Kód CZ 1498 Bulovka
(Bullendorf)
Připojeny:
Arnoltice,
Kostel archanděla Michaela Zdroj 2) Zdroj C) 1346, současný barokní asi 1741. První
písemná zmínka o kostele je z roku 1381, kdy je ve frýdlantském urbáři
zmiňován i farář, který ve zdejším kostele působil. Od roku 1624 byl kostel
spravován excurrendo z Frýdlantu a od roku 1683 filiálně patřil k farnosti ve
Vsi. Od roku 1741 je opět samostatnou farností. O patrociniu kostela
archandělu Michaelovi existuje doklad z roku 1665 ve farářské relaci
Melchiora Riesnera. Původní kostel v gotickém stylu byl
vystavěn pravděpodobně se založením vesnice pravděpodobně ve druhé polovině
13. století. Kostel měl dřevěnou věž, na kterou byly roku 1662 osazeny
hodiny. Tato věž byla roku 1703 nahrazena věží kamennou. Protože počet
věřících vzrůstal, přestával prostor kostela vyhovovat a začala se počátkem
18. století zvažovat výstavba kostela nového, tentokrát v barokním slohu. Se
stavbou samotnou se započalo roku 1721 (jejím autorem podle Olgy Novosadové
mohl být pražský stavitel J. Schödel) a již následujícího roku došlo v
kostele k instalaci nových varhan postavených slezským varhanářem Johannem
Christophem Maywaldem. Do roku 1728 se postavila nová cihlová věž, opraven
strop a obvodové zdi kostela. K úpravám kostela docházelo i v dalších letech
(1744–1747, 1796, 1808, 1858, 1867 a 1892). V roce 1839 byl v kostele
instalován nový oltář. O padesát let později došlo k instalaci nových varhan
a započala také oprava kostela, během níž se na oltář umístil nový obraz
zhotovený malířem Augustem Müllerem, který tak nahradil starší Quaisserovo
dílo. Roku 1893 postihla kraj větrná smršť, jež měla za následek poškození věžní
makovice. Ta proto musela být opravena. Na konci dvacátých let 20. století
(roku 1929) došlo k elektrifikaci kostela. Fara Zdroj C)
… Kaple sv.Vendelína Zdroj 2) 1774 Hřbitov Nedaleko
kostela Socha sv.Jana Nepomuckého Zdroj 2) 1850 u
polní cesty v Horní Bulovce do Dolní DOldříše Železný kříž Zdroj C)
… Železný kříž
Proti č.p.100 Železný kříž
Nedaleko č.p.32 Památník padlým Zdroj C)
… Památník Hanse Kudlicka Zdroj C)
Osvoboditele sedláků, 1924. Před tím památníkFrantiška Josefa I.
A později obětem II.světové války Horní mlýn Zdroj C)
Na Světlém potoce
téměř na hranicích s Polskem stále stojí (jako objekt čp. 39) zachovaný mlýn.
Zmínka o něm pochází již z roku 1591, kdy budova přechází (z důvodu
nesplaceného dluhu ve výši 100 tolarů mezi Abrahamem z Faust a Janem ze
Schwanitz, který byl lenním pánem na Bulovce) coby protihodnota pod lenní
správu Bulovky. Tento vrchnostenský mlýn vždy určený k mletí zrna býval
dědičně pronajímán mlynářským mistrům. Prvním doloženým byl Kryštof Schön,
jenž na něm hospodařil se svou ženou Marií. Objekt však vlivem násilné
pobělohorské rekatolizace opustil a odešel do Lužice. V následujících letech
byl mlýn opuštěný a chátral. V Soupise
poddaných podle víry z roku 1651 je v obci uváděn jeden mlýn se dvěma stroji.
Na mlýně působil Martin Puntze, který spadal pod Habartice a místní mlýn měl
pouze v nájmu. Řemeslo zde však neprovozoval, neboť odešel do Saska. Dekretem
vydaným 11. května 1957 bylo předláneckému mlynáři Thomasi Hänischovi
povoleno za roční poplatek 19 zlatých bylo umožněno, aby mlel pro všechny
obce, jež spadaly pod vodní právo tohoto mlýna. Nikdo z ostatních obcí nesměl
své obilí vozit jinam, než do mlýna v Předláncích, V dekretu stálo, že
uvedená výhoda platí po omezenou dobu, do chvíle, než Horní mlýn v Bulovce
bude mít opět svého mlynáře. Dalším mlynářem,
který je na tomto mlýně doložen, byl Georg Pülse, jenž ovšem pro své spory s
vrchností musel roku 1677 mlýn opustit. Ten byl následně dán Andreasi
Müllerovi pocházejícího z Nového Města pod Smrkem. Dalším známým majitelem
byl k roku 1680 mlynář Christoph Schöler (1650–1717), který jej zakoupil za
500 tolarů. Jeho nástupcem se stal jeho syn Johann Franz Schöle. Tomu objekt
patřil až do jeho smrti v roce 1750 a následně přešel na jeho syna Ambrože.
Po něm od roku 1754 zde vykonával řemeslo Johann Josef Schöler, kterého po
jeho smrti vystřídala manželka Anna Marie. Ta se však brzy provdala za
mladého mlynářského učně Johanna Heinricha Dönnertha, jenž ovšem záhy (roku
1774) zemřel a Anna Marie se následujícího roku vdala opět za jiného mladého
mlynářského učně, tentokrát Johanna Gregora Bürgera, syna višňovského rychtáře.
Ten zemřel roku 1788 a Anna Marie jej za dalších pět let následovala. Po té
se stal majitelem mlýna Gottfried Schöler, syn Anny Marie z prvního
manželství. Na mlýně hospodařil se svou manželkou Marií Theresií a když
umíral, nechal u cesty zřídit malý křížek s nápisem: „Zřízeno Gottfriedem
Schölerem a jeho milovanou manželkou Marií Theresií, rozenou Neumannovou roku
1804“. Vdova se začátkem
února 1807 podruhé provdala za mlynářského tovaryše Josefa Niedeka. Ten na
mlýně hospodařil až do roku 1819, kdy zemřel. Objekt poté za částku 2 357
zlatých přešel zpět na vdovu Marii Theresii. Aby ji byla schopna splatit,
musela se zadlužit. Protože ale nebyla schopna své dluhy splácet, dostal se
mlýn do dražby, v níž jej získal mlynář Franz Austen. Jeho působení však
trvalo pouhý rok, než ho potkala tragická nehoda (cestou s povozem do Liberce
pro obilí jej ranila mrtvice a když jej nalezli, byl již mrtvý). Vdova se
roku 1833 opět provdala, tentokrát za mladého tovaryše Floriána Schäfra, jenž
pocházel z Ludvíkova. Po něm na mlýně vykonával řemeslo jeho syn Ferdinand,
kterého posléze vystřídal jeho syn, Rudolf Franz Schäfer. Posledním mlynářem
před odsunem Němců po druhé světové válce byl Josef Schäfer. Dolní mlýn Zdroj C) Místo, kde stál Dolní mlýn, není z map
identifikovatelné. Podle staré kupní knihy zemského archivu v Praze lze
dohledat, že Hans Scholz koupil 26. října 1731 jakousi louku, která se
jmenovala „Mlynářská pláň“. V těch místech měl prý stát mlýn, jenž byl
zatížen všemi vrchnostenskými povinnostmi. Arnoltický kronikář Anton Appelt
se domnívá, že Dolní mlýn stál v místech dnešního stavení čp. 30. V některých
místech je totiž ještě patrný mlýnský náhon, jenž tu ústil do potoka. Mlýn Zdroj C) na Světlém potoce. První zmínky o něm
pocházejí z dekretní knihy z roku 1676, kde je psáno, že mlýn byl tou dobou pustý
a uzavřený. Ve frýdlantském zámeckém archivu je ovšem tento stav u mlýna
uváděn již v zápisech z roku 1651. K opuštění mlýna došlo vlivem rekatolizace
a odchodu protestantsky smýšlejícího mlynáře. Dřevěný mlýn Zdroj C) (snad pila) Na pomezí pastviny lesa a
pastvin v louce směrem od hostince měla stát pila. To místo je nazýváno
„Mlýnská louka“ Mlýn Zdroj C) na tříslo pro koželuhy na Černém
potoce (poblíž hospodářství čp. 57) Mlýn Zdroj C) na tříslo před hostincem [Větrný mlýn] Zdroj C) na tříslo. V obci se nacházel též
vodní mlýn. Stával v prostorách hospodářství čp. 66 vedle posléze postaveného
domu čp. 197. Někdy kolem roku 1830 však došlo k jeho stržení. Jeho posledním
majitelem byl Franz Ressel, který pocházel z blízkých Arnoltic [Větrný mlýn] Zdroj C) situovaný za hostincem. stál poblíž
hostince a jeho majitelem byl k roku 1858 Franz Blumrich. Předtím objekt
stával v Arnolticích u zdejšího mlýna na tříslo. Blumrich mlýn znovu postavil
na kopci nad hostincem. V těchto místech stál do roku 1873, kdy došlo k jeho
prodeji do starého Zawidówa Hasičská věž Zdroj C) … Dům č.p.54 S hrázděným patrem a podstávkou Dům č.p.88 S hrázděným patrem a podstávkou |
Panství Politický okres
Frýdlant, s.o.Frýdlant 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce Zdroj C)
Bulovka bývala
rozdělena na dvě části patřící k frýdlantskému a grabštejnskému panství. V obou
částech, pojmenovaných později Horní a Dolní Bulovka, existovaly lenní
statky. Oba statky však na sklonku 16. století upadaly a tak roku 1675
odkoupil hrabě Gallas Horní Bulovku a roku 1654 za 300 kop Dolní Bulovku.
Sjednocená obec byla vážně postižena jak válkou, tak i rozsáhlou emigrací a
stupňováním nevolnických povinností. Proto se obyvatelé Bulovky aktivně
zúčastnili odporu vedeného Andreasem Stelzigem, za což byl místní rychtář
potrestán vysokou pokutou. Roku 1790 bylo v obci 131 domů. V roce 1833 zde
žilo 1173 obyvatel a jim zde sloužila škola, poplužní dvůr a mlýn. Obec měla
převážně zemědělský charakter a v první polovině 19. století se zde začalo
rozmáhat tkalcovství. Většinou však šlo o domácí výrobu, jedinou výjimkou
byla dílna založená roku 1854 varnsdorfským Franzem Blumrichem, která však po
několika letech s výrobou bavlněného zboží skončila.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v
republice Čsl, 1927 2)
Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová, Umělecké památky Čech I, 1957 C)
cs.wikipedia.org (3.3.2019) |
|||||||||||||||||||||||||||
21
– 13 - 0 3
– 0 - 0 |
Jaromír Lenoch © Aktualizace 3.3.2019 Předchozí editace 21.7.2012 |