Kód CZ 1177

Brumovice

(Brumowitz)

Kostel sv.Antonína Paduánského 2)

Pův.barokní kaple, rozšířena 1784, neobarokně upraven 1901-3. Kostel s farou je v obci výslovně připomínán k roku 1478. Není jisté, zda byl v té době katolický, ale protože obvykle poddaní následovali ve víře svou vrchnost, lze předpokládat. Až Jan z Lipé, jenž se ujal vlády nad panstvím v roce 1541, se přidal k bratrské církvi. V průběhu 16. století se v Brumovicích usadili příslušníci jednoty bratrské a Čeněk z Lipé jim daroval místo pod kostelem ke zřízení sboru, vysvěceného v roce 1581. O přítomnosti novokřtěnců, kteří pobývali v některých okolních obcích, však kroniky nic neuvádí. Po bělohorské bitvě došlo v zemi k rekatolizaci, v Brumovicích však neměli vlastního katolického kněze, kostel v roce 1637 vyhořel, a tak byli přifařeni ke Kobylí.

Marie Antonie z Lichtenštejna zde nechala roku 1716 vystavět kapli sv. Antonína Paduánského, jež byla v roce 1784 zvětšena na kostel. (Ten byl v roce 1903 dále přestavěn a rozšířen.) Téhož roku zde byla zřízena tzv. lokalie kobylské fary, v roce 1823 sem byly z Boleradic přifařeny sousední Morkůvky a roku 1859 se z lokalie stala samostatná fara. V době sčítání 1930 žilo v obci 1112 římských katolíků, 239 evangelíků, 12 příslušníků Církve československé husitské a 15 židů. V roce 1991 se ke katolické víře hlásilo 613 osob, za celou farnost i s Morkůvkami to bylo 728 osob, zatímco k českobratrské církvi evangelické se v Brumovicích hlásilo 113 osob.

http://static.panoramio.com/photos/original/69088050.jpg

 

Fara

1859

 

 

Boží muka C)

1859

 

Zpět na okres

panství

1850 politický okres Hustopeče, s.o. Klobouky

1961 Okres Břeclav

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce

Vesnice je kolonizačního původu z poloviny 13. století. Podle archeologických nálezů bylo už v 9. století se nacházelo první slovanské osídlení v severní části dnešní obce a patrně zde vydrželo ještě v 10. či 11. století. Pozdější výskyt ale doložen není, až přítomnost nových osadníků v polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1250, kdy markrabí Přemysl daroval ves Kunovi z Obřan. Ten ji vzápětí přeprodal Brunovi ze Schauenburku, jehož jméno se vyskytuje i v názvu obce, nikoli však po něm, nýbrž patrně po jiném Brunovi, neboť jméno dědiny Brumowitz se objevuje už v listině stvrzující prodej.

Po několika změnách majitele se v roce 1460 dostaly Brumovice v rámci velkopavlovického dominia do majetku pánů z Lipé, jmenovitě Jindřicha VIII. z Lipé, jenž v té době přikoupil i (dnes již zaniklé) vsi Kloboučky, Harasy a Divice. Na počátku 16. století tchán a poručník Jindřicha IX. z Lipé Vilém Pernštejna přikoupil panství hodonínské, čímž Velké Pavlovice spojil s Hodonínem a obě panství 24. února 1512 postoupil Jindřichovi. S výjimkou krátkého období let 1648–1667, kdy Brumovice patřily k tzv. jakardovskému statku v Kobylí, tak byly spojeny s velkopavlovickým a hodonínským panstvím až do zrušení patrimoniální v roce 1848.

Už v květnu 1594 však Jan z Lipé prodal panství Juliu hraběti ze Salm-Neuburgu, od jehož synů je 24. června 1600 získal uherský feudál Štěpán Illiesházy z Illiesházy. Od něj panství převzala manželka Kateřina, po roce 1605 je jménem moravských stavů spravoval náměstek zemského hejtmana Ladislav Berka z Dubé a Lipého, mezi roky 1608–1609 znovu krátce Illiesházy a po jeho smrti opět vdova Kateřina z Pálfy-Ërdödu. Ta je v roce 1614 prodala švagrovi Zdeňkovi Žampachovi z Potnštejna a jeho rod panství držel s krátkou válečnou přestávkou až do roku 1650. Třicetiletou válku přežilo z původních 47 brumovických selských rodin jen 28, tedy necelých 60 %. Až kolem roku 1716 bylo opět dosaženo předválečného početního stavu a v roce 1763 zde žilo již 76 rodin s 347 osobami.

Helena Kateřina Jakartovská se jako vdova po Janu Burianovi v roce 1650 provdala za hraběte Bedřicha z Oppersdorfu a v září 1692 Oppersdorfové prodali panství Janu Adamovi Ondřeji knížeti z Lichtenštejna. Jeho dcera Marie Antonie vykoupila druhou polovinu od své sestry Marie Alžběty a panství se ujala rodina jejího manžela Marka Adama hraběte Czobora. Roku 1762 byl celé panství z konkursu koupil František Štěpán Lotrinský, manžel císařovny Marie Terezie. V držení panovnického rodu zůstalo, ještě s přikoupeným čejkovickým statkem, až do vzniku Československa.

Do jihovýchodní části katastru obce do 19. století zasahovalo Kobylské jezero.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

1394

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002

 

C) cs.wikipedia.org  (30.11.2015)

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 30.11.2015

Předchozí editace: 28.5.2011