Kod CZ 4852

Hranice

(Mährisch Weißkirchen)

Připojeny: Lhotka, Velká, Drahotuše, Rybáře, Valšovice, Slavíč, Středolesí, Uhřínov

Kostel Stětí sv.Jana Křtitele ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

Ve středu náměstí, 1754-7 Masarykovo náměstí

Fara ^{Zdroj C)}

Školní náměstí 38/1

Kostel Narození P.Marie ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

Hřbitovní, pův.gotický před 1492, upraven neogoticky 1840-60 Paseky, hřbitov

Kaple sv.Šebestiána ^{Zdroj 2)}

Pod městem, 1668-9, na místě bratrského sboru, presbytář zbořen 1786

[Bratrský sbor] ^{Zdroj 2)}

1.pol.16.stol. na jeho místě kaple sv.Šebestiána

Českobratrský kostel ^{Zdroj C)}

bývalá solnice. Šromotovo náměstí 791

Synagoga ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

Ve dvoře žid.radnice 1863-4

Hřbitov ^{Zdroj C)}

U kostela Narození P.Marie

Židovský hřbitov ^{Zdroj C)}

Zborovská

Sloup se sochou P. Marie Immaculaty ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí, 1839

Socha P. Marie Bolestné ^{Zdroj C)}

Komenského, Hranice

Socha sv.Anny ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí

Socha sv. Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

náměstí 8. května

Hrad Svrčov

se sídlištěm z pozdní doby kamenné, zřícenina a archeologické stopy

Zámek ^{Zdroj C) Zdroj 2)}

Masarykovo náměstí 1 Trojkřídlý, renesanční 1554-62 z pův.hradu, 1956 zbořeno předzámčí, po 1990 zastřešeno nádvoří

Městské opevnění ^{Zdroj C)}

Zámecká, Jiráskova, Na Valech

Radnice ^{Zdroj C) Zdroj 2)}

Masarykovo náměstí 71, Pův.pozdně gotická, kol.1528, rozšířená 1544, věž 1571, přestavěna neorenesančně 1869

Židovská radnice ^{Zdroj 2)}

S podloubím se synagogou ve dvoře

Vojenská akademie ^{Zdroj C)}

…

Rodný dům J. H. A. Gallaše ^{Zdroj C)}

Galašova 170/19

Měšťanský dům č.p.39 ^{Zdroj C)}

Farní 39

Čuputův dvůr č.p.265 ^{Zdroj C)}

Hřbitovní 265/2

Městský dům č.p.79 ^{Zdroj C)}

Svatoplukova 79

Lázeňský dům Slovenka č.p.820 ^{Zdroj C)}

U Teplic, nad pavilonem Gallašova pramene 820

Dům U zlatého lva č.p.5 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 5

Čaputovský dům č.p.20 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 20

Pernštejnský dům č.p.76 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 76

Čaputův dvůr č.p.286 ^{Zdroj C)}

Komenského 286/66

Rodinný dům č.p.42 ^{Zdroj C)}

Farní 42

Dům č.p.1268 ^{Zdroj C)}

Havlíčkova 1268

Rodinný dům č.p.282 ^{Zdroj C)}

Pod Bílým kamenem 282

Pošta ^{Zdroj C)}

náměstí 8. května 366

Pravěké sídliště Kobylanka ^{Zdroj C)}

Velká a Malá Kobylanka

Dům č.p.129 ^{Zdroj C)}

28. října 129

Měšťanský dům č.p.10 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 10

Měšťanský dům č.p.11 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 11

Měšťanský dům č.p.12 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 12

Měšťanský dům č.p.13 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 13

Měšťanský dům č.p.16 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 16

Měšťanský dům č.p.18 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 18

Měšťanský dům č.p.19 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 19/22

Měšťanský dům č.p. 5 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 5

Měšťanský dům č.p.6 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 6

Měšťanský dům č.p.7 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 7

Měšťanský dům č.p.72 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 72

Měšťanský dům č.p.73 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 73

Měšťanský dům č.p.75 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 75

Měšťanský dům č.p.8 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 8

Měšťanský dům č.p.83 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 83

Měšťanský dům č.p.84 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 84

Měšťanský dům č.p.85 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 85

Měšťanský dům č.p.86 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 86

Měšťanský dům č.p.88 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 88

Měšťanský dům č.p.90 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 90/7

Měšťanský dům č.p. 92 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 92

Měšťanský dům č.p.93 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 93

Měšťanský dům č.p.94 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 94

Měšťanský dům č.p.95 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 95

Měšťanský dům č.p.96 ^{Zdroj C)}

Masarykovo náměstí 96

Měšťanský dům č.p.109 ^{Zdroj C)}

Pernštejnské náměstí 109

Měšťanský dům č.p.737 ^{Zdroj C)}

Pernštejnské náměstí 737

Měšťanský dům č.p.2 ^{Zdroj C)}

Pernštejnské náměstí 2 a 3

Měšťanský dům č.p.21 ^{Zdroj C)}

Radniční 21

Měšťanský dům č.p.22 ^{Zdroj C)}

Radniční 22

Měšťanský dům č.p.24 ^{Zdroj C)}

Radniční 24

Měšťanský dům č.p. 26 ^{Zdroj C)}

Radniční 26

Měšťanský dům č.p.27 ^{Zdroj C)}

Radniční 27

Měšťanský dům č.p.29 ^{Zdroj C)}

Radniční 29

Měšťanský dům č.p.31 ^{Zdroj C)}

Radniční 31

Měšťanský dům č.p.32 ^{Zdroj C)}

Radniční 32

Měšťanský dům č.p.80 ^{Zdroj C)}

Svatoplukova 80

Měšťanský dům č.p.100 ^{Zdroj C)}

Zámecká 100

Měšťanský dům č.p.101 ^{Zdroj C)}

Zámecká 101

Měšťanský dům č.p.103 ^{Zdroj C)}

Zámecká 103

Měšťanský dům č.p.104 ^{Zdroj C)}

Zámecká 104

Měšťanský dům č.p.105 ^{Zdroj C)}

Zámecká 105

Měšťanský dům č.p.119 ^{Zdroj C)}

Zámecká 119

Měšťanský dům č.p.97 ^{Zdroj C)}

Zámecká 97

Měšťanský dům č.p.98 ^{Zdroj C)}

Zámecká 98

Vila č.p. 328 ^{Zdroj C)}

Hranice 328

Vila Jurikova č.p.246 ^{Zdroj C)}

Jurikova 246/2

Sokolovna ^{Zdroj C)}

Tyršova 880. Památková ochrana zrušena 8. ledna 2014.

Výpravní budova nádraží ^{Zdroj C)}

U Teplic 552

Hranické viadukty ^{Zdroj C)}

žel. trať Přerov - Petrovice u Karviné, most v km 210.844, Hranice

Sady Československých legií ^{Zdroj C)}

sady Čs. legií studna, zeleň, bazén, schodiště, hudební pavilon, socha Jana Husa, dva pilíře vstupní brány, hřiště, meteorologický sloup

Zpět na okres

Panství

Politický okres Hranice, s.o. Hranice

1961 Okres Přerov

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

MPZ

Areál dnešního městského jádra Hranic byl prokazatelně osídlen již ve 12. století. Středověká osada vznikla jako přirozená hraniční výspa na okraji pomezního hvozdu mezi Moravou a Slezskem - dále od města směrem na sever již byly pouze těžko prostupné lesy. Odtud také pochází název současného města - Hranice. Pozdější německý název Weisskirchen vznikl až později v důsledku postavení původního gotického kostela, stávajícího do třicetileté války v místech současné fary, jenž tvořil svým bílým zdivem dominantu údolí řeky Bečvy - latinsky Alba Ecclesia, německy Weisskirchen (doslova Bílý kostel). V blízkosti města procházela tzv. Jantarová stezka, táhnoucí se po svazích Moravské brány a rozdělující se v Hranicích na dvě linie - severní větev pokračovala ve směru na Bělotín a Ostravu dále na sever, východní se otáčela východním směrem do bečevského údolí ve směru na Kelč a Valašské Meziříčí. Zejména ve 13. století hrály Hranice důležitou úlohu jako kolonizační centrum pro oblast dnešního Potštátska (východní hřebeny tzv. Železné brány).

Založení města je datováno řadou listin v rozmezí 12. - 13. století, především falz, které vznikly v průběhu sporů o hranický újezd mezi kláštery Rajhradským (řád benediktinů) a Hradisko u Olomouce (premonstráti), přičemž na autorství největšího počtu falz se podepsal posledně zmiňovaný klášter.

První falzifikát, datovaný k roku 1169 (Granice), náleží Rajhradskému klášteru a patří také k těm historicky a geograficky nejvěrohodnějším. V této listině také figuruje legendární zakladatel města Hranic, poustevník Jurika (jmenovitě uváděn rajhradským nekrologiem k roku 1209), který v této oblasti skutečně působil a o kolonizaci území se nemalou měrou zasloužil. Další falzum, tentokrát premonstrátské, vzniklo roku 1250 (Hranicz) a je reakcí na vyvrcholení sporu mezi zmíněnými kláštery o hranický újezd.

Celý spor vznikl v důsledku církevních a politických tlaků, jejichž důsledkem se stala tzv. "clunyjská církevní reforma": původně patřil olomoucký klášter Hradisko, stejně jako klášter v Rajhradě benediktinům. Se vznikem tzv. "clunyjského hnutí" a nových reformních tlaků v církvi (např. 12. stol.) došlo také ke vzniku nových řádů, jako premonstráti a cisterciácký řád, které byly novým "trendům" více nakloněny, než řády staré, tyto "trendy" podporovaly a na oplátku byly podporovány papežem. Odtud také pramenila nevraživost a rivalita "nových" a "starých" církevních řádů, která však kromě četných sporů dala vzniknout také takovým kulturním skvostům, jako je např. Codex Gigas (alis "Ďáblova bible"). Když byli v roce 1143 benediktini z olomouckého kláštera vytlačeni premonstráty, vznikly spory i o původně benediktinské majetky, které sice klášteru Hradisko nepatřily, ale byly v jeho blízkém okolí, zejména pokud jejich benediktinské vlastnictví netrvalo příliš dlouho, jako tomu bylo i v případě hranického újezdu. Premonstráti nakonec celý spor díky "nezvratným důkazům práva", jako oblíbenost u papeže, vyhráli a benediktinský hranický újezd tak přešel roku 1222 do jejich vlastnictví. Zmiňované falzum z roku 1250 tak mělo definitivně stvrdit nezvratné majetkové nároky na hranický újezd.

Nehledě na historická falza zakládacích listin, město jako takové bylo skutečně vysazeno až v 3. třetině 13. stol., a to hned dvakrát. V roce 1276 byla vydána klášterem Hradisko lokační listina, tentokrát již pravá, k založení města Alba Ecclesia (v tu dobu již existovala osada v jižní části ostrožny a pod ní). Během rozbrojů po smrti českého krále Přemysla Otakara II. bylo lokované město zpustošeno, a proto bylo po roce 1282 lokováno znovu. K roku 1296 se již v listinách mluví o Hranicích jako o městečku.

V období do husitských válek bylo město s přilehlými majetky častým artiklem premonstrátských zástav, a majitelé újezdu se proto velmi rychle střídali. Kvalitativně novou etapou v dějinách města nastolilo obsazení města husitskými vojsky (Jana Tovačovského z Cimburka) roku 1427. Počínaje tímto okamžikem se Hranice staly součástí tehdy mohutného "impéria" nepsaných vládců husitské a pohusitské Moravy - pánů z Cimburka. Za vlády Jana a Ctibora Tovačovských z Cimburka byly Hranice opevněny kamennými hradbami (1435-1460), původně dřevěná městská tvrz, již pravděpodobně vybudovali v místech dnešního zámku někteří ze zástavních držitelů města, byla přestavěna na malý kamenný hrádek.

Roku 1470 získal hranické panství společně s hradem pan Albrecht Kostka z Postupic, nejvyšší komorník zemského soudu v Olomouci. Na hradě ovšem mnoho nepobýval a pro značné zadlužení byl brzy nucen hrad s městem zastavit panu Janu Bělíkovi z Kornic. Nehledě na tuto zástavu ale hrad s přináležejícím zbožím roku 1475 prodal za 4000 zlatých a tři životy (termín „tři životy“ znamená možnost držby v zástavě po dobu tří generací rodu, tj. po dobu života pana Viléma a jeho dvou nástupců) pánům Vilému a Janovi z Pernštejna. Tato obchodní transakce ovšem poněkud komplikovala situaci, poněvadž právoplatnými majiteli jednoho a téhož panství se stali zároveň pan Jan Bělík a pan Vilém z Pernštejna. Není známo, jak se celá věc urovnala, ale k roku 1477 byl již pánem na Hranicích Vilém. Pernštejnové vlastnili město Hranice mezi léty 1475–1547. S jejich vládou je spojen rozkvět hranického panství i města samotného. Došlo také k další přestavbě městského hradu, jenž byl významně rozšířen (snad mezi rokem 1480 a 1514). Z této doby také pochází válcový základ dnešní zámecké věže.

Již za svého života, roku 1507, Vilém pro lepší správu panství rozdělil své statky mezi své dva syny, Jana a Vojtěcha, přičemž Hranické panství s hradem připadlo prvně jmenovanému, tedy Janovi, ten celé panství také zdědil. Jeho rozhazovačný, značně nákladný život a potřeba splatit dluhy ho roku 1547 přinutily prodat všechno hranické zboží Václavu Haugvicovi z Biskupic. Haugvic podržel město sotva 6 let a již v dubnu 1553 je prodal vladykovi Janu Kropáči z Nevědomí (na Hranicích v letech 1553–1572).

Pod vlastnictvím Jana Kropáče z Nevědomí zažilo město jednu z posledních renesancí svého rozkvětu. Poněvadž si Jan Kropáč vybral Hranice jako sídelní město, došlo k novým urbanisticko-architektonickým úpravám historického jádra, přičemž pozornost se soustředila především na sídlo samotné – tedy původně pernštejnský hrad, který byl přebudován na výstavný trojkřídlý renesanční zámek. Vlastní budova zámku se od dnešní stavby se lišila pouze západním křídlem, jež bylo o něco kratší než dnes, a také severním zakončením zámku, neboť severní arkádové křídlo ještě nestálo a zámek tak byl v tuto stranu oddělen od hospodářské části pouze příkopem, a úpravou vstupní (dnes Zámecké) ulice. Stará pernštejnská původně cele válcová věž dostala osmibokou nástavbu a byla zastřešena kuželovou střechou s podsebitím.

Po smrti Jana Kropáče se na Hranicích vystřídalo několik majitelů (Jan ml. ze Žerotína, Frydrych ze Žerotína, Jan Jetřich z Kunovic), mezi léty 1600–1609 vlastnil město Zdeněk Žampach z Potštejna (z období jeho působení pochází korouhvička na zámecké věži a unikátní arkádové severní křídlo zámku).

Posledním majitelem Hranic, jenž ve městě sídlil, byl Václav Mol z Modřelic. Jeho podpis najdeme především v bohužel vlivem času dosti poničených zámeckých interiérech. Za stavovského povstání proti Habsburkům byl Václav Mol zvolen mezi 12 moravských direktorů za panský stav, kteří převzali prozatímní vládu na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře bylo město se zámkem roku 1620 vzato pod kontrolu císařskými vojsky. 31. května 1621 byl zatčen spolu s dalšími šlechtici Václav Mol a uvržen do vězení v Olomouci. Jeho zkonfiskovaný majetek získal roku 1622 biskup a kardinál František Serafínský z Dietrichsteina trvale sídlící v Olomouci. Ten město i přes ozbrojený odpor hranických měšťanů převzal a po peripetiích třicetileté války téměř na tři sta let začlenil do dietrichsteinského dominia.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	9303
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek ČR, 2002

C) cs.wikipedia.org (15.3.2016)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 20.6.2016

Předchozí editace: 2.6.2011