Dolní Lutyně

 (Německá Lutyně, Deutsch Leuten)

Části: Zbytky

Připojené obce: Věrňovice

Kostel sv.J.Křtitele A) B) C)

Barokní, 1746, 1894 neobarokní sakristie ve středu obce, barokní, 1740 až 1746. Tento chrám tvoří jedná omítaná loď, s dvěma přilehlými kaplemi a se čtyřbokou věží v západním průčelí. Široké kněžiště je zakončeno užší mělkou apsidou se sakristií na východní straně a kruchtou na straně západní, přístupnou vřetenovým schodišťem v podvěží. Ve věži se ukrývají čtyři zvony. Jeden, jenž přežil světové války a tři novodobé. Po stranách apsidy sledují chodbovité vedlejší předsíně půdorys závěru a ústí do bočních kaplí s patrovými oratořemi. Hlavní loď s křížovými klenbami, čelní stana kruchty, parapety oratoří a boční konchy jsou zdobeny bohatým štukovým dekorem s motivy vegatabilních rozvilin a rokajů. V interiéru dále klenby křížové s vytaženými hřebínky a valené; sakristie, boční předsíně a hlavní předsíň v přízemí věže stejně jako podkruchtí plochostropé. Okna hlavního kostelního prostoru oválná s mírně stlačeným záklenkem a kasulovitého tvaru, vchody obdélné. Okna a vchody sakristie a vedlejší předsíně s půlkruhovým záklenkem v jednoduché šambráně.

File:Dolní Lutyně, kostel (2).JPG

 

Hřbitov A)

Kolem kostela a za kostelem

 

Fara

 

 

Márnice

 

Socha sv. Jana Nepomuckého A) B)

v areálu farního kostela na hřbitově u bočního vchodu od fary. Kvalitní barokní sochařská práce z pol. 18. století. Na nízkém čtyřbokém podstavci zdobeném plastickými girlandami socha světce v životní velikosti v typickém rouše i postoji; postava v kanovnickém rouše, na hlavě s biretem, krucifix v pravé ruce podpírá rukou levou, v níž drží palmovou ratolest.

 

Socha sv. Antonína Paduánského A) B) C)

v areálu farního kostela u bočního vchodu na hřbitov od fary. Kvalitní barokní sochařská práce z poloviny 18. století. Na nízkém čtyřbokém podstavci zdobeném plastickými girlandami socha světce mírně nadživotní velikosti v typickém rouše i postoji; postava v provazem přepásaném šatu mnicha s růžencem zavěšeným u pasu drží na levé ruce knihu, na níž sedí Ježíšek, který má v levé ruce zeměkouli a pravou se dotýká světce. Světec pravou rukou položenou na hrudi přidržuje palmovou ratolest.

 File:Dolní Lutyně, kostel (2).JPG

 

Socha biskupa Patrika A) B)

v areálu farního kostela, u předního vchodu na hřbitov. Kvalitní barokní sochařská práce z pol. 18. století. Na vysokém podstavci s přečnívající krycí deskou socha světce v mírně nadživotní velikosti: postava biskupa v rozevlátém rouše s mitrou na hlavě a berlou v pravé ruce. Kolem podstavce se sochou pozdější litinová ohradní mřížka osazená zděnými hranolovými pilířky.

 

 

 

Kamenný kříž A) B)

v areálu farního kostela, u předního vchodu na hřbitov.Dílenská kamenická práce z 2. poloviny 19. století doplněná sochařsky pojatým korpusem Krista. Zdařilý doklad pozdních doznívajících vlivů baroka.

Na vysokém podstavci s přečnívající krycí deskou umístěn kříž asi 2,5 m vysoký, na němž je modelačně velmi zdařile zvládnutý korpus Krista.

Kolem podstavce později umístěna litinová ohradní mřížka osazená zděnými hranolovými pilířky.

 

Kamenný kříž A) B)

V centrální části hřbitova

 

Kamenný kříž A) B)

Rychvaldská ul., umělý kámen

 

 

 

Kamenný kříž A) B)

Rychvaldská ul.

 

Kamenný kříž

U č.p.522 na Výšině

 

Kamenný kříž

Bezručova ul.

 

Kamenný kříž

Bezručova ul.

Dřevěný kříž B)

U kostela

 

Boží muka

Na křižovatce za Farským rybníkem

 

Pamětní deska selských bouří a dělnického hnutí A) B)

1718,1755-56 Selské vzpoury v Dolní Lutyni; 1893 ustavení hutnicko-hornického spolku PROKOP, Na zdi Obecního úřadu vlevo od vchodu. Miroslav Burian, 1975

 

Pomník obětem I. světové války A) B) 

Pískovcové sousoší: dva vojáci zvedají svého raněného druha. V podstavci vsazena deska se jmény padlých. U lékárny. Ferdinand Malina a Sekera, 1934

 

Pomník rudoarmějců A) B) 

V den osvobození padl v obci sovětský voják Viktor Amelin. V r. 1949 byl v obci odhalen pomník na paměť rudoarmějců. V podstavci je umístěna dělová nábojnice s pamětní listinou. v parku. Konkolský a Jaška z Olomouce, 1949

http://dolnilutyne.org/dokumenty/fotky/pamatnik.JPG

 

Pamětní deska Osvobození obce Sovětskou armádou  A) B)

Obec Dolní Lutyně byla po šestileté německé fašistické okupaci dne 1. května 1945 osvobozena Rudou armádou. Bronzová deska s plastickým písmem umístěná na budově Obecního. Ing. Rudolf Ichnovský, 1975

 

Pamětní deska k Osvobození obce Věřňovice  A) B)

Na počest Sovětské armády, která osvobodila obec dne 1. května 1945. Na budově úřadovny v části obce. Ing. Rudolf Ichnovský, 1975

 

Pamětní deska k Osvobození obce  A) B)

Na počest Sovětské armády, která osvobodila obec dne 1. května 1945. Na budově školy Al. Jiráska (na kameni u školy). Ing. Rudolf Ichnovský, 1975

 

Pomník obětem boje proti fašismu  A) B)

Obelisk sestavený z pískovcových valounů, nahoře miska pro věčný oheň, vpředu lipová ratolest, na desce (bronz, od r. 2003 žula) letopočet 1939-1945. Věnováno: Během okupace fašisti popravili a zavraždili v koncentračních táborech 36 zdejších občanů. 17 z nich bylo židovského původu. Při bombardování anglo-americkými letadly dne 29.8. 1944 bylo zabito 13 osob.

V březnu 1945 při vojenských operacích byly zde dělostřeleckou palbou zabity 4 osoby a ke konci války 2 neznámi muži. Postaven naproti kina, v 90. letech přestěhován k hřbitovu. Po rekonstrukci znovu odhalen v r. 1970. V r. 199x přemístěn ke hřbitovu.

 

Pamětní deska Obětem hitlerovského teroru z řad žáků a učitelů polské ZŠ  A) B)

Założyciele i wychowankowie tej szkoły, którzy zginęli menczeńską smiercią w obozach koncentracyjnych 1939-1948 + 15 jmen V budově polské ZŠ 14.6.1969.

 

Pomník zasloužilým členům Požárního sboru  A) B)

Deska se jmény zasloužilých členů požárního sboru, zemřelých v letech 1959-součastnost. Na budově požární zbrojnice střed. 1981

 

Pomník obětem fašismu ve Věřňovicích  A) B)

v parku, Miroslav Burian, 1978

 

Památník obětem C)

II.sv.války

 

Zámek  A) B) D)

Příslušníci rodu Taafe, kteří měli Dolní Lutyni v držení od roku 1700 až do roku 1792, vybudovali v obci malý barokní zámek na mírném kopci,který byl protilehlý vršku s lutyňským kostelem. Tento zámek jim sloužil jako letní sídlo. V roce 1792 prodal hrabě Taafe Dolní Lutyni majteli Karviné Janu Larisch-Monnichovi, zámek pak ztratil rezidenční funkci a stal se jen sídlem správy a dvora a obydlím hospodářských úředníků. Za pozemkové reformy byl vlastníkem statku dr. Jiří Hahn a spol. Po roce 1945 přešel do majetku státu a po roce 1989 přešel do majetku Pozemkového fondu ČR a byl využíván k obytným účelům.

Pozdně renesanční zámek v Dolní Lutyni byl vystavěn na mírném návrší naproti římsko-katolickému kostelu někdy na přelomu 16. a 17. století. Za příslušníků rodu Taafe, kteří lutyňské panství vlastnili v letech 1700 až 1792, byl ke starému zámku přistavěn tzv. nový zámek v podobě menší barokní patrové budovy. Starý zámek byl upraven v hospodářskou a provozní budovu. Taafeové zámek v Lutyni využívali jako své letní sídlo. V roce 1792 přešla Dolní Lutyně i se zámkem prodejem do rukou hraběte Jana Larisch-Mönnicha. Ten však jako své sídlo užíval zámek ve Fryštátě (Karviné) a Ráji (Karviná). Dolnolutyňský zámek pozbyl na svém sídelním významu a jeho vnitřní prostory byly účelově upraveny pro sídlo správy dvora a obydlí úředníků.

Po vzniku Československa se za pozemkové reformy stal vlastníkem dolnolutyňského statku dr. Jiří Hahn. Zestátněním po ukončení 2. světové války se zámek a přilehlý velký dvůr dostali do užívání zemědělského družstva, za jehož hospodaření zámek sloužil jako byty. Necitlivým užíváním a minimálními investicemi do údržby budovy zámek rychle zchátral.

S rokem 1989 přešel zámek do majetku Pozemkového fondu ČR a následně obce. I nyní je chátrající budova užívána k bydlení.

zámek je tvořen spojeným souborem tzv. nového a starého zámku, které společně tvoří dvoukřídlý areál na půdoryse písmene L.

Starý zámek tvoří severní trakt areálu. Je to jednoduchá patrová budova na půdoryse obdélníka s nízkou sedlovou střechou. Vnější vzhled starého zámku je nenávratně poznamenán druhotnými utilitárními úpravami, o čemž svědčí především novodobá (leč zchátralá) okna. Na západ i na východ (zde jako spojnice s novým zámkem) navazují na delší osu starého zámku krátké přístavky. I ty jsou patrové, avšak nižší než vlastní starý zámek. Jejich patra prosvětlují pouze drobné otvory což může svědčit o jejich využití jako sýpky.

Nový zámek tvoří východní křídlo areálu a se starým zámek je spojen krátkým krčkem s polopatrem. Vlastní budovu tvoří patrový objekt na půdoryse obdélníka ukončený mansardovou střechou. Nádvorní fasáda je v patře šestiosá, přízemí je prolomeno patrně druhotnými stavebními otvory. Jižní fasáda je bez oken. Ta zde patrně v minulosti byla, jsou pouze druhotně zazděna. Východní, vnější fasáda zámku má pravidelné šestiosé členění v patře i přízemí. V přízemí zámku se vyskytují místnosti klenuté valeně, pruskou plackou, ale i plochostropé. Plochostropé je i patro.

http://www.hrady.cz/data_g/7334/73105_300.jpghttp://www.turistika.cz/css/img/null.png

 

Rakusova stodola  A) B)

Polygonální roubená  u čp.83 s doškovou střechou 1803 nebo 5 Konstrukce je slezského typu. Je roubená z netesaných trámů s mohutnými zhlavími na nárožích, střecha je kryta stupňovitě vázaným doškem. u pískovny v části Nerad.

Srubová stodola postavená roku 1805, má obdelný půdorys a je vybudována z nepřitesaných kmenů. Jedna její strana je zakončena polygonálně, druhá trojuhelníkovým štítem, prodlouženým v dešťový přístavek. Střecha má na štítové straně obháňku. Na delších stranaách stodoly se nacházejí dvoudílná vrata. Část stodoly je podsklepená. Střecha je sedlová, pokrytá slaměnými došky.

http://new.dolnilutyne.org/foto/Image/image/stodola.JPG

 

 

 

Zpět na okres

Slezsko

Panství

 Politický okres Fryštát (Karviná), s.o.Bohumín

1961 Okres Karviná

2003 Pověřený městský úřad

 

image075.jpg

Historie obce

Kod CZ 2775

První písemná zmínka o obci „Luthina“ pochází z roku 1305 při soupisu biskupských desátků. Obec nesla původně název Německá Lutyně (Deutsch Leuten), v bezprostřední blízkosti se nacházela Polská Lutyně (Polnisch Leuten). Za druhé světové války byly obě přejmenovány na Horní a Dolní (Nieder und Ober Leuten). Horní Lutyně se později stala místní částí Orlové a svůj přídomek ztratila (Orlová-Lutyně). V roce 1975 se Dolní Lutyně spojila s dříve samostatnou obcí Věřňovice (Willmersdorf).

 

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

4195

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

www odkazy

  www.dolnilutyne.org

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

 

A) dolnilutyne.org (11.10.2011)

B) turistika.cz (11.10.2011)

C) cs.wikipedia.org (18.5.2014)

D) hrady.cz (18.5.2014)

 

 fotografie

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 18.5.2014

Předchozí editace:  11.10.2011