Kód CZ

Pávov

(Pfauendorf)

Osady: Nový P., Starý P., Antonínův Důl, Červený Kříž

Železný kříž ^{Zdroj C)}

...

Symbolický hřbitov ^{Zdroj C)}

Obětem autonehod na dálnici D1

Socha Jara ^{Zdroj D)}

Původně u zámečku Karlov. roku 1895 se dostaly do držení jihlavského výrobce kachlů Aloise Niemetze, který je nechal převést do zahrady za svou továrnou v dnešní Chlumově ulici. V roce 1908 je koupil lékárník a pozdější starosta města Vinzenz Inderka (1855 - 1934). Sochy Inderka zapůjčil do nově zakládaného parku na místě bývalého hřbitova u kostela sv. Ducha, dnešní park Smetanovy sady. Roku 1922 těchto pět soch prodal Památkovému úřadu v Brně, který je obratem převedl Městu Jihlava . V červnu 1 923 byly sochy umístěny na cihlové sokly a rozmístěny v parku Smetanovy sady, kde odolávaly útokům vandalů až do svého přesunu roku 2006 za jihlavskou radnici.

Autorem je patrně Jan Václav PrchalŽenská postava v životní velikosti a uvolněném postoji je zob razená v polovičním aktu s drape rií přehozenou křížem přes levé rameno a pravou paži zakrývající i pravou polovinu hrudi, levé prso je obnažené, cíp šatu obtáčí její boky a vzadu za tělem splývá v bohatých záhybech až k zemi. Odhalená pravá noha je pokrčená v koleni a zkřížená přes levou, ke které tiskne látku šatu, o zem se opírá pouze špičkou prstů bosého chodidla. Pravá ruka visí podél těla a dotýká se rohu hojnosti, který je tordovaný a v útrobách ukrývá květiny. V mírně pokrčené levici drží žena zrcadlo hruškového tvaru. Hlava je lehce přikloněná k levému rameni, dlouhé kadeřavé vlasy jí splývají na šíji a lemují levou ruku až k jejímu lokti. Tělem probíhá esovitý pohyb. Výška sochy činí 195 cm, sokl má rozměry 69 x 65 x 65 cm.

Socha Léta ^{Zdroj D)}

Socha ženy v životní velikosti zobrazená v kontrapostu s vytlačeným levým kolenem . Špičkou chodidla se opírá o krychlový výstupek z podnože. Postava je oblečena v lehce zřasený a přiléhavý oděv, který je vysoko nad koleny u levé ho stehna rozhrnutý a nařasený, za tělem splývající k zemi, šaty jsou v pase přepásány. Obě nohy jsou odhalené, k celkovému charakteru postavy se jeví jako přehnaně mohutné. Tato figura působí nejerotičtějším dojmem z celého souboru. Pokrčenou pravicí přidržuje velkou kytici, levá ruka je volně vyvedená podél těla a tiskne k boku snop obilí. Vlasy jsou mírně zvlněny a sčesány na pravou stranu, hlava je pootočena k pravému rameni. Tělem figury probíhá esovitá křivka. Výška sochy je 1 95 cm, rozměry soklu jsou 66 x 65 x 65 cm. V lednu roku 2000 byla alegorii uražena hlava, restauraci provedl akademický sochař Otakar Marcin.

Socha Podzimu ^{Zdroj D)}

Ženská figura v životní velikosti, je zobrazená stojící v kontrapostu, levou nohou pokrčenou v koleni je mírně vykročeno, podnože se dotýká pouze špičkou prstů bosé nohy. Je oděná v přiléhavý šat, hruď má do poloviny obnaženou. Přes obě ramena jsou křížem vyvedené dva pruhy látky vzájemně se přetínající mezi prsy, na pruhy látky navazuje oděv dopadající až k zemi. Přes záda má přehozený dlouhý plášť, který má sesunutý pod ramena, rukávy jsou nařasené. V pravé pokrčené ruce objímá trsy hroznů, které si přitlačuje na předloktí. Levice je lehce pokrčená a splývající podél těla, v té svírá vavřínový věnec, druhý tiskne k tělu kolem ruky nad zápěstím. Hlava je vzpřímená a mírně pootočena k pravému rameni, vlasy jsou sepnuté na temeni a spadají mezi lopatky, její účes zdobí vavřínový věnec. Tělem probíhá esovitý pohyb. Pohledem směřuje do dálky. Výška sochy je 188 cm, sokl má rozměry 75 x 65 x 65 cm.

Socha Zimy ^{Zdroj D)}

Socha muže v životní velikosti v kontrapostu, levá noha je pokrčená a lehce nakročená. Jako jediný ze souboru je obutý do vysokých bot s ohnutým okrajem. Postava je oblečená v zřasený plášť sahající těsně pod kolena, který je rozhrnutý nad levým kolenem, bohaté řasení přebíhá přes pravé rameno až k levému boku. Spodní lem rukávů, šatu a kolem krku je zdobený kožešinou. Hlava je pootočena k pravému rameni, tvář má pokrytou dlouhým plnovousem a na hlavě nasazenou beranici. Má ostré obličejové rysy a vážný výraz s pohledem směřujícím do dáli. Pravá ruka je mírně pokrčená a dlaní natočená k plameni hořícímu v misce, která je na podstavci umístěna vedle jeho pravé nohy. Levice je ohnutá v lokti a od zápěstí skrytá v záhybu pláště na hrudi. Tělem probíhá esovitý pohyb. Výška sochy je 198 cm, sokl má rozměry 70 x 65 x 65 cm.63 V březnu roku 2002 byla socha poničena vandaly, restauraci provedl sochař Petr Máša.

Socha Hudby ^{Zdroj D)}

S ocha mladé ženy v životní velikosti s obnaženou hrudí. Je považována za nejkrásnější dívku z tohoto souboru soch. Přes levé rameno má křížem přes tělo přepásanou šerpu, která je na pravém boku zavázána do mašle a dále přechází do draperie, břicho je odhalené. Spodní část těla je zahalená do šatu zřaseného kolem boků a kryjící celé její obě nohy. Oděv je silně zvlněný v bohatých záhybech vyvedených do prostoru, především podél levé nohy figury. Postava má bosé nohy, levou nohou stojí na improvizovaném skalisku, pravá je ohnutá v koleni a pokrčená mírně do prostoru. V levici alegorie nese lyru zdviženou vysoko k levému rameni, na kterou hraje prsty pravé ruky. Hlava je skloněna k levému rameni, pohledem se dívá směrem k divákovi, dlouhé vlasy v bohatých kadeřích jsou sepnuté v zátylku a splývají do půli zad, zdobí je čelenka z peří. Tělem probíhá esovitá křivka. Výška sochy je 1 96 cm, rozměry podstavce jsou 71 x 65 x 65 cm. Jedná se o nejdynamičtější postavu souboru.

Jiří Žluva upozornil na možnost, že tato figura namísto alegorie Hudby představuje múzu Terpsichoré, jež byla dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné, tedy jedna z devíti múz, která představovala múzu tance a zpěvu. Její zaměření zřetelně naznačuje taneční pohyb této figury a mírně pootevřená ústa. „ Jejím atributem je lyra a hlava o zdoben á věncem z květin. Zde sice zkrášluje hlavu skulptury čelenka z peří, ale lehkost peří a lehkost tance se nakonec nijak nevylučují. "

Socha tance ^{Zdroj D)}

Původně u zámečku Karlov. Roku 1895 se dostaly do držení jihlavského výrobce kachlů Aloise Niemetze, který je nechal převést do zahrady za svou továrnou v dnešní Chlumově ulici. V roce 1908 je koupil lékárník a pozdější starosta města Vinzenz Inderka (1855 - 1934). Tuto věnoval helenínskému továrníkovi dr. Karlu Lówovi (1849 - 1930), který ji nechal nainstalovat před svou novogotickou vilu v Jihlavě - Heleníně.

Poslední socha, která je uváděná jako protějšek k alegorické soše Hudby, je jako jediná umístěná mimo zbytek souboru - nachází se v Jihlavě - Heleníně v parku před Střední průmyslovou školou textilní v západní cihlové zdi atria. Je ovšem velmi nepravděpodobné, aby tato socha v podobě vousatého muže ve statickém postoji představovala alegorii Tance. Je těžké určit, o jakou figuru se ve skutečnosti jedná. Muž má uražené obě ruce v partii pod rameny a neexistuje žádná fotodokumentace či popis, kde by bylo zaznamenáno, jak socha původně vypadala, zda například nedržela nějaké atributy, které by pomohly určit její označení. Za předpokladu, že zmíněné sochy alegorií „Hudby" a „Tance" skutečně patří k sobě, mohlo by se jednat o boha Hyména, který byl bohem sňatků a svatebních zpěvů a ochráncem manželství. O jeho původu existuje několik verzí, podle jedné z nich byl synem múzy Terpsichoré, podle jiné zemřel v den své svatby. To by mohlo vysvětlovat jeho skleslý a smutný výraz.

V nice z kamenných kvádrů zaklenuté obloukem stojí na půlkruhové podnoži torzovitá figura neoděného muže v životní velikosti a v kontrapostu, kdy levá noha je v koleni pokrčena a opřena o stylizované skalisko umístěné na podnoži. Figura je mírně předkloněná. Muž má přes pravé rameno bohatě zřasenou draperii volně splývající k pravému boku, která se přes klín obtáčí na levý bok. Hlava je zpřímená, tvář má pokrytou plnovousem a na hlavě položený vavřínový věnec. Výška sochy je200 cm.

[Tvrz] ^{Zdroj C)}

Rovněž v roce 1347 je poprvé písemně popsáno zdejší hradiště pojmenované Munitio Schritys, které se objevuje v pověsti o dvou bratrech z hradu Šacberk. Taktéž ze 14. století pochází pověst o hraběti, jenž zde nechal postavit zámek a nazval jej Střítež podle slova střežiti.[8] Z tohoto hradiště ve středověku vznikla vodní tvrz na břehu Pivovarského rybníka. Po smrti Jindřicha z Lípy se v roce 1353 majetku ujala jeho žena Škonka. Dne 10. prosince 1425 Střítež i zdejší tvrz poškodila protihusitská výprava jihlavské posádky pod velením hejtmana Hrocha z Mezilesic. V roce 1436 majetek přešel na Trčky z Lípy. Roku 1493 Mikuláš Trčka z Lípy obnovil hrad poničený husity. O sedm let později Střítež s tvrzí přešla na Mikulášova bratra Buriana Trčku z Lípy a Lipnice, ten v roce 1522 zemřel a dědictví se ujal jeho syn Jan. Dne 21. června 1625 Střítež koupil Jan Heidler z Bukové. Po smrti jeho syna Arnošta Ferdinanda Heidlera roku 1683 majetek přešel na rod Pachtů z Rájova. Ti zde o dva roky později nechali postavit lovecký zámeček Karlswald. Roku 1725 majetek získal Ludvík Filip ze Sitzendorfu výměnou za Hlohov a přídavek 300 000 zlatých, o deset let později panství přešlo na litoměřického biskupa Mořice Adolfa, vévodu ze Sachsen-Zeits. V roce 1748 majetek zakoupili hrabata z Palmů. Od 40. let 18. století význam obce upadal. Střítež minula nově stavěná císařská silnice, ve stejné době pravděpodobně zanikla i zdejší tvrz a roku 1760 byla správa panství přesunuta do Štoků.

[Lovecký zámeček Karlswald] ^{Zdroj C)}

(Karlov, Karlův zámeček) stával v bažantnici asi kilometr od Stříteže směrem na Pávov. V barokním slohu jej nechal vystavět v roce 1685 hrabě František Antonín Pachta. Stavba s půdorysem osmicípé hvězdy stála uprostřed parku, který byl obehnán příkopem a valem. Od zámečku vedlo paprsčitě osm alejí ke stejnému počtu obdélníkovým domků. Název nese na památku dne, kdy tu v září 1723 po korunovaci českým králem při zpáteční cestě do Vídně přenocoval Karel VI. Od roku 1805 budova chátrala. V roce 1850 tu Karel Antonín z Hohenzollern-Sigmaringen nechal zřídit hospodářský dvůr, pavilony tak sloužily jako byty, stodoly a chlévy. Dále objekty vlastnil Alfred Lauer, následně Antonín Fišer. Ve 20. letech 20. století místo sloužilo jako hájovna. Na konci 40. let byl statek znárodněn a poté sloužil jako budovy místního JZD. Fišerovi Karlův dvůr získali v restituci po roce 1989 zpět a pronajali jej řezníku Slámovi z Dobronína, který zde hospodařil. Na konci 90. let 20. století stavby zakoupilo město Jihlava a prodalo jej firmě Bosch Diesel, která objekt strhla a vystavěla zde továrnu na čerpadla, Závod III – Pávov.