Název města je slovanského původu a je odvozen od javoru, resp. od
přídavného jména javorný, tj. javorový les, vrch a
podobně. Německé Jauernig je zjevně jen přizpůsobeno
původnímu označení. Od 16. století bylo důsledně rozlišováno město Javorník od
stejnojmenné vsi, ale nejčastěji byla celá tato lokalita označována podle
zdejšího hradu a pozdějšího zámku Jánský Vrch, německy Johannesberg.
V roce 1960 byly k Javorníku připojeny dříve samostatné obce Travná (Krutvald) a Zálesí (Valdek). V
roce 1976 byly s tímto městem sloučeny i další obce, a sice již dříve spojené
lokality Bílý Potok a Horní Hoštice, a dočasně v
letech 1985 až 1990 také UheIná a Vlčice. Areál
Javorníku představoval v roce 1991 nebývale velký katastr se
Javorník leží v místech, kde severní svahy Rychlebských
hor přecházejí do úrodné roviny Vidnavské nížiny
směrem na severovýchod k polské řece Nise. Nad městem se tyčí zámek na Jánském
Vrchu (
Historie Javorníka byla ve středověku mnohem bohatší, než tomu
bylo v novověku a zejména po roce 1945. V roce 1850 měl celý Javorník, tj.
město, vesnice i Jánský Vrch, ještě 3156 obyvatel, ale potom v tomto směru
stagnoval, takže v roce 1900 měl opět 3095 obyvatel ve 431 domech. Bylo to do
roku 1918 beze zbytku město německé, teprve po roce 1918 se zde uplatnila česká
menšina, která se do roku 1930 rozrostla na 111 osob (z 3067 obyvatel). Velmi
nepříznivý vývoj nastal po roce 1945, kdy po odsunu Němců bylo roku 1950 v městečku
již jenom 1803 obyvatel ve 481 domech. V následujících desetiletích se situace
příliš nezlepšila, protože při posledním sčítání lidu v roce 1991 bylo v
Javorníku 2 592 obyvatel, ovšem bez místních částí Bílý Potok, Horní Hoštice a Travná, a 433 domů, z nichž tři čtvrtiny tvořily
domky rodinného typu.
Javorník je sice výslovně uveden v historických pramenech k roku
1291, ale zcela nepochybně vznikl aspoň o několik desítek let dříve. Velmi brzy
se objevuje ve zprávách i zdejší hrad a kostel. Lze předpokládat, i vzhledem k
názvu sídliště, že kolonizace této lokality navazovala na nějakou ještě starší
slovanskou osadu. Majetková práva k hradu jsou zpočátku nejasná, teprve od
konce 14. století je jistá jeho příslušnost k majetku vratislavského biskupství,
kterému patřila již ves pod hradem. Část osady v podhradí nabývala postupně
městský ráz a roku 1373 je poprvé - vedle vsi - uváděno i město Javorník, i
když si tato lokalita na opravdová městská privilegia musela ještě počkat. Za
husitských válek byt Javorník i s Jánským Vrchem v letech 1428 až 32 obsazen
husity, ale nakonec byl opuštěn a zdejší hrad se ocitl v rozvalinách. Teprve
koncem
Největší pohromu přinesla třicetiletá válka, spojená s vojenským
drancováním z obou stran, zejména v roce 1646. K novému rozkvětu došlo až v 18.
století, zejména v letech 1725 až 1726, kdy byly ve městě postaveny kostel,
fara, škola a radnice (stará radnice byla přebudována na pivovar). Zdejší fara
se stala od roku 1733 zároveň sídlem arcikněžství. V
roce 1738 bylo v Javorníku již 119 domů, z toho 68 ve městě a 51 na předměstí.
V roce 1742 došlo k rozdělení Slezska, ale Javorník odtržení od
přirozeného zázemí v Horním Slezsku zpočátku příliš nepocítil. V roce 1748 bylo
totiž zřízeno v Javorníku tzv. komorní ředitelství vratislavských biskupských
statků pro celé Frývaldovsko, které potom přetrvalo
všechny další historické zvraty až do roku 1948. Dočasně zde od roku 1767
působila i tzv. zemská vláda pro rakouský díl niského
knížectví. Navíc našel na Jánském Vrchu (od roku 1766) útočiště se svou
družinou vratislavský biskup Gothard Filip Schaffgotsch, který dodal zámku i městu nebývalý lesk. Do
kulturní historie se nejvíce zapsal vídeňský rodák, skvělý hudebník a skladatel
Karel Ditters z Dittersdorfu
(1739 až 1799), autor řady komických oper i dalších skladeb.
Javorník se v této době stále ještě rozrůstal a v roce 1793 byla
dokonce osada Jánský Vrch povýšena na samostatnou obec. V roce 1804 měly tři javornické
obce dohromady 419 domů a 3145 obyvatel, tj. mnohem více než ostatní města na Frývaldovsku. Potom však přišla v roce 1825 pohroma v
podobě velkého požáru, který ve městě zničil 104 domy, včetně radnice, fary,
částečně i farního kostela, vrchnostenského úřadu, panského dvora a také
největší textilní manufaktury, která zde působila již od roku 1760. Přesto měl
Javorník v roce 1836 ještě 398 domů a 3071 obyvatel.
V té době se začaly prosazovat negativní vlivy nepříznivé polohy
města a navíc celkové krize plátenictví a soukenictví, takže město zůstalo mimo
hospodářský ruch 19. století. V roce 1833 zde sice byla postavena vápenka, o
něco později i velké bělidlo, ale počet tkalcovských a soukenických mistrů ve
městě stále klesal. To všechno nakonec vedlo v roce 1847 ke vzbouření místních
i okolních přadláků a předznamenalo rok 1848.
Po zrušení patrimoniální správy ztratil Javorník i zdejší zemský
soud (resp. zemské právo), který v roce 1784 nahradil bývalou zemskou vládu.
Město se muselo spokojit jen s okresním soudem a berním úřadem. Nejvýznamnější
institucí v místě bylo i nadále komorní ředitelství. Průmysl se v Javorníku
nerozvinul, i když v okolí se určitou dobu po roce 1848 dolovala arzénová a
také olověná i stříbrná ruda. Od konce I 9. století ( 1897) byl sice Javorník
spojen s ostatním světem lokální železnicí a vznikaly zde různé menší podniky a
živnosti (např. kartonážka), ale ty většinou sloužily jenom potřebám města a
okolí (např. městská plynárna); městský a panský pivovar naopak zanikly.
Komorní ředitelství s hlavní pokladnou a lesní správou na Jánském
Vrchu spravovalo ohromný pozemkový majetek vratislavských biskupů (od roku
1930, arcibiskupů), který měl v roce 1900 celkovou výměru
Javornické školství nikdy nepřesáhlo místní rámec, i když v okolí
se to podařilo mnohem menším obcím. K německým obecným a měšťanským školám
přibyla od roku 1926 jenom česká menšinová obecná škola. Na rozvoji zdejšího
školství po roce 1848 měl značnou zásluhu klášter chudých školských sester Notre Dame a na založení
sociálních ústavů od konce 19. století zase konvent sester sv. Karla Boromejského. Zámek Jánský Vrch sloužil často i jako letní
sídlo vratislavských biskupů a arcibiskupů; kardinál Adolf Bertram
(1859 až 1945) zde zemřel a byl také pochován (roku 1991 byl exhumován a
převezen do Vratislavi).
Politicky se zdejší obyvatelstvo za první republiky orientovalo do
značné míry na německou křesťanskosociální stranu, ale nakonec zde také téměř
jednoznačně zvítězili přívrženci K. Henleina.
Javornický výběžek byl obsazen příznivci Hitlera ještě před mnichovskou dohodou
v roce 1938, takže se vlastně jako jeden z prvních dostal do pozdější župy
Sudety. Přes první naděje a sliby tato změna zdejšímu obyvatelstvu, a to ani
německému, nic dobrého nepřinesla. Sovětská vojska přišla do Javorníka až 8.
května 1945.
Podstatné změny k lepšímu se bohužel Javorník nedočkal ani po roce
1945. Po odsunu německého obyvatelstva se sem sice nastěhovalo dost českých
rodin, ale většina dosavadních hospodářských a společenských svazků byla
zpřetrhána. Majetek vratislavského arcibiskupství byl konfiskován až po roce
Javorník se zemědělsky produktivním okolím se stal přirozeným
centrem Semenářského státního statku (Osevy), jehož počátky spadají již do roku
Zdroj: www.javornicko.cz/javornik