|
Kod CZ 3250 Dřevohostice
[Kostel
sv.Havla] 2)
stál uprostřed náměstí,
vyhořel 1676, stržen 1771
Kostel
sv.Havla 2)
Pův.bratrský sbor, 1570 – 9, barokně přestavěný a rozšířený 1771
Zvonice
2) C)
Renesanční 1581
Fara
… Mariánský
sloup C) z roku 1768 Socha
sv. Rozálie C) z poloviny 18. století je nedaleko zvonice. Socha
sv. Jana Sankandera C) stojí v předzámčí. Socha
sv. Rocha C) … Socha
sv. Jana Nepomuckého C) stojí za mostem u bývalého cukrovaru Sochy
sv. Cyrila a Metoděje C) na náměstí jsou dílem sochaře A. Becka
z roku 1892
Socha
P.Marie C) s 12 hvězdami nad hlavou. Na nosném podstavci jsou zpodobněni
Adam a Eva pod stromem poznání. Sochu, pocházející z roku 1768, najdeme u
vjezdu na mostem přes říčku Bystřičku. Socha
sv. Šebestiána C) stojí na rozcestí Nahošovic a Dřevohostic Socha
sv. Agáty C) je umístěna na cestě k Holešovu Socha
sv. Karla Boromejského C) je na cestě u Turovic Socha
sv. Františka Xaverského C) je naproti sokolovny Socha
sv. Vavřince C) … Socha
sv. Floriána C) byla zhotovena v roce 1863. Sv. Florián je považován za patrona
městečka. Kamenný
kříž C) na hřbitově z roku 1765 Pomník
padlým 1914-18 a 1938-45 C) dílo akademického
sochaře Julia Pelikána. V roce 1947 byly na pomníku odhaleny další dvě kovové
desky se jmény obětí 2. světové války. v parku na náměstí. Památník
osvobození Rudou armádou C) 1947 postavený brigádníky podle návrhu Petra Kotka. v parku na náměstí. Zámek
2) C)
Přestavbou tvrze,
1619, pozdně renesanční s arkádovým nádvořím vodní příkop a předhradí zbořeno
poč.19.stol.. Dřevohostický zámek byl původně
gotickou tvrzí ze 14. století. Na přelomu 16. a 17. století jej nechal
zásadně přestavět v renesančním duchu Karel starší ze Žerotína.
Autorem vlastních úprav byl snad italský stavitel Girolamo
Vlach. Ten do stavby pojal gotickou průjezdní věž a bránu orámoval
renesančním bosovaným portálem. Zřejmě jeho úpravou je též výstavba masivní
zdi kolem zámku, před níž byl vodní příkop napájený blízkým potokem. Interiér
stavitel vyzdobil oblouky nad arkádovým ochozem, spočívajícími na hranolových
pilířích (v přízemí) a na toskánských sloupcích (v patrech). K další
přestavbě došlo už v době barokní. Vnější fortifikaci nechal vybavit
rozměrnými okrouhlými baštami v roce 1649 Jan Kaltschmied
z Eisenberka. V roce 1844 byly dále upraveny fasády
a arkády, zároveň došlo při rozšiřování parku k odstranění opevnění. Dnes má zámek
podobu dvoupatrové čtyřkřídlé budovy (38 x 31 m) kolem nevelkého nádvoří. Na
třech stranách nádvoří je renesanční arkáda. Nad jižním vstupním křídlem je
pětipatrová hranolová věž. Vstup je zdoben renesančním portálem. Z opevnění
se zachoval pouze zbytek hradby s dvěma baštami jižně od zámku a část vodního
příkopu. Pozůstatky gotické tvrze jsou dosud rozeznatelné v přízemí kolem
průjezdu a jižního nároží. Okolo zámku byl
malý park s exotickými stromy a keři, v 19. století měli nedaleko majitelé
zámku bažantnici a rozsáhlé skleníky s pomeranči a fíky. Skleníky jsou dnes
již zrušené a na jejich místě je nová zástavba. Po odkoupení
zámku obcí sloužila jeho budova v letech 1898 – 1901 jako ubytovna pro
výletníky, V období 1901 – 1919 zde Jubilejní jednota lidumilů na Moravě
provozovala Ochranovnu pro mládež mravně zpustlou. Následně je zámek
adaptován na školu, která v něm funguje v letech 1919-1956. Po další adaptaci
zámek převzal roku 1965 Ústav sociální péče, který zde sídlil do roku 2001. V
současnosti je zámek v letních měsících přístupný turistům, v zámku se
nachází pamětní síň Lva kardinála Skrbenského,
výstava ak. sochaře Jiřího Lendra
a jiné stálé expozice. K prohlédnutí i ke slavnostním účelům zde funguje
obřadní síň. K dispozici je také konferenční místnost. Možná je i vyhlídka z
věže. V prvním patře zámku funguje Informační centrum a v předzámčí se
nachází unikátní Hasičské muzeum.
Radnice
2) C)
Obnovená po požáru 1895, věž upravena neogoticky upravena věž 1921
Dům
č.p.17 C)
Se záhorským žudrem
|
Panství Politický okres
Holešov, s.o. Bystřice pod Hostýnem 1961 Okres Přerov 2003 Pověřený městský úřad
Historie městečka
Ojedinělé nálezy
broušené industrie, řazené ke kultuře s lineární keramikou, dokládají
osídlení katastru Dřevohostic již v neolitu.
Významnější je ovšem osídlení eneolitické (3 500 -
2 000 př. n. l.). Na severozápad od obce v Dřevohostickém
lese bylo objeveno celkem 32 mohyl (lokalita sahá též na území obcí Nahošovice, Bezuchov a
Hradčany). Prvních 11 objevil v roce 1889 František Přikryl, dalších 9 v roce
1908 Inocenc Ladislav Červinka, posledních 12 pak rozeznal opět Červinka v
roce 1920. Zařazeny byly ke kultuře se zvoncovitými poháry a kultuře se
šňůrovou keramikou. Mohyly jsou situovány na hřbet či temeno táhlého návrší v
nadmořské výšce 278 – 300 m. V průměru mají obvykle 6 – 15 m, dnes sahají
dosahují výšky 1 m nad okolní povrch. Mohyly kultury šňůrové keramiky
obsahují kromě skrčené kostry též milodary v podobě keramiky, sekeronlatů, broušených sekerek a štípaných nástrojů a
úštěpů. Naproti tomu pohřby skrčenců kultury zvoncovitých pohárů jsou
vybaveny téměř výhradně pouze zdobenými zvoncovitými poháry. Páni na Dřevohosticích sídlili na tvrzi, doložené již k roku
1368, pozdější majitelé ji přebudovali v zámek. Dřevohostické
panství bylo rozsáhlé, v 17. století zahrnovalo i 7 obcí. Nejstarší písemná
zmínka o Dřevohosticích pochází z roku 1326. Prvním
známým majitelem je Sudek z Dřevohostic, který roku
1358 prodal polovinu městečka s tvrzí Drslavovi ze Šelmberka. V roce 1368 prodali druhou polovinu Sudkovi dědicové Hereš a Ješek Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka. Ten získal v roce 1371 i druhý díl panství. V
roce 1447 zapsal tvrz i městečko Ctiborův dědic Jan z Cimburka
Oldřichovi Stošovi z Bránic. Za jeho synů a
nástupců, Jana a Oldřicha z Kounic získávají dřevohostičtí právo odúmrti (1466). K významné změně
v držení panství dochází v roce 1480, kdy od Oldřicha z Kounic
kupují celé zboží bratři Jan, Bernard, Václav a Jindřich z Žerotína a zahajují tak slavnou žerotínskou epochu dřevohostických dějin. Načas sice získává Dřevohostice Bartoloměj Vanecký
z Jemničky (1561-1587) a po něm Václav Mol z Modřelic, ale poté na Dřevohosticích
opět vládnou Žerotínové v osobě Karla st. ze Žerotína. Ten, byl známý jako podporovatel českých
bratří, což se projevilo i v Dřevohosticích. Krom
toho obci předal roku 1611 hřbitov, který funguje dodnes. Roku 1620 sice
kupuje panství Jan Skrbenský z Hříště za 95 000
zlatých, ale záhy je mu zkonfiskováno a sám Skrbenský
je za účast na stavovském povstání popraven. Dřevhostice
se dostávají do rukou českému kancléři Václavu Eusebiu
z Lobkovic, který je drží do roku 1646. Poté je krátce majitelem Max hrabě z Valdštejna, než v roce 1649 trvaleji vládnou v Dřevohosticích Kaldschmietové z
Eiseberka. První z nich, Jan Kaldschmiet
(1649-1682) se zapsal do dějin městečka jednak barokní přestavbou zámku,
jednak ale také tím, že obec omezil na právech a utužil robotu. Jeho dědicové
(1682-1693) však část práv řevohosticím vrátili. Na dalších sto
let (1693-1799) získávají panství Oppersdorfové.
Poslední členka rodu, Josefa z Oppersdorfu
rozdělila panství mezi své syny a manžela Jindřicha hraběte Matušku. Jelikož
ale synové zemřeli v dětském věku, Jindřich získal panství celé a držel ho do
roku 1839, než jej získali Badenfeldové. Poslední
majitelkou Dřevohostic byla v letech 1876-1879 Leonie z Badenfeldu, provdaná
za Filipa Skrbenského z Hříště. Ta prodala celé
panství i se zámkem dřevohostické obci za 255 000
zlatých. V 16. století
byly Dřevohostice významnou základnou Jednoty
bratrské, kterou podporovali Žerotínové. Postavila v
městečku zvonici, měla tu hřbitov a dokonce školu, která byla nejstarší
bratrskou školou na Moravě, neboť byla založena již roku 1561. Po třicetileté
válce se museli čeští bratři vystěhovat. O moc lépe nedopadli ani Židé - ti
byli vypuzeni v roce 1676 a jejich synagoga od té doby sloužila jako budova
školy. V roce 1771
vypukl v Dřevohosticích velký požár, který zcela
zničil jak bývalou synagogu, tak katolický kostel. Ten nebyl obnoven,
přesunul se místo toho do bývalého bratrského sboru. Škola byla přesunuta do
nově postavené budovy. Do sklonku 19.
století spadá rozvoj spolkového života. V roce 1885 byl založen Sbor
dobrovolných hasičů, mající při založení 52 členů a fungující dodnes, roku
1895 Ústřední matice školská. Významnou událostí v historii Dřevohostic byly národopisné slavnosti a výstava v
červenci 1893, prezentující záhorské zvyky. Až do roku 1731
měly Dřevohostice hrdelní právo, uzpůsobené podle
kroměřížské jurisdikce. Asi nejznámější exekucí byla dne 12. května 1713
poprava Mariny Cagašové z Domaželic,
odsouzena z vraždy svého dítěte. Stínadla se nacházela naproti bývalému
cukrovaru, později na tomto místě stála kaple sv. Kříže, dnes již zaniklá.
Šibenice stála na kopci zvaném Šibence jižně od
obce. K roku 1710 se v Dřevohosticích připomínají následující cechy, jejichž
tradice často sahala až do 15. století: tkalcovský, ševcovský, kovářský,
kožešnický, hrnčířský, řeznický, krejčovský a soukenický. Později přibyl cech
mlynářský a zednický. Celkem fungovalo v městečku tehdy asi 14. Na konci 18.
století - v roce 1791, žilo v Dřevohosticích 1282
obyvatel. Později ale
začala řemesla, a s nimi i cechy upadat a Dřevohostice
získávaly čím dál více zemědělský ráz. Zemědělství dostalo nový impuls v
polovině 19. století, kdy se na místních polích začíná pěstovat cukrová řepa.
Nejprve ji zpracovával cukrovar v Domaželicích
(1851 – 1858), poté v Přerově (od 1858) a na jiných místech. V roce 1894 byl
založen cukrovar přímo v Dřevohosticích, zajímavý
tím, že neměl napojení na železnici. Další
podnikatelské aktivity měly krátkodobý charakter. V letech 1865-1869
fungovala tkalcovna, 1872-1873 na Novosadech továrna na obuv. Vznikají též
první peněžní ústavy - již v roce 1738 Kontribučenská
záložna, v roce 1879 pak Rolnická záložna. Dále je v roce 1862 je otevřena
pošta, 1871 četnická stanice. Počátkem 20.
století pokračuje rozkvět spolkového života, trvající až do počátku druhé
světové války. V roce 1909 je založen Sokol, 1912 spolek včelařů, na počátku
století funguje čtenářsko-pěvecký spolek Žerotín,
který se ale roku 1921 rozešel (jeho knihovnu převzala nejprve škola a pak se
její fond stal základem obecní knihovny). TJ Orel vznikl až po převratu roku
1921, stejně jako Okrašlovací spolek a v roce 1929 odbočka Československého
červeného kříže. V zámku sídlila Ochranovna pro mravně zpustlou mládež
(1901-1919), poté byla budova adaptována na obecnou a měšťanskou školu. Roku
1912 je navíc zřízena Zemská odborná škola hospodářská. Pokračuje rovněž
technický a hospodářský rozvoj obce. Poté, co bylo roku 1894 zavedeno spojení
telegrafní, je uvedeno do provozu roku 1909 spojení telefonní. Elektrifikace
byla provedena až roku 1921. V roce 1914 byl založen Spořitelní záloženský
spolek. K rozvoji dopravy přispělo zavedení autobusové linky do Bystřice, k
nimž Dřevohostice tehdy administrativně
přináležely, a do Přerova. Stalo se tak v roce 1919. Za druhé světové
války se v Dřevohosticích vytvořila odbojová
skupina v místním Sokole, jehož členy byli mimo jiné tehdejší starosta
Jaroslav David a učitel a vlastivědný pracovník Leopold Smiřický. Konec války
doléhá však i zde - na podzim 1944 zahynulo několik lidí při americkém
bombardování. V únoru 1945 byla zavřena měšťanská škola a na zámku se
ubytovali němečtí vojáci. Dřevohostice byly znovu
bombardovány 4. května 1945, tentokrát Sověty. Při ústupu navíc Němci zničili
několik mostů v okolí. Rudá armáda osvobodila městečko v brzkých ranních
hodinách 8. května 1945.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 2) Kuča
Karel, Atlas památek ČR, 2002 C) cs.wikipedia.org (4.4.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 4.4.2015 |
