Historie obce Bartovice, bývalý politický okres Frýdek |
Nejstarší
písemnou zprávou o Bartovicích obsahuje soupis
desátků vratislavského biskupství asi z roku 1305 (uvádí se pod názvem Bertoltowitz). Nelze vyloučit, že na rozhraní 13.
a 14. století náležely spolu se Šenovem původně
šlechtickému lužickému rodu Baruthů. Tyto vsi byly
patrně již ve 14. století majetky šlechtickými, nikoli knížecími. V době
soupisu nebyla ještě dokončena kolonizace vsi, poněvadž se neuvádí její
velikost jako u vsí starších. Lze tedy předpokládat, že byly založeny na
konci 13. století. V roce
1411 prodal Ješek Kornic
svou ves Bartovice (Bartelsdorf)
Ondřeji z Tvorkova, majiteli bohumínského
a polskoostravského panství. Součástí polskoostravského panství (viz dějiny Slezské Ostravy)
zůstaly až do poloviny 17. století, kdy je koupil spolu s jedním dílem Radvanic a Lipinou majitel šenovského
panství Jan Skrbenský z Hřiště, jenž je
odkázal svému synu Janu Jaroslavu. Jan Skrbenský
postavil v Bartovicích zámek, který sloužil až
do roku 1738 za sídlo správy bartovického panství.
Posledním majitelem tohoto panství, k němuž patřily vsi Bartovice a Radvanice, byl
Jan Maxmilián Bohuslav Skrbenský z Hřiště,
který je v roce 1738 prodal za 39 000 zl.
majiteli šenovského panství Františku Skrbenskému z Hřiště. Bartovice
zůstaly pak ve svazku šenovského panství až do roku
1848. Šenovský velkostatek s přidruženými
statky (též Bartovicemi) prodal baron Antonín Skrbenský v roce 1867 Františce Fattoni,
jejíž dcera Ema Marie je v roce 1893 prodala za 750 000 zl. hraběti Jindřichu Larisch-Mönnichovi z Karviné. Zdrojem obživy obyvatelstva bylo zemědělství. Podle karolinského
katastru z roku 1725 tu bylo 8 sedláků, 9 zahradníků a 16 domkařů,
kteří obhospodařovali 48 maldrů a 5 šeflů polí včetně úhoru, 15 malých zahrad, 16 malých
rybníků na 22,25 kopy rybí násady, chovali 62 ovcí, 86 krav, 17 vepřů.
Majitel panství měl v Bartovicích dva dvory
(Velký dvůr, Malý dvůr), které obhospodařovaly 41 maldrů,
6 šeflů a 1 čtvrt polí včetně úhoru, 9 zahrad
o výměře 1 maldr a 3,5 čtvrti (z toho
drželo 5 domkářů 5 zahrad o velikosti 3,5 čtvrti), chovali 94 krav, 350
ovcí, 7 vepřů (z toho vlastnili 2 mlynáři a 18 zahradníků 36 krav
a 2 vepře). Dále tu bylo 12 panských rybníků na 78 kop rybí násady, 2
mlýny (oba byly pronajaty, v roce 1761 tu byly už 3 mlýny) a les Křivec. Kromě toho ke dvorům patřilo 20 domkařů, kterým
vrchnost dala do užívání 3 maldry a 6,25 šefle polí. Z panské krčmy se ročně vyčepovalo 18 achtlí piva a 4 vědra kořalky. Podle urbáře z roku 1761 museli bartovičtí
poddaní (16 sedláků, fojt s krčmou, 17 zahradníků Při
první pozemkové reformě v roce 1925 podlehl záboru téměř celý Larisch-Mönnichův pozemkový
majetek. Statek Na kopci o výměře Výstavba
dolů a průmyslových závodů v okolních obcích v posledních dvou
desetiletích 19. a na počátku 20. století nepřímo ovlivnila i život
zdejší zemědělské obce. Dostatek pracovních příležitostí v těchto nových
závodech odváděl část zdejších mužských pracovních sil do dolů a průmyslu.
V obci našlo nový domov i několik set nových přistěhovalců
z širokého okolí, částečně též z Haliče, kteří odtud odcházeli za
prací do blízkých dolů a průmyslových závodů. Tyto závažné změny
v životě obce se nejmarkantněji projevily ve vzrůstu počtu obyvatelstva
a v jejím rozsáhlém stavebním rozvoji. Od roku 1880, kdy bylo
v obci 1350 obyvatel, vzrostl tento počet v roce 1910 na 2062 osob
(z toho bylo 1,9 % Poláků, 0,19 % Němců). Nejvyššího přírůstku dosáhla obec
v době předmnichovské republiky. V roce 1940, kdy křivka růstu
počtu obyvatel dosáhla svého vrcholu, tu bydlelo již 3435 obyvatel. Podobným
tempem probíhala i výstavba domů. Bylo-li v roce 1843 v Bartovicích pouze 105 domů se 173 bytovými stranami,
v roce 1921 to bylo už 342 domů s 637 bytovými stranami a v
roce 1940 dokonce 450 domů. Po osvobození v roce 1945 nastal rapidní
pokles počtu obyvatel (do pohraničí se odstěhovalo 71 obyvatel, do Německa
bylo odsunuto 8 Němců), který hlavně souvisel s návratem uprchlíků
z Těšínska do svých domovů. Život obce značně
ovlivnila od roku 1949 budovaná Nová huť v Kunčicích nad Ostravicí, pro
jejíž potřeby a rozšíření místního železničního nádraží muselo být
asanováno 49 domů a uvolněno V roce
1948 při druhé pozemkové reformě byl zestátněn zbytkový statek
,,Anna bratří Strnadelů o rozloze Při
polské okupaci Těšínska v říjnu 1938 byla
k polskému státu připojena též část zdejší obce o výměře V roku
1895 zemřel před bývalou panskou hospodou nazývanou ,,Na
Jaščurce pod koly koňského povozu arciknížecí
čeledín Bardoň. Básník Petr Bezruč
(Vladimír Vašek) se dal touto událostí inspirovat ve své nejznámější baladě
Maryčka Magdonova. Přeměnil příjmení Bardoně na Magdona, změnil také
také příčinu jeho smrti a použil této tragické
události ve verších. ,,Šel starý Magdon
z Ostravy domů, v bartovské harendě večer
se stavil, s rozbitou lebkou do příkopy pad. Bartovice měly v obecní pečeti původně
doprava kráčejícího bájeslovného okřídleného ptáka Noha (gryfa)
s tělem lva a hlavou ptáka, který držel v pařátech kartuš
s písmenem B. Nejstarší dochovaná pečeť s tímto obrazcem je
z roku 1734. Na obecní pečeti z roku 1820 je jednonohý muž (žebrák)
s protézou, jenž stojí pod stromem a drží v pravé ruce berli
a levou se přidržuje kmene, aby neupadl. Vpravo od berle je postaveno
kolo, vlevo od stromu radlice. Jméno Bartovice je
odvozeno od jména lokátora Bertolda
nebo Bartoloměje. Obec Bartovice byla připojena
k městu Ostravě dne 1. července 1960. Zdroj: radvanice.mmo.cz |
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 18.5.2015 |