Štěpánkovice

Osady: Albertovec, Bílá Bříza, Svoboda

Kostel sv.Kateřiny Alexandrijské A) D)

Původní stavba z roku 1756 byla nahrazena novostavbou s historizujícím vybavením.

Štěpánkovice - kostel by L.Decky

 

Fara A)

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f1/Stepankovice_kostel_a_fara_20080309.jpg

 

Kaplička E)

 

Kaplička E)

 

Kamenný kříž D)

Před kostelem

 

 

Bludný balvan C)

Na zahradě Obecního úřadu

Stepankovice bludny balvan 20080719.jpg

 

 

Budova Obecního úřadu  C)

Stepankovice obecni urad 20080719.jpg

 

Zpět na okres

Slezsko

Panství

 Politický i soudní okres Hlučín

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce

 Nálezy pravěké keramiky v katastru obce dokazují velmi staré osídlení tohoto místa, ale první písemná zmínka v archívních dokumentech o existenci Štěpánkovic je z roku 1265, kdy ves získal Herbert z Fulštejna. Později byla obec majetkem konventu sv. Kláry v Opavě. Roku 1528 byly Štěpánkovice vloženy do zemských desek v Opavě reformační šlechtě - Janu a Vavřinci z Drahotuš Na Benešově. Obec byla v té době plně evangelická. V průběhu dalších dvou století se vystřídali další majitelé obce. Roku 1712 koupil Štěpánkovice kníže Lichnovský. Docházelo k postupné rekatolizaci obce. V roce 1756 byl postaven nový kostel, zasvěcený sv. Kateřině. Roku 1792 byla v obci zřízena škola, pro kterou byla vedle kostela postavena nová zděná budova.
Obec původně patřila ke Knížectví opavskému Země slezské, která byla součástí Koruny české. V osudném roce 1742, po prohrané 1. slezské válce, byla většina Slezska včetně Hlučínska a tedy i Štěpánkovic odtržena od Koruny české a přičleněna k Prusku. Přesto se zde dále mluvilo "moravsky" a tímto jazykem - slezským nářečím češtiny - se také vyučovalo ve škole. Základem pro výuku byl slabikář, který pro tuto oblast vydal slezský buditel, kněz Cyprián Lelek z Dolního Benešova. Koncem 19. století však byly školy v "pruském Slezsku" poněmčeny, ale "moravština" se nadále používala při náboženské výchově a v kostele, protože tato část území nadále patřila k olomoucké arcidiecési (vlastně až do vzniku Ostravsko-opavské diecése v 90. letech 20. století).
Po skončení I. světové války a vzniku Československé republiky bylo na základě Versaillské mírové smlouvy Hlučínsko (a tedy i Štěpánkovice) vráceno, připojeno 4. února 1920 k ČSR. Postupně se i do školy vrátil rodný jazyk, tentokrát už ve formě spisovné češtiny.

V důsledku mnichovské "smlouvy" velmocí a odtržení pohraničních částí od ČSR připadla i naše obec od 8. října 1938 k hitlerovskému Německu. Došlo k tvrdému vyžadování užívání němčiny, muži museli narukovat do armády a mnozí se z války nevrátili, jiní se vrátili jako invalidé. Při osvobozovacích bojích 16. dubna 1945 utrpěla obec ohromné materiální škody (m.j. silně byla poškozena škola, kostel, fara, úplně byly zničeny hostince Modlichů a Volných, mnoho stodol, domů a jiných objektů vyhořelo, včetně větrného mlýna na Mlýnské ulici).
Při bojích zahynulo 226 sovětských vojáků, v okolí Albertovce 6 československých tankistů a celkem v obci 15 civilních osob.
V průběhu II. světové války zahynuli na různých frontách celkem 143 muži ze Štěpánkovic. V letech I. světové války 1914-1918 padlo 75 štěpánkovických občanů.

V 50. letech 20. století se postupně začala rozvíjet svépomocná výstavba rodinných domků. Stavebního materiálu nebylo tehdy na pokrytí všech požadavků a potřeb dostatek, proto si mnozí stavebníci vyráběli ručně cihly a vypalovali je v improvizovaných pecích. V dalších třech desetiletích potom docházelo k další výstavbě a zvelebování obce. Občané své domy nadstavovali a zvětšovali, modernizovali, vybavovali vodovodem, koupelnami, ústředním topením.

Svépomocí byl postaven kulturní dům a kolem zřízen park, postaveny čtyři moderní prodejny, z toho jedna na Svobodě a později i na Albertovci (ta bohužel neslouží svému účelu), zdravotnické středisko, hasičská zbrojnice na Svobodě, bylo rozšířeno hřiště TJ Sokol a postavena budova pro šatny a klubovnu - restauraci. Za hřbitovem byly zřízeny drobné provozovny a sběrna odpadových surovin. Na Albertovci byl rovněž svépomocí postaven hotel a v obci moderní základní i mateřská škola a současně veřejný vodovod. Postupně byla rozšiřována a doplňována obecní kanalizace, zpevňovány cesty, budovány chodníky. Vzniklo nové sídliště (východně od hřbitova), tzv. Korea a prakticky nové ulice - Zahradní, Mlýnská, Luční, Sluneční, Mírová, Komenského, Družby, Okrouhlá, U Bartošovce, U Dvora.

V první polovině 50. let 20. století došlo k vyasfaltování Hlavní ulice (silnice z Kravař do Sudic), byla postavena zatím aspoň provizorní zděná školní budova pro třídy vyššího stupně, postaveny dva bytové domy s celkem 10 byty, zpevněna a vyasfaltována silnice na Svobodu a potom i na Albertovec. V hřebčíně na Albertovci byly vybudovány nové konírny, porodna, jízdárna, moderní dílny. Západně od obce bylo v 60. a 70. letech zbudováno komplexní moderní zemědělské středisko, menší i na Svobodě.
V 90. letech minulého století byla provedena připravovaná plynofikace obce, kabelizace telefonní sítě a její úplné rozšíření a rekonstruovány a zlepšeny další obecní cesty a chodníky. V posledních pěti letech bylo provedeno odvodnění hřbitova a jeho nová celková úprava. Nevyužité a chátrající budovy někdejšího panského dvora ve Štěpánkovicích obec odkoupila od soukromé firmy a hospodářské budovy byly zbourány, aby zde v budoucnu vzniklo nové sídliště rodinných domů.

Plemenářský podnik (státní hřebčín) na Albertovci se široko daleko proslavil chovem ušlechtilých koní. Na Velké pardubické zvítězili zdejší koně - Furioso XIV r. 1955, Mor r. 1974 a 1975, Limit r. 1976. Tehdejší ředitel ing. František Lamich se svým koněm Vadarem se stal třináctinásobným mistrem republiky v drezúře.
Obec má také bohaté kulturní tradice, především je známa svými úspěšnými národopisnými soubory a v minulosti také ochotnickým divadlem; po několik let byly v našem kulturním domě pořádány okresní přehlídky úspěšných ochotnických divadelních souborů - Štěpánkovický divadelní máj.
V polovině 50. let minulého století zde byli věhlasní lidoví

ypravěči, především Josef Smolka, A. Korpasová, A. Baránková.
Zásluhou etnografa Dr. Antonína Satkeho z Opavy vyšla a měla široký ohlas kniha Hlučínský pohádkář Josef Smolka.

Štěpánkovice mívaly charakter zemědělské obce, ale především v průběhu minulého století se staly spíše sídlištěm a zásobárnou pracovních sil především pro stavebnictví, průmysl a služby pro Ostravu, Opavu, Hlučín i Kravaře a pro průmyslové závody v okolních obcích (Dolní Benešov, Bolatice, Chuchelná, Kobeřice). Jen menší část občanů pracuje v místě v zemědělství (někdejší JZD se transformovalo na rovněž prosperující Agroland, s.r.o.), v malém strojírenském závodě na Svobodě, ve službách a jako drobní soukromí podnikatelé.

I v naší obci se, bohužel, projevuje nezaměstnanost a část občanů pracuje v zahraničí, především v Německu a Rakousku.

 

Historie Štěpánkovic v datech

 

Počet domů:

- v polovině 17. století (po Třicetileté válce) - okolo 100 domů

- v polovině 20. století (po II.svět.válce) - 370 domů

- na začátku 21. století -770 domů


Počet obyvatel:

rok 1783 - 289 obyvatel

rok 1842 - 922 obyvatel

rok 1864 - 1082 obyvatel

sčítání lidu rok 1930 - 2056 obyvatel

rok 2005 - 3115 obyvatel

 

Zvláštní události:

1818 kníže Lichnovský nechal postavit dvůr Albertovec (Hilvetihof)
1852 zrušeny robotní závazky obyvatel k vrchnosti

1871 se stala Svoboda osadou Štěpánkovic (původně statek, obklopený později dalšími drobnými zemědělci)

1893 založen spolek dobrovolných hasičů v obci

1895 postavena železnice, zprovozněna r.1897

1926-28 postaven obecní dům, sídlo obec. úřadu (nyní prodejna p. Kurky)

1927 založen sportovní klub

1928 začal jezdit autobus z Rohova do Opavy, dvakrát denně; zřízena mateřská škola 26.11. - vysvěcen nový hřbitov

1929 provedena elektrifikace obce 1.12. - zřízena dvojtřídní obecná škola na Svobodě

1934 vybudována první část obecní kanalizace, od Peterkova statku k nové Hoňkově hospodě, dál pokračoval otevřený příkop
1951 zřízena v obci úplná základní škola; dříve dojížděli žáci od 6. ročníku z obce a z Albertovce do Kravař (vlakem), ze Svobody chodili do Kobeřic

1952 na Albertovec přestěhován z Hostouně na Šumavě státní hřebčín
1953 na Zahradní ulici postavena zděná provizorní školní budova pro žáky od 6. Ročníku

1953-54 vyasfaltována silnice z Kravař do Sudic

1954 začal v obci ordinovat první lékař MUDr. Herbert Kavan
1956 ustaveno zemědělské družstvo, nyní Agroland, s.r.o.

1958 navázána družba s podtatranskou obcí Štrbou v rámci změn územního uspořádání připojena k obci Bílá Bříza, dříve osada obce Vrbka

1964 dokončena stavba kulturního domu

1979-85 postavena svépomocí nová úplná základní škola s příslušenstvím a v návaznosti na ni nová moderní mateřská škola

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

1817

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

www.stepankovice.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

 

A) stepankovice.cz

C) cs.wikipedia.org (21.5.2015)

D) cz.worldmapz.com (21.5.2015)

E) turistika.cz (21.5.2015)

 

 

  

Albertovec

Památník padlým C)

Albertovci

Štěpánkovice, Albertovec, památník tankistů (1).JPG

 

Dvůr Albertovec A)  D)

V roce 1818 byl na katastru obce vybudován nový vrchnostenský dvůr, zvaný Hilvetihof, dnes Albertovec, kde sídlí známý plemenářský podnik známý svými úspěchy v chovu koní. Je ze zde také možnost zajištění individuálních vyjížděk na koni.

Albertovec by Raada.com Štěpánkovice-Albertovec - hospodářská budova I by L.Decky

 

Antický altán A) C)

Albertovci, 1826, 1915

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/12/Albertovec_20071103.jpg

 

Budova D)

Štěpánkovice - dům na ul. U Dvora II by L.Decky

 

Budova D)

Štěpánkovice-Albertovec - budova by L.Decky

 

 

Bílá Bříza

 

 

Svoboda

 

Kaple sv.Josefa A)

Kaple Svoboda.jpg Štěpánkovice - Svoboda  - kaple II by L.Decky

 

Kamenný kříž D)

Před kaplí

Štěpánkovice - Svoboda  - kaple II by L.Decky

 

Pamětní deska D)

Na průčelí kaple, padlým

Štěpánkovice - Svoboda  - kaple II by L.Decky

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 21.5.2015