Historie obce Dolní Lipová, bývalý politický okres Jeseník

Historie obce

Dolní Lipová, bývalý politický okres Jeseník

První zmínka o Dolní Lipové se uvádí v seznamu příjmů vratislavského biskupství (tzv. Liber fundationis). Tento dokument se dochoval pouze v opise pořízeném v 15. století, ale svým obsahem zachycuje situaci kolem roku 1290. Zde je obec uváděna pod názvem Lynda (bez udání lánové rozlohy) a tento název byl pravděpodobně odvozen od slova lípa, která se zde hojně vyskytovala. Druhá písemná zmínka pochází teprve z roku 1372 a je obsažena v tzv. Regestech zemských desek niského knížectví – zde je uváděna jako Lynda prope Freyenwalde. Další zmínka o Dolní Lipové je uvedena v tzv. Vratislavském rejstříku úroků a příjmů biskupství, který byl sepsán kolem roku 1420. Obec je zde uvedena pod názvem Lynda s celkovou rozlohou 40 lánů. Po dalších téměř 150 let není Lipová v pramenech uváděna. Je pravděpodobné, že pro svou značně nepříznivou geografickou polohu opět zcela nebo alespoň částečně zpustla. Roku 1547 převzalo vratislavské biskupství do své režie jesenické panství a začalo se zvýšenou těžbou dřeva i v údolí Staříče. Vymýcené plochy byly přeměněny v polnosti táhnoucí se od Bobrovníku až po Horní Lipovou. První majetkové záznamy v pozemkových knihách jsou uváděny již před rokem 1559. Postupně sem přicházeli další osadníci, a tak roku 1585 zde žilo 57 sedláků, kteří sem přišli většinou z České Vsi a Adolfovic.

Třicetiletou válku přečkala obec patrně bez větších pohrom. O to více tragicky se Dolní Lipové dotkly procesy s údajnými čarodějnicemi, které byly inscenovány v letech 1622 – 1684. Ve své závěrečné fázi znamenaly smrt na hranici pro devět zdejších žen. Čarodějnické procesy na Jesenicku postihly i mužskou populaci, i když podstatně méně než ženskou. Dokladem těchto nečetných případů je i ortel ze 23. listopadu 1651 se jménem teprve osmiletého dolnolipovského chlapce.

O církevních poměrech vypovídá zpráva z roku 1638, kde je zmiňován kostel sv. Kateřiny (původní zasvěcení dnešního kostela sv. Václava) a v další zprávě je kostel popisován jako kamenná budova s dřevěnou věží a střechou.

V polovině 17. století se stala Dolní Lipová po nedaleké České Vsi druhou největší obcí na Jesenicku. Jestliže roku 1649 zde bylo 41 sedláků, pak o osm let později zde žilo 69 sedláků a 30 zahradníků. Tento vzrůst počtu obyvatel lze vysvětlit postupující kolonizací údolím Staříče směrem k Horní Lipové. V 17. století bylo v Lipové vedle zemědělství a řemesel provozováno také mramorářství a v 80. letech byly činěny první pokusy o dolování – jednalo se o naleziště mezi Dolní Lipovou a Bobrovníkem, avšak výsledky byly žalostné a další zprávy o dolování neznáme. Větší rozšíření a možnost obživy znamenala práce v lese. Počátkem 18. století byly zaznamenány rovněž pokusy o pálení vápna, což se stalo doplňkovým zaměstnáním k zemědělství. V 18. a zvláště v 19. století byla Dolní Lipová známa svými dřevořezbáři.

Války o Slezsko v letech 1740 – 1763 znamenaly pro jesenický kraj období hospodářské nestability, což bylo zapříčiněno i častými průchody bojujících vojsk táhnoucích na Moravu. Ještě těžší situaci způsobila tzv. bramborová válka (nakažlivá choroba) roku 1779.

Vítanou změnou v nepříliš pestrém životě zdejších obyvatel se stala návštěva císaře Josefa II., který navštívil obec 1. září 1779, když se vracel z inspekční cesty pohraničních oblastí tehdejšího rakouského dílu Slezska. Při příjezdu byl překvapen chudobou dolnolipovských obyvatel.

První škola vznikla roku 1786 v domě č. p. 270 u kostela. Byla to jedna učebna s jedním učitelem a jedním pomocníkem. Učitel byl vydržován obcí a pomocník z náboženského fondu.

Dne 10. května 1787 byl položen základní kámen nového kostela jemuž předcházela malá kaple zmiňovaná již roku 1625. Ještě téhož roku byla dokončena hrubá stavba tohoto nového kostela. Jedná se o jednolodní budovu o půdorysných rozměrech 36 x 12 m. Stavba je typickou ukázkou stavební památky josefinské doby. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. listopadu 1788 a již od počátku své existence je zasvěcen českému patronu sv. Václavovi, což je v celém Slezsku ojedinělé.

Počátkem 19. století patřila Dolní Lipová k nejlidnatějším obcím na Jesenicku. Kolem roku 1806 zde stálo 275 domů a žilo zde 1609 obyvatel. Dále se zde nacházelo šoltéství, hostinec, dva mlýny a jedna pila. O několik let později měla Dolní Lipová již 1649 obyvatel a tento počet se neustále zvyšoval. Není divu, že roku 1836 zde žilo 2087 obyvatel, z nichž bylo 86 sedláků, 47 zahradníků, 150 domkářů a jeden šoltys. Také v dalších letech se počet dolnolipovských obyvatel neustále zvyšoval. Roku 1869 zde žilo 2209 osob, roku 1890 již 2621 a r. 1910 to bylo 3209 obyvatel. Při prvním sčítání obyvatel po vzniku ČSR r. 1921 bylo napočítáno v obci celkem 2926 osob, z toho 56 české národnosti. Tento pokles oproti sčítání před I. světovou válkou lze částečně přičíst na vrub válečných událostí, neboť během války 82 zdejších mužů padlo na frontě.

Vznik Československa v říjnu roku 1918 nepřivítalo německé obyvatelstvo na Jesenicku s žádným nadšením. Dolní Lipová se stala stejně jako celé Jesenicko součástí samostatné oblasti Sudetenland s centrem v Opavě. Tehdejší Frývaldovsko bylo obsazeno vojskem ČSR. Složitá národností situace byla navíc ztížena negativními důsledky válečného hospodářství, což bylo také příčinou pouze pozvolného přílivu českého obyvatelstva.

Významnou událostí z počátku 30. let se stala stávka kameníků a vápeníků 25. listopadu roku 1931, která měla krvavé vyvrcholení na dolnolipovské křižovatce, kde došlo při střelbě k usmrcení osmi mladých demonstrantů.

Konec 30. let byl ve znamení sílícího nacionálního hnutí Henlainovi SdP. Situace se vyhrotila otevřeným henlainovským pučem již 22. září 1938. Dne 5. října byla v tehdejším Frývaldově podepsána smlouva mezi českými představiteli a německou brannou mocí o vydání jesenického pohraničí. Hned následujícího dne vstoupily do okresního města elitní oddíly německého wehrmachtu. Těsně před II. světovou válkou žilo v Dolní Lipové 3470 obyvatel, z toho bylo 3080 Němců, 293 Čechů a 97 osob jiné národnosti (jen pro zajímavost, v součtu s Horní Lipovou dosahoval počet obyvatel v této době téměř 4.800, což bylo vůbec nejvíce trvale žijících osob na území dnešní obce Lipová – lázně v její historii). V období první republiky zde byla trojtřídní měšťanská škola, sedmitřídní obecná škola a dvoutřídní živnostenská škola v objektech nynější učňovské školy. Ve všech těchto školních zařízeních se vyučovalo německy. Pro děti české národnosti sloužila dvoutřídní menšinová škola v domě č. p. 400 v blízkosti pošty. V roce 1938 bylo započato s výstavbou dnešní budovy základní školy a dokončena byla v roce 1941.

K osvobození Dolní Lipové došlo 8. května 1945, a to nejdříve osady Bobrovník, zbytek obce byl osvobozen v noci z 8. na 9. května. Při ústupu německá vojska zničila viadukt na trati Dolní Lipová – Jeseník a tunel na trati Dolní Lipová – Javorník. Železniční stanice a výtopna byla podminována, ale železničářům se podařilo včas podminování zneškodnit. K bojům v obci nedošlo, protože se německá armáda snažila co nejdříve překročit Ramzovské sedlo. Po dobu okupace žily v obci jen dvě české rodiny. Ostatní občané české národnosti v počtu 291 museli po mnichovských událostech v roce 1938 Lipovou opustit. Bezprostředně po válce zabezpečoval státní moc komisař, dosazený Okresní správní komisí. Teprve v říjnu 1945 byla v obci ustavena čtyřčlenná správní komise, v níž měla každá politická strana svého zástupce. V květnu 1945 do obce postupně přicházeli železničáři, příslušníci pohraniční stráže, zemědělci z Moravy a Slovenska a řemeslníci.

Koncem roku 1945 bylo v Dolní Lipové 432 domů, z toho v osadě Bobrovník 14 a v dnes již zaniklé osadě Miroslav 5. V té době zde žilo celkem 2947 obyvatel, z toho 294 české národnosti. V květnu roku 1946 začal odsun občanů německé národnosti po němž zde trvale zůstalo 15 německých rodin. Podle vládního nařízení o vytváření větších hospodářských celků z roku 1946 měly být okolní obce kolem tehdejšího Frývaldova přičleněny k tomuto okresnímu městu, což se nakonec pro značný nesouhlas místních obyvatel neuskutečnilo.

Dne 1. září 1947 byla v Dolní Lipové zřízena učňovská škola, která měla zpočátku 243 žáků v jedenácti třídách.

V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Dolní Lipová a Horní Lipová. Nová samosprávná jednotka vznikla pod názvem Lipová – lázně. V té době měla obec Dolní Lipová 2300 obyvatel. V poválečných letech výstavba obce stagnovala. Zájem o soukromou výstavbu rodinných domů nebyl protože v obci bylo dost neobydlených domů po původních německých obyvatelích. Několik občanů, kteří přišli z vnitrozemí se zase odstěhovalo zpět a někteří byli z obce dokonce vykázáni. Tím došlo ke značnému pohybu obyvatelstva, což mělo za následek dostatek bytů a o opravy starších domů nebyl přílišný zájem. Opuštěné domy dále chátraly, a tak bylo dalších 10 domů zbouráno.

První rodinný dům zde byl postaven až v roce 1970. V dalších letech stoupal zájem o soukromou výstavbu, který trval až do konce 80. let a v posledních letech se opět značně zvětšil. Pro svou výhodnou polohu a velmi atraktivní prostředí do obce přicházejí s úmyslem výstavby rodinných domů obyvatelé zejména z blízkého Jeseníku a z okolních obcí.

Jan Ondryáš

Zdroj: lipova-lazne.cz (8.8.2007)