Kód CZ 3513

Frýdlant

(Friedland)

Připojené: Albrechtice, Větrov

Kostel Nalezení sv.Kříže ^{Zdroj 2)}

1551, barokně přestavěn 1713-14, regotizován 1889

Děkanství ^{Zdroj 2)}

1694

Kostel Krista spasitele ^{Zdroj D)}

Sbor německé evangelické církve, ustavený ve Frýdlantě roku 1883, si postavil v letech 1902–04 podle projektu bonnského architekta Julia Rolffse kostel ve formách gotizující secese, doplněný roku 1912 farou od stejného autora. Areál po roce 1945 připadl církvi Československé husitské.

Kaple ^{Zdroj 2)}

V děkanství

Kaple ^{Zdroj 2)}

čtvercová

Kaple ^{Zdroj D)}

Na hřbitově

Sloup P.Marie ^{Zdroj 2) Zdroj D)}

1723 O.Dubek. Sloup se sochami Panny Marie, svatých Josefa, Anny, Jana Evangelisty a Jáchyma, doplněnými plastikou svatého Jana Nepomuckého, byl postaven roku 1723 z darů frýdlantských měšťanů Dobia a Johanna Strackeových na hlavním frýdlantském náměstí. Autorem byl v Zákupech u velkovévodkyně Toskánské působící Andreas Dubke. Na dnešní místo byl sloup přenesen roku 1898, kdy se po zboření staré radnice upravovala plocha náměstí. Na bocích soklu se nacházejí dnes prakticky nečitelné nápisy o stavbě, opravách (1824 a 1932) a přemístění sloupu.

Socha P.Marie ^{Zdroj D)}

1723

Socha sv.Josefa ^{Zdroj D)}

1723

Socha sv.Anny ^{Zdroj D)}

1723

Socha sv.Jana Evangelisty ^{Zdroj D)}

1723

Socha sv.Jáchyma ^{Zdroj D)}

1723

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj D)}

…

Socha Piety ^{Zdroj 2) Zdroj D)}

16.stol. stálo původně poblíž křižovatky dnešních ulic Míru a Okružní. Na dnešní místo bylo pravděpodobně přeneseno ve 20. letech 20. století, aby uvolnilo staveniště domu č. p. 35. Nízký původní podstavec svádí k domněnce, že stanovištěm sousoší bylo zábradlí mostu před bývalou Dolní branou.

Sloup P.Marie ^{Zdroj 2)}

1723 O.Dubek

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj 2)}

Barokní, na mostě

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Kodešova ul. U hřbitova

Křížová cesta ^{Zdroj 2) Zdroj A)}

1737 čtrnáct zastavení, Boží hrob, studánka a poustevna. zřízena na přání tehdejšího frýdlantského děkana Magistra filosofie Johanna Friedricha Leubnera. Pozemek vhodný na výstavbu Křížové cesty věnovali frýdlantskému lidu Clam-Gallasové. Frýdlanští občané sami pomáhali s její výstavbou. Dokončena byla roku 1737. O sedm let později byl její vrcholový kříž s obrazem Nejsvětější Trojice vysvěcen Josefem Lichtnerem. Všech čtrnáct křížů k jednotlivým zastavením dodal Ignaz Arnold.

Výjev Kristus v Getsemanské zahradě

…

I.zastavení

…

II.zastavení

…

III.zastavení

…

IV.zastavení

…

V.zastavení

…

VI.zastavení

…

VII.zastavení

…

VIII.zastavení

…

IX.zastavení

…

X.zastavení

…

XI.zastavení

…

XII.zastavení

…

XIII.zastavení

…

XIV.zastavení

…

Železný kříž

Na konci Křížové cesty

Boží hrob

…

Poustevna

Zv.Johannisova jeskyně

Křížová cesta ^{Zdroj D)}

Kolem zdi hřbitova

[I.zastavení]

…

[II.zastavení]

…

[III.zastavení]

…

[IV.zastavení]

…

[V.zastavení]

…

VI.zastavení

…

VII.zastavení

…

VIII.zastavení

…

IX.zastavení

…

X.zastavení

…

XI.zastavení

…

XII.zastavení

…

XIII.zastavení

…

XIV.zastavení

…

Gallasovský erb ^{Zdroj D)}

Na západní stěně pivovaru

Erby ^{Zdroj C)}

Ze staré radnice

Socha Albrechta z Valdštejna ^{Zdroj C)}

Na náměstí s kašnou

Památník ^{Zdroj C)}

Šarvátky u Tongrundu ze 17.19.1813, postaveno ke 100.letému výročí

Památník ^{Zdroj C)}

Obětem bombardování 8.5.1945

Kašny ^{Zdroj C)}

U vodojemu v Březinově ul. Vlevo a vpravo od vstupu

Kašna ^{Zdroj C)}

V Kostelní ulici

Kašna ^{Zdroj C)}

V Okružní ulici

Zámek ^{Zdroj 2) Zdroj D)}

Hrad z 2.pol.13.stol., později přestavován. Radikální přestavba 1869. patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Čechách. Areál představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů – středověkého hradu a renesančního zámku. Vznik hradu Frýdlant spadá do poloviny 13. století. Jeho prvními majiteli byli Ronovci.

První renesanční stavby, ovlivněné tzv. saskou, respektive lužickou architekturou s mnohými gotickými návraty, provedli páni z Biberšteinu, držící panství od konce 70. let 13. století do roku 1551. V letech 1552 – 1558 spravovala panství jako odumřelé léno královská komora. V roce 1558 koupil Frýdlant Friedrich z Redernů, jeden z nejpřednějších slezských šlechticů.

K významné stavební aktivitě v renesančním duchu došlo až za vlády Melchiora z Redernů po roce 1582, který z Frýdlantu vytvořil rodovou rezidenci. Pro Melchiora pracoval Marco Spazio a spolu s polírem Antoniem vybudoval v předhradí nový patrový zámek s renesančními štíty a se sgrafitovou výzdobou fasád. Výstavbou kaple sv. Anny byla v letech 1598 – 1602 přeměna hradu v podstatě dokončena.

Po Bílé Hoře zkonfiskovaný majetek Redernů koupil v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, generál císařských vojsk a jedna z nejvýznamnějších osobností třicetileté války a učinil jej centrem nového vévodství, i když hlavní rezidence byla přemístěna do Jičína. Po Valdštejnově zavraždění roku 1634 získává Frýdlantské panství Matyáš Gallas, vrchní velitel císařské armády.

V průběhu třicetileté války, přesněji roku 1636, dobyli Frýdlant Švédové a v letech 1645 – 1647 značně zesílili jeho opevnění na severní straně.

Po požáru části zámku v roce 1676 a opět v roce 1684 došlo za Františka Ferdinanda Gallase k raně barokním přestavbám, které pravděpodobně vedl Marcantonio Canevalle. Další barokní úpravy byly provedeny roku 1749 za Filipa Josefa Gallase, kdy vznikly terasy při dolním nádvoří.

Po prvních náznacích romantické neogotiky, které lze překvapivě sledovat již roku 1805 (portál s pylony), byly sneseny renesanční štíty a sgrafita zabílena. V letech 1867 – 1870 pak došlo k neoresančním zásahům a přístavbě nového křídla pro Eduarda Clam-Gallase podle plánů vídeňského architekta Wilhelma Heckeho, fasády tehdy doplnila nová sgrafita.

Původní podoba gotického hradu se do dnešních dnů nedochovala ve své celistvosti. Dnes vidíme hrad jako mohutnou dvoupatrovou stavbu kolem malého nepravidelného nádvoří, kterému dominuje velká válcová věž. Kaple a renesanční zámek byly postaveny na přelomu 16. a 17. století Markem Spazziem di Lancio. V 60. letech 19. století byla přistavěním dalšího zámeckého křídla dokončena stavba celého areálu. V roce 1801 Clam – Gallasové zpřístupnili pro veřejnost část hradu s instalovanými sbírkami. Současná expozice prezentuje toto nejstarší hradní muzeum, kapli s cenným mobiliářem a dvě zámecká křídla.

Hradby ^{Zdroj D)}

Zbytky

Zámecký pivovar ^{Zdroj D)}

postaven při frýdlantském hradu přibl. r. 1558. Ve 30. l. 20. stol. nechali Clam-Gallasové pivovar nákladně rozšířit. R. 1948 byl pivovar znárodněn a r. 1949 byl uzavřen.

[Radnice] ^{Zdroj C)}

Uprostřed náměstí

Radnice ^{Zdroj 2)}

Neorenesanční, 1888-93 F.Neumann

Solnice ^{Zdroj D)}

renesanční dvoupatrová budova byla vystavěna ke středověké hradební zdi. Později byla barokně přestavena. Dnešní podoba je po přestavbě z doby nastupujícího klasicismu z konce 18. století. V roce 1959 proběhla generální oprava a v roce 2003 byla opravena fasáda a okna. Všechny čtyři fasády domu jsou pojednány jednotně lisénami a plochými pilastry, zdobenými čučkami. Průčelí jsou podélná, sedmiosá (rytmus oken není úplně pravidelný). Užší průčelí jsou dvouosá. Hlavní vstup se nachází na východní straně. Dům je kryt vysokou valbovou střechou s námětky, podkrovím a vikýři ve tvaru volských ok. Má obdélný půdorys (podélně dvoutrakt, příčně pětitrakt). Ve středním traktu je umístěno novodobé dvouramenné schodiště. Objekt nemá sklepy, interiér je většinou novodobý a plochostropý. Pouze v severní části je strop zaklenut stlačenou valenou klenbou s pětiúhelnými výsečemi.

Špitál ^{Zdroj D)}

Špitál založila u severovýchodního oblouku městských hradeb Katharina Schlick von Redern roku 1607. Původně renesanční budova zahrnuje kapli (v jižní třetině) a obytnou část (střed a severní třetina). Současný vzhled jí dala klasicistní přestavba po požáru roku 1797. Tradici sociálních zařízení zde udržoval ještě ve II. polovině 20. století domov důchodců, později byly v obytné části sociální byty.

Dům č.p.2 ^{Zdroj D)}

Náměstí. Na panské zvůli.

Dům č.p.3 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.4 ^{Zdroj C)}

Ul.Svatopluka Čecha

Dům č.p.11 ^{Zdroj 2)}

Kostelní ul., J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.14 ^{Zdroj C)}

Ul.Kostelní

Dům č.p.15 ^{Zdroj C)}

Ul.Kostelní

[Dům č.p.21] ^{Zdroj E)}

dřevěná rámová pila na vodní pohon, dům zanikl

Dům č.p.36 ^{Zdroj C)}

Ul.Míru

.

Dům č.p.41 ^{Zdroj C)}

Ul. Havlíčkova

Dům č.p.42 ^{Zdroj C)}

Ul. Havlíčkova

Dům č.p.43 ^{Zdroj C)}

Ul. Havlíčkova

Dům č.p.46 ^{Zdroj D)}

Hrázděný

Dům č.p.72 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.73 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.74 ^{Zdroj 2)}

J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.75 ^{Zdroj C)}

Ul.Děkanská

Dům č.p.90 ^{Zdroj C)}

Ul.Děkanská

Dům č.p.91 ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p.92 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.93 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.94 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.95 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.98 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.99 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.102 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.103 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.104 ^{Zdroj C)}

Náměstí

Dům č.p.120 ^{Zdroj 2)}

J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.121 ^{Zdroj 2)}

J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.131 ^{Zdroj 2)}

J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.186 ^{Zdroj 2)}

J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.187 ^{Zdroj 2)}

J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.252 ^{Zdroj C) Zdroj E)}

Kodešova ul. Částečně roubený dům pochází asi z první poloviny 19. století. Roku 1840 se v něm narodil zakladatel dělnického hnutí na Liberecku Josef Krosch, jejž připomíná ocelolitinová pamětní deska od akademického sochaře Jiřího Seiferta na štítovém průčelí domu.

Dům č.p.275 ^{Zdroj E)}

Obytný dvoupatrový dům s ustupující nástavbou půdy a s prodejnou v přízemí si nechali postavit manželé Knescheovy při severní straně dnešní ulice Míru. Stavitelem se stali Rudolf Hampel a Franz Kammel. Realizace probíhala od března do října roku 1932.

Dům č.p.277 ^{Zdroj 2)}

J.J.Kunz, konec 18.stol.

Dům č.p.312 ^{Zdroj D)}

Zámecká ul. Hrázděný s podstávkou

Dům č.p.352 ^{Zdroj E)}

Husova, z 18. století, byl obdelníkového půdorysu. Na přelomu let 2008/09 zasáhly objekt dva požáry, které měly ničivé důsledky. Stavebně technický stav byl velmi špatný, proto bylo rozhodnuto o sejmutí památkové ochrany

Dům č.p.355 ^{Zdroj C)}

Husova ul.

Dům č.p.356 ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p.393 ^{Zdroj C) Zdroj E)}

Ul.ČSL Armády. Bývalý hostinec zvaný Národní dům pochází pravděpodobně z druhé čtvrtiny 19. století. Ve dvoře stojí samostatná budova vystavěná v roce 1871, která v době fungování restaurace sloužila jako společenský sál.

Dům č.p.434 ^{Zdroj C)}

Ul. Zámecká

Dům č.p.437 ^{Zdroj C)}

Ul. Zámecká

Dům č.p.441 ^{Zdroj D)}

Zámecká ul.

Dům č.p.442 ^{Zdroj C)}

Ul. Zámecká

Dům č.p.444 ^{Zdroj D)}

Zámecká ul. Hrázděný

Dům č.p.447 ^{Zdroj D)}

Zámecká ul.

Dům č.p.459 ^{Zdroj D)}

Zámecká ul. Hrázděný s podstávkou

Dům č.p.609 ^{Zdroj C)}

…

Dům č.p.619 ^{Zdroj D)}

Zámecká ul.

Dům č.p.822 ^{Zdroj E)}

Vilu si nechal postavit Adalbert Plumert. Realizace se pravděpodobně ujala frýdlantská stavební firma Appelt a Hampel v období 1898–1899. Stavba je výrazným a autenticky dochovaným příkladem historizující architektury, ovlivněné romantizmem. Velký soubor kachlových kamen.

Dům č.p.907 ^{Zdroj C)}

Ul. Mládeže

Vila č.p.945 ^{Zdroj C)}

Ul. Vrchlického, fara církve čsl husitské

Dům č.p.1400 ^{Zdroj C)}

Ul.Míru

Dům č.p.4028 ^{Zdroj C)}

Zámecká ul.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Frýdlant, s.o.Frýdlant

1961 Okres Liberec

2003 Pověřený městský úřad

Historie města ^{Zdroj C)}

Předpokládá se, že hrad Frýdlant vznikl někdy ve čtyřicátých letech 13. století na ochranu země proti očekávanému vpádu Tatarů. Jeho vybudování zároveň ukončilo nadvládu biskupů z Míšně nad okolním územím patřícím tehdy rodu Ronovců. Roku 1278 již přímo pod hradem na břehu řeky Smědé v blízkosti brodu existovala osada s kostelíkem a tržištěm. V době německé kolonizace za Biberštejnů byla osada povýšena na město a rozšířena. Toto město bylo chráněno hradbou, vodním příkopem a palisádovým náspem, vstup do něj zajišťovala dvojice bran: první směrem k brodu a druhá – Horní – směrem k hradu. V této době také na opačném břehu Smědé vznikla osada Větrov. Podle urbáře roku 1552 bylo ve městě a předměstí 234 domů a pracovalo zde 21 pláteníků, 16 soukeníků, 10 řezníků a mnoho dalších řemeslníků.

Za Biberštejnů přežilo město několik požárů a v letech 1428–1433 několik husitských nájezdů. Po smrti Kryštofa z Biberštejna 15. prosince 1551 připadlo Frýdlantsko opět královské komoře a od ní jej získal za 40 000 tolarů rod Redernů. Během této výměny velmožů si nechali frýdlantští měšťané potvrdit svá městská privilegia. Za Kateřiny z Redernu došlo ke sporu o právo várečné, kdy se měšťané i šlechtična hlásili o právo vařit pivo. Za Redernů byla ve městě postavena nová radnice osazená erby Redernů a Šliků, začalo se s dlážděním ulic a náměstí. Na sklonku 16. století si Redernové v těsném sousedství původního hradu postavili nový renesanční zámek zdobený sgrafity a s novou zámeckou kaplí zasvěcenou svaté Anně.

Do širokého povědomí však vstoupil Frýdlant až za dvanáctileté vlády Albrechta z Valdštejna. Ten se k panství dostal po bitvě na Bílé hoře, když byl Kryštof z Redernu nucen z panství uprchnout. 4. dubna 1621 obsadil město Frýdlant oddíl Valdštejnovy pěchoty. 5. června Ferdinand II. udělil Albrechtovi frýdlantské a liberecké panství v léno a Valdštejn o rok později za tyto oblasti císaři zaplatil 150 000 zlatých. Valdštejn nepotvrdil městu právo várečné a zakázal protestantskou víru. I když celé vévodství neslo jméno podle Frýdlantu, vévoda sám zde pobýval jen krátce: 1. prosince 1627, 4.–7. června 1628 a v únoru a dubnu roku 1630. Sídelním městem vévodství byl Jičín. Tato doba znamenala pro město i okolní kraj nebývalý hospodářský rozmach. Válečná konjunktura poskytovala místním obyvatelům mnoho pracovních příležitostí, například při výrobě střelného prachu, v papírně a i dalších podnicích. Kraj byl také po celá dvacátá léta ušetřen válečných útrap, za což si vysloužilo označení „šťastná země“ (terra felix). Město bylo vyrabováno 28. srpna 1629, když tudy projížděli chorvatští jezdci. Větším nebezpečím byl saský vpád v roce 1631, kterého tehdy hodlal využít i Kryštof z Redernu k návratu na své panství. Vpád však byl neúspěšný a Kryštofův návrat se tak nekonal. Během vpádu bylo opevnění Frýdlantu značně posíleno a na zámek se vrátila Valdštejnská posádka. Díky ní také nepadl zámek do nepřátelských rukou, když před 24. listopadem 1632 město obsadil oddíl zhruba tisíce mužů.

Po Valdštejnově smrti 25. 2. 1634 získali panství Gallasové. Matyáš z Gallasu zde však mnoho příležitostí k vládě nedostal – zuřila třicetiletá válka a město bylo střídavě okupováno různými stranami konfliktu. Město bylo celkem desetkrát obsazováno Švédy i císařskými vojsky, také v této době vyhořelo a 24. května 1639 dokonce Švédové obsadili frýdlantský zámek. Během jejich okupace se na začátku roku 1640 na zámek dokonce vrátil Kryštof z Redernu a byl prohlášen za majitele panství Frýdlant, Liberec a Závidov. Císařská vojska však Frýdlant znovu obsadila 17. března 1640 a Kryštof musel (již navždy) svá panství opustit.

Po Gallasech se pány okolních panství stali Clam-Gallasové. Ti zde vládli až do 20. století. Také za jejich dlouhého panování byl Frýdlant vystaven válečným útrapám za sedmileté války a v roce 1813, kdy jím táhla Napoleonova armáda.

Během těchto dlouhých staletí byl Frýdlant významnější než sousední Liberec. To se ovšem změnilo v 19. století s rozvojem textilního průmyslu. S rychle rostoucím Libercem nedokázal Frýdlant udržet krok a začal se dostávat do jeho stínu.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	6172 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl, 1927

2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957

A) město-frydlant.cz (2.3.2019)

C) cs.wikipedia.org (2.3.2019)

D) hrady.cz (2.3.2019)

E) npu.cz (2.3.2019)

120 – 103 - 0

18 – 0 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 2.3.2019

Předchozí editace: 21.7.2012