|
Zpět na Bílý Potok Historie
obce Bílý Potok, bývalý politický okres Jeseník |
|
Jméno
vsi v české (1882) i německé podobě (Weissbach, 1290) je spojeno s potokem, u něhož byla
založena. Součástí vsi je osada Kohout (německý název Hamberk
do roku 1949). Katastrální území zaujímá 1169 hektarů polí, luk a lesů.
Severní okraj katastru je totožný se státními hranicemi s Polskou
republikou. Bílý
Potok leží v sousedství Javorníka. Ves se táhne podél potoka
v střední nadmořské výšce 287 m, na dvě poloviny ji rozděluje
silnice směřující z Javorníka na severozápad do Horních Hoštic a Bílé Vody, resp. na sever do Pačkova (Paczków).
Pozemkové
knihy začínají 1622, církevní záznamy 1686. Obec užívala pečeť sv. Vavřince,
patrona zdejšího kostela. Nejstarší otisk pečetidla je z roku 1722. Obec
neměla nikdy svůj vlastní znak, byť v německé vlastivědné literatuře se
objevuje jeho vyobrazení, vycházející právě ze znameni
na obecních razítkách ve 30. letech 20. století. Znakem Bílého Potka by
podle ní měl být v modrém štítě zlatý postavený snop a za ním zlatá kosa
zkřížená se zlatými hráběmi. 1.
ledna 1976 byl Bílý Potok administrativně přičleněn k Javorníku. V současné
době je v Bílém Potoku evidováno 104 adres: 98 čísel popisných (trvalé
objekty), 6 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty) a 243 obyvatel
(z toho 117 mužů a 126 žen). Historie Z historie
se dovídáme, že Bílý Potok byl i s kostelem založen ve druhé polovině
13.stoleti, snad v době, kdy vznikl Javorník. Ves čítala 26 velkých
lánů, z nichž šoltýsovi patřily čtyři, dva náležely
kostelu. K vesnici patřily dva svobodné statky, první ležel u Kohoutu, druhý
kolem Lípového vrchu (Lindenberg). Bílý Potok
patřil částečně vratislavskému biskupovi (podrobnější zprávy však známe až z
roku 1585) a částečně zdejšímu fojtství, kdežto Kohout byl lenním
statkem. V
roce 1348 řádí v Bílém Potoku a okolí mor. Roku
1428 vpád Husitů, přicházejících z Čech, místo zpustoší a odhání všechen
dobytek. Roku 1468 vojsko Jiřího z Poděbrad Bílý
Potok drancuje a vypaluje. Tři roky poté vládne ve zpustošeném území
krutá zima. Z těchto katastrof se vesnice vzpamatovává až začátkem 16.
století. Počet poddaných biskupa se zvýšil kolem roku
1627, kdy část svobodného statku na Lípovém vrchu přešla do biskupského
vlastnictví. Šoltéství přešlo roku 1637
od jeho dlouholetých držitelů Grütznerů,
do vlastnictví Jana Beera, hejtmana na Jánském
Vrchu, který už předtím koupil Kohout, a stalo se rytířským statkem. Za třicetileté války (1618-1648) jsou roky
1636-1648 pro obec obzvlášť osudové. 13.7.1639 zde
řádila bitva v „Komáří dolince“ mezi císařskými vojsky a Švédy, přičemž část
obce vyhořela. 1642 nastává znovuosídlení Bílého Potoka. 1648 otmuchovský úřad podřizuje Bílý Potok Jánskému Vrchu.
Třicetiletá válka dopadla na všechny tak tíživě, že v polovině 17.
století patřil Bílý Potok mezi nejchudší vesnice Jesenicka. Slezské války (1740-1763) a zvláště sedmiletá
válka (1759-1763) vrhají Bílý Potok pustošením a pobytem vojska do velké
bídy. Rozdělením Slezska v roce 1742 se ves ocitla přímo na hranici mezi
Rakouskem a Pruskem. Josef II. se při pohraniční cestě z Javorníku do
Bílé Vody krátce zastavil i v Bílém Potoku. Majitelé Kohoutu a šoltéství sídlili na zámečku v sousedním Fuchswinklu (Lisie Kąty), který se ocitl v Prusku. To mělo negativní
dopady i na robotní povinnosti. V bavorské válce (též bramborová válka) o
dědictví trůnu obsazují 1779 Prusové Javorník a okolí a vybírají od
obyvatelstva bezohledně velké poplatky. Prusko-rakouská válka (též bratrovražedná válka)
v roce 1866 opět přináší průchod a ubytování pruských útvarů, avšak
žádné útrapy a utiskování. Mladí muži prchají ze strachu před pruskými
odvody do lesů. První světová válka a její důsledky (1914-1918);
hned na začátku války obdržel určitý počet záložníků povolání do
zbraně; doufají, že za několik měsíců budou opět doma. Existují
poukázky na spotřební zboží, potraviny, jako brambory a obilí jsou vydávány
na příděl. Drahé kovy se musí odevzdat i kostelní zvony. Mnozí muži
z Bílého Potoka umírají hrdinskou smrtí. Konec války vede k rozbití
Dunajské monarchie, vzniká Československá republika (28.10.1918).
Roku 1922 je zasvěcený pomník padlým (uvedeno 42 jmen) občanům Bílého Potoka
a osady Kohout v první světové válce.
Památník věnovaný obětem 1. světové války od Engelberta Kapse (1888-1975) stojí na návsi v Bílém
Potoku před kostelem sv. Vavřince. Druhá světová válka (1939-1945) přináší hodně
utrpení a bídy i do Bílého Potoka. Nacistické plány na ovládnutí světa
zaplatilo svými životy ve druhé světové válce 65 místních mužů.
V lednu 1945 prochází Bílým Potokem tzv.
pochod smrti vězňů z koncentračního tábora v Březince (Birkenau). Sedm vězňů, kteří se zde stali oběťmi tohoto
pochodu, je pochováno ve společném hrobě na místním hřbitově u jižní strany
kostela (kulturní památka). Původní společný hrob byl objeven na bývalém
mrchovišti.
Po skončení druhé světové války a
novém osídlení (do pohraničí začali přicházet na výzvu vlády
a zemských orgánů noví osídlenci) nemohly české rodiny zajistit chod všeho,
co patřilo k životu obce před válkou. Zůstal zde lihovar, který byl
združstevněn a nakonec zanikl. Dvůr v Kohoutě
v roce 1949 převzal Státní statek v Javorníku.
V obci vzniklo pastvinářské družstvo a později JZD, ale to se nakonec
v roce 1963 společně s Bílou Vodou stalo také součástí javornického
státního statku. Školka a škola byly zrušeny, občanům zůstal v roce
1990 v místě jen obchod a hostinec. Historie Bílého Potoka byla ve středověku mnohem
bohatší, než tomu bylo v novověku a zejména po roce 1945. Vývoj počtu obyvatel: I když statistická data z počátku 19.
století nejsou zcela spolehlivá, přece je z nich patrný ustavičný růst
obyvatel. V roce 1806 bylo ve vsi 120 domů a 738 osob, z
toho 24 domů a 166 osob patřilo k šoltéství,
zbytek k biskupství. V roce 1836 zde žilo již 926 osob (v Bílém Potoku
126 domů a 814 obyvatel, v osadě Kohout 29 domů a 112 obyvatel), roku 1869
pak 996 osob ve 150 domech. V roce 1900 zde bylo při
sčítání zjištěno 163 domů a 827 obyvatel, z toho v osadě Kohout 31 domů a 113
obyvatel, všichni německé národnosti. Po roce 1918 se zde objevila nepatrná
česká menšina. V roce 1930 žije v Bílém Potoku 673 a v osadě
Kohoutu 99 obyvatel, česká menšina je tvořena 10 Čechoslováky. K radikálnímu obratu došlo až po roce 1945. Podle
údaje z roku 1950 počet usedlíků klesl na 453 obyvatel ve
151 domech. V následujícím období tento trend pokračoval a
v roce 1991 zde bylo dokonce již jenom - 282 obyvatel a 104 domů a
v roce 2001 281 obyvatel (v osadě Kohout 2) a 98 domů. Politická orientace obyvatelstva obce: Politická orientace německého obyvatelstva Bílého
Potoka ve 20. století odpovídala vývoji celých Sudet. Po první světové válce
se museli místní Němci smířit se vznikem Československa. První Češi se
v obci objevili při převzetí celnice. Velký vliv německých křesťanských
sociálů v Bílém Potoku po roce 1918 byl před rokem 1938 vystřídán ještě
výraznějším vlivem henleinovců. Po mnichovské konferenci připadl okres
Jeseník i obec Bílý Potok Německu.
1848 bylo spravování obce šoltýsem
zrušeno a svobodnými tajnými volbami vstoupil v platnost demokratický
obecní řád. Sestával ze starosty (předsedy) a obecního výboru. Prospěšná
budovatelská práce byla správou obce řešena k plné spokojenosti občanů
Bílého Potoka; zmiňuje se stavba silnice ve vesnici, regulace potoka,
elektrifikace obce a osady Kohout v roce 1930, zřízení mateřské školy,
stavba jatek, pořízení pohřebního vozu atd. Mimoto vlastnila obec 2 školní
domy, 2 chudobince, 1 požární zbrojnici a obecní knihovnu. Státní úřady:
Pošta se nacházela v domě poštovního úředníka a proto častěji měnila místo. K poště patřil
úředník a poštovní doručovatelka.
Dá se předpokládat, že se stavbou kostela vznikla
i škola. První zmínku o existenci školy máme ale až z roku 1579, kdy Joachim Tschirnin z Fuchswinklu přislíbil přispět na stavbu školy a fary. Ke
stavbě druhé budovy nedošlo. Zdá se, že škola existuje, když sem dochází a
vyučuje učitel z Javorníka. Kolem roku 1638 vyučuje javornický kantor, který
zároveň vede účty kostela. 1761 došlo ke stavbě jednotřídní školy, kde se
vyučovalo až do roku 1803. Pro nedostatek místa následovala přestavba tohoto
domu. V roce 1810 byla pod patronací vratislavského biskupa postavena
zcela nová škola, do které chodilo v roce 1820 133 dětí. 1876 bylo
opět málo prostoru a tak se za starosty Franze Rittnera 1880 rozhodlo postavit dvoutřídní školu
s bytem pro učitele. V roce 1846 byla zřízena v obci
přadlácká škola,do které se přihlásilo 22 zájemců.O rok
později už jen 12.
Stará škola/později obecní úřad/ Nová škola (čp.16)
spořitelna a úvěrní pokladna (čp.14)
Začátkem roku 1940 byla v prostorách
bývalého celního úřadu otevřena mateřská škola. Kostel: Dějiny kostela sv. Vavřince v Bílém Potoce
jsou uvedeny na dřevěné desce, která se nachází v předsíni budovy
kostela na zdi. Původní kostel sv. Vavřince pocházel ze stejné
doby jako kostel sv. Kříže v Javorníku, z období přechodu od románského
ke gotickému stylu. Kaplanství bylo povýšeno na farnost roku 1862. Kostel byl
v éře zápasu katolické církve, resp. vratislavského biskupství s Bismarkovou proticírkevní politikou zbořen a na jeho
místě byl roku 1895 pod patronací kardinála Georga Koppa vystavěn kostel nový v pseudohistorickém
slohu. V roce 1874 nastoupil na faru v Bílém Potoce farář Albert Engelbrecher a zjistil, že kostel je pro asi 900 obyvatel
příliš malý a jeho stavba ve špatném stavu.1893–1895 se staví nový kostel.
Plány nového kostela pořídil vídeňský architekt, stavbu provedl stavitel
Alois Utner z Javorníku.
Starý kostel do roku 1893
V kapli
v Kohoutu, postavené 1881-1882, byla 2x v roce bílopotockým
farářem sloužena bohoslužba. Koncem
18. století patřil Bílý Potok mezi zámožné vesnice a důchod jeho obyvatel byl
v roce 1788 odhadnut na 7241 zl. 50 kr. Koncem
19. a na začátku 20. století se většina obyvatelstva živila
zemědělstvím. Někteří sedláci provozovali vedle zemědělství ještě lesní
hospodářství. Vedle rolnictví, které dávalo většinou obilí a okopaniny,
chovali se koně, skot a prasata, jakož i kozy a drůbež. I
další moderní provozy souvisely se zemědělským charakterem obce, v roce 1848
vznikla družstevní palírna a roku 1858 byl otevřen lihovar. V dubnu
1920 odkoupil statek v Bílém Potoku a osadu Kohout od dědiců Vinzenze Priessnitze
Dr. agr. Erich Lundwall.
Pod jeho vedením statky dobře prosperovaly. Na svých usedlostech provedl
rozličné přestavby. Patřil k nejvýznamnějším chovatelům německého
ušlechtilého prasete, ve vepříně jich bylo na 300 kusů. Byl známý také jako
chovatel koní. Ve stájích měl na 100 kusů hovězího dobytka. Dále se
orientoval na chov karakulských ovcí o 60 kusech a to pro kožky jehňat
(tzv. perzián). K obdělávání půdy začal používat první traktory.
Pro chov ryb byly založeny tři rybníky. V obci působilo několik včelařů. 1929
za kruté zimy klesnou teploty až na - 36 stupňů. Obchodní a řemeslnické provozy: V období
1900 - 1945 byly v Bílém Potoku a v osadě Kohout 3 obchody
potravinářské a se smíšeným zbožím, 3 obchody s mlékem, máslem a vejci,
1 obchod s jízdními koly, 1 trafika, 2 pekařství, 2 řeznictví,
holičství, 4 hostince, 1 malíř, 1 sedlář, 2 kováři, 3 krejčí, 3 dámské
švadleny, 7 ševců, 2 výrobci vozů, 4 truhláři, cihelna a pískovna. Spolky: Společenský
a kulturní život v období 1900 – 1945 byl v obci velice pestrý a
aktivní. V obci byly založeny a působily tyto spolky a organizace: Sbor
dobrovolných hasičů, Německý tělocvičný spolek, Katolický lidový spolek,
Spořitelna a úvěrní pokladna, Zemědělský klub, Spolek pro pojištění dobytka,
Lovecká společnost, Výmlatní společenství, Kostelní
sbor a Hudební kapela. Významné osobnosti: Do
dějin obce se významně zapsal vodoléčitel z Gräfenberku Vincenz
Priessnitz (1799 - 1851), který roku 1841
zakoupil statek Kohout od Antona von Wischetzji z Nisy za kupní cenu 72 000 zlatých
konvenční měny. Priessnitz se pokusil velmi
podnětně zmodernizovat svůj statek a dokonce zde postavil první parní mlýn
ve Slezsku. Po jeho smrti byl statek ve vlastnictví Priessnitzovy
rodiny až do roku 1887. Druhou
osobností, která uvedla Bílý Potok v širší povědomí, byl místní rodák,
úspěšný herec evropského renomé a dramatik Rudolf Rittner (30.6.1869 – 4.2.1943). Po ukončení herecké dráhy (v roce
1908) se vrátil do Bílého Potoka a nechal si podle vlastního návrhu
vystavět bizarní zámeček (postaven v letech 1903 -1908, kulturní
památka), který je nazýván „Kozí hrádek“, protože zde pěstoval vedle drůbeže
i kozy. Součástí zámečku byla krásná zahrada s rybníčkem.
Rudolf
Rittner je pochován na místním hřbitově
ač si přál, aby jeho tělo bylo po smrti spáleno a jeho prach rozhozen
kolem rybníčka v jeho zahradě. Pouze nenápadná náhrobní deska připomíná, že
je zde pochován slavný německý herec.
Kapli postavil v roce 1867 na svém
pozemku na okraji lesa sedlák Johann Exner
z vděčnosti za záchranu jeho ženy při onemocnění tyfem. Oltářní obraz,
namalovaný malířem Bauchem z Vidnavy, představoval „Matku Boží bolestnou“.Pozn: (nezachovala se) Použitý materiál, informace byly čerpány: Jesenicko v období feudalismu do roku 1948, Dr.
Rudolf Zuber a kolektiv, 1966 Zdroj: kulturnidumjavornik.cz (8.5.2014) |
|
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 8.5.2014
|
