Hradiště Klášťov Bratřejov, bývalý
politický okres Holešov |
Popis Vrcholové partii Klášťova dominuje
skalisko Čertův kámen na nejvyšším bodě a studánka pod vrcholem. Po celém
obvodu hradiska je patrný kamenný val, který na jižní straně neuzavírá
prostor docela, ale podbíhá a přesahuje opačný konec valu a tvoří tak jakousi
bránu krytou z boku oběma konci valů. Val má dodnes výšku přibližně jednoho
metru, v severovýchodní části dosahuje výšky až tří metrů, zatímco v
jihovýchodní části se ztrácí úplně. Obepíná plochu asi 2,1 ha ve tvaru
trojúhelníka se zaoblenými vrcholy a s mírně zaoblenými stranami. Na
jihovýchodní straně areálu jsou pozůstatky uměle vytvořené kamenné terasy s
prohlubní nejasné funkce, jednu dobu považované za cisternu. Na terase se
totiž nachází i několik dalších zahloubení. Terasy upravené kamenným
dlážděním jsou v areálu hradiska celkem dvě. Historie Opevněné sídlo vzniklo na Klášťově
zároveň s prvním intenzivnějším osídlením této hornaté části jihovýchodní
Moravy v pozdní době bronzové, na prahu 1. tisíciletí př. Kr.
Již tehdy bylo obehnáno mohutnou hradbou s čelní kamennou zdí a dřevohlinitým tělesem, širokým přes 3 metry. Další lidské aktivity jsou odtud zaznamenány z období raného
středověku (éra Velkomoravské říše). Klášťov byl
nejvýše položeným velkomoravským hradištěm. Lidové pověsti Podle pověstí tu prý kdysi stával dřevěný hrad. Poslední
bezdětný majitel měl údajně svůj majetek zakopat do země. Místní lidé se pak
bezúspěšně pokoušeli poklad ze země vyzvednout. Poklad byl však střežen hady
a štíry ukrytými v trouchnivějících troskách hradu. Poklad v noci „vartovali“
též černí psi se svítícíma očima a zdivočelý býk. Ani později se na Klášťov místní lidé příliš neodvažovali, neboť na Klášťově našel úkryt černokněžník, který tu žil osamoceně
jako poustevník. Černokněžník byl celkem neškodný, pouze jeho zlatý „čagan“ zavěšený na vysoké jedli způsobil náhodnému
poutníkovi ztrátu orientace. O skupině kamenů na vrcholu Klášťova
odedávna vypráví lidová pověst, že kameny tam donesl čert. Na jednom z nich
je údajně otisk čertova ramene, hlavy a dokonce i kopyta. Na nedalekém návrší
směrem k Pozděchovu zvaném Smolný vrch stával
údajně zámek s jezírkem, do kterého byli pochováváni velcí hříšníci, aby
nestrašívali na běžných hřbitovech. Pověsti o tajemném Klášťově se
samozřejmě dostaly i do sbírek pátera Františka Müllera,
které v Pověstech z Vizovických hor převyprávěla Eva Eliášová. Historie výzkumu První ne příliš přesný popis lokality pochází z pera J. Kučery
již v r. 1890 (ČVSMO VII). O dva roky později v r. 1892 se o lokalitě
zmiňoval E. Peck (Okresní hejtmanství holešovské,
107), ovšem ve formě lidových pověstí. Přesnější popis lokality podal Inocenc Ladislav Červinka v roce
1928 (Slované na Moravě a říše Velkomoravská, s. 91), který lokalitu
interpretoval jako velkomoravské útočištné hradisko. Nalezl zde několik
kamenných žernovů (které jsou uložené zřejmě v muzeu ve Valašských
Kloboukách). Později se pod vlivem E. Šimka přiklonil k názoru, že by se
mohlo jednat o keltské hradiště. Tento chybný názor však nebyl potvrzen ani
při pozdějších archeologických výzkumech. (Přesto po nějakou dobu figuroval v
povědomí širší laické veřejnosti a dokonce i v některých turistických
informačních materiálech.) V roce 1968 vytvořil archeolog zlínského muzea Vít Dohnal nákres
hradiska a provedl zde menší sondáž na ploše 1,5 x 2 m, kde v půlmetrové
hloubce narazil na deset keramických zlomků, z nichž jeden pocházel skutečně
z doby velkomoravské a zbytek patřil slezskoplatěnické
fázi kultury lidu popelnicových polí z doby prvního osídlení hradiska. V roce 1981 zde provedl archeolog PhDr. Jiří Kohoutek povrchový
průzkum spojený s mikrosondážemi a získal obdobný
počet keramických zlomků většinou z doby halštatské, ale i několik z doby
slovanského osídlení doby velkomoravské (střední doby hradištní). V roce 1982 na Klášťově Jindra
Nekvasil z Archeologického ústavu ČSAV v Brně našel ve vývratu padlého stromu
část nádoby z období kultury lidu popelnicových polí doby halštatské. Na základě dosavadního stavu bádání však i u dr. Kohoutka stále
ještě převládal názor, že lokalita byla využívána spíše až v mladší době
hradištní, i když možnost dřívějšího slovanského osídlení dr. Kohoutek
nevylučoval. Do té doby však chybělo více důkazů. Osídlení střední doby
hradištní se nepovažovalo za dostatečně spolehlivě prokázané. Názory na stáří
lokality tak stále kolísaly mezi střední a mladší dobou hradištní. Novodobá
rozsáhlejší výzkumná akce této tajemné hory, podnícená amatérským nálezem z
roku 2003, proběhla v květnu 2005 na popud starosty obce Vysoké Pole Josefa
Zichy, v jejímž katastru lokalita leží. Ve dnech 8. - 11. 5. geodeti Ústavu
archeologické památkové péče Brno nově zaměřili lokalitu a ve dnech 23. - 27.
5. archeolog PhDr. Jiří Kohoutek provedl několik zjišťovacích sond menšího
rozsahu v jihovýchodní části hradiska. Na to, že tato lokalita není příliš
dobře dostupná, byly objevy značně překvapivé, šokující zejména množstvím
hromadných skladů – tzv. depotů. Pozoruhodný byl dosud nevídaný depot v
podobě 51 předmětů ukrytých pod žernovem. Z dalšího výzkumu bylo získáno
dalších více jak 100 železných předmětů, nástrojů, zbraní i ozdob z doby
halštatské (např. součásti výbavy jezdecké bojovnické družiny), dále předměty
charakteristické pro dobu velkomoravskou. Nechyběly ani kousky velkomoravské
keramiky, zdobené charakteristickou vlnicí. Tím bylo definitivně potvrzeno
velkomoravské osídlení lokality. Archeolog dr. Kohoutek se domníval, že Moravané tuto lokalitu
využívali jako kultovní místo a železné předměty představovaly oběť bohům. Klášťov je totiž z jižní strany lemován půlkruhem
slovanských pohřebních mohyl. Podle dr. Jiřího Kohoutka jde o první prokázané
kultovní místo starých Slovanů na území Moravy a Čech z období před nástupem
křesťanství. Podle jeho názoru hora musela mít významný sakrální účel,
předpokládal, že byla zasvěcena bohu hromu, bouře a ohně, což by měl být
Perun. V pozdějších tradicích však údajně neměla hora nejlepší pověst. Podle
názoru dr. Kohoutka se církev snažila potlačit staré pohanské kulty, a tak
horu zasvětila ďáblu. Tak zdůvodnil existenci četných pověstí o výskytu čertů
a dalších nadpřirozených temných sil, podle nichž není radno Klášťov navštěvovat v kteroukoliv denní nebo noční dobu. Prozaičtější variantou se může jevit využití hradiska coby
ideální zásobárny materiálu k obchodním účelům nebo jako vhodného úkrytu na
tu dobu cenných předmětů v době nebezpečí. Na Slavičínsku,
Bojkovicku a Luhačovicku
se totiž vyskytovala naleziště poměrně chudé železné rudy – pelosideritu, tato oblast byla i oblastí severní větve
obchodního spojení Pomoraví s Povážím. Nedaleko Klášťova směrem na severozád v
trati Padělky u Chrastěšova byly objeveny středohradištní objekty patrně výrobního charakteru,
související s úpravou železné rudy nebo jejím následným zpracováním. Na základě překvapivých nálezů byla o rok později provedena
další důkladnější sondáž v roce 2006. Bylo dokončeno geodetické zaměření
lokality pracovníky z ÚAPP Brno. Vlastní sondážní výzkum proběhl ve dnech 5.
6. až 17. 9. Celkově i s depotem z předchozího roku dosáhl počet celkově
nalezených železných předmětů na Klášťově v roce
2006 počtu přes 400 kusů jednotlivých exemplářů. Druhá etapa zjišťovacího výzkumu, zaměřená na dokončení sondáží,
pokračovala ve vnitřním areálu hradiska v průběhu června až srpna 2007. Byly
objeveny 4 nové depoty, největší z nich obsahoval 40 železných předmětů, mezi
nimiž byly většinou zastoupeny zemědělské i jiné druhy nástrojů. Celkový
počet depotů dosáhl desítky a počet jednotlivých železných předmětů přesáhl v
roce 2007 již 700 exemplářů. V započaté práci dr. Kohoutka pokračuje PhDr. RNDr. Jana Langová
a Ivan Čižmář, který nalezl dalších asi 300
nejrůznějších kovových předmětů. Preventivním archeologickým průzkumem
hradiska Klášťov v roce 2009 se podařilo vyzvednout
a geodeticky zaměřit přes 200 železných předmětů ze středohradištního
období. Byly vyzvednuty také starší předměty ze slezské fáze lužické kultury
popelnicových polí. Jedinečné archeologické objevy z doby starých Slovanů jsou tedy
zastoupeny téměř tisícovkou železných předmětů zahrnujících nejrůznější typy
nástrojů či součásti výstroje jezdce a koně, především však nález celkově
více než deseti depotů, obsahujících často unikátní výrobky ze železa (koňská
udidla, třmeny tauzované stříbrem, sekerovité hřivny používané jako platidla, sekery včetně
bradatic, kosy, radlice, ostruhy, pily, hroty oštěpů, hroty šípů, klíče,
zlomky petlic, kování vědérek a věder, závěsná kování, ocílky, krojidla,
vrtáky, kladivo, kovářské kleště, klín či průbojník, motyka, osníky, nože, srpy, zlomek čepele nějaké zbraně, snad
meče, výhňové lopatky, misky slezského typu v neobvykle velkém množství 34
ks, překvapivý byl také nález 90 cm dlouhé obouruční pily a kosy), olověné
přesleny, pozoruhodný je též nález olověného ingotu. To vše představuje
největší soubor depotů z doby velkomoravské, který se kdy našel na území
Moravy, Čech, Slovenska i okolních zemí. Zajímavostí je i nález kamene svoru
s čočkami polodrahokamů, pocházející z Jesenicka. Převážná většina nálezů je
podle archeologa dr. Jiřího Kohoutka datována od konce osmého do zhruba
poloviny devátého století. Z doby halštatské je to amfora, zdobená na
tuhovaném povrchu charakteristickým žlábkováním. Tyto svého druhu výjimečné nálezy zařadily tento valašský kopec
mezi nejvýznamnější, ale zároveň i poněkud nejasné lokality spojené s
velkomoravským obdobím v celém středoevropském prostoru. Převratné výsledky
výzkumů posledních let tak přinesly zcela nové a závažné poznatky o historii
jižního Valašska v rámci širšího kontextu východní Moravy. Proto se lokalita
i s jejími nálezy oprávněně stala objektem zvýšené pozornosti sdělovacích
prostředků. Archeologický průzkum zatím nenarazil na známky obytných stavení
ani na pohřebiště či jednotlivé hroby, není tedy jasné, zda lokalita sloužila
jako obydlený prostor nebo pouze k rituálním nebo skladovacím účelům či jako
pouhé útočiště v době nebezpečí vojenského napadení nepřítelem. Slovanské
osady s pohřebišti ale s určitostí existovaly v nezanedbatelném množství
zejména na jižní straně od hřebene Vizovických vrchů na Slavičínsku
(Lipová, Nevšová, Rudimov).
Totéž se týká i sídlišť nebo pohřebišť období pozdní doby bronzové a počátku
doby železné jihozápadně od Klášťova (Sehradice, Slopné), jižně od Klášťova (Vlachovice, Štítná
nad Vláří) nebo jihovýchodně od Klášťova
(Tichov, o kus dále pak Sidonie). Literatura Kohoutek Jiří: Klášťov 2006 - Hradisko
kultury popelnicových polí, významná velkomoravská lokalita jižního Valašska
– závěrečná zpráva Kohoutek Jiří: Vysoké pole (okr. Zlín) – Klášťov
– zjišťovací výzkum hradiska - výroční zpráva 2007, Ústav archeologické
památkové péče Brno Hlavica Michal: Raně středověké kultovní aktivity na vrchu Klášťov a jejich odraz v archeologických pramenech a
ústní lidové slovesnosti (bakalářská diplomová práce), 2009, MU Brno Čižmář Ivan: Vysoké Pole (okr. Zlín) Klášťov - archeologický průzkum, výroční zpráva 2009,
Ústav archeologické památkové péče Brno, 2010 Brno Nekuda Vladimír: Vlastivěda moravská – Zlínsko, 1995 Brno, Zlín,
str. 115 -116, 131-146 Eliášová Eva: Pověsti z Vizovických hor, 1991 Zlín, str. 11 Jiné zdroje Přednášky RNDr. PhDr. Jany Langové v Muzeu jihovýchodní Moravy
ve Zlíně ve dnech 6. 10. a 3. 11. 2010. Výstava Klášťov – hora čarodějů,
Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, 9. 9. až 21. 11. 2010. |
|