Domašov (Horní a Dolní)

(Thomasdorf)

Osady: Filipovice, Bělá pad Pradědem

Kostel sv.Tomáše Apoštola A) B) C)

Farní. v dolním Domašově je barokní stavbou realizovanou v letech 1726-30. Postaven byl jezuitským stavitelem Christophem Tauschem z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina, který kostel dne 8.10.1730 zasvětil sv. Tomáši Apoštolovi. Vysvěcen byl dne 28.9.1731 světícím biskupem Elias von Sommerfeldem. Obraz na hlavním oltáři je dílem vidnavského malíře Aloise Baucha z roku 1892.

Vrcholně barokní stavba z let 1726-1730, postavená z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina jezuitským stavitelem Christophem Tauschem. Obraz hlavního oltáře pochází z roku 1892 a je od Aloise Baucha z Vidnavy, další obrazy pocházejí od Leopolda Willmanna a Rudolfa Templera.

 

Fara C)

barokní budova z roku 1766

 

Kostel sv.Jana Křtitele A)  C)

Farní. v Horním Domašově. klasicistní stavba z let 1797-1798, postavená podle návrhu Johanna Grögera, v něm obraz Stětí sv. Barbory od Felixe Ivo Leichera

http://www.bela.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.ashx?id_org=176&id_obrazky=7782&datum=3.6.2008+14%3A05%3A21 http://foto.turistika.cz/foto/14738/84985/th_24belapodpradedemkostelsv.janakrtitele06.jpg

 

Fara

 

Hřbitov

U kostela sv.Tomáše

 

Kaple Mariin pramen C) A)

Poutní. mezi Domašovem a Filipovicemi za Drátovnou dále po žluté turistické značce.Studánka s kamennou jeskyňkou s mramorovou sochou sv. Panny Marie od Paula Stadlera, z roku l938. Původně zde byla kamenná zídka s obrázkem a na okolních stromech malby XII. zastavení Křížové cesty. U studánky se zachovala pamětní kamenná deska,s letopočtem 1879. Byly zde konány křížové cesty a 2x do roka pobožnosti s požehnáním.

Mariin pramen

 

Seifertova kaplička C)

V údolí zvaném „Kinsajf“ (německy Kienseifen) se nachází Seifertova kaple. Vybudoval ji v roce 1938 místní sedlák Wilhelm Seifert se svou manželkou Emmou (rozenou Thamm z Adolfovic). Důvodem stavby bylo poděkování svaté Matce Marii, že po smrti jejich prvních třech dětí, všechny ostatní děti v rodině dostaly život. Také jako poděkování za uzdravení Wilhelma Seiferta po jeho těžkém úrazu.

Stavbu realizovali: zedník Franz Hackenberg, stolař Adolf Thamm a tesař Franz Seifert. Kapli slavnostně vysvětil v květnu 1938 místní farář Franz Schreiber.

Až do odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 byla kaple důležitým kulturním stánkem a místem setkávání místních obyvatel.

Kaple mnoho let chátrala a byla odsouzena ke zbourání, ale v roce 2001 se Obec Bělá pod Pradědem rozhodla pro rekonstrukci. Stav kaple byl tak špatný, že byla podle starých plánů postavena kaple úplně nová. Stavbu realizovala firma MoDo (Moravík-Dolinský) v Domašova.

V červnu 2002 byla kaple slavnostně vysvěcena. Slavnosti se účastnili i dva synové Emmy a Wilhelma Seiferta, stavitelů původní kapličky.

Vysvětlivky: Emma a Wilhem Seifertovi bydleli v Domašově č.p. 247, Franz Hackenberg bydlel v Domašově č.p. 245, Adolf Thamm bydlel v Adolfovicích č.p. 108 (bratr Emmy Seifertové, roz. Thamm), Franz Seifert bydlel v Domašově č.p. 297. Naproti kapličky u potoka se nachází místo, kde byl v roce 1942 veřejně popraven polský nuceně nasazený dělník. Důvodem jeho trestu bylo znásilnění německé dívky.

Seifertova kaple

 

Hřbitov sovětských válečných zajatců A)

Lesní u dolního Domašova, v údolí Zaječího potoka – Borek. Hřbitov sovětských válečných zajatců v Borku - V údolí Zaječího potoka, v lokalitě Borek, byl v roce 1941 vybudován tábor, do něhož byli umístěni sovětští zajatci. Mezi zajatci vypukla epidemie skvrnitého tyfu a od listopadu do konce roku 1941 v nem zemřelo 18 zajatců, kteří byli pohřbeni v sousedství tábora. V roce 2011 byla zahájena rekonstrukce tohoto hřbitova.

29.5.2012 se konalo slavnostní otevřeníní zrekonstruovaného hřbitova za účasti zástupců LČR LS Jeseník a KŘ Šumperk, představitelů okolních obcí, dalších hostů a veřejnosti.Čestnou stráž držela Javornická dělostřelecká garda v prvorepublikových uniformách IV. hraničářského praporu Frývaldov a uniformách Finanční stráže, oddělení Černý kout (Schwarzberg) z roku 1938Na začátku zazněly tanfáry Souboru loveckých trubačů LČR LS Jeseník, poté česká a ruská hymna v podání Ženského pěveckého sboru a dětského sboru Běláčci.Po společné modlitbě požehnal Otec Rackowiak tomuto místu.

hřbitov v Borku

 

Hřbitov smíření A)

v Rudohoří -  Původně hřbitov 36 sovětských zajatců, kteří zemřeli v období od 29.10.1941 do 19.2.1942 při epidemii skvrnitého tyfu v zajateckém táboře pod Keprníkem, v údolí potoka Bystrý. Lesní hřbitov v Rudohoří prošel v roce 2003 celkovou úpravou. Hlavní myšlenkou a později mottem, které doprovázelo celou rekonstrukci se stalo „Usmíření a sjednocení národů“. Vpravo od centrálního pomníku jsou umístěny pomníčky občanů sovětské národnosti. Vlevo je 9 pomníčků občanů národnosti německé, kteří zemřeli v srpnu 1945 v koncentračním táboře, kam byli internováni po konci války.

Hřbitov Smíření Hřbitov Smíření 02

 

 

Mlýn A)

Dolní Domašov-obecní úřad-dříve mlýn Preiss uprostřed obce Dolní Domašov, na soutoku říčky Bělé s Rudohorským a Borovým potokem, stojí budova obecního úřadu. Budova byla postavena před rokem 1584 a sloužila domašovskému rychtáři jako mlýn a příležitostně  jako pila. Po celá staletí si tuto funkci zachovávala. V 19. století byla doplněna vodní turbinou a do okolí dodávala elektrický proud. V období mezi oběmi válkami dům obývala rodina mlynáře a starosty. Wernera Preisse, v jedné osobě. Na začátku 50. let sloužila jako pila a jako byty pro lesní dělníky. V 70. letech byla přestavěna a využita na národní výbor, dnes obecní úřad. V zahradě  před budovou byl umístěn nově zrekonstruovaný pomník padlým vojákům z 1.sětové války.

 

Chalupa

Dolní Domašov

 

Chalupa

Dolní Domašov

 

 

Chalupa

Dolní Domašov

 

 

Stavení

Horní Domašov

 

Stavení

Horní Domašov

 

Lehké opevnění vzor 37 A)

z II. svět. války - stavba lehkého opevnění byla zadána 2.9.1937 stavební firmě J. Schmalz z Olomouce.Linie čítá 53 objektů ve dvou sledech a měla být doplněna v letech 1940-41 dalšími 14ti sruby těžkého opevnění (k jejich stavbě již nedošlo).

Bunkr

 

Národní přírodní rezervace Šerák Keprník A)

Rozloha 800 ha, nejstarší rezervace na Moravě s porosty chráněnými už od roku 1903, rozsáhlý komplex horských smrčin se sedlovými rašeliništi, smrkových bučin v nižších polohách a v nejvyšších bodech v České republice unikátního horského bezlesí. 
Ze vzácných druhů rostlin je důležité zmínit horské druhy – jestřábník alpský a sasanku narcisokvětou, na rašeliništích kýhanka sivolistá a klikva bahenní, nepřehlédnutelné jsou vatové chomáčky suchopýru pochvatého. Horské lesy jsou zpestřeny bílými hvězdičkami sedmikvítku evropského, nebo kapradinou žebrovicí různolistou.

Zajímavým ptákem je zde kos horský, častá jsou setkání s vysokou zvěří a kamzíkem, lokalita je unikátní i jedním ze dvou výskytů pavouka slíďáka Alopecosa pinetorum v České republice.

Přes rezervaci prochází naučná stezka z Červenohorského sedla na Ramzovou. Zákonem je zde vstup možný pouze po turistických stezkách.  Je zde vyznačena i cyklotrasa z Domašova na Šerák a Ramzovou.

Šerák

 

Přírodní rezervace Filipovické louky  A)

Rozloha 2,22 ha, rašelinné a mokré louky bezprostředně navazující na severní okraj Filipovic. Kromě botanického předmětu ochrany - prstnatec májový, tolije bahenní, je lokalita významná i z pohledu výskytu obojživelníků, zejména kriticky ohroženého čolka karpatského. Zajímavý je i výskyt bramborníčka hnědého a v bližším okolí chřástala polního.  

Filipovické louky

 

Přírodní rezervace Šumárník A)

Rozloha 0,86 ha, jedná se o erlánovou skalku vrcholu Šumný (1073 m n. m.) na bočním hřebeni ze Šeráku na východ do údolí Bělé. Díky erlánu (vápenitá hornina) je lokalita velmi bohatá na výskyt vzácných druhů rostlin, jako je například lomikámen vždyživý. Setkávají se zde rostliny z Malé Asie – šabřina tatarská a z Alp – mázdřinec rakouský. V současné době je zde evidováno 220 druhů, z nichž 9 je na seznamu ohrožených. Ze zoologického hlediska nebyl dosud Šumárník důkladně prozkoumán.  Za zmínku stojí některé druhy ptáků jako například krutihlav obecný nebo jeřábek lesní.

Šumárník

 

Přírodní rezervace Borek u Domašova A)

Rozloha 13,54 ha, kamenné moře a bor, jako pozůstatek od doby ledové na prudkém jihovýchodním svahu Zaječí hory. Kamenná suť je prakticky bez vegetace, lemována lesními porosty, tvořenými smrkem, borovicí, břízou a jedlí. Z rostlin za zmínku stojí vranec jedlový a jestřábník zední. Z živočichů je zde možno spatřit například nejmenšího evropského ptáka králíčka obecného.

Borek

 

Přírodní rezervace Vysoký vodopád A)

pod malým Dědem - Rozloha 141,4 ha, rozkládá se na severním svahu Velkého Jezerníku a východním svahu Malého Klínu. Předmětem ochrany jsou zde především geomorfologické jevy, tedy skalní útvary bizarních tvarů, vytvářené staletou zemní a vodní erozí Studeného potoka. Nejvýznamějším takovým útvarem je samotný Vysoký vodopád.  Je považován za nejvyšší vodopád Jeseníků. Jeho výška byla 45 metrů. Při povodních v roce 1880 byla však rozrušena skalní stěna, která tvořila jeho podklad, a tak byl vodopád rozdělen na několik kaskád. Po proudu Studeného potoka pod Vysokým vodopádem se nachází několik menších vodopádů, všechny jsou přístupné po modré turistické trase ze Švýcárny do Bělé.  Zajímavými rostlinami jsou zajisté podbělice alpská a čípek objímavý, ze živočichů velice často potkáme kamzíka horského nebo ořešníka kropenatého.

Vysoký vodopád

 

Přírodní rezervace Sněžná kotlina A)

Rozloha 104 ha, významná botanická lokalita ve stržích jihovýchodních svahů Červené hory, zbytek horského smíšeného lesa. V zimním období se zde ukládá velké množství sněhu, který posunem a plazením mechanicky narušuje vegetační kryt, půdní povrch a skalní podloží, čímž se udržuje snížená horní hranice lesa. Díky tomu je zdejší květena poměrně bohatá, jmenujme například kapradinu pérnatec horský, symbol Jeseníků zvonek vousatý. Najdeme zde však i hořec tolitovitý, který je ve znaku Krkonošského národního parku. Podrobný bryologický průzkum zde odhalil na 80 druhů mechorostů, z nichž je několik kriticky ohrožených.
Z fauny je důležité zmínit například otužilého pěvce čečetku zimní, jesenického papouška křivku obecnou, pravidelně jsou zde nacházeny stopy rysa ostrovida.

Sněžná kotlina

 

Javor klen A)

(Acer pseudoplatanus) na Šumné v Adolfovicích, - obvod kmene v 1,3 m – 370 cm, výška stromu 21 m. Vyhlášen v roce 2009.

 

Jedle bělokorá A)

(Abies alba Miller) v Adolfovicích  - obvod kmene v 1,3 m – 343 cm, výška stromu 37 m, výška koruny 32 m, odhad stáří: 230-280 let. Vyhlášen v roce 1982.

 

Javor mléč A)

(Acer platanoides L.) v Adolfovicích u bývalé MŠ – Severní strom: obvod kmene 373 cm, výška 30 m, odhad stáří 180let.

 

Javor mléč A)

(Acer platanoides L.) v Adolfovicích u bývalé MŠ – Severní strom: obvod kmene 373 cm, výška 30 m, odhad stáří 180let.

 

Jižní strom A)

obvod kmene 297 cm, výška 29 m, odhad stáří 120 let. Oba vyhlášeny v roce 1982

 

Jasan ztepilý A)

(Fraxinus excelsior L.) v Adolfovicích vedle veterinární ordinace – obvod kmene 455 cm, výška stromu 24 m, odhadované stáří stromu 200-250 let. Vyhlášen v roce 1982.

 

Lípa srdčitá A)

(Tilia cordata L.) v Domašově nad ovčínem – obvod kmene v 1,3m – 623 cm, výška stromu 31m, odhadované stáří 250 – 350 let. Vyhlášen v roce 1982 

 

 

Zpět na okres

 Panství

 Politický i soudní okres Jeseník

1961 Okres

Spojen v obec Bělá pod Pradědem

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce  C)

První zmínka Domašov 1284. Domašov je zmiňován poprvé roku 1284 jako Thomasbergk a je zřejmě výsledkem kolonizační činnosti vratislavských biskupů, která postupovala od Frývaldova (Jeseníka) proti toku Bělé směrem do Jeseníků. Zda se lokace středně velké vsi (40 lánů) skutečně podařila, však není jisté; roku 1410 je zmiňována jako zpustlá a obnovena byla až v polovině 16. století (1550) již s převážně dřevařským určením a pozměněným jménem Thomasdorf. Domašov se v 16.-18. století značně rozvinul: v roce 1689 se zde registruje úctyhodný počet 67 sedláků a 97 zahradníků a domkářů a Domašov tak byl největší vesnicí frývaldovského panství vratislavských biskupů. Roku 1730 byla na hranicích s Adolfovicemi postaven kostel sv. Tomáše a u něj zřízena římskokatolická fara se školou. Další rozvoj podhorského osídlení a nesnadná dostupnost si vynutily zřízení další školy (1793) i duchovní správy (1796 lokálie, povýšená na faru 1843) v horní části obce; jejich spádové obvody upevnily rozlišování mezi Dolním a Horním Domašovem (něm. Nieder- und Ober-Thomasdorf).[2]

 

Obyvatelstvo se v této době živilo zejména těžbou a zpracováním dřeva a jinými činnostmi s velkou spotřebou paliva (potašnictví, drobné hutnictví), jakož i domáckou textilní výrobou. Trvalý pokles počtu obyvatel od poloviny 19. století však naznačuje hospodářskou stagnaci. Od počátku 20. století nabýval na významu turistický potenciál obce.

 

Za II. světové války se v obci nacházely zajatecké pracovní tábory Rudohoří (Vietseifen) a Borek (Kieferbach), zejména pro sovětské válečné zajatce. Na prvním z uvedených míst byl v roce 2003 upraven hřbitov s hroby zajatců i Němců, kteří přišli o život na konci války.

 

Obec Domašov byla roku 1964 spojena s Adolfovicemi do obce Bělá pod Pradědem

 

Rok

obyv.

domů

1836

2444

1869

2584

 

1880

2747

 

1890

2642

 

1900

2365

 

1910

2078

 

1921

1864

 

1927

2188 N 

 

1930

2018

 

1939

2287

 

1947

1417

 

1950

1100

 

1961

1045

 

1970

935

 

1980

928

 

1991

913

 

2001

965

 

 

www odkazy

  www.bela.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

 

A) bela.cz (7.5.2007)

B) turistika.cz (17.5.2014)

C) cs.wikipedia.org (17.5.2014)

 

 fotografie

 

 

Filipovice

(Philippsdorf)

 

První zmínka 1777

Bělá

(Valdenburg, Waldenburg)

Stavení

 

Stavení

 

 

První zmínka 1796

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 17.5.2014