|
Kód CZ 3816
Heřmanovice
(Hermannstadt)
Zpočátku byla ves přifařena ke Zlatým
Horám, kam ale roku 1579 neodváděla žádné poplatky, jak si tehdy stěžoval farář
vizitátorovi. Roku 1588 nechal v Heřmanovicích postavit biskup Ondřej Jerin
kamenný kostel. O tři roky později, dne 6. července, schválil biskup dohodu
mezi obcí Heřmanovice a cukmantelským farářem Baltazarem Töpperem, že tento
bude v novém kostele obstarávat bohoslužby každou třetí neděli a o svátcích.
Kolem roku 1638 pobíral zlatohorský farář ze vsi 36 tolarů, v čemž byly
patrně i příjmy z Mnichova. Bohoslužby se zde konaly jednou za tři týdny. V
r. 1651 patřil faráři v Heřmanovicích i kus pole, z něhož dostával místo
desátku 15 tolarů pachtovného a koledu kromě úroků z menší fundace. Někdy
před tímto rokem dal postavit šoltys Jan Biroldt velikým nákladem hlavní
oltář se sochou svatého Ondřeje a jeden boční oltář. Původně renesanční
vystavěn v roce 1588, v roce 1739 přestavěn barokně a znovu vysvěcen 1766.
Jedná se o jednolodní orientovanou obdélníkovou stavbu s boční kaplí a
sakristií. V interiéru mimo jiné barokní hlavní oltář z doby před rokem 1766
s obrazem smrti sv. Ondřeje a bohatou sochařskou výzdobou a cenná renesanční
kamenná křtitelnice.
Velká vzdálenost od Zlatých Hor přiměla
církevní úřady, aby v obci zřídily roku 1672 samostatnou faru, vedle níž
stála škola. Při jednání o zřízení fary v Heřmanovicích bylo zjištěno, že v
obci žije 600 obyvatel a v sousedním přifařeném Mnichově bydlí 300 lidí. Obě
obce se zaručily, že budou vydržovat faráře a majitelé větších heřmanovických
usedlostí mu platili 22-24 grošů. Poddaní si jen pomalu zvykali na místní
duchovní správu, a tak se roku 1674 jejich farář podivoval tomu, že svatba se
často koná zároveň se křtinami. Matriky se začínají vést téhož roku.
Naproti domu č.p.
10 Pískovcová polychromovaná socha světce v tradičním oděvu s křížem v náručí
mírně podživotní velikosti je umístněna na čtverhranném podstavci zdobeném
mušlí a volutovými útvary s nápisem 1778 HBC.
Quinburg 5 km jihozápadně od Heřmanovic se nad údolím
Černé Opavy na vysokém výběžku Sokolích skal ve výšce 868 m nachází
zřícenina gotického hradu z konce 13. nebo počátku 14. století, o kterém se
nedochovaly žádné písemné zprávy.
Vlastní jádro hradu bylo situováno na
třech samostatných schodovitě klesajících skaliscích, na kterých se zachovaly
zbytky lomového zdiva silného až 2,2 m. Hrad byl na
přístupové západní straně oddělen od mírně stoupajícího hřebene uměle
upravenou průrvou přecházející v až 18 m široký příkop.
Archeologický materiál uložený v bruntálském muzeu je prezentován především
keramickými a kamennými artefakty.
Drachenburg, 3 km jihozápadně od obce se přímo na levém
břehu Černé Opavy, přibližně 500 m severně od myslivny Drakov, nachází
pozůstatek fortifikace. Areál leží na zalesněné 23 m dlouhé, 8 m široké a 10 m vysoké skále
oddělené od plošiny 10
m širokým příkopem. Mezi skálou a 8 m vzdálenou řekou
se na nivě dodnes rýsuje stará komunikace. Na uměle zarovnaném skalnatém suku
jsou nepatrné zbytky zdiva a vrstvička uhlíků svědčící o zániku opevnění
požárem a o užití dřeva jako stavebního materiálu. Tak jako Quinburg střežila
a kontrolovala tato opevněná "celnice" cestu z Nisy do Olomouce
procházející údolím Černé Opavy. Její krátká a písemně nedoložená existence
spadá zřejmě do 14. století.
Do 2. poloviny 15. století měl
představený obce titul fojta (rychtáře), obvyklý v místech založených podle
magdeburského práva. Po přivtělení k biskupským državám došlo ke změně
právních zvyklostí, podle nichž vesnický soudce užíval názvu šoltys.
Šoltyství vedlo pozemkové, hypoteční a sirotčí knihy až do roku 1848 a bylo od
roku 1584 nadáno várečným právem. Patřilo k němu několik lánů, krčma,
kovářství, pekařství, řeznictví, bednářství, dva mlýny, hamr s právem těžby
dřeva, více usedlostí a právo lovu zvěře a ryb. Z celého majetku platil
šoltys ročně jen 49 zlatých 29 grošů úroku. Šoltyství bylo tradičně v
dědičném nešlechtickém držení.
K šoltyství patřilo roku 1770 třináct
domů včetně dvou krčem a osmi řemeslníků, kteří museli v době žní a senoseče
pracovat na šoltyských polích za menší peněžitou odměnu a něco jídla.
Šoltyství odvádělo do panského důchodu 90 zlatých 24 krejcarů a samo pobíralo
84 zlatých ze dvou krčem, 38 zlatých 20 krejcarů od řemeslníků a 81 šeflů
mouky ze dvou mlýnů. Neobyčejně výhodný poměr mezi platy odváděnými vrchnosti
a poplatky od vlastních poddaných budil ustavičně nevůli u biskupských
úředníků. Roku 1784 obžaloval biskupský prokurátor šoltyse pro neoprávněný
výkon nižšího soudnictví nad biskupovými poddanými a následujícího roku
začala vnucená státní správa popírat právo šoltyství na vedení pozemkových,
hypotečních a sirotčích knih. Vincenc Richter, koupivší šoltyství roku 1781,
přes několikeré výzvy státních orgánů odmítl vydat knihy vrchnostenskému
úřadu ve Zlatých Horách a bylo mu hrozeno vojenskou asistencí,
neuposlechne-li. Nakonec přece jen šoltys spor vyhrál a pozemkové knihy vedl
až do roku 1848.
Šoltyství, oceněné na 15 000 zlatých,
mělo na konci 18. století dva zahradníky a 32 chalupníků, takže agenda kupů a
prodejů byla dosti rozsáhlá. Po Richtrovi získal šoltyství jako osobní
majetek biskup Hohenlohe, jehož dědicové je v roce
1827 prodali osmi podílníkům. Posledním majitelem šoltyství
byl Josef Schön.
Architektonicky nevýrazná patrová
renesanční budova nejasného stáří uprostřed obce byla sídlem zdejších
dědičných šoltysů. V přízemí se dochovaly
renesanční klenby a v jedné z místností pamětní erbovní deska.Později tu byla
umístěna škola po rekonstrukci v roce 2016 sídlo OÚ.
 
Vysoká pec Drakov B)
Zbytky staré dřevouhelné pece z roku 1807
zaniklé do třicátých let 19. století. Hranolovitá kamenná stavba 15 krát 8 m, na kratší straně
valeně klenutý vrchol. Naproti pozůstatky vodního náhonu.
Dům č.p. 1
Zděná
Dům č.p. 54
…
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později eternit
nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je smíšeného komorovo-chlévového typu a
obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou černou
kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs zděná.
Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými spárami a
dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
Dům č.p. 167
V horní části obce
Dům č.p. 179
V horní části obce
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
 
V ústředním seznamu nemovitých kulturních
památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský
typ). Jde o přízemní roubený dům krytý sedlovou šindelovou, od poloviny 19.
století břidlicovou střechou (později eternit nebo plech) o značném sklonu s
kamennou podezdívkou. Půdorys je smíšeného komorovo-chlévového typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s
jen výjimečně dochovanou černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév.
Hospodářská část bývá vesměs zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci,
prkenný štít s lištovanými spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví
místo podlomenice. V průčelí bývají tři dřevěná
rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní vchod je do síně kazetovými
dveřmi z boku domu.
Dům č.p. 216
S klasicistními dveřmi
Dům č.p.
Roubený
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý
sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později
eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je
smíšeného komorovo-chlévového
typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou
černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs
zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými
spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
Dům č.p. 350 A)
V ústředním seznamu nemovitých
kulturních památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý sedlovou
šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později eternit
nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je smíšeného komorovo-chlévového typu a
obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou černou kuchyní,
druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs zděná. Domy mají
většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými spárami a dvěma
menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice.
V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní
vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
V ústředním seznamu nemovitých kulturních
památek. Dům lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský
typ). Jde o přízemní roubený dům krytý sedlovou šindelovou, od poloviny 19.
století břidlicovou střechou (později eternit nebo plech) o značném sklonu s
kamennou podezdívkou. Půdorys je smíšeného komorovo-chlévového typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s
jen výjimečně dochovanou černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév.
Hospodářská část bývá vesměs zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci,
prkenný štít s lištovanými spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví
místo podlomenice. V průčelí bývají tři dřevěná
rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní vchod je do síně kazetovými
dveřmi z boku domu.
Dům č.p.387
…
…
…
…
…
|
Panství
Politický okres
Jeseník, s.o.Zlaté Hory
1961 Okres Bruntál
2003 Pověřený městský úřad Albrechtice
 
1995 VPZ
Obec Heřmanovice byla nařízením vlády
ČR ze dne 24. května 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací pro
jedinečně dochovaný soubor lidové architektury. Chráněny jsou domy lokální
formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený
dům krytý sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou
(později eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys
je smíšeného komorovo-chlévového typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň
s jen výjimečně dochovanou černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév.
Hospodářská část bývá vesměs zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci,
prkenný štít s lištovanými spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví
místo podlomenice. V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou
obíleny vápnem a hlavní vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu.
Zahrádka bývala oplocena kamennou zídkou nebo ohradou, od 20. století i
plaňkovým plotem.
Původní německé jméno obce Hermannstadt znamená v překladu
Heřmanovo město. Osobní jméno Herman vzniklo ze středohornoněmeckého
"hereman, herman" a znamená muže povinného službou ve vojsku.
Současná česká forma jména byla vytvořena roku 1924 příponou
"-ovice".
V pradávnu leželo široké okolí Heřmanovic v moravsko-slezském
pomezním pralese nazývaném Preseka. Procházela jím dálková obchodní stezka
vedoucí z Olomouce přes Bruntál, Vrbno pod Pradědem, podél Černé Opavy, do
Zlatých Hor a Nisy. Jedna její větev šla přes Horní Údolí a druhá přes
Heřmanovice. V těsném sousedství obchodní stezky vzniklo ve 13. - 14. století
poměrně blízko vedle sebe několik opevnění (fortifikací) - hrad Quinburg a
opevnění Drakov v katastru Heřmanovic, dále pak hrady Koberštejn a Edelštejn
a u Vrbna pod Pradědem podstatně menší hrádky Freudenštejn, Rabenštejn,
Weisenštejn a Fürstenwalde (na Zámecké hoře). Příčinou zájmu českých
Přemyslovců, opavských knížat a vratislavských biskupů o kolonizaci této v
podstatě neosídlené části Hrubého Jeseníku byla bezpochyby naleziště zlata,
občas dokonce vznikaly i majetkové spory. Byly jedním z důvodů, proč
Zlatohorsko, ležící při nejasné hranici dvou státních celků, často měnilo
majitele.
Také Heřmanovice, od počátku součást zlatohorského panství, byly
pravděpodobně založeny právě při hornické kolonizaci někdy na přelomu 13. a 14. století,
žádná písemná zpráva se však nedochovala. Obec je poprvé zmiňována v listině
datované 8. červencem 1339 v Olomouci, kterou opavský kníže Mikuláš II.
postupuje hrad Edelštejn, Zlaté Hory, Heřmanovice, ves Arnoltovice (dnes v
Polsku) se zlatými doly, fojtstvími a patronáty českému králi Janovi
Lucemburskému pro uzavření smíru ("…oppidum Zuckmantel cum Hermanstad
oppido et Arnoldsdorff villa et cum castro Edelstein…"). V listině
jmenovaná oppida Zuckmantel a Hermanstad zcela jistě nebyla městy, ale
trhovými vesmi. Roku 1455 opolsko-hlohovský kníže Bolek udělil Cukmantlu
magdeburské právo, čímž Heřmanovice ležící v míli cukmantelské přestaly být
trhovou vsí. Později Heřmanovice přešly od opavského knížectví do majetku
vratislavského biskupství a staly se součástí niského knížectví. K biskupským
državám patřily až do zrušení vrchnostenské správy roku 1848.
Jediným donedávna dochovaným svědkem počátků dějin obce bylo
středověké tvrziště, nacházející se poblíž kaple sv. Jeronýma. Drobné
opevnění tvořené mírně zvýšeným nasypaným pahorkem obklopoval příkop a val.
Centrální plošina byla téměř čtvercová se stranami 16 - 17 m. Ještě předtím,
než bylo tvrziště pohlceno vápencovým lomem, zde byl nalezen železný meč
(nyní v muzeu ve Zlatých horách), dále kovové řetězy a početnější kolekce
středověké užitkové keramiky.
O největší rozkvět nejen zlatohorských dolů se zasloužili
biskupové Jan Thurzo (1506-20), Jakub ze Salzy (1520-39) a Baltazar z Promnic
(1539-62). Bylo to v období druhé vnitřní kolonizace Jesenicka, kdy bylo
obnoveno či založeno mnoho vsí v okolí. Od počátku 16. století se na
biskupském majetku uplatňuje tehdy obecná snaha vést všechny druhy výroby ve
vlastní režii a zvyšovat příjem zakládáním nových podniků. Tak roku 1552 udělil
biskup Baltazar z Promnic vratislavskému měštanu Hansu Karlinovi právo těžit
železnou rudu pro jím postavený hamr. Na dva roky byl osvobozen od všech
dávek, ale pak musel ročně platit 15 slezských tolarů. Osada vzniklá kolem
hamru dostala jméno Vrbice (Vorwitz). Karlin vložil do podniku mnoho peněz, a
proto mu biskup roku 1559 povolil postavit druhý hamr a pilu s právem
zpracovávat stromovou kůru na tříslo. To bylo spojeno s právem těžit z
biskupských lesů potřebné množství dřeva. Obec tak byla ve druhé polovině 16.
století významným střediskem železářské výroby. Po překonání otřesů za
třicetileté války pracovaly zdejší železářské podniky skoro až do konce 17.
století.
I tento kraj - Jesenicko, Nisko a Zlatohorsko - postihly ve
dvacátých až osmdesátých letech 17. století čarodějnické procesy. Jejich
obětí nebylo málo, jelikož se horní hejtman ve Zlatých Horách, sídlící v té
době v Heřmanovicích, dožadoval po roce 1640, aby i v této obci byla
postavena pec na upalování čarodějnic, a to podle niského vzoru, kde již
taková pec byla. Byl se svou žá-dostí odmítnut pro odpor Zlatých Hor, které
se dovolávaly svého hrdelního práva. K obhajobě soudní pravomoci vedla tamní
radní více chamtivost než zájem města, jelikož stíhání a popravy čarodějnic
byly výnosným podnikem. Odhaduje se, že ve Zlatých Horách bylo popraveno 85
osob, mezi nimiž určitě nechyběli obyvatelé Heřmanovic. Obětmi byly ponejvíce
ženy z bohatých rodin, ale i děti. Procesů se jako přísedící účastnil i
neblaze proslulý zlatohorský rodák Jindřich František Boblig.
Roku 1752 zemská vláda vydala dekret, který Heřmanovicím i
Zlatým Horám zrušil horní svobody včetně osvobození od daní a kontribucí. Ves
ztratila výsady hornické obce a po delších sporech s vrchností se musela
smířit s nově uloženými povinnostmi, kterých bylo 11 druhů.
Z karolínského katastru pořízeného pro daňové účely ve dvacátých
letech 17. století na příkaz císaře Karla VI. se dovídáme, že heřmanovičtí
hospodáři včetně šoltyství vlastnili celkem 362 krav, 63 koz a jedno prase a
že v obci pracovaly dva mlýny. Řemeslnickou činži platili šoltysovi řezník,
pekař, 4 ševci a 3 kováři, nájemní činži mu platilo 14 zahradníků a dva
krčmáři.
Navzdory nepříliš příznivým podmínkám bylo zemědělství důležitým
zdrojem obživy místních obyvatel. Na kamenitých polích se pěstovaly oves,
žito, ječmen, len, jetel a brambory a na loukách píce pro početný dobytek (75
koní, 296 krav a více koz). V rozlehlé vesnici byly na začátku 19. století 4
mlýny, 3 vápenné pece, pila a několik bělidel.
Jelikož dolování prožívalo od 17. století spíše úpadek, muselo
se zdejší hospodářství přeorientovat na jiné odvětví výroby - na lnářství.
Především Zlaté Hory se staly velmi významným střediskem obchodu s plátnem a
přízí vedle Nisy, Prudniku a Vratislavi. Nejkvalitnějšímu lnu z celého
Jesenicka se dařilo právě kolem Heřmanovic. Především bělení, pro něž tu byly
vhodné podmínky (lesy na výrobu dřevěného popela, čistá voda), tu bylo
rozvinuté, v okolí obce bylo roku 1788 jedenáct bělidel. Značná část rodin
také podomácku předla, a to po celý rok, nebo jen v zimě.
Tato jednostranná hospodářská orientace kraje se ale negativně
projevila ve čtyřicátých letech 19. století, kdy došlo k úpadku domáckého
přadláctví. Zlatohorská textilní továrna Josefa Münzberga a jiné tkalcovské
dílny propustily řadu tkalců, kteří se ocitli bez práce, postupně se celé
Zlatohorsko ocitlo v bídě. Lidé začali z nouze kácet dříví v biskupských
lesích a po opracování je pašovali do Pruska. Proti defraudantům povolal
biskup do Heřmanovic v lednu 1849 oddíl 62 vojáků, který zde setrval až do
dubna.
Poslední pokus oživit těžbu nerostů v zlatohorském rudním revíru
podnikl heřmanovický rodák Jan Höniger, který požádal roku 1844 horní úřad v
Kutné Hoře o koncesi dolovat na desíti místech na Příčném vrchu. Ročně
dobýval asi 400
gramů zlata, což bez očekávané státní podpory
nestačilo ke krytí výdajů.
Revoluce roku 1848 samozřejmě zasáhla i tento kraj, panství byla
zrušena a obec se stala součástí nového soudního okresu Cukmantl, který byl
částí politického okresu Jeseník, v jehož čele stál okresní hejtman. Prvním
starostou obce se stal Franz Kröner. K malé změně politickosprávního členění
došlo roku 1869, kdy vznikl soudní okres Vrbno pod Pradědem a pro přirozenou
spádovost do něj byla začleněna obec Mnichov s osadou Železná.
Pošta začala působit v obci 16. března 1869 a její
spojení s okolím zajištovala koněspřežná doprava na trase Zlaté Hory - Vrbno
pod Pradědem, vystřídaná později pravidelným automobilovým spojením.
Už z šedesátých let 19. století pocházejí první návrhy na
spojení Zlatohorska s oblastmi, které již byly napojeny na tehdy se
rozvíjející železniční sít. Neuskutečnila se ale ani stavba dráhy do Olomouce
přes Vrbno pod Pradědem, ani do Města Albrechtic přes Heřmanovice. Pouze roku
1896 byla dokončena železnice vedoucí ze Zlatých Hor do Mikulovic.
Pro válečnou výzbroj byly v listopadu 1914 zabrány tři zvony, do
kostela byly pak v roce 1923 pořízeny čtyři nové zvony. Před kostelem stojí
pomník padlým v I. světové válce z roku 1922, na němž jsou vyryta jména 91
padlých a pohřešovaných místních mužů.
Vznik samostatného Československa byl v německém pohraničí
zkomplikován vyhlášením provincie Sudetenland, která usilovala o připojení k
Německu. Slezské a severomoravské pohraničí bez odporu obsadilo do konce roku
1918 československé vojsko.
V meziválečném období byly v obci 4 pily, mlýn, lom, dílny na
výrobu třísla a dřevařského zboží, elektrické družstvo, pošta, lékař,
četnická stanice, osm hostinců, smíšená a sedmitřídní škola užívající od roku
1870 budovu bývalého šoltyství, dále organizace tří politických stran a tyto
spolky: Landwirtschaftlicher Verein (zemědělský spolek), Turnverein
(tělocvičný spolek), Kath. Deutsche Jugendbund, Freiwilliger Feuerwehrverein
(dobrovolní hasiči), Gesangverein (pěvecký spolek), Deutscher Kulturverband,
Krieger- und Veteranverein, Spar- und Darlehenskasse (záložna),
Jagdgenossenschaft a Radfahrer-Verein "Goldoppa". Kromě toho mohli
lidé být členy kostelního sboru nebo se účastnit divadelních vystoupení.
Ve volbách pořádaných roku 1935 i zde s převahou zvítězila
Henleinova Sudetendeutsche Partei a sílící německý nacionalismus vyvrcholil v
posledních dnech září roku 1938. Část Jesenicka včetně města Zlatých Hor
obsadily po několika ozbrojených střetech oddíly ordnerů (Sudetendeutsche Freikorps)
a československé státní úřady se odtud stáhly do vnitrozemí.
Po mnichovské dohodě z 29. září 1938 bylo Německu odstoupeno
pohraničí včetně téměř ryze německých Heřmanovic (roku 1930 jen 17 Čechů).
Dne 6. října byl region obsazen wehrmachtem a hned druhý den projel obcí po
silnici z Bruntálu přes Horní Údolí do Zlatých Hor Adolf Hitler.
Za druhé světové války byl v čp. 422 tábor pro 20 zajatců
zaměstnaných v zemědělství, ponejvíce Francouzů, od roku 1944 i sovětských
zajatců. Uprostřed lesů na severním úpatí Orlíku byl za druhé světové války
postaven zajatecký tábor pro polské, sovětské a ke konci války i anglické a
francouzské zajaté letce, z nichž mnozí zde zemřeli. Jsou pochováni na lesním
hřbitově.
Obec byla osvobozena Rudou armádou 8. května 1945. Odsun
původního německého obyvatelstva začal 26. července 1946 a probíhal do
roku 1948. Nové národnostní složení obyvatel obce bylo velice pestré: 107
Němců, 100 Řeků, Češi, Slováci, Maďaři, volyňští Češi, rumunští Slováci a
Bulhaři, přesto počet obyvatel klesl na pětinu předválečného stavu.
|
rok
|
obyvatel
|
domů
|
|
1610
|
-
|
66
|
|
1647
|
-
|
60
|
|
1672
|
600
|
-
|
|
1687
|
-
|
65
|
|
1770
|
-
|
191
|
|
1805
|
1997
|
344
|
|
1811
|
2034
|
364
|
|
1837
|
2575
|
400
|
|
1850
|
2837
|
-
|
|
1869
|
2768
|
411
|
|
1880
|
2663
|
441
|
|
1890
|
2390
|
457
|
|
1900
|
2393
|
455
|
|
1910
|
2266
|
455
|
|
1921
|
2101
|
457
|
|
1927
|
2102 N
|
|
|
1930
|
2187
|
462
|
|
1950
|
415
|
364
|
|
1961
|
601
|
143
|
|
1970
|
566
|
134
|
|
1980
|
521
|
121
|
|
1991
|
440
|
105
|
|
2001
|
411
|
105
|
www.hermanovice.cz
literatura
a prameny
1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927
A)
hermanovice.cz (21.4.2014)
B)
mchead.net/hermanovice (27.9.2010)
C)
msregion.cz (21.4.2014)
D) krnov.cyklistikakrnov.com
(21.4.2014)
|
#/media/File:He%C5%99manovice_kostel.jpg)
#/media/File:He%C5%99manovice_kostel-3.jpg)
#/media/File:He%C5%99manovice_kostel-1.jpg)
