Vrch povýšena na samostatnou obec. V roce 1804 měly tři javornické obce dohromady 419 domů a 3145 obyvatel, tj. mnohem více než ostatní města na Frývaldovsku. Potom však přišla v roce 1825 pohroma v podobě velkého požáru, který ve městě zničil 104 domy, včetně radnice, fary, částečně i farního kostela, vrchnostenského úřadu, panského dvora a také největší textilní manufaktury, která zde působila již od roku 1760. Přesto měl Javorník v roce 1836 ještě 398 domů a 3071 obyvatel.

V té době se začaly prosazovat negativní vlivy nepříznivé polohy města a navíc celkové krize plátenictví a soukenictví, takže město zůstalo mimo hospodářský ruch 19. století. V roce 1833 zde sice byla postavena vápenka, o něco později i velké bělidlo, ale počet tkalcovských a soukenických mistrů ve městě stále klesal. To všechno nakonec vedlo v roce 1847 ke vzbouření místních i okolních přadláků a předznamenalo rok 1848.

Po zrušení patrimoniální správy ztratil Javorník i zdejší zemský soud (resp. zemské právo), který v roce 1784 nahradil bývalou zemskou vládu. Město se muselo spokojit jen s okresním soudem a berním úřadem. Nejvýznamnější institucí v místě bylo i nadále komorní ředitelství. Průmysl se v Javorníku nerozvinul, i když v okolí se určitou dobu po roce 1848 dolovala arzénová a také olověná i stříbrná ruda. Od konce I 9. století ( 1897) byl sice Javorník spojen s ostatním světem lokální železnicí a vznikaly zde různé menší podniky a živnosti (např. kartonážka), ale ty většinou sloužily jenom potřebám města a okolí (např. městská plynárna); městský a panský pivovar naopak zanikly.

Komorní ředitelství s hlavní pokladnou a lesní správou na Jánském Vrchu spravovalo ohromný pozemkový majetek vratislavských biskupů (od roku 1930, arcibiskupů), který měl v roce 1900 celkovou výměru 34 660 hektarů veškeré půdy, z toho přes třicet tisíc hektarů lesů, a vedle toho k němu patřilo i několik průmyslových podniků. První pozemková reforma po roce 1918 se tohoto majetku téměř nedotkla, bylo z něj rozparcelováno jenom 321 hektarů, z nichž připadalo na javornický dvůr s rozlohou 108 hektarů dokonce jenom pět hektarů. V rámci celého Frývaldovska se komorní ředitelství dost významně podílelo i na těžbě žuly. Zemědělství si až do nejnovější doby uchovalo značný význam nejen v Javorníku vsi, ale také ve městě, jehož singulární společenství vlastnilo lesní statek v rozsahu 277 hektarů.

Javornické školství nikdy nepřesáhlo místní rámec, i když v okolí se to podařilo mnohem menším obcím. K německým obecným a měšťanským školám přibyla od roku 1926 jenom česká menšinová obecná škola. Na rozvoji zdejšího školství po roce 1848 měl značnou zásluhu klášter chudých školských sester Notre Dame a na založení sociálních ústavů od konce 19. století zase konvent sester sv. Karla Boromejského. Zámek Jánský Vrch sloužil často i jako letní sídlo vratislavských biskupů a arcibiskupů; kardinál Adolf Bertram (1859 až 1945) zde zemřel a byl také pochován (roku 1991 byl exhumován a převezen do Vratislavi).

Politicky se zdejší obyvatelstvo za první republiky orientovalo do značné míry na německou křesťanskosociální stranu, ale nakonec zde také téměř jednoznačně zvítězili přívrženci K. Henleina. Javornický výběžek byl obsazen příznivci Hitlera ještě před mnichovskou dohodou v roce 1938, takže se vlastně jako jeden z prvních dostal do pozdější župy Sudety. Přes první naděje a sliby tato změna zdejšímu obyvatelstvu, a to ani německému, nic dobrého nepřinesla. Sovětská vojska přišla do Javorníka až 8. května 1945.

Podstatné změny k lepšímu se bohužel Javorník nedočkal ani po roce 1945. Po odsunu německého obyvatelstva se sem sice nastěhovalo dost českých rodin, ale většina dosavadních hospodářských a společenských svazků byla zpřetrhána. Majetek vratislavského arcibiskupství byl konfiskován až po roce 1948 a lesy byly rozděleny mezi různé státní lesní závody, z nichž jeden byl přímo v Javorníku. V Javorníku nakonec nezůstal žádný větší podnik, určitou náhradou měla být výroba kovového nábytku a plyšových hraček. Velké plány byly spojeny s geologickým průzkumem a s perspektivami dolování uranové rudy, což přineslo městu i některé investice, ale původní rozmach se brzy zúžil na minimum. Nakonec zde byl, spíše ze sociálních důvodů, vybudován elektrotechnický závod bývalého národního podniku MEZ Postřelmov, ale ten nenašel v nových podmínkách uplatnění a byl zastaven.  Značné oživení, i když spíše v menších živnostech, lze očekávat od soukromého podnikání.

Javorník se zemědělsky produktivním okolím se stal přirozeným centrem Semenářského státního statku (Osevy), jehož počátky spadají již do roku 1949 a základem byla půda pastvinářského družstva a konfiskovaných velkostatků. V roce 1950 bylo založeno i v Javorníku JZD, ale to se v roce 1974 spojilo s družstvem v Bernarticích, které naopak v roce 1980 v rámci delimitace předalo katastr Javorníka opět do péče Státního statku v Javorníku. V letech 1951 až 1960 byl s javornickým statkem dočasně spojen i Státní statek v Žulové a v letech 1955 až 1960 převzal dokonce Státní statek Javorník neobdělanou půdu v celé oblasti tehdejšího okresu Jeseník, takže hospodařil na 7235 hektarech a ve 29 místech, což bylo naprosto neúnosné. Na druhé straně převzal statek v Javorníku v letech 1962 až 1963 pozemky družstev ve Vlčicích a Bílé Vodě, takže opět obhospodařoval přes 5600 hektarů půdy. Zároveň byl od roku 1963 tento statek označen jako semenářský podnik, který se orientoval na pěstování a výrobu osiv, zejména obilovin, hrachu a lnu; proto byl začleněn do národního podniku Oseva. V Javorníku vzniklo též středisko společných zemědělských podniků Agropodnik a Agrostav s centry v Šumperku. Na tradici arcibiskupského lesního úřadu navázalo od roku 1946 ředitelství státních lesů a po převzetí církevních lesů ředitelství Lesního závodu, které má na starosti přes 3000 hektarů lesů; jeho součástí je lesní správa Jánský Vrch. Pokud jde o školství a kulturní život, přešel po roce 1945 samozřejmě do českých rukou, ale nějaké významnější střední školy se město opět nedočkalo. Dnes je v Javorníku úplná základní škola a katolická fara. I přes odlehlost od center se rozvíjel poměrně živý kulturní a do určité míry i sportovní život. Je zde kino a v roce 1960 byl otevřen nový kulturní dům. Řadu let v tomto městě působila pobočka státního oblastního a potom okresního archivu.

Zdroj: www.javornicko.cz/javornik