Šilheřovice

(Schillersdorf)

Kostel Nanebevzetí P.Marie C)

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

 

Fara

 

Kaplička C)

Šilheřovice, okres Opava (7).JPG

 

Socha sv.Jana Nepomuckého C)

Šilheřovice, okres Opava (2).JPG Šilheřovice, okres Opava (2).JPG

 

Bazén C)

V zámeckém parku

Šilheřovice, okres Opava, zámek (6).JPG

 

Sousoší C)

V zámeckém parku v bazénu

Šilheřovice, okres Opava, zámek (7).JPG

 

Zámek A) C)

Zámek se nachází v obci Šilheřovice jen 15 km od středu Ostravy. Byl postaven koncem 18 století a obklopuje jej rozsáhlý krajinářský park o rozloze 98 ha založený po roce 1820. Již cestou k zámku budete proházet okolo hudebního pavilonu. Kromě zámku najdete v parku kašnu, z druhé strany zámku bazén se sousoším, zámeckou oranžerii, založenou pro pěstování ananasovitých rostlin, Lovecký zámeček. V oranžerii dnes sídlí golfový klub a v Loveckém zámečku a Mléčnici jsou restaurace. V parku jsou rybníky a zámecké Evelinino jezero.

Vlastní budova zámku byla po roce 1945 využívána jako domov mládeže či hornické učiliště a později patřila Restauracím a jídelnám a sloužila jako učňovské středisko a internát. Dnes není veřejnosti přístupná.

Zámek je trojkřídlý, jednopatrový s mansardovou nástavbou. Při dvorní straně je u každého křídla vedlejší stejně vysoká budova s bohatě zdobenou fasádou. Celý objekt tak získává tvar písmene E.

Šilheřovice, okres Opava, zámek (5).JPG Šilheřovice, okres Opava, zámek.JPG

 

Úřední dům C)

U zámku

Šilheřovice, okres Opava, zámek (1).JPG

 

Lovecký zámeček A)

z konce 19. stol. a Mléčnici

http://static.panoramio.com/photos/large/75997090.jpg

 

Pěchotní srub MO-S 7 C)

Antošovice

 

Pěchotní srub MO-S 17 C)

U Štípek, zříceniny

Šilheřovice, MO-S 17 (2015-05-01; 02).jpg

 

Pěchotní srub MO-S 18 C)

Obora

MO S-18.jpg

 

Hotel Golf C)

Šilheřovice, okres Opava (1).JPG

 

Dům C)

Šilheřovice, okres Opava (11).JPG

 

Dům C)

Šilheřovice, okres Opava (8).JPG

 

Budova C)

Šilheřovice2.jpg

 

Tisovec dvouřadý C)

 

Golfové hřiště C)

Golf šilheřovice.jpg

 

 

 

Zpět na okres

Slezsko

Panství

 Politický i soudní okres Hlučín

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce  A) C)

První písemnou zprávou o existenci Šilheřovic je listina z roku 1377 o rozdělení majetku vévody Mikuláše II. Obec leží na staré obchodní stezce vedoucí z Polska do moravského vnitrozemí a je z větší poloviny obklopena přírodní rezervací pralesního typu zvanou Černý les. V 98 hektarovém anglickém parku je 18-ti jamkové golfové hřiště Park Golf Clubu Ostrava otevřené od roku 1970. V téměř tisícihektarovém lese je známá Bažantice založená lesmistrem Exnerem. V obci je také přechod pro malý pohraniční styk (na občanské průkazy) Šilheřovice-Chalupki.

Nejstarší doklad osídlení Šilheřovic je nález asi 8000 let staré pazourkové sekyrky. Až do 13. století, kdy probíhala tzv. velká kolonizace, nejsou známy žádné údaje o tom co se v šilheřovickém katastru dělo. K výše zmíněné kolonizaci přispěly zejména církevní instituce a kolonisty tvořili převážně Němci, kteří přinesli například lepší uspořádání společnosti a budování osad. První písemná zmínka o Šilheřovicích pochází z 18.4. roku 1377 a to pod názvem Scholardorf, kdy opavský vévoda Mikuláš II. rozděloval svůj majetek mezi své syny. Kdo konkrétně se však o založení Šilheřovic zasloužil, není známo. Až do roku 1673 se ve vlastnictí Šilheřovic vystřídalo mnoho různých šlechticů, z nichž někteří nejsou oficiálně jako vlastníci prokázáni. Roku 1673 prodala své panství zahrnující Šilheřovice a další 4 blízké vesnice paní Barbora Perpetua hraběnka z Ursenburku opavským Jezuitům za 30000 zlatých rýnských. Karolinský katastr rozsáhlá daňová reforma z roku 1724 jako první zachycuje jména šilheřovických poddaných. Kolem roku 1709 byl postaven ovčinec Paseky, dnes známý jako dvůr Paseky, ještě donedávna obývaný převážně Romy. Dodnes stojící připomínkou dob panství Jezuitů je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postaven roku 1713. Roku 1742 Marie Terezie prohrála Slezsko, a to bylo i se Šilheřovicemi připojeno k Prusku. V dalších letech se Marie Terezie pokoušela několikrát získat ztracené území zpět, ovšem bez úspěchu. Roku 1787 koupil panství s vesnicemi Šilheřovice, Antošovice, Darkovice, Markvartovice, Koblov a Hať pán Karel Larisch. Na základě soudního narovnání však ještě v téže roce prodal Šilheřovice Johannu Fridrichu z Eichendorffu. Johann Fridrich Eichendorff se do historie Šilheřovic zapsal především výstavbou nové zámecké budovy na místě původní tvrze, ale také odprodejem části pozemků. Johanna Fridricha Eichendorffa a zároveň i Šilheřovice proslavil Johannův synovec Josef z Eichendorffu, slavný německý básník a prozaik, který Šilheřovice několikrát navštívil. Poslední záznam o návštěvě Josefa Eichendorffa pochází z roku 1806, ale je pravděpodobné, že se zde objevoval i později. Johann Fridrich Eichendorff zemřel na mrtvici roku 1815. Před svou smrtí však začal budovat nový dvůr, po své ženě Annin dvůr, dodnes, byť ve špatném stavu, stojící. Vdova Marie Anna z Eichendorffu zemřela roku 1830. Emanuel, hrabě z Hoverdenu a zplnomocněnec dědiců Marie Anny z Eichendorffu, prodal Šilheřovice roku 1835 Františku Hubertu Stückerovi z Weyershofu. Baron Stücker však bydlel na hlučínském zámku. Obyvatelé Šilheřovic se v minulosti několikrát pokoušeli o zrušení robotní povinnosti, což se podařilo roku 1821 šilheřovickým sedlákům právě za Franze Huberta Stückera. Za barona Stückera docházelo k velkému kácení lesů. Stücker dřevo zpeněžil a roku 1844 Šilheřovice prodal Salomonu Mayeru Rothschildovi. Ke zrušení poddanství v Šilheřovicích, tentokrát pro všechny obyvatele došlo roku 1853. V roce 1852 zdědil Salomonovo panství jeho syn Anselm Salomon Rothschild. Ten se roku 1826 oženil se svou sestřenicí Charlottou. Ti zplodili 2 syny a 3 dcery. Starší syn Ferdinand o podnikání svého rou nejevil zájem a tak panství zdědil mladší Albert Nathanel Rothschild. Albert se oženil se svou sestřenicí Bettinou z Rothschildů. Baron Albert roku 1911 náhle zemřel a panství zdědil jeho syn Alfons. Ten se oženil s Clarissou Montefioreovou. Rothschildové na šilheřovickém zámku nebydleli, ale každoročně zde pobývali. Za Rothschildů se Šilheřovicím dostalo rozkvětu. Rothschildové byli a dodnes jsou bohatí, což se odrazilo na obci, zámku, parku i lesích. Podle vzpomínek pamětníků z toho, co jim vyprávěli rodiče byli Rothschildové i vstřícní k lidem (na rozdíl od předchozích vlastníků panství). Za Rothschildů také došlo k přestavbě zámku do dnešní podoby a k vybudování Anselmova ústavu, sloužícího jako zaopatřovací ústav pro lidi, kteří pracovali na šilheřovickém panství. Po sjednocení Německa roku 1871 se Prusko pokusilo slezské obyvatelstvo poněmčit a přivést k evangelické církvi. V následujících letech stoupaly proněmecké aktivity, ale Slezsko zůstalo katolické. V 90. letech se vliv Německa upevnil. Po skončení pruských válek roku 1871 lidé v pruském Slezsku doufali v mír. Naděje se rozplynula roku 1914. Dne 1.8. 1914 o půl sedmé ráno přišel do Šilheřovic telegram o všeobecné mobilizaci v Německu. Dne 2.8. 1914 se po ranní mši u staré školy shromáždili všichni, kterých se výzva týkala. Někteří odjeli již tento den 1. vlakem z Annabergu (dnes Chałupki). Nářek, pláč a zpěv německých vlasteneckých písní byl u odjíždějících vlaků slyšet ještě dalších 16 dní, dokud všichni povolaní neodjeli. Dobrovolníků, kteří na frontu nemuseli, se z Šilheřovic přihlásilo 5 (4 mladší 20 let a 1 ve věku 68 let). Všichni doufali a věřili tomu, že se do 2 nebo 3 měsíců vrátí. Ti, co v Šilheřovicích zůstali nadálku pomáhali. Ženy pomáhaly Červenému kříži (Rotkreuz), žákyně obecné školy pletly ponožky a rukavice pro vojáky, kdyby se snad válka protáhla až do zimy, atd.. Vše se konalo s velkým nadšením. U křížů byly portréty císaře Viléma II. a při veřejných shromážděních se vždy zpívala hymna Deutschland, Deutschland, über alles. Počet mužů ze Šilheřovic povolaných do války není znám, ale odhady mluví asi o stovce. Na bojištích zůstalo ležet 44 obyvatel Šilheřovic. Příbuzní padlých pak měsíčně pobírali od státu 9 marek pro ženu, a taktéž 9 marek pro matku či otce zemřelého. Za každé dítě pak po 6 markách. Pro představu po zvýšení cen potravin v roce 1916 stálo 6 marek kilo másla. Dne 23.6. 1917 byly 2 kostelní zvony sundány, rozbity a odvezeny na vojenskou správu do Ratiboře. 28.6. 1918 byla ČSR na úkor Německa obohacena o Prajzskou, a to i přes nesouhlas obyvatel. Šilheřovice byly vojsky ČSR obsazeny 4.2. 1920. Násilně obsazená Prajzská se musela podrobit novým zákonům. Násilným připojením byly také Šilheřovice připraveny o 56 hektarů půdy, a tudíž i o obyvatele. Na mnoha domech se tehdy vyvěšovaly německé vlajky. Je to smutnější o to více, že soudržnosté Prajzske byla ČSR pošlapávána a záměrně ničena. Pokles počtu obyvatel obce byl také způsoben vystěhovalectvím lidí nesouhlasících s ČSR. Připojením Prajské k ČSR bylo panství Alfonse Rothschilda rozděleno státní hranicí. Při volbě do poslanecké sněmovny roku 1925 v Šilheřovicích, stejně jako ve většině prajzských obcí, zvítězila Německá křesťansko sociální lidová strana, která dostala třikrát více hlasů než strana, která obsadila 2. místo. V Šilheřovicích jasně vyhrály německé strany s téměř dvojnásobnou převahou. 2. parlamentní volby v roce 1929 vyhrála v Šilheřovicích Německá národní strana. Opět zvítězily německé strany. Roku 1934 zakoupilo ministerstvo veřejných prací od Rothschildů Anselmův ústav, aby zde byla umístěna místní obecná škola. Nová škola byla otevřena 24.11. 1935. Pozemkovou reformou roku byly Rothschildům zabrány pozemky o rozloze téměř 4000 hektarů. Byly zabrány rozsáhlé velkostatky a rozděleny mezi české členy SPÚ. To způsobilo velkou nezaměstnanost na Prajzské. Velká hospodářská krize způsobila Rothschildům velké ztráty. Krize se významně dotkla hlavně chudších občanů Šilheřovic. Snižovaly se platy a šířily se nemoci jako např. TBC.

 

Když se roku 1933 dostala v Německu k moci NSDAP, vyšly zprávy o tom, že šilheřovický zámek a Lichnovského sídlo v Chuchelné podporují nacizmus, s čímž nesouhlasil obecní hejtman v Hlučíně. Připustil, že úředníci velkostatků s jedinou výjimkou jsou Němci a nemají ČSR příliš v lásce, ale že obvinění jsou nepravdivá. Pro to mluví i fakt, že Rothschildové byli židovského původu. I tak byla Prajzská v dalších letech pod neustálou kontrolou. Ve volbách, které se konaly dne 19.5.1935 v Šilheřovicích vyhrála Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana, dříve Sudetoněmecká vlastenecká fronta), ze 799 platných hlasů jich získala 583. Většina hlasujících doufala v návrat časů za Pruska, ale byli zklamáni. Roku 1936 byly na hranici ČSR s Německem budovány pěchotní sruby. V době budování srubů byl vstup do Černého lesa přísně zakázán. Na katastru Šilheřovic bylo postaveno 11 pěchotních srubů. 23.9. 1938 se ozvalo hlášení o mobilizaci a druhého dne byly vyvěšovány mobilizační vyhlášky. Jelikož se Šilheřovice, Antošovice, Hať a Darkovice ocitly mezi státní hranicí a opevněním ČSR mnozí obyvatelé prchali přes hranice do Německa. V Annabergu již byli očekáváni zvláštními vlaky, které je odvezly na rekreační oblasti u Baltského a Severního moře. 8. a 9. 10. 1938 se Šilheřovice, staly součástí Altreichu. Těsně před odchodem československých vojsk byl zastřelen 14letý chlapec z projíždějícího auta československé armády. Byla to 1. šilheřovická válečná oběť. Na jeho pohřbu byla přítomným německým vojskem vystřelena salva. Dne 8.10. 1938 přijali obyvatelé Šilheřovic vojáky Wehrmachtu po 1 či 2 do svých domů. Vojáci Wehrmachtu byli přivítáni s velkými ovacemi ze strany obyvatelstva obce. V Šilheřovicích nikdy nebyla místní organizace NSDAP, ale v okolních obcích byli členy 23 obyvatelé Šilheřovic. Povinná docházka dětí od 14 let do Hitlerjugend, od 10 let pak docházka chlapců do Deutsches Jungvolk a dívek do Bund deutscher Mädel byla ze zákona dána státem. Podle dohody mezi ČSR a Německem obyvatelé obcí, které se staly součástí Německé říše, k 10.10. 1938 nabývají německého občanství a ztrácí československé státní občanství, jestliže se narodili před 1.1. 1910 či pozbyli německé občanství dne 10.1. 1920, anebo jestliže jsou manželkami, dětmi či vnuky osob, které splňují výše uvedené podmínky. Osoby starší 18 let mohly opustit Sudety do 31.3. 1940. Ve volbách konaných dne 4.12. 1938 se občané Prajzske mohli rozhodnout, zda zůstanou součástí Německé říše. Proti setrvání v Německé říši hlasovalo 57 Prajzáků (asi 0,20%) z toho 2 hlasy pocházely ze Šilheřovic. 1. obyvatelé Šilheřovic obdrželi povolávací rozkaz v prosinci 1939. 1. občané Šilheřovic padli při přepadení Francie. Ze Šilheřovic narukovalo okolo 300 mužů, z nichž 95 padlo či zůstalo nezvěstných. Roku 1945 byly v Černém lese vybudovány protitankové překážky a pěchotní sruby sloužily především jako úkryt pro vojáky. Celá oblast byla podminována, a tudíž byl do celého lesa zakázán vstup. Šilheřovice osvobodila Rudá armáda ráno 1.5. 1945 jako jednu z posledních obcí na Prajzské. V Šilheřovicích se nikdy přímo neválčilo, přesto byly osmkrát zasaženy shozením fosforových bomb a šestkrát vystaveny přímé dělostřelecké palbě. Všichni byli rádi za konec války, ale nikdo nepřijímal osvobození s příliš velkou radostí, neboť většina šilheřovických mužů bylo stále u Wehrmachtu či v zajateckých táborech a jejich osud byl nejistý.

 

Velkou změnou byla změna souseda za státní hranicí, kde původní Německo bylo vystřídáno Polskem. Po válce se snižoval počet obyvatel, a to zejména z důvodu dětských úmrtí a odsunu Němců. Pak se počet obyvatel pozvolna zvyšoval s návratem mužů z Wehrmachtu a zajateckých táborů. Hojně se zde vyskytovala tuberkulóza a další dětské nemoci, jako jsou například spála či záškrt. Obyvatelé Prajzské měli po válce velmi ztížený vstup do zaměstnání, neboť jim chybělo potřebné vzdělání a taktéž znalost spisovné češtiny. Šilheřovice, s už tak vysokou nezaměstnaností a s tím spojeným hladem, ještě postihlo znárodňování pozemků. Zámek byl postižen válkou a následným rabováním. Na zámku nezůstalo skoro nic. Budova školy dopadla podobně jako zámek. Dne 13.4. 1946 nalezli žáci z Šilheřovic při návratu z haťské měšťanské školy Panzerfaust. Kvůli neodbornému zacházení se zbraní jedním z žáků byli 4 žáci zraněni. Pozůstalým po padlých v 2. světové válce byla vyplácena finanční výpomoc od Československé republiky a ještě větší odškodnění od Německé spolkové republiky, což vyvolalo nevoli Československé republiky, která tvrdila, že peníze nejsou za padlé živitele rodin, ale za jejich službu u Wehrmachtu. Poničen byl taktéž zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie. Členové šilheřovické KSČ byli vesměs přistěhovalci. Od roku 1968 bylo v zámeckém parku budováno golfové hřiště. To se dočkalo otevření roku 1970. Na podporu zaměstnanosti vzniklo v roce 1949 přes Šilheřovice autobusové spojení. Po roce 1948 docházelo k výstavbě nových domů a ke zvelebování obce. Od roku 1954 docházelo k postupnému pokládání kanalizace. V 70. letech došlo k opravám chodníků, parkové zdi, prostranství u školy a bylo zde vybudováno dětské koupaliště a nová budova nákupního střediska JEDNOTA. 8.1. 1953 zřídilo 6 zdejších zemědělců JZD Šilheřovice, které bylo později převedeno pod Československý státní statek Hlučín. Roku 1970 byly v Černém lese zřízeny 2 přírodní rezervace Černý les I a Černý les II. Roku 1949 bylo rozhodnuto, že se zámek stane Domovem řeckých dětí, a tak roku 1950 připadl ministerstvu práce a sociální péče. Řecké děti nebyly pro park a zámek zrovna přínosem. Za jejich pobytu byl totiž zničen skleník u vchodu do parku a kašna s antickým sousoším. Poničen byl i samotný zámek. Roku 1962 vystřídali Řeky na zámku horničtí učni. Roku 1966 byl pak zámek určen pro potřeby Středního odborného učiliště se zaměřením na výuku učebních oborů kuchař-číšník. V roce 1952 byla ukončena stavba nové školní budovy a zanedlouho sloučena s dosavadní pětitřídní národní školou. Roku 1951 začalo v Šilheřovicích promítat kino. V říjnu 1991 započala stavba čistírny odpadních vod za zámeckým parkem. Stavba byla dokončena v roce 1993. Na jednání zastupitelstva obce v srpnu roku 1995 byl přijat návrh na novou podobu znaku a vlajky obce a v únoru 1996 byl schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. V roce 1995 navštívili Šilheřovice, konkrétně zdejší zámek, premiér České republiky Václav Klaus a premiér Polské republiky Józef Oleksy. Na zámku jednali o česko-polských vztazích a o případném vstupu obou zemí do Severoatlantické aliance (NATO) a do Evropské unie. Od roku 1998 jsou Šilheřovice členem Sdružení obcí Hlučínska, které dnes má 27 členů. Od roku 2002 již zámek neslouží jako učiliště a nyní je v soukromém vlastnictví.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

1407

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

www.silherovice.cz

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

 

A) silherovice.cz  (2006)

C) cs.wikipedia.org (21.5.2015)

D) hrady.cz (2006)

 

 

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 21.5.2015