Historie obce Raškovice, bývalý politický
okres Frýdek |
První zmínky o obci se datují k roku 1305
v soupisu desátků vratislavského biskupství (Liber fundationnis
episcopatus Vratislaviensis)
V tomto prameni figuruje záznam o osídleném místě zvaném „Holzmul" - pilní mlýn na území obce, také Rudgeri villa, jejíž
pojmenování přiřazují historici k Raškovicím.
Své úvahy opírají mimo jiné o charakter zástavby obce, počet usedlostí a
rozsah polností, typický pro období tzv.velké kolonizace, soustředěné do
2.poloviny Záznamy
o počtu osedlých a polnostech v tomto a následujících soupisech
poddaných povinností a rozloze půdy, na níž hospodaří, dokládají poměrně
rychlý růst vesnice: V roce 1580 měly Raškovice
21 osedlých, ke konci třicetileté války v roce 1636 o 10 více,
z toho bylo 19 sedláků a 9 chalupníků. Údaje z roku 1664 již
zaznamenávají 41 osedlých, tento počet byl jeden z nejvyšších,
nepočítáme – li nedávno založenou Morávku s 59 osedlými. Zápisy
z tohoto roku poprvé udávají také 14 rodin bez rolí, i když podle jiných
statistických údajů bylo v obci až 50 tzv. kumorníků
– námezdních nemajetných osob, které neměly zpravidla ani vlastní dům a
bydlely v nájmu. Ve statistikách se výrazně projevila tzv. druhá kolonizace,
která postupně využívala vymýcené lesní plochy pro nově zaváděný
pastevecký chov ovcí a dobytka. Ten se také stal už v polovině 17.
století významnou součástí výnosu frýdeckého panství a důležitým způsobem
obživy – přibývalo usedlostí s početnými stády obcí a „dobytka
horního". Raškovice se staly pro svou
polohu střediskem horského pastevectví, neboť Valaši
zakládali svá hospodářství co nejblíže horám. V záznamech o
pozemkových držbách a jejich změnách se často uváděl pojem „obora" ve spojení
„valašská obora" a obory v horách, které neoznačují místo
v dnešním významu slova, ale prostor získaný pro chov ovcí a
dobytka. O významu obce v této době svědčí i skutečnost, že
v roce 1619 je připomínán raškovický fojt jako
valašský vojvoda – představitel valašských chovatelů dobytka. Ten choval
až 180 kusů „horního dobytka". Mezi poddanské povinnosti Raškovjanů náležel lov jestřábů, pastýři pak dodávali na
frýdecký zámek kuní kožešiny. Výsadou zdejších vlastníků polností byl
pronájem lovu pstruhů v Mohelnici a horní Morávce. Významným doplňkem obživy bylo dřevařství. Raškovice byly jednou z obcí, která měla již
v poslední čtvrtině 16. století pilu a místní muži vyráběli přes
zimu ve velkém šindele. Pilu však další vlastníci panství Oppersdorfové získali do svého majetku
prostřednictvím úmrtního práva. Původ jména obce nemá jednoznačné
vysvětlení. Písmák J.L.Mikoláš odvozoval pojmenování od Vojtěcha Rašky, který
„ves tu svou čeledí osadil a po něm slula Raškovici"
nebo z lidové pověsti, kdy obec získala jméno od hojného výskytu rašek - červenek (tento pták byl ve znaku obce od roku
1700). Místní názvy Dvorek a Folvark dokládají existenci
panského dvora v Raškovicích, který byl i letním sídlem hrabat Pražmů.
František Sláma v knize Pán Lysé hory dokonce mluví o zámečku,
v němž Ondráš podle místní pověsti navštívil
hraběte Pražmu. Na rozdíl od okolních obcí, založených za tzv.
valašské kolonizace v 16. a 17. století, bylo hospodaření na půdě
dominantním způsobem obživy zdejších obyvatel jen do poloviny 19.století. Na počátku změn stála papírna, založená
rodem Pražmů, vlastníků frýdeckého panství,
v roce 1778, která využívala bohaté zásoby dřeva a dostatek vody.
Ačkoliv prosperovala a dodávala papír i mimo Slezsko, ukončila výrobu
v polovině 19. století. Bylo to v době, kdy již v obci
pracovala tkalcovna a jednoduché bělidlo na úpravu plátna, založené zdejším
majitelem rozsáhlých polností Františkem Adámkem. Provoz bělidla díky
dostatku vody a dostupnosti pro podomácké tkalce prosperoval. Proto byl
v roce 1885 rozšířen a zdokonalen zavedením strojních mechanismů
poháněných vodním kolem. Podomácké tkalcovství se stalo zejména v době,
kdy začalo omezování chovu ovcí a koz ve prospěch zalesňování horských luk a
pastvin, významným sezónním způsobem obživy v těch rodinách, které
neměly dostatek polností pro svou obživu. Produkce se postupně
zvyšovala, ale odbyt pro odloučenost místa a uplatňování zboží nepříliš
vzdálených mechanických tkalcoven ve Frýdku a Místku postupně klesal. Také
úpravně a tkalcovně se přestalo na počátku 20. století dařit, i když majitel
se stal významnou osobností v obecní samosprávě se širokými
kontakty na českou společnost opavskou a těšínskou. Od roku 1913
zaznamenáváme nového vlastníka továrny – významného odborníka v textilní
výrobě Rudolfa Kirchhofa, který se s provozem
seznámil nejprve jako ředitel. Krátce po nástupu provedl řadu
technických a provozních změn, závod ještě před začátkem 1. světové války
rozšířil, do pojmenování podniku se dostal nový výraz „mercerizace" avizující nové kvality v úpravě textilií. I
když válka znamenala značné omezení aktivit, po jejím skončení se naopak
provoz rozšiřoval. Závod se specializoval na úpravu tkanin, která
dosáhla vynikající pověsti. Poskytoval obživu až 150 zaměstnancům, kterými
byli nejen obyvatelé Raškovic, ale také okolních
obcí. Z počátku velmi úspěšné podnikání se začalo pro osobní a finanční
problémy vlastníků hroutit, rozpad dokonala 2. světová válka. Po ní se provoz
stal součástí Slezských bavlnářských závodů, ale zaměření mateřského podniku
se odlišovalo na tolik, že úpravna byla na konci roku 1952 zrušena. Dlouho se
zdálo, že početní pracovníci zůstanou bez práce – až Ministerstvo všeobecného
strojírenství nabídlo výrobu alkalických akumulátorů. Tak se od dubna 1953
ukončila v tomto provozu 127 let trvající textilní výroba a
zaměstnanci se museli rychle zapracovat na jiný obor. Změna výrobních
programu vyžadovala rekonstrukci objektů a nové technické vybavení, vše se
podařilo zvládnout poměrně rychle a první akumulátory měly datum výroby 12.
srpna 1953. Provoz byl na základě vzrůstající poptávky rozšiřován, i když
následky pro životní prostředí byly téměř katastrofální. V 80.tých
letech 20. století se poprvé zveřejnily důsledky přítomnosti kadmia v lidském
těle, zamořena byla půda v okolí i voda. Na druhé straně
díky existenci významného podniku v obci se začala měnit
její tvář – přibylo nájemních domů s byty, podnik se podílel na výstavbě
občanské vybavenosti. „Akumulátorka" se stala nedílnou součástí každodenního
života obce v dobrém i negativním významu a to až do konce osmdesátých
let. Po roce 1990 stejně jako v jiných podnicích došlo
k privatizaci i změně názvu podniku. Zanikající významné
trhy způsobily, že podnik musel propouštět. V místě ale náhradní
pracovníci příležitosti nebyly. Následující desítiletí neslo všechny stopy
změn, kterými byla poznamenána celá společnost včetně průmyslového podnikání.
Situace se stabilizovala až příchodem zahraničního partnera. Na počátku
21. století zmizela stará část továrny, symbolizující v očích
mnoha občanů ekologickou zátěž. Dokladem toho, že povaha obživy zdejších
obyvatel se výrazně odlišuje od okolních obcí, bylo založení druhého
tkalcovského provozu (mechanická tkalcovna Tanwald Baumwoll Spinnfabriken) v roce
1911 vídeňskou firmou Lederer a Wolf. Také u jejich
projektu stála jako významná skutečnost, že Pobeskydí
bylo oblastí s vyhlášenou tkalcovskou podomáckou výrobou, která
disponovala relativně levnou pracovní silou, když zemědělství neposkytovalo,
zejména bezzemkům, dostatek prostředků k obživě. Provoz se nezaměřil na
úpravu, ale výrobu tkanin, nejdříve na mechanických stavech poháněných parním
strojem. Válka 1914 -1918 znamenala zastavení dobře se rozvíjejícího
podnikání. Zatímco se získáním tkalců problém nebyl, každý obsluhoval 2-3
stroje, potíže nastaly se stabilizací provozních techniků. Vedení
podniku řešilo situaci angažováním odborníků z nedalekého
Frenštátu a Frýdku. Že byla tkalcovna úspěšná, dokládá
skutečnost, že počtem zaměstnanců značně převyšovala provoz Kirchhofův a v meziválečném období poskytovala
obživu téměř 300 dělníkům a dělnicím. Avšak v době velké
hospodářské krize se všichni ocitli bez zaměstnání, dokonce zařízení bylo
odvezeno do severočeského Tanvaldu. Provozy
ožily absurdně za 2. světové války, kdy zde začala výroba bezpečnostního skla
pro válečné účely. Po válce byl německý majetek firmy pod názvem Sigla
převeden pod státní správu a výroba v roce 1947 ukončena. Tradice
textilní výroby a řada odborníků byla jedním z důvodů obnovení
tkalcovské výroby, provoz začleněn do podniku Slezan Frýdek-Místek.
V jeho rámci bylo modernizováno vybavení a továrna poskytovala
práci více jak 160 zaměstnancům. Také na provozu tohoto závodu se
odrazily společenské a ekonomické změny po roce 1989, řada zaměstnanců
musela podnik opustit, byla výrazně omezena administrativa, kterou zajišťuje
mateřský frýdecko-místecký podnik. I když místní podniky poskytovaly řadu pracovních
příležitostí, zejména v 2. polovině Specifické sociální a společenské podmínky života
se odrazily mimo jiné ve vztahu zdejších obyvatel k české kultuře,
vzdělání a spolkové činnosti. Už v roce 1850 byla zřízena pro
základní vzdělávání zdejších dětí tzv. pomocná stanice, jako součást skalické
školy. V roce 1871 se škola osamostatnila a byla zahájena výstavba
přízemní budovy se dvěmi třídami a bytem pro učitele. Roku 1918 byla provedena
přístavba prvního patra. V roce 1923 byla v bývalém panském dvoře
(arcivévodská hospoda a sklad knížecího truňku) zřízena měšťanská škola.
Stala se tak první venkovskou měšťanskou školou v soudním okrese
frýdeckém. Také spolkový život dostával nové impulsy.
Na počátku 20. století byl založen čtenářsko – vzdělávací spolek Palacký,
jehož členy se na ustavující hromadě stalo 46 obyvatel. Do obce
přicházely také Těšínské noviny, které pravidelně informovaly o českém
národním životě na Těšínsku. Významným počinem bylo
založení knihovny spolku Palacký. O národním ruchu v obci se čtenáři dozvěděli
řadu podrobností v Památníku Raškovic a okolí,
který vydal jako první vlastivědnou čítanku zdejší rodák Jaroslav Ludvík
Mikoláš v roce 1912. Bohužel obdobné čítanky nebyly
v okolních obcích vydány. O 2 roky později měl již autor a
redaktor Památníku tolik zápisů slovesného folklóru, materiálu o starých
způsobech obživy, zvycích, krojích, že se rozhodl s místním krejčím
Matulou vydávat časopis, který nazval Bezkydské
besedy. Pro realizaci záměru si však zvolili dobu ne právě šťastnou, většina
čísel vyšla za nesmírných finančních obětí v průběhu 1.
světové války, pouze jedno číslo bylo vydáno v roce 1919.
Jednotlivá útlá čísla časopisu jsou dnes často jediným dokladem o existenci
archaických jevů lidové kultury v Pobeskydí
ještě na počátku 20.století. Jaroslav Ludvík Mikoláš přesídlil po válce
z Raškovic do nedaleké Skalice a svůj
badatelský zájem soustředil na slezskou historii a literaturu. Přes to
zůstala rodná obec častým námětem článků a studií. Tradice písmáctví a vzdělanosti, bohatý spolkový
život, snaha zdokumentovat život předků pro nastupující generaci, vedla
k myšlence vybudovat místní muzeum. Jeho základy položil
Jaroslav Ludvík Mikoláš budováním sbírky písemností a předmětů svědčících o
hlubokém zájmu o život zdejších obyvatel, jejich práci, veřejnou
činnost i zábavu. Nicméně z mnoha důvodů nebyl záměr desetiletí
naplněn a z původně významné kolekce zůstalo pouze torzo. V roce 2002 je původní myšlenka Jaroslava
Ludvíka Mikoláše realizována v podobě Památníku Raškovic,
který nabízí celoročně kromě stálé národopisné expozice výstavy, přednášky a
programy zaměřené na oživení tradiční lidové kultury. Raškovice v historii 1305 - v soupisu desátků
vratislavského biskupství figuruje ves se jménem Holzmul, kterou historikové nejčastěji ztotožňují
s Raškovicemi 1573
- jméno Raškovice je poprvé zmiňováno v urbáři
frýdeckého panství 1580
- nejstarší dochovaný soupis obyvatel Raškovic,
uvádějící 21 selských rodin
1590
- ustanoven první svobodný fojt v Raškovicích
Bartolomějem
Bruntálským z Vrbna 1636 - urbář frýdeckého panství
registruje 56 selských rodin v Raškovicích 1671 - v obci žilo 110 rodin
ve 107 domcích 1698 - vznik panské hospody Zábava 1770 - měla obec 902 obyvatel, počet domů není uveden 1778 - Jan Nepomuk hrabě Pražma
založil na místě zaniklého hamru papírnu 1804 - podle sčítání bylo v obci
154 domů s 1 005 obyvateli 1826 - založena úpravna a bělidlo
lněného plátna statkářem
Františkem
Adámkem 1850 - zřízená první škola
v obci tzv. výpomocná v najatém domku čp.
46 1872
- slavnostně otevřena budova nové národní
školy 1890 - ve 192 domech žilo celkem 1
159 obyvatel 1900 - počet obyvatel činil 1905 - založena v obci první kampelička (
spořitelna-rajfajzenka ), a to
nadučitelem
L. Kolářem 1905 - postaven železný most kardinála Koppa přes řeku Morávku 1907 - místními sedláky založen Hospodářský spolek
s předsedou
I.Mayerem, mj. vlastnil
první knihovnu v obci 1909 - v obci ustanoven čtenářsko-vzdělávací
spolek Palacký 1910
-
registrována první politická strana v obci
– sociálně demokratická strana 1912 - J. L. Mikoláš vydal
Památník Raškovic a okolí 1912 - provoz zahájila
mechanická tkalcovna 1913 - ing. Rudolf Kirchhof majitelem úpravny a bělidla po J.Adámkovi 1913 - 13. srpna založen Sbor dobrovolných
hasičů 1914 - vychází první číslo
Beskydských besed zásluhou J.L.Mikoláše
a Ant. Matuly 1920 - 1.4. řidič Teodor
Kostka zahájil provoz první autobusové linky
z Morávky přes Raškovice a Dobrou do Frýdku.
V roce 1928
na něho
navázal Karel Carbol z Morávky 1921 - založen Orel – první sportovní organizace
v obci ( tělocvična v Zábavě ) 1922 - založen Sokol (
tělocvična u hotelu Pícha ) 1923 - založena měšťanská
škola, první venkovská ve frýdeckém okrese 1924 - první lékařská
ordinace v obci, MUDr. Alfons Juroš ordinoval
zpočátku
ve vile R. Kirchhofa, od roku 1927 ve vlastním domě
( dnešní
zdravotní středisko ), jeho manželka provozovala
zubní
ambulanci 1928 - Sokol zahájil provoz
kina Slavia ve své tělocvičně ( dnešní kinosál ) 1929 - l. května zahájil
Josef Fiala autobusové spojení na lince Zlatník-Raškovice-Skalice-Frýdek 1929 - otevřen
v obci Baťův obchod s
obuví 1930 - v obci
založena Dělnická tělovýchovná jednota (tělocvična v obecníku) 1934 - v důsledku
světové hospodářské krize zastavena textilní výroba v mechanické tkalcovně 1940 - v bývalé
mechanické tkalcovně zavedena výroba bezpečnostního skla pro německou armádu ( Sigla - do roku l946
) 1942 - zrušen mlýn v čp. 2, posledním mlynářem byl Jan Pachlopník
1945 - 5. května v 5
hodin ráno zničen Koppův most ustupující německou armádou 1945 - 5. května osvobození
obce Rudou armádou 1945 - zavedení nucené správy
v Kirchhofově úpravně ( trvala
do r.1947 ) a v Sigle 1947 - začlenění úpravny do
národního podniku Slezan, jako Slezan 12 1949 - obnovení textilního provozu
mechanické tkalcovny, součást n.p. Slezan – Slezan 11 1950 - založení Jednotného
zemědělského družstva Raškovice 1953 - zánik Sokola, založena
Tělovýchovná jednota 1953 - ukončen provoz Slezanu
12, začátek výroby akumulátorů v rámci Pražské akumulátorky n.p. Mladá
Boleslav 1953 - zřízení lékárny
v hostinci Zábava, později v čp. 200
(naproti Ondráši ) 1956 - zavedena autobusová
linka hostinec U Božoně – Válcovny plechu
Frýdek-Místek 1960 - stavba jezu na řece Morávce nutná k rozdělení toku do stávajícího koryta
a do přivaděče Žermanické přehrady 1961
- otevření nové šestnáctitřídní základní školy 1966 - zřízení obřadní síně
v budově bývalé měšťanské školy 1971 - začalo budování
chodníku v délce 1973 - rekonstrukce kina na
širokoúhlé promítání, přestavba sálu na kinosál 1973 - dobudování šaten a
sociálního zařízení u fotbalového hřiště 1974 - JZD Raškovice začleněno do širšího ekonomického celku JZD
Beskyd Nošovice 1975 - zprovozněna nová
benzínová čerpací stanice (dříve pumpa u p. Fialy) 1975 - otevření nové mateřské
školy 1979 - rekonstrukce
sokolského hřiště ( 4 kurty, šatny, sociální zařízení ) 1979 - výstavba kanalizace od
Kaple po Akumu, 1994 rozšířena o 1979 - otevření nově
vybudovaného střediska Svazarmu ( autodílna, klubovna ), v současnosti
autoservis Matzner-Toffel 1980 - v bývalé
zemědělské usedlosti Františka Dyby zřízeno
agitační, dnes kulturní, středisko 1980 - dobudována a otevřena
nová lékárna v těsné blízkosti zdravotního střediska 1980 - došlo
k integraci obcí Raškovice, Morávka,
Pražmo, Krásná, Vyšní Lhoty pod název Morávka (1-5) 1989 - otevřen nový betonový most přes řeku Morávku 1990 - obnovení obecní
samosprávy integrovaných obcí 1991 - 1. září vznik
samostatného podniku Ferak při delimitaci státního
podniku Akuma Mladá Boleslav 1993 - otevření dobudovaného
obchodního střediska v blízkosti Ondráše 1993 - 1. července založeno Zemědělsko obchodní družstvo Raškovice 1993 - v rámci velké
privatizace vzniká Slezan, a.s. , naše tkalcovna v něm stále figuruje
pod číslem Slezan 11 1993 - v závěru roku zaniká st. podnik
Ferak v důsledku velké privatizace a vzniká Alkal, s.r.o. 1994 - zprovoznění nově
vybudované čističky odpadních vod (
naproti hasičské zbrojnice ) 1995 - 4. října zaniká Alkal s.r.o. a vytváří se SAFT-FERAK , a.s.
– akumulátorku přebírá nový
francouzský majitel 1997
- zprovoznění stolařství IDEÁL v místní části Folvark ( majitel Miroslav Šebesta ) 1997 - v listopadu
dokončena a spuštěna I. etapa plynofikace obce 1999 - v rámci reorganizace
Slezanu, a.s. se mění označení naši tkalcovny na Slezan 07/3 2002 - 28. října
otevřen Památník Raškovic
v objektu mateřské školy 2002
- 22. listopadu založeno Vlastivědné sdružení obce Raškovice 2004
- vrtem hlubokým 2004
- zahájena dostavba ZŠ, kolaudace v roce 2005 Zdroj: raskovice.cz (10.11.2006) |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace (10.11.2006) |