|
Úzké údolí Ostravice se
otevírá za Frýdlantem nad Ostravicí, směrem na sever k Frýdku-Místku a
Ostravě, do zvlněné krajiny Moravské brány. Pod prvními vyššími kopci
beskydského předhůří se na dohled od nejvyšší hory Beskyd, Lysé hory (1 324 m), rozložila vesnice
Pržno. Byla to vesnice s nejmenším katastrem v
bývalém okresu Frýdek-Místek, která vznikla na údolní záplavové nivě řeky
Ostravice, jako lánová ves kolonizačního typu asi již před rokem 1573, kdy je
o ní první písemná zmínka.
Vesnice ležící na pravém břehu řeky, která kdysi tvořila hranici mezi Moravou
a Slezskem, byla součástí frýdeckého panství, se kterým sdílela po staletí
své osudy. Přijetím lenní svrchovanosti českého krále nad těšínským
knížectvím, ke kterému frýdecké panství patřilo, se dostalo celé území a s
ním i Pržno do celku českého státu. Obec byla
spravována panskými úředníky a svým fojtem, nevymykala se nijak z obrazu
poddanských vsí a do dějin nevstoupila ani jako celek, ani jako rodiště
významné osobnosti. V materiálech uložených v archivech a muzeích je možné
sledovat život jejích obyvatel, kteří jako rolníci obdělávali půdu katastru,
který se po staletí ve výměře pohyboval okolo 300 ha a na němž
hospodařilo okolo deseti sedláků a různý počet půlláníků, zahradníků, či
chalupníků, jak se jim kdy říkalo. Dnešní rozloha území obce je 293 ha.
Býval zde fojtský mlýn, později panský a lisovna oleje s pilou a zřejmě také
dílny kováře, sedláře a jiných řemeslníků, kteří byli ve vesnici tenkrát
neodmyslitelní. V době rozmachu manufakturní výroby železa ve Frýdlantě n./Ostr. a v Bašce, se zřejmě část obyvatel obce začala živit jako
námezdní pracovní síly v těchto výrobních zařízeních. Jedinou historickou
stavbou, která se v obci zachovala je právě starý průplav pro plavení dříví k
vysoké peci v Bašce. V roce 1700 dostala obec od
tehdejších majitelů Frýdeckého panství, hrabat Pražmů,
do znaku plamenného kohouta, který jí byl po r. 1990 českým parlamentem
potvrzen jako: „vpravo hledící zlatý plamenný kohout v modrém poli“. Stejné
je také řešení obecního praporu.
Po zrušení nevolnictví a roboty a po reformách správního uspořádání tehdejší
habsburské monarchie získala obec právní subjektivitu, která se také
projevila ve snaze občanů o zvelebení obce. První školní výuka začala v roce
1844 v jedné světnici statku č.p. 25, předtím od počátku 19. století
docházely prženské děti do farní školy na Borové v Malenovicích. V letech 1856-1873 se vyučovalo již v Pržně v domku č.p. 50. Pro
nevyhovující podmínky vyučování byla na jeho místě postavena první budova
školy v obci, která nyní slouží jako sídlo obecního úřadu. Druhou prženskou školní budovou je současná Základní škola v Pržně postavená v roce 1927.
Významným urychlením růstu a rozvoje obce bylo postavení zastávky na budované
železniční trati Ostrava-Kojetín v roce 1870. Tehdy měla obec Pržno 400 obyvatel.
Hasičský sbor byl ustaven a působí v Pržně od roku
1904. Dominantní prženská budova, římsko-katolický
kostel Neposkvrněného početí P. Marie, byl postaven na přání občanů ze sbírek
v místě, ve Slezsku a na Moravě v letech 1909-1910. Spolková činnost se v Pržně rozvinula založením čtenářského spolku, záložny a
také v tělovýchově. Dělnická tělovýchovná jednota byla v Pržně
založena v roce 1924.
Prudkým rozvojem prošla obec hlavně po druhé světové válce v období
industrializace Ostravska a tzv. socializace zemědělství. V Pržně již není stavení, které by bylo starší 200 let.
Péče o starou zástavbu se soustřeďuje na objekty, postavené v minulém století.
V r. 1990 obnovila obec svoji samosprávu, kterou dočasně ztratila při
slučování obcí v období 1974 až 1989. V té době bylo Pržno
dočasně součástí Frýdlantu n./Ostr.
Jak staré je Pržno?
Když v roce 1573 prodal
slezský kníže Václav frýdecké panství Matyášovi a Jiřímu z Lohova za 36 000 slezských zlatých, objevilo se v
listinách jméno Pržno, jako jméno jedné z
prodávaných vesnic na panství. Od tohoto časového údaje se pak počítá stáří Pržna spolu s jinými v listinách zmiňovanými lokalitami.
Je to však skutečné
stáří? Určitě ne. Na území dnešního Pržna se jistě
mohli usazovat a pravděpodobně i usazovali lidé již dávno před tímto datem.
Samo jméno vesnice svědčí o tom, že někdo vypálil místo v tomto prostoru, aby
zde mohl žít a nějakým způsobem hospodařit. Možná to byl včelař, uhlíř, nebo
snad i zemědělec, nebo skupina lidí, které ta „vyžářená«
země nějakým způsobem živila.
Místo leželo na samé
hranici dvou feudálních panství, hukvaldského a
frýdeckého a navíc i na hranici dvou vyšších útvarů, Moravského markrabství a
Těšínského knížectví. Hranicí byla tehdy řeka Ostravice. Těžko bychom si
mohli představit, že by hranice panství zůstala neobsazena a neosídlena, když
na druhé straně hranice olomoucký biskup Bruno pilně kolonizoval své statky a
vysazoval nové a nové vsi za účelem hospodářského využití a vojenského
posílení pohraničního kraje. Navíc proti proudu Ostravice vedla i cesta, či
stezka, která nebyla sice stejného významu jako cesta Jablunkovským
průsmykem, ale v čase potřeby ji mohla nahradit. Byla to cesta přes dnešní
Ostravici, Bílou a Hlavatou směrem na Slovensko, do tehdejších Uher. Cesta
byla ze strany Slezska chráněna zřejmě také pohraničními hrádky, či jinými
drobnými opevněními v Janovicích, nad soutokem malého potoka a Ostravice
naproti Frýdlantu a na Bílé.
K roku 1300 na místě
dnešního Frýdlantu vznikla vesnice, kolonizačního založení. O jejím vzniku
jsou dobové zprávy a jsou také zprávy o kolonizačních projektech na dalších
místech hukvaldského panství. Kozlovice vznikají v
roce 1294 jako typická lánová ves a protože Pržno
svým dělením plužiny (obdělávané a využívané půdy)
je také jasným příkladem lánového kolonizačního půdorysu, nabízí se otázka,
zda nevzniklo snad již někdy v této době, jako nové osazení, možná i na již
starším sídlišti.
Kolonizace probíhala tehdy tak, že majitel pozemků postoupil tzv. lokátorovi
ohraničený pozemek, na který si on pak přivedl osadníky, se kterými půdu
obsadil (případně i se stávajícími usedlíky), rozměřil jim nově půdu na lány
na kterých pak hospodařili a z nichž odváděli dávky majiteli panství. U nás
se lokátorovi říkalo fojt a jako zakladatel nové osady měl právo na tzv.
„fojtský lán", který měl větší výměru než lány ostatní, selské (lán měl
v různých obdobích různou výměru a existovaly navíc různě velké lány selské,
kostelní, panské aj.). Fojt také vykonával, ve jménu vrchnosti, omezenou
soudní pravomoc v dané obci.
Pozemky se dělily většinou tak, aby každý z osedlých (cítíte již jméno
sedlák?) měl půdu stejné kvality a tak vznikaly lánově vsi, kde jednotlivé
lány ležely vedle sebe, odděleny cestami na pole, s usedlostmi zpravidla
uprostřed lánu, obvykle u cesty, nebo potoka. Lesy a pastviny bývaly na
okraji území. Podle tohoto schématu je vlastně ještě dodnes rozdělen i
katastr Pržna, i když za staletí bylo mnoho změn,
které pravidelnost lánů porušily a hlavně tzv. socializace setřela hodně z
původního stavu. Ale ještě nyní je možné dobře pozorovat úvozy na terase
původního břehu Ostravice (nad Plavařským potokem),
kterými vedly cesty na pole od jednotlivých „gruntů«. A v paměti starších
občanů se uchovala také jména jednotlivých držitelů těchto polí a cest.
V soupisech a urbářích bylo v Pržně uváděno okolo
deseti až jedenácti sedláků s lány, které od severního okraje katastru po
jižní by bylo možno označit čísly od I. do X. .a k nim si dnes přiřadit jména
posledních hospodářů z dlouhé řady majitelů. Pravděpodobně se tento počet
příliš po staletí neměnil. Pouze velikost výměry se jistě dělením a naopak
slučováním v běhu času měnila. Ještě o jedné skutečnosti je nutno se zmínit,
protože stopa po ní se rovněž dochovala do dneška. V urbářích a soupisech je
v Pržně uváděn mlýn. Ten se do dneška nezachoval,
ale náhon od splavu stojí dodnes a je dokladem pravdivosti zápisů. U mlýnů
obvykle vznikaly také pily a zdá se, že ta prženská
je vlastně nástupkyní zaniklého mlýna, nebo po něm zbyla, či snad vznikla
jeho přestavbou. Stojí totiž určitě na jeho náhonu.
Při pozorném pohledu na
terénní útvary v obci, čtením pomístních jmen a názvů můžeme nalézt mnoho z
toho, co se zdá již být dávno zmizelým. Právě proto můžeme právem
předpokládat také to, že historie Pržna se neodvíjí
až od zmíněného roku 1573, kdy známe první psanou zprávu o obci, ale již od
časů, asi mnohem dávnějších.
Jk
Zdroj:
przno.cz (10.11.2006)
|