Adolfovice

(Adelsdorf)

[Kostel] B)

1305 farní, v 15. století zanikl (podle tradice byl zničen husity roku 1428).

 

Hřbitov B)

sovětských zajatců z II. světové války v údolí potoka Bystrého

 

Kaplička sv.Huberta E)

V lese, obnovená

http://www.bela.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.aspx?id_org=176&id_obrazky=34991

 

Památník padlým C)

v parku Rondo tj. cca 50 m vzdušnou čarou proti restauraci LAMA. Nápis: 1914 – 1918 / Franz    Bernert, Josef    Bielitzer, Emil    Brosig, Alois    Fieber, Adolf    Franke, Franz    Freiwald, Franz    Freiwald, Adolf    Friede, Josef    Göger, Franz    Gottwald, W    Gottwald, Josef    Gries, Alois    Gröger, Adolf    Gross, Alfred    Hauke, Adolf    Hofmann, Franz    Karger, Gustav    Kreuzer, Josef    Kreuzer, Josef    Neugebauer, Johan    Nitsche, Josef    Nitsche, Gustav    Nitsche, Edm    Plischke, Adolf    Pompe, Oskar    Seidel, Adolf    Seifert, Adolf    Schilder, Adolf    Schindler, Rudolf    Spielvogel, Josef    Stöhr, Alois    Stöhr, Adolf    Stöhr, Wilhelm    Stöhr, Rudolf    Streit, Franz Überal, Adolf Werner

Obrazek

 

Rychta - fojtství

Nedaleko obecní školy se nachází budova bývalého rychtářství - fojtství, která byla postavena před rokem 1580, uváděna 1305 B). První písemné zmínky o obci pocházejí z daňové knihy Liber fundationis Vratislawiensis z roku 1284. Rychtářství bylo sídlem adolfovických šoltysů, ke kterým patřila výčepna piva a rozsáhlý statek. V roce 1903 byla budova při ničivé povodni těžce poškozena. Majitelem statku byl sedlák Josef Plischke. Budova výčepny byla přebudována na hostinec „U rychtářství“. Do konce roku 1945 sloužila svému účelu, později byla opuštěna a zůstala prázdná. Hospodářské budovy byly předány do nového státního statku a z rychtářství se stala kovárna. Budova hostince byla zbourána. V dnešní době slouží k bytovým účelům.

image003

 

Škola

Na hranicích obcí Adolfovice a Dolní Domašov,byla roku 1883, za finanční podpory faráře Ferdinanda Robela (1830-1907), postavena budova nové obecní školy. Tato byla za 5 let pro vzrůstající počet žáků zrekonstruována do přibližně dnešní podoby (1888 400-500 dětí). První škola obce však vznikla už v roce 1726 při založení zdejší farnosti a ležela nedaleko odtud. Sloužila ke vzdělanosti, až do postavení této nové školy. Do zdejšího ústavu chodily děti z Adolfovic a Dolního Domašova, po roce 1967 i z Horního Domašova, Bělé a Filipovic. V roce 1969 byla u školy postavena tělocvična, v roce 1977 školní stravovna a o několik let později i další třídy a výpomocné místnosti. V roce 2003 byla zrekonstruována pro potřeby dnešního školství. Školu dnes navštěvuje kolem 140-180 dětí. 

 http://www.zivefirmy.cz/media/fotos/270438/zs-a-ms-bela-pod-pradedem_max11599.jpg 

 

Tvrz Adelsburg B) C)

Pozůstatky. Patrně na počátku 14. století získali vesnici příslušníci loupeživého rodu Haugwitzů, kteří v místě vybudovali tvrz (zaniklou patrně ve 2. čtvrtině 15. století a novodobě zvanou Adelsburg - její pozůstatky jsou na Zámeckém kopci). Písemně jsou Adolfovice v majetku rodu doloženy k roku 1370, kdy je rytíř Albrecht Haugwitz prodal svému bratru Merhotovi; v držení nejmenovaných biskupských leníků se připomínají i roku 1420.

První zmínka o obci Adolfovice je z r. 1284, kdy byla obec středem sporu mezi knížectvím Nisským a Vratislavským biskupem. Podle archeologických nálezů byla tvrz založena nejpozději v 1. polovině 14. století a stavba adolfovické tvrze je spojována s příchodem Haugwitzů do této oblasti v letech 1295–6, nebo až s další haugwitzovskou generací ve 2. desetiletí 14. století. Prvním jistým majitelem tvrze byl loupeživý rytíř Albert Haugwitz, který roku 1370–72 převedl majetek obce Adolfovice na svého syna Herborta a na Ottu Haugwitze. Zánik tvrze je předpokládán někdy ve 2. čtvrtině 15. století.

V pozdějších letech již o Adelsbergu nejsou žádné zprávy a roku 1688 je tvrz vedena jako pustá, dle archeologického průzkumu vyhořelá. Vlastní tvrz Adelsburg je na severozápadní a jihozápadní straně oddělena od okolního terénu dvojitým doposud hlubokým příkopem, ostatní strany se v původním stavu nedochovaly, jelikož rozšiřující se stolařská firma část svahu strhla. Severovýchodní a jihovýchodní strana tvrze byla tvořena prudkým srázem nad Javoříčským potokem a lze předpokládat, že tento potok byl součástí obranného systému (mohl se rozlévat a tvořit bažinu nebo širší souvislou hladinu). Ve středu tvrze stála dřevěná obytná věž, jejíž spodní část byla kamenná o rozměrech 16 m x 9,7 m a síle zdi až 2,9 m.

Při archeologickém průzkumu v 30. letech 20. století archeolog J. Uwira prokázal dva sklepy, do kterých vedly schody. Ve stejném směru těchto schodů byl i vstup do věže. Věž byla ohrazena kamennou hradbou obdélníkového tvaru, která se věže nikde nedotýkala. Celý areál tvrze byl z větší části ohrazen, od brány na jihozápadě až po severozápadní část tvrziště (tedy celá západní část) byla ohrazena palisádou z kůlů, východní část byla pravděpodobně ohrazena jen polským plotem nebo dřevěnou stěnou. Celá část prvního příkopu na severozápadě byla zatopena, a dodnes se tam souvislá hladina vody objevuje. Dokonce se zachoval i náhon na severozápadě s kamennými stupni (splavy).

Význam tvrze nebyl doposud zcela objasněn, avšak pravděpodobně se jednalo o malou vesnickou obytnou tvrz, i když hospodářské budovy při archeologickém průzkumu nebyly nikdy prokázány. Opodstatnění tvrze jako strážní by mělo v ochraně adolfovických hamrů (drtíren) železné rudy z nedalekého Jánského vrchu a ochraně kupecké stezky z Jeseníku přes pásmo Orlíku do Vrbna pod Pradědem, jelikož Slezsko do období panování Jana Lucemburského nebylo součástí českého království a Adolfovice byly posledním obydleným místem před hranicemi s Českým královstvím. Na druhé straně hřebenu, ze strany Moravy byly postaveny dva malé strážní hrádky (Rabenštejn a Veisenštejn)

http://www.hrady.cz/data_g/1551/70411.jpg

 

Dům

Přízemní

 

Dům

Přízemní , roubený

 

Dům

Přízemní

 

Dům

Přízemní

 

Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník B)

zahrnuje též evropsky významnou lokalitu Keprník pro rostlinná společenstva vrchovištního rašeliniště a střevlíka hrbolatého

 

Přírodní rezervace Sněžná kotlina B)

(horský les a strže)

 

Přírodní rezervace Šumárník B)

botanicky významné skalky, které jsou zároveň evropsky významnou lokalitou mozolky skalní

 

Jasan B)

památný strom

 

Jedle B)

(U Jedle), památný strom

 

Javor B)

památný strom

 

Javor B)

památný strom

 

Zpět na okres

Panství

 Politický i soudní okres Jeseník

1961 Okres

připojeny k obci Bělá pod Pradědem

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce

Připomínány 1284

Název obce, německy Adelsdorf, byl dán této lokalitě zřejmě podle osobního jména zakladatele. V roce 1964 byly Adolfovice spojeny se sousedním Domašovem v jednu obec s názvem Bělá pod Pradědem. Pečeť Adolfovic je doložena z první poloviny 18. století a je na ní zobrazena postava bohyně Spravedlnosti. Vlastní ves má protáhlý tvar v severojižním směru a leží v nadmořské výšce 474m při říčce Bělé jižně od Jeseníku a Bukovic, kolem silnice, která směřuje z Jeseníku k Červenohorskému sedlu a dále na jih. Obecní katastr v rozsahu 3483 hektarů byl jeden z největších v celém okrese, jeho jihozápadní část se rozprostírá v zalesněné horské části Hrubého Jeseníku až k Červené Hoře (1333m, na katastru Koutů nad Desnou), Keprníku (1423m, na katastru Ostružné) a Šeráku (1351m, na katastru Adolfovic) na bývalých hranicích mezi jesenickým a šumperským okresem.

 

Obec leží v údolí řeky Bělé v průměrné výšce 470m.n.m. Pozemkové knihy se začínají psát od roku 1559.

Jméno: r. 1284 Adolfovici, r. 1370 Adilsdorff, r. 1417 Adolphsdorf, r. 1566 Adolsdorf, ale již od roku 1924 Adolfovice. Název vznikl odvozením jména Adolf. V roce 1805 byla také nazývána Mitteldorf – prostřední ves, podle její polohy.

Ves byla poprvé zaznamenána roku 1284, podobně jako vznik i jiných vsí a měst na Jesenicku. Ve 14. století přešla ves, původně biskupská, do rukou světských feudálů. Prvními jejími držiteli byli známí Haugwitzové. Existuje domněnka, že to byl rod loupeživých feudálů, který se zmocnil násilím obce. Do roku asi 1505 se ve vsi vystřídalo mnoho vlastníků a po roce 1505 byla ves prodána Fuggerům. Ti vlastnili ves do roku 1530. Fuggerovský majetek byl však kolem roku 1547 odkoupen biskupstvím a ves se stala částí biskupských stolních statků. Tyto podléhaly vrchnostenskému úřadu v Jeseníku. Obec spravoval šoltys.

Tito byli dosazováni biskupským hejtmanem a měli právo venkovského soudce.

Za třicetileté války neutrpěla obec žádné škody. Hrůzy této války jsou však zaznamenány v jiných obcích.

Po této válce následovalo období největšího pronásledování tzv. čarodějnic, které neušetřilo ani Adolfovice. Rok 1651 byl nejtragičtější, protože tehdy bylo utraceno 14 životů. Mezi obětmi byly i děti, Anna Gottwaldová měla teprve rok, Eva Englová 8 let. Kolem roku 1649 se dolování rud kolem Jeseníku zastavilo, ale po roce 1689 se začalo znovu kutat nad Adolfovicemi pod Jelení horou, ale bez většího úspěchu. Toho roku hospodařilo ve vsi 25 sedláků, 41 zahradníků (početná skupina poddaných) a domkařů. Obchodovalo se s dřívím, které se dopravovalo plavením po řece. Čile se obchodovalo s ručně pletenými punčochami

a přízí.

V roce 1744 se v obci zastavily dva pluky vojáků prince Karla Lotrinského, a přestože zde pobývaly jen dva dny, stačily ves zcela vyplenit a zničit.

V roce 1806 měly Adolfovice 135 čísel a 826 obyvatel, v roce 1825 celkem 879 lidí. Ves postihly živelné katastrofy na počátku 19. století několikrát za sebou. Po obrovské povodni v roce 1811 následovaly ještě další v letech 1825 a 1826. Další rok vypukl ve vsi požár a shořelo 5 domů. Přes časté pohromy počet obyvatel stále stoupal a roku 1836 tu žilo 1053 obyvatel ve 155 dřevěných domcích.

V letech 1844 – 1848 byla velká bída a tato léta se dlouho nazývala hladovými.

 

Rok

obyv.

domů

1806

826

 

1836

1053

1869

1315

1880

1517

1890

1485

1900

1375

1910

1272

1921

1163

1927

 1163 N

 

1930

1254

 

1939

1196

1947

676

 

1950

799

1961

668

 

1970

602

 

1980

741

1991

779

2001

783

 214

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Zpravodaj Bělé p.P. 7 a 12/2006

3) Zpravodaj České Vsi 1.2007

 

A) …

B) wikipedia.org (12.2.2014)

C) hrady.cz (12.2.2014)

D) vets.estranky.cz (12.2.2014)

E) bela.cz (17.5.2014)

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 12.2.2014