Na
katastr obce zasahuje soustava lednických rybníků (Nesyt, Hlohovecký
a Prostřední rybník). Ochraně hnízdících a protahujících ptáků slouží
stejnojmenná národní přírodní rezervace. Západně od obce vystupují třetihorní
vápence (Stará hora), na nichž se dochoval pozoruhodný zbytek stepních
trávníků. Jihovýchodní část obecních pozemků zasahuje do Bořího
lesa. Část lesních porostů, zejména v okolí rybníků, byla parkově upravena a
byly zde vysázeny četné exotické dřeviny. Územím obce probíhá i krajinářsky
hodnotná Bezručova alej.
Vesnice, která leží nedaleko Valtic, je v písemných
pramenech poprvé připomínána až v roce 1414, vznikla ale už ve 13. století
jako ves kolonizační, založená pasovským biskupstvím. Od této lokace
odvozujeme také její německé jméno - Bischofswarth,
tj biskupská stráž, neboť jejím katastrem vedla
původní moravsko-rakouská hranice. Tu dodnes připomíná klasicistní Hraniční
zámeček, postavený v roce 1826, v jehož průčelí můžeme číst nápis "Zwischen Österreich und Mähren" a jehož osou
tato hranice až do roku 1920 procházela. Po rozsáhlé rekonstrukci, ukončené v
roce 1996, je v něm umístěna příjemná restaurace, z jejíž terasy je vidět na Hlohovecký rybník, plný chráněného vodního ptactva.
Rybník je součástí národní přírodní rezervace Lednické rybníky, vyhlášené již
v roce 1953.
Ves ve válkách 15. století zanikla a byla nově osazena
charvátským obyvatelstvem v roce 1570. Noví usedlíci byli na pět let zbaveni
veškerých dávek a robot své vrchnosti z rodu Lichtenštejnů,
která seděla na Valticích. K valtickému panství také obec patřila až do
zániku patrimoniální správy v roce 1848. Od roku 1850 administrativně
přináležela k soudnímu okresu valtickému a politickému okresu Poysdorf. Za existence tzv. politicko-soudních okresů v
letech 1855 - 1868 náležel Hlohovec k Valticím a po jejich zrušení v letech
1868 - 1920 zase k politickému okresu Mistelbach a
soudnímu okresu Valtice. Po připojení k Československé republice připadl od
roku 1920 k soudnímu okresu břeclavskému. Po 8. říjnu 1938 byla ves
přičleněna k mikulovskému landrátu v Dolnodunajské
župě, přestože při sčítání lidu v roce 1930 se k české národnosti hlásilo 1
403 osob z 1 425 obyvatel, z nichž jen několik jednotlivců se za války
přihlásilo k německé národnosti. Proto zde po válce nedošlo k tak rozsáhlým
konfiskacím a výměně obyvatelstva jako v jiných místech německy mluvícího
pohraničí. Těm, kteří se za okupace přihlásili k německé národnosti, bylo
konfiskováno 265 ha půdy a 63 popisných čísel. Vzhledem k tomu, že původní charvátské
obyvatelstvo již v průběhu 19. století přebíralo obyčeje okolního slováckého
prostředí, nedošlo zde ani na sklonku čtyřicátých let k odsunu obyvatelstva
do vnitrozemí jako v charvátském ostrůvku na Drnholecku.
Po osvobození 21. dubna 1945 a po obnovení předválečné politické a soudní
správy připadl Hlohovec opět k politickému okresu Hodonín a soudnímu okresu
Břeclav. Od vzniku okresu Břeclav v roce 1949 je jeho součástí.
O vývoji počtu obyvatelstva v minulosti nejsme příliš
zpraveni. V polovině 18. století zde bylo asi 58 usedlostí. Při sčítání lidu
v roce 1869 tu žilo 734 obyvatel. Údaje posledního sčítání lidu z roku 1991
uvádějí v Hlohovci 1347 osob, žijících ve 409 domech. I zde je tedy
zaznamenán pokles počtu obyvatel, i když oproti jiným místům okresu Břeclav
je to pokles velmi malý.
Kostel sv. Jana Nepomuckého byl vystavěn až v letech 1832 -
1835. Po přestavbě roku 1912 bylo změněno také jeho patrocinium a dnes je
zasvěcen sv. Bartoloměji. Do roku 1959 byla farnost filiální do Valtic, od té
doby přísluší pod faru lednickou. Památkově chráněná je i plastika sv.
Floriána na návsi a boží muka u silnice do Valtic. Nejpozoruhodnější stavbou
je pak nepochybně Hraniční zámeček, postavený v letech 1826 - 1827 v
klasicistním stylu na pilotech a roštech na břehu Hlohoveckého
rybníka podle návrhu Josefa Kornhäusela zednickým
mistrem Josefem Popellackem.
Škola byla ve vsi zřízena v roce 1812 s vyučovacím jazykem
českým, v roce 1875 však bylo i zde nařízeno německé vyučování. Stejná
situace se opakovala i ve 20. století, neboť po připojení Hlohovce k
Velkoněmecké říši 8. října 1938 museli učitelé na konci října téhož roku
začít vyučovat německy. Současná školní budova pochází z roku 1912. Dnes je
zde pouze neúplná základní škola a na druhý stupeň školy jezdí děti do
Lednice.
Obec žije dodnes čilým národopisným ruchem. Dvakrát ročně
se tu pořádají tradiční slovácké krojované hody, které se konají ve svátky
jak bývalého, tak současného patrona zdejšího kostela. Tzv. májové hodky probíhají v neděli po svátku sv. Jana Nepomuckého
(16. května) a tradiční hody vždy v srpnu v neděli a pondělí po svátku sv.
Bartoloměje (24. srpna). Cimbálová muzika zaznívá o přehlídce vín, pravidelně
konané na velikonoční neděli v místním kulturním domě. Za podívanou jistě
stojí i každoroční výlov Hlohoveckého rybníka,
který bývá zpravidla začátkem listopadu.
Obci Hlohovec byl na její návrh 9.1.2003
udělen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR znak a prapor. Hlavním motivem
znaku zůstal původní námět obrazu historického pečetidla. Ve zlatém štítě
vyrůstají z červeného srdce na dvou zelených stoncích, z nichž levý je
rozdvojený a každý má dva lístky, tři červené šestilisté květy se zlatými
středy. Vše přeloženo položenou, doleva obrácenou modrou radlicí se zlatým
šestilistým květem uprostřed.
(Literatura: Emil Kordiovský, Jiří Danihelka: Brána
do kraje, 1999)
Zdroj: hlohovec.cz (15.5.2006)
|