|
Výstavba nového kostela a jeho
historie
Gotický kostelík byl roku 1770 za faráře Františka Zeheho až na věž, celý zbořen a na jeho místo byl roku
1773 postaven nový chrám, zasvěcený opět sv. Jakubu staršímu. Podívejme se
nyní, jakým způsobem nabýval svoji dnešní podobu.
Samotnou stavbu chrámu hradil z velké části majitel
břeclavského panství kníže Josef Václav z Lichtenštejna.
Z titulu svého patronátu nad kostelem byl pak v další fázi povinován krytím
nákladů na jeho nezbytnou údržbu. Prakticky to však také znamenalo, že se s
jeho další pomocí při vybavování vnitřku kostela už příliš počítat nedalo a
celá tíha finančního zabezpečení tedy už ležela jenom na farnících.
To se časem stávalo stále obtížnější, zvláště když Rakousko
začalo vstupovat aktivně do válek s napoleonskou Francií. Celý chrámový
interiér proto zažil dost dlouhou dobu provizorního uspořádání. Roku 1780 byl
dostavěn hlavní oltář ke cti sv. Jakuba staršího, o 5 let později oba boční
oltáře - Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Josefa - pěstouna Páně. Za
další dva roky pak byl připojen oltářní obraz sv. Jakuba. O základní
dovybavení kostela se pak postaral farář Václav Josef Procházka, který na
dobudování zdejšího chrámu má veliké zásluhy.
V letech 1801 - 1804 nechal z vlastních prostředků všechny
tři oltáře i s kazatelnou pokrýt umělým mramorem a postavit křtitelnici.
Později pak dal pořídit nové varhany namísto starých, které pocházely ještě z
původního kostela. A tak 2. května 1807 mohl při generální vizitaci, brněnský
biskup Vincenc hrabě Schrattenbach, konečně nový
kostel se vší slávou vysvětit.
Tím však kostel ještě nebyl se vším všudy zdaleka hotov a
největší potíže brzy nastaly právě tam, kde to nikdo nepředpokládal - u
drobných liturgických předmětů z drahých kovů. Kalichy, monstrancí, patenou a dalšími bohoslužebnými potřebami byla farnost
vybavena ještě za starého kostelníka, jako nejstarší datovaný kus celého
souboru se ve farní kronice uvádí stříbrná pozlacená monstrance. Roku 1790
však došlo k vloupání do kostela, které nebylo nikdy objasněno, a ztratila se
při něm část stříbrných liturgických předmětů.
I o to, co ještě potom v kostele zbylo, farnost málem
přišla. Jak se prohluboval rakouský státní dluh, vedoucí nakonec až ke
státnímu bankrotu, byl roku 1810 vydán nejvyšší dekret, jímž se nařizovalo
odevzdat všechno kostelní stříbro na mincovní úřad do Brna. Váhavě, ale přece
začal farář odevzdávat kostelní nádobí, když vtom obdržel farní úřad v Nové
Vsi výjimku, povolující kostelům v Nové Vsi a v Týnci ponechat si nadále
alespoň stříbrné kalichy.
S velkým zápalem se do materiálního zvelebování farnosti
pustil kooperátor Václav Blažek. Nejdříve se mu roku 1860 podařilo opravit a
vyzdobit sochy sv. Floriána a sv. Václava u kostela. Podobně zapůsobil i na
farníky v Týnci, aby nechali vyzdobit sochu sv. Jana Nepomuckého stojící před
školou. Poté zaměřil Václav Blažek své úsilí k cíli získat pro farní kostel
nový zvon. P. Blažek nelitoval námahy a vytrvale farníkům vysvětloval, jaké
výhody má velký zvon, jak je dobře slyšitelný i do vzdálenějších míst a jak
trvalou památku představuje zvon v obci pro další generace. Neváhal dokonce
osobně obcházet při sbírce, takže nakonec byl zvon slavnostně zavěšen a
připojen k ostatním třem.
V roce 1894 dostal kostel novou křížovou cestu.
V té době nastoupil do farnosti P. Bartoloměj Martinů.
Farní kronika o něm svědčí jako o knězi upřímné a hluboké víry, jako o
člověku "dobračisku" a ryzí povahy.
Podařilo se nakonec s pomocí několika věřících pořídit do
kostela novou dlažbu, varhany, zpovědnice, obnovit oltáře, kazatelnu,
křtitelnici a lavice. Oprav bylo zapotřebí hodně, šlo o nákladné akce, které
se pochopitelně neobešly bez problémů - jistě i pod vlivem obecně probíhající
vlny antiklerikálních nálad. Plánovaná koupě nových varhan vázla několik let.
Z dalších darů přibyl kostelu nový obraz sv. Jakuba nad
hlavním oltářem.
Tak se stalo, že počátkem dvacátého století byl vnitřek
kostela téměř celý obnoven. Kromě příspěvků na údržbu chrámu se lidová
zbožnost projevovala v dlouhé řadě nejrůznějších křížů, ať už dřevěných, nebo
litinových, které byly umísťovány na cestách a rozcestích a obvykle nesly
jména svých zakladatelů. Do dnešních dob se většinou už nedochovaly.
Současný vzhled
kostela je z doby nedávno minulé. V roce 1980 se začalo s opravou fasády
kostela za administrátora Dp. Františka Puchnara a na hody téhož roku už se skvěl kostel s novou
fasádou.
V kostele je hlavní oltář s obrazem sv. Jakuba staršího.
V lodi kostela jsou dva boční oltáře sv. Josefa s
postranními sochami patronů zemědělců sv. Vendelína a sv. Izidora a
Neposkvrněného početí P. Marie rovněž s postranními sochami sv. Rozálie a sv.
Barbory.. Oltáře jsou pokryté umělým mramorem. V kostele je veliká
křtitelnice se sousoším křtu Páně a sv. Jana Křtitele a její protiváhou je
kazatelna s deskami Desatera a andělem troubícím na polnici k poslednímu
soudu.
Zdroj:
mnves.cz (27.9.2010)
|