|
Tančírna Bernartice, bývalý politický okres Jeseník |
||
|
Dříve jedna z nejkrásnějších staveb v okolí Javorníku. Tančírna a
restaurace se sálem, postavená v secesním stylu, patřila k vyhlášeným
výletním místům obyvatel Javorníku i širokého okolí. Oblíbené byly pěší
procházky z Javorníku, přes Jánský vrch, Čertovy kazatelny, hrad Rychleby a
zpět do Račího Údolí, nebo z Nových Vilémovic do Račího Údolí přes Červený
Důl. Před válkou se zde o sobotách konaly zábavy, o nedělích čaje s hudbou. Okolí malebného místa zkrášloval parčík se skalkami, rododendrony,
okrasnými dřevinami a stylovým venkovním posezením. Na místě pozdější
Tančírny stála koncem 19. století dřevěná parní pila, která patřila
vratislavskému biskupství. V blízkosti se nacházela malá pekárna s prádelnou
u Račího potoka a naproti obytný úřední domek rovněž patřící vratislavskému
biskupství. Na tomtéž místě na začátku 20. století vznikla vlevo od silnice
na místě pily tančírna s restaurací a hostinskými místnostmi, vpravo byl
obytný úřední dům adaptován na restaurační a hostinský objekt. Po jeho pravé straně byl postaven dům podkoního a stáj pro koně, dnešní
hájovna; bývalá pekárna s prádelnou byla v roce 1906 přestavěna na malý lokál
zvaný „Jägerstube“ („Myslivecká jizba“). Všechny popsané budovy byly provozně
propojené. Zde je třeba podotknout, že celkově v Račím Údolí stálo asi pět
výčepních či restauračních zařízení: kromě zmíněných tří ještě tzv.
„Waldhaus“ s šenkem a pen- zionem, který od roku 1913 provozoval Franz Winkler, a tzv. „Haus
Isolde“, výletní restaurace s možností ubytování a tanečních zábav, dnešní
budova tábora. Není tedy divu, že dolní část údolí žila bohatým společenským
životem a byla oblíbeným výletním a turistickým cílem. Secesní Tančírnu
sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion (prameny označují její sloh i
jako švýcarský) nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg (Jiří)
Kopp v letech 1906-1907, a to na místě již zmíněné zbourané parní pily. Podle
kardinála Koppa (1887- 1914), který je u nás znám i tím, že založil vidnavský
kněžský seminář, získala Tančírna i své jméno - Georgshalle. Koncesi na
restaurační a výčepní živnost získalo biskupství 17. prosince 1906. Zděné
přízemí se samostatným vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části, další dvě
místnosti se nacházely v přístavbě. V severní části přízemí (tedy směrem k Javorníku)
byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravní místnost. V jižní části se
nacházela zásobní komora (špajz) a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto
ani na sociální zařízení a dokonce na výtah, kterým se jídlo a pití
dopravovalo nahoru do sálu. Vnější schody (dnes rozbité) vedly k samotnému
přes 20 metrů dlouhému lokálu a tanečnímu sálu, který byl zbudován celý ze
dřeva a skla. Sál byl obklopen dřevěnou verandou, obložení bylo barevně
lakované, dřevěné trámky byly zdobeny plastickými ornamenty (zejména vinnou
révou) a nejkrásnější částí Tančírny byly barevné vitráže, v modrém a zeleném
tónu, složené v secesním kánonu. Celá budova byla elektrifikována. Zdroj: tancirna.rychleby.cz (24.3.2014) |
||
|
Zdroj: tancirna.rychleby.cz (24.3.2014) |
||
|
Zdroj: tancirna.rychleby.cz (24.3.2014) |
||
|
Parčík vznikal společně s Tančírnou roku 1903. Jednalo se o
přírodně-krajinářskou partii s pravidelnými prvky v centrálním prostoru před
schodištěm do budovy. Ze severovýchodní níže položené části parku vedly
schody středem skalky k parteru před restaurací. Místo pro venkovní posezení
hostů zaujímalo asi dvě třetiny této plochy, zbytek byl rozdělen do dvou
čtverců osetých trávou a osázených dřevinami osově uspořádaných s Tančírnou.
V severovýchodní části parku, mezi silnicí a Račím potokem, bylo vysázeno jen
několik solitérních jehličnanů tak, aby byl pro přicházející návštěvníky
zachován průhled na architektonicky velmi zdobnou štítovou stranu budovy.
Potok po levé straně byl lemován řadou olší. Rovněž manipulační příjezdový
prostor pro zásobování mezi hlavním objektem a potokem byl chráněn skupinou
dřevin. Parčík pokračoval jihozápadním směrem dále do údolí, kde byl zakončen
již vzrostlým javorem. Obvod pozemku kopírovala okružní pěšina sloužící ke
krátkým procházkám restauračním areálem. Lemována byla tujemi, tisy a
listnatými keři. Rovněž v této části byl záměrně vytvořen průhled na budovu.
Do současné doby se v parku zachovala většina původně vysázených dřevin. Z
malých stromečků, tak jak jsou vyobrazeny na dobových pohlednicích, jsou
staletí velikáni, někdy již věkem a absencí odborného zásahu zchátralí. Park
zarůstá náletovými dřevinami a plevelnými bylinami. V prostoru jihozápadní
části parčíku byla v roce 1970 vybudována umělá nora a pořádaly se zde závody
v norování. Vnitřní oplocenka se stříškou dodnes parku na kráse nepřidává. V
loňském roce byla velká část náletových křovin odstraněna; opomenuta zůstala
část skrytá za budovou, kde trůní nevzhledná a rozpadávající se unimobuňka. Z hlediska dendrologického si pozornost zaslouží především čtyři
exempláře jedlovce kanadského (Tsuga canadensis) a tři statné borovice černé
(Pinus nigra) rostoucí v níže položené části parku. Vpravo před rozbořených
schodištěm rostou dva mohutné a v rámci parku nejvyšší jehličnany. Jsou to
jedle kavkazské (Abies nordmanniana), v horních částech korun zdobené jmelím.
Téměř všechny zde vysázené smrky stříbrné (Picea pungens argentea) prosychají
a odumírají. Dřevinou ochranářsky nejhodnotnější je bezesporu obrovský javor
klen (Acer pseudoplatanus) rostoucí už za oplocenou částí parku směrem do
nitra údolí. Tento téměř dvě stě let starý strom je v dobrém zdravotním stavu
a zasloužil by si být vyhlášen jako strom památný. Rovněž dvě skupiny starých
a v červnu nádherně růžově kvetoucích pěnišníků (Rhododendron skup.
Catawbiense) si zaslouží cílenou ochranu. Jako botanické zajímavosti uveďme
ještě cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis) rostoucí v úvodní části
parku a borovici limbu (Pinus cembra) ukrytou mezi dvěma jedlovci v prostoru
bývalé skalky. Zdroj: tancirna.rychleby.cz (24.3.2014) |
||
|
|
||
|
Schéma rozmístění dřevin v parku v roce 2005
|
||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 24.3.2014 |
