Kód CZ 1583

Bystřice pod Hostýnem

(Bistritz am Hostein)

Připojené obce: Bílavsko, Hlinsko pod Hostýnem, Rychlov, Sovadina

Kostel sv.Jiljí ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

Barokní, dokončen 1744-54. Jednolodní chrám sv. Jiljí na Masarykově náměstí stojí tam, kde podle záznamů z roku 1368 byl původní kostel se hřbitovem. Roku 1545 byl založen nový hřbitov za městem, ale starý se používal dál a také krypta v kostele, do níž byly r. 1584 uloženy ostatky Přemka Prusinovského z Víckova, rytíře Řádu Božího hrobu.

Poslední mužský potomek Rottalů František Antonín Rottal (1717-1767) nechal v Bystřici postavit nový farní kostel sv. Jiljí v barokním slohu. Práci zadal holešovskému staviteli a sochaři Tomáši Šturmovi.

Vnitřní klenba kostela má výšku 24 metrů. Kostel má osm prosklených oken, síla zdi je přes 1 m, délka kostela 41,5 m, šířka 16,8 m. Celková výška kostela s věží a křížem je 56 m. Původně přiléhala ke kostelu z vnější strany kaple sv. Kříže, střecha byla kryta šindelem.

Součástí oltáře s dnešní podobou Madony je kopií poslední práce Dr. Fr. Ondrúška. Za oltářem Madony je velký obraz sv. Jiljí malíře Jana Hofera (1786-1864) a nad ním rodový erb Jana Jakuba Leonarda della Rovere Conte di Monte L`Abbate, manžela Marie Amálie, dcery Františka Antonína Rottala. Z jejich podnětu byl kostel sv. Jiljí opravován. Mramorová křtitelnice u kněžiště je z roku 1758, velmi stará je také kamenná křtitelnice u vchodu. Obě jsou památkově chráněny.

V druhé polovině 18. století bylo vybudováno pět oltářů: sv. Tekly (1751), sv. J. Nepomuckého (1781), sv. Josefa (1781), sv. Barbory (1778) a sv. Floriana (1768).

Ve 20. a 30. letech 20. století navrhl výmalbu kostela Jano Köhler (1873-1941), autor mozaikových obrazů nové křížové cesty s Jurkovičovými kapličkami na svatém Hostýně. Z jeho freskových maleb se zachovala stropní malba Krista Krále na vítězném středovém oblouku, sv. Václav u křtitelnice, vlevo v kněžišti sv. Jan Sarkander, Cyril a Metoděj a Klement Hoffbauer, vpravo sv. František z Assisi, sv. Alžběta Durynská a sv. Anežka Česká. Výmalbu kostela provedl bystřický malíř Jan Ježek (1879-1960), od něhož je vpravo nad bočním vchodem freska sv. Ludmila. Veškeré řezbářské práce, včetně dřevěných lavic, pocházejí z mistrovské dílny bystřického řezbáře Josefa Jahody (1881-1960).

Varhany s barokním dekorem byly na kůr instalovány již v roce 1756 a v době Loudonů roku 1840 zcela přestavěny. Poslední přestavbu prováděla firma Rieger-Kloss Krnov za II. světové války a definitivně ji zakončila v roce 1945.

Zvony bývaly v Bystřici čtyři: sv. Jiljí (1094kg), sv. Jan Nepomucký (429kg), zvon zasvěcený Kristu na hoře Olivetské (692kg) a sv. Michal (31kg, v kapli sv. Vavřince, hřbitovní zvon). Všechny byly v roce 1917 zabaveny k válečným účelům a až roku 1921 na základě veřejně sbírky ulity dva nové zvony: Arnošt (velký laděn na Gis, jméno podle hlavního mecenáše hraběte Arnošta Loudona) a Václav (menší, ladění na H, jméno dle mecenáše továrníka Václava Zbořila). Třetí zvon Vladimír (největší, laděn na Fis, mecenáš Msgr. Vl.Worel) byl pořízen v roce 1936, ale také on musel být odevzdán Němcům. Roku 1942, když byl spouštěn z věže, se utrhl a rozbil. Malý pohřební zvon sv. Michal se nepoužívá.

Vyjdeme-li po 72 schodech nahoru k věžním hodinám, uvidíme dokonalý stroj, který pracoval od roku 1791 do roku 1982, tj. 191 let!

Fara

…

Kaple sv.Vavřince ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

…

Kaplička

Holešovická ul.

Hřbitov ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

…

Kaple Loudonů ^{Zdroj C) Zdroj F)}

Na hřbitově 1894 neorománská s freskami od akademického malíře Hanuše Schweigera

Loudonský hřbitov ^{Zdroj F)}

vybudovaný v roce 1894 Arnošte Loudounem se nachází v těsném sousedství městského hřbitova.. V okolí kaple jsou rozmístěny především hroby Loudonů, ale také představitelů ostatních šlechtických rodů.

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

Mezi kostelem a zámkem

Socha sv.Antonína Paduánského ^{Zdroj C)}

…

Socha sv.Tadeáše ^{Zdroj C)}

U kostela

Socha P.Marie ^{Zdroj C)}

…

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U kostela

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Vavřince

Kamenný kříž

Sušilova ul.

Kamenný kříž

Sušilova ul.

Kamenný kříž ^{zdroj G)}

U silnice na Valašské Meziříčí, 1836

[Kamenný kříž] ^{zdroj G)}

Kříž při silnici do Holešova. Z nízkého soklu se zvedá hranolový podstavec s reliéfem Bolestné Panny Marie a letopočtem 1756.

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Jižně od města

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U hřbitova

Boží muka ^{Zdroj C)}

Ul.Lázně

Boží muka ^{Zdroj C)}

…

Kříž ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Vavřince

Erb ^{Zdroj C)}

Nad vstupem do kostela

Erb ^{Zdroj C)}

Nad vstupem do zámku

Památník obětem 1914-18 ^{Zdroj C)}

Na hřbitově

Pranýř ^{Zdroj C)}

Původně před kostelem, zbytek soklu

Památník ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Vavřince

Busta Františka Táborského ^{Zdroj C)Zdroj G)}

na Masarykově náměstí. Busta Táborského je příkladem tvorby socialistického realismu 50. let, kdy sochař věnoval detailní pozornost zachycení výrazu, kterou podpořil precizním propracováním partií hlavy a krku, zatím co poprsí bez rukou ponechal ve zdánlivě amorfním tvaru. Prostor kolem sloupového soklu je upraven do kruhového pole s položenou dlažbou z hlazených plochých kamených valounů nepravidelného průřezu. Kruhový prostor je na okraji vymezení v ose, orientované na sochu, doplněn volně posazeným neopracovaným kamenem s osazenou měděnou deskou s textem “ BÁSNÍK, SPISOVATEL, PŘEKLADATEL/ PROF. FRANTIŠEK TÁBORSKÝ/*16.1.1858 V BYSTŘICI POD HOSTÝNEM/+21.6.1940 V PRAZE/ŘEDITEL VYŠŠÍ DÍVČÍ ŠKOLY/ZNALEC STARÉ PRAHY/PŘÍTEL SLOVENSKA, SLOVANSTVA,RUSKA/ČESTNÝ DOKTOR UNIVERZITY ..../ČESTNÝ OBČAN BYSTŘICE P.H. A RUSAVY/REDAKTOR ..../PODPOROVATEL RODNÉHO MĚSTA”.

Busta Michaela Thoneta ^{Zdroj A)}

Z iniciativy Bystřického kulturního nadačního fondu vyl v roce 2013 v centru města u budovy základní školy T. G. Masaryka odhalen pomník s bustou Michaela Thoneta a pamětním nápisem: „Michael Thonet (2. 7. 1796 – 3. 3. 1871), zakladatel výroby nábytku z ohýbaného dřeva. Zasloužil se o rozvoj našeho města i celého regionu.“ Autory instalace jsou kamenosochař Jan Kozel a architekt Ladislav Pastrnek.

Busta Františka Ondrúška

Ul.Nádražní, akademický malíř. 1861-1932

Busta Jana Amose Komenského ^{Zdroj F)}

Ul.Hostýnská. Pouť J. A. Komenského tímto krajem v 17. století je zde připomenuta jeho bustou a reliéfem části Komenského mapy Moravy. Vznik pomníku inicioval v roce 1970 u příležitosti 300. výročí Komenského úmrtí místní historik Josef Barbořík.

Kašna se sochou P.Marie ^{Zdroj C)}

Na náměstí

Fontána Duha ^{Zdroj C)}

…

Plastika - reliéf ^{Zdroj D)}

V hale nádraží

Pamětní deska Jana Marka ^{Zdroj D)}

Na peróně nádraží, poručíka pěchoty Jana Marka, který byl v těch místech dne 4. ledna 1945 ubit GeStaPem.

Pamětní deska Františka Sušila ^{Zdroj C)}

…

Hrobka rodiny Slámovy ^{Zdroj E)}

od Bohuslava Fuchse 1926

Projekt pro Emila Slámu, místního stavitele, vznikl v červenci 1926. Jedná se o nevelkou stavbu, která však nese výrazné znaky Fuchsovy tvorby. Dominantním prvkem je šest vysokých pískovcových hranolů tvořících čelo hrobky, na nichž je umístěn překlad se čtyřmi kovovými kříži. Po stranách v čele jsou umístěny kamenné desky určené k umístění textu. Uprostřed hrobu je usazeno šest snímatelných desek na vyvýšeném místě, po jejich stranách volný prostor pro trávník. Celá hrobka je lemována masivním obrubníkem. Vertikálnost a masivnost kamenných bloků navozuje důstojnou atmosféru místa. Tato hrobka je vpodstatě jedinou stavbou v Bystřici pod Hostýnem, která byla vystavěna přesně podle Fuchsova návrhu a dochovala se do dnešní doby v neporušeném stavu.

Studna ^{Zdroj C)}

S kovanou mříží na nádvoří zámku

Zámek ^{Zdroj C)}

Pův.renesanční, po 1555, barokně přestavěn 1750-77. je barokně-klasicistní stavba, jíž předcházela gotická vodní tvrz, založená pány z Tvorkova po zániku hradu Obřany a doložená poprvé v roce 1440. V polovině 16. století byl zřejmě na jejím místě postaven renesanční zámek. Konečnou podobu zámku dali v roce 1616 jeho tehdejší majitelé, Bohunka z Vítkova a Václav Bítovský z Bítova, o čemž vypovídají kamenné erby nad vstupní branou. Po Bílé Hoře byl zámek Bítovským zkonfiskován a získali jej Lobkovicové; již nedlouho potom však, v roce 1650, získal zámek významný rakouský rod Rottalů. Po polovině 18. století nechala poslední členka tohoto rodu Marie Amalie opravit zámek do podoby, v jaké se v podstatě uchoval dodnes: renesanční předzámčí se dvěma barokními křídly bylo v letech 1765 – 1768 dle návrhu významného moravského archeitekta Františka Antonína Grimma doplněno dvěma křídly klasicistními (do tohoto období náleží i dva barevné erby nad branou do druhého nádvoří.

Koncem 18. století byl zámek místem bohatého kulturního života. Nový majitel hrabě František Antonín della Rovere di Monte l´Abbate zřídil v zámku zámecké divadlo a držel si i kapelu. V té době byla v přízemí jednoho z barokních křídel zřízena manufaktura na výrobu keramiky (tzv. Majolikakamer). Záhy nato, v roce 1805, získal tzv. Sváteční sál romantickou výmalbu s motivy egyptské krajiny.

Posledními šlechtickými majiteli zámku byli od roku 1827 Loudonové, potomci slavného rakouského generála (socha Ernsta Gideona von Laudon je postavena v zámeckém parku). V zámku vybudovali novogotickou kapli a zmodernizovali vybavení celého zámku. První z Loudonů nechal při zámku vysadit hodnotný park a postavit v něm skleník, v němž pěstoval vzácné exotické rostliny, mj. ananas. Za jejich držení, v roce 1897, navštívil zámek rakouský císař František Josef II.; na památku této návštěvy se dochoval pamětní nápis na východním křídle zámku. Z počátku 20. století pocházejí sluneční hodiny, které namaloval Hanuš Schwaiger mezi okny druhé zámecké budovy.

Když se ve 30. letech 20. století dostali Loudonové do finančních potíží, prodali zámek státu. Od r. 1935 až do r. 1990 zde byly vojenské sklady zdravotnického materiálu. Vojenská správa sídlí v parku dosud, má zde stále vojenské sklady zdravotnického materiálu a vypravuje odtud polní nemocnice do válkou či katastrofou postižených zemí. V roce 1991 přešel zámek do vlastnictví města.

Špitál ^{Zdroj 2)}

Panský, kol.1760

Radnice ^{Zdroj C)}

z roku 1595 (přestavěna 1842)

Škola ^{Zdroj C)}

…

Škola ^{Zdroj C)}

…

Sokolovna ^{Zdroj C) Zdroj E)}

Bohuslav Fuchs byl osloven Družstvem pro stavbu tělocvičny, aby vypracoval výkresy. Mělo se jednat o realizaci 1. části velkolepé idey, podle které měl na parcele v ulici Soudní stát komplex složený z tělocvičny, divadelního sálu, hotelu a restaurace. Na jaře roku 1922 byl mladý architekt hotov s projektem divadelního sálu, který měl sloužit „dočasně“ jako tělocvična. Ještě téhož roku, 10. června, byl slavnostně položen základní kámen a stavba pod vedením místního stavitele Františka Bednaříka a s nadšením všech sokolů rostla rychlým tempem. Ač byla ještě neomítnuta, její slavnostní otevření proběhlo 28. října 1922.

Budova sokolovny byla navržena a posléze i vystavěna na obdélném půdorysu bazilikálního charakteru. Střední převýšená část je zastřešena sedlovou střechou a osvětlena shora řadou oken. V hlavním, východním průčelí jsou dominantním prvkem dvojí vstupní dveře kryté zaoblenou stříškou. Nad dveřmi, ve štítu stavby, je umístěn nápis SOKOL a pod ním zapuštěno malé obdélné okno oddělené dvěma římsami. Podle původních návrhů měla být, podobně jako řada staveb z téhož architektova tvůrčího období, stavba v průčelí zdobena plastickými geometrickými tvary, které se však nedochovaly. S největší pravděpodobností byly odstraněny při dokončování fasády v roce 1928. Pro jižní a severní průčelí je charakteristická horizontálnost zdůrazněná hlavními zaoblenými římsami a dvěma řadami oken vždy po třech, která jsou symetricky rozmístěna v přízemí i v převýšené části ústředního prostoru. Po stranách je doplňují ve stejné linii malá okna kruhová. Podkroví je opatřeno dvěma obdélnými vikýři. Stavba byla vystavěna z pálených cihel, hladce omítnuta cementovou omítkou, střechu kryly keramické tašky. Středovou část interiéru tvoří divadelní sál s orchestřištěm, podiem a šatnou pro herce, po stranách sálu jsou ochozy oddělené sloupovím. Ze vstupní části s pokladnou a bufetem vede schodiště do patra k lóžím. Ve výzdobě interiéru a zařízení se objevuje kruhový a válcový motiv a plastické geometrické členění štuku. Stejné motivy můžeme vidět na vstupních a interiérových dveřích.

Stavba bývá řazena do „národně“ zaměřeného proudu české architektury nebo tzv. obloučkového stylu, který však u kritiků „funkcionalistů“ nevyvolával přílišné nadšení. Za trefnější hodnocení Fuchsových staveb počátku dvacátých let můžeme považovat názor I. Crhonka, který jeho dílo řadil k puristickému hnutí. Stavba sokolovny svou masivností a hřmotností vyvolává také úvahy o spojitosti s německým expresionismem.

Na stavbu divadelního sálu navázal Bohuslav Fuchs rozsáhlým projektem v roce 1938, ve kterém navrhl dokončení původního záměru z roku 1922. Jednalo se o návrh tělocvičny (na místě dnešního házenkářského hřiště), rozměrného vestibulu, restaurace a ubytovacích prostor. Architekt s důsledností funkčně ovládl prostor, hlavní důraz kladl na technické články, jednoduché a čisté linie. Pracoval s velkými, členitými prosklenými částmi, které se staly dominantou celého projektu. Do smělých plánů bystřických sokolů neblaze zasáhla II. světová válka a posléze i vláda komunistické strany. Proto zůstala tato odvážně vyprojektovaná dostavba nezrealizována.

Ředitelství firmy Tauber ^{Zdroj C) Zdroj E)}

od Bohuslava Fuchse 1923.

administrativní budova Tauberovy továrny na výrobu pánských košil na nároží ulice Sokolské a Schwaigrova náměstí, vykazuje alespoň v projektu z roku 1923 zřetelné znaky holandské architektury. Bohuslav Fuchs byl v té době již dobře obeznámen s pracemi Amsterodamské školy a s programem skupiny De Stijl, a to nejen teoreticky, ale také ze studijních cest a přednášek Johannese Pietera Ouda v Brně. V tomto principu spatřoval východisko z kritické situace české architektury poválečných let. Ve svém projektu administrativní budovy uplatnil kombinaci vertikálních a horizontálních ploch v kontrastním provedení hladké omítky a režné cihly, stejně jako přísné zachování pravých úhlů nejen v exteriéru budovy, ale i v rozvržení jejího půdorysu. Mimo to dokonale funkčně rozčlenil jednotlivé prostory a svázal je přehlednými komunikačními trasami. Pravoúhlost je podtržena přísně horizontální střechou. „Fuchsův architektonický projev je logický a výtvarně přesvědčivý. Aktivní konstruktivní články jsou ve skladbě díla opticky přiznány kontrastním užitím hladké omítky, obkladů a cihelného zdiva.“ Tauberova stavba se stala důstojnou předchůdkyní nejvýznamnější budovy tohoto Fuchsova tvůrčího období – Masné burzy v Brně.

Nejen kritikové, ale i laická veřejnost oceňovala kvality bystřické stavby a také v Pamětní knize Bystřice pod Hostýnem (1921–1938) je na ni i architekta pamatováno. „Projektantem byl architekt Bohuslav Fuchs z Brna, rodák ze Všechovic u Bystřice pod Hostýnem, tvůrce bystřické sokolovny. Projekt Tauberovy administrativní budovy byl jako příklad dobře řešené administrativní tovární budovy uveřejněn v odborných časopisech a vystavován na umělecké výstavě později v Paříži pořádané.“

Pavel Tauber oslovil Fuchse i v následujících letech a zadal mu projekty přístaveb, v nichž architekt neochvějně směřuje k funkcionalismu. Konkrétně se jednalo o přístavbu prádelny s žehlírnou (1925), stavbu rodinného domu s provozovnou (1937) v Sokolské ulici a přístavbu skladovacích prostor ve dvoře (1947).

Chudobinec ^{Zdroj E)}

od Bohuslava Fuchse 1923.

městský chudobinec, jehož projekty vznikaly v letech 1924–1925. Vzhledem k tomu, že se jednalo o stavbu realizovanou městem, dochovala se k ní kompletní dokumentace, která velmi dobře osvětluje její vznik.

V únoru 1924 rozhodla Městská rada v Bystřici pod Hostýnem o zadání projektu Bohuslavu Fuchsovi. Původně byl pro stavbu „asylu chudých“ určen pozemek na rohu ulic Rusavské a Hostýnské (Benetkovo), pro který architekt vypracoval postupně I. a II. verzi projektu. V nich se opět nevyhnul režné cihle kombinované se světlou, hladkou omítkou a výrazným vertikálním a horizontálním plochám vytvářejícím charakter budovy. S prostorem pracoval velkoryse a navrhované stavby působily velmi monumentálním dojmem.

Po rozhodnutí o snížení nákladů na stavbu a přesunutí její realizace na konec ulice Sušilovy, ač nerad, vyprojektoval III., konečnou verzi sociálního objektu v jednoduchých liniích, kde je v podstatě jedinou výraznou částí schodištní blok vystavěný z režné cihly s průběžným oknem a vstupní portál.

Chemická továrna Espol ^{Zdroj E)}

od Bohuslava Fuchse 1924

Projekt chemické továrny pro firmu Svoboda a spol. vypracoval Bohuslav Fuchs v červenci 1924. Z výkresové dokumentace se dochovaly pohledy a řezy stavby, detailní výkresy oken, dveří, rozvržení schodiště, úpravy střechy, okapů a oplocení.

Objekt sestával ze dvou propojených částí – dominantní patrové administrativní a prodejní budovy a přízemní výrobní haly, obojí na obdélném půdorysu, s pultovou střechou z falcovaného plechu. Hlavní (jižní) průčelí prodejní a kancelářské budovy bylo geometricky řešeno, v jeho levé části vystupoval z omítky vertikální pás s nápisem ESPOL. Vstupní dveře do objektu kryté stříškou byly umístěny od středu mírně vlevo, vedle nich velké členité okno. Geometrický výraz tohoto průčelí byl umocněn masivním kamenným plotem s dřevěnou bránou a volným přístupem ke vchodu do budovy. Dozadu ustupující výrobní hala byla opatřena členitými okny s ventilačními křídly, v západním průčelí s trojími dvoukřídlými dveřmi.

Továrna byla vystavěna na parcele č. 949/2 (dnes je zde prodejna spojovacího materiálu Mikulčák), její původní podoba se však do dnešních dnů nedochovala. Přestože se jednalo o stavbu, která má jasně specifikovaný účel, lze nalézt v jejím hlavním průčelí inspiraci skupinou De Stijl, a to především v geometrickém, pravoúhlém členění a výtvarném účinu kompozice.

Chemická továrna ESPOL zahájila výrobní činnost v Bystřici pod Hostýnem v roce 1921. Zabývala se výrobou krémů na obuv, mucholapek a jiného zboží. V roce 1926 zaměstnávala v létě 22 zaměstnanců, v zimě pouhých 8. Svoji činnost ukončila zřejmě kvůli světové hospodářské krizi v roce 1929.

Nádraží ^{Zdroj C)}

V bruselském stylu, uvnitř plastika, na peronu pamětní deska Jana Marka, 2017 určena unikátní budova k demolici.

Smuteční síň ^{Zdroj C)}

…

Vila Thonet ^{Zdroj C)}

…

Vila rodiny Thauber ^{Zdroj C)}

Sokolská ul. Arch.Bohuslav Fuchs 1937

Dům č.p.25 Františka Sušila ^{Zdroj C)}

moravský teolog a kněz

Dům č.p.176 ^{Zdroj C) Zdroj G)}

při ohradní zdi zámeckého parku. Fasády členěny nárožní omítkovou bosáží, obdélná okna s šambránami, mansardová střecha. Dnešní podobu určila přestavba F. A. Grimma z pozdního 18. století.

Dům č.p.89

Ul.Čsl armády, s neorenesanční fasádou se secesními prvky

Dům č.p.443

Ul.Čsl armády, s bohatou neorenesanční fasádou

Vila ^{Zdroj C)}

Sola Gratia

Vila č.p. 183

Ul.Sušilova, secesní 1909, s novodobou přístavbou

Dům č.p.1030 ^{Zdroj C) Zdroj G)}

Objekt z let 1948-1949 od architektů Honzíka a Kándla, torzo zamýšleného rozsáhlejšího celku. Jednopatrový dům obdélného půdorysu s mírnou sedlovou střechou. Fasáda členěna mohutnými opěráky s kamenným armováním ho dělí na deset částí. V bloku je deset bytů, každý se samostatným vchodem, u každého bytu terasa přístupná 5 schody. V každém modulu francouzské okno, v patře pásová okna. Zastřešeno pultovými střechami. Krajní byty jsou ze dvora zvýšeny přístavbou. Dvorní trakt je členěn pravidelným rytmem pilířů nesoucích střechu. Vždy dvěma bytům je přístupná společná terasa přístupná z obou stran schodištěm.

V přízemí kuchyňka a obývací pokoj, v patře ložnice a koupelna. Krajní byty zvětšeny o jeden pokoj díky přístavbě. Přístavby kryty sedlovou střechou.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Holešov, s.o. Bystřice pod Hostýnem

1961 Okres Kroměříž

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj A)}

Okolí Bystřice pod Hostýnem bylo osídleno už v pravěku. Samotné město vzniklo o mnoho století později na křižovatce obchodních cest. Nejstarší písemná zpráva pochází až z 8. ledna 1368, kdy se městečko Bystřice stává majetkem Bočka z Kunštátu, praděda krále Jiřího z Poděbrad. Boček začal stavět své sídlo pod nedalekým vrchem Tesákem. V 15. století se sídlo bystřických pánů přesouvá do Bystřice. Roku 1440 se poprvé zmiňuje zdejší zámek. Roku 1650 koupili panství Rottalové.

František Antonín z Rottalu nechal v polovině 18. století (1747) postavit poutní kostel na Sv. Hostýně. Roku 1827 se Bystřice dostala do rukou svobodného pána Oliviera Loudona, potomka slavného generála. Za jeho vlády dosáhla Bystřice největšího věhlasu a rozkvětu. Olivier i jeho syn Ernst byli nadšenými botaniky, pěstovali v Bystřici mnoho zajímavých rostlin. Do dnešní doby se v Bystřici dochovala vzácná, více než 150 let stará platanová alej, která nemá v naší republice obdoby. Loudonové byli posledními šlechtickými majiteli panství. Náleželo jim do roku 1933.

V polovině 19. století se zmiňují zdejší lázně. Léčily se tu nemoci dýchacího ústrojí, a to čerstvým vzduchem, tzv. jehličnatými koupelemi a žinčicí (ovčím mlékem). Rozkvět Bystřice nastal po roce 1817 díky Rukopisu královedvorskému. V souvislosti s ním ožily pouti na Sv. Hostýn. V důsledku toho přibylo i živností souvisejících s poutěmi, rozvíjí se výroba perníku, svící a voskových obětin.

K největšímu rozvoji kraje došlo po roce 1861. Tehdy přišli do Bystřice němečtí průmyslníci. Michael Thonet se svým synem Augustem zde založil továrnu na ohýbaný nábytek. Svého času to byla největší továrna na ohýbaný nábytek v Evropě. Rozšíření průmyslové výroby znamenalo i velký příliv nových dělníků, nových obyvatel obce. Takže už v roce 1864 mohla být Bystřice prohlášena městem. Díky Thonetům byla také do Bystřice v roce 1882 zavedena železnice.

Přes mnohá úskalí, kterými kraj prošel (obrovské požáry v letech 1594, 1789 a 1815 a povodně v roce 1593 a 1997)

Rok	obyv.	domů
1869	3368	433
1880	4120	539
1890	5088	672
1900	5438	733
1910	6162	843
1921	5820	929
1927	4000
1930	6049	1133
1950	6452	1467
1961	7252	1497
1970	7605	1631
1980	8462	1678
1991	8441	1944
2001	8787	2030
2011	8186	2098
2018	8177

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Kuča Karel, Atlas památek ČR, 2002

A) bystriceph.cz (13.6.2019)

C) cs.wikipedia.org (4.4.2015)

D) turistika.cz (13.6.2019)

E) mubph.cz (Kateřina Valterová )(13.6.2019)

F) mapy.cz (13.6.2019)

G) pamatkovykatalog.cz (13.6.2019)

59 – 54 - 0

34 -28 – 0

????

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 13.6.2019

Předchozí editace: 4.4.2015

Předchozí editace: 15.5.2011